Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 85/2010 - 36Rozsudek KSCB ze dne 19.01.2011

Prejudikatura

8 Afs 15/2007 - 75

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Afs 34/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10Af 85/2010 – 36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce M. K., zastoupeného JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou se sídlem Český Krumlov, Rooseveltova 37, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.7.2010, č.j. 3227/10-1100, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Správce daně zahájil dne 3.6.2008 u žalobce daňovou kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007, dne 17.9.2007 zahájil daňovou kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2003, 2004 a 2006. Dne 24.11.2009 vydal správce daně dodatečný platební výměr č.j. 241984/09/077910303559, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za rok 2004 ve výši 213 155,- Kč a rozhodnutím ze dne 24.11.2009 č.j. 249600/09/077910303559 byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za rok 2006 ve výši 285 316,- Kč, snížena daňová ztráta z částky 461 667,- Kč na částku 0,- Kč a současně byla sdělena povinnost zaplatit penále ve výši 80 146,- Kč, rozhodnutím ze dne 24.11.2009 č.j. 249546/09/077910303559, byla dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2007 ve výši Pokračování
- 2 -
10Af 85/2010

27 387, snížena daňová ztráta z částky 250 284,- Kč na částku 0,- Kč a sděleno penále 17 991,- Kč. Žalobce se proti dodatečným platebním výměrům odvolal. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce dne 14.7.2010 zamítnuto.

Žalobce namítá, že vydané platební výměry byly vydány v nezákonně vedeném daňovém řízení, žalobci byla správcem daně odňata možnost prokazovat svá tvrzení. Ze strany správce daně nebyly respektovány návrhy důkazních prostředků, žalobce opakovaně se domáhal provedení důkazů a správce daně je odmítal. Správce daně provedl výslechy navrhovaných svědků, které však nazval místním šetřením a jejich provádění nebylo žalobci oznámeno. Proti tomuto postupu se žalobce bránil, ovšem marně. V odvolání žalobce vznesl opětovně námitku na provedení výslechů svědků nezákonným způsobem, v rámci odvolání správce daně prvního stupně otevřel opakovaně kontrolu a začal provádět důkazy, které v daňovém řízení provedl způsobem odporujícím zákonu o správě daní a poplatků, byli jím vyslechnuti navrhovaní svědci, kteří již jednou vypovídali v dané věci. Žalobce namítá, že takto provedené důkazy svědecké výpovědi byly provedeny v rozporu se zákonem, neboť byly provedeny po podání odvolání správcem daně prvního stupně, aniž by ten o jejich provádění uvědomil odvolací orgán. Poté správce daně provedl dne 26.5.2010 vyhodnocení těchto důkazů a doplnil a upřesnil úřední záznam na jehož základě byly pak dne 24.11. vydány platební výměry. Tak došlo k situaci, že výpočet daně byl znám až půl roku po vydání dodatečných platebních výměrů. Správce daně sice seznámil žalobce s obsahem tohoto úředního záznamu, žalobce se také k němu vyjádřil, jeho vyjádření však nemělo již žádný smysl, neboť jeho obsah byl hodnocen až v rozhodnutí žalovaného. Ustanovení § 50 daňového řádu nepřipouští možnost, že by správce daně mohl pokračovat v daňové kontrole a provádět dodatečně důkazy, které buď opomněl, nebo provedl nezákonným způsobem v původní kontrole. Žalobce setrval na námitce o nesprávné výši dodatečně doměřené daně. V odvolání neměl možnost uvést konkrétní námitky ke způsobu vypočtené daně, neboť původní úřední záznam byl nekonkrétní a nepřezkoumatelný. K novému úřednímu záznamu se žalobce vyjádřil, na jeho námitky bylo reagováno až v odůvodnění rozhodnutí žalovaného, to již neměl možnost vyjádřit se k přijatým závěrům.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť žalobci byla doměřena daň v souladu s ustanovením § 31 odst. 5 daňového řádu, tedy podle pomůcek, které měl finanční úřad k dispozici. Žalovaný zkoumal v souladu s § 50 odst. 5 daňového řádu, zda byly správcem daně dodrženy zákonné podmínky pro použití tohoto způsobu stanovení daně. Po přezkoumání spisového materiálu a průběhu daňového řízení žalovaný konstatoval, že na základě úředních záznamů o stanovení základu daně a daně z příjmů fyzických osob podle pomůcek za zdaňovací období roku 2004, 2006 a 2007, které jsou podkladem pro dodatečné stanovení daně, nelze přezkoumat, zda daň byla podle pomůcek stanovena spolehlivě, proto vrátil spisový materiál správci daně k doplnění a správce daně předmětné úřední záznamy o stanovení základu daně a daně podle pomůcek doplnil a upřesnil úředním záznamem č.j. 163815/10/0779303377. S doplněním úředního záznamu byl žalobce seznámen 7.6.2010, k doplněným úředním záznamům žalobce podal vyjádření, které bylo posouzeno jako doplnění odvolání a stanovisko žalovaného k němu je uvedeno v napadeném rozhodnutí. K námitce, že provedení důkazů uskutečněnými výslechy svědků bylo v rozporu se zákonem, žalovaný uvedl, že ve vyjádření ke kontrolním zjištěním podaném dne 3.7.2009 žalobce navrhoval provedení výslechů svědků, výpovědi měli dle žalobce posloužit k prokázání nákupních cen vozidel uvedených v nákupních smlouvách a způsob jejich uhrazení, proto výslechy svědků byly provedeny až v odvolacím řízení, poté co žalobce namítal v odvolání neprovedení svědeckých výpovědí. Ze závěrů správce daně vyplývá, že provedením předmětných svědeckých výpovědí nebyly zjištěny skutečnosti, na základě kterých správce Pokračování
- 3 -
10Af 85/2010

daně mohl posoudit tvrzení žalobce o správnosti údajů o příjmech za prodej vozidel v daňové evidenci za prokázané, a které by vedly ke změně rozhodnutí. Výslechy svědků provedené v rámci doplnění odvolacího řízení nejsou pokračováním daňové kontroly, neboť doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení je možné. Doplněním úředního záznamu o stanovení základu daně podle pomůcek, kdy došlo pouze k jeho upřesnění dne 26.5.2010, a žalobce byl s doplněním úředního záznamu seznámen a podal k němu vyjádření, nebyl daňový subjekt zkrácen na svých právech, v případě, že jeho vyjádření k úřednímu záznamu ze dne 26.5.2010 bylo posouzeno jako doplnění odvolání a stanovisko žalovaného k němu je uvedeno v napadeném rozhodnutí. Zákonné podmínky pro stanovení daně dle pomůcek byly dodrženy, a proto bylo odvolání žalobce zamítnuto jako nedůvodné.

Ze spisu finančních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Žalobce doručil dne 4.4.2005 přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004, kde přiznal daňovou povinnost ve výši 5 745,- Kč. Dne 30.3.2007 doručil daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006, kde přiznal daňovou ztrátu ve výši 461 667,- Kč. Dne 31.3.2008 doručil daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007, ve kterém přiznal daňovou ztrátu ve výši 250 284,- Kč.

U žalobce byla zahájena daňová kontrola daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007, 2003, 2004 a 2006. Žalobce obchodoval s ojetými vozidly, prodej ojetých automobilů provozoval ve vlastním autobazaru a rovněž prostřednictvím internetu. V roce 2007 žalobce vykonával podnikatelskou činnost v oboru montáž a demontáž, opravy a servis, zkoušky a revize plynových zařízení na LPG k pohonu motorových vozidel.

Ve spise jsou založeny doklady o pořízení ojetých motorových vozidel, přehled přijatých faktur, pokladní deník, přehled dokladů k peněžnímu deníku, výčet přijatých faktur a interní doklady. Správce daně v průběhu daňové kontroly zjistil, že údaje v daňové evidenci nejsou úplné a věrohodné a daňová evidence neodpovídá ustanovení § 7b) odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, neboť z údajů nelze spolehlivě zjistit základ daně. Správce daně měl pochybnosti o správnosti údajů uvedených v daňové evidenci, rovněž se pochybnosti týkaly úhrad faktur za ojetá vozidla dovezená z Itálie a vynaložení výdajů na nákup náhradních dílů v souvislosti s dosažením, zajištěním a udržením příjmů. Správce daně měl rovněž pochybnosti k uplatněným výdajům na pracovní cesty a za použití mobilních telefonů v souvislosti s podnikáním. Dále měl pochybnosti o evidovaných nákupech cizí měny do valutové pokladny, a že evidované osobní vklady do podnikání pocházejí z příjmů již zdaněných či od daně osvobozených.

Ve zprávě o daňové kontrole bylo správcem daně uzavřeno, že žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost tím, že neprokázal všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém přiznání s tím, že správce daně prokázal, že účetní podklady jsou takového rázu, že nejsou věrohodné, průkazné a správné. Na podkladě takových účetních podkladů nelze přezkoumat správnost žalobcem vykázaného základu daně, a proto jsou splněny podmínky pro stanovení daně za použití pomůcek.

Správce daně projednal zprávu o daňové kontrole za předmětná zdaňovací období dne 20.8.2009. Následně byly vydány dne 24.11.2009 dodatečné platební výměry o dodatečném vyměření daně z příjmů, včetně sdělení penále, která jsou uváděna v předchozí pasáži rozsudku. Žalobce podal odvolání proti uvedeným dodatečným platebním výměrům dne Pokračování
- 4 -
10Af 85/2010

9.12.2009, které následně doplnil, přičemž mimo jiné namítal neprovedení svědeckých výpovědí. Správcem daně byl proveden výslech jím navrhovaných svědků za přítomnosti žalobce, se závěry ze svědeckých výpovědí byl žalobce seznámen dne 31.3.2010 a následně byly správcem daně i tyto důkazy vyhodnoceny. Správce daně prvního stupně vyhotovil v rámci odvolacího řízení doplnění úředního záznamu o stanovení základu daně a daně podle pomůcek, který vykazoval nedostatky, a to úředním záznamem ze 26.5.2010. S tímto doplněním úředního záznamu byl žalobce seznámen dne 7.6.2010. K doplněnému úřednímu záznamu se žalobce vyjádřil, toto vyjádření bylo žalovaným posouzeno jako doplnění odvolání a na námitky bylo reagováno v napadeném rozhodnutí.

Odvolání žalobce bylo zamítnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 14.7.2010, neboť žalobcova procesní práva v průběhu daňové kontroly byla dodržena, ze zprávy o kontrole a daňového spisu je výsledek daňového řízení zřejmý. Zjištění správce daně vyplývá z výzvy, k jejímž jednotlivým bodům se žalobce vyjádřil. Ve zprávě o daňové kontrole jsou závěry jednoznačně popsány. V průběhu daňové kontroly bylo zjištěno, že údaje v daňové evidenci nejsou úplné a věrohodné a ta neodpovídá § 7 b) odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů. Z uvedených údajů nebylo možno spolehlivě zjistit základ daně. Soupis vozidel, z jejichž prodeje příjem nebyl zahrnut do daňové evidence, je důkazem o tom, že evidence nebyla vedena zákonným způsobem a neposkytovala věrohodné a pravdivé údaje potřebné pro zjištění základu daně. Nebylo prokázáno, kdy a v jaké částce byly uhrazeny faktury za vozidla dovezená z Itálie, v tvrzení žalobce o předávání vozidel a platbách v Itálii jsou rozpory. Nesrovnalosti zjištěné ve skladové evidenci se týkaly automobilů určených k prodeji. Žalobce nakupoval náhradní díly na typy a značky vozidel, která v daném čase neměl na skladě a neměl pro ně využití. Na žalobci bylo prokázat, že osobní automobil používal pouze pro služební účely vzhledem k uplatněným odpisům a spotřebovaným pohonným hmotám. Žalobce neprokázal, že výdaje uskutečněné za služby telefonních operátorů ve výši jím uplatněné korespondují s objemem uskutečněných pracovních telefonních hovorů. Základ daně a daň byly stanoveny za využití daňových údajů srovnatelného daňového subjektu. Daňová evidence nebyla shledána důvěryhodná, a proto nemohly být účetní podklady žalobce pro stanovení daně využity. Vlastní vklady do podnikání a výměna valut nebyla doložena a nebyly předloženy výpisy z bankových účtů. Daňová evidence je neprůkazná a jiné důkazní prostředky nebyly předloženy. K záznamu správce daně o výpočtu daně se uvádí, že ve zprávě o daňové kontrole byly zhodnoceny veškeré důkazy a byl učiněn závěr, že daň dokazováním stanovit nelze. Při stanovení daně podle údajů srovnatelného subjektu byly hodnoceny ekonomické ukazatele podnikatelské činnosti, při stanovení kritérií pro výběr srovnatelného subjektu byly vzaty v úvahu údaje o výši příjmů žalobce z jeho daňového přiznání, přestože bylo zjištěno, že v něm nebyly uvedeny veškeré příjmy dosažené při podnikatelské činnosti. Pomůckou byl základ daně představující rozdíl mezi příjmy a výdaji z podnikatelské činnosti zjištěný u srovnatelného daňového subjektu. K výhodám podle § 46 odst. 3 zákona bylo přihlédnuto.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobce namítá zkrácení procesních práv o možnost využití opravného prostředku v případě doplnění úředního záznamu o výpočtu daně pomůckou v rámci odvolacího řízení.

V rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 10Af 1/2010-41 ze dne 1.3.2010 učiněn závěr, že úřední záznam o stanovení daně z příjmů fyzických osob dle Pokračování
- 5 -
10Af 85/2010

pomůcek je nepřezkoumatelný. Finanční úřad v Českých Budějovicích v souladu se závěrem tohoto rozhodnutí vypracoval dne 26.5.2010 doplnění a upřesnění úředního záznamu o stanovení daně z příjmů fyzických osob, se kterým žalovaný dne 7.6.2010 seznámil žalobce. V rámci odvolacího řízení lze provedené řízení doplňovat a odstraňovat jeho vady a to i za pomocí výzev nebo může provedení těchto činností uložit žalovaný i správci daně I. stupně. Uvedený postup byl proto zcela v souladu s § 31 odst. 3 a 5 daňového řádu, jestliže správce daně I. stupně na základě pověření žalovaného vypracoval úřední záznam,te dy odstraňoval vady řízení dle závěru krajského soudu. Doplněním uvedeného úředního záznamu měl žalobce všechna práva zachována dle § 16 odst. 4 daňového řádu, neboť byl s obsahem důkazu – úředním záznamem řádně seznámen, důkaz byl projednán v jeho přítomnosti, dle protokolu mu byla dána možnost se k tomuto doplnění vyjádřit, vznést námitky, případně navrhnout či předložit další důkazy. Vzhledem k tomu, že jde o řízení před vydáním konečného rozhodnutí ve věci, kdy nemá již daňový subjekt právo se odvolat, má právo na součinnost, jež bylo realizováno. V daném případě, kdy žalobce byl řádně seznámen s doplněným úředním záznamem a byla mu dána možnost se vyjádřit, byla tak zachována práva daňového subjektu. Následně odvolací orgán tyto jeho námitky kúřednímu záznamu hodnotil v napadeném rozhodnutí a dovodil z těchto důkazů stejný skutkový i právní závěr jako prvostupňový správce daně, jeho postup byl správný.

Žalovaný nenahrazoval doplněním úředního záznamu nedostatek rozhodujících skutkových zjištění pro správné rozhodnutí zásadně významných, rozhodnutí žalovaného vychází ze stejného skutkového zjištění, neopírá se o nové skutečnosti, nebyl tedy opatřen důkaz o skutečnosti, kterou by se prvostupňový správce daně nezabýval, proto nebyla zásada

dvojinstančnosti porušena. Zjištění rozhodná pro stanovení základu daně a daně při využití údajů o srovnatelném daňovém subjektu byla v doplněném úředním záznamu rozvedena tak, aby bylo možno stanovený základ daně a daň podle pomůcek přezkoumat. Přitom na základu

daně a dani se nezměnilo nic, úřední záznam je však popisný natolik, že informace v něm obsažené svědčí o tom, že daň byla stanovena spolehlivě.

V původním úředním záznamu nebyl dostatečně zhodnocen rozdíl ve výši příjmů srovnatelného subjektu ve vazbě na zatajené příjmy žalobce a rozdíl ve výši daňových odpisů ve vazbě na neprokázané výdaje žalobce. Možnost doplnit dokazování má své meze dané tím, že základem odvolacího řízení je přezkoumání rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalobci nebyla odepřena možnost přezkumu správnosti skutkových zjištění na základě jeho odvolání, rozhodnutí žalovaného nebylo založeno na nových skutkových zjištěních, došlo pouze k doplnění úředního záznamu o stanovení daně rozvedením tam uvedených údajů, proto je výhrada žalobce o porušení dvojinstančnosti nedůvodná.

Volba srovnatelného daňového subjektu je soudem posuzována jako správná, neboť se jedná o fyzickou osobu podnikající ve stejném oboru jako žalobce působící v okrajové části města vykonávající živnost bez zaměstnanců. Rozsah příjmů a výdajů tohoto subjektu je zřejmý z jeho daňového přiznání. Využití údajů zvoleného obdobného daňového subjektu je v souladu s § 31 odst. 5 a 6 daňového řádu. Z úředního záznamu je rovněž zřejmé, že výhody plynoucí pro daňový subjekt byly při výpočtu daně při konkrétně stanoveném daňovém základu zohledněny. Soud proto uzavírá, že daň byla stanovena dle pomůcek co nejspolehlivěji na základě úředního záznamu, jež byl dodatečně doplněn dne 26.5.2010. Dodržení zákonných podmínek pro stanovení daně dle pomůcek bylo žalovaným řádně zkoumáno ve smyslu § 50 odst. 5 daňového řádu, žalovaný zjistil, že podmínky byly splněny, neúplně vedenou evidenci nebylo možno využít pro stanovení daně dokazováním.

Pokračování
- 6 -
10Af 85/2010

Zcela nedůvodná je výhrada žalobce ohledně provedení důkazů výslechem svědků v rámci odvolacího řízení k jeho námitce v odvolání, za situace, že žalobce navrhoval provedení výslechu svědků – J. K., M. P., O. N., V. H., M. P. a O. Š. již v řízení před správcem daně. Soud poznamenává, že odvolací orgán je oprávněn řízení doplňovat a odstraňovat jeho vady. To může činit sám, nebo prostřednictvím správce daně prvního stupně. Vzhledem k tomu, že zákon nestanoví, kdy je namístě, aby tak učinil sám, a kdy tak má učinit

prostřednictvím správce daně prvního stupně, je na jeho úvaze, kterou možnost zvolí, přičemž rozhodující je zejména rozsah nezbytného doplnění řízení. Vycházet je třeba z toho, že i při doplnění řízení musí být respektováno právo daňového subjektu na součinnost. V daném případě správce daně před vydáním dodatečných platebních výměrů provedl pouze namátkové šetření ohledně originálů předmětných kupních smluv u nabyvatelů vozidel a zjistil, že ve zmíněných kupních smlouvách jsou uvedeny částky původní, neopravené, tedy vyšší než jsou částky zahrnuté v daňové evidenci žalobce, aniž provedl výslech osob, které kupní smlouvy ohledně prodeje vozidel se žalobcem uzavřely. Tato vada řízení byla správcem daně napravena až v rámci odvolacího řízení, kdy byl za přítomnosti žalobce proveden výslech svědků a žalobce byl se závěry z provedených svědeckých výpovědí seznámen. Provedením těchto svědeckých výpovědí nebyly zjištěny skutečnosti, na základě kterých by bylo prokázáno tvrzení žalobce o správnosti údajů o příjmech za prodej vozidel v daňové evidenci, a které by vedly ke změně rozhodnutí. V případě, že bylo správcem daně doplněno odvolací řízení výslechem svědků a následně postoupeno žalovanému spolu svýsledky doplněného řízení, bylo postupováno v souladu s § 49 odst. 4 daňového řádu. Provádění důkazů v odvolacím řízení je doplněním řízení zákonným procesním postupem, nejde tu o opakované provádění daňové kontroly.

Žalobce v žalobě uvádí, že setrvává na své námitce o nesprávné výši dodatečně doměřené daně, aniž je jím uváděno, jaká je správná výše daně a v čem je jím spatřována nesprávnost ve vyměření. Takto jím obecně formulovaná výhrada nelze přezkoumat. Vzhledem k tomu, že žaloba byla soudu doručena v závěru lhůty pro podání žaloby, nebyl žalobce soudem vyzýván k jejímu doplnění.

Soud proto z důvodů uvedených shora neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalovaný, který byl v řízení úspěšný, se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 19. ledna 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru