Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Ad 46/2010 - 30Rozsudek KSCB ze dne 28.11.2012

Prejudikatura

4 Ads 120/2009 - 88


přidejte vlastní popisek

2Ad 46/2010 - 30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně SALTFRUTO SF, s.r.o., se sídlem Suchdol nad Lužnicí, Na Huti 307, zast. JUDr. Zdeňkem Stašem, advokátem v Českých Budějovicích, L.B.Schneidera 414/2 proti žalované České správě sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice, A.Barcala 1461 o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.5.2010 č.j. 43091/010-9010-22.4.2010-31733-Mls-58/10, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Žalobkyni se vrací soudní poplatek v částce 1 000,-- Kč.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 9.7.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 13.5.2010 č.j. 43091/010-9010-22.4.2010-31733-Mls-58/10, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Jindřichově Hradci o zamítnutí žádosti o vrácení pojistného a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

Pokračování
- 2 -
2Ad 46/2010

Žalobkyně namítá porušení zásady legality a zákonných principů právního státu. V právním předpise část právní normy chyběla, čímž stát stanovil, aby pojistné nebylo v roce 2007 placeno. Tento nedostatek nemůže být následně nahrazen aktivitou výkonné moci.

Nezákonnost je spatřována v tom, že nebyl vymezen vyměřovací základ pro organizace a malé organizace.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Poukázala na názor Nejvyššího správního soudu vyjádřený v rozsudku ze dne 25.2.2010 č.j. 4 Ads 120/2009, podle kterého do okruhu poplatníků patřily organizace a malé organizace a i těm svědčila povinnost pojistné za sebe odvádět. Platební povinnost nemohla v rozhodné době zaniknout. Vyměřovacím základem organizace a malé organizace nemohlo být nic jiného než částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jejich zaměstnanců a i přes absenci výslovné definice vyměřovacího základu bylo zákonné ustanovení zakotvující tento pojem možné pomocí interpretačních postupů stanovit natolik určitě, že o jeho vymezení nemohlo být žádných nejasností. Vyřešení této otázky je všem obdobným řízením o žádostech o vrácení přeplatku na pojistném společné.

Protože proti označenému rozsudku Nejvyššího správního soudu byla podána ústavní stížnost, soud řízení přerušil. Po projednání ústavní stížnosti pak v řízení pokračoval.

Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Žalobkyně podala dne 30.12.2009 žádost o vrácení přeplatku na sociálním pojištění za období od 1.1.2007 do 30.6.2007. O této žádosti rozhodla Okresní správa sociálního zabezpečení v Jindřichově Hradci dne 23.3.2010 tak, že žádost zamítla. Stalo se tak s odkazem na prve zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu, jímž byl vyložen pojem vyměřovacího základu pro organizace a malé organizace pro jimi placené pojistné na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Platební povinnost žalobce v rozhodném období nezanikla. V důsledku toho nemohl vzniknout přeplatek na pojistném.

O odvolání uplatněném v podstatě z důvodů shodných se žalobními body rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že vyměřovacím základem organizací a malých organizací v rozhodném období se zabýval Nejvyšší správní soud, který vyjádřil názor, že pomocí interpretačních pravidel bylo možno vyměřovací základ pro tyto organizace zcela jednoznačně vymezit, protože ten představuje souhrn vyměřovacích základů zaměstnanců. Povinnost platit pojistné se zřetelem k ustanovení § 3 odst. 1 písm. a/ a b/ a § 4 a § 6 zák. č. 589/1992 Sb. ve znění účinném v konkrétním období trvala. Proto přeplatek na pojistném nevznikl.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Výkladem pojmu vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a povinností platit pojistné se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25.2.2010 č. j. 4 Ads 120/2009-88. Nejvyšší správní soud vyjádřil názor, že vyměřovací základ lze zcela spolehlivě a jednoznačně stanovit interpretačními metodami jednotlivých předpisů zákona o pojistném a tento vyměřovací Pokračování
- 3 -
2Ad 46/2010

základ tvoří souhrn vyměřovacích základů zaměstnanců organizace a malé organizace. Povinnost platit pojistné nezanikla.

Tento právní názor byl z hlediska ústavnosti posouzen Ústavním soudem, který svým usnesením ze dne 19.6.2012 v řízení vedeném pod sp. zn. 1 ÚS 1904/10 odmítl. Rozsah a interpretační metody užité Nejvyšším správním soudem při odvozování vyměřovacího základu organizace a malé organizace na základě jednotlivých ustanovení zákona o pojistném na sociální zabezpečení hodnotil jako odpovídající z ústavně právního pohledu. O zániku povinnosti platit pojistné v rozhodné době, případně o nemožnosti určit jeho výši nebylo možno uvažovat. Zákon obsahuje ustanovení, ze kterých lze spolehlivě dovodit vyměřovací základ organizace a malé organizace s potřebnou mírou určitosti, protože jedná se o částku odpovídající úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců. Výklad nepřekračuje rámec právního předpisu a neznamená dotváření práva.

Jestliže Ústavní soud shledal, že výklad pojmu vyměřovacího základu organizace a malé organizace a povinnosti platit pojistné zaujatý Nejvyšším správním soudem je ústavní a žalovaná z takto vyjádřeného právního názoru při svém rozhodování vycházela, pak nelze žalobkyni přisvědčit, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zásadou legality a zákonných principů právního státu. Soud poukazuje především na názor vyjádřený Ústavním soudem o tom, že vyměřovací základ a povinnost platit pojistné lze dovodit na základě jednotlivých ustanovení zákona. Nejde tu proto o situaci, kdy povinnost platit pojistné nebyla v daném období nikterak upravena. Povinnost platit pojistné není plněním daňové povahy. Mezi pojistným a daní je tu rozdíl, protože při úhradě daně nelze očekávat jakékoliv protiplnění na rozdíl od placení pojistného.

Protože povinnost platit pojistné a vyměřovací základ pro organizaci a malou organizaci lze na podkladě zákona zcela spolehlivě dovodit, není napadené rozhodnutí nezákonné.

Měla-li žalobkyně v dané době povinnost platit pojistné a vyměřovací základ žalobkyně odpovídal souhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců, nemohl na pojistném vzniknout přeplatek. Proto je napadené rozhodnutí věcně správné.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované v řízení žádné náklady nevznikly.

O vrácení soudního poplatku rozhodl soud podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Podle tohoto předpisu soud vrátí z účtu soudu poplatek, který zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen. To se právě v souzené věci stalo, protože řízení je od poplatku podle § 11 odst. 1 písm. b/ zákona osvobozeno. Žalobkyně na soudním poplatku zaplatila 1.000 Kč

a takto jí zaplacený soudní poplatek se vrací.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Pokračování
- 4 -
2Ad 46/2010

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 28. listopadu 2012

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru