Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 84/2010 - 35Rozsudek KSCB ze dne 19.01.2011

Prejudikatura

8 Afs 15/2007 - 75

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Afs 29/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10Af 84/2010 – 35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce M.K., zastoupeného JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou se sídlem Český Krumlov, Rooseveltova 37, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.7.2010, č.j. 3583/10-1100, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Správce daně zahájil dne 11.6.2007 u žalobce daňovou kontrolu daně z příjmů fyzických osob za rok 2005. Platebním výměrem č.j. 152469/09/077910302647 ze dne 13.5.2009 byla žalobci doměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 ve výši 242 943,- Kč a současně snížena daňová ztráta z částky 873 225,- Kč na částku 0,- Kč. Žalobce se proti uvedenému platebnímu výměru odvolal, poukazoval na nesprávnost použitých pomůcek a nesouhlasil s výší doměřené daně. Napadeným rozhodnutím žalovaného č.j. 3583/10-1100 ze dne 14.7.2010 bylo odvolání žalobce zamítnuto.

Pokračování
- 2 -
10Af 84/2010

Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 20.9.2010 domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, neboť v průběhu odvolacího řízení došlo k nezákonnému postupu v případě, že v odvolacím řízení doplněný úřední záznam o výpočtu daně pomůckou nestanovuje dílčí základ daně jako u srovnatelného subjektu, stanovuje základ daně ve výši 1 838 140,- Kč, zcela pomíjí vykázanou ztrátu. Správce daně se nezabýval důvody vzniku tak vysoké ztráty a jejím úplným opomenutím bez odůvodnění byla vypočtena daň nepřiměřeně vysoká jak k charakteru podnikatelské činnosti žalobce tak k závažnosti kontrolního zjištění. Žalovaný nesprávně na námitky žalobce k úřednímu záznamu reagoval v odůvodnění napadeného rozhodnutí o zamítnutí odvolání, kdy proti takovému rozhodnutí již žalobce nemá řádný opravný prostředek. Žalovaný tedy zcela nesprávně své pochybení napravil doplněním úředního záznamu a vše odůvodňuje až v rozhodnutí o odvolání, čímž žalobce krátí o možnost využití opravného prostředku, čímž je narušena zásada dvojinstančnosti řízení. Doplnění důkazů v režimu řízení podle pomůcek není již možné. V daném řízení se nejednalo o zhojení vad řízení spočívající v nedostatečném dokazování, vadou řízení byl nezákonný postup správce daně, který vyměřil daň pomůckou, a to na základě neurčitého a nepřezkoumatelného úředního záznamu. Důvodem zrušení rozhodnutí žalobce krajským soudem v předchozím řízení byla nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, což nemůže být k tíži žalobce. Ustanovení § 50 odst. 5 daňového řádu neumožňuje takový postup v případě, že se v opakovaném odvolacím řízení odvolací orgán sezná, že zákonné podmínky nebyly dodrženy, přesto ze strany správce daně došlo k potvrzení rozhodnutí správce daně. Proti argumentům uvedeným v odůvodnění nemá žalobce možnost obrany, proto namítá nezákonnost takového postupu a navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ve věci dodatečného vyměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005, neboť byla shledána jako důvodná námitka směřující k výpočtu základu daně a daně podle pomůcek a přezkoumatelnost postupu správce daně při stanovení základu daně a daně. Soud vyhodnotil jako správnou volbu srovnatelného daňového subjektu zvoleného pro účely výpočtu základu daně a daně a konstatoval, že na základě úředního záznamu o stanovení daňové povinnosti podle pomůcek ze dne 27.4.2009 nelze přezkoumat, zda byla daňová povinnost stanovena spolehlivě. Na základě tohoto rozhodnutí soudu správce daně úřední záznam o stanovení základu daně podle pomůcek doplnil a upřesnil úředním záznamem ze dne 26.5.2010. S doplněním úředního záznamu byl žalobce seznámen a podal k němu vyjádření, které bylo posouzeno jako doplnění odvolání a stanovisko žalovaného k nim je uvedeno v napadeném rozhodnutí. Žalovaný seznal, že zákonné podmínky pro stanovení daně dle pomůcek byly dodrženy, proto bylo odvolání žalobce zamítnuto jako nedůvodné.

Ze spisů finančních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

Žalobce podal přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2005, kdy uvedl, jakých dosáhl příjmů, výdaje žalobce překročily o 734 701,- Kč žalobcovy příjmy a dále se uvádí, výše uplatněných odpisů.

Dne 11.6.2007 byla u žalobce zahájena daňová kontrola a z protokolu je zřejmé, že žalobce obchoduje ojetými vozidly. Žalobce vedl účetní evidenci. Na všechna prodaná Pokračování
- 3 -
10Af 84/2010

vozidla vystavil kupní smlouvy s údajem o výši kupní ceny. Opravy vozidel sám neprováděl,

ale opravy zadával. Evidenci těchto zakázek nevedl.

Dne 17.9.2007 bylo v provozovně žalobce provedeno místní šetření, při kterém byla sepsána nabízená vozidla s prodejními cenami.

Ve spise jsou založeny doklady o pořízení ojetých motorových vozidel od italského prodejce, přehled přijatých faktur, pokladní deník, přehled dokladů k peněžnímu deníku, výčet přijatých faktur za rok 2004 a interní doklady za stejné období.

Dne 10.10.2008 je datována výzva k prokázání skutečností rozhodných pro správné stanovení daňové povinnosti, ve kterém se uvádí, že v daňové evidenci je založen výdaj o pořízení vozidel od italského prodejce, kdy na dokladech chybí údaj o jejich vystavení a převzetí vozidel a není doložen doklad o úhradě zboží. Údaj o jejich vystavení a převzetí vozidel a není doložen doklad o úhradě zboží. Z daňové evidence není zřejmé, na jaká vozidla byly vynaloženy materiálové a režijní výdaje spočívající v nákupu náhradních dílů výdaje na opravy vozidel a nákup pohonných hmot. Žádnými prvotními doklady nebyly doloženy výdaje na cestovní náhrady, nakoupené pohonné hmoty a odpisy vozidla. V daňové evidenci byly zahrnuty úhrady faktur za nákup vozidel z Itálie z roku 2004, kdy úhrada faktur nebyla doložena žádnými doklady, v daňové evidenci byly zaevidovány úhrady faktur vystavených v euro, přičemž úhrada je vedena v Kč, bez doložení dokladů o takových úhradách, vklad do valutové pokladny nebyl doložen žádnými doklady o pořízení valut, nebyly předloženy výpisy z bankových účtů, žádné vozidlo inventované k 31.12.2007 nebylo v době místního šetření ze září 2007 fyzicky na skladě, přitom z době od místního šetření do závěru roku nebyl v daňové evidenci vykázán žádný příjem z prodeje vozidel. Na základě těchto skutečností jsou dovozovány pochybnosti o správnosti údajů vedených v předložené daňové evidenci a podaných přiznání k dani z příjmů. Proto byl žalobce vyzván k prokázání a doložení správnosti údajů o úhradě faktur za vozidla dovezená z Itálie, k prokázání údaje o výdajích na materiál, nákup náhradních dílů a opravy vozidel a soulad těchto výdajů posžadavky § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, stejná povinnost se vztahovala k odpisům a výdajům na pohonné hmoty ke konkrétnímu motorovému vozidlu, telefonním hovorům mobilních operátorů, k úhradě faktur za dovezená vozidla v roce 2004, která měla být provedena v roce 2005, další důkazy byly požadovány k nákupu valut do valutové pokladny a původu osobních vkladů do podnikání, žalobce byl vyzván k předložení výpisů z účtů používaných k daňové povinnosti. Poukazuje se na rozpory mezi daňovou evidenci a zjištěními z roku 2007, uvádí se, že kupní smlouvy nejsou označeny žádnou číselnou řadou, takže nelze ověřit jejich úplnost a dovozuje se pochybnost o správnosti příjmů vykázaných v daňovém přiznání. Na tuto výzvu žalobce reagoval dne 27.11.2008 písemně, žádné důkazní prostředky nejsou připojeny, ani žalobcem nabízeny.

Výsledky daňové kontroly byly se žalobcem projednány 17.12.2008 a uvádí se, že žalobce ani na výzvu neprokázal správnost údajů uvedených v daňové evidenci o nákupu a úhradě faktur za vozidla dovezená z Itálie, neprokázal, že výdaje na materiál, nákup náhradních dílů a opravy motorových vozidel jsou výdaji daňově uznatelnými, když není prokázáno, na jaká konkrétní vozidla byly spotřebovány, toto zjištění je konkretizováno příklady součástek na konkrétní tovární značky vozidel, která však žalobce v době pořízení náhradních dílů neměl na skladě, žádnou evidencí nejsou podloženy výdaje na provoz vozidla

Alfa Romeo, výdaje na telefonní hovory u mobilních operátorů nebyla prokázána úhrada Pokračování
- 4 -
10Af 84/2010

nakoupených vozidel v roce 2004 uskutečněná v roce 2005, úhrady uvedené v eurech, nebyla prokázána úhrada faktur italskému prodejci, původ vkladů do valutové pokladny a vkladů do podnikání, nebyly doloženy žádné bankovní výpisy. V daňové evidenci nejsou uvedeny veškeré příjmy, není zjištěn skutečný stav zásob k poslednímu dni zdaňovacího období a uzavírá se, že daňová evidence není věrohodná, průkazná, správná a úplná. Na základě žalobcem vedené daňové evidence a předložených dokladů nelze přezkoumat vykázaný základ daně v důsledku čehož, nelze daň stanovit dokazováním, ale lze tak učinit podle pomůcek.

Po opakovaných předvoláních se žalobce dostavil dne 31.3.2009 k převzetí zprávy o daňové kontrole, ve které se uzavírá, že žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost tím, že neprokázal všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém přiznání a k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. Naproti tomu správce daně prokázal, že účetní podklady jsou takového rázu, že nejsou věrohodné, průkazné a správné. Na podkladě takových účetních záznamů a dokladů nelze přezkoumat správnost žalobcem vykázaného základu daně. Jsou proto podmínky pro stanovení daně za použití pomůcek.

V úředním záznamu o stanovení základu daně a daně se uvádí, že pro takový postup byl zvolen srovnatelný daňový subjekt působící v Českém Vrbném v Českých Budějovicích, kdy obrat žalobce a srovnatelného subjektu jsou srovnatelné, zjištěné ekonomické ukazatele a podnikatelská činnost svým rozsahem odpovídají podnikatelské činnosti kontrolovaného subjektu. Pro stanovení základu daně žalobce bylo vycházeno z dílčího základu daně srovnatelného daňového subjektu. Při výpočtu daňové povinnosti byla zohledněna žalobcem vykázaná daňová ztráta, základ daně uvedený podle pomůcek, byly odečteny nezdanitelné části základu daně a na základě takto stanoveného daňového základu v částce 905 100,- Kč byla vypočtena daň.

Pro účely přezkumného řízení před soudem byl k dispozici úřední záznam o volbě srovnatelného zdaňovacího subjektu a daňové přiznání tohoto podnikatele. Z těchto písemnosti je zřejmé, že správcem daně zvolený daňový subjekt provozuje autobazar v Českém Vrbném v Českých Budějovicích, nemá žádné zaměstnance, příjmy získal ze zprostředkování a nákupu prodeje ojetých motorových vozidel. V daňovém přiznání se uvádí výše příjmů srovnatelného daňového subjektu, výdaje tvoří přibližně 2/3 příjmů a rozdíl mezi příjmy a výdaji činí 964 915,- Kč. Tento daňový subjekt uplatnil odpisy v částce 52 742,- Kč.

Poté byl vydán dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za rok 2005, proti kterému se žalobce odvolal.

Odvolání žalobce bylo zamítnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 5.11.2009, neboť žalobcova procesní práva v průběhu daňové kontroly byla dodržena, ze zprávy a daňového spisu je výsledek daňového řízení zřejmý. Zjištění správce daně vyplývá z výzvy, k jejímž jednotlivým bodům se žalobce vyjádřil. Ve zprávě o daňové kontrole jsou závěry jednoznačně popsány. V průběhu daňové kontroly bylo zjištěno, že údaje v daňové evidenci nejsou úplné a věrohodné a ta neodpovídá § 7 b) odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů. Z uvedených údajů nebylo možno spolehlivě zjistit základ daně. Soupis vozidel, z jejichž prodeje příjem nebyl zahrnut do daňové evidence, je důkazem o tom, že evidence nebyla vedena zákonným způsobem a neposkytovala věrohodné a pravdivé údaje potřebné pro zjištění základu daně. Nebylo prokázáno, kdy a v jaké částce byly uhrazeny faktury za vozidla dovezená z Itálie Pokračování
- 5 -
10Af 84/2010

v tvrzení žalobce o předávání vozidel a platbách v Itálii jsou rozpory. Nesrovnalosti zjištěné ve skladové evidenci se týkaly automobilů určených k prodeji. Žalobce nakupoval náhradní díly na typy a značky vozidel, která v daném čase neměl na skladě a neměl pro ně využití. Na žalobci bylo prokázat, že osobní automobil používal pouze pro služební účely vzhledem k uplatněným odpisům a spotřebovaným pohonným hmotám. Žalobce neprokázal, že výdaje uskutečněné za služby telefonních operátorů ve výši jím uplatněné korespondují sobjemem uskutečněných pracovních telefonních hovorů. Základ daně a daň byly stanoveny za využití daňových údajů srovnatelného daňového subjektu. Daňová evidence nebyla shledána důvěryhodná, a proto nemohla-li být účetní podklady žalobce pro stanovení daně využity. Vlastní vklady do podnikání a výměna valut nebyla doložena a nebyly předloženy výpisy z bankových účtů. Daňová evidence je neprůkazná a jiné důkazní prostředky nebyly předloženy. K záznamu správce daně o výpočtu daně se uvádí, že ve zprávě o daňové kontrole byly zhodnoceny veškeré důkazy a byl učiněn závěr, že daň dokazováním stanovit nelze. Při stanovení daně podle údajů srovnatelného subjektu byly hodnoceny ekonomické ukazatele podnikatelské činnosti, při stanovení kritérií pro výběr srovnatelného subjektu byly vzaty v úvahu údaje o výši příjmů žalobce z jeho daňového přiznání, přestože bylo zjištěno, že v něm nebyly uvedeny veškeré příjmy dosažené při podnikatelské činnosti. Pomůckou byl základ daně představující rozdíl mezi příjmy a výdaji z podnikatelské činnosti zjištěný u srovnatelného daňového subjektu. K výhodám podle § 46 odst. 3 zákona bylo přihlédnuto.

Žalobce podal dne 8.1.2010 ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5.11.2009 č.j. 5327/09-1100.

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 10Af 1/2010-41 ze dne 1.3.2010, který nabyl právní moci dne 31.3.2010 bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 5.11.2009 zrušeno pro vady řízení a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení s odůvodněním, že byly dodrženy důvody pro stanovení daně podle pomůcek, žaloba byla shledána částečně důvodnou, neboť na základě úředního záznamu o výpočtu daně nelze přezkoumat, zda daň byla stanovena spolehlivě, neboť správce daně dostatečně nezhodnotil rozdíl ve výši příjmů srovnatelného subjektu ve vazbě na zatajené příjmy žalobce a rozdíl ve výši daňových odpisů ve vazbě na neprokázané výdaje žalobce.

Správce daně dne 26.5.2010 vypracoval úřední záznam o doplnění a upřesnění úředního záznamu o stanovení daně z příjmů fyzických osob za použití pomůcek dle § 31 odst. 5 daňového řádu za zdaňovací období roku 2005 č.j. úředního záznamu 122769/09/077930303377, č.j. 163801/10/0779303377, se kterým žalobce seznámil dne 7.6.2010. Výše základu daně a daně za zdaňovací období nebyla předmětným doplněním dotčena a zůstala v nezměněné výši. Poté, co byl žalobce seznámen s obsahem úředního záznamu zaslal k doplnění úředního záznamu vyjádření, jež bylo žalovanému doručeno dne 17.6.2010. Toto doplnění vyjádření k protokolu sepsanému dne 7.6.2010 bylo žalovaným posouzeno jako doplnění odvolání, proto na námitky žalobce bylo reagováno v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto, neboť v průběhu daňové kontroly správce daně zjistil, že údaje v daňové evidenci nejsou úplné a věrohodné a daňová evidence neodpovídá ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů, neboť z předmětných údajů nelze spolehlivě zjistit základ daně. Daň proto nebylo možno stanovit dokazováním, proto byl správný postup správce daně při dodatečném vyměření daně dle pomůcek.

Pokračování
- 6 -
10Af 84/2010

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobce namítá zkrácení procesních práv o možnost využití opravného prostředku v případě doplnění úředního záznamu o výpočtu daně pomůckou v rámci odvolacího řízení.

V dané věci byl v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 10Af 1/2010-41 ze dne 1.3.2010 učiněn závěr, že úřední záznam o stanovení daně z příjmů fyzických osob dle pomůcek je nepřezkoumatelný. Finanční úřad v Českých Budějovicích v souladu se závěrem tohoto rozhodnutí vypracoval dne 26.5.2010 doplnění a upřesnění úředního záznamu o stanovení daně z příjmů fyzických osob, se kterým žalovaný dne 7.6.2010 seznámil žalobce. V rámci odvolacího řízení lze provedené řízení doplňovat a odstraňovat jeho vady a to i za pomocí výzev nebo může provedení těchto činností uložit žalovaný i správci daně I. stupně .Uvedený postup byl proto zcela v souladu s § 31 odst. 3 a 5 daňového řádu, jestliže správce daně I. stupně na základě pověření žalovaného vypracoval úřední záznam, tedy odstraňoval vady řízení dle závěru krajského soudu. Doplněním uvedeného úředního záznamu měl žalobce všechna práva zachována dle § 16 odst. 4 daňového řádu, neboť byl s obsahem důkazu – úředního záznamu řádně seznámen, důkaz byl projednán v jeho přítomnosti, dle protokolu mu byla dána možnost se k tomuto doplnění vyjádřit, vznést námitky, případně navrhnout či předložit další důkazy. Vzhledem k tomu, že jde o řízení před vydáním konečného rozhodnutí ve věci, kdy nemá již daňový subjekt právo se odvolat, má právo na součinnost, jež bylo realizováno. V daném případě, kdy žalobce byl řádně seznámen s doplněným úředním záznamem a byla mu dána možnost se vyjádřit, byla tak zachována práva daňového subjektu. Následně odvolací orgán tyto jeho námitky k úřednímu záznamu hodnotil v napadeném rozhodnutí a dovodil z těchto důkazů stejný skutkový i právní závěr jako prvostupňový správce daně.

Žalovaný nenahrazoval doplněním úředního záznamu nedostatek rozhodujících skutkových zjištění pro správné rozhodnutí zásadně významných, rozhodnutí žalovaného vychází ze stejného skutkového zjištění, neopírá se o nové skutečnosti, nebyl tedy opatřen důkaz o skutečnosti, kterou by se prvostupňový správce daně nezabýval, proto nebyla zásada

dvojinstančnosti porušena. Zjištění rozhodná pro stanovení základu daně a daně při využití údajů o srovnatelném daňovém subjektu byla v doplněném úředním záznamu rozvedena tak, aby bylo možno stanovený základ daně a daň podle pomůcek přezkoumat. Přitom na základu

daně a dani se nezměnilo nic, úřední záznam je však popisný natolik, že informace v něm obsažené svědčí o tom, že daň byla stanovena spolehlivě.

Možnost doplnit dokazování má své meze dané tím, že základem odvolacího řízení je přezkoumání rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalobci nebyla odepřena možnost přezkumu správnosti skutkových zjištění na základě jeho odvolání, rozhodnutí žalovaného nebylo založeno na nových skutkových zjištěních ,došlo pouze k doplnění úředního záznamu o stanovení daně rozvedením tam uvedených údajů proto je výhrada žalobce o porušení dvojinstančnosti nedůvodná.

Výhrada žalobce, že až v úředním záznamu ze dne 26.5.2010 je uvedeno, že žalobce neuvedl vstupní cenu odpisovaného hmotného majetku, ve zprávě o daňové kontrole toto zjištěno není, je zcela nedůvodná, neboť dle zprávy o daňové kontrole bylo učiněno zjištění, že daňový subjekt neprokázal, že výdaje na materiál byly v souladu s § 24 odst. 1 zákona o Pokračování
- 7 -
10Af 84/2010

daních z příjmů, což je tedy vyjádřeno jiným způsobem totéž. V rozsudku krajského soudu uvedeného shora bylo vytknuto správci daně, že úsudek o výši uznatelných odpisů není patrný, proto se v úředním záznamu správce daně tímto zabýval.

Zcela nesprávně je žalobcem namítáno, že úřední záznam nestanovuje dílčí základ daně jako u srovnatelného subjektu, ale stanovuje základ daně ve výši 1838 140,- Kč, neboť zcela pomíjí vykázanou ztrátu v případě, že úřední záznam byl doplněn v souladu s rozhodnutím soudu, kdy v původním úředním záznamu nebyl dostatečně zhodnocen rozdíl ve výši příjmů srovnatelného subjektu ve vazbě na zatajené příjmy žalobce a rozdíl ve výši daňových odpisů ve vazbě na neprokázané výdaje žalobce. Volba srovnatelného daňového

subjektu byla posuzována soudem jako správná v případě, že se jedná o fyzickou osobu podnikající ve stejném oboru jako žalobce, působící v okrajové části města, vykonávající živnost bez zaměstnanců. Rozsah příjmů a výdajů tohoto subjektu byl zřejmý z jeho daňového přiznání. Využití údajů zvoleného obdobného daňového subjektu je v souladu s § 31 odst. 5 a 6 daňového řádu. Z úředního záznamu je rovněž zřejmé, že výhody plynoucí pro daňový subjekt byly při výpočtu daně při konkrétně stanoveném daňovém základu zohledněny. Soud proto uzavřel, že daň byla stanovena dle pomůcek co nejspolehlivěji na základě úředního záznamu, jež byl dodatečně doplňován dne 26.5.2010.

Dodržení zákonných podmínek pro stanovení daně dle pomůcek bylo žalovaným zkoumáno ve smyslu § 50 odst. 5 daňového řádu, žalovaný zjistil, že podmínky byly splněny, neúplně vedenou evidenci nebylo možno využít pro stanovení daně dokazováním. Shodný právní závěr učinil soud ve svém předchozím rozhodnutí a jestliže se tímto právním názorem žalovaný řídil, postupoval zákonně.

Soud proto z důvodů uvedených shora neshledal námitky žalobce důvodnými, proto dle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalovaný, který byl v řízení úspěšný, se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 19. ledna 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru