Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Ad 26/2014 - 44Rozsudek KSCB ze dne 27.04.2015

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 Ads 130/2015

přidejte vlastní popisek

2Ad 26/2014 - 44

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce V.S., bytem X, zast. Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem Písek, Přátelství 1960, proti žalované České republice – Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 18. 2. 2014 čj. OSZ-141178-22/M-To-2014, takto :

Žaloba se zamítá .

Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného shora uvedeného jednacího čísla, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra, vedoucího dávkového oddělení, odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra čj. OSZ 141178-12/D-Pc-2013 ze dne 2. 12. 2013, kterým byl žalobci přiznán starobní důchod od 4. 12. 2013 v procentní výměře 11.2016 Kč a v základní výměře 2.330 Kč, tj. v celkové částce 13.546 Kč měsíčně.

Pokračování
- 2 -
2Ad 26/2014

Žalobce v žalobě popsal skutkový stav, zejména poukázal na skutečnost, že se od roku 2010 domáhal doplacení služebního příjmu a nároků odvíjejících se od služebního příjmu za službu přesčas do rozsahu 150 hodin nařízenou v rozporu se zákonem za rok 2007, 2008 a 2009. Žalovaná měla vědomost o nezákonnosti postupu a nesrovnalostech ve výši služebního příjmu, proto žalobce má za to, že žalovaná měla zohlednit i příjem za službu přesčas do ročních vyměřovacích základů za roky 2007, 2008 a 2009. Žalobce nesouhlasí s tím, že evidenční listy důchodového pojištění jsou řádně a správně zpracovány, jestliže zaměstnavatel žalobce od roku 2007 postupoval v rozporu se zákonem ohledně úhrady přesčasové služby. Žalobci náleží příjem za službu přesčas, která mu byla v rozporu se zákonem nařízena a která mu nebyla proplacena, proto tato částka služebního příjmu může být dodatečně zúčtována za kalendářní měsíce, za které případně náležela a může z ní být dodatečně za tyto kalendářní měsíce zaplaceno pojistné na důchodovém pojištění. Žalobce má za to, že celá věc mohla být dříve vyřešena, jestliže by žalovaná i Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje postupovaly v souladu se zákonem a respektovaly judikaturu soudů. Žalobci nemůže být kladeno k tíži nezákonné a arogantní jednání Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, které způsobily průtahy v uspokojování jeho oprávněného nároku. Žalovaná věděla o sporu, který žalobce se zaměstnavatelem vede, proto mohla i přerušit řízení a následně zohlednit dodatečné zúčtování a zaplacení pojistného na důchodovém pojištění. Žalobce byl postupem žalovaného zkrácen na svých právech, a to právě v důsledku protiprávního jednání žalované a Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje. Jestliže by od počátku Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje propláceno službu přesčas nařízenou v rozporu se zákonem, byl-by takovýto příjem zohledněn do vyměřovacího základu a následně i důchod by byl přiznán ve vyšší částce, než jaký byl přiznán žalovanou.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě odkázal na § 16 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění a na ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., dle něhož je rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, kalendářní měsíc, za který se pojistné platí. V případě žalobce bylo pojistné z doplatku služebního příjmu za kalendářní roky 2007 až 2009 odvedeno v měsíci září 2014 a je tedy vyměřovacím základem za měsíc září 2014 spadajícím do ročního vyměřovacího základu za kalendářní rok 2014. V případě žalobce doplatek poměrné části základního tarifu, osobního příplatku a zvláštního příplatku za roky 2007 až 2009 nelze zpětně zahrnout do vyměřovacích základů v době, za kterou doplatek náležel. Není rozhodné, za jaké období byl zúčtován příjem započitatelný do vyměřovacího základu, ale je rozhodné, kdy byl tento příjem zúčtován a bylo odvedeno pojistné na důchodové pojištění.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Žalobce podal žádost o starobní důchod dne 5. 9. 2007. Žádost byla žalobcem vlastnoručně podepsána, žalobce prohlásil, že uvedl veškeré údaje pravdivě. Útvar Policie České republiky přiložil k žádosti o starobní důchod úplnou evidenci dob pojištění od ukončení jeho povinné školní docházky do data, od kterého požádal o starobní důchod, evidenční listy důchodového pojištění za kalendářní roky spadající do rozhodného období počínajícího kalendářním rokem 1986 s ročními vyměřovacími základy, ze kterých bylo odvedeno pojistné na důchodové pojištění. Dále byly i doloženy listinné důkazy prokazující jednotlivé doby důchodového pojištění.

Ministerstvo vnitra, orgán sociálního zabezpečení, vydalo dne 2. 12. 2013 rozhodnutí, kterým žalobci přiznalo od 4. 12. 2013 starobní důchod v celkové výši 13.544 Kč s odůvodněním, že pro přiznání důchodu byly splněny zákonem stanovené podmínky, neboť Pokračování
- 3 -
2Ad 26/2014

žalobce dosáhl důchodového věku dne 4. 12. 2013. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal námitky, ve kterých namítal nesprávné a neúplné zjištění skutkového stavu. Dále byla žalobcem namítána nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neboť z něho není patrné, zda byl zohledněn příjem za přesčasy.

Ředitel odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra vydal dne 18. 2. 2014 napadené rozhodnutí, kterým byly písemné námitky žalobce jako nedůvodné zamítnuty a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Dle žalovaného žalobce neprokázal, že by žalovaná nesprávně zjistila skutečný stav, v čem konkrétně měl spočívat tvrzený nesprávný právní názor na aplikaci předpisů o důchodovém pojištění a jaké procesní vady měly mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Nebyla shledána důvodnou námitka žalobce ohledně zohlednění přesčasů, neboť tato sporná částka nemůže dodatečně zúčtována a nemůže z ní být dodatečně zaplaceno pojistné. Před vydáním rozhodnutí o přiznání starobního důchodu neměl žalovaný povinnost rekonstruovat měsíční a roční vyměřovací základy žalobce, ze kterých mělo či mohlo být odváděno pojistné. Tato námitka je zcela mimo rámec předpisů o důchodovém pojištění.

Žalobci byl zaslán dne 5. 2. 2015 evidenční list důchodového pojištění za rok 2014 vyhotovený po doplacení služebního příjmu za roky 2007, 2008 a 2009. Doplatek byl proveden a zúčtován v měsíci srpnu 2014, hrubý služební příjem za doplacené období činil celkem 93.795 Kč, což odpovídá vyměřovacímu základu uvedenému na evidenčním listu důchodového pojištění 2014. Rok 2014 není pojištěnou dobou, jedná se pouze o dodatečně zúčtovaný příjem započitatelný do vyměřovacího základu.

Z rozhodnutí Policie České republiky, ředitele krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 18. 8. 2014 vyplývá, že žalobci bylo přiznáno odchodné ve výši 264.816 Kč a dále bylo vyhověno jeho žádosti a byl mu přiznán doplatek služebního příjmu za výkon služby přesčas nejvýše v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce za období tří roků od roku 2007, o které požádal svým podáním dne 3. 12. 2009 a 13. 10. 2011 a dále mu byl přiznán nárok na poměrnou část přiznaného základního tarifu osobního příplatku a zvláštního příplatku, který připadá na každou tuto hodinu služby přesčas v kalendářním měsíci, v němž službu konal, v roce 2007 za celkem 126 hodin služby přesčas do limitu 150 hodin v celkové částce 28.160 Kč, v roce 2008 za celkem 150 hodin služby přesčas do limitu 150 hodin v celkové částce 32.000 Kč a v roce 2009 za celkem 150 hodin služby přesčas do limitu 150 hodin v celkové částce 33.476 Kč, celkem vyčíslený částkou 93.636 Kč a doplatek za přepočtení náhrad za dovolenou v celkové výši 159 Kč.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobce namítá nesprávnost výpočtu výše starobního důchodu od 4. 12. 2013, jestliže žalovaná nezohlednila i příjem žalobce za službu přesčas do ročních vyměřovacích základů za rok 2007, 2008 a 2009, a to s odkazem na § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb.

Z § 6 zákona č. 589/1992 Sb., pojistném na sociálním zabezpečení vyplývá, že rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí, pokud se dále nestanoví jinak. Z § 16 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění vyplývá, že vyměřovacím základem pojištěnce je vyměřovací základ pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona. Z evidenčního listu důchodového pojištění Pokračování
- 4 -
2Ad 26/2014

příslušníků bezpečnostních sborů za rok 2014 vyplývá, že u žalobce vyměřovací základ v roce 2014 činí 93.795 Kč, což představuje doplatek služebního příjmu za výkon služby přesčas za kalendářní roky 2007, 2008 a 2009, jedná se o částku, která byla žalobci přiznána rozhodnutím Policie České republiky, ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 18. 8. 2014 čj. ŘKŘ-4654/2014. Tuto částku nelze zahrnout za rok 2007 až 2009, jestliže došlo k zaúčtování uvedené částky až v roce 2014. Tato okolnost nemá vliv na výši přiznaného starobního důchodu, toto plnění, ke kterému došlo v roce 2014 nelze zúčtovat za období kalendářních roků 1986 až 2012. Žalovaná tedy řádně posoudila doklad o dodatečném zúčtovaném úhrnu příjmů ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. kdy rok 2014 není pojištěnou dobou, jedná se pouze o dodatečně zaúčtovaný příjem. Žalovaný proto správně uzavřel, že jestliže bylo pojistné z doplatku služebního příjmu za roky 2007 až 2009 odvedeno v měsíci září 2014, je tak vyměřovacím základem za měsíc září 2014 spadajícím do ročního vyměřovacího základu za kalendářní rok 2014.

Žalobce namítá, že evidenční listy důchodového pojištění nejsou řádně a správně zpracovány, aniž je jim konkrétně uvedeno, který evidenční list, za jaký kalendářní rok není správný, nicméně z kontextu lze dovodit, že žalobcem jsou zpochybňovány evidenční listy důchodového pojištění za rok 2007, 2008 a 2009, a to s ohledem na příjem za službu přesčas, který byl žalobci vyplacen na základě rozhodnutí ze dne 18. 8. 2014. Jak je uvedeno v předchozí pasáži, tato částka byla zúčtována za rok 2014, což vyplývá z evidenčního listu důchodového pojištění za rok 2014, proto uvedená výhrada žalobce je zcela neopodstatněná. Evidenční listy za rok 2007 a 2008 soud považuje za správné, žalobce tyto evidenční listy vlastnoručně podepsal a nevyjádřil k jejich obsahu zákonnou cestou nesouhlas (§ 38 odst. 5 věta druhá až čtvrtá zákona č. 582/1991 Sb.).

Zcela nedůvodná je výhrada žalobce, že žalovaný měl přerušit správní řízení o starobní důchod, neboť k přerušení řízení nebyl důvod, jestliže teprve následně poté, co byl žalobci přiznán důchod od 4. 12. 2013, došlo dodatečně k proplacení za službu přesčas. Ze strany žalobce ani takový návrh na přerušení řízení učiněn nebyl, proto se zcela nedůvodně nyní žalobce dovolává přerušení řízení. I v případě, že by došlo k přerušení správního řízení neměla by tato skutečnost vliv na výši starobního důchodu, jestliže předmětná částka byla zúčtována až v roce 2014, přičemž žalobci byl přiznán důchod od 4. 12. 2013, kdy rozhodné pro výpočet starobního důchodu žalobce je období kalendářních roků 1986 až 2012.

Okolnost, že je vedeno dlouhodobě řízení ohledně nároku žalobce na doplacení služebního příjmu a nároků odvíjejících se od služebního příjmu za službu přesčas do rozsahu 150 hodin, která byla nařízena žalobci v rozporu se zákonem, nelze při výměře důchodu zohlednit, neboť rozhodná je pouze skutečnost, kdy byl tento příjem žalobce zúčtován.

Soud proto uzavřel, že námitky žalobce nejsou opodstatněné, proto žalobu jako nedůvodnou dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Pokračování
- 5 -
2Ad 26/2014

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 27. dubna 2015

Samosoudkyně:

Mgr. Helena Nutilová v. r.

Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru