Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Ad 20/2015 - 40Rozsudek KSCB ze dne 15.06.2015

Prejudikatura

4 Ads 19/2003


přidejte vlastní popisek

2Ad 20/2015 - 40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce Mgr. D. H. , bytem Ch., T. 257, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 1. 2015, čj. 690 803 1735/43091-KH, takto :

Žaloba se zamítá.

Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci.

(1) Žalobou doručenou dne 12. 3. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 9. 1. 2015 čj. 690 803 1735/43091-KH, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 9. 2014 čj. 690 803 1735, kterým byl odňat žalobci od 8. 10. 2014 invalidní důchod podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) a ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů, neboť podle posudku lékaře OSSZ v Táboře ze dne 1. 9. 2014 již žalobce nebyl invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 30 % a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

(2) Žalobce v žalobě namítal, že s rozhodnutím nesouhlasí a podal proti němu žalobu. Podle jeho názoru mu byl přiznán invalidní důchod v roce 2011, a to dle posudkového lékaře s trvalou platností. Přesto byl v roce 2014 vyzván Okresní správou sociálního zabezpečení k přešetření invalidity. Posuzující lékař mu sdělil, že k opětovnému posouzení dochází na základě anonymního dopisu. Dále mu bylo sděleno, že se v jeho posudku z roku 2011 vyskytly chyby ve smyslu nadhodnocení poklesu pracovní schopnosti. Lékař Okresní správy sociálního zabezpečení přestože měl zprávu a posudek ošetřujícího lékaře, který hodnotil zdravotní stav jako chronický a progredující uzavřel, že dopad panické poruchy agarofobie na pracovní potenciál není výrazný. S tímto závěrem žalobce vyslovil hluboký nesouhlas. Uvedl, že panické ataky vznikají při opouštění bytu i často v bytě samotném, což je překážkou při výkonu práce žalobce. Už řadu let není schopen dojet dále než 10 km od bydliště, což jej výrazně handicapuje v pracovním i osobním životě. Kvůli těmto stavům je nucen přerušovat svou práci, a to budí nespokojenost zákazníků. Dále poukázal na to, že dodal zprávu z psychologického vyšetření PhDr. Jana Kováře, kdy lékařka záležitost bagatelizovala a stav nikterak nezohlednila. Zcela bylo pominuto, že se od 27 let léčí na deprese, přitom souběh depresí a panických poruch je všude ve světě považován za velmi těžkou diagnózu. Z toho důvodu je rozhodnutí vydáno na základě nedostatečně zjištěného či ignorovaného stavu věci bez přihlédnutí k § 39 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění a ustanovením vyhlášky č. 359/2009 Sb. v platném znění a bylo proto navrženo zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalobce k žalobě přiložil dopis, upozornění na protizákonný stav ze dne 28. 2. 2014. Zároveň přiložil lékařský nález MUDr. Václava Buriana z 20. 6. 2014, posudek o invaliditě MUDr. Věry Mašátové ze dne 30. 12. 2014 a posudek o invaliditě MUDr. Jaroslav Krákora ze dne 1. 9. 2014, lékařský nález pro posouzení zdravotního stavu.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

(3) Žalovaná strana k věci uvedla, že rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně posouzeného zdravotního stavu a při rozhodování byla vázána odborným lékařským posudkem ze dne 30. 12. 2014. Toto posouzení zdravotního stavu žalobce žalovaná považuje za objektivní a komplexní. Nárok uplatněný v žalobě proto neuznala. K důkazu navrhla provést posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a rozhodnutí ponechala na výsledku dokazování a úvaze soudu.

III. Obsah správních spisů včetně důkazů doplněných soudem

(4) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení dne 1. 9. 2014, který při konstatované diagnóze agarofobie s panickou poruchou, syndrom dráždivého tračníku v disp., migrenosní cephalea, stav po extrakci kamene pro nefrolithiasu 2006, porucha buněčné imunity – molusca, verrucy, alopecie určil, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá stavům uvedeným v kapitole V, položka 5c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nemění. Bylo uvedeno, že psychiatr po odborné stránce hodnotil stav jako chronický, progredující bez dostatečné odpovědi na medikaci. Dopad choroby však na pracovní potenciál nebyl výrazný. Žalobce řadu let bez přerušení pracoval jako OSVČ správce počítačových sítí, což předpokládá neustálé cestování a návštěvy zákazníků. Jedná se rovněž o permanentní komunikaci s obsluhami a všemi spolupracujícími. Pracovní zapojení nebylo provázeno dekompenzacemi – nebyla pracovní neschopnost ani hospitalizace. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím čj. 690 803 1735 ze dne 8. 9. 2014 odňala žalobci od 8. 10. 2014 invalidní důchod podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) a ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře ze dne 1. 9. 2014 již nebyl invalidní, neboť pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 30 %. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky. O námitkách bylo rozhodnuto žalovanou dne 9. 1. 2015 čj. 690 803 1735/43091-KH tak, že se námitky zamítají a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení se potvrzuje. V námitkovém řízení bylo provedeno nové posouzení zdravotního stavu žalobce vypracováním lékařského posudku, kdy novým posudkem o invaliditě bylo zjištěno, že se nejedná o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť pracovní schopnost žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 30 %. Lékař zdůraznil, že tuto míru pracovní schopnosti považuje za plně odpovídající celkovému postižení pracovního potenciálu a zároveň za maximálně možnou. Bylo tomu tak s ohledem na vysoký kvalifikační potenciál, vyhovující pracovní zařazení a skutečnost, že žalobce neměl žádnou jinou posudkově významnou komorbiditu. Změnu v hodnocení nepřineslo očekávatelné reaktivní zhoršení psychiky při odnětí invalidity. K odnětí invalidity došlo na základě posudkového nadhodnocení při zjišťovací lékařské prohlídce v roce 2011. V současné době se lékař zabýval řádně hodnocením zdravotního stavu žalobce i nároky jeho práce. Na základě provedeného přezkumu dospěl lékař České správy sociálního zabezpečení dne 30. 12. 2014 k výsledku, že posudkový lékař ze dne 1. 9. 2014 vyslovil správný závěr, který lze potvrdit, že se nejedná o invaliditu.

(5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku ze dne 15. 5. 2015 určeném pro krajský soud uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je stav, který omezuje psychické schopnosti žalobce a má vliv na pokles jeho pracovní schopnosti, jedná se o agarofobie s panickou poruchou na úrovni středně-těžkého postižení. Toto zdravotní postižení je uvedeno v kapitole V, položka 5c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Tímto způsobem je žalobce hodnocen dle oddílu určeného pro duševní poruchy, položkou určenou pro poruchy neurotické, vyvolané stresem a psychosomatické poruchy úzkostné a fobické poruchy generalizované úzkostné poruchy, sociální fobie, specifické fobie, smíšené úzkostně depresivní poruchy, obsedantně kompulsivní poruchy, reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení, posttraumatické stresové poruchy, disociativní poruchy, poruchy somatoformní a neurastenie. Položka pro středně-těžké funkční postižení je určena pro stavy, kdy je značně snížena úroveň sociálního fungování a výkon některých denních aktivit je značně omezen. Komise proto s ohledem na pracovní kvalifikaci a využití kvalifikačního potenciálu u žalobce zvolila střed taxace 30 %. Kvalifikační potenciál žalobce byl zohledněn identicky jako při jednání na Okresní správě sociálního zabezpečení i České správě sociálního zabezpečení, tedy nikoliv volbou horní hranice uvedeného rozmezí, kdy do uvedeného hodnocení je zahrnut typ, rozsah a tíže psychických příznaků, trvání poruchy stejně jako somatické příznaky. Zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Stran psychické disfunkce se přitom nejedná o postižení těžké. Zdravotní stav žalobce neodpovídá položce určené pro obsedantně kompulsivní poruchy s neschopností kontaktu mimo přirozené sociální prostředí vedoucí k poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu, nelze konstatovat těžké narušení společenských a pracovních funkcí a výkonu většiny denních aktivit. Ostatní poruchy zdravotního stavu uvedené v anamnestických údajích pracovní potenciál nelimitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se nepodílí. Komise dále uvedla, že mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. K oduznání invalidity došlo na základě posudkového nadhodnocení při zjišťovací prohlídce v roce 2011, kdy navíc zcela neadekvátně nebyla určena prohlídka kontrolní. Lékař prvoinstanční zhodnotil zdravotní stav posuzovaného řádně, správně vyhodnotil i kvalifikační potenciál. Komise dospěla k závěru, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Nejednalo se o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %.

(6) Komise měla při posuzování zdravotního stavu žalobce za účelem vypracování posudku zprávy z odborných lékařských vyšetření, a to nález psychiatra MUDr. Václava Buriana, Tábor z 18. 6. 2011, 20. 6. 2014 a 15. 12. 2014, dále nález psychiatrického vyšetření PhDr. Kováře, Tábor z 10. 9. 2014.

IV. Právní názor soudu.

(7) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

(8) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

(9) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

(10) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

(11) V dané záležitosti žalobce podal námitky proti rozhodnutí ze dne 8. 9. 2014 čj. 690 803 1735, kterým mu byl odňat od 8. 10. 2014 invalidní důchod s odůvodněním, že pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činí pouze 30 %. Námitky žalobce byly rozhodnutím ze dne 9. 1. 2015 čj. 690 803 1735/43091-KH jako nedůvodné zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že k námitkovému řízení byly doloženy lékařské zprávy MUDr. Buriana, zpráva z psychiatrického vyšetření z 15. 12. 2014 a PhDr. Kováře, zpráva z psychologického vyšetření ze dne 10. 9. 2014 a byl vysloven závěr shodný s lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení, že pokles pracovní schopnosti činí 30 %, kdy byl zvolen střed taxace a tato míra poklesu pracovní schopnosti plně odpovídá celkovému postižení pracovního potenciálu žalobce a je považována za maximálně možnou. Bylo poukázáno na to, že se jednalo o posudkové nadhodnocení při zjišťovací prohlídce v roce 2011.

(12) Ke shodnému závěru dospěla i Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 15. 5. 2015, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce tak, že odpovídá stavům uvedeným v kapitole V položka 5c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a tento pokles stanovila na 30 %. Komise vysvětlila, že se shoduje s hodnocením lékařů Okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení a shodně poukázala na to, že při zjišťovací prohlídce v roce 2011 došlo k posudkovému nadhodnocení, kdy zcela neadekvátně nebyla ani určena prohlídka kontrolní.

(13) Komise dále uvedla, že v dané věci není podstatné, za jakých okolností byla zahájena mimořádná kontrola invalidity, navíc zcela nestandardně v době zjišťovací prohlídky v roce 2011 nebylo ve shodě s metodikou lékařské posudkové služby stanoveno, kdy má dojít k pravidelné kontrole invalidity. Komise zdůraznila, že se při vyhodnocení dopadu významnosti panické poruchy agarofobie pracovní potenciál žalobce shoduje s posudky první i druhé instance, ke stávajícímu snížení stanovené míry pracovní schopnosti přitom nedošlo z důvodu zlepšení zdravotního stavu, ale pro posudkové nadhodnocení v roce 2011, kdy nebyl adekvátně vyhodnocen pracovní a kvalifikační potenciál žalobce. Žalobce je komisí hodnocen jako schopný vykonávat svou nynější profesi v plném pracovním úvazku, o čemž svědčí i to, jak svou práci popisuje, že je zákazníky kontaktován během 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Skutečnost, že má zákazníky jen v dosahu 10 km od svého bydliště není indikací pro invalidizaci. Žalobce v žalobě dále uvedl, že se nepovažuje za schopného vykonávat profesi, pro kterou má vzdělání. Posudkově se ale nehodnotí jen původní vzdělání či schopnost žalobce využívat dosažené vzdělání, ale je vyhodnocován kvalifikační potenciál celkově. Posudkově se hodnotí zkušenosti i znalosti a schopnost žalobce pokračovat v předchozí výdělečné činnosti a schopnost rekvalifikace, toto komplexní vyhodnocení kvalifikačního a pracovního potenciálu, ale vyhodnocuje se kvalifikační potenciál celkově. Posudkově se hodnotí i zkušenosti a znalosti a schopnost žalobce pokračovat v předchozí výdělečné činnosti a schopnost rekvalifikace. Ohledně depresivních stavů komise vysvětlila, že jsou běžnou součástí základní poruchy žalobce i dle záhlaví položky, podle které je hodnocen, zmiňuje různé projevy depresivní. Zdravotní stav žalobce není léčen jako některá typická afektivní porucha nálady, depresivní projevy, které žalobce má, jsou součástí jeho postižení, nikoli komorbiditou a není důvodné používat jakékoliv navýšení míry poklesu pracovní schopnosti. Depresivní poruchy tedy afektivní poruchy nálady nejsou přitom uvedeny v kapitole IV, ale v kapitole V hodnotící přílohy.

(14) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a zhodnoceny před správním orgánem. Z těchto důkazů (především podrobného posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Č. Budějovicích) se podává, že se u žalobce jednalo o nadhodnocení zdravotního stavu, a tudíž v době vydání napadeného rozhodnutí zdravotní stav žalobce žádnému stupni invalidity neodpovídal. Posudek, který zhodnotil zdravotní stav žalobce, soud považuje za dostačující, úplný, objektivní a přesvědčivý. Byl vypracován v řádném složení komise, a po studiu a vyhodnocení veškeré dostupné zdravotní dokumentace, lékařských nálezů a tyto nálezy a zprávy byly v posudku citovány. V posudku vypracovaném na základě požadavku soudu, byl vysloven závěr, že zdravotní stav žalobce neodpovídal žádnému stupni invalidity. Soud proto uzavřel, že na základě podkladů, které jsou k dispozici lze vyslovit závěr, že lékařské orgány se zprávami z odborných lékařských vyšetření žalobce zabývaly a svůj závěr vyslovily na základě dostupné zdravotní dokumentace, která byla shromážděna a vyslovený závěr koresponduje s těmito zprávami z odborných lékařských vyšetření v dokumentaci založených. Zdravotní stav žalobce je tedy dlouhodobě nepříznivý, avšak invaliditě žádného stupně neodpovídá, neboť pokles pracovní schopnosti k datu vydání napadeného rozhodnutí činil 30 %. Pokud by v další době (po vydání rozhodnutí žalované) došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce, lze nárok na invalidní důchod uplatnit nově podanou žádostí.

V. Závěr, náklady řízení.

(15) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Všechny posudkové orgány, které se zdravotním stavem žalobce zabývaly, dospěly totiž k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobce žádnému stupni invalidity neodpovídal.

(16) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce ve věci úspěch neměl, a úspěšné žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 15. června 2015

Samosoudkyně:

JUDr. Marie Trnková v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru