Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Ad 23/2013 - 31Rozsudek KSCB ze dne 17.06.2013

Prejudikatura

5 Ads 4/2003

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 Ads 61/2013 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

2Ad 23/2013 - 31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně E. K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 11.2.2013 č.j. X, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 19.3.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 11.2.2013 č.j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované v záležitosti změny výše invalidního důchodu a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

V žalobě se poukazuje na to, že zdravotní stav žalobkyně nebyl posudkovým lékařem podrobněji zkoumán a nebylo vycházeno ze zpráv ošetřujícího lékaře žalobkyně. Své zdravotní postižení žalobkyně považuje za těžké, nebylo přihlédnuto k poškození funkcí, Pokračování
- 2 -
2Ad 23/2013

k nimž vlivem nemoci došlo. Žalobkyně se nedokáže soustředit, je pomalá, unavená, váhavá, nerozhodná, trpí výkyvy nálad. Proto není schopna vyhovět všem požadavkům zaměstnavatele i přes svou snahu. Z toho dovozuje, že rozsah ztráty pracovní schopnosti nebyl stanoven správně.

Česká správa sociálního zabezpečení navrhla zamítnutí žaloby, protože napadené rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila Posudková komise Ministerstva práce a sociální věcí ČR.

Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobkyně byla od 29.12.2006 uznána plně invalidní pro paranoidní schizofrenii. Rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 70 %. Plná invalidita přetrvala při kontrole v roce 2009.

Stupeň invalidity byl snížen při kontrole v roce 2011, kdy pro paranoidní schizofrenii s reziduálními projevy a dosaženou remisí byl rozsah ztráty pracovní schopnosti stanoven ve výši 45 %. Zdravotní postižení bylo hodnoceno jako středně těžké. Shodně bylo zdravotní postižení žalobkyně a jeho dopad do pracovního potenciálu zhodnocen v témže roce v námitkovém řízení.

V roce 2012 byla žalobkyně posudkově posouzena v řízení o žádosti o zvýšení stupně invalidity. Posudkový lékař měl k dispozici zdravotnickou dokumentaci žalobkyně a odborný psychiatrický nález. Uvedl, že žalobkyně je stižena paranoidní schizofrenií, která je stabilizována na depotním antipsychotiku. Současné stádium onemocnění se jeví jako středně těžké se sníženou úrovní sociálního fungování, ojedinělými atakami s reziduální symptomatikou. Rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven podle kapitoly V, položka 3, písmeno c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. ve výši 45 %.

V námitkovém řízení byl zdravotní stav žalobkyně a rozsah ztráty pracovní schopnosti přezkoumán dne 7.2.2013. Uvádí se, že zdravotní stav a jeho funkční důsledky pro účely posudkového závěru byly zjištěny v dostatečném rozsahu pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech, protože byly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků. Konstatuje se, že lékař okresní správy sociálního zabezpečení učinil správné posudkové závěry.

K námitce žalobkyně se uvádí, že tíže funkčního postižení nesplňuje posudková kritéria pro přiznání II. stupně invalidity. Zdravotní stav žalobkyně je dostatečně zhodnocen I. stupněm invalidity. Posudkový lékař se zabýval sdělením ošetřujícího psychiatra k závažnosti poruchy, kdy uvedl, že nelze dát rovnítko mezi hodnocení stupně poruchy psychiatrem a stupněm funkčního postižení. Fakt, že žalobkyně je bez zaměstnání a osamostatnila se od rodičů, nelze posudkově zhodnotit, stejně jako nelze zhodnotit prognózu onemocnění. Uzavírá se, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, odpovídající kapitole V, položka 3, písmeno c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. s rozsahem míry poklesu pracovní schopnosti ve výši 45 %. Důvod k aplikaci § 3 a § 4 vyhlášky nezjištěn.

Spisem žalované je doloženo, že žalobkyně podala žádost o změnu výše invalidního důchodu dne 19.9.2012.

Prve zmíněný posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře vedl k vydání rozhodnutí ze dne 13.11.2012, jímž žádost o změnu stupně invalidity byla zamítnuta. Pokračování
- 3 -
2Ad 23/2013

Stalo se tak s odkazem na ustanovení § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, kdy stupeň invalidity je doložen posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře z 5.11.2012.

Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala námitky. Uvedla, že žádost doložila aktuálním nálezem ošetřujícího psychiatra. Práce operátorky výpočetní techniky je pro ni náročná, vyžadující značné soustředění, osamostatnila se, práce je pro ni existenčně nutná. Byla překvapena, že posudkový lékař zdravotní postižení žalobkyně hodnotil jako středně těžké, s čímž nesouhlasí. Uvádí, že zdravotní stav se zhoršuje.

Námitkové řízení bylo doplněno o posudek o invaliditě a jejím stupni pořízený lékařskou posudkovou službou žalované.

Tento posudek byl podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí, které je odůvodněno tím, že došlo k novému posouzení zdravotního stavu žalobkyně a vypracování lékařského posudku na základě zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky a odborného lékaře psychiatra. Poukazuje se na zjištění obsažené v posudku o invaliditě, náhled lékaře posudkové služby na námitky žalobkyně a uzavírá se, že zdravotní stav žalobkyně byl posouzen komplexně nad rozsah námitek. Z posudku se vychází, jestliže dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byl shledán, přičemž pracovní schopnost žalobkyně snižuje o 45 %. Tato stanovená míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti odpovídá § 39 odst. 2 písm. a) zákona. Jedná se o I. stupeň invalidity, a tudíž nebyly splněny podmínky pro vznik invalidity II. nebo III. stupně. Proto byly námitky jako nedůvodné zamítnuty.

Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociální věcí ČR. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobkyní, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření, především psychiatrické povahy a uvedla, s jakým výsledkem byla žalobkyně vyšetřena v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů byla stanovena klinická diagnóza, podle které je žalobkyně stižena paranoidní schizofrenií.

V posudkovém nálezu se uvádí, že žalobkyně vystudovala střední zemědělskou školu s maturitou, pokračovala na České zemědělské univerzitě v Praze, pro nastalé psychické obtíže studium nedokončila, od roku 2005 je psychiatricky léčena. V roce 2007 byla pro duševní onemocnění plně invalidizována. Ke snížení stupně invalidity na I. stupeň došlo v roce 2011. Pracovala jen v chráněném prostředí, nejprve jako kuchařka, číšnice, pak jako operátor výpočetní techniky v rozsahu 30 hodin týdně. Pracovní smlouva nebyla prodloužena, nyní je evidována na úřadu práce a snaží se sehnat odpovídající zaměstnání.

Podle dokumentace byla hospitalizována jeden den v Psychiatrické léčebně Bohnice, jsou uvedeny změny chování od nástupu na vysokou školu, hodnoceno spíše jako změna osobnosti, následně jako schizotypální porucha. Druhá hospitalizace proběhla v květnu 2006 na psychiatrii v Táboře. Zjištěna akutní polymorfní psychotická porucha se symptomy schizofrenie. Při další hospitalizaci v témže roce uzavřeno jako paranoidní schizofrenie. Došlo k přeložení k psychoedukačnímu pobytu v Psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě. Poté až do roku 2011 trvala slušná remise onemocnění. V roce 2012 došlo k další atace, předcházela poddávkovanost psychiatrické medikace pro špatnou toleranci. Byla převedena na depotní preparát se současnou léčbou peronální, floridní symptomatiku se podařilo zvládnout ambulantně. Nyní je na depotním preparátu, k tomu pouze antidepresivum. Přetrvává reziduální paranoidita nepsychotické hloubky, anxieta se somatickými projevy, hypoprosexie, pocit nejistoty a bezradnosti, snadná unavitelnost. Postpsychotický defekt nebyl prokázán. Pokračování
- 4 -
2Ad 23/2013

Výkyv v prosinci 2012 souvisí se ztrátou zaměstnání a hledáním jiné práce. O slušné remisi svědčí i fakt, že dle psychiatra není kontraindikace k řízení motorových vozidel.

Konstatuje se dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje duševní schopnosti významné pro pracovní schopnost. Jeho rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je paranoidní schizofrenie. Zdravotní postižení odpovídá postižením podle kapitoly V, položka 3, písmeno c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kdy rozsah ztráty pracovní schopnosti je hodnocen na horní hranici ve výši 45 %.

Onemocnění žalobkyně je hodnoceno jako středně těžké. Od roku 2006 trvá remise, k další atace došlo v roce 2012, která však byla zvládnuta poměrně rychle a ambulantně zvýšením antipsychotické medikace na účinnou dávku. Trvá reziduální symptomatika s dopadem na výkon denních aktivit, příznaky paranoidní již nepsychotické hloubky, anxieta, únavnost, hypoprosexie. Horní hranice se určuje vzhledem k míře obtíží, které značně snižují úroveň sociálního fungování. Navýšení této hranice není odůvodněné náročností povolání ani dalšími zdravotními problémy ovlivňujícími pracovní schopnost. Nejedná se o těžké postižení podle položky 3, písmeno d), protože z dlouhodobého hlediska nebyly časté ataky, nepřetrvává závažná reziduální symptomatika psychotické hloubky, není přítomen postprocesuální defekt. Žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti, a to alespoň o jednu třetinu. Není schopna práce s velkými psychickými nároky, úkolované, náročné na tempo, soustředění, zatěžující vysokou zodpovědností, stresem. Je schopna využít své dosavadní kvalifikace, případně se rekvalifikovat. Uzavírá se, že k datu vydání napadeného rozhodnutí šlo o invaliditu I. stupně.

Posudková komise reagovala na výhrady žalobkyně. Poukázala na psychiatrické nálezy, jimiž se zabývala, měla k dispozici kompletní ambulantní psychiatrickou dokumentaci a kompletní zdravotní dokumentaci praktického lékaře. Zdravotní stav žalobkyně byl ověřen její osobní účastí v posudkové komisi. Průběh onemocnění a symptomy opravňují podle posudkových kritérií považovat postižení za středně těžké, při hodnocení, vzhledem k míře potíží, bylo využito horní hranice stanoveného rozmezí. Navýšení této hodnoty nelze zdůvodnit náročností povolání ani dalšími zdravotními problémy charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které by měly významný vliv pro pracovní schopnost. Žalobkyně nesplňuje posudková kritéria pro těžké postižení, protože z prostudované podkladové dokumentace nebyly zjištěny časté ataky a není těžká reziduální symptomatika, není prokázán postprocesuální defekt. Zhoršení zdravotního stavu v roce 2012 je v souvislosti s atakou po pětileté remisi, kdy žalobkyně pro špatnou toleranci užívala medikaci v nižších než terapeutických dávkách. Po úpravě léčby bylo poměrně rychle a ambulantně dosaženo stabilizace stavu. Žalobkyně je schopna práce s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti, a to alespoň o jednu třetinu. V kompetenci posudkové komise není určovat, jakým způsobem budou úlevy realizovány.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Rozhodnutí o změně stupně invalidity je závislé na odborném lékařském vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný Pokračování
- 5 -
2Ad 23/2013

důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

Soud vyšel při svém rozhodování především z posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení, za účasti odborného lékaře psychiatra. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vycházela, jak ze subjektivních potíží udávaných žalobkyní tak z těch, které vyplývají z odborných lékařských nálezů, především psychiatrické povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy pak určila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je paranoidní schizofrenie. Toto zdravotní postižení pak podřadila kapitole V, položka 3, písmeno c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti stanovila na horní hranici této položky ve výši 45 %. Svůj postup odůvodnila důsledky, kterými se zdravotní postižení žalobkyně projevuje. Poukázala především na trvající remisi, ataka z roku 2012 byla vyvolána snížením dávek léčiv pro špatnou toleranci. K úpravě došlo rychle a ambulantně zvýšením antipsychotické medikace na účinnou látku. Z hlediska funkčního dopadu do pracovní schopnosti bylo poukázáno na trvající reziduální symptomatiku, která má dopad na výkon denních aktivit. U žalobkyně byla zjištěna snižující úroveň sociálního fungování, postprocesuální defekt shledán nebyl. Pro tyto důvody, se zřetelem k funkčnímu dopadu postižení, bylo chronické onemocnění žalobkyně hodnoceno jako středního stupně.

Z posudku pak vyplývá, že postižení označeným onemocněním má dopad do pracovní schopnosti žalobkyně, která je schopna výdělečnou činnost vykonávat s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti, což je hodnoceno jednou třetinou.

Posudková komise reagovala na výhrady žalobkyně medicínské povahy, kdy vycházela z kompletní zdravotní dokumentace, kterou je doloženo, že průběh onemocnění podle symptomů uvedených ve zprávách opravňují podle posudkových kritérií postižení hodnotit jako středně těžké. Podřazení pod postižení těžké vylučuje okolnost, že podle psychiatrických zpráv nebyly zjištěny časté ataky a není zjištěna těžká reziduální symptomatika ani není prokázán posprocesuální defekt.

Posudková komise neshledala další zdravotní postižení žalobkyně, což odpovídá obsahu posudkových spisů.

Dále se zabývala dosaženým vzděláním žalobkyně, jejími znalostmi a zkušenostmi z předchozích výdělečných činností, náročnost povolání a okolnost, že tu není žádná komorbidita vedly k závěru, že není důvod ke zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti, jak byla stanovena pro chronické postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.

Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky, zabývala se námitkami žalobkyně medicínské povahy, učinila úsudek o možnosti aplikace předpisů o korekčních faktorech, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 45 % pokles schopnosti pracovní činnosti.

Pokračování
- 6 -
2Ad 23/2013

V souzené věci není pochyb o tom, že žalobkyně je invalidní. Jednotlivé stupně invalidity jsou pak definovány v § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Je-li podle § 39 odst. 2 písm. a) pro první stupeň invalidity předpoklad poklesu míry pracovní schopnosti v rozsahu od 35 - 49 %, pak míra poklesu pracovní schopnosti stanovená v rozsahu 45 % odpovídá I. stupni invalidity. Nejedná se tudíž o invaliditu II. či III. stupně.

Rozhodnutí žalované, jímž došlo k zamítnutí žádosti žalobkyně o zvýšení stupně invalidity, proto odpovídá ustanovení § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění.

Žalobkyně jako důkaz při jednání předložila posudek doc. MUDr. J. Z., CSc. z oboru zdravotnictví, specializace psychiatrie a sexuologie z 13.6.2013. V posudku se uvádí, že podle názoru znalce se nejedná o úplnou remisi základního onemocnění, přetrvávají psychické potíže, zejména poruchy nálady a fobie. Tyto příznaky patří k negativním příznakům schizofrenie a není možné je v posudkovém procesu zcela opomíjet. Proto znalec doporučuje vyhovět žalobkyni a uznat postižení schopnosti k pracovní činnosti někde mezi 50 – 60 %, což odpovídá invaliditě II. stupně. Dovozuje, že takové opatření by ukončilo vleklý spor a mohlo by prospět stabilizaci duševního stavu žalobkyně.

Pro souzenou věc je podstatné, že podle příkazu plynoucího z § 75 odst. 1 s.ř.s. soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 11.2.2013, kdežto předkládaný znalecký posudek je datován 13.6.2013, tedy čtyři měsíce poté, co bylo napadené rozhodnutí vydáno. Není-li řízení před soudem pokračováním řízení správního a na soudu je vycházet ze skutkového stavu v době vydání napadeného rozhodnutí, nelze k obsahu znaleckého posudku přihlížet, tím spíše, že nejedná se o posudek z oboru zdravotnictví, odvětví posudkového lékařství.

V souzené věci zdravotní postižení žalobkyně a dopad tohoto postižení do pracovního potenciálu posuzovali posudkoví lékaři ve třech úrovních, posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře, lékař lékařské posudkové služby žalované v námitkovém řízení a v přezkumném řízení soudním Posudková komise Ministerstva práce a sociální věcí ČR. Mezi těmito posudky nejsou žádné rozpory a vysvětluje se tu rozdíl mezi hodnocením postižení odborného lékaře psychiatra a náhledem lékaře posudkového lékařství. Poukazuje se především na funkční dopad chronického onemocnění do pracovního potenciálu a především posudková komise uvádí, že žalobkyně nesplňuje posudková kritéria pro těžké postižení, což zdůvodňuje zcela konkrétně tím, že nebyly zjištěny časté ataky onemocnění a chybí těžká reziduální symptomatika, není prokázán postprocesuální defekt. Z posudku pak vysloveně vyplývá, že posudková komise se zabývala nemožností podřadit postižení žalobkyně pod položku 3 písmeno d) přílohy k vyhlášce.

Okolnost, že pro posouzení poklesu pracovní schopnosti je rozhodná funkční porucha s tím související vyplývá z § 39 odst. 5 zákona. Právě posouzení funkční poruchy pro psychiatrické postižení žalobkyně je úkolem posudkového lékařství, na odborných lékařích psychiatrech je posouzení povahy psychiatrického postižení. Na psychiatrovi, byť i znalci v oboru psychiatrie, není pak stanovit rozsah ztráty pracovní schopnosti, a tudíž funkční dopad onemocnění do pracovního potenciálu. Je tomu tak proto, že daný znalec není znalcem v oboru pro posudkové lékařství.

Žalobkyní předložený posudek může posloužit pouze jako jeden z důkazů v případném novém řízení o žádosti o zvýšení stupně invalidity. Pokračování
- 7 -
2Ad 23/2013

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 17. června 2013

Samosoudkyně:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru