Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 94/2011 - 23Rozsudek KSCB ze dne 29.12.2011

Prejudikatura

5 Afs 91/2004


přidejte vlastní popisek

10Af 94/2011-23

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce A. H., zastoupeného JUDr. Jiřím Pánkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Riegrova 2668/6c, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 29.7.2011, č.j. 3337/11-1100,

takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 3.10.2011 domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Strakonicích, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2006 ve výši 534.366 Kč a současně sdělena povinnost zaplatit penále.

Žalobce nesouhlasí s navýšením základu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 o příjem dosažený směnou z titulu smlouvy mezi žalobcem a jeho manželkou a Lesy České republiky s.p., kdy v důsledku navýšení daňových příjmů správce daně žalobci dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob za rok 2006 ve výši 534.366 Kč. Dle žalobce je nesprávný postup správce daně, ocenil-li dle příslušných ustanovení zákona o Pokračování
- 2 -
10Af 94/2011

oceňování majetku nepeněžní příjem žalobce a jeho manželky dosažený směnou nemovitostí, kdy postupoval v souladu s ustanovením § 3 odst. 3 zákona o daních z příjmů a naproti zvýšení základu daně o tento příjem uplatnil správce daně výdaje daňové dle § 10 odst. 5 zákona o daních z příjmů, za kterou manželé H. směňované nemovitosti koupili. Dle žalobce v případě, kdy je součástí směnné smlouvy dohoda o ceně, jedná se o smlouvu kupní. Z jeho strany došlo k úhradě daně z převodu nemovitostí, v důsledku čehož je dodatečné vyměření daně příjmů fyzických osob bezpředmětné. Dle obsahu směnné smlouvy byla cena pozemků pro účely jejich převodu sjednána na základě tržního ocenění s tím, že rozdíl v cenách směňovaných nemovitostí činil 2.498.810 Kč ve prospěch manželů H.. S přihlédnutím ke skutečnosti, že rozdíl výměr pozemků vzájemně převáděných činí 295.365 mve prospěch Lesů ČR, lze konstatovat, že tomuto tržnímu ocenění odpovídá částka 8,46 Kč za 1 m. S ohledem na tuto skutečnost je potom zřejmé, že žalobce nabyl do svého vlastnictví pozemky od Lesů ČR /104.775 m/ za cenu 886.397 Kč. Zcela nepřípadný je proto názor správce daně, který vychází z ceny těchto pozemků stanovené úředním odhadem s odkazem na ustanovení § 23 odst. 6 zákona o daních z příjmů. Uvedené pozemky však nebyly předmětem podnikání a předmětná smlouva nebyla uzavírána mezi podnikatelskými subjekty a řídí se zákoníkem práce. Dle žalobce se nejedná o klasickou směnnou smlouvu, kterou upravuje § 611 občanského zákoníku, ale o kupní smlouvu uzavřenou v souladu s § 588 a násl. občanského zákoníku, kdy na obou stranách jsou vzájemně prodávající a kupující s rozdílnou celkovou výměrou převáděných pozemků ve prospěch Lesů ČR. Cenový rozdíl těchto výměr činí 2.498.810 Kč, uvedenou částku zaplatily Lesy ČR ve prospěch manželů H.. Z toho co vyplývá, že hodnota majetku nabytého do společného jmění žalobce a jeho manželky činí 3.385.270 Kč /2.498.810 Kč + 886.397 Kč/, když tato hodnota představuje skutečný příjem, o který byl navýšen majetek žalobce, a proto podléhá dani z příjmů fyzických osob. S ohledem na skutečnost, že výdaje související se směnou činí 3.485.664 Kč /kupní cena 3.150.000 Kč + daň z převodu nemovitostí 335.664 Kč/ nepřichází v úvahu zvýšení daně z příjmů fyzických osob za rok 2006 ani dodatečné vyměření této daně v souvislosti s tímto převodem nemovitostí. Správce daně však nevzal v úvahu skutečný obsah právních úkonů a uvedených skutečností rozhodných pro správu daně a nesprávně dovodil, že žalobce dosáhl směnou příjmu 5.173.371 Kč, když v rozporu se skutečností hodnotil pouze zdánlivý příjem, nikoliv příjem skutečný. Podle ustálené judikatury se v případě, že součástí směnné smlouvy je i dohoda o ceně, jedná o smlouvu kupní. Ze smlouvy směnné vzniká závazek oběma stranám odevzdat určitou věc, takže dochází k její výměně, čímž odpadá placení kupní ceny. O takový případ se při uzavření předmětné smlouvy nejednalo, byť byla smlouvou směnnou nazvána. Dle žalobce se žalovaný nevypořádal se skutečností, že správce daně hodnotil pouze zdánlivý, nikoliv skutečný příjem žalobce, kterého dosáhl vlastním převodem pozemků podle předmětné smlouvy. Žalovaný uvedl, že nelze souhlasit s námitkou žalobce, že cena pozemků pro účely jejich převodu byla sjednána na základě tržního ocenění, přitom uvádí, že předmětné nemovitosti jsou popsány a oceněny ve znaleckých posudcích znalců Mlezivy a Ing. Jablonského, když na jedné straně činí cena převáděného majetku podniku Lesy ČR celkem 2.674.561 Kč a na druhé straně cena převáděného majetku manžely H. celkem 11.124.020 Kč. Pokud by mělo toto znalecké ocenění být akceptováno, potom by mu odpovídala sjednaná cena ve výši rozdílu těchto částek, to je 8.449.459 Kč. Jak vyplývá z obsahu citované smlouvy peněžní rozdíl v cenách směňovaných nemovitostí dle uvedených znaleckých posudků a dle dohodnutých kupních cen na základě tržního ocenění lesních majetků byl smluvně ujednán ve výši 2.498.810 Kč. Lichá je proto námitka žalovaného, že kupní ceny nejsou ve smlouvě uvedeny a tedy dohodnuty vůbec nejsou. Ty naopak byly sjednány na základě tržního ocenění, když předmětné tržní, tedy obvyklé ceny, byly vyjádřeny rozdílem 2.498.810 Kč, který odpovídá propočtu shora blíže uvedenému, úměrnému tržnímu ocenění jednotlivých výměr vzájemně převáděných. Pokračování
- 3 -
10Af 94/2011

S ohledem na tuto skutečnost činila hodnota pozemků, které nabyli manželé H. do společného jmění celkem 3.385.207 Kč sestávající se z částky 886.397 Kč představující tržní hodnotu převáděných pozemků od Lesů ČR a částku 2.498.810 Kč představující doplatek kupní ceny. S přihlédnutím ke skutečnosti, že výdaje související s prodejem pozemků ze společného jmění manželů H. do vlastnictví činily celkem 3.485.664 Kč, sestávající z pořizovací kupní ceny ve výši 3.150.000 Kč a uhrazené daně z převodu nemovitostí ve výši 335.664 Kč, je dodatečné vyměření daně ve smyslu napadených rozhodnutí zcela bezdůvodné.

Žalobce rovněž namítá diskriminační postup správce daně, neboť správce daně ohledně daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 nejednal s jeho manželkou V. H., v důsledku čehož dodatečně doměřil daň z příjmů za rok 2006 pouze žalobci. V závěru žaloby žalobce poukazuje na okolnost, že v daném případě se jednalo o vzájemný reálný prodej a nákup nemovitostí oběma smluvními stranami, když z logiky věci, s přihlédnutím jak ke znaleckému ocenění, tak i k tržnímu ocenění, lze konstatovat, že na straně žalobce z tohoto obchodu došlo k faktické ztrátě a u státního podniku k dosažení zisku.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Postupoval v souladu s platnými právními předpisy, zejména s ustanovením § 3 odst. 3 zákona o daních z příjmů, ocenil-li dle příslušných ustanovení zákona o oceňování majetku nepeněžní příjem žalobce a jeho manželky dosažený směnou nemovitostí. Naproti zvýšení základu daně o tento příjem uplatnil správce daně daňové výdaje dle § 10 odst. 5 zákona o daních z příjmů rovnající se částce, za kterou manželé H. 23.1.2006 směňované nemovitosti koupili. Ustanovení § 3 zákona o daních z příjmů je účinné vůči všem poplatníkům daně z příjmů fyzických osob, nikoli jen vůči podnikatelským subjektům, tudíž příjem ze směny jsou povinny zdanit všechny fyzické osoby, které získají příjem dosažený směnou. Příjem dosažený směnou nemovitosti je předmětem daně z příjmů dle § 10 zákona. Směnná smlouva byla sepsána dle občanského zákoníku a dle § 611 o.z. se ustanovení o kupní smlouvě přiměřeně použijí i na smlouvu, podle které si smluvní strany směňují věc za věc a to tak, že každá ze stran je považována ohledně věci, kterou směnou dává, za stranu prodávající a ohledně věci, kterou směnou přijímá, stranou kupující. Podrobný popis a hodnocení skutečností, na základě kterých správce daně a následně i žalovaný dospěli k závěru, že došlo k navýšení majetku žalobce, jsou obsaženy ve zprávě o daňové kontrole i v žalobou napadeném rozhodnutí, na které žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal. Skutečnost, že manželka žalobce V. H. nepodala daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006, v němž by provedla zdanění příjmů získaných směnou pozemků, ačkoli by to bylo dle žalobce pro ně výhodnější, nelze přičítat k tíži správce daně.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Správce daně zahájil u žalobce dne 12.11.2009 kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006.

Správce daně zjistil, že manželé H. na základě kupní smlouvy ze dne 22.1.2006 zakoupili pozemky převážně s lesními porosty v k.ú. Pacelice a Škvořetice o celkové výměře 400.104 mza kupní cenu 3.150.000 Kč. V srpnu 2006 uzavřeli manželé H. s Lesy ČR s.p. směnnou smlouvu, na základě které došlo ke směně pozemků v k.ú. Pacelice a Škvořetice za pozemky v k.ú. Řepice o celkové výměře 104.755 m Podle směnné smlouvy činil rozdíl v cenách směňovaných nemovitostí dle znaleckých posudků a dohodnutých kupních cen na základě tržního ocenění lesních pozemků porovnávací metodou LČR 2.498.810 Kč ve prospěch manželů H.. Dle uvedené smlouvy tento rozdíl byl manželům H. uhrazen Lesy ČR Pokračování
- 4 -
10Af 94/2011

v plné výši. Na základě směnné smlouvy tak manželé H. získali pozemky v celkové hodnotě 2.674.562 Kč (ocenění dle znaleckých posudků č. 2607-17/06 a č. 025/2006) a peněžní prostředky ve výši 2.498.810 Kč.

Ve správním spise je založen znalecký posudek č. 025/2006 o ceně pozemků KN p.č. 311/2, 311/5, 311/7 v obci a k.ú. Řepice o zjištěné ceně nemovitostí, kdy ocenění bylo provedeno dle oceňovacího předpisu, a to ke dni 24.3.2006, jímž byla zjištěna výsledná cena 26.540 Kč. Součástí spisu je rovněž znalecký posudek č. 2607-17/06 ohledně ocenění lesních pozemků v k.ú. Řepice, Škvořetice, Pacelice, k nimž bylo potvrzeno ocenění podle zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku a vyhlášky č. 279/1997 Sb., o oceňování majetku, v novelizovaném znění. Součástí spisu je dále znalecký posudek č. 082/2005 na ocenění pozemku a porostů na parcelách č. 589/1, 797/1, 797/4, 798, 853/2 v k.ú. Škvořetice a na parcelách č. 93, 379, 380, 385/1 v k.ú. Pacelice, dle něhož celková cena pozemku a porostu na uvedených parcelách činí 8.864.160 Kč.

Správce daně ve zprávě o daňové kontrole učinil závěr, že příjem dosažený směnou je ostatním příjmem dle § 10 zákona o daních z příjmů, neboť došlo ke zvýšení majetku při převodu vlastní nemovitosti, kdy směněné pozemky byly nakoupeny za 3.150.000 Kč a při jejich směně bylo dosaženo celkového příjmu ve výši 5.173.371 Kč. Tento příjem správce daně snížil v souladu s § 10 odst. 5 zákona o daních z příjmů o cenu, za kterou žalobce nemovitosti prokazatelně nabyl, to je o kupní cenu pozemků ve výši 3.150.000 Kč a dále o zaplacenou daň z převodu nemovitosti ve výši 335.664 Kč.

Zpráva o daňové kontrole byla se žalobcem projednána dne 12.10.2010 a následně správce daně vydal dodatečný platební výměr, jímž žalobci dodatečně stanovil základ daně ve výši 1.687.707 Kč a dodatečně vyměřil daň ve výši 534.366 Kč. Současně s tím bylo žalobci sděleno penále ve výši 106.873 Kč. Proti dodatečnému platebnímu výměru žalobce podal odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 29.7.2011 s odůvodněním, že zákonné důvody pro dodatečné vyměření daně byly splněny, kdy správce daně v souladu s občanským zákoníkem posoudil předmětnou smlouvu, na základě které došlo k vzájemné směně pozemků s povinností doplatit rozdílovou cenu v penězích jako smlouvu směnnou. Celkový příjem dosažený směnou pak stanovil jako součet příjmu peněžního a příjmu nepeněžního, který ocenil v souladu s ustanovením § 3 zákona o daních z příjmů a dosažený příjem zahrnul do ostatních příjmů dle § 10 uvedeného zákona. Ke zjištěnému příjmu pak uplatnil výdaje v souladu s § 10 odst. 5 zákona.

Krajský soud přezkoumal rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Mezi účastníky je na sporu, zda v daném případě u žalobce došlo k navýšení základu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 o příjem žalobce dosažený směnou lesních pozemků na základě směnné smlouvy uzavřené mezi manžely H. a Lesy ČR s.p., podle které manželé H. získali peněžní prostředky ve výši 2.498.810 Kč, kdy tato částka dle směnné smlouvy představuje rozdíl v cenách směňovaných nemovitostí dle znaleckého posudku ze dne 6.3.2006 č. 2607-17/06 vypracovaného soudním znalcem Ing. Vladimírem Jablonským a znaleckého posudku ze dne 24.3.2006 č. 026/2006 vypracovaného znalcem Václavem Mlezivou a dle dohodnutých kupních cen na základě tržního ocenění lesních majetků porovnávací metodou LČR, a to ve prospěch manželů H..

Pokračování
- 5 -
10Af 94/2011

Podle § 3 odst. 3 zákona o daních z příjmů se nepeněžní příjem oceňuje podle zvláštního právního předpisu, pokud zákon nestanoví jinak. Podle § 3 odst. 1 uvedeného zákona jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob vedle příjmů z určitých činností i ostatní příjmy, které upravuje § 20 uvedeného zákona. Dle § 3 odst. 2 zákona se přitom příjmem rozumí nejen příjem peněžní, ale také příjem nepeněžní, dosažený i směnou. Nepeněžní příjem se dle § 3 odst. 3 zákona oceňuje podle zvláštního právního předpisu, pokud tento zákon nestanoví jinak. Zvláštním právním předpisem je zákon č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů.

Ustanovení § 3 zákona o daních z příjmů se nevztahuje pouze na podnikatele, nýbrž na všechny poplatníky daně z příjmů fyzických osob. Všechny fyzické osoby, které obdrží nepeněžní příjem dosažený směnou, jsou proto povinny příjem zdanit v souladu se zákonem, pokud nejsou u nich splněny podmínky pro jeho osvobození. Mezi účastníky není sporu o tom, že by žalobce splňoval podmínky pro osvobození dosaženého příjmu, ty v daném případě dodrženy nejsou.

V dané záležitosti předmětem směny dle shora uvedené směnné smlouvy byly pozemky v osobním vlastnictví manželů H.. Jedná se proto o příjem dosažený směnou /a to příjem peněžní i nepeněžní/, ostatní příjem podle § 10 odst. 1 zákona o daních z příjmů, dle něhož jsou ostatními příjmy zejména příjmy v uvedeném ustanovení vyjmenované, při kterých dochází ke zvýšení majetku.

Manželé H. nabyli směňované pozemky na základě kupní smlouvy z 22.1.2006 za kupní cenu 3.150.000 Kč. Následně pozemky směnili a směnou získali finanční příjem ve výši 2.498.810 Kč a pozemky v hodnotě dle znaleckých posudků 2.674.561 Kč. Celkově dosažený příjem tak představuje částku 5.173.371 Kč. Příjem dosažený na základě směnné smlouvy je tedy vyšší než výdaje na jeho dosažení vynaložené. Z uvedeného vyplývá, že došlo k navýšení majetku manželů H. a tvrzení žalobce, že k reálnému navýšení majetku nedošlo, je tedy nesprávné. Správce daně správně vyhodnotil nepeněžní příjem dosažený směnou dle § 3 odst. 3 a současně k celkovému dosaženému příjmu uplatnil i výdaje dle § 10 odst. 4 a 5 zákona o daních z příjmů, kdy daňovým výdajem je v souladu s § 10 odst. 5 cena, za kterou poplatník věc prokazatelně nabyl. To je v daném případě kupní cena 3.150.000 Kč a zaplacená daň z převodu nemovitostí. Na základě porovnání rozlohy směňovaných pozemků, jak se žalobce nesprávně domnívá, nelze dospět k závěru, že směnou k reálnému zvýšení majetku nedošlo.

Zcela nedůvodná je námitka žalobce, že v případě, kdy je součástí směnné smlouvy dohoda o ceně, jedná se o smlouvu kupní, kdy došlo k úhradě daně z převodu nemovitostí, v důsledku čehož je dodatečné vyměření daně z příjmu fyzických osob bezpředmětné. Směnná smlouva, která byla uzavřena mezi manžely H. a Lesy ČR s.p. byla sepsána dle občanského zákoníku, kdy dle § 611 se ustanovení o kupní smlouvě přiměřeně použijí i na smlouvu, podle které si smluvní strany směňují věc za věc, a to tak, že každá ze stran je považována ohledně věci, kterou směnou dává, za stranu prodávající a ohledně věci, kterou směnou přijímá, za stranu kupující, tak jak tomu bylo i v daném případě. Na základě kupní smlouvy se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě do vlastnictví a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu. Přitom je třeba, aby se dohodli na kupní ceně. Ujednání o kupní ceně je tedy nezbytnou součástí kupní smlouvy, přičemž směnnou smlouvou se účastníci vzájemně zavazují, že odevzdají do vlastnictví druhému určitý předmět směny a že od něj do vlastnictví převezmou jiný určitý předmět směny. S ohledem na obsah shora uvedené směnné smlouvy je zřejmé, že se v daném Pokračování
- 6 -
10Af 94/2011

případě o kupní smlouvu nejedná. Na základě směnné smlouvy Lesy ČR s.p. směňovaly pozemky o výměře 104.775 ma manželé H. pozemky o výměře 400.140 m, přičemž na základě směnné smlouvy manželé H. získali pozemky o výměře 104.775 m s nárokem na finanční doplatek. Podnik Lesy ČR s.p. na základě směnné smlouvy získal tedy pozemky o výměře 400.140 ma závazek uhradit finanční doplatek. Výsledkem směnné smlouvy tedy byla vzájemná výměna pozemků. Skutečnost, že pozemky měly odlišnou celkovou výměru, nemá vliv na obsah smlouvy, odlišná výměra pozemků byla zohledněna ve vzájemném finančním vyrovnání.

Žalobce namítá, že je třeba rozlišit cenu úřední, tak jak je stanovena znaleckými posudky od ceny obvyklé /tržní/. Cena úřední v přepočtu odpovídá za 1 mpozemku částce 25,53 Kč – 27,80 Kč, zatímco cena tržní se pohybuje ve výši 7,00 Kč až 8,50 Kč za 1 m. Dle žalobce cena úřední nebyla při prodeji a koupi realizována. Žalobce proto za zcela nepřípadný považuje závěr správce daně, který vychází z ceny pozemků stanovené úředním odhadem s odkazem na § 23 odst. 6 zákona o daních z příjmů. Z předmětné směnné smlouvy je zřejmé, že cena pozemků byla sjednána na základě tržního ocenění s tím, že rozdíl v cenách směňovaných nemovitostí činí 2.498.810 Kč, kdy tento rozdíl v cenách vzhledem k rozdílu ve výměře pozemků odpovídá tržnímu ocenění ve výši 8,46 Kč za 1 m. Žalobce tedy dovozuje, že nabyl pozemky o výměře 104.775 mza cenu 886.397 Kč. Skutečným příjmem je tak dle žalobce částka ve výši 3.385.207 Kč /2.498.810 Kč + 886.397 Kč/. Tento příjem dle žalobce podléhá dani z příjmů fyzických osob. Tento závěr žalobce správný není, a to z následujících důvodů. Ze směnné smlouvy vyplývá, že rozdíl v cenách směňovaných nemovitostí dle znaleckých posudků a dle dohodnutých kupních cen a na základě tržního ocenění lesních majetků porovnávací metodou LČR činí 2.498.810 Kč ve prospěch manželů H.. Tato částka jim byla uhrazena na účet do třiceti dnů po doručení směnné smlouvy s doložkou o provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Ve směnné smlouvě je mimo jiné v článku I. a II. uvedeno, že nemovitosti jsou popsány a oceněny ve znaleckém posudku ze dne 6.3.2006 č. 2607-17/06 vypracovaném soudním znalcem Ing. Vladimírem Jablonským a ve znaleckém posudku ze dne 24.3.2006, č. 026/2006 znaleckého deníku vypracovaném soudním znalcem Václavem Mlezivou, z čehož je zřejmé, že cena pozemků nebyla sjednána na základě tržního ocenění. Správce daně správně vycházel z ceny pozemků stanovené úředním odhadem, neboť tak je i zakotveno v § 23 odst. 6 zákona o daních z příjmů. Z uvedeného vyplývá, že postup správce daně byl zcela v souladu se zákonem. Znaleckým posudkem č. 2607-17/06 znalec ocenil pozemky v k.ú. Řepice, které držel podnik Lesy ČR s.p., výslednou cenou ve výši 2.648.021 Kč, pozemky v k.ú. Škvořetice spolu s pozemky v k.ú. Pacelice, které byly majetkem manželů H. výslednou cenou ve výši 11.124.020 Kč, když z obsahu znaleckých posudků vyplývá, že ocenění bylo provedeno podle zákona o oceňování majetku.

Z obsahu směnné smlouvy nelze učinit závěr, že došlo k dohodě o kupní ceně. Proto nelze z rozdílu v cenách, tak jak je uvedený v článku 3 předmětné smlouvy, zpětně dohodnutou kupní cenu dopočítat, neboť smluvní strany odvozují rozdíl v cenách, nikoliv pouze od cen kupních, ale také od cen dle znaleckých posudků. Kupní ceny tedy ve smlouvě uvedeny nejsou a rovněž nejsou ani dle obsahu smlouvy dohodnuty. Správně proto správce daně ocenil nemovitosti, jež získali na základě směnné smlouvy manželé H. na částku 2.674.561 Kč, a to na základě znaleckých posudků. Zcela nedůvodná je i výhrada žalobce ohledně rozdílnosti výše tržních a úředních cen lesních pozemků, neboť tato okolnost nemá žádný vliv na způsob a výši ocenění nepeněžního příjmu v případě, že způsob ocenění je upraven v § 3 odst. 3 zákona o daních z příjmů, a to bez ohledu na tržní cenu.

Pokračování
- 7 -
10Af 94/2011

Soud poznamenává, že i v případě, kdy by tržní cena nemovitosti případně převyšovala cenu úřední stanovenou dle zákona o ocenění majetku, nestala by se zdanitelným příjmem cena tržní, ale v souladu s § 3 odst. 3 zákona cena stanovená dle zákona o oceňování majetku, přestože by byla nižší než cena tržní. V § 3 odst. 3 zákona o daních z příjmů je zcela jednoznačně upraveno, jakým způsobem se pro účely tohoto zákona stanoví výše příjmů dosaženého směnou.

Žalobce nedůvodně namítá diskriminační postup správce daně v případě, že správce daně ohledně daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 nejednal s jeho manželkou V. H., nýbrž pouze s ním, v důsledku čehož dodatečně doměřil daň z příjmů za rok 2006 pouze žalobci, pro kterého to nebylo výhodné.

Podle § 10 odst. 2 zákona o daních z příjmů se příjmy podle § 10 odst. 1 plynoucí manželům ze společného jmění zdaňují u jednoho z nich. Ze spisu vyplývá, že správce daně zahájil daňovou kontrolu daně z příjmů fyzických osob pouze u žalobce a v důsledku této daňové kontroly nemohl tedy pouze žalobce podat dodatečné daňové přiznání až do jeho ukončení. Jeho manželce však nic nebránilo v tom, aby daňové přiznání, v němž by provedla zdanění příjmů získaných směnou pozemků, podala. Skutečnost, že V. H. daňové přiznání nepodala, nelze přičítat k tíži správci daně, neboť V. H. měla možnost daňové přiznání podat a uvedený příjem v něm uvést a řádně zdanit. Podání daňového přiznání bylo zcela v dispozici V. H.. Správce daně postupoval zcela v souladu s § 10 odst. 2 zákona o daních z příjmů, daň vyměřil u jednoho z manželů.

Soud proto uzavřel, že byly splněny zákonné důvody pro dodatečné vyměření daně z příjmů fyzických osob, správce daně postupoval zcela v souladu se zákonem o daních z příjmů, zejména s ustanovením § 3 a § 10 uvedeného zákona. Žaloba proto byla jako nedůvodná podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. , kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení neuplatňoval.

Soud rozhodl rozsudkem bez jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem. Podání kasační stížnost nemá odkladný účinek.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 29. prosince 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru