Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 9/2011 - 22Rozsudek KSCB ze dne 20.04.2011

Prejudikatura

7 Afs 112/2007 - 40

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Afs 45/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10Af 9/2011 - 22

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové prvávní věci žalobkyně PharmDr. O. W., zast. JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem v Praze 1, Týnská 21, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 1.12.2010 č.j. 6046/10-1300, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou podanou dne 2.2.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 1.12.2010, č.j. 6046/10-1300, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům správce daně na daň z přidané hodnoty za jednotlivá zdaňovací období roku 2008.

V žalobě se poukazuje na to, že nebylo přihlédnuto ke skutečnosti, že k přechodu vlastnického práva k vydraženému podniku nedošlo na základě právního úkonu žalobkyně, ale na základě jiné právní skutečnosti, kterou byl příklep licitátora. Ustanovení § 45 daňového řádu dopadá pouze na smluvní převod a výklad této normy nelze rozšiřovat na případy, kdy k převodu daňové povinnosti dochází na základě jiné právní skutečnosti. Žalobkyně vychází z právního názoru Nejvyššího správního soudu, že do souhrnu závazků podniku, které jsou součástí majetku podniku, patří i povinnost daňová. Z toho dovozuje, že došlo k převodu daňové povinnosti na nabyvatele, společnost Z SERVICE a tato společnost je povinna daň Pokračování
- 2 -
10Af 9/2011

uhradit. Společnost Z SERVICE vstoupila do právních vztahů povinné, čímž došlo k záměně daňového subjektu. Veškeré závazky přešly na nabývající subjekt. Ustanovení § 477 odst. 3 obch. zák. nelze použít. Je zapotřebí postupovat analogicky jako při zániku právnické osoby.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobkyně uskutečnila zdanitelná plnění, když prodávala zboží se sníženou základní sazbou daně. U části zdanitelných plnění neuplatnila základní sazbu daně, ale nesprávně sazbu sníženou. Proto byla daň dodatečně doměřena. V průběhu daňového řízení výše dodatečně vyměřené daně včetně penále nebyla zpochybňována. Zákaz přenosu daňové povinnosti upravuje § 45 daňového řádu. Odkazuje se na rozsudek Nejvyššího správního soudu, ze kterého se dovozuje, že daňová povinnost je povinností veřejnoprávní povahy a smluvním ujednáním nelze tuto povinnost měnit. K převodu lékárny žalobkyně došlo příklepem v soudní dražbě a je třeba postupovat podle § 338zk o.s.ř., ve kterém je vymezen rozsah přechodu práv a povinností. Z tohoto předpisu neplyne, že daňovou povinnost lze považovat za závazek spojený s podnikem. S přechodem podniku do majetku vydražitele se spojují obdobné účinky jako s uzavřením smlouvy o prodeji podniku. Ustanovení § 338zk o.s.ř. není zvláštním předpisem, podle kterého by mohlo dojít k přenosu daňové povinnosti. V souzené věci nedošlo ke změně daňového subjektu, a proto rozhodnutí není v rozporu s § 57 daňového řádu ani § 6 odst. 1 téhož předpisu. Uzavírá se, že společnost Z SERVICE se vydražením podniku žalobkyně nestala povinnou k úhradě dodatečně vyměřené daně, protože daňová povinnost je povinností veřejného práva a jakýkoli přenos daňové povinnosti je zákonem zakázán.

Ze spisu finančních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Žalobkyně podala přiznání k dani z přidané hodnoty za každé čtvrtletí roku 2008.

Dne 27.8.2009 byla u žalobkyně zahájena kontrola daně z přidané hodnoty za jednotlivá zdaňovací období roku 2008.

Usnesením soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 6 ze dne 5.6.2008 byl udělen příklep za vydražený podnik žalobkyně, fyzické osoby podnikající nezapsané v obchodním rejstříku, vydražiteli Z SERVICE se sídlem Ořech, Luční 219.

Předběžný inventární protokol k převzetí podniku mezi žalobkyní a vydražitelem je datován 24.6.2008 a obsahuje soupis majetku.

Dne 1.12.2008 byl vyhotoven zápis o předání a převzetí „Lékárny u Svatého Huberta“.

Krajský úřad Jihočeského kraje České Budějovice správci daně oznámil, že registrace nestátního zdravotnického zařízení žalobkyně byla zrušena rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 9.4.2009. Registrace nestátního zdravotnického zařízení pro společnost Z SERVICE byla vydána pro danou lékárnu dne 6.11.2008. Provoz byl zahájen 15.11.2008. I registrace tohoto zdravotnického zařízení byla zrušena k 26.11.2009.

Na výzvu správce daně Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR a Odborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank předložili veškeré listiny za rok 2008 vztahující se k proplaceným úhradám za léky vydané pacientům nestátním zdravotnickým zařízením provozovaném žalobkyní.

Pokračování
- 3 -
10Af 9/2011

V průběhu daňové kontroly žalobkyně vyjádřila, že k nesprávnému zařazení zboží do sazby se sníženou sazbou došlo omylem.

Výsledky daňové kontroly jsou shrnuty ve zprávě, ze které vyplývá, že žalobkyně u konkrétního zboží neuplatnila základní sazbu daně z přidané hodnoty. Daň nepřiznala ke dni uskutečnění zdanitelného plnění a neuvedla ji do daňového přiznání. Daň nebyla včas zaplacena. Zástupce žalobkyně vyjádřil s kontrolním zjištěním souhlas.

Výsledky daňové kontroly byly projednány dne 24.5.2010 a proti zjištění správce daně nebyly uplatněny žádné výhrady.

Dne 24.5.2010 byly vydány dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty za jednotlivá zdaňovací období roku 2008, proti kterým žalobkyně podala odvolání, ve kterém v podstatě poukázala na to, že podnik žalobkyně příklepem přešel do vlastnictví společnosti Z SERVICE a podle § 337zk o.s.ř. přešla povinnost uhradit daň na vydražitele. Vydražitel je právním nástupcem fyzické i právnické osoby a je zapotřebí analogicky přihlédnout k § 57 odst. 3 daňového řádu.

Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že ustanovení § 45 daňového řádu zakazuje přenos daňové povinnosti. Smlouvou o prodeji podniku přecházejí závazky vzniklé ze závazkových právních vztahů bez ohledu na to, mají-li obchodní povahu, nepřecházejí však veřejnoprávní povinnosti. Rozsah přechodu práv a povinností je vymezen § 338zk o.s.ř. a z tohoto ustanovení neplyne, že daňovou povinnost lze považovat za závazek spojený s podnikem. Ustanovení § 338zk o.s.ř.s není proto zvláštní normou umožňující přenos daňové povinnosti. Daňová povinnost je závazkem, který se váže pouze k daňovému subjektu. Přechod daňové povinnosti zaniklých právnických osob na právní nástupce upravuje § 57 odst. 4 zákona. Vydražený podnik byl nuceně prodán novému vlastníku. Daňová povinnost proto podle § 6 odst. 1 daňového řádu nepřešla. Všeobecná zdravotní pojišťovna ukončila smluvní vztah se žalobkyní ke 30.11.2008. Od ledna do listopadu 2008 žalobkyně Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank fakturovala za léky vydané pacientům. Proto žalobkyně byla osobou, které vznikla daňová povinnost.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s., v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

V souzené záležitosti není mezi účastníky sporu o tom, že konkrétní lékárna žalobkyně byla v exekučním řízení vydražena. Vlastnické právo na společnost Z SERVICE přešlo příklepem soudního exekutora v exekučním řízení oprávněného M. Z. proti žalobkyni jako povinné.

Ze skutečnosti, že příklepem přešel podnik žalobkyně do vlastnictví vydražitele, žalobkyně dovozuje, že na vydražitele přešla povinnost zaplatit dodatečně doměřenou daň z přidané hodnoty na základě dodatečných platebních výměrů z roku 2010. Tento právní názor žalobkyně není správný.

Rozsah přechodu práv a závazků upravuje § 338zk o.s.ř. tak, že na vydražitele, do jehož majetku přešel vydražený podnik, přechází mimo jiné závazky patřící k vydraženému podniku, které nebyly uspokojeny při rozvrhu, včetně jejich zajištění.

Pokračování
- 4 -
10Af 9/2011

Z citované právní normy je zřejmé, že nejedná se o jakékoli závazky patřící k vydraženému podniku, ale výlučně o ty, které nebyly uspokojeny při rozvrhu rozdělované podstaty. Na místo dlužníka vydražitel vstupuje, jestliže vymáhané pohledávky patřily k podniku a nepodařilo se je pro nedostatek finančních prostředků při rozvrhu podstaty uspokojit. Z úpravy účastenství při rozvrhu lze dovodit, že vydražitel odpovídá výlučně za závazky přihlášené předepsaným postupem u soudu a jen tyto pohledávky vůči povinnému mohou být předmětem rozvrhu. Na vydražitele proto ve smyslu § 338zk o.s.ř. přecházejí pouze závazky oprávněných, dalších oprávněných, správce a osob, které podaly přihlášku, jestliže jejich pohledávky nebyly v rozvrhu rozdělované podstaty uspokojeny. Poznamenává se, že pohledávkami jsou výlučně pohledávky přiznané rozhodnutím či jiným vykonatelným titulem. O dodatečně doměřené dani za rok 2008 bylo vykonatelným titulem rozhodnuto v roce 2010, proto daňová pohledávka ještě neexistovala, nemohla být tudíž v exekučním řízení přihlášena, v důsledku čehož se nemohla stát předmětem rozvrhu rozdělované podstaty. Jestliže konkrétní daň nebyla a nemohla být předmětem rozvrhu, nemůže se jednat o závazek patřící k vydraženému podniku přecházející na vydražitele bez ohledu na to, zda daň může být ve smyslu § 45 daňového řádu účinného v době rozhodování předmětem převodu.

Vlastnické právo k podniku žalobkyně přešlo příklepem soudního exekutora v exekučním řízení a na vydražitele přecházejí výlučně závazky neuspokojené při rozvrhu. Odkaz na ustanovení § 338zk o.s.ř. je v napadeném rozhodnutí obsažen.

V napadeném rozhodnutí se uvádí, že smluvní převod daňové povinnosti je vyloučen, přičemž argumentuje se judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, avšak vedle toho je činěn poukaz na vymezení rozsahu přechodu práv a povinností podle § 338zk o.s.ř.s a dovozuje se, že označená norma o.s.ř. není zvláštním předpisem zakládajícím přenos daňové povinnosti. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je proto zřejmé, že žalovaný se nezabýval výlučně tím, že tu existuje zákaz přenosu daňové povinnosti dohodou, ale posuzoval vymezení rozsahu práv a povinností vydražitele podle předpisu o rozsahu přechodu práv a závazků podle o.s.ř., je-li vždy daňovým dlužníkem ten, kdo je povinen platit daň ze zákona, pak na základě ustanovení § 338zk odst. 1 písm. d) o.s.ř. povinnost dodatečně doměřenou daň v roce 2010 nepřešla na vydražitele, který podnik žalobkyně nabyl příklepem v roce 2008.

Žalobkyně pozbyla vlastnické právo k podniku v exekučním řízení v zájmu uspokojení pohledávky oprávněného. Účelem exekučního řízení je vynutit právo přiznané rozhodnutím k tomu povolaného orgánu. Při exekučním řízení se postupuje podle občanského soudního řádu, který výslovně stanoví, jaké závazky na vydražitele přecházejí. Žalovaný při aplikaci § 338zk odst. 1 písm. d) nikterak nepochybil, jestliže dovodil, že tato právní norma není zvláštním předpisem umožňujícím přenos daňové povinnosti. Při projednávání odvolací námitky žalobkyně proto nedošlo k extenzivnímu výkladu ustanovení § 45 daňového řádu ve smyslu zákazu přenosu daňové povinnosti na vydražitele. Pro věc je rozhodné, že přenos daňové povinnosti nad to založený pravomocným rozhodnutím z doby po přechodu vlastnického práva příklepem, je vyloučen ustanovením § 338zk odst. 1 písm. d) o.s.ř., protože není podřaditelný závazku neuspokojenému při rozvrhu. Nemožnost přenosu daňové povinnosti neodporuje tudíž normám ústavního práva uvedených v žalobě.

V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25.8.2005 č.j. 2 Afs 181/2004-53 je řešen rozsah přechodu práv a povinností v režimu zákona o velké privatizaci. Jde tudíž o speciální postup aplikovatelný výlučně na nabývání vlastnictví podle zákona o velké privatizaci. V souzené věci však k přechodu majetku došlo v exekučním řízení, a tudíž na Pokračování
- 5 -
10Af 9/2011

vydražitele mohou přejít jen takové závazky, o kterých tak stanoví zákon, konkrétně § 338zk

odst. 1 písm. d) o.s.ř. Nezbývá než zopakovat, že takovými závazky jsou výlučně ty, které nebyly uspokojeny v rozvrhovém řízení a nikoli závazky jakékoli ani povinnost platit daň na základě rozhodnutí vydaného v době po ukončení exekučního řízení a přechodu vlastnického práva na vydražitele. Nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku podle § 338f o.s.ř. je zapotřebí považovat za obecnou právní úpravu výkonu rozhodnutí prodejem podniku, kdežto převod majetku v režimu velké privatizace je speciální právní úpravou. Jestliže občanský soudní řád při přechodu práv a povinností uvažuje pouze s některými závazky, nelze extenzivním způsobem ustanovení o přechodu závazků vztahovat na přechod daňové povinnosti. Proto povinnost zaplatit daňový doměrek na dani z přidané hodnoty za rok 2008 nepřešla na společnost Z SERVICE jako vydražitele, ale daňovým dlužníkem zůstává žalobkyně.

Rovněž argumentaci právním nástupnictvím podle § 6 odst. 1 daňového řádu nepovažuje soud za správnou. Podnik žalobkyně přešel do vlastnictví společnosti Z SERVICE v exekučním řízení. Práva a povinnosti vydražitele upravuje speciální právní norma, rozsah závazků patřících k vydraženému podniku je touto normou omezen ve srovnání s rozsahem práv a povinností právního nástupce daňového subjektu. Při prodeji podniku žalobkyně v exekuci nenastala universální sukcese vydražitele do práv žalobkyně jako dlužníka. To je zcela zřejmé z vymezení povinností přešlých na vydražitele podle § 338zk odst. 1 písm. d) o.s.ř. Se zřetelem k této právní úpravě nemohlo dojít ani k záměně v daňovém subjektu, jak je tvrzeno v žalobě. Soud současně poukazuje na to, že společnost Z SERVICE se vlastníkem podniku stala příklepem dne 5.6.2008 a žalobkyně působila jako provozovatel nestátního zdravotnického zařízení ještě ve IV. čtvrtletí roku 2008 a podávala přiznání k dani z přidané hodnoty. Činila tak jako samostatný daňový subjekt bez ohledu na skutečnost, že svého podniku v exekuci pozbyla. I tato okolnost svědčí o tom, že vydražitel není právním nástupcem žalobkyně, ale vstoupil do práv a povinností výslovně stanovených občanským soudním řádem. Protože nejedná se o právní nástupnictví, ale o nástupnictví v rozsahu stanoveném § 338zk odst. 1 o.s.ř., nepřešly na vydražitele veškeré závazky včetně povinností veřejnoprávní povahy. Žalobkyně není v postavení ručitele za doměřenou daň, ale je daňovým dlužníkem povinným k placení daně.

V souzené záležitosti podnik žalobkyně nebyl převeden, ale majetek přešel do vlastnictví vydražitele v exekučním řízení. Již z povahy exekuce, kterou se vynucuje povinnost, kterou dlužník dobrovolně nesplnil, plyne, že původní vlastník neručí za nesplněné závazky. Při exekuci nedochází k převodu závazků na vydražitele ve smyslu § 477 odst. 3 obch. zák., ale vydražitel je povinen uspokojit závazky vydraženého podniku neuspokojené v rozvrhu. Za jiné závazky než ty, co byly uplatněny do rozvrhu, neodpovídá. Smlouva o prodeji podniku je projevem vůle prodávajícího i kupujícího, kdežto v exekučním řízení jde o nedobrovolný prodej, nezávislý na vůli vlastníka podniku. V prvém případě jedná se o převod práv a závazků, kdežto v případě exekuce jde o přechod práv a závazků, což se projevuje v právní úpravě, kterou nelze směšovat.

Prodejem podniku nestátní zdravotnické zařízení nezaniklo, to se stalo až rozhodnutím příslušného správního orgánu. Při exekučním řízení, ve kterém byl vydražen podnik žalobkyně, nedošlo k zániku žalobkyně jako daňového subjektu, protože na vydražitele přešla práva a závazky v zákonem vymezeném rozsahu a nejedná se tudíž o sukcesi vydražitele do práv žalobkyně a nejde tu o zánik nestátního zdravotnického zařízení žalobkyně. Žalobkyně nezemřela, a proto není argumentace § 57 odst. 3 daňového řádu namístě.

Pokračování
- 6 -
10Af 9/2011

Z toho, co bylo uvedeno, soud uzavírá, že na společnost Z SERVICE jako vydražitele podniku žalobkyně přešly podle § 338zk odst. 1 písm. d) výlučně ty závazky patřící k podniku žalobkyně, které nebyly uspokojeny v rozvrhovém řízení při exekuci. Daňová povinnost žalobkyně proto na vydražitele nepřešla a žalobkyně zůstává daňovým dlužníkem, který je povinen dodatečně doměřenou daň z přidané hodnoty zaplatit.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 20. dubna 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru