Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Ad 1/2014 - 44Rozsudek KSCB ze dne 24.03.2014

Prejudikatura

60 Ad 2/2013 - 52


přidejte vlastní popisek

2Ad 1/2014 - 44

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně nezl. A. N., zast. zákonnými zástupci T. N., a P. K., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 4.11.2013 čj. MPSV-UM/14495/13-4S-JČK,

takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 8.1.2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4.11.2013 čj. MPSV- -UM/14495/13-4S-JČK, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí úřadu práce o nepřiznání příspěvku na péči a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

Napadenému rozhodnutí je vytýkáno, že se sice souhlasí s posudkovým hodnocením, avšak aktivity vzdělávání a ostatní volnočasové aktivity žalobkyně zvládne pouze za předpokladu každodenní mimořádné péče jiné fyzické osoby. Takovou pomoc není zapotřebí poskytovat dětem bez zdravotního postižení. Vyjadřuje se nesouhlas s názorem posudkové komise o dostupnosti bezlepkových potravin. Jako nesprávný je nahlížen názor, že dohled nad dodržováním dietního režimu při onemocnění celiakií je uveden v základní životní potřebě stravování, ale vaření teplého jídla a nápoje je uvedeno v základní životní potřebě péče o domácnost, která se u dětí do 18 let věku nehodnotí. Žalobkyně nesdílí názor, že je zapotřebí Pokračování
- 2 -
2Ad 1/2014

vycházet z posudku posudkové komise, protože podkladem pro rozhodnutí je též sociální šetření, správnost posudku posudkové komise není nikterak presumována. Povinností žalovaného je posudek hodnotit. Požadavky kladené na posudek však daný posudek nesplňuje. Se všemi skutečnostmi se nevypořádal posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře ani v pořadí třetí posudek. Poukazuje se na to, že v některých částech České republiky je příspěvek na péči pro postižení celiakií přiznáván. Uzavírá se, že rozhodnutí bylo vydáno na základě neúplně zjištěného skutkového stavu.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na to, že při rozhodování o příspěvku na péči, který je podmíněný dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem, je vázán posudkem posudkové komise, protože podle ustanovení § 28 zákona o sociálních službách posuzuje stupeň závislosti pro účely odvolacího řízení ministerstvo, které postupuje podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. v novelizovaném znění. Posouzení zdravotního stavu v návaznosti na stanovení stupně závislosti je v kompetenci posudkových lékařů a posudkových komisí, ze sociálního šetření se pořizuje záznam, který je jedním z podkladů pro stanovení stupně závislosti posudkovému lékaři a neslouží proto jako samostatný důkaz žalovanému. Byl vypracován posudek posudkové komise a jeho doplnění, žalovaný se zabýval odvolacími námitkami a jeho rozhodnutí je náležitě odůvodněno s odkazem na příslušná ustanovení zákona o sociálních službách. Posudky posudkové komise jsou hodnoceny jako přesvědčivé a náležitě odůvodněné.

Ze správních spisů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Žalobkyně podala dne 5.2.2013 žádost o příspěvek na péči.

Dne 12.2.2013 provedl Úřad práce České republiky, Krajská pobočka v Českých Budějovicích, kontaktní pracoviště Soběslav sociální šetření pro účely řízení o příspěvku na péči. V záznamu se uvádí, že žalobkyně v oblasti mobility nemá žádná omezení, je orientována osobou, časem, v prostoru adekvátně svému věku, komunikace je odpovídající. Pro onemocnění celiakií je omezena oproti zdravým dětem a vyžaduje neustálou péči matky. Potraviny musí matka předem připravit, matka pracně opatřuje bezlepkové potraviny, ty jsou mnohonásobně dražší než potraviny běžné. Potraviny obsahující lepek je zapotřebí schovávat. Oblečení vybírá matka, při hygieně je zapotřebí pomoci druhé osoby. Dítě navštěvuje mateřskou školu, všechna jídla pro dítě je zapotřebí uvařit a do školky během dne dopravit. V rodině je mladší bratr, s nímž je matka na rodičovské dovolené. V mateřské škole má dítě kamarády, mimo školku si hraje, kreslí, venku jezdí na kole. Navštěvování kamarádů je omezeno, protože hrozí konzumace potravin, které daná dieta vylučuje.

Posudkový lékař vyhotovil dne 26.3.2013 posudek o zdravotním stavu a posouzení stupně závislosti pro účely příspěvku na péči. Vedle výsledků sociálního šetření měl posudkový lékař k dispozici zprávu dětského lékaře a propouštěcí zprávu z dětského oddělení Nemocnice v Českých Budějovicích. Vycházel z toho, že dítě trpí celiakií. Toto onemocnění představuje trvalé postižení, které je nutno řešit celoživotním dietním stravováním, matka musí připravovat bezlepkovou stravu, dohlížet na péči o zdraví. Pokud dítě nezvládá jiné úkony sebeobsluhy např. oblékání, nejedná se o důsledek onemocnění. V posudkovém závěru se pak jako nezvládané životní potřeby uvádí stravování a péče o zdraví. Žalobkyně tudíž nezvládá dvě základní životní potřeby. Nejde proto o osobu do 18 let věku, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby.

Pokračování
- 3 -
2Ad 1/2014

Dne 4.4.2013 vydal Úřad práce rozhodnutí, jímž příspěvek na péči nebyl přiznán. Odkazuje se na opatřené skutkové podklady a je vycházeno z posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře o tom, že žalobkyně potřebuje pomoc při stravování a péči o zdraví a žadatelku nelze podle § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách považovat za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby.

Toto rozhodnutí bylo napadeno odvoláním, ve kterém se se zřetelem na předpisy o příspěvku na péči dovozuje, že každodenní příprava stravy a její dovoz do mateřské školy i na místo jakékoli jiné volnočasové aktivity není v přijatelném standardu a vyžaduje vzhledem k věku žalobkyně mimořádnou péči. Posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení nevychází z výsledků sociálního šetření, ačkoli byl k dispozici.

V odvolacím řízení byl proveden důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, pracoviště České Budějovice. Posudková komise měla k dispozici sociální šetření, zdravotní dokumentaci dětského lékaře, posudkový spis Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor a spis žalovaného. V diagnostickém souhrnu se uvádí, že dítě je stiženo celiakií a má opožděný vývoj řeči. V posudku jsou popsány lékařské nálezy. V posudkovém zhodnocení se uvádí, že u dítěte jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je celiakie. Dítě je drobné konstituce, podle pediatrů celkově v dobrém stavu, kardiopulmonálně kompenzované, chování a komunikace podle praktického lékaře přiměřené, orientace všemi kvalitami odpovídá věku, smyslové funkce jsou věku přiměřené, pouze vývoj řeči je opožděn, začátek řeči v normě. Reedukace bude zaměřena dle klinického logopeda na rozvoj řečových schopností. Sociální šetření úřadu práce má uspokojivou výpovědní hodnotu, s některými údaji v textu, zejména v druhé části souhlasit nelze. Čtyřletá posuzovaná není schopna sama plně zvládnout celkem dvě aktivity, podle údajů v tabulce stravování a péči zdraví. Ostatní aktivity zvládne, respektive nejsou v korelaci s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Posudková komise dospěla jednomyslně k závěru, že u posuzované s postižením celiakií, které má povahu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, nešlo k datu vydání napadeného rozhodnutí a k datu 1. 2. 2013 o osobu do 18 let věku, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Z důvodů dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžadovala každodenní mimořádnou péči jiné osoby, nebyla však neschopna zvládat aspoň tři základní životní potřeby.

Zákonní zástupci dítěte se k podkladům pro rozhodnutí vyjádřili a doložili lékařskou zprávu pro účely přiznání příspěvku na péči a potvrzení o docházce do mateřské školy. Se zřetelem k uvedeným podáním žalovaný požádal o doplnění posudku posudkové komise. Při jednání posudkové komise byla žalobkyně vyšetřena odbornou internistkou, výsledek vyšetření je v posudku popsán. V posudku se dále konstatuje lékařský nález dětského oddělení Nemocnice v Českých Budějovicích. V posudkovém zhodnocení zdravotního stavu se uvádí, že u dítěte jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je celiakie. Je drobné konstituce, dle pediatrů v celkově dobrém stavu, kardiopulmonálně kompenzovaná. Pohybová zdatnost je velmi dobrá. Její chování a komunikace jsou dle praktického lékaře přiměřené, orientace všemi kvalitami odpovídá věku. Smyslové funkce jsou věku přiměřené, pouze vývoj řeči je opožděn. Odpovědi na kladené otázky jsou adekvátní, bez latence. Rodiči napadené nezvládání osobních aktivit, nebylo posudkovou komisí uznáno. Dívka v kolektivním zařízení s dětmi komunikuje, hraje si s nimi, ve školce má kamarády, dodržuje denní program. Ve dne si doma hraje a kreslí, mimo domov jezdí na kole, hraje si s kamarády, v noci spí dobře. Ze sociálního šetření je dále patrné, že zvládá úklid hraček a oblečení, tj. jako ostatní děti stejného věku. Posudková komise hodnotí osobní aktivity z těchto důvodů jako ty, které dítě zvládá v plném rozsahu. Posudková komise Pokračování
- 4 -
2Ad 1/2014

nesouhlasí s tím, že bezlepkové potraviny je nutno pracně shánět, protože jsou dostupné, mimo jiné i v supermarketech. Příprava stravy, vaření, se u dítěte v tomto věku nehodnotí. Posudková komise konstatovala, že u dítěte nejsou známy žádné nové skutečnosti ve smyslu zhoršení či změny zdravotního stavu, a to takové povahy, které by vedly ke změně závěrů z jednání posudkové komise dne 18. 6. 2013. Posudková komise setrvala na svém stanovisku, že dítě nesporně vyžaduje pomoc při určitých úkonech, které hodnotila jako nezvládnutelné, avšak počet není takový, aby to odpovídalo kritériím přiznání příspěvku na péči. Posudková komise hodnotila všechny skutečnosti, které vedly k požadavku na doplnění posudku a neshledala důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru. Žalobkyně není schopna plně zvládnout celkem dvě aktivity s odkazem na příslušnou tabulku, o ostatních aktivitách se uvádí, že je zvládne a další nejsou v korelaci s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. K datu vydání napadeného rozhodnutí nešlo o osobu do 18 let, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Vyžadovala každodenní mimořádnou péči jiné osoby, nebyla však neschopna zvládnout alespoň tři základní potřeby.

Po tomto doplnění řízení bylo vydáno rozhodnutí o odvolání, které se opírá o posudek posudkové komise a jeho doplněk, který je hodnocen jako úplný a přesvědčivý, protože jím bylo spolehlivě prokázáno, že dítě nesplňuje podmínky pro přiznání příspěvku na péči, protože pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nenastala neschopnost dítěte zvládat tři základní životní potřeby. Posudek byl vypracován v řádném složení, bylo vycházeno ze zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře a sociálního šetření, jakož i z vlastního vyšetření zdravotního stavu dítěte. O dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu posudková komise uvedla, že je řádně lékařskými nálezy zadokumentován a objektivizován. Při stanovení schopnosti zvládat základní životní potřeby se vychází z posudkových kritérií, úsudek o tom není závislý na volné úvaze posudkového orgánu. Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby. Přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovalých potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Citují se základní životní potřeby a se zřetelem k této právní úpravě se dovozuje, že dohled nad dodržováním dietního režimu při onemocnění celiakií je uveden v základní životní potřebě stravování. Posudková komise se vypořádala s výhradami zákonného zástupce žalobkyně. O sociálním šetření se pořizuje záznam, který je jedním z podkladů pro stanovení stupně závislosti posudkovému lékaři. Zařazení do stupně závislosti provádí posudkoví lékaři. Na základě tohoto posouzení rozhoduje správní orgán o stupni závislosti. Proto je odvolací orgán posudkem posudkové komise vázán, sám si úsudek o stupni závislosti učinit nesmí. Z tohoto posudku se vychází a je-li úplný a objektivní, jakož i přesvědčivý, představuje stěžejní důkazní prostředek pro rozhodování v dané věci.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 s.ř.s., v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Rozhodnutí o příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v novelizovaném znění je závislé na lékařském odborném vyšetření. Vedle lékařských nálezů se posudkové komisi, která je k podání posudku podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v novelizovaném znění, povolána, se vedle lékařských nálezů dostává zjištění učiněných při sociálním šetření.

Pokračování
- 5 -
2Ad 1/2014

Rozhodnutí o žádosti o příspěvek na péči je závislé na odborném lékařském vyšetření. Pro přezkumné správní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho vlivu na zajišťování základních životních potřeb. Posudek komise soud i odvolací správní orgán hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. a správním řádu. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro správní orgán, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

Důkaz ve formě posudku posudkové komise a jeho doplňku byl zhodnocen jako úplný a přesvědčivý, byl-li jím stanoven dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně a vliv tohoto zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby. Tento náhled žalovaného hodnotí soud jako správný. Posudková komise zjistila, že žalobkyně trpí celiakií, což odpovídá odborným lékařským nálezům. Dále hodnotila, jaký vliv má toto onemocnění na zajišťování základních potřeb žalobkyně. Z posudku vyplývá, že dané onemocnění způsobuje neschopnost žalobkyně zvládat dvě základní životní potřeby, a to stravování a péči o zdraví. Z posudku je zřejmé, že posudková komise měla k dispozici zdravotní dokumentaci dětského pediatra, sociální šetření a popsala výsledek vyšetření žalobkyně na dětském oddělení Nemocnice v Českých Budějovicích a logopedický nález. Doplněný posudek byl pak vyhotoven v návaznosti na uplatnění námitek proti tomuto posudku, dítě bylo v posudkové komisi vyšetřeno odbornou internistkou a vedle doložených zpráv se právě výsledek vyšetření v posudkové komisi v doplněném posudku popisuje. Posudková komise setrvala na názoru o tom, že žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nezvládá dvě základní životní potřeby, a to stravování a péči o zdraví. Vysvětlila, že nezvládání osobních aktivit uznat nelze, protože dítě v kolektivním zařízení komunikuje s dětmi, hraje si s nimi, ve školce má kamarády, dodržuje denní program, účastní se vzdělávacího programu. Doma si hraje a kreslí, mimo domov jezdí na kole, hraje si s kamarády, v noci spí dobře. Odkazuje se na sociální šetření, z něhož je patrné, že dítě zvládá úklid hraček a oblečení stejně jako ostatní děti téhož věku. Osobní aktivity proto jsou zvládány v plném rozsahu. Dále bylo reagováno na výhrady související s opatřováním bezlepkových potravin, o nichž se uvádí, že jsou dostupné, a to i v supermarketech. K přípravě stravy se poznamenává, že vaření se u dítěte v tomto věku nehodnotí.

Posudková komise se celkově zabývala zdravotním stavem dítěte vedle postižení celiakií, chováním, komunikací dítěte odpovídající věku, o smyslových funkcích se uvádí, že jsou věku přiměřené. Poukazuje se na opožděný vývoj řeči, přičemž tento problém není v korelaci s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem.

Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, zabývala se tím, jak zdravotní postižení ovlivňuje zvládání základních životních potřeb dítěte, posuzovala celkový zdravotní stav dítěte, reagovala na uplatněné námitky, pak je daný posudek zapotřebí nahlížet jako úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a má za následek, že žalobkyně nezvládá dvě základní životní potřeby, a to stravování a péči o zdraví. Jestliže se tímto posudkem žalovaný řídil, ve svém rozhodnutí jej jako rozhodný důkaz zhodnotil, pak postupoval zcela zákonu odpovídajícím způsobem v zájmu zjištění skutkového stavu věci.

Pokračování
- 6 -
2Ad 1/2014

K žalobnímu bodu I. a II. soud poukazuje na to, co bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku o tom, že posudková komise se osobními aktivitami zabývala a v posudku odůvodnila, co brání tomu, aby dítě bylo nahlíženo tak, že nezvládá osobní aktivity. Současně uvedla, že pod nezvládání osobních aktivit nelze podřadit přípravu a opatřování dietní stravy a zabývala se možností opatřovat bezlepkové potraviny. Okolnost, že dítě vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby, nebyla posudkovou komisí zpochybněna, právě naopak se v posudku uvádí, že takové péče je žalobkyni zapotřebí. Současně se však připomíná, že žalobkyně nebyla schopna zvládat alespoň tři základní životní potřeby. Při vypracování posudku bylo vycházeno z toho, že dítě navštěvuje mateřskou školu, což je rovněž z obsahu posudku patrné. Pro hodnocení základní potřeby osobních aktivit měla posudková komise dostatek podkladů a svůj nález o tom odůvodnila, a proto je zapotřebí z takto zaujatého odborného lékařského nálezu při rozhodování vycházet, což žalovaný učinil.

Ani úsudek posudkové komise o dostupnosti bezlepkových potravin nemění nic na odborném úsudku o tom, že dítě osobní aktivity zvládá. K argumentaci vzdálenostmi do supermarketů soud poznamenává, že rodina dítěte bydlí na okraji Veselí nad Lužnicí a z veřejně dostupných zdrojů lze zjistit, že v tomto městě nachází se nejméně obchod řetězce TESCO.

K bodu III. žaloby soud poukazuje především na ustanovení § 8 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v novelizovaném znění, ze kterého vyplývá, že při určování stupně závislosti je rozlišováno mezi osobami mladšími let a osobami staršími 18 let. Základní životní potřeby pak vyjmenovává ustanovení § 9 odst. 1. Schopnost zvládat základní životní potřebu – péče o domácnost se u osob mladších 18 let věku nehodnotí. K osobám do 18 let věku se dále vztahuje ustanovení § 10 zákona o tom, že při hodnocení potřeby mimořádné péče je zapotřebí porovnat rozsah, intenzitu a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Při stanovení stupně závislosti se nepřihlíží k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Mimořádnou péčí se rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku. Prováděcí předpis, jímž je vyhl. č. 505/2006 Sb., v novelizovaném znění, pak vymezuje schopnosti zvládat základní životní potřeby. Posudková komise učinila úsudek o tom, že žalobkyně nezvládá základní životní potřebu stravování a úsudek o tom zcela odpovídá příloze č. 1 uvedené vyhlášky, jestliže se za takovou schopnost považuje výběr nápoje či potraviny ke konzumaci a dodržování stanoveného dietního režimu. Mezi schopnost zajišťovat životní potřebu péče o domácnost mimo jiné náleží obstarání běžného nákupu, uvaření teplého jídla a nápoje. Tyto schopnosti se u dítěte mladšího 18 let nehodnotí, což vyplývá z prve citovaných právních norem. Porovnáním vymezení schopností zvládat základní životní potřeby podle přílohy č. 1 vyhl. č. 505/2006 Sb., v novelizovaném znění a posudku posudkové komise je zjevné, že posudková komise se těmito předpisy řídila a činil tak následně též žalovaný, jestliže z posudku vychází. Přestože je pro dítě zapotřebí připravovat dietní stravu, a tu dopravovat do mateřské školy, nelze se zřetelem k ustanovení § 9 odst. 3 k této skutečnosti přihlížet, jestliže to právní předpis vylučuje. To je zapotřebí vztáhnout i k volnočasovým aktivitám, jestliže žalobkyně v tomto ohledu nikterak omezována není, jak je zřejmé z doplňku posudku. Zvládání osobních aktivit je zapotřebí odlišit od základní potřeby stravování, o které je zcela jednoznačně zjištěno, že tuto základní životní potřebu žalobkyně nezvládá. Z posudku a nakonec i potvrzení mateřské školy je zjevné, že dítě do mateřské školy dochází, účastní se programu mateřské školy, má tam kamarády, mimo školu má kamarády, v domácím prostředí si hraje, kreslí, mimo domov jezdí na kole. Při sociálním šetření bylo shledáno, že dítě zvládá úklid hraček, oblečení a počíná si tak, jako Pokračování
- 7 -
2Ad 1/2014

ostatní děti téhož věku. Z charakteristiky zvládání osobních aktivit neplyne, že pod tuto aktivitu je zapotřebí podřadit též případné stravování při takových aktivitách a jestliže posudková komise a následně žalovaný rozlišil mezi základními životními potřebami stravováním a osobními aktivitami, bylo postupováno zcela v souladu s právními předpisy.

K žalobnímu bodu IV. soud především poukazuje na to, že posudek posudkové komise zcela odpovídá kritériím rozsudků Nejvyššího správního soudu, na které se v tomto žalobním bodu odkazuje. Posudek obsahuje výčet podkladů, na základě kterých byl posudek vypracován, v konkrétním případě jedná se o zdravotnickou dokumentaci pediatra, který o dítě pečuje, výsledky vyšetření z hospitalizace na dětském oddělení v Českých Budějovicích, dítě bylo v posudkové komisi vyšetřené odbornou internistkou a sociální šetření bylo posudkové komisi rovněž k dispozici. Mezi těmito podklady žádné rozpory nejsou a právě z těchto podkladů bylo vycházeno. V posudkovém nálezu se pak uvádí, z jakých důvodů byl učiněn závěr o tom, které základní životní potřeby žalobkyně nezvládá, posudková komise se vypořádala s námitkou žalobkyně vztahující se právě k zajišťování dietního stravování žalobkyně a schopnosti zvládat osobní aktivity. Posudkový nález je náležitě odůvodněn a skutečnost, že žalobkyně s tímto nálezem nesouhlasí, ještě neznamená, že není správný či nemá oporu v podkladech nebo je nedostatečně odůvodněn. Právě se zřetelem k tomu, že se posudková komise vypořádala se všemi důsledky dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně pro onemocnění celiakií, jak se promítají do schopnosti zajišťovat základní životní potřeby, je konkrétní posudek a jeho doplněk úplný a přesvědčivý. Poznamenává se, že doplněk byl pořízen právě se zřetelem k námitkám uplatněným v průběhu řízení poté, co se zákonný zástupce žalobkyně s obsahem spisu seznámil.

K posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře se poznamenává, že posudkový lékař měl k dispozici záznam o sociálním šetření a posudkový nález se shoduje s tím, ke kterému dospěla posudková komise.

S námitkami uplatněnými v odvolacím řízení se posudek a jeho doplněk vypořádaly, jestliže rozlišily mezi základními životními potřebami stravováním, osobními aktivitami a v tomto ohledu se zabývaly nezbytností zajištění dietního stravování pro žalobkyni. Posudek je proto přesvědčivý, objektivně reaguje na zjištěné skutečnosti a ty jsou podřazeny konkrétním právním předpisům.

V žalobním bodu V. se odkazuje obecně na to, že příspěvek na péči je a v minulosti byl při onemocnění celiakií přiznáván. Pro souzenou věc je však podstatné, že bylo vycházeno z konkrétního způsobu života dítěte s nezbytností dodržovat dietní režim pro onemocnění celiakií, což je z posudku posudkové komise zřejmé.

Při rozhodování v prvé i druhé instanci byl vždy k dispozici odborný posudek posudkového lékaře o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu dítěte, a jak se toto zdravotní postižení projevuje ve schopnosti zvládat základní životní potřeby. Posudek pořízený v odvolacím řízení, stejně jako posudek prvoinstančního posudkového lékaře se schopností zvládat základní životní potřeby zabývaly z hlediska kritérií daných právními předpisy, reagovaly na konkrétní stav dítěte a vypořádaly se s uplatněnými námitkami. Důkaz ve formě sociálního šetření byl k dispozici správnímu orgánu i posudkové komisi a posudkovému lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení. Proto soud nesdílí názor, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě neúplných skutkových zjištění.

Pokračování
- 8 -
2Ad 1/2014

Posudkem posudkové komise je prokázáno, že žalobkyně nezvládá dvě základní životní potřeby, stravování a péči o zdraví. Jestliže se osoba do 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné osoby v I. stupni, nezvládne-li pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav tři základní potřeby, jak předepisuje § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách, pak žalobkyni jako osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby nahlížet nelze. Z toho důvodu žalobkyni nelze požadovaný příspěvek na péči přiznat. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s předpisy upravujícími příspěvek na péči.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věci sociální péče právo na náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 24. března 2014

Samosoudkyně:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru