Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 86/2010 - 63Rozsudek KSCB ze dne 24.06.2011

Prejudikatura

1 Afs 148/2008 - 73

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Afs 80/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

10 Af 86/2010 – 63

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce R. S., bytem České Budějovice, Třešňová 2131/21, právně zastoupeného JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem AK Prostějov, Sádky 1615/4, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.7.2010, č.j. 3682/10-1100, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

(1) Žalobou, doručenou dne 5.10.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20.7.2010, č.j. 3682/10-1100, kterým bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 11.12.2009, č.j. 276918/09/077910301253 o dodatečném vyměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 ve výši 217 996,- Kč tak, že byla žalobci dodatečně vyměřena daň v úhrnné výši ve výši 300 556,- Kč. V ostatním zůstal napadený platební výměr nezměněn.

(2) Žalobce v prvé řadě namítal vyměření daně v nesprávné výši (A). Podle žalobce by mělo celkové zvýšení ½ společného základu daně podle § 13a) zákona o daních z příjmů za rok 2005 u žalobce činit celkem 988 691,80 Kč a nikoliv jak je uvedeno v rozhodnutí o Pokračování
- 2 -
10Af 86/2010

odvolání 988 698,- Kč. Tento postup nebyl napraven ani v rámci odvolacího řízení, a tudíž následně vyměřená daň není vyměřena zákonným způsobem. Z tohoto důvodu žalobce označil rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Dále žalobce namítl formální zahájení daňové kontroly (B), neboť se tak stalo pouze na základě protokolu ze dne 12.5.2008 č.j. 153549/08/077930/5525, aniž správce daně učinil jediný faktický krok k prověření rozhodných skutečností. Zejména správce daně nevyzval žalobce k prokázání rozhodných skutečností. K tomu je odkázáno na rozsudek NSS č.j. 7 Ans 2/2009 a je poukazováno na to, že nebyla naplněna materielní podmínka nutná pro přerušení lhůty pro vyměření daně. Úkonem správce daně, který splňoval požadavky § 47 odst. 2 daňového řádu, byl až protokol o ústním jednání ze 6.1.2009, tedy úkon učiněný téměř 8 měsíců po sepsání protokolu o zahájení daňové kontroly a stalo se tak až po uplynutí lhůty pro vyměření daně, tedy po 31.12.2008. Navíc protokol ze dne 12.5.2008 byl sepsán v rozporu s § 2 odst. 2 daňového řádu. Není v něm uvedeno vyjádření poučené osoby, je uvedeno vyjádření, aniž by bylo zjistitelné, kdo jej učinil. S ohledem na charakter protokolu jako veřejné listiny je nezbytné trvat na procesní bezvadnosti listiny. Rozhodnutí je proto považováno za nezákonné, neboť vzešlo z řízení konaného po uplynutí lhůty pro vyměření daně. Žalovaný pochybil i při provádění dokazování (C). Nezohlednil čestné prohlášení Stanislava Lorence učiněné dne 8.4.2008, přestože z tohoto prohlášení vyplývá, že pan Lorenc zprostředkovával obchody, předávání plateb, materiálu a faktur mezi žalobcem a společnostmi CB-plast s.r.o. a Telspo Vágner spol. s r.o. Pokud by žalovaný zohlednil tato tvrzení, musel by dojít k závěru, že žalobce uskutečňoval nákupy materiálu tak, jak deklaroval a jak to vyplývalo z faktur citovaných společností, které správce daně vyloučil z daňových nákladů. Žalobce byl v dobré víře, že materiál skutečně pocházel od uvedených společností. Žalobce poukázal i na to, že není požadavkem, aby materiál pocházel od subjektu uvedeného na daňovém dokladu a povinností správce daně je umožnit daňovému subjektu prokázat skutečnosti a ne jej pouze nachytat na nejasnostech. Žalobce prokázal, že musel potřebný materiál u někoho sehnat, což dokládají jeho podnikatelské výsledky. Osobou, u které jej sehnal, byl pan Lorenc. Ten to potvrdil čestným prohlášením. Výslechy provedené Finančním úřadem v Kaplici byly provedeny bez přítomnosti žalobce, a proto neměl možnost konzumovat práva podle § 16 odst. 4 písm. e) daňového řádu. Žalovaný opakoval výslechy svědků, neboť uznal důvodnost této námitky. V případě výslechu pana Lorence bylo žalobci znemožněno se jej zúčastnit, přestože se jednalo o svědka pro žalobce zásadního. Správce daně informoval žalobce o tom, že výslech svědka Lorence bude uskutečněn 4.3.2010. Z důvodu překážky na straně svědka k výslechu nedošlo. O náhradním datu výslechu svědka žalobce informován nebyl, a tudíž se jej nemohl ani zúčastnit. Výslech svědka proběhl v rozporu se zákonem. Žalobci bylo znemožněno prokázat svá tvrzení, že materiál přebíral a platil panu Lorencovi. Žalovaný se dopustil i procesních pochybení (D). Správce daně neměl k dispozici účetnictví žalobce. Závěry byly převzaty z kontroly provedené Finančním úřadem v Kaplici. Tímto postupem bylo daňové řízení degradováno. Postup byl v rozporu s požadavky na zákonný a spravedlivý proces. Žalobce nemohl aktivně vystupovat. Byl vyslýchán pouze jako svědek v rámci dokazování prováděného Finančním úřadem v Kaplici. Žalobce nebyl nikdy vyzván k prokázání rozhodných skutečností. Jediná výzva se vztahovala k řízení vedeném ve vztahu k dani z přidané hodnoty a byla ze dne 5.11.2009. Hodnocení výpovědi svědka Vágnera bylo provedeno v rozporu se skutečností. Výslechem bylo prokázáno, že svědek Vágner nebyl v době vydávání dokladů jednatelem společnosti. Z toho důvodu měl správce daně přistoupit k výslechu osoby, která byla v inkriminovanou dobu jednatelem společnosti. Ze všech těchto důvodů bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

Pokračování
- 3 -
10Af 86/2010

(3) Žalovaný správní orgán navrhl žalobu zamítnout. Vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání jen na základě účastníky předložených spisů ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s.

(4) Žalovaný uvedl, že žalobce v odvolání uplatnil pouze námitku ohledně nepřiznání práva podle ustanovení § 16 odst. 4 písm. e) zákona o správě daní a poplatků, neboť v daňovém řízení vycházel správce daně z výsledků kontroly provedené Finančním úřadem v Kaplici, a tudíž mu nebyla přiznána jeho práva. Z toho důvodu v žalobou napadeném rozhodnutí nebyly řešeny další výhrady žalobce, neboť byly žalobcem vyjádřeny teprve v žalobě a v žalobou napadeném rozhodnutí se k nim žalovaný nevyjádřil, ani vyjádřit nemohl.

(5) Ohledně námitky, že byla žalobci vyměřena daň v nesprávné výši, žalovaný uvedl, že správce daně v rámci odvolacího řízení zjistil nové skutečnosti, které měly významný vliv na základ daně konkrétně se jednalo o uplatněné a neprokázané výdaje za nákupy služeb a materiálu od dodavatele Účtoservis Lorenc spol. s r.o. Správce daně vlastní vyhledávací činností zjistil, že společnost Účtoservis Lorenc spol. s r.o., která měla dodávky zajišťovat, materiál v deklarovaném množství a objemech nenakupovala, nenakupovala ani služby související s předmětem fakturace. Předmětnou činnost tato společnost nemohla ani sama provádět, neboť jí chybělo vybavení k činnostem, které fakturovala. Žalobce se k pochybnostem správce daně vyjadřoval pouze nekonkrétně. Tvrzení konkrétně nedoložil, se zjištěními byl seznámen zástupce daňového subjektu v rámci odvolacího řízení, tvrzení nijak nedoložil. V protokolu ze dne 11.5.2010 byla chybně uvedena částka, o kterou mělo dojít ke zvýšení daně za rok 2005 u žalobce. Celkově uvedená částka výdajů 1 290 110,- Kč byla nesprávně rozdělena na polovinu, tedy 645 055,- Kč. Žalobce se podílel na příjmech a výdajích sdružení 40 %, proto jeho dílčí základ daně podle § 7 zákona o daních z příjmů činil 2 379 282,- Kč. V odvolacím řízení byla nově stanovena polovina společného základu a k žalobcem poukazovanému rozdílu 14,- Kč v základu daně žalovaný uvedl, že s důvody tohoto rozdílu žalobce při ústním jednání dne 1.11.2010 seznámil. Rozdíl 14,- Kč neměl vliv na stanovení daňové povinnosti žalobce, neboť v zaokrouhlení základu daně na celé stokoruny u každého z manželů rozdíl zanikl.

(6) Daňová kontrola u žalobce nebyla zahájena formálně, neboť s žalobcem byl sepsán protokol, ve kterém byly uvedeny informace o podnikatelské činnosti žalobce a dne 18.8.2008 provedl správce daně místní šetření u účetní žalobce. Byla předložena daňová evidence a podáno vysvětlení. Daňová kontrola pokračovala i výzvou k součinnosti třetích osob a dne 29.8.2008 bylo uskutečněno místní šetření na České poště. Daňová povinnost žalobce byla stanovena na základě řádně zahájené i vedené daňové kontroly. K uplynutí prekluzivní lhůty pro vyměření daně nedošlo. Protokol obsahoval všechny náležitosti stanovené v § 12 zákona o správě daní a poplatků.

(7) Neuznání čestného prohlášení v daňovém řízení nepředstavuje vadný postup správce daně, neboť zákon o správě daní a poplatků čestné prohlášení jako důkaz nepřipouští. Současně byl Stanislav Lorenc vyslechnut dne 8.4.2010 do protokolu. Konkrétní údaje neuvedl, neboť si je nepamatoval. Žalobce respektive jeho zástupce byli o výslechu svědka Stanislava Lorence informováni. Naposledy se tak stalo SMS zprávou, která byla zástupci žalobce doručena. To vyplývá z potvrzení operátora. V daňové kontrole u žalobce nebylo vycházeno pouze z daňové kontroly provedené Finančním úřadem v Kaplici. Jednalo se o Pokračování
- 4 -
10Af 86/2010

výsledky daňové kontroly společníků žalobce, daňová evidence byla společná pro všechny účastníky. Skutečnost, že účastníci sdružení nejsou všichni u stejného místně příslušného správce daně, nemůže vést k rozdílným závěrům při daňové kontrole. Žalobce byl s výsledky daňové kontroly provedené Finančním úřadem v Kaplici seznámen dne 6.1.2009. Žalobce byl i vyzván k prokázání rozhodných skutečností. Stalo se tak výzvou převzanou dne 24.3.2009. Odpověď na výzvu žalobce doručil správci daně dne 22.4.2009.

(8) Svědek Vágner podával svědectví k obchodům, které byly uskutečněny v době, kdy byl jednatelem společnosti. K dotazu, zda faktury vystavila společnost Telspo Vágner spol. s r.o. svědek Vágner uvedl, že faktury nikdy neviděl, nevystavil je, nepodepsal a žalobce nezná. Neznal ani společníka žalobce pana Douchu. Z toho důvodu nepřistoupil správce daně ani k navrhovanému výslechu osoby, která měla být v inkriminované době jednatelem společnosti Telspo Vágner.

III. Obsah správních spisů

(9) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

(10) Žalobce podnikal v konkrétním zdaňovacím období ve sdružení fyzických osob, podíl žalobce na příjmech, výdajích a zisku činil 40 %. Žalobce s manželkou uplatnil výpočet daně ze společného základu daně manželů dle § 13a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů. Žalobce podnikal v oboru zprostředkování specializovaného velkoobchodu, velkoobchod a ostatní maloobchod s novým zbožím ve specializovaných prodejnách. Daňová kontrola byla u žalobce za konkrétní zdaňovací období zahájena protokolem ze dne 12.5.2008. Žalobci se dostalo poučení v souladu s daňovým řádem, kterému jak sám uvedl, porozuměl. Při zahájení daňové kontroly žalobce sdělil, v jaké oblasti podnikal, co bylo konkrétně předmětem jeho podnikatelské činnosti, kterou zahájil již v roce 1992. Uvedl, že podnikal ve sdružení s Petrem Douchou a sdružení bylo rozšířeno v létech 2004 – 2006 o Milana Douchu. Žalobce sdělil, jaká používal pro svou podnikatelskou činnost vozidla a současně uvedl, že byl plátcem DPH. V kontrolovaném období neměl úvěry ani půjčky kromě leasingu, dále sdělil, že nevedl skladovou evidenci, ani nekontroloval pohyb materiálu. K poskytování konkrétních vysvětlení k vedení účetní evidence odkázal na účetní paní Karlíkovou. Rovněž informoval o tom, že podklady předával firmě Účtoservis Lorenc s.r.o. ke kontrole. S touto firmou měl smlouvu o zprostředkování a firma mu měla zajišťovat reklamu, tisk, náhradní díly na řezačku, byly mu dodávány výrobky, tiskový materiál, lyžiny na řezačky, krabičky na řezačky a osazení elektronikou. Na některé finální výrobky žalobce nakupoval materiál sám, některý materiál mu dodával pan Lorenc. Platby probíhaly v hotovosti. Doklady byly při zahájení daňové kontroly k dispozici Finančnímu úřadu v Kaplici.

(11) Dne 18.8.2008 proběhlo místní šetření, při kterém byly předloženy účetní žalobce daňové doklady a bylo podáno vysvětlení. Dne 29.8.2008 proběhlo místní šetření na České poště s. p. za účelem zjištění odpovědi na výzvu správce daně k součinnosti třetích osob. Dne 6.1.2009 byl sepsán protokol s žalobcem ohledně vysvětlení k údajům z daňové evidence za kontrolované zdaňovací období. Dokazování probíhalo i dne 30.1.2009, kdy žalobce předkládal správci daně písemnosti, které jsou podrobně popsány v protokolu z tohoto data. Pokračování
- 5 -
10Af 86/2010

Účetní žalobce Jana Karlíková předložila dne 18.2.2009 další listiny a doklady, které měla k dispozici za kontrolovaná zdaňovací období.

(12) Správce daně vydal dne 23.3.2009 výzvu k prokázání skutečností rozhodných pro správné stanovení daňové povinnosti podle § 16 odst. 2 písm. c) a e) a § 31 odst. 9 daňového řádu. Ve výzvě správce daně uvedl, že kontrolou bylo ověřeno, že v daňové evidenci sdružení žalobce byly zaevidovány úhrady faktur, u nichž na základě provedeného důkazního řízení byl vyvozen závěr ohledně toho, že tyto výdaje nejsou výdaji na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Z toho důvodu byl žalobce vyzván, aby prokázal vykázaný základ daně tím, že prokáže souvislost uplatněných výdajů s příjmy tak, jak byly ve výzvě konkrétně analyzovány a zpochybněny. Bylo tomu tak především z toho důvodu, že nebyla prokázána vzájemná vazba výdejů ze skladové karty s vystavenými fakturami, tedy vazba mezi výdejem zboží ze skladu a prodejem tohoto zboží. Správci daně vznikly pochybnosti i ohledně výdajů za nákup materiálu ve vazbě na tvorbu jeho prodejní ceny a vykazovaný zisk z prodeje. Správce daně měl pochybnosti i o údajích, které porovnával u některých druhů zboží, neboť spolu vzájemně nekorespondovaly, přestože zboží bylo označeno stejným číslem skladové karty. Na předložených skladových kartách byly uváděny výdeje zboží i v záporných hodnotách u většího počtu kusů bez označení odběratele. Správce daně měl pochybnosti i k poskytnutí služeb, které byly fakturovány.

(13) Žalobce se k výzvě správce daně k jeho pochybnostem vyjádřil podáním doručeným Finančnímu úřadu v Českých Budějovicích dne 22.4.2009. Správce daně vyhotovil koncept zprávy o daňové kontrole, kterou zástupci žalobce předal a to dne 18.9.2009. Žalobce se ke konceptu zprávy o daňové kontrole vyjádřil 8.10.2009 a vznesl výhrady ke kontrolním zjištěním.

(14) Zpráva o daňové kontrole byla se zástupcem žalobce projednána dne 9.12.2009. Správce daně se vyjádřil k výhradám žalobce uvedeným v jeho vyjádření k závěrům z daňové kontroly, umožnil žalobci k výsledku daňové kontroly navrhnout případné doplnění a poté, kdy daňový subjekt žádné nové důkazní návrhy neučinil, uzavřel, že neunesl důkazní břemeno a svůj závěr vyjádřený ve výsledku daňové kontroly nezměnil. Dne 11.12.2009 byl vydán dodatečný platební výměr, kterým byl žalobci dodatečně stanoven základ daně i daň za konkrétní zdaňovací období. Proti dodatečnému platebnímu výměru se žalobce odvolal. V rámci odvolacího řízení byli vyslechnuti svědci JUDr. Chovít, Stanislav Lorenc, Richard Vágner, o konání výslechů byl žalobce informován. Žalobce nahlížel do spisu a byly mu vyhotoveny fotokopie svědeckých výpovědí, a to JUDr. Chovíta, Stanislava Lorence, Richarda Vágnera a protokoly o místním šetření u Jany Karlíkové s Českou poštou. Dne 11.5.2010 byl zástupce žalobce seznámen s vyhodnocením svědeckých výpovědí, které byly s výše uvedenými svědky pořízeny. Na základě provedeného dokazování správce daně dospěl k závěru, že nebylo fakticky prokázáno realizování nákupu materiálu, ani poskytnutí služeb od společnosti Účtoservis Lorenc s.r.o., tak jak byly žalobcem zahrnuty do daňových výdajů. Dne 20.7.2010 bylo o odvolání žalobce rozhodnuto žalovaným správním orgánem tak, že rozhodnutí orgánu prvého stupně bylo změněno a byl dodatečně stanoven nový základ daně včetně daňové povinnosti žalobci. Důvodem tohoto postupu byla skutečnost, že v rámci odvolacího řízení správce daně zjistil nové skutečnosti, které měly významný vliv na žalobcův základ daně a jednalo se o další uplatněné a neprokázané výdaje za nákupy služeb a materiálu od dodavatele Účtoservis Lorenc spol. s r.o.

(15) Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu dne 5.10.2010 žalobu. Vzhledem k tomu, že spolu s žalobou žalobce nesplnil poplatkovou povinnost, byl Pokračování
- 6 -
10Af 86/2010

vyzván k uhrazení soudního poplatku za podanou žalobu, který činil podle položky 14a) bod 2, písm. a) Sazebníku soudních poplatků 2 000,- Kč. Žalobci bylo usnesení doručeno dne 12.10.2010 a byla mu stanovena lhůta 7 dnů, ve které měl povinnost soudní poplatek uhradit. Ke dni 26.10.2010, kdy již marně uplynula lhůta stanovená k zaplacení soudního poplatku (19.10.2010) žalobce poplatek neuhradil. Proto soud vydal usnesení, kterým řízení zastavil. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 27.10.2010. Tímto dnem také usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci. Dne 27.10.2010 byl soudní poplatek žalobcem ve 14,55 hod. uhrazen. Žalobce podal proti zastavení řízení kasační stížnost. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla podána opožděně, byla kasační stížnost Nejvyšším správním soudem v Brně usnesením ze dne 2.12.2010 odmítnuta. Usnesení nabylo právní moci dne 12.1.2011. Krajský soud přihlédl k datu zaplacení soudního poplatku a své usnesení ze dne 26.10.2010 zrušil a pokračoval v řízení o žalobě žalobce. Dne 24.1.2011 bylo soudu doručeno žalovaným správním orgánem jeho sdělení včetně návrhu na přerušení řízení o žalobě, neboť žalobce podal dne 1.10.2010 žádost o přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí podle § 55 b) daňového řádu. Soud návrhu žalovaného správního orgánu usnesením ze dne 25.1.2011 vyhověl a řízení do doby vyřízení žádosti žalobce o přezkum rozhodnutí podle zákona č. 337/1992 Sb., v platném znění přerušil. Dne 13.4.2011 podal žalovaný správní orgán návrh na pokračování v řízení spolu se sdělením, že dle sdělení Generálního finančního ředitelství ze dne 24.3.2011 nebyl shledán důvod pro nařízení přezkumného řízení. Odpadla tudíž překážka řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 14.4.2011 rozhodl o pokračování v řízení. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích nabylo právní moci dne 21.4.2011. Krajský soud vyzval žalovaný správní orgán o zaslání správních spisů a vyjádření k žalobě žalobce. Spis spolu s vyjádřením žalovaného správního orgánu byl soudu předán dne 4.5.2011.

IV. Právní názor soudu

(16) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

(17) Žalobce v žalobě namítal, vyměření daně v nesprávné výši (A), formální zahájení daňové kontroly (B), chybný postup při dokazování (C), a procesní pochybení (D).

A. Vyměření daně v nesprávné výši

(18) Žalobce v prvé řadě uvedl, že mu byla rozhodnutím žalovaného vyměřena daň v nesprávné výši. Podle jeho názoru, mělo být celkové zvýšení½ společného základu daně podle § 13a) zákona o daních z příjmů ve výši 988 691,80 Kč a nikoliv jak je uvedeno v rozhodnutí o odvolání ve výši 988 698,- Kč. Žalobce z toho dovozuje, že následně vyměřená daň nebyla vyměřena zákonným způsobem. S ohledem na tuto žalobní námitku soud ve shodě s žalovaným správním orgánem ověřil, že v protokole ze dne 11.5.2010 byla chybně uvedena částka, o kterou mělo dojít ke zvýšení základu daně u žalobce. Žalovaný správní orgán k této žalobní námitce poukázal na to, že ze zprávy o daňové kontrole vyplynulo snížení výdajů za sdružení ve výši 3 653 384,- Kč. Po úpravě činily příjmy podle § 7 za sdružení 34 054 229,- Kč. Výdaje podle § 7 za sdružení 29 396 134,- Kč. Dílčí základ Pokračování
- 7 -
10Af 86/2010

daně za sdružení podle § 7 činil 4 658 095,- Kč. Na žalobce připadl podíl 40 % z čehož příjmy činily v tomto poměru pro žalobce 13 621 692,- Kč, výdaje 11 758 454,- Kč, nikoliv, jak je uvedeno ve zprávě o daňové kontrole 11 758 440,- Kč. Dílčí základ daně pak činil 1 863 238,- Kč a nikoliv, jak je uvedeno ve zprávě o daňové kontrole 1 863 252,- Kč. Vzniklý rozdíl skutečně činil 14,- Kč. Tento rozdíl pak ve vztahu k daňové povinnosti žalobce ani při uplatnění výpočtu ze společného základu daně manželů neměl vliv na stanovení daňové povinnosti, neboť při zaokrouhlování základu daně na celé stokoruny dolů rozdíl 7,- Kč u každého manžela zaniká při zaokrouhlování. Z toho tedy vyplývá ve vztahu ke změnám, které byly provedeny v rámci odvolacího řízení, že došlo ke snížení výdajů za sdružení o 1 290 110,- Kč. Podíl tohoto snížení, který připadl na žalobce činil 516 044,- Kč. Žalovaný ve svém rozhodnutí vycházel z údajů žalobce v daňovém přiznání, které byly žalovaným správním orgánem upraveny o neprokázané výdaje a namítaná chyba ve výši 14,- Kč, která byla ve zprávě o daňové kontrole uvedena v důsledku chybného zápisu podílu žalobce na výdajích sdružení, byla zhojena žalobou napadeným rozhodnutím. Žalobce byl s úpravou údajů z daňové evidence seznámen ve zprávě o daňové kontrole. Žalobci lze přisvědčit v jeho námitce ohledně chyby, která činila 14,- Kč, nutno však zdůraznit, že vykázaný rozdíl neměl vliv na stanovení daňové povinnosti žalobci. Z toho důvodu nelze dospět k závěru, že vyměřenou daň lze považovat za nezákonnou, ani, že z tohoto důvodu je rozhodnutí žalovaného správního orgánu nepřezkoumatelné. Chyba byla zhojena v rozhodnutí žalovaného správního orgánu v souvislosti se zaokrouhlováním základu daně na celé stokoruny, kdy rozdíl ve výši 7,- Kč u každého z manželů zaokrouhlováním zanikl. Vada řízení, která je žalobcem namítána nemá vliv na zákonnost rozhodnutí. V žalobou napadeném rozhodnutí byla daň žalobci stanovena ve správné výši.

(19) Podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. soud bez nařízení jednání zruší rozhodnutí správního orgánu, pokud došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Jak bylo v předchozím odstavci vysvětleno, v dané záležitosti nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí a to ani za situace, že došlo k popsané vadě řízení spočívající v nesprávně uvedeném údaji ohledně základu daně. Tato vada neměla vliv na zákonnost rozhodnutí, a proto soud nepostupoval v intencích citovaného a žalobcem namítaného ustanovení soudního řádu správního. Rozhodnutí žalovaného správního orgánu nebylo z tohoto důvodu nepřezkoumatelné.

B. Formální zahájení daňové kontroly

(20) Žalobce dále namítal, že daňová kontrola byla zahájena formálně, neboť správce daně neučinil žádný faktický krok k prověření rozhodných skutečností. Z toho důvodu nelze podle názoru žalobce považovat sepsání protokolu za úkon směřující k vyměření daňové povinnosti a nelze mu přiznat účinky stanovené v § 47 odst. 2 daňového řádu. Navíc protokol, kterým byla zahájena daňová kontrola, byl sepsán v rozporu s § 12 odst. 2 daňového řádu, neboť v protokolu není uvedeno vyjádření poučené osoby, což je zákonnou náležitostí protokolu. Žalobce má za to, že je nezbytné trvat na procesní bezvadnosti a formálnosti tohoto úkonu a v opačném případě nelze přiznat protokolu zásadní účinky, tak jak je s nimi zákon spojuje. K tomu je odkazováno na judikaturu NSS a dovozováno, že postup v daném případě představoval libovůli správního orgánu.

Pokračování
- 8 -
10Af 86/2010

(21) Tato námitka žalobce není důvodná. Jak vyplývá z písemností založených ve správním spise, daňová kontrola u žalobce byla zahájena dne 12.5.2008. Žalobce v protokolu potvrdil, že se mu dostalo poučení ve smyslu daňového řádu, kterému porozuměl. Uvedl základní údaje o své podnikatelské činnosti a sdělil, že doklady byly předány za sdružení Finančnímu úřadu v Kaplici, který je místně příslušným správcem daně u osob, se kterými žalobce podnikal ve sdružení. Dalšími úkony správce daně po zahájení daňové kontroly bylo místní šetření provedené správcem daně dne 18.8.2008 u účetní žalobce, která předložila daňovou evidenci a podala správci daně vysvětlení. Správce daně dále vyzval k součinnosti třetích osob Českou poštu s. p. a uskutečnil dne 29.8.2008 místní šetření na České poště s. p. a šetřil konkrétní okolnosti ohledně doručování písemností. Z toho důvodu nelze souhlasit s názorem žalobce, že daňová kontrola byla zahájena formálně. V rámci uskutečněných místních šetření správce daně s třetími osobami komunikoval, převzal písemnosti a sepsal do protokolu poskytnuté informace a vysvětlení. Daňová kontrola nebyla zahájena formálně, správce daně činil konkrétní úkony za účelem zjištění správnosti žalobcem vykázané daňové povinnosti. S ohledem na probíhající daňovou kontrolu u místně příslušného správce daně Finančního úřadu v Kaplici u dalších členů sdružení byly k dispozici doklady sdružení až při jednání dne 6.1.2009. Při tomto jednání byl také žalobce podrobně seznámen s výsledky kontrolních zjištění Finančního úřadu v Kaplici. Právě na základě zjištění Finančního úřadu v Kaplici i z daňové evidence, která byla přímo předložena žalobcem, správci daně vznikly pochybnosti o správnosti údajů, které žalobce vykázal v daňových přiznáních. Daňová kontrola proto pokračovala a vyústila ve výzvu správce daně ze dne 23.3.2009, kterou adresoval a doručil žalobci. K protokolu, kterým byla daňová kontrola zahájena dlužno uvést, že splňuje požadavky stanovené v ustanovení § 12 odst. 2 daňového řádu. Z protokolu je patrno, kdo, kde a kdy daňové řízení prováděl, které osoby se řízení zúčastnily, a byl označen hlavní předmět jednání. Z protokolu je zřejmé, jaké informace žalobce poskytl v průběhu jednání správci daně, v protokole jsou zaznamenána i udělená poučení a i vyjádření poučené osoby. Žalobce jako poučená osoba sdělil, že poučení rozumí a že poučení bylo poskytnuto. Nelze proto přisvědčit současně žalobcově interpretaci, že poučení žalobci poskytnuto nebylo a rovněž, že absentuje vyjádření poučené osoby. Protokol obsahuje náležitosti požadované zákonem a splňuje požadavky na veřejnou listinu. Jako veřejná listina citovaný protokol osvědčuje průběh konkrétního procesního úkonu správce daně, jinými slovy pravdivost vylíčení informací, které žalobce při ústním jednání poskytl. Protokol o zahájení daňové kontroly byl sepsán a dokládá, že daňová kontrola byla zahájena řádným způsobem. Nejednalo se o formální úkon. Daňová kontrola zahájená u žalobce protokolem ze dne 12.5.2008 byla úkonem směřujícím k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení ve smyslu § 47 odst. 2 daňového řádu. Z dalších úkonů správce daně nelze mít pochybnosti o tom, zda daňová kontrola od tohoto data u žalobce probíhala, přestože nebyly pořízeny další protokoly. Průběh kontrolní činnosti a samotnou kontrolní činnost totiž nelze považovat za ústní jednání, o kterém by musel být pořizován protokol. To vyplývá i z rozsudku NSS č.j. 4 Afs 32/2004-94, ve kterém Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že sepisování protokolů o každém úkonu kontrolní činnosti by bylo neúměrným zatěžováním a zdržováním. Soud proto nepřisvědčil žalobci v důvodnosti jím uplatněných námitek ohledně formálního zahájení daňové kontroly, ani vůči protokolu o zahájení daňové kontroly a rovněž nesdílí názor ohledně libovůle správního orgánu. Protokol nebyl sepsán v rozporu s ustanovením § 12 odst. 2 daňového řádu. Nejednalo se o libovůli ani o neodůvodněné nerovné zacházení, ani porušení principu vázanosti vlastní správní praxí. Žalobcem poukazované judikáty nejsou pro danou věc případné. Při sepisování protokolu o zahájení daňové kontroly u žalobce nedošlo k porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které by mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Pokračování
- 9 -
10Af 86/2010

C. Chybný postup při dokazování

(22) Žalobce vytýkal žalovanému jako zásadní pochybení v dokazování, že nezohlednil čestné prohlášení Stanislava Lorence, které učinil dne 8.4.2008. Má za to, že pokud by žalovaný tvrzení Stanislava Lorence zohlednil, musel by dojít k závěru, že žalobce uskutečnil deklarované nákupy, které byly správcem daně vyloučeny z daňových nákladů.

(23) Námitka žalobce důvodná není. V prvé řadě je třeba odkázat na ustanovení § 31 odst. 4 daňového řádu, podle kterého lze jako důkazní prostředky použít „všech prostředků, jimiž lze ověřit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti, a které nejsou získány v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Jde zejména o různá podání daňových subjektů (přiznání, hlášení, odpovědi na výzvy správce daně apod.), o svědecké výpovědi a znalecké posudky, veřejné listiny, zprávy o daňových kontrolách, protokoly a úřední záznamy o místním šetření a ohledání, povinné záznamy vedené daňovými subjekty a doklady k nim apod.“ Z jazykového výkladu tohoto ustanovení plyne, jak judikoval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku sp. zn. 8 Afs 81/2008 „že jde o demonstrativní výčet, přičemž z ustálené judikatury správních soudů je zároveň zřejmé, že čestnými prohlášeními nejsou skutečnosti prokázány, ale pouze osvědčeny a není tak naplněn předpoklad daný v § 31 odst. 4 daňového řádu, totiž možnost ověřit takovým důkazním prostředkem skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti“. V dané věci správce daně hodnotil obsah čestného prohlášení jako důkazu listinou, ve kterém osoba Stanislav Lorenc vyslovila přesvědčení, že údaje, které jsou uvedeny v prohlášení, se skutečně staly. Informace uvedené v čestném prohlášení správce daně ověřoval i výslechem Stanislava Lorence jako svědka. Výpověď byla uskutečněna dne 8.4.2010. Z výpovědi tohoto svědka vyplynulo, že Stanislav Lorenc byl jediným zaměstnancem společnosti Účtoservis Lorenc spol. s r.o. a vykonával veškeré činnosti, kterými se společnost zabývala. Potvrdil vystavení a podepsání faktur předložených žalobcem. Konkrétně však nemohl uvést, o jaké obchody se jednalo, a nepamatoval si, kdo zajišťoval konkrétní činnosti, které byly předmětem fakturace. Odkazoval na obsah protokolů, které byly sepsány na Finančním úřadě v Kaplici. S ohledem na obecnost výpovědi žalobce nemohl být vysloven závěr, že žalobce uskutečňoval nákupy materiálu tak, jak deklaroval. Tvrzení Stanislava Lorence uvedené v čestném prohlášení právě pro nekonkrétnost ve prospěch tvrzení žalobce být využito nemohlo. Žalobce byl seznámen s hodnocením svědecké výpovědi Stanislava Lorence správcem daně, a to především k potvrzení obchodních styků se žalobcem, svědek však pouze potvrdil vystavování faktur, nepamatoval si však žádné konkrétní dodavatele poskytnutých služeb, které následně přefakturovával žalobci. Přitom se jednalo o významný objem služeb co do množství i fakturovaných částek. Jednalo se o poskytnutí služeb kupříkladu výrobu letáků, ceníků, samolepek, kalendářů apod. a z důvodu nekonkrétnosti výpovědi nebylo možné poskytnuté plnění ověřit. Správce daně dále v souvislosti s výpovědí svědka Stanislava Lorence provedl místní šetření u společnosti Účtoservis Lorenc a za součinnosti třetích osob Policie ČR zapůjčil doklady této společnosti. Po ohledání těchto dokladů při místním šetření správce daně zjistil, že společnost Účtoservis Lorenc spol. s r.o., která žalobci dodávala značné objemy papíru a kopírovaných tiskovin sama tyto v potřebném objemu pro fakturovanou činnost nenakupovala, nenakupovala ani služby související s předmětem fakturace. Nemohla z toho důvodu dle zjištění správce daně tisk sama provádět, neboť k tomu neměla potřebné vybavení a ani žádné doklady na přijaté služby tisku či nákup většího množství papíru nebyl při ohledání dokladů společnosti Účtoservis Lorenc spol. s r.o. zajištěn. Správce daně z toho důvodu postupoval při dokazování v souladu s daňovým řádem. Tvrzení žalobce prokázáno Pokračování
- 10 -
10Af 86/2010

nebylo a nebyly proto splněny zákonem stanovené předpoklady pro daňovou uznatelnost výdajů. V této souvislosti nelze akceptovat a ve vztahu k daňové uznatelnosti výdajů zohlednit tvrzení žalobce, že byl v dobré víře, že materiál pochází od uvedených společností.K tomu, aby mohla být uznána daňová uznatelnost výdajů, je zapotřebí splnit zákonem stanovené předpoklady. Žalobce neprokázal, že nakoupil fyzicky existující materiál a zaplatil jím tvrzenou výši finančních prostředků a tento materiál skutečně použil pro účely dosažení zisku. Žalobci bylo umožněno, aby rozhodné skutečnosti prokazoval. Žalobci byly sděleny pochybnosti správce daně, byla mu doručena i výzva, ve které byly podrobně specifikovány pochybnosti správce daně, a žalobce měl možnost pochybnosti správce daně odstranit. Důkazy, které žalobce nabízel, důkazní břemeno neunesl a pochybnosti správce daně neodstranil. To vyplývá ze závěru správce daně, který je vysloven ke konkrétnímu zdaňovacímu období ve zprávě o daňové kontrole a žalovaný se odůvodněním tohoto závěru zabýval i v žalobou napadeném rozhodnutí. V této souvislosti nelze přehlédnout, že nebyly prokázány výdaje deklarované od společnost CB-plast a Telspo Vágner spol. s r.o., neboť jednatel společnosti CB-plast JUDr. František Chovít uvedl, že se nepodílel na obchodní spolupráci se žalobcem ani dalším účastníkem sdružení, stejně tak vypověděl svědek Richard Vágner, jednatel společnosti Telspo Vágner spol. s r.o.

(24) Žalobce namítal i porušení § 16 odst. 4 písm. e) zákona o správě daní a poplatků, neboť výslechy provedené Finančním úřadem v Kaplici byly provedeny bez jeho přítomnosti, a tudíž nemohl konzumovat svá práva. Tato žalobní námitka není opodstatněná. Jak žalobce dále sám v žalobě uvedl, správce daně výslechy svědků, které byly realizovány před Finančním úřadem v Kaplici, zopakoval. S hodnocením výslechů svědků byl žalobce dne 11.5.2010 seznámen. O tom svědčí protokol o ústním jednání z téhož data. Namítá-li žalobce, že mu bylo znemožněno účastnit se pro něho nejzásadnějšího výslechu svědka Stanislava Lorence, tím, že byl sice informován o datu konání výpovědi tohoto svědka dne 4.3.2010, avšak o náhradním datu výslechu informován nebyl, a tudíž se jej nemohl zúčastnit, pak tato námitka rovněž důvodná není. Žalovaný správní orgán doložil písemné potvrzení operátora, že o náhradním termínu výslechu svědka Stanislava Lorence, zástupce žalobce vyrozuměl SMS zprávou, která byla doručena dne 7.4.2010. Formu a způsob vyrozumění daňového subjektu o datu konání výslechu svědka právní norma nestanoví. Jestliže není způsob vyrozumění stanoven právní normou, pak nelze úspěšně vyrozumění o výslechu svědka způsobem, který byl v dané věci použit zpochybnit. Žalovaný správní orgán v dané věci předložil potvrzení operátora, že SMS zpráva byla doručena, což vypovídá o tom, že adresát zprávu otevřel a zprávu si přečetl. Bylo tedy na žalobci, zda se výslechu svědka zúčastní, či v případě nemožnosti účastnit se výslechu svědka v náhradním termínu, požádá o změnu tohoto termínu konání výslechu svědka. Žalobce v dané věci nereagoval, o změnu termínu nepožádal, ani se výslechu svědka nezúčastnil. Žalovaný svědka vyslechl bez přítomnosti žalobce a s hodnocením svědecké výpovědi žalobce seznámil. Žalobce k obsahu svědecké výpovědi nevznesl námitky, nepožádal o provedení dalších důkazů, a to i za situace, kdy podle jeho vyjádření, byla pro něho výpověď tohoto svědka, zásadní. Soud proto uzavřel, že postupem žalovaného, nebylo žalobci znemožněno účastnit se výslechu svědka Lorence. Žalobci nebyla popřena jeho práva, neboť žalobce byl obeznámen o datu konání výslechu svědka. Namítá-li žalobce, že mu nebylo zákonem předvídaným způsobem konání svědka oznámeno, pak v žalobě neuvádí, v čem konkrétně spatřuje pochybení správce daně. Z daňového spisu soud ověřil, že se žalobce prostřednictvím svého zástupce zúčastnil pouze konání svědecké výpovědi s jednatelem společnosti CB-plast s.r.o. JUDr. Františkem Chovítem ostatních svědeckých výpovědí se nezúčastnil. Žalobci nebylo znemožněno prokázat svá tvrzení, že uváděný materiál přebíral a platil panu Lorencovi. Naopak z dalších šetření správce daně, které byly výše popsány byl vysloven opodstatněný závěr, že žalobcem Pokračování
- 11 -
10Af 86/2010

tvrzená plnění a služby nemohly být s ohledem na doklady prověřené v evidenci svědka Lorence uskutečněny tak, jak bylo deklarováno. Soud neshledal v postupu správce daně při dokazování vady, které by měly vliv na zákonnost rozhodnutí a vedly ke zkrácení žalobce na jeho právech.

D. Procesní pochybení

(25) Žalobce v rámci namítaných procesních pochybení v prvé řadě tvrdil, že bylo v jeho daňovém řízení vycházeno výhradně z kontroly provedené Finančním úřadem v Kaplici u daňových subjektů, které s ním podnikali ve sdružení fyzických osob. Tato námitka není důvodná. Nelze především přehlédnout, že po provedení prvních kontrolních úkonů po zahájení daňové kontroly byl žalobce dne 6.1.2009 seznámen se skutečnostmi, které vyplynuly z kontroly daně z příjmů fyzických osob, kterou provedl Finanční úřad v Kaplici a tato kontrola vycházela z daňové evidence sdružení žalobce za kontrolovaná zdaňovací období. Součástí kontroly daně z příjmů fyzických osob bylo především zkoumání výše výdajů ve smyslu § 24 zákona o daních z příjmů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Žalobce byl informován o tom, že v účetnictví žalobce jsou evidovány faktury placené jako výdaje v hotovosti, přičemž faktury vystavené společností CB-plast s.r.o. a Telspo Vágner spol. s r.o. tyto společnosti nikdy nevystavily, nikdy tyto práce ani služby pro účastníky sdružení neprovedly a neobdržely ani žádné úhrady. Žalobce byl v rámci provádění daňové kontroly Finančním úřadem v Kaplici vyslechnut jako svědek a připustil, že některé faktury od společnosti CB-plast s.r.o. nepřejímal, a tudíž je nemohl ani platit. Skladovou evidenci společnost žalobce nevedla, a tudíž nemohla být ani ke kontrole předložena. Žalobce přisvědčil i závěru, že pokud výdaje byly v daňové evidenci zaevidovány nesprávně, pak musí být z těchto výdajů vyloučeny. Další jednání žalobce se správcem daně se uskutečnilo 30.1.2009, kdy předával správci daně písemnosti jako seznam přijatých faktur, počítačové sestavy ohledně prodeje řezaček a poskytl informaci ohledně převzetí výroby RS 88 od JZD Netřebice. Žalobce předkládal další doklady správci daně dne 18.2.2009. Správce daně vydal dne 23.3.2009 výzvu k prokázání skutečností rozhodných pro správné stanovení daňové povinnosti žalobce, a to podle § 16 odst. 2 písm. c) a e) a § 31 odst. 9 daňového řádu. Ve výzvě vyhodnotil žalobcem předložené důkazní prostředky, seznámil žalobce se zjištěními, která vyplynula z předložených důkazních prostředků. Uvedl, že skladovou kartu žalobcem předloženou namátkově porovnal s počítačovými sestavami a poukázal na chybějící vzájemnou vazbu mezi těmito doklady. Žalobce upozornil na to, že z předložených dokladů nelze ověřit vazbu mezi výdejem zboží ze skladu a vystavenými fakturami. Jinými slovy upozornil žalobce na to, že vazbu mezi výdejem zboží ze skladu a prodejem tohoto zboží nelze ověřit. Současně poukázal správce daně na to, že tvrzení žalobce o výši a způsobu stanovení skladové ceny je odlišné od tvrzení, které poskytla správci daně účetní a dokladoval tyto pochybnosti konkrétními příklady, které jsou uvedeny v citované výzvě. Další pochybnosti jsou vyjádřeny na straně 5 – 12 výzvy. Z toho důvodu nelze přisvědčit námitce žalobce, že správce daně vycházel výhradně z kontroly provedené Finančním úřadem v Kaplici a postup správce daně byl ve vztahu k žalobci nezákonný. Rovněž nelze přisvědčit tomu, že žalobce na nezákonnost tohoto postupu správce daně bezvýsledně opakovaně upozorňoval. Naopak z citovaných písemností vyplývá, že na zjištění Finančního úřadu v Kaplici správce daně žalobce upozornil, s kontrolními zjištěními jej seznámil a umožnil žalobci předkládat doklady, kterými by kontrolní zjištění doplnil a neprokázané výdaje doložil. Žalobce doklady předkládal, pochybnosti správce daně jimi však odstraněny nebyly, k čemuž byla správcem daně vydána výzva, na jejímž podkladě měl žalobce příležitost Pokračování
- 12 -
10Af 86/2010

pochybnosti správce daně odstranit, neboť výzva byla podrobně specifikována včetně odůvodnění pochybností správce daně. Soud proto dospěl k závěru, že postup správce daně byl odpovídající zákonu a byl dostačující pro zjištění skutkového stavu. Z písemností založených ve spise rovněž nelze přisvědčit tvrzení žalobce, že správce daně neviděl účetnictví žalobce, a tudíž nelze žalobci stanovit daň dokazováním. Jestliže žalobce podnikal s dalšími fyzickými osobami ve sdružení fyzických osob a první kontrola probíhala u místně příslušného správce daně Finančního úřadu v Kaplici, pak je zcela logické, že zjištění provedená tímto správcem daně, měla význam i pro žalobce, který se podílel na podnikatelské činnosti sdružení 40 %. Místně příslušný správce daně žalobce pak pouze nepřevzal závěry kontroly provedené Finančním úřadem v Kaplici, na tuto kontrolu navázal a žalobci poskytl dostatečný prostor pro prokázání jeho tvrzení. Z toho důvodu je nutné odmítnout nesouhlas žalobce vyjádřený tím, že v jeho případě bylo daňové řízení degradováno na úroveň procesní frašky. Jak bylo výše podrobně popsáno, postup správce daně nebyl v rozporu s požadavky zákona o správě daní a poplatků a postupem správce daně nedošlo k zásahu do spravedlivého procesu ve vztahu k žalobci.

(26) Současně je nutné odmítnout žalobní námitku, že faktickým důsledkem vadného postupu správce daně bylo, že žalobce neměl možnost v řízení aktivně vystupovat, neboť veškeré zásadní skutečnosti byly součástí neveřejné části spisu a žalobci tak bylo fakticky kladeno za vinu neunesení důkazního břemene subjektů, které podnikaly se žalobcem ve sdružení. Pro toto tvrzení nepředložil žalobce žádné důkazy. Tuto žalobní námitku současně formuloval v obecné poloze. Neuvedl, v jakém směru měl být omezen v aktivním vystupování, ani které zásadní skutečnosti měly být součástí neveřejné části spisu, a tudíž jej omezovaly v realizaci jeho důkazního břemene. Soud opakovaně odkazuje na písemnosti založené ve správním spise, které jsou dokladem opačného přístupu správce daně. Žalobci bylo umožněno seznámit se jak se závěry daňové kontroly provedené Finančním úřadem v Kaplici, bylo mu umožněno předložit veškeré doklady, které měl k dispozici jak ke kontrolním zjištěním provedeným tímto správcem daně, tak i k pochybnostem, které vznikly správci daně žalobce ve vztahu k žalobcem předloženým důkazům. Žalobce měl možnost navrhovat důkazy a předkládat doklady. Závěry daňové kontroly nebyly převzaty formálně bez aktivní možnosti žalobce účastnit se dokazování, žalobce byl i opakovaně seznámen s výsledky daňové kontroly. Poprvé v rámci předání konceptu zprávy o daňové kontrole, ke které měl možnost rovněž vznášet připomínky a výhrady. I v odvolacím řízení došlo k doplnění dokazování provedením svědeckých výpovědí a žalobce byl i se závěry správce daně ve vztahu k těmto zjištěním, které vyplynuly z provedených svědeckých výpovědí, seznámen. V případě výhrad či nesouhlasu se závěry správce daně mohl i v této fázi řízení navrhovat doplnění důkazů, čehož však nikterak aktivně nevyužil.

(27) Ze stejných důvodů jako v předchozím odstavci je nutné odmítnout i výhradu žalobce, že je nedostatečné jeho vyjádření k řízením prováděným Finančním úřadem v Kaplici a to z toho důvodu, že v tomto řízení byl žalobce vyslýchán pouze jako svědek bez možnosti do řízení jakkoli aktivně zasáhnout. Toto tvrzení žalobce je nutné odmítnout právě pro skutečnost, že žalobce nebyl pouze pasivně seznámen s výsledky daňového řízení a nemohl výsledek řízení aktivně ovlivnit. Naopak, výsledky daňového řízení, které byly zjištěny Finančním úřadem v Kaplici, měl žalobce k dispozici, žalobce mohl pořizovat i kopie dokladů, o které požádal, a bylo mu umožněno využít všech práv zaručených mu daňovým řádem ve vztahu k prováděnému dokazování příslušným správcem daně. Právo žalobce na spravedlivý proces z toho důvodu porušeno nebylo. Žalobce poukazuje dále na to, že nikdy nebyl správcem daně vyzván k prokázání rozhodných skutečností a jediná výzva se vztahovala pouze k řízení vedenému ve vztahu k dani z přidané hodnoty, když mělo jednat se Pokračování
- 13 -
10Af 86/2010

o výzvu ze dne 5.11.2009. Z předchozího odůvodnění v odstavci 12 a 25 vyplývá zcela jednoznačně, že toto tvrzení žalobce neodpovídá skutečnosti, neboť ve správním spise je založena výzva ze dne 23.3.2009, ve které byl žalobce podrobně seznámen s pochybnostmi správce daně i s důvody, na základě kterých pochybnosti správci daně vznikly a byl vyzván k tomu, aby konkrétní pochybnosti odstranil, byla mu k tomu stanovena zákonná lhůta a zároveň byl poučen i o tom, jaké mohou nastat důsledky v případě neodstranění pochybností správce daně. Z toho důvodu není námitka žalobce důvodná a jeho tvrzení neodpovídá písemnostem založeným ve spise.

(28) Poukazuje-li žalobce na výpověď svědka Richarda Vágnera, bývalého jednatele společnosti Telspo Vágner spol. s r.o., kterou mohlo být nanejvýš podle názoru žalobce prokázáno, že Vágner nebyl v době vydávání dokladů jednatelem společnosti, pak ani tato námitka není shledána soudem důvodnou. Podle názoru žalobce měl správce daně přistoupit k výslechu osoby, která byla v inkriminovanou dobu jednatelem společnosti. Nelze však přehlédnout skutečnost, že společnost Telspo spol. s r.o. dne 6.4.2005 zanikla, Richard Vágner ukončil tímto dnem své jednatelství ve zmiňované společnosti. Po tomto datu tudíž nemohla ani společnost žádné faktury vydat, neboť po datu 6.4.2005 neexistovala. Z toho důvodu svědectví Richarda Vágnera ve vztahu k jemu předloženým fakturám, že je společnost nevystavovala, neviděl je a nezná žalobce je věrohodné a pro věc využitelné a návrh žalobce na provedení výslechu svědka jednatele společnosti, která měla vystavovat faktury v době následující po ukončení členství Richarda Vágnera jako jednatele společnosti je z hlediska zjištěných faktur zcela neopodstatněný a nerealizovatelný. Soud proto uzavřel, že ani tato žalobní námitka důvodná nebyla. Daňové řízení bylo vedeno podle platné právní úpravy.

V. Závěr, náklady řízení

(29) Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žalobcem uváděné žalobní námitky neshledal důvodné a rozhodnutí žalovaného považuje za přezkoumatelné a vydané v souladu se zákonem. Žalobu proto podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

(30) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech, z důvodů stanovených v § 103 s.ř.s. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem podle § 105 odst. 2 s.ř.s.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 24. června 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru