Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 90/2010 - 53Rozsudek KSCB ze dne 26.01.2011

Prejudikatura

2 Afs 158/2005


přidejte vlastní popisek

10Af 90/2010 – 53

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové vprávní věci žalobkyně Mgr. H. V.–V., zastoupené JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Praha 4, Michelská 81, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.8.2010, č.j. 4237/10-1500,

takto:

Rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 23.8.2010, č.j. 4237/10-1500 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 7 900,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 7.10.2010 předanou k poštovní přepravě dne 6.10.2010 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23.8.2010, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům ze dne 8.12.2009 č.j. 88313/09/097910306452, 88480/09/097910306452, 88477/09/097910306452 a 88474/09/097910306452 tak, že odvolání žalobkyně bylo zamítnuto jako opožděné, neboť bylo podáno po uplynutí třicetidenní lhůty.

Pokračování
- 2 -
10Af 90/2010

Žalobkyně v žalobě rekapituluje odvolací námitky, které uvedla v odvolání proti shora uvedeným dodatečným platebním výměrům dne 15.2.2010 a průběh řízení před finančními orgány. Správce daně odvolání dne 24.2.2010 zamítl jako opožděné. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně dne 19.3.2010 podala odvolání, ve kterém namítala, že se nemohla s dodatečnými platebními výměry seznámit, v případě, že byly uloženy v jejím spise v zalepených obálkách, nemohlo dojít k doručení náhradním způsobem, protože se na doručovací adrese nezdržovala, s písemnostmi se seznámila až poté, co obecný zmocněnec (její manžel) se s nimi dne 12.2.2010 obeznámil. Dle žalobkyně fikce doručení je možná pouze v případě, že se adresát zdržuje v místě bydliště, jako důkaz nepřítomnosti předložila čestná prohlášení a lékařské potvrzení. Zákonná konstrukce náhradního doručení je založena na předpokladu, že v době pokusu doručení se adresát skutečně zdržuje v místě doručení, pokud tato podmínka není splněna, nemohou nastat následky náhradního doručení. Dle § 31 odst. 8 leží důkazní břemeno na správci daně, který je povinen doručení písemnosti prokázat. Nemůže-li tak učinit řádně vyplněnou a podepsanou doručenkou, musí tak učinit jiným vhodným způsobem. Žalobkyně má za to, že bylo povinností žalovaného, tvrzení žalobkyně, že se nezdržovala v době doručení v místě bydliště ověřit tím, že ji měl vyzvat k předložení lékařského potvrzení. Žalobkyně předložila dvě čestná prohlášení nezúčastněných osob o její nepřítomnosti v místě doručení. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že čestné prohlášení nelze považovat za důkaz ve smyslu ustanovení § 31 odst. 4 daňového řádu, neboť čestná prohlášení jsou běžně užívanými důkazními prostředky, které jsou všemi soudy akceptovány. Správce daně měl provádět dokazování v rámci daňového řízení, a proto při pochybnostech o pravdivém tvrzení žalobkyně o její nepřítomnosti v době doručení bylo jeho povinností, vyžádat si lékařské potvrzení. Správními orgány nebyl respektován článek 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť dodatečné platební výměry byly doručeny fikcí v souladu s ustanovením § 17 odst. 5 daňového řádu, o čemž svědčí řádně vyplněná doručenka. Písemnost byla uložena dne 11.12.2009 a byla vhozena do schránky dne 29.12.2009. V případě, že došlo doručením fikcí ve smyslu ustanovení § 17 odst. 5 daňového řádu, a to uplynutím patnáctidenní úložní doby, datum vhození do poštovní schránky není relevantním dnem doručení. Žalobkyně podala odvolání dne 15.2.2010, proto byl učiněn správný závěr, že odvolání bylo podáno opožděně.

Ze spisu finančních orgánů byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Finanční úřad v Písku dne 7.3.2008 zahájil daňovou kontrolu ohledně daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005.

Dne 8.12.2009 vydal správce daně dodatečné platební výměry č.j. 88313/09/097910306452, 88480/09/097910306452, 88477/09/097910306452 a 88474/09/097910306452, které zaslal žalobkyni dne 10.12.2009 prostřednictvím České pošty. Adresát písemností nebyl zastižen, proto byla zásilka dne 11.12.2009 uložena, dne 29.12.2009 byla vhozena do schránky, jak je vyznačeno doručovatelkou na doručence. Dne 16.12.2010 podala žalobkyně odvolání proti shora uvedeným dodatečným platebním výměrům. Odvolání žalobkyně bylo rozhodnutím ze dne 24.12.2010 zamítnuto jako opožděné, neboť třicetidenní odvolací lhůta při doručení dodatečných platebních výměrů dle fikce 27.12.2009 uplynula dnem 28.1.2010, proto podání odvolání dnem 16.2.2010 je nutno posoudit jako opožděné. Žalobkyně se proti rozhodnutí ze dne 19.3.2010 o zamítnutí odvolání odvolala, neboť jí nebyly uvedené platební výměry doručeny, nemohlo dojít k doručení náhradním způsobem, protože v době doručování se nezdržovala na doručovací adrese. Žalobkyně podala odvolání Pokračování
- 3 -
10Af 90/2010

včas, se zásilkou se seznámila až dne 12.2.2010, pokud tedy bylo odvolání podáno dne 16.2.2010, bylo podáno včas.

Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobkyně zamítnuto, neboť žalobkyně nepředložila důkazní prostředky, které by prokazovaly její tvrzení, že je těžce nemocná a již delší dobu se zdržuje mimo doručovací adresu. Uvedené platební výměry byly žalobkyni doručeny již v prosinci 2009, a proto odvolání do uvedených rozhodnutí podané dne 16.2.2010 bylo podáno po stanovené lhůtě. Napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 24.2.2010, tj. po účinnosti zákona č. 218/2009 Sb., který změnil ustanovení § 17 odst. 5 daňového řádu aplikovaného na posouzení včasnosti podání předmětného odvolání proti dodatečným platebním výměrům, kdy z nového znění nevyplývá odvolatelem požadované dokazování správcem daně při zpochybnění doručení adresátem, podmínkou pro použití fikce již není skutečnost, že adresát se v místě doručení musí zdržovat.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

V dané věci bylo zjištěno, že žalobkyně nebyla při doručování dodatečných platebních výměrů dne 11.12.2009 zastižena, proto byla písemnost uložena téhož dne na poště a žalobkyně byla o jejím uložení vyrozuměna. Zásilka nebyla vyzvednuta, proto jí byla dle záznamu na doručence vhozena dne 29.12.2009 do schránky. Podle § 17 odst. 5 daňového řádu účinného ke dni 31.12.2009 nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, uloží doručovatel písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence, nebo u obecního úřadu a příjemce o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si příjemce písemnost do 15 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se příjemce o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže správce daně i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrací správci daně.

Podle § 31 odst. 8 písm. a) daňového řádu správce daně prokazuje doručení vlastních písemností daňovému subjektu a podle písm. b) citovaného ustanovení, pak i existenci skutečností rozhodných pro užití právní domněnky a nebo právní fikce. Důkazní břemeno v dané věci tak je na správci daně. Při doručení fikcí je nutno striktně dbát na dodržení zákonných podmínek. Právní fikce coby nástroj odmítnutí reality právem je nástrojem výjimečným.

Podle ustanovení § 17 odst. 12 daňového řádu je dokladem o doručení písemnosti příjemci řádně vyplněná doručenka. Jsou-li o doručení pochybnosti a nebo není-li doručenka, lze doručení prokázat jiným vhodným způsobem. V uvedeném ustanovení je charakterizováno doložení doručení písemnosti příjemci, a to řádně vyplněnou doručenkou. Z druhé věty uvedeného ustanovení vyplývá, že doručenka je dostačujícím dokladem o doručení tehdy, nejsou-li o doručení pochybnosti. I v daňovém řízení lze tedy zásadně vycházet z údajů uvedených na doručence, ovšem jen tehdy, není-li jiných informací, které by tyto údaje zpochybňovaly.

Žalobkyněnamítá,žesev době doručení platebních výměrů nezdržovala v místě bydliště. Otázka doručení je tedy mezi účastníky sporná, proto je dle ustanovení § 31 odst. 8 písm. a), b) a § 17 odst. 12 daňového řádu povinností správce daně prokázat, že žalobkyně se v době doručování v místě doručování nezdržovala. Samotná doručenka má sice důkazní Pokračování
- 4 -
10Af 90/2010

váhu, ovšem k tomu, aby správce daně důkazní břemeno neunesl, postačí, že žalobkyně údaje v doručence zpochybní. Pokud žalobkyně zpochybnila skutečnost, že se v době pokusu o doručení písemnosti nezdržovala v místě doručení, je povinností správce daně, aby se touto námitkou s ohledem na § 31 odst. 8 daňového řádu zabýval a vyhodnotil ji z hlediska její relevance ve vztahu ke skutkovým podmínkám, jež musely být splněny v případě náhradního doručení. V tomto směru mělo být správcem daně vedeno i dokazování, kdy v daném případě se naskýtá výslech osob, jež učinliy čestné prohlášení o nepřítomnosti žalobkyně v místě jejího bydliště v době doručení a rovněž tak i výslech jejího syna MUDr. V., u kterého se měla ze zdravotních důvodů zdržovat. Je totiž povinností správce daně správně kvalifikovat z úřední povinnosti včasnost podání odvolání, což je podmínkou jeho projednatelnosti. Správní orgán si proto musí vždy z úřední povinnosti učinit závěr o tom, zda odvolání bylo podáno včas, proto je-li třeba skutkového zjištění, za tím účelem provést veškeré důkazy, jejichž provedení je k tomu potřeba tak, aby byl řádně zjištěn skutkový stav.

Podmínky doručení rozhodnutí správního orgánu žalobci správní orgán při hodnocení včasnosti podání odvolání posuzuje podle ustanovení o doručování použitelných v tom období, v němž bylo napadené správní rozhodnutí doručováno. Správní orgán z úřední povinnosti ověřuje, zda podmínky doručení písemnosti v příslušném řízení před finančním orgánem byly splněny či nikoliv. V daném případě, kdy žalobkyně skutečnost, že se v předmětné době zdržovala na doručovací adrese, zpochybnila, nelze proto vycházet pouze z obsahu doručenky a bylo povinností správce daně, aby doručení prokázal jiným vhodným způsobem. Finanční úřad, ani žalovaný tak neučinili, ač důkazní břemeno bylo zcela na jejich straně s odkazem na § 31 odst. 8 písm. a) a písm. b) daňového řádu, kde jsou stanoveny povinnosti správce daně při dokazování. Znamená to tedy, že je to správce daně, který je povinen prokázat skutečnost, že písemnost doručovaná daňovému subjektu mu také byla fakticky doručena, či že byla doručena nikoliv fakticky, nýbrž náhradním způsobem fikcí za splnění striktních zákonných podmínek. Správce daně proto nese důkazní břemeno ve vztahu ke všem skutkovým podmínkám, jež musí být splněny v případě, že má být adresátu doručeno fikcí.

Žalobkyně v daném případě vznesla námitku, která spočívala na skutkových tvrzeních, jež nepochybně mohla tu verzi reality, z níž vycházel žalovaný, relevantně zpochybnit, neboť je dobře představitelné, že by syn žalobkyně MUDr. V. mohl dosvědčit, že žalobkyně se v době doručování u něho zdržovala, takže nemohla současně být v místě doručení. Bylo tedy na žalovaném, aby uvedenou námitku posoudil jako skutkově relevantní a aby se jí ze skutkového hlediska začal zabývat.

Soud uzavírá, že v daňovém řízení lze tedy zásadně vycházet z údajů uvedených na doručence, jen tehdy, není-li jiných informací, které by tyto údaje zpochybňovaly. Bylo proto povinností finančních orgánů opatřit důkazní prostředky za účelem prokázání skutečnosti, zda se žalobkyně zdržovala mimo místo doručování, které se s ohledem na její tvrzení nabízely, a to zejména vyžádáním lékařské zprávy od zdravotnického zařízení ohledně jejího zdravotního stavu a zejména svědeckými výpověďmi osob, jež učinily čestná prohlášení a výslechem jejího syna MUDr. V. a jejího manžela V. V. Teprve na základě provedení těchto důkazních

prostředků a jejich zhodnocení lze učinit závěr, zda se žalobkyně v úložní době písemností zdržovala v místě bydliště či nikoliv. Takto bylo i judikováno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5.1.2010 č.j. 2Afs 87/2009-131.

Zcela nesprávně je v napadeném rozhodnutí odkazováno na zákon č. 218/2009 Sb., který novelizoval s účinností od 1.1.2010 ustanovení § 17 odst. 5 daňového řádu tak, že Pokračování
- 5 -
10Af 90/2010

fikce nastává již tehdy, pokud si příjemce nevyzvedne písemnost do 10 dnů namísto stávajících 15 dnů (zkrácená doba, po níž nastane fikce doručení, nebrání v realizaci práv, jen nutí příjemce písemnosti si svá práva více střežit). Novelizace § 17 odst. 5 daňového řádu se týká slovního spojení „ačkoliv se v místě doručení zdržuje“ které je z textu zákona vypuštěno (fikce doručení nastává i tehdy, kdy se příjemce na adrese nezdržuje). Kdyby tedy došlo v dané věci k doručování po uvedené novele, tedy po 1.1.2010, nastala by fikce bez ohledu na skutečnosti, které žalobkyně uvádí ohledně místa jejího pobytu. V dané věci ovšem ze strany finančních orgánů byla zásilka doručována v prosinci 2009, proto je nutno vycházet ze znění ustanovení § 17 odst. 5 daňového řádu účinného ke dni 31.12.2009. Proto žalovaný zcela nesprávně v napadeném rozhodnutí odkazoval na zákon č. 218/2009 s odůvodněním, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 24.2.2010, neboť je rozhodná doba, kdy byly dodatečné platební výměry doručovány.

Žalobkyně namítá, že čestné prohlášení lze považovat za důkaz ve smyslu § 31 odst. 4 daňového řádu. Tvrzení žalobkyně, že čestné prohlášení je běžně používaným důkazním prostředkem nelze přisvědčit, neboť v ustanovení § 31 odst. 4 daňového řádu je demonstrativní výčet důkazních prostředků, přičemž čestné prohlášení v tomto výčtu uvedeno není. Čestné prohlášení lze však nahradit důkazem jiným, a to výslechem osoby, která čestné prohlášení učinila. Poznamenává se, že čestné prohlášení lze užít pouze tam, kde jiný důkazní prostředek není k dispozici. Tvrzení žalobkyně lze však prokázat jinak, svědecky, listinami, proto čestné prohlášení nemá v souzené věci místo.

Soud proto uzavřel, že ze strany žalovaného nebyl řádně zjištěn skutkový stav ohledně okolností kde se zdržovala žalobkyně v době doručování písemnosti, přičemž zjištění skutkového stavu si vyžaduje zásadní doplnění. Soud pro tyto důvody dle § 78 odst. 1 s.ř.s.

napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalobkyně, která měla v řízení úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení, jež představují částku 7 900,- Kč sestávající se ze 3 úkonů právní pomoci po 2 100,- Kč, 3x 300,- Kč režijní paušál, cestovné ve výši 100,- Kč z Prahy do Českých Budějovic a zpět a náhradu za ztrátu času v rozsahu 12 půlhodin po 50,- Kč, což činí 600,- Kč. Je povinností žalovaného částku 7 900,- Kč zaplatit žalobkyni na účet jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost, do dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, z důvodů uvedených v § 103 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 26. ledna 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru