Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Ad 11/2013 - 29Rozsudek KSCB ze dne 27.05.2013


přidejte vlastní popisek

2Ad 11/2013 - 29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce Ing. E.K., bytem P.V. 65, okres Č.K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutím ze dne 9.1.2013 č.j. X a ze dne 10.1.2013 č.j. X, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 8.2.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 9.1.2013, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 26.10.2012 o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod od 1.8.2006 a rozhodnutí z 10.1.2013, jímž žalovaná zamítla námitky proti rozhodnutí ze dne 5.12.2012 o starobním důchodu.

Žalobce poukazuje na to, že od 1.1.2010 příslušela žalobci invalidita třetího a nikoli druhého stupně, protože od 1.8.2006 poklesla jeho schopnost pracovní činnosti o 70 %. Požadoval zvýšit plný invalidní důchod od 1.8.2006 a invalidní důchod třetího stupně od 1.1.2010. Vada rozhodnutí spočívá v nesprávném přepočtu koeficientu mezi invalidním důchodem pro invaliditu druhého stupně a pro invaliditu třetího stupně. Pro nesprávný výpočet požaduje důchod doplatit. Invalidní důchod nebyl transformován a bylo mu upřeno právo na 1,5 % výpočtového základu měsíčně. Poukazuje se na porušování správního řádu.

Pokračování
- 2 -
2Ad 11/2013

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Poukázala na to, že rozhodnutím ze dne 3.8.2011 byl žalobci přiznán invalidní důchod třetího stupně od 1.1.2010 a současně byl žalobci za dobu do rozhodnutí úřadu poukázán doplatek. Invalidní důchod na takový důchod třetího stupně byl žalobci zvýšen od 1.1.2010, plný invalidní důchod od 1.8.2006 žalobci nemohl být přiznán, protože ten nezískal potřebnou dobu pojištění. Při transformaci invalidního důchodu výše procentní výměry pro první i druhý stupeň invalidity z částečného invalidního důchodu přiznaného před 1.1.2010 je stejná a činí polovinu procentní výměry dříve plného invalidního důchodu, od 1.1.2010 pak invalidního důchodu pro třetí stupeň. Na výši důchodu nemělo vliv, šlo-li o první či druhý stupeň invalidity. Transformace byla provedena v souladu s ustanovením článku II bod 8, zák. č. 306/2008 Sb., avšak vyplácená výše se nezměnila. Prodlení s vydáním rozhodnutí bylo způsobeno nutností vyhotovit lékařský posudek, zaměstnanci úřadu jsou pak vázáni mlčenlivostí o skutečnostech, které se v souvislosti s výkonem své činnosti dozvěděli. Pro dosažení důchodového věku byl pak žalobci od 5.12.2012 namísto invalidního důchodu třetího stupně přiznán důchod starobní.

Žalobce v replice setrval na názoru o tom, že mu náleží 1,5 násobku procentní výměry invalidního důchodu a požadoval úhradu újmy za nakládání s údaji o zdravotním stavu.

Ze spisů žalované vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Žalobce uplatnil v roce 2006 žádost o starobní důchod podle § 30 zákona o důchodovém pojištění. Této žádosti pro nesplnění podmínek pro vznik nároku nebylo vyhověno. Podle posudku lékaře Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 25.10.2006 se žalobce stal od 1.8.2006 plně invalidním, kdy rozsah ztráty pracovní schopnosti pro chronické onemocnění dosáhlo 70 %. Před tímto datem byl posouzen jako částečně invalidní v roce 1988. Částečný invalidní důchod byl poté, co výplata dávky byla zastavena, pro žalobce uvolněn od 12.5.2001.

Dne 2.2.2011 žalobce požádal o invalidní důchod od doby vzniku nároku. Pro účely projednání této žaloby byl lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českém Krumlově vydán posudek o invaliditě, podle kterého byl žalobce pro postižení paranoidní schizofrenií s těžkým postpsychotickým defektem osobnosti posouzen jako částečně invalidní od 12.5.2001 do 31.7.2006. Od 1.8.2006 do 31.12.2009 byl pak pro označené onemocnění plně invalidní. Od 1.1.2010 se nadále jedná o invaliditu třetího stupně. Invalidita vznikla 1.8.2006. Rozsah ztráty pracovní schopnosti pro chronické onemocnění v době do 31.7.2006 byl hodnocen 35 %, od 1.8.2006 pak 70 %.

Doba pojištění je doložena osobním listem důchodového pojištění, ze kterého je se zřetelem k datu vzniku plné invalidity dne 1.8.2006 rozhodná doba od 1.8.1996 do 31.7.2006. V této době je vykázána samostatná výdělečná činnost v roce 2004, v roce 2005 náhradní doba pojištění, kdy žalobce byl evidován jako uchazeč o zaměstnání, to pak platí i za období roku 2006 do okamžiku vzniku plné invalidity.

Rozhodnutím z 3.8.2011 byl žalobci přiznán invalidní důchod třetího stupně v částce 9.468 Kč, který po zvýšení podle vl. nař. č. 281/2010 Sb. sestával ze základní výměry 2.230 Kč a procentní výměry 7.583 Kč měsíčně. Invalidní důchod třetího stupně byl žalobci přiznán od 1.1.2010 podle čl. II bod 8 zák. č. 306/2008 Sb. Při výpočtu důchodu bylo postupováno podle § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, protože vzhledem ke změně stupně invalidity byl důchod stanoven nově. Koeficient stanovený podle § 41 odst. 3 zákona při Pokračování
- 3 -
2Ad 11/2013

změně invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invaliditu třetího stupně činí dva.

Námitky žalobce proti tomuto rozhodnutí byly zamítnuty, v odůvodnění se uvádí kontrolní výpočet invalidního důchodu, přestože námitky byly podány opožděně. Žaloba proti rozhodnutí o námitkách byla rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.4.2012 zamítnuta.

Dne 25.7.2012 žalobce podal další žádost o plný invalidní důchod od 1.8.2006. Podkladem pro rozhodování byl posudek o invaliditě lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českém Krumlově uvedený v předchozí pasáži rozsudku.

Posledně uvedená žádost byla rozhodnutím žalované ze dne 26.10.2012 zamítnuta, přičemž bylo vycházeno ze skutečnosti, že žalobce byl v této době plně invalidní podle § 39 odst. 1 písm. a/ zákona o důchodovém pojištění. K zamítnutí žádosti došlo pro nedodržení podmínek podle § 38 zákona. Od 1.1.2010 žalobci náleží invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.

Námitky proti tomuto rozhodnutí byly zamítnuty napadeným rozhodnutím ze dne 9.1.2013, které je odůvodněno tím, že žalobce se sice stal od 1.8.2006 plně invalidní, avšak pro přiznání plné invalidity nezískal potřebnou dobu pojištění činící 5 let pojištění z posledních 10 roků přede dnem vzniku plné invalidity. V této době získal pouze dva roky a 48 dnů pojištění. V důsledku toho nárok na plný invalidní důchod nevznikl. Žalobce byl nadále invalidní částečně. Od 1.1.2010 je žalobce invalidní ve třetím stupni podle § 39 odst. 2 písm. c/ zákona ve znění platném od 1.1.2010. Se zřetelem k novelizaci žalobce splnil podmínku získání potřebné doby pojištění podle § 40 odst. 2 zákona ve znění účinném od 1.1.2010, kdy získal 10 let pojištění ve dvaceti letech předcházejících vzniku plné invalidity. Proto mu byl rozhodnutím ze dne 3.8.2011 přiznán invalidní důchod třetího stupně. Při stanovení výše důchodu bylo postupováno podle § 41 odst. 3 zákona, podle kterého se při změně stupně invalidity nově stanoví výše invalidního důchodu. Koeficient pro výpočet důchodu činí 2, kdy procentní výměra pro třetí stupeň činí 1,5 %, procentní výměra pro druhý stupeň činí 0,75 % a podíl těchto hodnot činí 2.

Dne 5.12.2012 vydala žalovaná rozhodnutí, podle kterého žalobci podle § 61a/ zákona o důchodovém pojištění od 21.12.2012 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně náleží starobní důchod. Rozhodnutí vychází ze skutečnosti, že žalobce dosáhl dne 21.12.2012 věku 65 let, čímž mu zanikl nárok na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a vznikl nárok na starobní důchod ve výši dosud vypláceného invalidního důchodu.

Námitky žalobce proti prve uvedenému rozhodnutí byly žalovanou dne 10.1.2013 zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno s odkazem na § 61a/ odst. 1 a 2 zákona, protože žalobci náleží starobní důchod odpovídající dosavadnímu invalidnímu důchodu, jestliže dosáhl věku 65 let. Výše invalidního důchodu byla posouzena samostatným rozhodnutím.

Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud především poukazuje na to, že ve smyslu prve uvedeného ustanovení přezkoumává napadená rozhodnutí podle žalobcem uplatněných žalobních bodů. Ten Pokračování
- 4 -
2Ad 11/2013

vyjadřuje nesouhlas s výpočtem výše invalidního důchodu třetího stupně, což se ve svém důsledku projevuje v rozhodnutí o starobním důchodu.

Napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení zahájeném na základě žádosti uplatněné dne 25.7.2012, kdy žalobce požadoval přiznat invalidní důchod od 1.8.2006. Žalobní body se netýkají nepřiznání plného invalidního důchodu v době od 1.8.2006, kdy žalobcův zdravotní stav a jeho pracovní způsobilost byly posouzeny jako odpovídající plné invaliditě do 31.12.2009. Soud k tomuto období poznamenává, že žalobce v době před 1.1.2010 za platnosti zákona ve znění účinném do 31.12.2009 nesplnil požadavek potřebné doby pojištění v trvání pěti let zjišťovaných v posledních deseti letech před vznikem plné invalidity /§ 40 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění/. Jestliže žalobcova plná invalidita vznikla od 1.8.2006, pak doba deseti let činí rozmezí od 1.8.1996 do 31.7.2006. Osobním listem důchodového pojištění je prokázáno, že žalobce v této době získal dva roky a 48 dnů pojištění. Proto nesplnil jednu z podmínek pro vznik nároku na plná invalidní důchod podle § 38 písm. a/ zákona.

Žalovaná se v prvostupňovém rozhodnutí i v rozhodnutí o námitkách zabývala výší procentní výměry invalidního důchodu žalobce a právě proti tomuto výpočtu směřují žalobcovy výhrady.

Pro posouzení správnosti výpočtu výše procentní výměry invalidního důchodu má význam novelizace zákona o důchodovém pojištění provedená v článku II zák. č. 306/2008 Sb. Podle bodu 8 plný invalidní důchod, na který vznikl nárok před 1.1.2010, se ve výši, v jaké náležel k 31.12.2009, považuje od 1.1.2010 za invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Částečný invalidní důchod ve výši, v jaké náležel k 31.12.2009 se považuje od 1.1.2010 za invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, byl-li důvodem částečné invalidity pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 50 %.

Rozhodnutími o částečné invaliditě založenými ve spise je doloženo, že žalobce byl poživatelem částečného invalidního důchodu, přičemž žalovaná při svém rozhodování vycházela ze zjištění, že jedná se o invaliditu druhého stupně se zřetelem k rozsahu ztráty pracovní schopnosti stanovené lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českém Krumlově pro postižení žalobce chronickým onemocněním. Na žalobce nebylo možno k 1.1.2010 nahlížet jako invalidního ve třetím stupni, protože žalobci nárok na plný invalidní důchod k 31.12.2009 nevznikl. Žalobcova pracovní schopnost v době od 1.8.2006 sice poklesla o 70 %, avšak žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění. Zákon ve svém ustanovení § 38 písm. a/ stanoví podmínky dvě, splnění potřebné doby pojištění a dosažení poklesu pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejméně ve výši 66 % /podle znění zákona účinného do 31.12.2009/. Znamená to, že podmínky nároku pro invalidní důchod jsou stanoveny kumulativně, což má za následek, že při nedodržení jedné z podmínek nárok na invalidní důchod nevznikl. Jinými slovy řečeno, žalobce od 1.8.2006 do 31.12.2009 splnil jednu podmínku, a sice tu o zákonem předpokládaném rozsahu ztráty pracovního potenciálu pro chronické postižení, avšak nesplnil předepsanou dobu pojištění. Proto nárok na invalidní důchod žalobci nevznikl v době před 1.1.2010, čímž žalobce nemohl být od tohoto data nahlížen jako invalidní ve třetím stupni.

Změna nastala až novelizací předpisu o potřebné době pojištění účinné od 1.1.2010, protože žalobce ve smyslu § 40 odst. 2 věta druhá dosáhl v posledních dvaceti letech před vznikem invalidity potřebnou dobu pojištění v trvání deseti roků. Právě na základě této novelizace žalobce splnil obě podmínky předpokládané § 38 písm. a/ zákona, protože k datu Pokračování
- 5 -
2Ad 11/2013

1.1.2010 byl invalidním a k tomuto datu získal potřebnou doba pojištění. Nezbývá než zopakovat, že před označeným datem žalobce podmínky nároku na invalidní důchod nesplňoval pro nedostatek potřebné doby pojištění.

Do 31.12.2009 byl žalobce částečně invalidní, přičemž se zřetelem ke konkrétnímu přechodnému ustanovení jednalo se o invaliditu druhého stupně, od 1.1.2010 se žalobce stal invalidním ve třetím stupni /byl invalidním a získal potřebnou dobu pojištění/. Výši invalidního důchodu upravuje § 41 zákona o důchodovém pojištění. Žalobci je zapotřebí přisvědčit, že výše procentní výměry invalidního důchodu činí za každý celý rok doby pojištění pro invaliditu třetího stupně 1,5 % výpočtového základu měsíčně /§ 41 odst. 2 písm. c/ zákona/. U žalobce došlo ke změně stupně invalidity, kdy druhý stupeň invalidity změnil se na stupeň třetí. Proto je zapotřebí při výpočtu postupovat podle § 41 odst. 3 zákona, kdy nová výše procentní výměry invalidního důchodu se stanoví jako součin procentní výměry invalidního důchodu, který náležel ke dni, který předchází dni, od něhož došlo ke změně stupně invalidity a koeficientu, který se vypočte jako podíl procentní sazby výpočtového základu za každý celý rok doby pojištění podle odstavce 2 zákona, která odpovídá novému stupni invalidity a procentní sazby výpočtového základu za každý celý rok doby pojištění uvedené v odstavci 2, která odpovídá dosavadnímu stupni invalidity. Koeficient, s nímž je v uvedeném ustanovení uvažováno, se konkrétně vypočte tak, že 1,5 % odpovídající novému stupni invalidity se vydělí 0,75 % odpovídající druhému stupni invalidity, jak byl žalobce nahlížen před změnou stupně invalidity. Tento podíl činí 2. Takto vypočteným koeficientem se pak násobí částka procentní výměry invalidního důchodu, který náležel ke dni, který předchází dni, od něhož došlo ke změně stupně invalidity. Procentní částka částečného invalidního důchodu žalobce k 31.12.2009 činila 3.649 Kč. Tato částka vynásobená koeficientem 2 činí 7.298 Kč. Právě v této výši byla žalobci procentní výměra invalidního důchodu přiznána.

Jinými slovy řečeno, u žalobce došlo ke změně stupně invalidity od 1.1.2010, kdy výpočet procentní výměry důchodu je stanoven speciálním ustanovením, které má přednost před výpočtem výše invalidního důchodu podle § 41 odst. 2 zákona.

Výpočet procentní výměry důchodu, kdy došlo ke změně z invalidity druhého na třetí stupeň je tedy správný.

Výhrada žalobce, že k 1.1.2010 odpovídal stupeň jeho invalidity 70 %, a tudíž třetímu stupni invalidity je sice správná, avšak ve smyslu přechodného ustanovení se u žalobce o invaliditu třetího stupně nejednalo, protože před 1.1.2010 mu nárok na plný invalidní důchod nevznikl pro nesplnění druhé ze zákonných podmínek, a sice potřebné doby pojištění.

V době od 1.8.2006 do 31.12.2009 žalobci plný invalidní důchod přiznat nelze pro nesplnění podmínky o potřebné době pojištění. K této době byl splněn pouze jeden z požadavků, a sice plná invalidita žalobce, což však samo o sobě bez dodržení stanovené doby pojištění nepostačuje. Od 1.1.2010 došlo ke změně stupně invalidity, kdy výpočet zcela odpovídá § 41 odst. 3 zákona. Invalidní důchod respektující ustanovení § 41 odst. 3 zákona je žalobci vyplácen od 1.1.2010. Valorizace důchodu je doložena oznámeními pro žalobce, jak jsou ve spise založena.

Jestliže je žalobci od 1.1.2010 vyplácen invalidní důchod ve výši, v jaké mu náleží včetně valorizací, pak tu není žádný nárok na doplacení důchodu za dobu posledních pěti let. Poznamenává se, že v době před 1.1.2010 žalobci nárok na plný invalidní důchod nevznikl a Pokračování
- 6 -
2Ad 11/2013

částečný invalidní důchod mu byl poukazován až do doby novelizace zákona o důchodovém pojištění účinné od 1.1.2010.

Invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně byl žalobci přiznán od 1.1.2010 rozhodnutím ze dne 3.8.2011. Procentní výměra byla stanovena vynásobením částky 3.649 Kč odpovídající procentní výměře částečného invalidního důchodu koeficientem 2, takže procentní výměra invalidního důchodu pro třetí stupeň invalidity podle tohoto rozhodnutí činila od 1.1.2010 7.298 Kč. Z oznámení o výplatě důchodu vyplývá, že bezhotovostní převod invalidního důchodu třetího stupně ve výši 9.813 Kč se uskuteční vždy dvanáctého dne v měsíci. Doplatek za dobu od 1.1.2010 do 11.8.2011 činil 71.665 Kč a tato částka byla žalobci poukázána. Ke změně stupně invalidity tudíž došlo od 1.1.2010, od tohoto data je žalobci vyplácen důchod ve výši, která mu náleží a doplatek za dobu od 1.1.2010 do doby rozhodování k datu 3.8.2011 byl žalobci poukázán.

Žádost žalobce z 25.7.2012 byla tudíž projednána a výpočet invalidního důchodu odpovídá § 41 odst. 3 zákona.

Do okamžiku novelizace účinné od 1.1.2010 byl žalobci vyplácen částečný invalidní důchod. Protože k datu účinnosti novelizace zákona se žalobce stal invalidním v třetím stupni, nebylo zapotřebí vydávat rozhodnutí o tom, že do doby novelizace odpovídala žalobcova invalidita druhému stupni. Stupeň invalidity lze dovodit pouze z důkazu ve formě posudku o invaliditě lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českém Krumlově. Pro věc je podstatné, že žalobce nárok na invalidní důchod třetího stupně splnil až od 1.1.2010 pro novelizaci předpisu o potřebné době pojištění. Do této doby byl sice invalidní, avšak bez nároku na plný invalidní důchod pro nesplnění podmínky o potřebné době pojištění. Protože k okamžiku vzniku invalidity však byl invalidní částečně, byl mu až do doby změny předpisů o potřebné době pojištění poskytován částečný invalidní důchod.

Přechodné ustanovení o změně stupně invalidity bylo aplikováno správně, jestliže od účinnosti novelizace zákona k 1.1.2010 byl žalobce zhodnocen jako plně invalidní, který od tohoto data splnil podmínku o předepsané době pojištění. Do té doby žalobce splňoval pouze podmínky pro poskytování částečného invalidního důchodu a pro změnu předpisů o nároku na invalidní důchod třetího stupně došlo k výpočtu nové výše procentní výměry důchodu podle § 41 odst. 3 zákona. Jestliže se tak stalo v souladu se zákonem, nejedná se o diskriminaci žalobce. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí vydané na základě žádosti žalobce z 25.7.2012. Rozhodnutí o této žádosti bylo vydáno dne 26.10.2012, tedy za tři měsíce a jeden den, přičemž tato lhůta zůstává zcela bez dopadu do zákonnosti napadeného rozhodnutí.

Poukazuje-li žalobce na porušování předpisů o ochraně osobních údajů v souvislosti se zjišťováním zdravotního stavu, pak je nezbytné poukázat na to, že rozhodnutí o invaliditě a jejím stupni je závislé na lékařském odborném posouzení. Proto v takovém řízení je vyžadován posudek o invaliditě, bez kterého nelze zaměstnanci žalovaného úřadu o požadovaném důchodu rozhodnout. Podle § 8 odst. 1 písm. a/ zák. č. 582/1991 Sb. Okresní správě sociálního zabezpečení přísluší posuzovat invaliditu pojištěnců. Bez důkazu o zdravotním stavu pojištěnce a jeho dopadu do pracovního potenciálu nelze o žádosti o důchod rozhodnout. Poskytnutím posudku o invaliditě nedochází proto k porušování předpisů o ochraně osobních údajů či o ochraně zdraví. Kromě toho je tu povinnost zachovávat mlčenlivost, jak je normovaná v ustanovení § 14 zák. č. 582/1991 Sb. v novelizovaném znění. Pokračování
- 7 -
2Ad 11/2013

O tom, že žalobce byl od 1.8.2006 plně invalidní pro pokles pracovní schopnosti ve výši 70 %, není žádných pochyb. Protože však v té době nesplnil druhou ze zákonných podmínek pro vznik nároku na dávku o potřebné době pojištění, nesplnil podmínky nároku na plný invalidní důchod a byl nadále částečně invalidní až do novelizace účinné od 1.1.2010. Rozhodnutí o invalidním důchodu a jeho výši je proto odpovídající § 41 zákona o důchodovém pojištění.

Jestliže došlo ke změně stupně invalidity z druhého na třetí stupeň, pak je při výpočtu zapotřebí postupovat podle § 41 odst. 3 zákona. Proto nebylo možno při výpočtu procentní výměry důchodu žalobce od 1.1.2010 uvažovat s 1,5 násobkem procentní výměry podle § 41 odst. 2 písm. c/ zákona. Od 1.1.2010 do 3.8.2011 byl žalobci vyplácen částečný invalidní důchod, přičemž k nápravě došlo právě rozhodnutím ze dne 3.8.2011, kdy invalidní důchod třetího stupně byl žalobci přiznán od 1.1.2010 a doplatek za toto období byl žalobci vyplacen. Pro věc je rozhodné, že změna výše důchodu byla provedena v souladu s ustanovením § 41 odst. 3 zákona.

Žalobce současně napadl rozhodnutí vydané podle § 61a/ zákona, kdy invalidní důchod byl při dosažení věku žalobce 65 let přeměněn na starobní důchod. O tom, že žalobce 21.12.2012 dosáhl věku 65 let není pochyb, a proto k tomuto datu zanikl nárok žalobce na invalidní důchod a vznikl mu nárok na důchod starobní. Ten pak náleží ve výši, v jaké náležel dosavadní invalidní důchod. Právě v částce odpovídající invalidnímu důchodu byl žalobci starobní důchod přiznán. Proto rozhodnutí o starobním důchodu bylo vydáno v souladu s § 61a/ zákona o důchodovém pojištění. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí o invalidním důchodu bylo vydáno v souladu s § 38, 40 a 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění a rozhodnutí o starobním důchodu odpovídá § 61a/ odst. 2 zákona.

Pravomoc soudů ve správním soudnictví je vymezena § 4 soudního řádu správního. Podle tohoto předpisu soudy ve správním soudnictví především rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, projednávají žaloby proti nečinnosti správního orgánu před nezákonným zásahem správního orgánu a kompetenční žaloby. O náhradách škody soudům působícím ve správním soudnictví nepřísluší rozhodovat. Proto se nelze zabývat požadavkem žalobce o přiznání odškodnění za újmu za nakládání s údaji o zdravotním stavu žalobce.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty Pokračování
- 8 -
2Ad 11/2013

nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 27. května 2013

Samosoudkyně:

JUDr. Věra B a l e j o v á , v.r.

Za správnost vyhotovení: Zd.Soukupová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru