Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Ad 39/2011 - 28Rozsudek KSCB ze dne 29.08.2011

Prejudikatura

5 Ads 42/2003


přidejte vlastní popisek

2Ad 39/2011 – 28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobkyně Z. S., zastoupené obecnou zmocněnkyní Z. S., proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, pracoviště České Budějovice, A.Barcala 1461, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 26.4.2011, č.j. X, takto:

Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze, pracoviště České Budějovice ze dne 26.4.2011, č.j. X se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení.

Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1/ Žalobou doručenou dne 26.5.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 26.4.2011, č.j. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3.2.2011 č. j. X a toto rozhodnutí potvrzeno.

2/ Žalobkyně namítala, že se lékaři nezabývali otázkou invalidity žalobkyně do hloubky, ale pouze povrchně. Žalobkyně popsala zdravotní problémy, které zapříčinily výsledný zdravotní stav. Rovněž poukázala na to, že dle posledního psychologického vyšetření PhDr. M. F. ze dne 4.11.2011 odpovídá myšlení, motorika a celkové IQ žalobkyně Pokračování
- 2 -
2Ad 39/2011

věku 5 – 8 let. Pohybuje se v pásmu lehkého mentálního defektu. Má za to i s odkazem na doporučení lékařů, že zdravotní stav žalobkyně invaliditě odpovídá. Z toho důvodu navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. K žalobě přiložila jako důkazy lékařskou dokumentaci vedenou praktickým lékařem MUDr. L. B., odborné lékařské zprávy z psychologie PhDr. J. K. a PhDr. M. F. a psychiatrie MUDr. L. M. a navrhla případné provedení dalších důkazů.

II. vyjádření žalované.

3/ Žalovaná se k věci s ohledem na výsledek odborného lékařského vyšetření nevyjádřila, neboť k tomuto vyjádření nebyla ani soudem vyzývána.

III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem.

4/ Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře dne 24.1.2011, který při konstatované diagnóze nerovnoměrný kognitivní vývoj – LDM – intelekt podprůměr a astigmatismus, hypermetrop. comp. Oc. Utr. určil, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá stavům uvedeným v kapitole VI, položka 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a míra poklesu pracovní schopnosti činí 20 %. Podle hodnocení lékaře okresní správy sociálního zabezpečení zdravotní stav žalobkyně neodpovídal žádnému stupni invalidity. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 3.2.2011 zamítla žalobkyni žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 31 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění, neboť žalobkyně nesplnila v zákoně stanovené požadavky s odkazem na tento posudek. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí dne 7.3.2011 námitky. Česká správa sociálního zabezpečení přezkoumala na základě námitek žalobkyně vydané rozhodnutí a dospěla k závěru, že se námitky zamítají, neboť novým posudkem o invaliditě ze dne 12.4.2011 bylo zjištěno, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který omezuje duševní schopnosti žalobkyně a má vliv na pokles pracovní schopnosti, pokles však činil 25 %.

5/ Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 2.8.2011 uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, který omezuje psychické i tělesné schopnosti významné pro pracovní schopnost jsou poruchy chování na podkladě dětské mozkové obrny s kolísajícím intelektovým výkonem na rozhraní retardace s pravostranným hemisyndromem, celkovou hypotónií. Komise konstatovala, že intelektové výkony se postupně lehce zhoršují. Poprvé bylo dne 30.5.2011 vyšetřením ověřeno, že jde o velké DMO s hypotónií a poškozením jemné motoriky na horních končetinách. V neurologických vyšetřeních bylo spíše bagatelizováno. Ostatní komorbidita spočívá v oboustranném hypermetropickém astigmatismu, jež je kompenzován brýlemi, žalobkyně mívá ojedinělé noční záchvaty bezvědomí se záškuby končetin a lehkou difusní EEG abnormitou s ojedinělými ostrými vlnami centrotemporálně vpravo s frekvencí záchvatu asi pětkrát za rok. Komise uzavřela, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí postižení uvedenému v kapitole VI, položka 1, písm. b/ přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 20 – 35 %. Komise zvolila horní hranici taxace 35 % s přihlédnutím ke zhoršování obtíží a komorbiditě. Pro využití § 3 a 4 nebyl shledán důvod. Zdravotní stav Pokračování
- 3 -
2Ad 39/2011

žalobkyně nelze posuzovat podle písm. c/, nejedná se o střednětěžké funkční postižení ani podle písm. d/, kde by měla být většina denních aktivit omezena pro těžké funkční postižení motorické, senzorické, řečové i kognitivní. Ani jedno z dalších onemocnění nezakládá důvod k invalidizaci. K datu vydání napadeného rozhodnutí ke dni 26.4.2011 žalobkyně byla invalidní v prvním stupni. Datum vzniku invalidity komise stanovila dnem vyšetření na den 28.3.2011. Uvedla, že toto datum se určuje velmi obtížně, neboť zdravotní stav žalobkyně se zhoršuje postupně, pomalu a zhoršení lze konstatovat v psychologickém vyšetření PhDr. K. ze dne 19.4.2011, kde je konstatováno i zhoršení chování a úzkostné reakce a ve vyšetření PhDr. F. ze dne 28.3.2011, která navrhla i možnost podat žádost o zbavení způsobilosti k některým právním úkonům. V té době byla také podána žádost o vyšetření ergometrické, které bylo provedeno až dne 30.5.2011. Komise stanovila i pracovní rekomandaci tak, že žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné i duševní schopnosti v menším rozsahu a intenzitě. Není schopna se rekvalifikovat, jen zaučit pod dozorem. Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Jednalo se o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a/ zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b/ nebo c/ téhož zákona. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, který však nedosahoval výše než 49 %.

7/ Svůj závěr komise vyslovila na základě vyšetření žalobkyně v komisi dne 2.8.20011 MUDr. F., odbornou psychiatričkou a na základě doložených zpráv z odborných vyšetření z nemocnice Strakonice, dětské oddělení z 29.3.1994, 8.7.2010, neurologické vyšetření MUDr. T., Tábor, rehabilitační vyšetření MUDr. P., nemocnice Tábor z 20.5.2010 a 1.12.2010, psychologického vyšetření PhDr. K., Tábor z 13.1.2011, 14.1.2011 a 19.4.2011, psychologického vyšetření PhDr. F. z 28.3.2011, Pelhřimov - poradenství, kožního vyšetření MUDr. H., Tábor z 18.10.2010 a 3.11.2010, psychiatrického vyšetření MUDr. M., Tábor z 10.1.2011, ze zprávy z pedagogické poradny z 21.2.2005, vyšetření PhDr. K., klinického psychologa z 23.1.2010, vyšetření PhDr. K., psychologa, Tábor z 6.5.2010, očního vyšetření Tábor z 8.6.2010, neurologického vyšetření MUDr. T., Tábor ze 14.1.2010, rozhodnutí o přiznání statutu osoby s OZZ od 23.7.2009 do 31.8.2012, ergoteraputického vyšetření HK Bc. P., nemocnice Tábor z 30.5.2011 a psychologického vyšetření PhDr. V. R., České Budějovice z 19.2.2010, PhDr. J. K. z 7.2.2010, komplexního psychologického vyšetření PhDr. C. z 4.6.2009 a závěru psychiatrického vyšetření z 30.10.2009 MUDr. K. a neurologického vyšetření MUDr. T. z 14.1.2010.

IV. Právní názor soudu.

8/ V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního v platném znění /dále jen s.ř.s./ a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil.

9/ Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1.1.2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce druhého, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a/ nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu Pokračování
- 4 -
2Ad 39/2011

prvního stupně, b/ nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c/ nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce třetího pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní činnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce čtvrtého při určování poklesu pracovní činnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní činnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení se pro účely poklesu pracovní schopnosti podle odstavce pátého téhož ustanovení považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce šestého je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své pracovní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovalými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

/10/ V dané záležitosti podala žalobkyně námitky proti rozhodnutí ze dne 3.2.2011 č.j. 925 121 1706, kterým jí nebyl přiznán invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění. Stalo se tak s odkazem na posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře ze dne 24.1.2011, podle kterého poklesla její pracovní schopnost v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 %. V námitkovém řízení byl vypracován posudek dne 12.4.2011, z něhož pro danou věc vyplynulo, že žalobkyně nebyla invalidní z téhož důvodu, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně pouze o 25 %. Pro přiznání požadované dávky bylo zapotřebí, aby tento pokles činil nejméně 35 %.

/11/ Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 2.8.2011, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění. Jednalo se o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a/ téhož zákona, nejednalo se o invaliditu druhého ani třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b/ nebo c/ zákona. Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně tak, že odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole VI, položka 1 písm. b/ přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. v platném znění, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 20 – 35 % a komise tento pokles zvolila při horní hranici na 35 %, a to s přihlédnutím ke zhoršování obtíží a komorbiditě. Komise uvedla, že pro využití § 3 a 4 nebyl shledán důvod, rovněž zdravotní stav žalobkyně nelze posoudit podle písm. c/, neboť nejedná se o střednětěžké funkční postižení, ani podle písm. d/, kde by měla být většina denních aktivit omezena pro těžké funkční postižení motorické senzorické, řečové i kognitivní. Ani jedno z dalších onemocnění Pokračování
- 5 -
2Ad 39/2011

nezakládalo důvod k invalidizaci žalobkyně, která byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v prvním stupni. Komise se zabývala datumem vzniku invalidity a uvedla, že toto datum lze určit velmi obtížně, neboť zdravotní stav žalobkyně se zhoršoval postupně a pomalu a zhoršení lze konstatovat ve zprávě z psychologického vyšetření PhDr. K. ze dne 19.4.2011. V této zprávě je uvedeno, že dochází ke zhoršování chování, úzkostné reakce, a totéž se objevuje ve zprávě z vyšetření PhDr. F. z 28.3.2011, která navrhla možnost podat žádost o zbavení způsobilosti k některým právním úkonům a nutnost práce v chráněné dílně pod dozorem, eventuelně vyzkoušet i chráněné bydlení. Datum vzniku proto komise stanovila dnem vyšetření, a to dnem 28.3.2011. Rovněž stanovila žalobkyni pracovní rekomandaci, tak že je schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné a duševní schopnosti v menším rozsahu i intenzitě. Není schopna se rekvalifikovat, jen zaučit pod dozorem. Komise uzavřela věc odlišně od předchozích hodnocení lékařů a vysvětlila, z jakého důvodu dospěla k odlišnému názoru. Alternativně posuzovala i případné jiné možnosti invalidizace žalobkyně, avšak nedospěla v těchto směrech, jak je výše popsáno, k závěrům, které by svědčily ve prospěch žalobkyně. Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění, přitom jednalo se o invaliditu prvního stupně.

/12/ Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Česká správa sociálního zabezpečení nepřiznala žalobkyni invalidní důchod prvého stupně z odkazem na posouzení zdravotního stavu lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře. V námitkovém řízení byl vysloven obdobný závěr. Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, která v tomto posudku určeném pro krajský soud dospěla ke zcela odlišnému závěru, a to že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činil 35 %, což odpovídá ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a/ zákona č. 155/1995 Sb. ve znění zákona č. 306/2008 Sb. platném znění invaliditě prvního stupně. Z toho důvodu je nesprávný závěr vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o odnětí invalidního důchodu žalobkyni zamítnuty. Naopak zdravotní stav žalobkyně, který byl zjištěn posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích přiznání dávky invalidního důchodu prvého stupně podle § 39 odst. 2 písm. a/ zákona o důchodovém pojištění odůvodňoval.

V. Závěr, náklady řízení.

/13/ Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b/ s.ř.s. napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobkyně a bude vycházet ze závěru, že zdravotní stav žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal invaliditě prvého stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a/ zákona o důchodovém pojištění.

/14/ Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, avšak s ohledem na to, že soud rozhodl ve věci bez nařízeného jednání, Pokračování
- 6 -
2Ad 39/2011

žalobkyni náklady řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že se žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvojím vyhotovení z důvodů stanovených v § 103 s.ř.s. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 29. srpna 2011

Samosoudkyně:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru