Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Ad 46/2011 - 31Rozsudek KSCB ze dne 17.10.2011

Prejudikatura

5 Ads 4/2003


přidejte vlastní popisek

2Ad 46/2011 – 31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce J. V., proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30.5.2011, č.j. X, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 15.7.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 30.5.2011, jímž byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 7.4.2011, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %.

V žalobě žalobce namítá, že nebylo přihlédnuto k § 39 odst. 3, 4 zákona o důchodovém pojištění, dle něhož při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření. Jeho zdravotní postižení ovlivňuje jeho pracovní schopnost v případě, že poslední dva roky byl 8 měsíců v pracovní neschopnosti včetně hospitalizace v nemocnici. Jeho zdravotní stav se neustále zhoršuje a nejedná se tedy o stabilizovaný stav. Trpí bolestmi v zádech, proto není schopen delší chůze a soustavné práce ve výdržových polohách sed nebo stoj. Není schopen se Pokračování
- 2 -
2Ad 46/2011

rekvalifikovat s ohledem na svůj věk. Nesouhlasí se závěrem, že vzhledem ke středoškolskému vzdělání nebylo použito navýšení.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože napadené rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích.

Z posudkového spisu vyplynulo, že žalobce byl v březnu 2009 posouzen na základě jeho žádosti o invaliditu s negativním výsledkem, kdy bylo posudkovou komisí v září 2009 uzavřeno, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti dosahuje 20 %. V únoru 2010 byl žalobce rovněž posouzen na základě žádosti o invaliditu s obdobným výsledkem, kdy byl opět hodnocen pro lehké funkční postižení dorsopatie s 20 %.

Žalobce opětovně požádal o invalidní důchod, přičemž žalovaná rozhodnutím ze dne 7.4.2011 zamítla jeho žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona č. 155/1995 Sb., neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20 %. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, o kterých bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, že námitky žalobce byly zamítnuty a rozhodnutí žalované ze dne 7.4.2011 bylo potvrzeno s odůvodněním, že i novým posudkem o invaliditě vypracovaným dne 13.5.2011 bylo zjištěno, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti, kdy pokles jeho pracovní schopnosti však představuje pouze 20 %, proto k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla dorsopatie na podkladě degenerativních změn a provedené operace páteře s lehkým funkčním postižením. Lékař České správy sociálního zabezpečení dospěl k závěru, že subjektivní popisované intenzivní potíže nejsou v korelaci s chudým objektivním neurologickým nálezem, kdy není nijak zdůvodněno, že by žalobce nemohl manipulovat s břemeny těžšími než 5 kg. Míra vnímání bolestí s následnou spotřebou analgetik je individuální, pro hodnocení invalidity je směrodatný nález objektivní.

Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise v posudku ze dne 13.9.2001 stanovila klinickou diagnózu, podle které se u žalobce jedná o chronický bolestivý syndrom páteřní – operace výhřezu disku L5/S1 vlevo dne 24.3.1987, recidivující kraniocervikální syndrom, poruchu statiky a dynamiky páteře, přetrvávající lehčí vertebrální syndrom bez kořenové léze v klinickém i EMG obraze, arteriální hypertenzi bez orgánových komplikací, o poruchu metabolismu lipidů, o rupturu Achillovy šlachy vpravo v září 2000 a o operaci pravého oka pro kataraktu v červenci 2010. Posudková komise vycházela z vyšetření při jednání, dále z posudkového spisu žalované a ze záznamů ve zdravotní kartě praktického lékaře, která obsahuje rovněž odborné nálezy posudkově významné. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobcem, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření a stanovila klinickou diagnózu.

Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí došla k závěru, že se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kdy rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl v době vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ přetrvávající lehčí bolestivý syndrom páteřní po operaci výhřezu disku L5/S1 vlevo dne 24.3.1987, tj. bez známek poškození nervu v klinickém i EMG obraze. Patrná byla zejména porucha statiky a dynamiky páteře. Nejednalo se o funkčně významný neurologický nález s poškozením nervu. Pokračování
- 3 -
2Ad 46/2011

Žalobce byl schopen pracovního zařazení s vyloučením přetěžování páteře tj. vyloučení zvedání a přenášení břemen, nevhodná dále i práce v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách. Byl schopen práce lehčího charakteru s výše uvedeným poškozením, vhodné se jeví využití dosaženého středoškolského vzdělání a získaných zkušeností a znalostí v dosavadních zaměstnáních. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII, oddíl E, položka 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10 – 20 %. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí volí horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži udávaných subjektivních obtíží při stavu po operaci páteře v minulosti. Nebyl zjištěn důvod pro delší využití § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v platném znění.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Rozhodnutí o žádosti o invalidní důchod je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 .s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění

posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborného neurologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím udávaných žalobcem, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů, především neurologické a neurochirurgické povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce, jímž je v době vydání napadeného rozhodnutí přetrvávající lehčí bolestivý syndrom páteřní po operaci výhřezu disku ze dne 24.3.1987, bez známek poškození nervu v klinickém i EMG obraze. Nejedná se tedy o funkčně významný neurologický nález s poškozením nervu. Toto zdravotní postižení bylo podřazeno kapitole XIII, odd. E, položka 1 b/ přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, přičemž komise stanovila pokles pracovní schopnosti 20 %. Soud proto činí závěr, že rozhodující zdravotní postižení bylo v posudku posudkové komise určeno přesvědčivým způsobem. Zdravotní stav žalobce byl řádně přezkoumán i objektivně, přičemž bylo nepochybně prokázáno, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebyl invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. a nárok na invalidní důchod mu proto nevznikl. Za této situace považuje soud napadené rozhodnutí za správné a zákonu odpovídající.

Nedůvodná je námitka žalobce, že při rozhodování žalovaná nepřihlédla k ustanovení § 39 odst. 3, 4, zákona o důchodovém pojištění za situace, že bylo při rozhodování vycházeno ze závěrů lékaře OSSZ i ČSSZ, které byly revidovány posudkem posudkové komise Pokračování
- 4 -
2Ad 46/2011

Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, kdy shodně bylo konstatováno, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a představuje pouze 20 % pokles pracovní schopnosti. Pro závěr o přiznání dávky ve formě invalidního důchodu je zcela nerozhodná doba pracovní neschopnosti a rovněž i hospitalizace, neboť dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Z posudku posudkové komise je zřejmé, že se zabývala funkčními poruchami ovlivňujícími pokles pracovní schopnosti, zhodnotila trvalost ovlivňující pracovní schopnosti a výslovně uvedla, že je žalobce schopen pracovního zařazení s vyloučením přetěžování páteře. U žalobce se nejedná o funkčně významný neurologický nález s poškozením nervu. Zdravotní stav žalobce se nezhoršuje, neboť ze správního spisu vyplývá, že v rámci řízení o přiznání invalidního důchodu z března 2009 byl vyšetřován zdravotní stav žalobce a rovněž byl u něho zjištěn pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti pouze 20 % . Zcela nerozhodná je rovněž skutečnost, zda žalobce pro bolesti v zádech užívá léky pro tišení bolesti či nikoliv, neboť míra vnímání bolesti je individuální a subjektivní, přičemž pro hodnocení invalidní je vždy směrodatný objektivní nález.

K námitce žalobce, že s ohledem ke středoškolskému vzdělání nebylo použito již navýšení taxace soud uvádí, že i za situace, že by došlo k tomuto navýšení, žalobce by nedosáhl potřebného poklesu 35 % pracovní schopnosti v případě, že míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena 20 %. Dle závěru posudkového zhodnocení však nebyl zjištěn důvod pro další využití § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v platném znění.

Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s § 39 zákona o důchodovém pojištění, proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s., prostřednictvím soudu podepsaného, ve dvou stejnopisech. Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 17. října 2011

Samosoudkyně:

Mgr. Helena Nutilová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru