Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Ad 25/2014 - 41Rozsudek KSCB ze dne 25.07.2014

Prejudikatura

7 Azs 79/2009 - 84


přidejte vlastní popisek

2Ad 25/2014 - 41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobkyně I. K. , bytem X, proti žalovanému Ministerstvu práce asociálníchvěcíČRv Praze2,Na Poříčním právu 1, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne X, takto:

Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 10. 3. 2014, čj. X se pro vady řízení z r u š u j e a věc
se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

(1) Žalobou, doručenou dne 9.4.2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10.3.2014, čj. MPSV-UM/2058/14/4S-JČK, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR - krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 3. 7. 2013 čj. MPSV-UP/1037340/13/AIS-SSL, jímž oprávněné osobě – žalobkyni nebyl přiznán příspěvek na péči podle § 7 zákona č. 108/2006 Sb., o službách, ve znění pozdějších předpisů, v souladu s ustanovením § 7 odst. 2 téhož zákona a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

Pokračování
- 2 -
2Ad 25/2014

(2) Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila. Poukázala na to, že prvostupňovým rozhodnutím jí nebyl přiznán požadovaný příspěvek, podle posudkového závěru jednalo se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s každodenní potřebou nebo dohledem ve dvou oblastech základních životních potřeb. Posudkový lékař se zřejmě zabýval především otázkou vybavení domácnosti a movitých věcí žalobkyně, objektivními poznatky ze sociálního šetření ze dne 25. 2. 2013 se nezabýval. Nezohlednil výsledek šetření ve vztahu k individuálním osobním potřebám. Nebylo zohledněno, že se přidržuje při chůzi nábytku, po schodech nevyjde, nesejde, jen v doprovodu další osoby a s hůlkou, nemá stabilitu, padá, jídlo a pití nepřenese, vylije, jídlo připravuje dcera, neobuje se, neohne se do vany a z vany, potřebuje pomoc dcery, dcera jí stříhá nehty na nohou, připravuje léky na tácek, do pracovní činnosti není schopna se zapojovat, na úřadech nic nevyřídí, tiskopisy neumí vyplnit, nenaučila se správně psát, nedokázala uvést přesný výčet osobních potřeb. Rodina zajišťuje dovoz k lékařům, vše vykonávají děti.

(3) Žalobkyně dále uvedla, jak vyplývá ze sociálního šetření, její onemocnění jí v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb. a prováděcí vyhláškou č. 505/2006 Sb. ve spojitosti s přílohou č. 1 vyhlášky o sociálních službách neumožňuje mobilitu, komunikaci, stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, péči o zdraví, osobní aktivity, péči o domácnost. S těmito zjištěními se správní orgány v rozhodnutí nevypořádaly. Dále žalobkyně trpí specifickou poruchou čtení, dyslexií a specifickou poruchou psaní. Žalobkyně poukázala na to, že při sociálním šetření se pracovnice spíše zabývala zařízením bytu, než aby se orientovala na dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Záznam není napsán správně a žalobkyně neměla žádnou možnost se seznámit s obsahem tohoto záznamu. Rovněž žalobkyně uvedla, že zřejmě ji sociální pracovnice chtěla poškodit. Proto podala námitky, které doložila lékařskými zprávami, které objektivizují příčinu jejích obtíží. Je dokumentována koxartróza oboustranně ve druhém a třetím stupni s omezením rotačních pohybů, degenerativní změny bederní páteře s lumbální stenózou, vymizení reflexu na dolních končetinách, omezená dynamika páteře. Nález vylučuje větší fyzickou zátěž. Podle názoru žalobkyně jsou v rozhodnutí rozpory, které nebyly nikterak vysvětleny. Žalobkyně současně požádala komisi o posouzení za její účasti, případně formu osobní návštěvy v místě jejího bydliště, aby se lékař přesvědčil o oprávněnosti a skutečnosti jejího nepříznivého zdravotního stavu. Komisí však nebyla ani předvolána a ani nebyla navštívena. Má za to, že rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, a proto navrhla jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

(4) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Sdělil, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízeného jednání. Zrekapituloval průběh správního řízení. Uvedl dále, že doložené lékařské zprávy žalobkyní lépe objektivizovaly příčinu jejích obtíží, kdy byla dokumentována koxartróza oboustranně ve druhém a třetím stupni, klinicky s omezením rotačních pohybů a těžké degenerativní změny bederní páteře s lumbální stenózou. Klinické neurologické nálezy změněny nebyly, jednalo se stále o polytopní vertebrogenní algický syndrom, symptomatika spíše pseudoradikální, vymizení reflexů na dolních končetinách, symetricky v rámci polyneuropatie a omezená dynamika páteře. Tento nález vylučuje větší těžkou zátěž. Na základě tohoto zjištění byl konstatován dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně, který omezoval funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb. Bylo zjištěno, že žalobkyně není schopna zvládat jednu základní životní potřebu – péči o domácnost a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Žalobkyně byla dopisem z 29. 1. 2014 seznámena s možností vyjádřit se před vydáním Pokračování
- 3 -
2Ad 25/2014

rozhodnutí k doplňkovému posudku. Tohoto práva žalobkyně nevyužila. Žalovaný proto vydal dne 10. 3. 2014 rozhodnutí, kterým prvostupňové rozhodnutí Úřadu práce ze dne 3. 7. 2013, kterým bylo vysloveno, že žalobkyni nenáleží příspěvek na péči, potvrdil. V žalobě jsou velmi podrobně uvedeny úkony, které žalobkyně nezvládá bez pomoci druhé osoby a poukazuje na to, že posudkový lékař se zřejmě zabýval otázkou vybavení domácnosti, nezabýval se otázkou zvládání či nezvládání základních životních potřeb. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že požadovala provedení osobní návštěvy posudkovou komisí v místě jejího bydliště, aby se posudkový lékař sám objektivně přesvědčil o jejím nepříznivém zdravotním stavu. Žalovaný k tomu konstatoval, že pro rozhodování o příspěvku na péči, který je podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je vázán stanoviskem posudkové komise. Posouzení zdravotního stavu je pouze v kompetenci lékařů.

III. Obsah správních spisů

(5) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

(6) Žalobkyně požádala o příspěvek na péči žádostí doručenou Úřadu práce 11. 2. 2013. Dne 25. 2. 2013 byl sepsán záznam ze sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku na péči, v němž je uvedeno, že žalobkyně má velké bolesti zad, točí se jí hlava, doma chodí bez hole, avšak přidržuje se nábytku, po schodech nevyjde, nesejde, ven vychází pouze v doprovodu další osoby, nemá stabilitu, padá, na delší vzdálenosti dovoz autem, stát nevydrží. Jídlo a pití nepřenese, vylije, jídlo jí připravuje dcera, sama se nají. Neobuje se, neohne se, potřebuje pomoc při koupání, do vany i z vany, neostříhá nehty na nohou. Léky jí připravuje dcera, rovněž si sama nic nezařídí, tiskopisy neumí vyplnit, nenaučila se správně psát, vynechává písmenka.

(7) Posudek o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti žalobkyně pro účely příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 byl vypracován Okresní správu sociálního zabezpečení dne 10. 6. 2013. Je v něm popsán zdravotní stav žalobkyně a posudkové zhodnocení, dle kterého dle sociálního šetření žalobkyně potřebuje pomoc při vedení domácnosti a celkové hygieně, mobilitu zvládá s holí, je orientovaná. Nezvládne celkem dvě životní potřeby. Na základě tohoto posudku byla žalobkyně vyrozuměna o tom, že se může vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí. Dne 3. 7. 2013 vydal Úřad práce – krajská pobočka v Českých Budějovicích rozhodnutí čj. MPSV-UP/1037340/13/AIS-SSL, že žalobkyni se příspěvek na péči nepřiznává. V rozhodnutí je uvedeno, že dle posudku lékaře nezvládá dvě základní životní potřeby, a to tělesnou hygienu a péči o domácnost.

(8) Žalobkyně podala proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně odvolání. Uvedla, že rozhodnutí nebylo vydáno v souladu s objektivní pravdou. Neměla možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům, což doložila dopisem ze dne 17. 6. 2013, kde jí bylo sděleno, že už bylo rozhodnuto. Současně vyslovila nesouhlas s posudkem posudkového lékaře o stupni závislosti ze dne 10. 6. 2013, neboť potřebuje dohled a doprovod k lékaři, vyřizování úředních záležitostí, domácí úklid, osobní hygienu. K odvolání přiložila lékařskou zprávu MUDr. M. z neurologické ambulance, kterou dokládá zhoršení pohyblivosti a sdělení lékařky, že při chůzi mimo místnost je nutný doprovod jiné osoby. Žalobkyně dále uvedla, že nebylo posouzeno, že musí používat opěrnou hůl, aby se mohla zvednout, chodit, po schodech nemůže chodit nahoru ani dolů, nezvládá mobilitu, pouze s holí a s pomocí druhé osoby, má potíže s točením hlavy a závratě. Zároveň uvedla, že má problémy s manipulací s kohoutky od vody, elektrospotřebičů, není schopna dodržovat denní program a vykonávat Pokračování
- 4 -
2Ad 25/2014

různé aktivity z důvodu duševní psychické únavy a vypětí, není schopna se obléci a svléci, obouvat či vyzouvat boty, připravovat si léky, ani zvládat všeobecné každodenní potřeby v přijatelném standardu. Není schopna se vykoupat, vejít či vyjít z vany. Není schopna uvařit jídlo, dojít nakoupit bez pomoci. Nezvládá tudíž mobilitu, tělesnou hygienu, péči o zdraví, péči o domácnost, osobní aktivity, oblékání a zouvání, komunikaci. Proto požádala o nové posouzení zdravotního stavu, neboť nezvládá pět úkonů základní životní potřeby.

(9) Úřad práce postoupil dne 11. 7. 2013 odvolání žalobkyně Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR. Dne 23. 7. 2013 požádalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR o posouzení stupně závislosti žalobkyně pro účely příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb. Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a zároveň přerušilo řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích vypracovala dne 3. 10. 2013 posudek, při jednání posudkové komise nebyla žalobkyně přítomna, ani nebyla seznámena s posudkovým závěrem. Odvolací orgán vlastní sociální šetření neprovedl. Byl vysloven závěr, že výsledek posouzení je shodný se závěrem Okresní správy sociálního zabezpečení. Žalobkyně byla hodnocena tak, že se nepovažuje za závislou na pomoci jiné osoby. K námitkám komise uvedla, že objektivně doložená míra funkční poruchy není natolik těžká, aby odůvodňovala dlouhodobě rozsah péče popsaný v odvolání či v záznamu ze sociálního šetření. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR dne 14. 10. 2013 vyrozumělo žalobkyni o pokračování v řízení a dále jí sdělilo, že se může vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí. K tomu žalobkyně zaslala dne 21. 10. 2013 vyjádření. Především nesouhlasila s postupem posudkové komise, současně poukázala na to, že komise se nevypořádala vůbec s jejími výhradami, které uvedla v doplňku odvolání. Poukázala na to, že zdravotní stav se neustále zhoršuje, žalobkyně není schopna ani slézt z postele bez pomoci druhé osoby. Žalobkyně k podkladům pro rozhodnutí uvedla, že nesouhlasí se závěrem komise uvedeným v posudku a poukazuje na rozpory mezi závěry této komise a zjištěními lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 6. 2013. Uvedla, že se nejedná o přesvědčivé a objektivní posouzení stupně závislosti v oblastech základních životních potřeb. Vyslovila podjatost lékařské komise a diskriminaci v souvislosti s postupem komise. To dovodila ze skutečnosti, že komise žalobkyni vůbec neviděla a požádala proto o nové zhodnocení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu i závislosti na pomoci cizí osoby pro vydání rozhodnutí v předmětné věci.

(10) Žalobkyně dne 30. 10. 2013 předložila další lékařské zprávy, a to MUDr. J.M. z neurologické ambulance z 9. 9. 2013, primářky MUDr. V.M. z 31. 7. 2013 a 6. 9. 2013, primáře MUDr. G.G. z 1. 9. 2006. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR přerušilo řízení dne 4. 11. 2013 za účelem vypracování dalšího doplňujícího posudku na základě námitky žalobkyně. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích vypracovala posudek dne 2. 12. 2013 bez přítomnosti žalobkyně, žalobkyně nebyla s posudkovým závěrem seznámena. Komise, poté kdy shrnula diagnostický souhrn onemocnění žalobkyně, uzavřela, že neshledává důvod ke změně posudkového závěru. Zdravotní stav žalobkyně dle komise není dlouhodobě nepříznivý a žalobkyně není považována za závislou osobu na pomoci jiné fyzické osoby dle § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný správní orgán dne 6. 12. 2013 vyrozuměl žalobkyni o pokračování v řízení a vyrozuměl ji o jejím právu vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí ve lhůtě pěti dnů. Žalobkyně se vyjádřila proti doplňkovému posudku dne 10. 12. 2013. Zaslala zprávu Mgr. M.B. z rentgenu TH páteře z 18. 11. 2013, dále zprávu MUDr. J. M. z 9. 12. 2013 a 18. 11. 2013. Současně sdělila, že je objednána na CT vyšetření. Žalovaný správní orgán řízení dne 18. 12. 2013 přerušil za účelem dalšího objektivizování zdravotního stavu žalobkyně. Posudková komise Ministerstva Pokračování
- 5 -
2Ad 25/2014

práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích vypracovala dne 22. 1. 2014 další posudek bez přítomnosti žalobkyně a žalobkyně nebyla s posudkovým závěrem seznámena. Komise po prostudování námitek a nově doložených odborných nálezů neshledala důvod ke změně posudkového závěru, ale konstatovala dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s dopadem na zvládání životních potřeb. Uzavřela, že žalobkyně nezvládá jednu základní životní potřebu, a to péči o domácnost. Uvedla, že další vyšetření, které žalobkyně má podstoupit, (CT vyšetření) již nejsou posudkově přínosné.

(11) Žalobkyně byla dne 29. 1. 2014 vyrozuměna o pokračování v řízení a bylo jí sděleno, že má právo vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Žalobkyně se k podkladům pro rozhodnutí již nevyjádřila. Odvolací orgán považoval posudek za úplný a přesvědčivý a dne 10. 3. 2014 vydal rozhodnutí pod čj. MPSV-UM/2058/14/4S-JČK, kterým odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 3. 7. 2013 čj. MPSV-UP/1037340/13/AIS-SSL potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí je popsán průběh správního řízení včetně citací z posudků Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. K vlastním odvolacím námitkám žalobkyně je uvedeno, že žalovaný považoval posudek za úplný a přesvědčivý a nebyly v něm zjištěny žádné nesrovnalosti, komise při vypracování posudku vycházela z lékařských zpráv a ze sociálního šetření a žalobkyně byla hodnocena tak, že nezvládá jednu životní potřebu, péči o domácnost. To je dle názoru žalovaného plně v souladu se zprávou ošetřujícího lékaře. S dalšími odvolacími námitkami se rozhodnutí vypořádalo pouze tím, že posudek, ze kterého bylo vycházeno, je úplný a bylo spolehlivě prokázáno, že žalobkyně nesplňovala podmínky pro přiznání příspěvku na péči. Při posuzování námitek žalovaný vycházel rovněž z posudku.

IV. Replika žalobkyně k vyjádření žalovaného

(12) V replice žalobkyně uvedla, že trvá na své žalobě, kterou doplnila o další skutečnosti pro spravedlivé rozhodnutí ve věci. Zdůraznila, že na lékařskou posudkovou komisi nebyla nikdy pozvána, i když požadovala o provedení osobní návštěvy posudkovou komisí v jejím přirozeném místě bydliště v jejím bytě. Pro její nepříznivé omezující zdravotní komplikace jí není umožněno jezdit hromadnými dopravními prostředky. Žalobkyně dále poukázala na rozpory mezi závěry lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře a Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, a to ve vztahu k hodnocení základních životních potřeb. Tyto rozpory nebyly v žádném směru odstraněny. Dále poukazuje na další formální nesrozumitelnosti výrazů uvedených v napadeném rozhodnutí. Její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byl před vydáním rozhodnutí i po datu vydání tohoto rozhodnutí a trvá do současnosti. Podle jejího hodnocení nezvládá tři nebo čtyři základní životní potřeby. K tomu poukázala na výsledky odborných lékařských zpráv a nálezů, které dle jejího názoru posudková komise řádně nehodnotila. Podrobně dále v replice popsala svůj zdravotní stav s odkazem na žalovanému předložené zprávy z odborných lékařských vyšetření. Z toho dovozuje jednoznačné omezení na samostatnosti zajišťovat si životní potřeby. To však nebylo při rozhodování vůbec vzato v úvahu. Rozhodnutí považuje za nespravedlivé, neboť nebylo objektivně rozhodnuto o jejím zdravotním stavu. Námitky nebyly v rozhodnutí vůbec vypořádány. Navrhla, aby soud ve věci rozhodl bez nařízeného jednání a setrvala na návrhu, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc předána k novému spravedlivému posouzení příspěvku na péči.

Pokračování
- 6 -
2Ad 25/2014

V. Právní názor soudu

(13) V dané záležitosti soud postupoval podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadený výrok rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil.

(14) V dané záležitosti se jednalo o příspěvek na péči, který se poskytuje osobám závislým na pomoci za účelem zajištění potřebné pomoci. Nárok na příspěvek má osoba uvedená v § 4 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8. Podle odstavce druhého, tohoto ustanovení osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby v prvním stupni (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 3 nebo 4 základní životní potřeby ve druhém stupni (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 5 nebo 6 základních životních potřeb, ve stupni III. (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 7 nebo 8 základních životních potřeb a ve stupni IV. (úplná závislost), jestliže není schopna 9 nebo 10 základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Podle § 9 při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání, obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Podle odstavce šestého tohoto ustanovení bližší vymezení schopnosti zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 505/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

(15) Řízení o přiznání příspěvku se zahajuje na základě písemné žádosti podané na předepsaném tiskopise Ministerstva práce a sociálních prací nebo se zahajuje z úřední moci. Způsob hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby je posuzován podle 10 kritérií základních životních potřeb, které jsou specifikovány v příloze č. 1 vyhlášky. Ohledně schopnosti mobility se posuzuje, zda osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. V rámci posuzování schopnosti orientace je podstatné, zda osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. Při posuzování komunikace je důležité, zda osoba je schopna se dorozumět a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. Schopnost stravování se posuzuje tak, zda osoba je schopna vybrat si ke komunikaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. Podmínka zajištění oblékání a obouvání je splněna tehdy, pokud je osoba schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. K naplnění podmínky zajištění tělesné hygieny se posuzuje, zda osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, Pokračování
- 7 -
2Ad 25/2014

provádět ústní hygienu, holit se. Ohledně naplnění podmínky fyziologické potřeby se posuzuje, zda osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. Ke splnění podmínky péče o zdraví musí být osoba schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky (schopnost zvládat základní životní potřebu se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a režimu stanovenému ošetřujícím lékařem). V rámci splnění podmínky osobní aktivity musí osoba být schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku i prostředí jako vzdělání, zaměstnání, volnočasové aktivity, zařizovat své záležitosti. K naplnění podmínky péče o domácnost je třeba hodnotit, zda je osoba schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek.

(16) Za neschopnost zvládání životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládnout alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

(17) Soud se s ohledem na žalobní námitky, které žalobkyně vznesla ve své žalobě, v prvé řadě zabýval přezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu. K tomu je třeba odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu (kupříkladu nález Ústavního soudu ze dne 20.6.1996, sp. zn. III. ÚS 84/94) kdy jedním z principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod čl. 1 Ústavy), a vylučujícím libovůli při rozhodování, je povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (ve správním soudnictví viz ustanovení § 54 odst. 2 s. ř. s.). Z odůvodnění musí vyplývat stav mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazu na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Nepřezkoumatelné rozhodnutí nedává dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. V zásadě stejné principy platí i ve vztahu k odůvodnění rozhodnutí správních orgánů.

(18) K otázce nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí je třeba zdůraznit, že nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku s uplatněnými odvolacími námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů. Z ustálené judikatury správních soudů totiž vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí musí být vždy seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené. Dále je nutné uvést, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje pouze obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a důvody shledány správnými Pokračování
- 8 -
2Ad 25/2014

s případným odkazem na důkazy je nepřezkoumatelné, neboť konkrétní důvody, které by vyslovil sám správní orgán zcela chybí (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2013 čj. 1Afs 19/2012-45). Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu lze dovodit, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu může být dána hrubými vadami rozhodnutí, ať již se jedná o nedostatky týkající se odůvodnění rozhodnutí (nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů) nebo o vnitřní rozpor mezi výrokem a odůvodněním rozhodnutí či rozpornost samotného textu.

(19) V dané záležitosti s ohledem na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí soud dospěl k závěru, že přezkoumávané rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti trpí. Odvolání, které žalobkyně zaslala proti prvostupňovému rozhodnutí, obsahovalo konkrétní odvolací námitky. Tyto námitky se týkaly jejího názoru, že nezvládá více základních životních potřeb, než které shledal lékař Okresní správy sociálního zabezpečení a na základě tohoto posudku pak bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí. Žalobkyně předložila lékařské zprávy, které dále doplňovala při dalších námitkách, které vznášela k posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, která dokonce bez řádného odůvodnění uzavřela, že u žalobkyně není přítomný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Současně vůbec nebylo reagováno na námitky žalobkyně, která požadovala, aby byla posuzována osobně Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. K jednáním komise nebyla vůbec přizvána, ani nebylo reagováno na její požadavek, aby vzhledem k omezené mobilitě byla případně členy posudkové komise navštívena v jejím bydlišti. Dále poukazovala na skutečnost, že se závěry Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích lišily od závěrů, které byly vysloveny lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení, proti kterému žalobkyně vznesla námitky, avšak tyto námitky napadené rozhodnutí v žádném směru nevypořádalo. Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný správní orgán nejprve zabýval rekapitulací průběhu správního řízení s konstatováním, že lékař Okresní správy sociálního zabezpečení i prvostupňové rozhodnutí uzavřelo, že žalobkyně nezvládá celkem dvě základní životní potřeby, tělesnou hygienu a péči o domácnost. Dále je v rozhodnutí popisován další průběh správního řízení, kdy je konstatováno, že odvolací orgán neprovedl vlastní šetření, neboť jeho průběh ani výsledek nebyl v odvolání napaden. Tento závěr neodpovídá skutečnosti, neboť z obsahu výhrad žalobkyně je zřejmé, že výsledek sociálního šetření žalobkyně zpochybňovala, jednak uvedla, že s jeho obsahem nebyla vůbec seznámena a dále opakovaně namítala, že se pracovnice zajímala spíše o vybavení domácnosti než o skutečnost, jak zvládá životní potřeby. V žalobou napadeném rozhodnutí správní orgán dále popsal posudkové zhodnocení, které vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a z těchto doplňovaných posudků v rozhodnutí citoval žalovaný správní orgán závěry. Nicméně poté, kdy popsal obsah druhého doplňku posudku, uvedl, že žalobkyně poslední možnosti vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí již nevyužila, a proto konstatoval, že posudek považuje za úplný a přesvědčivý a dovozuje, že bylo spolehlivě prokázáno, že žalobkyně nesplňovala podmínky pro přiznání příspěvku na péči. Soud tento názor správního orgánu nesdílí.

(20) Žalovaný správní orgán se nevypořádal v prvé řadě s rozpory, které vznikly mezi posudkovým hodnocením lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení, který shledal, že žalobkyně nezvládá dvě základní životní potřeby, přičemž Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR nejprve dospěla k závěru, že žalobkyně zvládá všechny životní potřeby a posléze po druhém doplnění posudku uzavřela, že nezvládá jednu životní potřebu. Dalšími odvolacími námitkami tak, jak je žalobkyně konkrétně formulovala, ve svém odvolání se žalovaný správní orgán vůbec nezabýval. Nevysvětlil, z jakých důvodů dospěl Pokračování
- 9 -
2Ad 25/2014

k závěru, že ostatní žalobkyní zpochybňované životní potřeby žalobkyně zvládá. Pouze obecně odkázal na závěry posudku, který se těmito námitkami žalobkyně vůbec nezabýval. Bylo proto povinností žalovaného správního orgánu vypořádat, na základě jakých závěrů a zjištění dospěl k závěru, že žalobkyně ostatní zpochybňované životní potřeby zvládá v požadovaném standardu. Je třeba poukázat na návod, který soud vyslovil výše, kdy bylo třeba hodnotit skutečnost tvrzenou žalobkyní, že nezvládá některou z aktivit týkající se zvládání některé základní životní potřeby (příkladmo mobilitu, komunikaci, stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, péči o zdraví, osobní aktivity, péči o domácnost) a vypořádat tyto námitky, z jakých důvodů má žalovaný správní orgán za to, že žalobkyně tyto životní potřeby zvládá bez jakýchkoliv problémů. Takové úvahy žalobou napadené rozhodnutí neobsahuje. Žalované rozhodnutí pouze uvádí, že vycházelo z posudku, kde však tyto úvahy obsaženy nejsou, komise se těmito námitkami žalobkyně nezabývala. To však neznamená, že pokud se Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR těmito námitkami nezabývala, že to zbavuje žalovaný správní orgán povinnosti se konkrétně těmito odvolacími námitkami zabývat. Žalovaný správní orgán si zjednodušil pozici při posuzování odvolání žalobkyně, což mělo za následek nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Pouhým odkazem na posudek, který odvolací námitky neřešil, nemůže být zhojena vada nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Pokud posudek posudkové komise neobsahoval odpovědi na žalobkyní vznesené odvolací námitky, bylo namístě opakovaně žádat posudkovou komisi, aby se těmito námitkami konkrétně jmenovitě při posouzení žalobkyní vznesených výhrad zabývala. Zároveň bylo na místě v takto komplikovaném případě žalobkyni Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR vyšetřit, tzn. přizvat ji k jednání posudkové komise, případně žalobkyni posoudit při návštěvě komise v místě bydliště. Nic takového nelze z obsahu napadeného rozhodnutí, ani z posudků, které jsou založeny ve spise, zjistit. Soud proto uzavřel, že žalobou napadené rozhodnutí je nutno hodnotit jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Zároveň nebyly odstraněny rozpory mezi důkazy, které byly v dané věci shromážděny. Pokud odvolací orgán uvedl, že jako nezvládaný úkon byla uznána základní životní potřeba péče o domácnost, pak se již toto rozhodnutí nevypořádalo s dalšími žalobkyní tvrzenými nezvládanými úkony. Soud na rozdíl od odvolacího správního orgánu nehodnotí posudek za úplný a přesvědčivý, neboť se nevypořádal konkrétně s výhradami žalobkyně, ani se zprávami žalobkyně. Pokud je v posledním doplňku posudku uvedeno, že není zapotřebí vyčkat výsledku vyšetření CT žalobkyně, pak není zdůvodněno, z jakých důvodů k tomuto závěru komise dospěla. Soud dále shledal, že žalobkyně po posudkovém zhodnocení vyslovila podjatost členů komise, se kterou se žalovaný správní orgán vůbec nevypořádal. Tuto námitku neřešil, ani o ní nerozhodl. Tento postup je třeba hodnotit jako vadu řízení, u které nelze vyloučit, že mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé.

(21) Řízení bylo vedeno formalisticky, bez konkrétních reakcí na výhrady a konkrétní námitky žalobkyně. Zároveň nebyly odstraněny rozpory mezi závěry lékařských orgánů. Podrobné citace z posudků posudkových komisí nemohou nahradit nutné vypořádání odvolacích námitek, a proto jsou ve světle požadavků procesního předpisu v odůvodnění rozhodnutí nadbytečné. Soud zdůrazňuje, že je třeba vždy hodnotit odvolací námitky ve vztahu k prvostupňovému rozhodnutí. U každé námitky je zapotřebí uvést, zda je považována za důvodnou či nikoliv a z jakých důvodů. Tento postup žalovaný správní orgán nedodržel. Jak již bylo uvedeno v rozhodnutí je potřeba uvést, jaké měl k dispozici správní orgán důkazy, které důkazy jsou pro správní orgán rozhodující, v případě zjištěných rozporů je potřeba činit další dokazování, kterým by byly případné rozpory odstraněny. Rovněž se nabízí postup, kdy správní orgán rozpory odstraní svou vlastní úvahou nebo vysvětlením. Žalovaný správní orgán tímto způsobem nepostupoval, k vlastnímu hodnocení uvedl, že nemá Pokračování
- 10 -
2Ad 25/2014

oprávnění zasahovat do posuzování zdravotního stavu, neboť je toto plně v kompetenci posudkového orgánu. Takové hodnocení soudu nedostačuje. Bez náležitého odůvodnění, které bude navazovat na výrokovou část rozhodnutí, nemůže rozhodnutí při soudním přezkumu obstát. V dalším řízení bude proto nutné doplnit chybějící konkrétní důvody, které správní orgán vedly k výslednému rozhodnutí.

VI. Závěr, náklady řízení

(22) Soud proto postupoval podle § 76 odst. 1 s. ř. s. a žalobou napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí zrušil, neboť zjistil, že skutkový stav, který správní orgán vzal za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu v podkladech. V dalším řízení bude proto zapotřebí, aby správní orgán věnoval dostatečnou pozornost rozboru a hodnocení podkladů rozhodnutí ve smyslu § 50 odst. 4 správního řádu, je nutné podklady zhodnotit, zda jsou využitelné, zda neobsahují rozpory a dále uvést, jakými úvahami se správní orgán při hodnocení důkazů řídil. Musí být uvedeno, jakým způsobem správní orgán podklady hodnotil, jakým podkladům přikládal význam a proč činil právě tak, jak činil.

(23) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly, neboť soud ve věci rozhodl bez nařízeného jednání.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Pokračování
- 11 -
2Ad 25/2014

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 25. července 2014

Samosoudkyně:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru