Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Ad 39/2013 - 26Rozsudek KSCB ze dne 28.11.2013

Prejudikatura

8 Afs 31/2012 - 53


přidejte vlastní popisek

2 Ad 39/2013 - 26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobkyně L.K. , proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 24.6.2013, č.j. X, takto:

Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze, ze dne 24.6.2013, č. j. X se pro vady řízení zrušuje a věc se v rací České správě sociálního zabezpečení v Praze k dalšímu řízení.

Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

[1] Žalobou doručenou dne 11.7.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne ze dne 24.6.2013, č.j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 21.3.2013 č.j. X, a toto rozhodnutí potvrzeno.

Pokračování
- 2 -
2Ad 39/2013

[2] Žalobkyně namítala, že nesouhlasí s posouzením zdravotního stavu při námitkovém řízení dne 19.6.2013. K výzvě soudu, aby odstranila vady žaloby dne 16.8.2013 doplnila kopie zdravotní dokumentace a uvedla, že trpí špatnou pohyblivostí a bolestivostí ruky způsobenou odejmutím prsu. Zároveň jí stíhá značná únava způsobená celkovou narkózou. Jsou jí předepisovány léky při rakovině prsu, neboť tuto nemoc prodělala v únoru 2009. Pátým rokem je u ní prováděna biologická léčba a v souvislosti s touto léčbou má další potíže tzv. umělý přechod, s tím spojené návaly, stavy úzkosti a dušnost. Uvedla rovněž psychickou újmu v souvislosti s chirurgickým řešením jejího onemocnění, neboť trpí při začlenění do společenského života. Navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

II.

Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

[3] Vzhledem k tomu, že se jednalo o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem, kdy je v takovém případě rozhodnutí závislé na odborném lékařském posouzení, bylo navrženo provést důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění.

III.
Obsah správních spisů

[4] Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích dne 14.3.2013, s diagnózou stav po extirpaci karcinomu levého prsu v roce 2009, stav po profylaktické mastektomii s dermálním lalokem bilat s implantací tkáňového expandéru v 6/2012 pro nález mutace genu BRCA 2 s dispozicí k nádorovému onemocnění, PET negativní, který určil, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole II, oddíl A, položka 1b), přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky nemění. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 21.3.2013 č.j. X odňala žalobkyni od 12.5.2013 invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, neboť podle posudku posuzujícího lékaře oddělení lékařské posudkové služby již nebyla invalidní, neboť dle posudku poklesla pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 25 %. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 9.4.2013 námitky. Česká správa sociálního zabezpečení přezkoumala na základě námitek vydané rozhodnutí a dospěla k závěru, že se námitky zamítají, neboť novým posudkem o invaliditě, vypracovaným lékařem České správy sociálního zabezpečení ze dne 19.6.2013, bylo zjištěno, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který omezuje fyzické schopnosti žalobkyně a má vliv na pokles pracovní schopnosti, přičemž pokles pracovní schopnosti činí 25 %.

[5] Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 23.10.2013 uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí byl stav po operacích pro TU prsu Pokračování
- 3 -
2Ad 39/2013

vlevo po zjištění pozit. BRACA prsů obou s komplikacemi vlevo. Vpravo implantát, vlevo výrazně zjizvená tkáň po odstranění implantátu s omezenou hybností levého ramene. Bylo doloženo, že jde o meta v kostech s nutnou další léčbou. Komise uzavřela, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá zdravotnímu stavu uvedenému v kapitole II., oddíl A, položka 1c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde je uvedeno rozmezí 35 – 45 % a komise zvolila hranici 35 %, neboť žalobkyně i při léčbě je schopna, byť s obtížemi pokračovat v pracovním uplatnění. Žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v I. stupni. Byla jí stanovena pracovní rekomandace, že je schopna vykonávat výdělečnou

činnost v menší intenzitě, je schopna využít své kvalifikace jako vedoucí prodejny a nevykonávat práce fyzicky náročné. Posudek nebyl shodný se závěrem okresní správy sociálního zabezpečení ani České správy sociálního zabezpečení, neboť v té době nebyly k dispozici výsledky PET/CT kostí. U žalobkyně došlo ke změně stupně invalidity z II. stupně na I. stupeň dne 15.4.2013. Žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Jednalo se o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Nejednalo se o invaliditu II. nebo III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona.

[6] Závěr komise vyslovila na základě vyšetření žalobkyně v komisi dne 23.10.2013, jakož i ze zpráv z nálezu MUDr. P., praktického lékaře České Budějovice z 21.11.2012, z onkologického vyšetření MUDr. B. z 20.11.2012, Nemocnice České Budějovice, z operačního protokolu oddělení plastické chirurgie Nemocnice České Budějovice MUDr. K. dne 4.6.2012, z předoperačního vyšetření PL České Budějovice MUDr. P. z 29.4.2013, onkologického vyšetření MUDr. B., Nemocnice České Budějovice z 15.4.2013, z 4.6.2013 a na základě telefonické konzultace s MUDr. B. v den jednání komise, z propouštěcí zprávy chirurgie Nemocnice České Budějovice prim. MUDr. L. z 8.5.2013, z propouštěcí z kliniky plastické chirurgie prim. MUDr. M. z 10.6.2013. Ze zprávy z onkologického vyšetření MUDr. B. z 6.8.2013 Nemocnice České Budějovice, kterou žalobkyně komisi při jednání předložila.

IV.
Právní názor soudu

[7] V dané záležitosti soud postupoval podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů, a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil.

[8] Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1.1.2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti podle odstavce druhého a) nejméně o 35 %, avšak nejvýše o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 % avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce třetího pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem, znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Pokračování
- 4 -
2Ad 39/2013

Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který tu byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce čtvrtého při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní činnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též, zda je pojištěnec

schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení, se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce pátého téhož ustanovení, považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce šestého je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na celé zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

[9] V dané záležitosti žalobkyně podala námitky proti rozhodnutí ze dne 21.3.2013 č.j. X, kterým byl žalobkyni odňat od 12.5.2013 invalidní důchod podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, neboť dle posudku posuzujícího lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice žalobkyně nebyla invalidní, neboť její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 25 %. V námitkovém řízení byl vypracován dne 19.6.2013 nový posudek o invaliditě, ve kterém lékař dospěl k témuž závěru, a závěr prvostupňového orgánu byl potvrzen.

[10] Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 23.10.2013, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a jednalo se přitom o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Komise totiž dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobkyně činil 35 %.

[11] Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně tak, že odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole II, oddíl A, položka 1 c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde je uvedeno 35 – 45 %. Komise zvolila dolní hranici, tj. 35 %, neboť žalobkyně i při léčbě je schopna, byť s obtížemi pokračovat v pracovním uplatnění. Žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v I. stupni. Žalobkyně je dle hodnocení komise schopna vykonávat výdělečnou činnost v menší intenzitě, je schopna využít své kvalifikace jako vedoucí prodejny a nevykonávat práce fyzicky náročné. Výsledek posouzení nebyl shodný se závěrem okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení, neboť tehdy nebyly k dispozici výsledky PET/CT kostí.

[12] Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a zhodnoceny při řízení před správním orgánem. Pokračování
- 5 -
2Ad 39/2013

Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise dospěla k závěru, že zdravotní stav žalobkyně je třeba hodnotit jako středně těžké postižení, kdy pokles pracovní schopnosti stanovila na 35 %. Zdůraznila, že její závěr je odlišný od závěru lékaře okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení. Žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v I. stupni. Jednalo se o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění. Z toho důvodu byl nesprávný závěr vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení zamítnuty. Naopak zdravotní stav žalobkyně, který byl zjištěn na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR odůvodňoval ponechání invalidity I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění.

V.
Závěr, náklady řízení

[13] Proto soud uzavřel, že žaloba žalobkyně byla důvodná a podle § 78 odst. 1 s.ř.s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze znovu rozhodne o námitkách žalobkyně a bude vycházet ze závěrů, že zdravotní stav žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal invaliditě I. stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

[14] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, avšak právo na náhradu nákladů jí přiznáno nebylo, neboť ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

Pokračování
- 6 -
2Ad 39/2013

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 28. listopadu 2013

Samosoudkyně:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru