Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 99/2010 - 72Rozsudek KSCB ze dne 17.10.2011

Prejudikatura

8 Afs 81/2007 - 42


přidejte vlastní popisek

10Af 99/2010 – 72

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce ENERGIE AG BOHEMIA s.r.o. se sídlem v Českých Budějovicích, Boženy Němcové 38/4, zast. JUDr. Ing. Janem Vychem, advokátem v Praze 2, Lazarská 11/6, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 21.9.2010 č.j. 4764/10-1300, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 6.12.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21.9.2010, č.j. 4764/10-1300, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí správce daně o vyměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2009. Žalobou je napadenému rozhodnutí vytýkáno, že neobsahuje formální náležitosti předepsané § 32 odst. 2 písm. c/ daňového řádu, napadené rozhodnutí je v rozporu se zásadou předvídatelnosti formulovanou ve správním řádu. Vytýkací řízení bylo zahájeno v současné době jako kontrola daně z přidané hodnoty za rok 2008, při které nebyly zjištěny žádné rozdíly, oproti údajům uvedeným v daňovém přiznání, přestože ve stejném roce byl uplatněn nárok na odpočet na základě faktury EBN SEENA. Obdobně bylo postupováno i v kontrolovaných zdaňovacích obdobích 2005 a 2006. Tehdy nebyla zjištěna žádná pochybení. Dovozuje se, že žalobce postupuje po dobu několika let shodně a tento postup nebyl nikdy zpochybňován. Při rozhodování proto došlo k porušení Pokračování
- 2 -
10Af 99/2010

principu oprávněného legitimního očekávání. Na základě provedených důkazů byl vadně zjištěn skutkový stav věci ve vytýkacím řízení, za rok 2008 byl jako postačující důkaz shledána informace o existenci poradenských služeb. Tímto postupem se vytvořila ustálená správní praxe.

Tvrzení o neunesení důkazního břemene se zakládá na nesprávném skutkovém zjištění žalovaného. Protože svědek potvrdil poskytnutí služeb, nebyl správce daně oprávněn požadovat písemné důkazy o těchto službách. Takový postup odporuje zásadě přiměřenosti podle § 2 odst. 2 daňového řádu. Společnost EBN SEENA předala žalobci řadu dokumentů týkajících se společnosti VHOS a ty byly správci daně předloženy. Hodnocení listin je nesprávné. V důsledku nesprávného hodnocení důkazů bylo učiněno nesprávné skutkové zjištění.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Příjemce rozhodnutí je v napadeném rozhodnutí správně označen názvem podle obchodního rejstříku. Daňový řád jiné požadavky nestanoví, a tudíž chybějící identifikační či daňové identifikační číslo vadné označení příjemce rozhodnutí nezakládá. Praxe při hodnocení určitých skutečností z předchozích daňových kontrol se nelze dovolávat, protože správce daně je povinen zjistit skutkový stav co nejpřesněji na základě shromážděných důkazů a dospět k zákonu odpovídajícímu závěru. Správce daně v předchozích věcech neměl pochybnost o formální stránce žalobcem deklarovaného obchodního případu. Na základě předložených podkladů nevznikla pochybnost ani o stránce věcné. Správce daně i žalovaný vedli důkazní řízení k prokázání existence zdanitelného plnění v návaznosti na poměr uskutečněných plnění k plněním přijatým. Proto bylo zahájeno vytýkací řízení a nemůže obstát tvrzení žalobce, že po předložení daňových dokladů žalobce předpokládal, že pochybnosti o údajích v daňovém přiznání byly rozptýleny. Poukazuje se na podmínky § 72 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty, kdy žalobce v průběhu daňového řízení neprokázal, že přijaté zdanitelné plnění sloužilo pro účely uskutečňování plnění podle označené právní normy. Žalobce neunesl důkazní břemeno, protože věrohodnými důkazy neprokázal přijetí zdanitelného plnění. Mělo-li se jednat i o různé analýzy, je předpoklad jejich zachycení v písemné formě. Žalobce však tvrdil, že k poskytování služeb docházelo převážně ústně a žádné konkrétní služby označeny nebyly. Žalobce předložil veřejně dostupné materiály, zpracovatelem dalších písemností byly osoby odlišné od společnosti EBN SEENA, dále se jednalo o dokumenty bez podpisu a data a možnosti identifikovat zpracovatele.

Žalobce v replice opětovně poukázal na změnu správní praxe finančních orgánů při hodnocení úhrady plnění fakturovaného společností EBN SEENA, vyjádřil nesouhlas s požadavkem předložit listiny prokazující přijetí služby a poukázal na to, že určité informace obchodního charakteru jsou důvěrné a lze je předávat pouze ústně.

Ze spisů předložených finančními orgány vyplynuly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům následující podstatné skutečnosti:

Žalobce podal přiznání k dani z přidané hodnoty za měsíc květen 2009. Dne 17.7.2009 je datována výzva, ve které se uvádí, že při ověřování daňového přiznání za zdaňovací období květen 2009 ve vazbě na poměr uskutečněných plnění k plněním přijatým za posledních 16 měsíců, vznikly správci daně pochybnosti o správnosti a pravdivosti údajů v daňovém přiznání za květen 2009. Proto byl žalobce vyzván k prokázání, jaká konkrétní plnění přijal od dodavatele EBN SEENA a doložil veškeré materiály s tím související a prokázal, že přijaté plnění bylo použito pro ekonomickou činnost žalobce.

Pokračování
- 3 -
10Af 99/2010

ČSOB k žádosti správce daně předložila pohyby na účtu společnosti EBN SEENA za období od 1.1.2008 do 30.6.2009.

Dne 13.10.2008 byla mezi žalobcem a společností EBN SEENA uzavřena projektová smlouva o poskytování poradenských služeb, kdy poradenské služby se vztahují ke společnosti VHOS, sleduje se převod akcií společnosti VHOS na žalobce. Odměna byla dohodnuta v částce 6.650.000 Kč.

Jednatel žalobce uvedl, že účelem spolupráce se společností EBN SEENA bylo opatřit obtížně zjistitelné informace pro účel získání majoritního podílu akciové společnosti VHOS. Žalobci byly předloženy písemnosti mající důvěrnou povahu. Předmětem smlouvy bylo poradenství, nikoli vypracování materiálů, spíše jednotlivá doporučení. Schůzky se konaly v sídle společnosti EBN SEENA, nikdo další přítomen nebyl. Žalobce s označenou společností spolupracuje od roku 2004. Předmětem spolupráce bylo poradenství při akviziční činnosti. Přijaté plnění bylo použito v souladu s obchodní činností žalobce.

Jednatel společnosti EBN SEENA Ing. Miroslav Frank byl vyslechnut dožádaným správcem daně jako svědek. Uvedl, že fakturu vystavenou žalobcem má zaevidovanou ve svém účetnictví, zdanitelné plnění se uskutečnilo. Veškeré podklady byly předány odběrateli. Fakturované služby zajistila společnost EBN SEENA, náklady a vstupy nemá jednatel této společnosti k dispozici. Ve spise jsou založena přiznání společnosti EBN SEENA k dani z přidané hodnoty za roky 2008 a 2009.

Zpráva o výsledku vytýkacího řízení se uzavírá se zjištěním, že žalobce neprokázal souvislost mezi získáním akcií společnosti VHOS a údajnou poradenskou činností společnosti EBN SEENA. Plátce neprokázal, pro jakou ekonomickou činnost podle § 72 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty mělo být fakturované plnění použito. Žalobce k vytýkacímu řízení poté předložil materiály, které obdržel od společnosti EBN SEENA. Uvedl, že jsou důvěrné povahy. Navrhl, aby tyto materiály spolu s komentářem žalobce byly prostudovány v sídle žalobce. Důkazní materiály byly předloženy při místním šetření 25.2.2010 a přehled těchto písemností je obsažen v protokolu o tomto úkonu. I tyto písemnosti byly zhodnoceny ve zprávě a uvádí se, že jedná se o materiály seznatelné z obchodního rejstříku, písemností od zástupce žalobce JUDr. Jana Vycha, společnosti Finadvice, dále materiály bez data a možnosti identifikace zpracovatele. Mezi předloženými doklady se nenacházely žádné, které by byly podepsány nebo označeny společností EBN SEENA. Z obsahu písemností od JUDr. Vycha a dalších písemností označených společností Finadvice vyplývá, že se týkají v podstatě předmětu smlouvy sjednaného žalobcem a společností EBN SEENA, od společnosti EBN SEENA nebyly předloženy žádné písemnosti. Na zjištění o výsledku vytýkacího řízení nedošlo k žádné změně.

Poté byl dne 18.3.2010 vydán platební výměr na daň z přidané hodnoty, proti kterému se žalobce odvolal.

Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že odvolatel neodstranil pochybnosti správce daně tím, že nedoložil žádný důkazní prostředek, kterým by prokázal, co bylo konkrétně obsahem poradenských služeb, v čem konkrétně poradenství spočívalo, jaká konkrétní doporučení či konkrétní informace měl odvolatel získat. Odvolatel neprokázal souvislost mezi získáním akcií a deklarovanou poradenskou činností EBN SEENA. Žalovaný současně poukázal na ustanovení § 72 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty, které zakládá nárok na odpočet daně pouze tehdy, jestliže plátce použije Pokračování
- 4 -
10Af 99/2010

přijaté zdanitelné plnění pouze pro účely uskutečňování plnění uvedených v této normě. Finanční činnosti jsou plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně a nezakládají možnost uplatnit si nárok na odpočet daně z přijatých plnění. Nárok na odpočet není u přijatých zdanitelných plnění použitých k plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet.

Se zřetelem k uplatněným žalobním bodům měl soud k dispozici spisy týkající se kontroly daně z přidané hodnoty za roky 2005, 2006 a zdaňovací období září 2008. Z těchto spisů vyplývá, že i v těchto obdobích byly žalobcem uplatňovány výdaje za poradenskou činnost společnosti EBN SEENA na podkladě smluv o poskytování poradenské činnosti a žalobcem uplatněná přijatá zdanitelná plnění na základě těchto smluv nebyla při kontrolách daně z přidané hodnoty zpochybněna.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Vytýkací řízení, které bylo ukončeno vydáním napadeného rozhodnutí se uskutečnilo za účinnosti zák. č. 337/1992 Sb. v novelizovaném znění. Proto se soud zabýval procesními výhradami žalobce podle procesního předpisu účinného v době projednávání nároku na uplatnění nadměrného odpočtu.

Žalobní bod o neplatnosti napadeného rozhodnutí není opodstatněný. Žalobce neplatnost rozhodnutí dovozuje z nedostatečného označení žalobce jako příjemce daňového rozhodnutí a specifikaci příjemce rozhodnutí spatřuje v chybějícím identifikačním či daňovém čísle.

Základní náležitosti rozhodnutí upravoval dříve platný daňový řád ve svém ustanovení § 32 odst. 2 zákona. Mezi těmito náležitostmi je požadavek na přesné označení příjemce rozhodnutí. Jestliže příjemce rozhodnutí je označen zcela v souladu se svým názvem uvedeným v obchodním rejstříku a na adrese odpovídající též zápisu v obchodním rejstříku v době vydání rozhodnutí do současné doby, pak je příjemce zcela přesně označen a nemůže dojít k záměně příjemce vzdor chybějícímu identifikačnímu číslu či daňovému identifikačnímu číslu. Na tom nemění nic výhrada žalobce o tom, že v průběhu doby se údaje o žalobci mohou měnit, protože rozhodný je stav názvu a sídla zapsaný v obchodním rejstříku v době vydání napadeného rozhodnutí. Není žádných pochyb, že dané rozhodnutí je určeno právě žalobci. Žalobce je zcela shodně označen v uplatněné žalobě a není tu proto žádných pochyb o tom, že žalobce byl v napadeném rozhodnutí označen dostatečně a přesně. Napadené rozhodnutí proto má zákonem předepsané náležitosti a není z důvodu tvrzeného v žalobě neplatné.

Zásadu legitimního očekávání lze chápat jako obecný princip výkladu právních předpisů a jejich aplikace. Není proto zapotřebí argumentovat správním řádem, jehož použití dříve platný daňový řád vyloučil ve svém ustanovení § 99.

Porušení zásady legitimního očekávání odlišným nahlížením poradenských služeb fakturovaných společností EBN SEENA v porovnání s výsledky dřívějších kontrol soud neshledal. Pochybnosti o správnosti a pravdivosti údajů v daňovém přiznání za květen 2009 vznikly při ověřování daňového přiznání za květen 2009 ve vazbě na poměr uskutečněných plnění k plněním přijatým za posledních 16 měsíců. V předchozích kontrolovaných zdaňovacích obdobích byly smlouvy mezi žalobcem a společností EBN SEENA předloženy, Pokračování
- 5 -
10Af 99/2010

žalobce podal písemné vyjádření například k přijatým dokladům za období květen 2006, ve zprávě o kontrole daně z přidané hodnoty za roky 2005 a 2006 poradenské služby společnosti EBN SEENA hodnoceny nebyly a shodně bylo postupováno za zdaňovací období září 2008, kdy předmětem dokazování ve vytýkacím řízení byly služby dodané společností ACG. Správce daně se tudíž konkrétně k uplatněným přijatým plněním od společnosti EBN SEENA nevyjádřil. V souzené záležitosti vyšly finanční orgány z úsudku, že žalobce přijetí zdanitelných plnění neprokázal a nebyly splněny požadavky § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Jestliže takové skutkové zjištění nebylo učiněno v dřívějších kontrolách, neznamená to nemožnost jiného náhledu na tvrzení o přijatém zdanitelném plnění bez ohledu na to, že předložené důkazní prostředky byly hodnoceny jako formálně i věcně správné, případně že postup finančních orgánů byl v dřívějších kontrolách benevolentnější. Jestliže podmínky pro uplatnění nároku na nadměrný odpočet splněny nebyly, je správce daně povinen postupovat v souladu se zákonem a není oprávněn opakovat dříve vyjádřený náhled na konkrétní přijaté zdanitelné plnění. Je jistě zapotřebí posuzovat shodné právní skutečnosti shodným způsobem, avšak je-li zjištěn rozpor se zákonem, nelze postupovat stejně jako při dřívějších kontrolách. To by totiž ve své podstatě znamenalo konzervování možného vadného postupu odporujícímu zákonu a ve své podstatě by to znamenalo, že žádná další daňová kontrola případně vytýkací řízení by nesměly dojít k jinému skutkovému a právnímu zjištění. Takový postup by odporoval nejen požadavkům § 72 zákona o dani z přidané hodnoty, ale i základním zásadám daňového řízení. Závěr spočívající v nemožnosti změny právního názoru ve vztahu k témuž účastníkovi by v podstatě znamenal rigiditu interpretace práva založenou na nejstarším rozhodnutí bez ohledu na eventuálně nesprávný výklad práva nebo nesprávné hodnocení faktů /srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26.8.2009, č.j. 1 As 39/2009-88 a ze dne 13.4.2010 č. j. 1 Afs 124/2009-75/.

Učinil-li správce daně jiné skutkové zjištění v podstatě na podkladě důkazů obdobných jako při dřívějších kontrolách a při vytýkacím řízení, než učinil v řízeních předchozích, nepostupoval v rozporu se zásadou legitimního očekávání, jestliže hodnocením předložených důkazních prostředků učinil zjištění, že žalobce přijetí zdanitelného plnění neprokázal a neprokázal využití tohoto zdanitelného plnění v souladu s požadavky danými § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Odlišné dřívější nahlížení daného nadměrného odpočtu neznamená porušení § 2 odst. 3 daňového řádu. Odlišné skutkové zjištění a právní názor konkrétního uplatněného zdanitelného plnění pak nepředstavuje odvolatelem neuplatněnou skutečnost mající ve smyslu § 50 odst. 3 daňového řádu podstatný vliv na rozhodnutí.

K porušení zásady o hodnocení důkazů podle § 2 odst. 3 daňového řádu nedošlo. Ve zprávě o výsledku vytýkacího řízení jsou uvedeny písemnosti, které byly správci daně předloženy k prokázání existence zdanitelného plnění. Tyto písemnosti byly hodnoceny v souvislosti se svědeckou výpovědí Ing. F. a hodnocení těchto důkazních prostředků finančními orgány je správné, jestliže bylo učiněno skutkové zjištění o tom, že těmito důkazy přijetí zdanitelného plnění prokázáno není. Svědecká výpověď jistě může být důkazem k prokázání určité skutečnosti, avšak výpovědí Ing. F. nebyly pochybnosti správce daně o žalobcem přijatých službách rozptýleny. Svědek uvedl, že poradenské služby poskytoval on sám ústní formou, je zjištěno, že společnost EBN SEENA nemá žádné zaměstnance. Z obsahu zprávy o výsledku vytýkacího řízení a z napadeného rozhodnutí lze dovodit, že svědecké výpovědi Ing. F. uvěřeno nebylo, přičemž stalo se tak právě v souvislosti s hodnocením listinných důkazů, které v závěru řízení předložil žalobce. V podstatě lze uvést, že sama svědecká výpověď k prokázání poradenství nepostačuje za situace, kdy je tvrzeno, že poradenské služby v hodnotě přesahující 6.000.000 Kč byly poskytovány výlučně ústně. Proto Pokračování
- 6 -
10Af 99/2010

správce daně postupoval zcela správně, jestliže požadoval doložit písemné důkazy o plnění podle smlouvy mezi žalobcem a společností EBN SEENA. Jestliže lze uplatněný nadměrný odpočet uznat pouze tehdy, že se zdanitelné plnění uskutečnilo, je zapotřebí prokázat reálné splnění smluvního vztahu, a proto požadavek předložit písemné podklady není nikterak v rozporu s § 2 daňového řádu a je zcela přiměřený. Nutno poznamenat, že žalobce po seznámení s výsledkem vytýkacího řízení řadu písemných podkladů předložil a ty pak byly předmětem hodnocení důkazů. Vyjádření žalobce a nabízený důkazní prostředek ve formě výsledku svědka Ing. F. nepostačovaly k prokázání existence zdanitelného plnění a takové skutkové zjištění finančních orgánů má oporu ve výsledcích dokazování. Nejde tu o požadavek zachycovat veškerou činnost žalobce v písemné formě, ale jedná se o prokázání reálně poskytnuté služby. Výslech svědka však neprokazuje, jaké poradenské služby byly žalobci společností EBN SEENA poskytnuty.

Obchodní vztahy, kterých se žalobce v žalobě dovolává, nejsou izolované od povinností založených veřejnoprávními předpisy daňového práva a je-li prokázáno, že podle určité smlouvy bylo konkrétně plněno, pak takto prokázaný skutkový stav se odrazí též v daňovém právu. To se však v souzené věci nestalo a tvrzením žalobce a svědka Ing. F. o poskytování ústních poradenských služeb není plnění podle konkrétní poradenské smlouvy prokázáno. Nutno poznamenat, že celá řada písemností, které měla společnost EBN SEENA předat žalobci, je dostupná v obchodním rejstříku a pro opatření takových písemností nebylo zapotřebí uzavírat smlouvu o poradenské činnosti za poměrně vysokou cenu takové služby.

Zjištění žalovaného, že písemnosti předložené žalobcem nebyly zpracovány společností EBN SEENA, rovněž odpovídá obsahu spisu. Řada písemností např. auditorské osvědčení, účetní uzávěrky lze nalézt v obchodním rejstříku, žádná z písemností předložených žalobcem a zachycených v protokolu o místním šetření nebyla vyhotovena společností EBN SEENA a pro věc je podstatné, prokazují-li takto předložené písemnosti důkaz o tom, že k poskytnutí služeb reálně došlo. Jakékoli poskytnutí služeb však nepostačuje, protože musí se jednat výlučně o takové plnění odpovídající požadavkům § 72 zákona o dani z přidané hodnoty. Vzhledem k formě a způsobu předávání informací a obsahu předložených písemností je hodnocení důkazů odpovídající požadavkům § 2 odst. 3 daňového řádu, bylo-li učiněno skutkové zjištění o tom, že reálné poskytování služeb žalobci společností EBN SEENA prokázáno není. Kromě toho finanční orgány učinily zjištění o tom, že žalobce ničím neprokázal, že zdanitelné plnění přispělo k uskutečňování jeho ekonomické činnosti. Na tom nemůže nic změnit žalobní tvrzení o využití údajů k odhalení rizikových faktorů nákupu akcií a o tom, jak takové údaje získávat. Právní vztah mezi žalobcem a společností EBN SEENA se odlišuje od právních vztahů navázaných žalobcem s dalšími poradci například JUDr. Ing. Janem Vychem, který měl vycházet z informací o rizicích spojených s akvizicí akcií při vypracování smlouvy o koupi akcií. Jestliže jde o poradce žalobce, pak ten je zcela nepochybně odlišný od společnosti EBN SEENA a jistě nic nebránilo tomu, aby právní zástupce žalobce jako jeho poradce písemnosti předal žalobci přímo a nečinil tak prostřednictvím společnosti EBN SEENA. Písemnosti žalobcem předložené k prokázání přijetí služby od společnosti EBN SEENA vypracované JUDr. Ing. Janem Vychem, případně společností Finadvice byly proto hodnoceny správně, jestliže byl učiněn úsudek o tom, že není jimi prokázáno přijetí zdanitelného plnění od společnosti EBN SEENA.

Z výzvy správce daně bylo zcela jednoznačně seznatelné, jaké pochybnosti o daném zdanitelném plnění vznikly a z jakých skutečností tyto pochybnosti vyvěrají. Je-li na žalobci nejen břemeno tvrzení, ale též břemeno důkazní ve smyslu § 31 odst. 9 daňového řádu, bylo na něm, aby své tvrzení prokázal. Svědek Ing. F. byl vyslechnut a při podání jeho výpovědi Pokračování
- 7 -
10Af 99/2010

byl přítomen daňový poradce, který svědkovi podával otázky. Svědek potvrdil podávání ústních informací a písemnou komunikaci o tom, jak dále postupovat. I tento svědek označil informace za velice důvěrné a osobní. Byl-li zástupce žalobce přítomen při výslechu svědka i jednání se žalobcem, pak mu nic nebránilo, aby v zájmu splnění povinnosti podle § 31 odst. 9 daňového řádu, položil otázky, jimiž je argumentováno v žalobě. Jestliže ve výzvě bylo konkrétní zdanitelné plnění zpochybněno, nemůže obstát argumentace dřívější praxí správce daně. Při dokazování nedošlo k porušení zásady součinnosti a správce daně svým postupem neporušil § 31 odst. 2 daňového řádu. Prokázání tvrzení obsažených v daňovém přiznání je především na daňovém subjektu právě se zřetelem k ustanovení § 31 odst. 9 daňového řádu a tato povinnost žalobcem dodržena nebyla.

Zjištěný skutkový stav odpovídá obsahu spisu, hodnocení důkazů je správné a odpovídající požadavkům § 72 zákona o dani z přidané hodnoty.

Dřívější přístup finančních orgánů při hodnocení služby od společnosti EBN SEENA nepředstavuje ustálenou správní praxi a nejde tu o situaci, na kterou míří rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, na které žalobce odkazuje ve své replice.

Skutečnost zda daná služba od společností EBN SEENA byla skutečně přijata, je na hodnocení důkazů. To v souzené věci odpovídá obsahu spisu, jakož i požadavkům vyjádřeným v § 2 odst. 3 zákona. Požadavek předložit důkazy o existenci služby není nikterak v rozporu se zásadou spolupráce podle § 2 odst. 2 zákona, jak bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku.

Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s předpisy, kterých se žalobce dovolává.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 17. října 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru