Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Ad 20/2011 - 20Rozsudek KSCB ze dne 12.05.2011


přidejte vlastní popisek

2Ad 20/2011 – 20

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně D. K., zast. opatrovníkem Městem Prachatice, právně zast. JUDr. Bedřichem Tichým, advokátem v Prachaticích, Zlatá Stezka 145, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobách proti rozhodnutím ze dne 18.1.2011, č.j. KUJCK/39777/2010/OSVZ/3, ze dne 18.1.2011, č.j. KUJCK/39777/2010/OSVZ/4, ze dne 18.1.2011, č.j. KUJCK/39777/2010/OSVZ/5 a ze dne 18.1.2011, č.j. KUJCK/39777/2010/OSVZ/6, takto:

Věci vedené pod sp. zn. 2 Ad 20/2011, 2 Ad 21/2011, 2 Ad 22/2011 a 2 Ad 23/2011 se spojují ke společnému projednání. Věc bude nadále vedena pod sp. zn. 2 Ad 20/2011.

Rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 18.1.2011, č.j. KUJCK/39777/2010/OSVZ/3 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 18.1.2011, č.j. KUJCK/39777/2010/OSVZ/4 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 18.1.2011, č.j. KUJCK/39777/2010/OSVZ/5 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Pokračování
- 2 -
2Ad 20/2011

Rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 18.1.2011, č.j. KUJCK/39777/2010/OSVZ/6 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 6 400,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

Žalobami doručenými dne 22.3.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18.1.2011, jimiž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutím Úřadu práce v Prachaticích o povinnosti vrátit přeplatek dávky státní sociální podpory, a tato prvostupňová rozhodnutí potvrzena.

V žalobách se poukazuje na to, že žalobkyně za situace, kdy nebyla plně způsobilá k právním úkonům, nebyla v řízeních řádně zastoupena. V řízení o povinnosti vrátit přeplatek dávky státní sociální podpory nebyl řádně zjištěn stav věci, jestliže žalobkyně již v době podání žádosti o dávku trpěla duševní poruchou trvalého rázu, která ji činila nezpůsobilou splnit si svou zákonnou oznamovací povinnost pro ni vyplývající ze zákona. V řízení o povinnosti vrátit přeplatek na dávce se správní orgán nezabýval tím, zda žalobkyně duševní poruchou trpěla již v době přiznání dávky. Poukazuje se na rozsudek Okresního soudu v Prachaticích, ze kterého je patrno, že řízení o způsobilost žalobkyně k právním úkonům bylo zahájeno 20.8.2009 a v tomto řízení byl podán znalecký posudek z oboru psychiatrie. Z posudku mimo jiné vyplývá, že žalobkyně není schopna samostatně jednat na úřadech a chápat náležitosti a závazky plynoucí ze složitějších smluvních vztahů. Skutkové zjištění o duševní poruše žalobkyně již v době zahájení řízení o přiznání dávky nebylo učiněno a bylo vycházeno z právní moci rozsudku o omezení žalobkyně ve způsobilosti k právním úkonům. Dobou předcházející právní moci rozsudku se správní orgán nezabýval. Přitom způsobilost účastníka řízení k právním úkonům je třeba posuzovat v době, kdy účastník konkrétní právní úkon činil. Od způsobilosti účastníka k právním úkonům se odvíjí procesní způsobilost účastníka v řízení o dávkách.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobkyně byla v řízení o vrácení dávky zastoupena opatrovníkem, a proto do procesních práv žalobkyně zasaženo nebylo. Původní řízení o přiznání dávky není a nemůže být předmětem řízení. Protože řízení je písemné, nebyl správní orgán schopen jakkoli zjistit, že žadatel může jednat v duševní poruše. Rozsudek o omezení způsobilosti k právním úkonům je rozsudkem statusovým s právními účinky ex nunc a nepůsobí zpětně na vztahy již vzniklé. Proto jsou právní úkony učiněné žalobkyní z doby před právní mocí rozsudku platné, dokud nebude prokázán opak. Odkazuje se na ustanovení § 62 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře a dovozuje, že procesním postupem žalovaného žalobkyně nebyla jakkoli zkrácena na svých právech .

Pokračování
- 3 -
2Ad 20/2011

Žalobkyně uplatnila čtyři žaloby v záležitosti vrácení přeplatků na dávkách státní sociální podpory. Tyto věci týkají se týchž účastníků a skutkově spolu souvisejí. Jsou proto dodrženy podmínky pro spojení žalob postupem podle § 39 odst. 1 s.ř.s. ke společnému projednání.

Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Dne 22.10.2010 bylo zahájeno řízení o vrácení přeplatku na dávkách státní sociální podpory.

Dne 1.11.2010 se na Úřadu práce v Prachaticích uskutečnilo ústní jednání, při kterém žalobkyně byla zastoupena opatrovníkem, Městem Prachatice. Opatrovník poukázal na to, že žalobkyně nebyla způsobilá k podání a správnému vyplnění a uplatnění nároku na dávky státní sociální podpory. Neúmyslně neuvedla údaje v potvrzení o výši příjmů, protože nebyla schopna pochopit požadované údaje. Vzhledem ke svému postižení není schopna s těmito termíny operovat ani kalkulovat. Nejednala s úmyslem neoprávněně získat finanční prostředky. Opatrovník navrhl přihlédnout k omezené způsobilosti žalobkyně z doby před právní mocí rozsudku o omezení způsobilosti k právním úkonům.

Rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze 17.5.2010, jímž byla žalobkyně omezena ve způsobilosti k právním úkonům tak, že není způsobilá činit žádné právní úkony vyjma nakládání s finanční hotovostí do 5.000 Kč měsíčně a vstupování do pracovněprávních vztahů bez hmotné odpovědnosti a usnesení téhož soudu ze dne 24.8.2009 o ustanovení Města Prachatice opatrovníkem žalobkyně předložil opatrovník při ústním jednání.

Úřad práce v Prachaticích svými rozhodnutími z 23.11.2010 uložil žalobkyni povinnost vrátit konkrétně specifikované přeplatky na dávkách státní sociální podpory s odůvodněním, že žalobkyně nesplnila zákonnou oznamovací povinnost, čímž zavinila, že dávky byly přiznány a vyplaceny neprávem. Na dávkách vznikl přeplatek a ten je žalobkyně povinna vrátit.

Žalobkyně prostřednictvím svého opatrovníka podala proti těmto rozhodnutím odvolání, ve kterých poukázala na to, že je stižena trvalou duševní poruchou, pro kterou není schopna chápat a orientovat se v náročnějších situacích, zejména samostatně jednat na úřadech, chápat náležitosti a závazky plynoucí ze složitějších smluvních vztahů, a proto v tomto směru potřebuje pomoc kvalifikovaného opatrovníka. Podnět k zahájení řízení o omezení žalobkyně ve způsobilosti k právním úkonům byl podán 20.8.2009, z čehož lze dovozovat, že již před tímto datem žalobkyně trpěla duševní poruchou, která jí činila nezpůsobilou účastnit se řízení o přiznání jednotlivých dávek státní sociální podpory a plnit zákonnou oznamovací povinnost. Žalobkyně nebyla schopna pochopit důsledky porušení takové povinnosti a nechápala smysl termínů užívaných v dokladu o výši čtvrtletního příjmu. Proto nemohla zavinit, že příslušná dávka byla vyplácena ve vyšší částce, než žalobkyni náležela. Opatrovník navrhl prvoinstanční rozhodnutí zrušit a řízení zastavit.

Odvolání byla projednána napadenými rozhodnutími, která jsou odůvodněna tím, že příjemce dávky, který nesplnil některou jemu uloženou povinnost je povinen neprávem přijaté dávky vrátit. Žalobkyně podepsala prohlášení o tom, že poskytla všechny informace potřebné Pokračování
- 4 -
2Ad 20/2011

pro posouzení nároku na dávky a že údaje jsou pravdivé, současně si je vědoma případných následků, které pro ni vyplynou pro případ uvedení nepravdivých údajů. Rozsudek který omezil žalobkyni ve způsobilosti k právním úkonům, nabyl právní moci až po obdobích, pro které byly dávky požadovány a ve výroku rozsudku není zhodnocena doba předcházející jako stav trvalý. Nelze zohlednit, že v době podání žádosti žalobkyně duševní poruchou trpěla a tato porucha ji činila nezpůsobilou plnit zákonnou oznamovací povinnost.

Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloby jsou důvodné.

V souzené záležitosti není mezi účastníky na sporu, že přeplatky na dávkách státní sociální podpory vznikly v důsledku toho, že žalobkyně nesplnila svou oznamovací povinnost neuvedením výše příjmů z výdělečné činnosti a nemocenské dávky.

Povinnost vrátit neoprávněně přijaté dávky státní sociální podpory upravuje § 62 odst. 1 zák. č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře, v novelizovaném znění. Podle tohoto předpisu příjemce dávky, který nesplnil některou jemu uloženou povinnost nebo přijal dávku nebo její část, ačkoli musel z okolností předpokládat, že byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce než náležela, nebo jinak způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen částky neprávem přijaté vrátit.

V projednávané věci vycházely správní orgány ze zjištění, že přeplatek vznikl tím, že žalobkyně nesplnila oznamovací povinnost o výši příjmů. Nesplnění takové povinnosti předpokládá zavinění žalobkyně, nerozhodno, má-li jít o úmyslnou či nedbalostní formu. V řízení o vrácení přeplatku byl proveden důkaz rozsudkem okresního soudu, ze kterého je zřejmé, že žalobkyně není způsobilá činit žádné právní úkony kromě nakládání s finanční hotovostí do 5.000 Kč měsíčně a uzavírání pracovněprávních vztahů bez hmotné odpovědnosti. Z odůvodnění rozsudku plyne, že žalobkyně trpí duševní poruchou trvalého rázu a takové intenzity, že není schopna mimo jiné samostatně jednat na úřadech. K omezení způsobilosti k právním úkonům došlo sice až poté, co žalobkyně přijala dávky na základě nesprávných údajů o svém příjmu, avšak z povahy onemocnění uvedeném ve znaleckém posudku lze dovodit, že žalobkyně takovým postižením trpěla již v době, kdy okresní soud dal podnět k omezení žalobkyně ve způsobilosti k právním úkonům. Předpokládá-li se u způsobilosti k právním úkonům určitá rozumová a volní vyspělost, bylo zapotřebí v řízení o vrácení přeplatku na dávkách posoudit zavinění žalobkyně při nesplnění oznamovací povinnosti o příjmech, protože výše příjmů má pro přiznání dávky význam.

Z odůvodnění rozsudku o omezení žalobkyně ve způsobilosti k právním úkonům vyplývá, že žalobkyně není schopna samostatně jednat na úřadech a se zřetelem k tomuto zjištění je důvodný žalobní bod spočívající v tom, že žalovaný nezjišťoval a nezabýval se tím, zda již v době podávání žádostí o jednotlivé dávky nebyla žalobkyně způsobilá rozpoznat a správně určit, co se po ní jako po žadateli o dávku požaduje a zda vůbec byla schopna posoudit důsledky svého počínání i přes poučení obsažené ve formuláři žádosti. Úsudek o způsobilosti žalobkyně k právním úkonům v době podání žádosti, případně v okamžiku vzniku nových skutečností ovlivňujících výši přiznané dávky má význam při hodnocení, zda k nesplnění povinnosti založené zákonem došlo zaviněně. Pro případ zjištění, že žalobkyně Pokračování
- 5 -
2Ad 20/2011

pro duševní poruchu nebyla v rozhodné době způsobilá svými úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti, tak by tu chybělo zavinění žalobkyně při nesplnění oznamovací povinnosti, v důsledku čehož by nebyly dodrženy podmínky § 62 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře pro uložení povinnosti přeplatek na dávkách vrátit.

Pro posouzení způsobilosti žalobkyně samostatně jednat při podávání žádosti o dávky státní sociální podpory nemá význam, že řízení se vede písemně.

Soud proto uzavřel, že předpokladem pro uložení povinnosti vrátit přeplatek na dávkách státní sociální podpory je zavinění příjemce dávky. Zaviněním vzniku přeplatku žalobkyní se však správní orgány řádně nezabývaly, jestliže vyšly ze zjištění o právní moci rozsudku, jímž žalobkyně byla omezena ve způsobilosti k právním úkonům a nehodnotily způsobilost žalobkyně brát na sebe práva a povinnosti v době, kdy nesplnila svou oznamovací povinnost o příjmech.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadená rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně měla v řízení úspěch. Proto jí na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 6.400 Kč představující odměnu advokáta za dva úkony právní služby po 500 Kč ve čtyřech řízeních, což činí 4.000 Kč a v každém řízení dvakrát režijní paušál po 300 Kč, tudíž ve čtyřech řízeních celkem 2.400 Kč.

Podle § 76 odst. 1 písm. a/ s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože napadené rozhodnutí je zrušováno pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů rozhodnutí.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 12. května 2011

Samosoudkyně:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru