Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Ad 38/2013 - 23Rozsudek KSCB ze dne 23.09.2013

Prejudikatura

5 Ads 4/2003


přidejte vlastní popisek

2Ad 38/2013 - 23

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně Ing. A.M, bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 4.6.2013, č.j. X, takto

Žaloba se zamítá .

Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 2.7.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 4.6.2013, č.j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o invalidní důchod a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

V žalobě se poukazuje na to, že pro depresivní rekurentní poruchy se žalobkyně léčí pod dobu 9 let. Byla jí navýšena medikace a stav se zhoršil po rozvodu a ztrátě zaměstnání. Působila jako pojišťovací poradce, tato práce žalobkyni vyčerpává, je v pracovní neschopnosti a není schopna zvládat běžné činnosti. Zdravotní stav se nelepší.

Česká správa sociálního zabezpečení navrhla zamítnutí žaloby, protože napadené rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila posudková komise. Pokračování
- 2 -
2Ad 38/2013

Z posudkového spisu vyplynulo, že žalobkyně se podrobila zjišťovací lékařské prohlídce pro účely rozhodování o žádosti o invalidní důchod. Posudková komise podala výčet podkladů, které měla pro své rozhodování k dispozici. Shledala, že žalobkyně je postižená depresivní poruchou ve středně těžké fázi od září 2012, syndromem karpálního tunelu oboustranně, arteriální hypertenzí a migrenózní cefaleou. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotní stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo označeno postižení podle kapitoly V, položka 4 písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a stanovena míra poklesu pracovní schopnosti ve výši 30 %. V posudkovém zhodnocení se uvádí, že dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav žalobkyně je zapříčiněn periodickou depresivní poruchou, dlouhodobě léčenou v ambulanci psychiatra, bez nutnosti hospitalizace s jednou dvouměsíční pracovní neschopností v roce 2010. Od září 2012 byla psychiatrem dekompenzace hodnocena jako středně těžká. Trvání dekompenzovaného stavu je maximálně 6 měsíční, nebyly vyčerpány všechny léčebné možnosti. Ostatní komorbidity nedosahují posudkově významné tíže.

Tento posudkový nález byl přezkoumán v námitkovém řízení, kdy lékař posudkové služby žalované měl k dispozici zprávu praktické lékařky, neurologické a interní vyšetření, vyšetření psychiatrické a psychologické povahy. Na základě těchto podkladů byla shodně s posudkovým lékařem stanovena klinická diagnóza. Hodnocení lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení je hodnoceno jako správné, učiněné na základě podkladů pro posouzení zdravotního stavu a pracovního potenciálu odpovídajícího rozsahu. Mezi podklady nejsou žádné rozpory. Postižení žalobkyně depresivní poruchou bylo podřazeno kapitole V, položka 4 písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl určen ve výši 30 %. K námitkám žalobkyně se uvádí, že i když se léčí pro depresivní rekurentní poruchu dlouhodobě, má období remisí a relapsů. Poslední exacerbace byla vyhodnocena adekvátně. Protože u zdravotních postižení, u nichž dochází průběžně ke zhoršování a zlepšování zdravotního stavu se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti tak, aby odpovídala průměrnému rozsahu funkčního postižení a tomu odpovídajícímu poklesu pracovní schopnosti, posudkově bude možno stav přehodnotit až podle efektu léčby během pracovní neschopnosti, pokud ta bude dlouhodobá a nepovede ke zlepšení pracovního potenciálu.

Posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích ze dne 18.3.2013 byl podkladem pro rozhodnutí, jímž žalovaná dne 8.4.2013 zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod.

Námitky žalobkyně obdobné žalobním bodům byly projednány napadeným rozhodnutím, které vychází z posudku lékaře žalované. Posudkový lékař zdravotní stav žalobkyně posoudil komplexně a rozsah námitek žalobkyně je shodný se závěry učiněnými lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení. Z těchto podkladů je vycházeno. Činí-li pokles pracovní schopnosti žalobkyně 30 % po přezkoumání celkového zdravotního stavu, pak podmínky pro vznik invalidity podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění splněny nejsou.

Soud řízení doplnil posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobkyní, popsala odborné lékařské nálezy, především psychiatrické, psychologické, neurologické a interní povahy a uvedla, s jakým výsledkem byla žalobkyně vyšetřena odborným psychiatrem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů stanovila klinickou diagnózu, podle které je žalobkyně stižena periodickou depresivní poruchou středně těžkou, hypertenzí migrenózní cefaleou a Pokračování
- 3 -
2Ad 38/2013

recidivujícím oboustranným syndromem karpálního tunelu. V posudkovém nálezu se pak uvádí, že žalobkyně je posuzována vzhledem k dosaženému vzdělání, znalostem, zkušenostem a předchozím výdělečným činnostem k profesi ekonomky. Léčí se pro vysoký tlak, recidivu syndromu karpálního tunelu, opakovaně pro migrény, přičemž děje se tak s efektem. Tato zdravotní postižení pracovní schopnost žalobkyně neovlivňují. Od roku 2004 užívá trvale antidepresiva, od roku 2007 je v trvalé psychiatrické péči pro rekurentní depresivní poruchu, jednotlivé epizody jsou psychiatrem hodnoceny jako středně těžké. U žalobkyně se konstatuje vazba na exogenní faktory, které přispívají k dekompenzacím. Pro středně těžký depresivní syndrom ve vazbě na exogenní stres byla v roce 2010 dva měsíce v dočasné pracovní neschopnosti. Stav si nikdy nevynutil hospitalizaci, další pracovní neschopnost opět z důvodu středně těžké epizody byla vystavena 8.4.2013, zatím nedošlo ke stabilizaci a pro krátký časový odstup nelze tuto epizodu hodnotit z pohledu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Během dekompenzace dominuje pokleslá nálada, pocit sociální nedostatečnosti, lakrimozita, anhedonie, sociální stažení, zvýšená únavnost a porucha spánku. Podílí se i osobní struktura se snížením tolerancí k frustraci, nyní převažují příznaky anxiózní. Z dlouhodobého pohledu je porucha se středně těžkými epizodami považována za poruchu středně těžkou. Aktuální psychologické vyšetření svědčí rovněž pro příznaky periodické depresivní poruchy středně těžké.

Konstatuje se dlouhý nepříznivý zdravotní stav, který omezuje duševní i tělesné schopnosti významné pro pracovní schopnost. Jejich příčinou je středně těžká periodická depresivní porucha, kdy epizody jsou středně těžké, je značně snížena úroveň sociálního fungování a výkon denních aktivit je omezen. Jedná se o postižení podle kapitoly V, položka 4 písm. c), vyhl. č. 359/2009 Sb. Při zhodnocení dlouhodobého průběhu poruchy, kdy závažnost a trvání fází neměla dosud závažnější dopad na pracovní schopnost, nevyžadovala hospitalizaci ani opakované dočasné pracovní neschopnosti, nelze ohodnotit pokles pracovní schopnosti výše, než na dolní hranici rozmezí tedy 30 %. Zdravotní postižení žalobkyně nelze podřadit pod položky pod písm. d) či e) jako těžké postižení nebo zvlášť těžké postižení, neboť z psychiatrických zpráv nejsou zřejmé epizody těžké ani těžké s psychotickými příznaky, ani chronická léčebně rezistentní deprese, či rychlé cyklování vyžadující ústavní léčbu.

V reakci na žalobní tvrzení medicínské povahy se uvádí, že posudkový závěr byl vypracován i na základě psychiatrických nálezů z 21.2.2013 a 7.5.2013, přihlédnuto bylo i ke starším nálezů, které dokládají rekurentní depresivní poruchu, epizody středně těžké. Tak je nahlížena i psychologickým vyšetřením z 30.4.2013. Žalobkyně je soustavně psychiatricky léčena od roku 2007 pro depresivní poruchu a tento zdravotní stav je považován za dlouhodobě nepříznivý. Jednotlivé epizody, čili fáze nemají povahu dlouhodobě nepříznivého stavu, neboť délka jejich trvání obvykle nepřesahuje dobu 1 roku. Průběh depresivní poruchy je nutno hodnotit z dlouhodobého pohledu na základě četnosti a dalších příznaků. Proto ani poslední epizoda, která si vyžádala pracovní neschopnost, nesplňuje podmínku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Protože opakující se fáze jsou středně těžké, jsou splněna kritéria pro poruchu středně těžkou, charakterizovanou epizodami středního stupně značně sníženou úrovní sociálního fungování a tím, že některé denní aktivity jsou omezeny. V úvahu byly vzaty zprávy dalších odborníků, neurologické a interní vyšetření, kdy syndrom karpálního tunelu, migréna ani hypertenze pracovní schopnost žalobkyně neovlivňují.

Krajský soud přezkoumal napadeného rozhodnutí podle § 75 a násl. s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Pokračování
- 4 -
2Ad 38/2013

Rozhodnutí o žádosti o invalidní důchod je závislé na lékařském odborném vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

Soud vyšel při přezkoumání napadeného rozhodnutí z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného lékaře psychiatra. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím uváděným žalobkyní, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů, především psychiatrické, psychologické, neurologické a interní povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je středně těžká periodická depresivní porucha. Toto zdravotní postižení podřadila kapitole V, položka 4 písm. c), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 30 % odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní postižení projevuje. Poukázala na to, že se zřetelem k dlouhodobému průběhu této poruchy závažnost a trvání fází neměly závažnější dopad na pracovní schopnost. Nebylo zapotřebí hospitalizace ani opakované dočasné pracovní neschopnosti. Právě z důvodu, že opakující se fáze jsou středně těžké, jedná se o poruchu středně těžkou.

Posudková komise současně uvedla, co brání tomu, aby dané onemocnění bylo podřazeno pod položky pod písm. d) či e), a to vzhledem k tomu, že nejedná se o těžké postižení nebo zvlášť těžké postižení, což se dovozuje z psychiatrických zpráv, ze kterých neplyne, že by žalobkyně trpěla těžkými epizodami či epizodami těžkými s psychotickými příznaky ani chronickou léčebně rezistenční depresí, či rychlým cyklováním, vyžadujícím ústavní léčbu.

Poukazuje-li žalobkyně na pracovní neschopnost od 8.4.2013, pak je zapotřebí poukázat na úpravu pojmu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav obsaženou v § 26 zákona o důchodovém pojištění. Podle tohoto předpisu se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pro účely důchodového pojištění považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok, nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok. Jestliže fáze daného onemocnění trvala od 8.4.2013, pak požadavek na dobu trvání onemocnění v průběhu 1 roku tak, aby toto onemocnění bylo podřaditelné dlouhodobě nepříznivému stavu, splněn není.

Posudková komise se zabývala dalšími onemocněními žalobkyně konkrétně syndromem karpálního tunelu, migrénou a hypertenzí o nichž uvedla, že pracovní schopnost žalobkyně neovlivňují.

Pokračování
- 5 -
2Ad 38/2013

K výhradám medicínské povahy je v posudku reagováno odkazem na psychologická a psychiatrická vyšetření prokazující, že fáze onemocnění je zapotřebí nahlížet jako středně těžké.

Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími postiženími žalobkyně a reagovala na výhrady žalobkyně medicínské povahy, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 30 % pokles pracovní schopnosti.

Invalidita a její stupeň jsou upraveny v § 39 odst. 1 a 2, zákona o důchodovém pojištění. Podle tohoto předpisu je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně pro onemocnění chronické povahy činí 30%, pak žalobkyně invalidní není. V důsledku toho žalobkyni nárok na invalidní důchod nevznikl.

Napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s § 39 odst. 1 a 2, zákona o důchodovém pojištění.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Pokračování
- 6 -
2Ad 38/2013

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 23.září 2013

Samosoudkyně:

JUDr. Marie B a l e j o v á , v.r.

Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru