Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Ad 23/2015 - 33Rozsudek KSCB ze dne 13.07.2015

Prejudikatura

3 Ads 7/2003


přidejte vlastní popisek

2Ad 23/2015 - 33

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně E. P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 1. 2015, č.j. X, takto :

Žaloba se zamítá.

Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci.

(1) Žalobou doručenou dne 20. 3. 2015 Okresnímu soudu v Písku přeposlanou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 24. 3. 2015 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 19. 1. 2015 č.j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 23. 9. 2014 čj. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

(2) Žalobkyně v žalobě namítala, že v posudku o invaliditě ze dne 15. 9. 2014 postrádala zohlednění zprávy psychiatrické léčebny U Honzíčka ze dne 6. 8. 2014, kde byl popsán průběh její hospitalizace. Dále poukázala na to, že nebyl dostatečně zohledněn obsah dalších rozhodujících zpráv a nedostatečně posouzen její zdravotní stav, zejména lékařská Pokračování
- 2 -
2Ad 23/2015

zpráva z psychiatrické ambulance – MUDr. M. Č., která popisuje její duševní poruchu způsobenou poškozením mozku a upozorňuje i na další somatické komorbidity. Rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a bez přihlédnutí k § 39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění a příloze vyhlášky č. 359/2009 Sb. v platném znění. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu.

(3) Žalovaná k věci jednak poukázala na platnou právní úpravu a uvedla, že při posuzování nároku na dávku důchodového pojištění je vázána posudkem lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V případě žalobkyně dospěl lékař v řízení o námitkách k závěru, že je invalidní podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 45 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položka 1c, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

III. Obsah správních spisů včetně důkazů doplněných soudem.

(4) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku, který posoudil zdravotní stav žalobkyně dne 15. 9. 2014 se závěrem, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, v důsledku kterého poklesla její pracovní schopnost o 35 %. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 23. 9. 2014 rozhodnutí, kterým žalobkyni zamítla žádost o změnu výše invalidního důchodu se závěrem, že žalobkyni nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky. O námitkách bylo rozhodnuto na základě nového posouzení zdravotního stavu žalobkyně dne 13. 1. 2015 se závěrem, že žalobkyně je nadále invalidní v I. stupni, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost o 45 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položka 1, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., které činí 30 – 45 % a lékař zvolil horní hranici taxace 45 %. Procentní míra se ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity nadále nemění. U žalobkyně byl stanoven diagnostický souhrn, a to následky cévní mozkové příhody proběhlé v roce 2012, organická afektivní porucha, organická změna osobnosti, ložiskový nález téměř normalizován, předchozí psychiatrická léčba od července 2011 pro reaktivní úzkostně depresivní syndrom při mnohaletých somatických onemocněních, chronický vertebrogenní algický syndrom krční a bederní páteře bez neurologické symptomatologie, hypofunkce štítné žlázy substituovaná, porucha srdečního rytmu - AV, blok I., st. epizodicky AV blok II. st. Wenckebachova typu. Na základě přezkumu zdravotního stavu žalobkyně byl vysloven závěr, že prvostupňové rozhodnutí lze potvrdit, neboť je u žalobkyně přítomna invalidita I. stupně.

(5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku ze dne 17. 6. 2015 určeném pro krajský soud uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě Pokračování
- 3 -
2Ad 23/2015

nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti jsou následky cévní mozkové příhody, kde dominující je organická porucha osobnosti, organická porucha nálady, zpomalení tempa typické pro poškození frontálního laloku a lehké narušení kognitivních funkcí – jde o lehké funkční postižení. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá stavům uvedeným v kapitole VI, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., (lehká motorická a kognitivní dysfunkce s omezením některých denních aktivit). Zde je uvedeno rozmezí poklesu pracovní schopnosti na 20 – 35 %. Pro kognitivní dysfunkce volí komise horní hranici rozmezí a pro další zdravotní potíže převážně vertebrogenní navyšuje podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky toto procento o maximálně možných 10 % na celkovou hodnotu 45 %. Výsledky mentálních a mnestických schopností neodpovídají středně těžkému funkčnímu postižení, a proto nelze zdravotní postižení žalobkyně podřadit pod položku 1c). Žalobkyně může vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky, především na duševní schopnost, a to nejméně o 1/3. Žalobkyně není schopna prací duševně náročných, prací složitých, prací, kde je určeno tempo, není schopna řešit složitější situace, rychle reagovat a rychle se rozhodovat. Nevhodné jsou také práce s velkou fyzickou námahou, kde je přetěžována páteř manipulací s těžkými břemeny a vynucenými polohami.

(6) Žalobkyně prodělala ischemickou cévní mozkovou příhodu s levostranným postižením v listopadu roku 2012, kdy na levé dolní končetině bylo po odchodu z hospitalizace přítomno pouze přítomno pouze frustní oslabení, na levé horní končetině dominovalo horší zapojování do činnosti, lehká ataxie, svalová síla 4 dle svalového testu. Reziduální nález byl minimální, schopna chůze bez kompenzační pomůcky. Žalobkyně byla dále léčena na psychiatrii od července roku 2011 pro reaktivní úzkostně depresivní syndrom, a to dvakrát byla hospitalizována na Psychiatrické léčebně u Honzíčka v Písku, první hospitalizace 6/2014 do 8/2014. Diagnóza byla přehodnocena na organickou poruchu nálady, ambulantní psychiatrické kontroly svědčí i o organické změně osobnosti následkem cévního onemocnění mozku, která se stává dominantní. Celkově bylo hodnoceno jako mírný až středně těžký deficit mentálních, mnestických a kognitivních funkcí. Pohybový deficit po prodělané mozkové příhodě zcela minimální, jde o lehkou neobratnost levé ruky. Cévní postižení mozku jen s téměř neurologickým nálezem a s MMSE 19 bodů je nutno považovat za lehké funkční postižení. Chronické a letité vertebrogenní obtíže s opakovanými dekompenzacemi s bolestmi při dysfunkci různých úseků páteře nejsou provázeny kořenovými neurologickými příznaky a stejně jako další zdravotní problémy mají jen mírný dopad na pracovní schopnost. Žalobkyně je nezaměstnaná od roku 1990, čímž jsou narušeny i její sociální dovednosti, využívá pomoc občanského sdružení MESADA, které pomáhá lidem se zdravotním postižením v hledání práce. Tento závěr byl ve shodě s posudkem lékaře okresní správy sociálního zabezpečení v zařazení dle posudkových kritérií, posudková komise však využila navýšení horní hranice pro další zdravotní obtíže. Výsledek posouzení byl shodný. Od posudku České správy sociálního zabezpečení v námitkovém řízení se odlišuje určení rozhodující příčiny, kdy neposuzuje tuto příčinu jako organický psychosyndrom, neboť příčina je komplexnější následkem cévního poškození mozku, cévní mozkové příhody, která postihla nejen psychické, ale i motorické funkce. Ve shodě využívá i navýšení horní hranice. Výsledek posouzení je stejný. Komise měla k dispozici zprávy z odborných lékařských vyšetření za účelem vypracování posudku, a to lékařského nálezu sepsaného ohledně hospitalizace žalobkyně v Psychiatrické léčebně u Honzíčka, Písek, MUDr. I. M., ze dne 16. 7. 2014 a 6. 8. 2014, psychologického vyšetření Mgr. V. S., Písek z 11. 6. 2014, psychiatrické ambulance MUDr. M. Č., Písek z 9. 9. 2014, 18. 3. 2015, neurologické ambulance MUDr. T. V., Písek z 24. 3. 2014, neurologické ambulance MUDr. J. Š., nemocnice Písek ze dne 26. 8. 2014, neurologické ambulance MUDr. T. V., Písek z 11.6.2015, akutní rehabilitace Pokračování
- 4 -
2Ad 23/2015

nemocnice Písek, MUDr. J. K. dne 9. 12. 2014, 20.3.2015, 12.6.2015, operace ramene 12.3.2014, zpráva s hospitalizace nemocnice Písek z 12.8.2012 – 14.8.2014, Holterovo monitorování MUDr. T. V., Písek z 6. 6. 2014, psychiatrické ambulantní dokumentace MUDr. M. Č., výpis a vyšetření žalobkyně při jednání komise dne 17.6.2015 MUDr. A. F., psychiatrie České Budějovice.

IV. právní názor soudu.

(7) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

(8) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

(9) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších Pokračování
- 5 -
2Ad 23/2015

předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

(10) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

(11) V dané záležitosti žalobkyně podala námitky proti rozhodnutí ze dne 23. 9. 2014 č.j. 5561231995, kterým byla zamítnuta žádost o zvýšení invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu, neboť podle posouzení lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Písek ze dne 15. 9. 2014 byla žalobkyně nadále invalidní pro invaliditu I. stupně ve smyslu § 39 odst. 2, písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Námitky žalobkyně proti tomuto rozhodnutí byly dne 19. 1. 2015 pod 5561231995/43091-ŘT zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že ani novým posudkem o invaliditě nebyl zjištěn jiný závěr, než v řízení na prvním stupni, neboť pokles pracovní schopnosti žalobkyně byl určen na 45 %, kdy tento stav odpovídá invaliditě I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění.

(12) Ke shodnému závěru z hlediska procentního hodnocení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně dospěla i Posudková komise Ministerstva práce ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 17. 6. 2015, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně tak, že odpovídá stavům uvedeným v kapitole VI, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a tento pokles stanovila na 35 %. Pro tíži kognitivní dysfunkce zvolila horní hranici a pro další zdravotní obtíže (převážně vertebrogenní) navýšila procento podle § 3 odst. 1 téže vyhlášky o maximálně možných 10 % na celkovou hodnotu 45 %. Komise vysvětlila, že se shodla s posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení v zařazení dle posudkových kritérií jako cévní postižení mozku Pokračování
- 6 -
2Ad 23/2015

s lehkým funkčním postižením, avšak využila ještě horní hranici pro další zdravotní obtíže, zvýšila toto procento o 10 %. Výsledek posouzení byl shodný.

(13) Stejně tak byl shodný výsledek posouzení i v námitkovém řízení, kdy se komise odlišila v určení rozhodující příčiny, nicméně výsledek posouzení byl shodný. Komise měla k dispozici a zohlednila výstupní zprávu z Psychiatrické léčebny u Honzíčka ze dne 6. 8. 2014, ve které byl popsán průběh hospitalizace, zohlednila i zprávy MUDr. M. Č. ze dne 9. 9. 2014 a ze dne 18. 3. 2015. Měla k dispozici i další výše označené zprávy z psychiatrické, psychologické, neurologické ambulance a zabývala se nálezy, které dokládaly opakující se páteřní potíže. Za rozhodující však považovala cévní onemocnění mozku s převažujícími duševními problémy; odborné nálezy, výsledky testů a vyšetření na jednání komise dokázaly problémy, které lze dle závazných posudkových kritériích zařadit jako funkční poruchu lehkého stupně. Ostatní zdravotní problémy byly zohledněny navýšením horní hranice daného rozmezí.

(14) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny před správním orgánem. Z těchto důkazů (především posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích) se podává, že se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti jsou následky cévní mozkové příhody, kde dominující je organická porucha osobnosti, organická porucha nálady, zpomalení tempa typické pro poškození frontálního laloku a lehké narušení kognitivních funkcí – jde o lehké funkční postižení. Žalobkyni byla stanovena i pracovní rekomandace tak, že může vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky především na duševní schopnosti, a to nejméně o 1/3. Není schopna prací duševně náročných, prací složitých nebo prací, kde je určené tempo, není schopna řešit složitější situace, rychle reagovat a rychle se rozhodovat. Nevhodné jsou práce s velkou fyzickou námahou, kde je přetěžována páteř manipulací s těžkými břemeny nebo vynucenými polohami. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí k 19. 1. 2015 se u žalobkyně jednalo nadále o invaliditu I. stupně. Posudek, který hodnotil zdravotní stav žalobkyně, soud považuje za dostačující, úplný, objektivní a přesvědčivý. Byl vypracován v řádném složení komise po studiu a vyhodnocení veškeré dostupné zdravotní dokumentace, lékařských nálezů a tyto nálezy a zprávy byly v posudku citovány. V posudku vypracovaném na základě požadavku soudu, byl vysloven závěr, že zdravotní stav žalobkyně neodpovídal jejímu požadavku na zvýšení stupně invalidity, neboť se jednalo o invaliditu I. stupně. Soud proto uzavřel, tak jak bylo zhodnoceno v lékařských posudcích, že na základě podkladů, které jsou k dispozici, lze vyslovit závěr, že tyto lékařské orgány se zprávami z odborných lékařských vyšetření žalobkyně zabývaly a svůj závěr vyslovily na základě dostupné zdravotní dokumentace, která byla shromážděna a vyslovený závěr koresponduje s těmito zprávami z odborných lékařských vyšetření v dokumentaci založených. Zdravotní stav žalobkyně je tedy dlouhodobě nepříznivý, avšak odpovídá invaliditě I. stupně, neboť pokles invalidity k vydání napadeného rozhodnutí činil 45 %. Pokud by v současné nebo další době (po vydání napadeného rozhodnutí žalované) došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, lze nárok na invalidní důchod znovu uplatnit nově podanou žádostí.

V. Závěr, náklady řízení.

(15) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Všechny posudkové orgány, které se zdravotním stavem žalobkyně Pokračování
- 7 -
2Ad 23/2015

zabývaly, dospěly totiž k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně odpovídal invaliditě I. stupně.

(16) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče, v ozbrojených silách a sociální péče tato nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla a úspěšné žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V. Závěr, náklady řízení.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 13. července 2015

Samosoudkyně:

JUDr. Marie Trnková v. r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru