Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Ca 207/2007 - 56Rozsudek KSCB ze dne 09.01.2008

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Afs 32/2008 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10 Ca 207/2007-56

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. Zdeňka Z a j í č k a, bytem Humenice 31, Horní Stropnice, Nové Hrady, zastoupeného advokátkou JUDr. Milenou Novákovou, Rooseveltova 37, Český Krumlov, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2007, čj. 4676/07-1100,

takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou, došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 19. 10. 2007, domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí vydaného Finančním úřadem v Trhových Svinech dne 7. 12. 2006, jímž byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za rok 2004 ve výši 271 324 Kč.

Žalobce v žalobě především nesouhlasí s názorem správce daně, že nevyplacená záloha na odměnu správce konkurzní podstaty je pohledávkou o jejíž hodnotu měl být upraven základ daně, když přešel na způsob uplatňování výdajů dle § 7 odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Žalobce rovněž namítá, že není pravdivé tvrzení správce daně o nevedení evidence pohledávek. Žalobce evidoval v rámci účetnictví pohledávky, přestože mu to zákon při vedení daňové evidence neukládá, vedl peněžní deník a ostatní evidence, včetně pohledávek. Žalobce má za to, že pojem pohledávky užívaný v zákoně o konkurzu a vyrovnání není totožný s definicí pohledávky z účetních a daňových předpisů. Správce daně nevzal v úvahu, že předmětná záloha na odměnu správce konkurzní podstaty je v režimu konkurzního řízení, jež má svá specifika upravená zákonem o konkurzu a vyrovnání jako speciální právní normou, která se odráží i ve speciální úpravě zákona o důchodovém pojištění. Konkurzní podstata dle žalobce nemá samostatnou právní subjektivitu a není nositelem práv a povinností, nemůže být ani subjektem, za kterým je možné mít pohledávku, tak jak definoval správce daně nevyplacené zálohy na odměnu správce konkurzní podstaty. Úpadce zůstává daňovým subjektem a pohledávka za úpadce není možná. Žalobce proto vyvozuje, že je patrné odlišné pojetí pohledávky za podstatou, kdy se režim těchto pohledávek u jednotlivých subjektů značně liší. Žalobce poukázal na ustanovení § 30, § 31 odst. 1 a § 2 a § 32 odst. 1 zákona o konkurzu a

vyrovnání, a na skutečnost, že v uvedených ustanoveních se hovoří pouze o odměně správce konkurzní podstaty, nikoliv o zálohách na tuto odměnu. Není pravdou, že záloha a odměna mají dle zákona stejný režim. Správce konkurzní podstaty není účastníkem řízení, patří do okruhu tzv. osob zúčastněných na řízení, jeho postavení se zakládá výlučně na předpisech procesního práva, není tedy nositelem uplatněných hmotně právních nároků a nelze jej považovat ani za zástupce úpadce ani konkurzních věřitelů. Náklady konkurzu nelze předvídat, ani dobu po jakou konkurz potrvá, z čehož je zřejmé, že mechanismus výpočtu odměny je možné uplatnit až při konečné zprávě. V daném případě žalobce zálohy na odměnu nečerpal, i když soud vydal usnesení, že čerpat může. Z usnesení soudu nevyplývá žádná splatnost zálohy a žádný předpis splatnost záloh neupravuje. Žalobce proto nesouhlasí s právním názorem, že nevyplacené zálohy na odměnu jsou pohledávkami, které měly být v roce 2004 zdaněny. Navrhuje proto, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření poukázal na § 8 odst. 3 a § 31 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání, který upravuje pohledávky za podstatou s tím, že tyto pohledávky lze uspokojit kdykoliv v průběhu konkurzního řízení. Pohledávkami za podstatou jsou kromě jiného také hotové výdaje a odměna správce konkurzní podstaty. Krajský soud v Českých Budějovicích povolil žalobci v souvislosti s prohlášením konkurzu na majetek úpadce Ing. Jiřího Čermáka zálohy na odměnu správce konkurzní podstaty. Tyto uvedené zálohy tvoří část odměny žalobce jako správce konkurzní podstaty a žalobce má právo si tyto zálohy vyplatit kdykoliv v průběhu konkurzního řízení, nevyplacené zálohy jsou jeho pohledávkami. Žalobce jako správce konkurzní podstaty měl právo na odměnu, jedná se o pohledávku za podstatou, kterou schvaluje soud, ať již ve formě zálohy nebo v konečné zprávě. Správce daně proto postupoval v intencích zákona o správě daní a poplatků a zákona o daních z příjmů, kdy v souladu se zákonem upravil žalobci základ daně za zdaňovací období roku 2004 o nezaplacené pohledávky, tj. nevyplacené zálohy povolené soudem. Žalobce do protokolu dne 24. 2. 2006 uvedl, že nevedl evidenci pohledávek a závazků, v průběhu kontroly nepředložil správci daně evidenci pohledávek, přestože k tomu byl vyzván. Proto je nedůvodná jeho námitka, že není pravdivé tvrzení správce daně, že nevedl evidenci pohledávek. Záloha schválená soudem pro žalobce je právem vyžadovat určité plnění, měl tedy právo na výplatu zálohy odměny. Nevyčerpaná záloha je součástí podstaty, stejně jako úroky. V dané záležitosti bylo nutné vymezit nejen pojem pohledávka, ale přihlédnout i k § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů. Při přechodu ze způsobu uplatnění výdajů ve skutečné výši

na uplatnění výdaje procentem z příjmů dle § 7 odst. 9 zákona o daních z příjmů, zahrne poplatník pohledávky či závazky do základu daně ve zdaňovacím období, ve kterém naposledy uplatnil skutečné výdaje. Pokud by tak neučinil, došlo by v roce v němž uplatňuje výdaje procentem z příjmů k nesprávnému stanovení daňové povinnosti – v případě uhrazených pohledávek by byly výdaje uplatněny dvakrát, v případě závazků by nedošlo k jejich uplatnění vůbec. Z toho plyne, že ustanovení § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů vymezuje dosažení správného výpočtu daňové povinnosti poplatníků v obou zdaňovacích obdobích.

Ze správního spisu byly zjištěny, s ohledem na žalobní body, tyto podstatné skutečnosti:

Finanční úřad v Trhových Svinech dne 23. 5. 2006 zahájil u žalobce kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005. U správce daně vznikly pochybnosti o výši příjmů a výdajů které žalobce vykázal v přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2005. Proto byl žalobce výzvou ze dne 4. 8. 2006 vyzván, aby prokázal a doložil správnost vykázaných příjmů za zdaňovací období roku 2005 ve výši 775 911 Kč. Žalobce byl rovněž vyzván k předložení evidence pohledávek a závazků k 1. 1. 2005 a k 31. 12. 2005. Správce daně měl za zdaňovací období roku 2005 pochybnosti o správnosti vykázaných příjmů z činnosti správce konkurzní podstaty. Žalobce na výzvu odpověděl podáním ze dne 18. 9. 2006, kde uvedl, že příjmy za rok 2005 jsou v daňovém přiznání uvedeny ve výši 775 911 Kč, protože takové skutečně byly. Zálohy na odměnu správce konkurzní podstaty byly v roce 2005 vyplaceny ve výši, která přesně vyplývá z účetních dokladů a je uvedena v přiznání k dani z příjmů. Dle žalobce nelze zaměňovat celkovou výši záloh povolených usnesením soudu s výší záloh vyplacených, která vyplývá jedině z účetních dokladů o výplatě zálohy. Dle žalobce totiž usnesení soudu, kterými jsou povoleny zálohy nezakládá povinnost provést výplatu zálohy na odměnu správce. Tuto povinnost neukládá ani žádný jiný předpis.

Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích z 11. 10. 2005, které nabylo právní moci dne 13. 10. 2005 vyplývá, že žalobci byla povolena výplata mimořádné zálohy k jeho žádosti jakožto správce konkurzní podstaty ve výši 1 000 000 Kč.

Dne 20. 11. 2006 správce daně seznámil žalobce s kontrolními zjištěními, kontroly daně z příjmů fyzických osob. Žalobce podáním ze dne 5. 2. 2006 reagoval na kontrolní zjištění správce daně, vyslovil nesouhlas se zjištěním týkajícím se záloh na odměnu správce konkurzní podstaty, režim záloh nelze posuzovat podle pravidel týkajících se odměny. Správcem daně byla vypracována zpráva o daňové kontrole dne 7. 12. 2006 a byl učiněn závěr, že žalobce do základu daně za rok 2005 zahrnul příjmy ve výši 508 700 Kč z titulu záloh na odměnu správce konkurzní podstaty a o tuto částku správce daně upravil základ daně za zdaňovací období 2004 přihlédl k těmto okolnostem a snížil základ daně za rok 2005 o částku 508 700 Kč. Finanční úřad v Trhových Svinech dne 7 .12. 2006 platebním výměrem dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 ve výši 49 995 Kč. Žalobce se odvolal proti uvedenému dodatečnému platebnímu výměru, zejména nesouhlasil s rozhodnutím správce daně ohledně posouzení nevyplacené zálohy na odměnu za činnost správce konkurzní podstaty jako pohledávky a rovněž vyslovil nesouhlas s názorem správce daně, že nevyplacená záloha na odměnu správce konkurzní podstaty je pohledávkou, o jejíž hodnotu měl být upraven základ daně za zdaňovací období roku 2004, když v roce 2005 přešel na uplatňování výdajů dle § 7 odst. 9 zákona o daních z příjmů. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto tak, že odvolání žalobce bylo napadeným rozhodnutím jako nedůvodné zamítnuto s odůvodněním, že v daném případě je nutno zejména přihlédnout k úpravě § 23 odst. 8 zákona o daních z

příjmů, kdy při přechodu způsobu uplatnění výdajů ve skutečné výši na uplatnění výdajů procentem z příjmů je povinností poplatníka zahrnout pohledávky či závazky do základu daně ve zdaňovacím období, ve kterém naposledy uplatnil skutečné výdaje.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s. ř. s., a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.

Žalobce v dané záležitosti ohledně zdaňovacího období roku 2005 uplatnil zcela shodné žalobní body jako ve vztahu ke zdaňovacímu období roku 2004. Soud ovšem poznamenává, že v roce 2005 je skutkový stav odlišný, neboť v tomto zdaňovacím období postupoval žalobce dle § 7 odst. 9 zákona o daních z příjmů, kdy uplatnil výdaje procentem z příjmů a mezi účastníky je tak na sporu, zda bylo v souladu s právními předpisy zdanit zálohu soudem pravomocně přiznanou v roce 2004 a žalobcem skutečně čerpanou v roce 2005.

Jedná se tu o to, zda vyplacená záloha v roce 2005 na odměnu správce konkurzní podstaty je přiznaná správci v roce 2004 pohledávkou, o jejíž hodnotu měl být upraven základ daně v roce 2004, a to za situace, kdy žalobce uplatňoval v roce 2005 výdaje ve smyslu ustanovení § 7 odst. 9 zákona o daních z příjmů, nebo zda podléhá zdanění v době přijetí zálohy.

Soud v této souvislosti poukazuje na § 31 odst. 2 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, kde je zakotvena úprava pohledávky za podstatou, a že tyto pohledávky lze uspokojit kdykoliv v průběhu konkurzního řízení (§ 31 odst. 1 citovaného zákona). Pohledávkou za podstatou jsou m.j. hotové výdaje a odměna správce konkurzní podstaty. Rozhodnutím krajského soudu byly povoleny zálohy na odměnu a hotové výdaje a to v roce 2004 usnesením čj. 11 K 25/97-1045 z 16. 3. 2004, jímž byla povolena výplata mimořádné zálohy k žádosti žalobce ve výši 1 500 000 Kč. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. 3. 2004. Soudem byly rovněž povoleny zálohy na odměnu správce konkurzní podstaty v roce 2001 ve výši 150 000 Kč, která byla celá uspokojena, v roce 2002 soudem povolena záloha ve výši 400 000 Kč, která byla rovněž celá uspokojena a v roce 2003 byla povolena záloha ve výši 1 000 000 Kč, která byla uspokojena pouze ve výši 370 000 Kč. Tyto uvedené zálohy představují část odměny správce konkurzní podstaty a žalobce měl proto právo si je kdykoliv v průběhu konkurzního řízení vyplatit, přičemž nevyplacené zálohy jsou pohledávkou za podstatou, která byla soudem povolena a je zcela nerozhodné, zda tomu tak bylo ve formě zálohy či v konečné zprávě. Dle soudu není zde žádný rozpor mezi zákonem o daních z příjmů a zákonem o konkurzu a vyrovnání, ze zákona o daních z příjmů a daňového řádu je dán zákonný důvod pro

úpravu základu daně za zdaňovací období roku 2004 o nevyplacené zálohy a to i s ohledem na § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů.

Pohledávku je nutno považovat za právo, kdy vzniká jednomu účastníku oprávnění požadovat určité plnění na základě určité skutečnosti. Pojem pohledávka není v zákoně o daních z příjmů definován, rovněž tak ani v zákoně o konkurzu a vyrovnání pro konkurzní řízení. Pohledávka v konkurzním řízení není odlišná od ostatních pohledávek, které vznikají v obchodním styku či v řízení daňovém. Dle § 23 odst. 8 zákona o daních z

příjmů poplatník má povinnost upravit rozdíl mezi příjmy a výdaji v případech tam uvedených o takové pohledávky, které představují nároky na výplatu zdanitelných příjmů vymezených zákonem o daních z příjmů. Takovýmito příjmy jsou dle § 7 odst. 2 písm. d) i příjmy z činnosti správce konkurzní podstaty. Dle § 8 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání soud může povolit zálohu před vyúčtováním odměny v konečné zprávě, záloha předchází konečné odměně, je s ní spojená, jde tedy o nárok na zálohu odměny, který

předchází konečné odměně. Je-li odměna pohledávkou za podstatou dle § 31 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání, musí být i jí předcházející záloha pohledávkou za podstatou a jako taková může být uspokojena přímo z konkurzní podstaty kdykoliv v průběhu konkurzu. Nevyčerpaná záloha je součástí podstaty stejně jako úroky.

Zcela nedůvodná je výhrada žalobce, že není pravdivé tvrzení, že nevedl evidenci pohledávek, neboť dle vyjádření evidoval v rámci účetnictví pohledávky, vedl peněžní deník a ostatní evidence. Žalobce do protokolu o jednání z 24. 2. 2006 uvedl, že v roce 2002, 2003 a 2004 nevedl evidenci pohledávek a závazků, v průběhu daňové kontroly evidenci pohledávek a závazků nepředložil, přestože k tomu byl vyzván. Výzva ze dne 4. 8. 2006 k předložení evidence pohledávek a závazků k 1. 1. 2004 a k 31. 12. 2004 nebyla splněna, žalobce pouze v odpovědi uvedl, v jaké výši evidoval pohledávky k uvedeným datům. S vydáním pravomocného usnesení soudu o povolení výplaty zálohy na odměnu vznikla pohledávka a tuto pohledávku (nevyplacenou zálohu) byl žalobce povinen dle § 7b odst. 1 zákona o daních z příjmů evidovat jako pohledávku, daňová evidence poskytuje přehled ke zjištění základu daně z příjmů a obsahuje údaje o příjmech a výdajích, k členění potřebném pro zjištění základu daně a o majetku a závazcích.

Odměna správce konkurzní podstaty je v zákoně o konkurzu a vyrovnání zařazena v § 31 odst. 2 písm. a) mezi pohledávky a tento § 31 pojem pohledávka využívá, z čehož plyne, že se jedná o pohledávku i za situace, kdy je pravomocně soudem povolena záloha na odměnu a je nerozhodné, zda dojde či nedojde k její výplatě. Správce konkurzní podstaty dosáhne příjmů z titulu zálohy, a proto tuto zálohovou odměnu si nemůže zahrnout do příjmů až v tom období, kdy soud schválí konečné vyúčtování odměny, jak se žalobce nesprávně domnívá. Nutno poznamenat, že žalobce nevyčkával se zdaněním přiznané zálohy do rozhodnutí soudu o odměně, ale část přiznané zálohy zdanil v roce 2005. Byla-li tedy pravomocně povolena usnesením soudu záloha, vydáním tohoto usnesení má správce konkurzní podstaty právo na vyplacení zálohy a to v tom zdaňovacím období, kdy je rozhodnutí o povolení záloh vykonatelné. I když tedy nebyla záloha vyplacena, je pohledávkou a je povinností daňového subjektu ji evidovat jako pohledávku od zdaňovacího období ve kterém vznikla a je zcela nerozhodné, zda správce konkurzní podstaty je účastník konkurzního řízení. Pro zdanění příjmu správce konkurzní podstaty poskytnutého zálohově není významné, zda dochází k úročení odměny. Rozhodné je v dané záležitosti, že žalobce, jakožto správce konkurzní podstaty má nárok na odměnu, tedy na zdanitelný příjem a je tedy jeho povinností tento příjem podrobit dani s přihlédnutím k § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů. Zcela nerozhodné pro zdanění příjmů správce konkurzní podstaty je proto skutečnost, že úpadci prohlášením konkurzu nezaniká jeho právní subjektivita a zůstává i nadále daňovým subjektem.

V dané záležitosti žalobce dle pravomocného usnesení krajského soudu povolené zálohy na odměnu v roce 2004 nečerpal, ve zdaňovacím období roku 2005 změnil způsob uplatňování výdajů ve skutečné výši dle § 24 zákona o daních z příjmů na způsob dle § 7 odst. 9 zákona o daních z příjmů – uplatnění výdajů procentem z příjmů, a proto měl povinnost dle § 23 odst. 8 uvedeného zákona upravit základ daně za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo – tedy v roce 2004. Dle § 7 odst. 9 zákona o daních z příjmů zahrne poplatník

pohledávky do základu daně ve zdaňovacím období, ve kterém naposledy uplatnil skutečné výdaje. Nebylo-li by jím takto učiněno, došlo by v roce ve kterém uplatňuje výdaje procentem z příjmů k nesprávnému stanovení daňové povinnosti. V případě uhrazených pohledávek by byly výdaje dvakrát uplatněny (jednou ve skutečné výši, podruhé procentem z uhrazené pohledávky) a u závazků by nedošlo k jejich uplatnění vůbec. Protože tedy žalobce v roce 2005 uplatnil výdaje procentem z příjmů, je dán důvod pro úpravu vykázaného základu daně za zdaňovací období roku 2004 tak, že základ daně je nutno zvýšit o nevyplacené zálohy dle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů, v daném případě ve výši 538 700 Kč.

Jestliže v roce 2005 došlo k úhradě pohledávky vzniklé v roce 2004 a od roku 2005 došlo ke změně v uplatňování daňových nákladů, pak uhrazená pohledávka ve formě zálohy na odměnu správce konkurzní podstaty podléhala zdanění v roce 2004 a nikoli v roce 2005. Protože žalobce do základu daně za rok 2005 zahrnul příjmy ve výši 508 700 Kč z titulu záloh na odměnu správce konkurzní podstaty, je správně správce daně zvýšil základ daně za rok 2004 a snížil základ daně dle § 7 zákona o daních z příjmů za rok 2005 a uvedenou částku 508 700 Kč.

Soud poznamenává, že v zákoně o daních z příjmů je rovněž upraven postup pro případ, kdy soud po skončení konkurzu sníží odměnu správce konkurzní podstaty, kdy je postupováno dle § 5 odst. 6 zákona o daních z příjmů – o příjem zahrnutý do základu daně v předchozích zdaňovacích období, který byl vrácen, se sníží příjmy nebo se zvýší výdaje ve zdaňovacím období, ve kterém k jeho vrácení došlo, za předpokladu, že pro jeho vrácení existuje právní důvod a vrácení příjmů není zachyceno v daňové evidenci poplatníka při zjištění základu daně podle § 7 a § 9 zákona o daních z příjmů.

Žalobce podáním došlým krajskému soudu dne 8. 11. 2007, předaným k poštovní přepravě dne 7. 11. 2007, rozšířil žalobní body – namítal i nesprávný výpočet dodatečné daně. Touto žalobní výhradou se ovšem soud nezabýval v případě, že byla žalobcem uplatněna po uplynutí dvouměsíční lhůty ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 s. ř. s.

Soud z důvodů shora uvedených proto dospěl k závěru, že žaloba důvodná není, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., žalovaný, který byl v řízení úspěšný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, v řízení nebylo zjištěno, že by mu v souvislosti s tímto řízením i nějaké náklady řízení vznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s. ř. s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 9. ledna 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra B a l e j o v á , v. r.

Za správnost vyhotovení:

Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru