Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 83/2011 - 31Rozsudek KSCB ze dne 29.12.2011

Prejudikatura

2 Afs 32/2009 - 53


přidejte vlastní popisek

10 Af 83/2011-31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce GT economy, s.r.o., Chelčického 77/23, České Budějovice, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 30.6.2011, č.j. 2887/11-1300, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 13.9. 2011 domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 16.12.2010 o dodatečném vyměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2006 ve výši 39.580 Kč.

Žalobce namítá, že správce daně porušil ustanovení § 16 zákona č. 337/1992 Sb. v případě, že mu upřel nárok na odpočet daně ve výši 2.858 Kč z titulu prodaných diskových kol pořízených od plátce daně z přidané hodnoty, kdy základ daně činil 15.038 Kč a daň z přidané hodnoty činí 2.858 Kč. Žalobce tvrdil, že správci daně podal v této věci dodatečné daňové přiznání údajně dne 30.7.2007 s tím, že pokud správce daně jej nedohledal, měl postupovat dle § 16 odst. 8 daňového řádu, a to zohlednit v průběhu daňové kontroly. Žalobce namítá nezákonnost daňové kontroly v případě, že mu bylo odepřeno právo vyjádřit se před Pokračování
- 2 -
10Af 83/2011

ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě a případně navrhnout jeho doplnění. Zpráva o daňové kontrole nebyla se žalobcem řádně projednána, nebyl mu dán prostor pro jeho vyjádření. V souvislosti s tím žalobce odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, kdy je nutno rozlišovat mezi projednáním zprávy o daňové kontrole a seznámením s výsledky kontroly. Z protokolu o ústním jednání ze dne 3.12.2010 o projednání zprávy o daňové kontrole vyplývá, že jednání trvalo pouze 15 minut, proto dle žalobce nemohla být zpráva řádně projednána. Žalobcem je proto namítáno i porušení zásady daňového řízení zakotvené v § 2 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ze strany správce nedošlo k porušení ustanovení § 16 daňového řádu, kdy údajně měl být upřen nárok na odpočet daně ve výši 2.858 Kč. Správce daně od žalobce žádné dodatečné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty na 3. čtvrtletí 2006 dne 30.7.2007 neobdržel., uvedeného dne bylo správci daně doručeno přiznání, ale jednalo se o pozdě podané řádné daňové přiznání k DPH za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2007. Pokud jde o nárok na odpočet DPH, je uplatnění právem plátce DPH, tedy je zcela v jeho dispozici, zda jej uplatní včetně průkazu, že splnil veškeré zákonem stanovené podmínky pro jeho přiznání. Žalobce však žádný takový nárok před správcem daně neuplatnil. Pokud jde o prekluzivní lhůtu pro jeho uplatnění, v zákoně o dani z přidané hodnoty je speciální ustanovení týkající se prekluze, dle něhož nelze nárok na odpočet daně uplatnit po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, ve kterém mohl být nárok nejdříve uplatněn. V daném případě tedy je nárok žalobce prekludován, a proto argumentace ustanovením § 47 odst. 2 daňového řádu není případná, neboť jde o obecnou úpravu prekluze práva. Ze spisu vyplývá, že žalobce byl řádně seznámen s obsahem zprávy o daňové kontrole dne 3.12.2010, což je stvrzeno podpisem žalobce. Žalobce se ke zprávě o daňové kontrole nevyjádřil, což ovšem neznamená, že byl zkrácen na svém právu zakotveném v § 16 odst. 4 písm. f/ daňového řádu. Pokud žalobce nevyužil práva vyjádřit se ke kontrolním zjištěním, případně navrhnout jeho doplnění, nelze následně přičítat k tíži správce daně. Žalobce mohl využít práva daného mu daňovým řádem uplatnit námitku dle ustanovení § 16 odst. 4 písm. d/ zákona č. 337/1992 Sb., což také neučinil. Žalovaný odmítá i důvodnost námitky žalobce, že vydaný dodatečný platební výměr je nezákonný, když v odůvodnění je odkaz na zprávu o daňové kontrole a na protokol o ústním jednání. Dodatečný platební výměr obsahuje v souladu § 31 odst. 3 odkaz na dokument, který je daňovému subjektu znám. Toto odůvodnění zcela odpovídá dikci zákona.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Správce daně zahájil u žalobce dne 10.6.2009 daňovou kontrolu ohledně daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 2. až 4. čtvrtletí 2006.

Při kontrole vznikly pochybnosti, zda žalobce vykázal uskutečněná zdanitelná plnění ve správné výši ohledně prodeje vozidla Mitschubishi Pajero a 4 kusů diskových kol. Správce daně proto dne 26.10.2009 vydal výzvu k prokázání, zda žalobce ve 3. čtvrtletí 2006 odvedl daň z přidané hodnoty na výstupu z prodeje vozidla Mitschubishi Pajero a 4 kusů diskových kol. Na tuto výzvu žalobce nereagoval. Správce daně následně zhodnotil shromážděné důkazní prostředky a závěry o tom uvedl ve zprávě o daňové kontrole na daň z přidané hodnoty ze dne 3.12.2010. Se zprávou o daňové kontrole seznámil žalobce téhož dne. Ve zprávě o daňové kontrole daně z přidané hodnoty učinil závěr, že žalobce z prodeje předmětného vozidla a kol nepřiznal daň z přidané hodnoty na výstupu a neuvedl ji v předmětném daňovém přiznání za uvedené zdaňovací období. V protokolu ze dne 3.12.2010, jehož předmětem bylo projednání výsledků kontroly daně z přidané hodnoty za Pokračování
- 3 -
10Af 83/2011

zdaňovací období 2 až 4 čtvrtletí 2006, je správcem daně uvedeno, že jednatel žalobce se seznámil s kontrolními zjištěními a závěry správce daně uvedenými ve zprávě o kontrole daně z přidané hodnoty s tím, že v části protokolu „návrhy a námitky proti obsahu protokolu“, je uvedena odpověď, že nejsou, v části protokolu o „rozhodnutí o návrzích a námitkách“ je taktéž uvedena odpověď, že nejsou.

Správce daně dne 16.12.2010 vydal dodatečný platební výměr, kterým žalobci dodatečně vyměřil daň z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí 2006 ve výši 39.580 Kč s odkazem na zprávu o daňové kontrole, neboť žalobce neprokázal, že z prodeje vozidla Mitschubishi Pajero a 4 kusů diskových kol přiznal daň z přidané hodnoty na výstupu, když povinností plátce dle § 21 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty bylo přiznat daň na výstupu ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, což plátce neučinil. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal.

Odvolání žalobce bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně po celou dobu kontroly s žalobcem spolupracoval a svá zjištění mu sdělil. Žalobce měl dostatek prostoru prokázat skutečnosti uvedené ve výzvě správce daně. Žalobce na výzvu písemně reagoval, výsledky kontroly byly projednány, ve zprávě je popsán průběh daňového řízení a zhodnoceny shromážděné důkazní prostředky. Žalobce se k výsledkům kontroly nevyjádřil. To však neznamená, že žalobce nebyl se zprávou o daňové kontrole seznámen. Žalobci bylo známo, o jakých skutečnostech vznikly správci daně pochybnosti, protokolem je doloženo, že s výsledky kontroly byl žalobce seznámen. Pokud se nevyjádřil, pak správce daně nemá žádnou možnost takové vyjádření od daňového subjektu vymáhat. K porušení práv žalobce při projednání kontrolní zprávy nedošlo. Žalobce věděl, jaké skutečnosti neprokázal, což ostatně připustil ve svém písemném sdělení. Proti výsledkům kontroly ničeho nenamítal. V daném časovém úseku bylo možno zprávu o kontrole projednat, protože projednání představovalo seznámení se závěry správce daně, ke kterým žalobce neměl dotazy, připomínky či vyjádření.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobce namítá, že správce daně porušil § 16 zákona č. 337/1992 Sb. v případě, že neuznal nárok na odpočet daně ve výši 2.858 Kč z titulu prodaných diskových kol pořízených od plátce DPH. Žalobce tvrdil, že podal dodatečné daňové přiznání dne 30.7.2007, když lhůta pro jeho podání skončila dne 31.7.2011. V případě, že správce daně dodatečné daňové přiznání nedohledal, měl postupovat dle § 16 odst. 8 daňového řádu, a to zohlednit v průběhu zprávy daňové kontroly. Žalobce zahrnul tato plnění do svého účetnictví a daňové evidence a projevil tak vůli pro nárok na odpočet jasně předvídatelným způsobem.

Podle § 73 odst. 11 zákona o dani z přidané hodnoty účinného za předmětné zdaňovací období lze nárok na odpočet daně uplatnit v řádném daňovém přiznání, nejpozději za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém mohl být nárok na odpočet daně uplatněn. Po uplynutí této lhůty lze nárok na odpočet daně uplatnit v dodatečném daňovém přiznání. Nárok na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, ve kterém mohl být nárok nejdříve uplatněn.

Zákon o dani z přidané hodnoty tedy umožňuje uplatnění nároku i později, než v řádném daňovém přiznání za rozhodné období, a to buď v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období téhož kalendářního roku, nebo v dodatečném daňovém přiznání; zde ovšem Pokračování
- 4 -
10Af 83/2011

váže tříletou lhůtu k nejdříve možnému uplatnění, což je následující měsíc po rozhodném zdaňovacím období.

Ze spisu nevyplývá, že by žalobce uplatnil nárok ve lhůtě stanovené v § 73 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Povinnost správce daně vyplývající z § 16 odst. 8 daňového řádu /přihlédnout ke všem okolnostem zjištěných při kontrole/ nelze vykládat tak, že správce daně sám posoudí, zda by nárok na odpočet mohl daňovému subjektu vzniknout a pak tento nárok sám přizná bez ohledu na projevenou vůli daňového subjektu. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že je právem daňového subjektu, zda nárok na odpočet uplatní či nikoliv.

Daňový řád je obecným procesním předpisem upravujícím správu daní a poplatků, přičemž zvláštní zákony mohou obsahovat vlastní speciální právní úpravu. Pokud tedy zvláštní zákon – zákon o dani z přidané hodnoty upravuje některé procesní otázky odlišně od daňového řádu, je třeba vycházet ze zákona o dani z přidané hodnoty jako zákona speciálního, pokud vztah těchto zákonů v rozhodné otázce není výslovně upraven jinak. Zákon o dani z přidané hodnoty oproti daňovému řádu výslovně upravuje podávání daňových přiznání /§ 101/, a to včetně podávání dodatečných daňových přiznání. Je pravdou, že zákon o dani z přidané hodnoty účinný za předmětné zdaňovací období v § 103 odst. 2 obsahuje odkaz na zvláštní zákon, jímž míní daňový řád, při stanovení lhůty k podání dodatečného daňového přiznání ovšem pouze pro případ snížení daňové povinnosti souhrnem oprav. Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet jsou pak obsaženy samostatně v § 73 zákona o dani z přidané hodnoty. Stanoví-li zákon o dani z přidané hodnoty výslovně lhůty, v nichž daňový subjekt může uplatnit nárok na odpočet /§ 73 odst. 11/, pak je vyloučeno posuzovat tyto lhůty podle daňového řádu.

Provádění daňové kontroly vytváří otázku, zda má či nemá vliv na běh lhůty k podání dodatečného daňového přiznání, pokud se jím uplatňuje nárok na daňový odpočet. Zákon o dani z přidané hodnoty vlastní úpravu daňové kontroly nemá, stejně tak neupravuje její vliv na běh lhůty, kterou stanoví jako nejzazší pro uplatnění nároku na daňový odpočet. Právní úprava obsažená v § 73 a 103 zákona o dani z přidané hodnoty má sice přednost před právní úpravou obsaženou v § 41 daňového řádu, ovšem logicky jen v otázkách, které upravuje. Ustanovení § 41 daňového řádu tedy není vyloučeno z aplikace zcela a platí zde zákaz podání dodatečného daňového přiznání poté, co správce daně učinil úkon k přezkoumání správnosti daňové povinnosti za období, kterého by se dodatečné daňové přiznání týkalo. V daném případě neplatí ustanovení o lhůtách, neboť ty ve vztahu k možnosti uplatnění nároku na odpočet upravuje zákon o dani z přidané hodnoty, který ovšem předpokládá možnost prodloužení lhůty v důsledku přerušujících úkonů, tak jak upravuje § 47 odst. 2 daňového řádu.

Soud proto z důvodů shora uvedených uzavřel, že podle § 47 daňového řádu postup možný není. Soud poznamenává, že žalobce nepřiznal daň, k níž byl povinen, čímž se připravil o možnost uplatnění nároku na odpočet.

Nárok na odpočet daně dle § 72 zákona o dani z přidané hodnoty je právem související s uplatněním daně na vstupu. Nejedná se o právo procesní, ale o právo zasahující do hmotněprávní pozice daňového subjektu. Správný je proto názor správce daně, že uplatnění nároku je právem plátce DPH a je tedy zcela v jeho dispozici, zda jej uplatní včetně průkazu, že splnil veškeré zákonem stanovené podmínky pro jeho přiznání. Žalobce žádný takový nárok před správcem daně však neuplatnil. Skutečnost, že žalobce zahrnul plnění do svého účetnictví a daňové evidence nelze posuzovat jako uplatnění nároku žalobce na odpočet DPH. Pokračování
- 5 -
10Af 83/2011

Správný je i závěr žalovaného, že lhůta pro uplatnění nároku byla v den projednání zprávy o kontrole prekludována. V souvislosti s tím je žalobcem nesprávně odkazováno na § 47 odst. 2 daňového řádu, neboť nejedná se o obecnou úpravu prekluze práva, jak je blíže zdůvodněno v předchozí pasáži rozsudku. Pokud jde o prekluzivní lhůtu dle § 73 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, nelze nárok na odpočet uplatnit po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, ve kterém mohl být nárok uplatněn nejdříve, proto byl nárok žalobce prekludován v roce 2009. Stanoví-li zákon č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty v § 73 odst. 1 výslovně lhůty, v nichž lze uplatnit nárok na odpočet daně, pak je vyloučeno posouzení běhu lhůt podle § 47 zákona č. 337/1992 Sb.

Žalobce namítá porušení zákonnosti v případě, že mu bylo upřeno právo vyjádřit se před ukončením kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě o daňové kontrole a případně navrhnout jeho doplnění. Žalobce má za to, že zpráva o daňové kontrole s ním nebyla projednána a nebyl mu dán prostor pro jeho vyjádření k ní. K řádnému projednání zprávy o daňové kontrole nemohlo dojít v případě, že jednání trvalo pouze 15 minut.

Z protokolu o ústním jednání č.j. 260171/10/077930304041 ze dne 3.12.2010, kdy předmětem jednání bylo projednání výsledku daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 2. až 4. čtvrtletí 2006 vyplývá, že za žalobce byl tohoto jednání účasten Jan Werner, jednatel daňového subjektu, kdy správce daně jej seznámil s kontrolním zjištěním a závěry správce daně uvedenými ve zprávě o kontrole daně z přidané hodnoty, kdy žalobce neměl žádných námitek proti obsahu protokolu a neučinil ani žádné návrhy. Žalobce stvrdil svým podpisem, že byl seznámen s obsahem zprávy o daňové kontrole. Žalobce se tedy žádným způsobem nevyjádřil k výsledku uvedenému ve zprávě o daňové kontrole. Tato skutečnost však neznamená, že by byl žalobce krácen na svém právu v případě, že při vlastním projednání zprávy se k výsledku uvedenému ve zprávě a ke způsobu jeho zjištění nevyjádřil.

Lze souhlasit se žalobcem, že daňový subjekt má právo na to, aby se před ukončením kontroly vyjádřil k výsledku uvedenému ve zprávě. Tomu odpovídá i povinnost správce daně před projednáním zprávy seznámit kontrolovaný subjekt s tímto výsledkem. Z obsahu protokolu vyplývá, že žalobci bylo sděleno, na základě kterých důkazních prostředků dospěl správce daně k závěru uvedenému ve zprávě. Žalobce se dle protokolu k výsledku uvedenému ve zprávě nevyjádřil, nevyužil tedy svého práva zakotveného v § 16 odst. 4 písm. f/ daňového řádu. To nelze vyhodnotit tak, že žalobci bylo upřeno právo vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě a ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění. Žalobce bez výhrad shora uvedený protokol podepsal. Stvrdil tedy svým podpisem, že byl seznámen s kontrolním zjištěním a závěry správce daně uvedenými ve zprávě o kontrole daně z přidané hodnoty a rovněž bylo jím i stvrzeno, že nemá žádné námitky a návrhy proti obsahu protokolu s tím, že protokol byl během jednání hlasitě diktován a byl schválen. Ze skutečnosti, že jednání, které započalo v 9.15 h. a skončilo v 9.30 h., nelze činit závěr, že žalobce nebyl seznámen se zprávou o kontrole daně z přidané hodnoty a nedošlo k jejímu projednání. V průběhu daňového řízení žalobce věděl o tom, že správce daně má pochybnosti o tom, zda do uskutečněných zdanitelných plnění zahrnul i dodání výše uvedeného vozidla a kol, neboť žalobce byl vyzýván k prokázání skutečností uvedených ve výzvě, proto jeví se i 15 minut jako dostatečná doba na projednání. Žalobce ani v průběhu uvedeného jednání žádným způsobem nenamítal, že by mu zpráva o kontrole daně z přidané hodnoty nebyla srozumitelná a že se k ní chce vyjádřit. V daném případě byl žalobce vlastně jen seznámen se závěry správce daně, které byly i předvídatelné s ohledem na průběh daňové kontroly. Zpráva o daňové kontrole byla správcem daně zpracována před jejím samotným projednáním.

Pokračování
- 6 -
10Af 83/2011

Soud nesdílí názor žalobce, že došlo k porušení zásady zákonnosti nedodržením ustanovení § 16 odst. 4 písm. f) daňového řádu účinného v době kontroly. Zpráva o daňové kontrole byla vyhotovena v písemné formě a žalobce byl s touto zprávou obeznámen a dostalo se mu jednoho výtisku této zprávy. Již okolnost, že jednatel žalobce podepsal zprávu i protokol o jednání ze dne 3.12.2010 svědčí o tom, že jednání, jehož předmětem bylo seznámení žalobce s výsledky kontroly daně z přidané hodnoty za konkrétní zdaňovací období, se uskutečnilo. Podpis jednatele ke kontrolní zprávě je připojen za rubrikou označenou vyjádření daňového subjektu k výsledkům kontroly a skutečnost, že v této rubrice není nic uvedeno, znamená jediné a sice to, že daňový subjekt žádné vyjádření nepodal. I z toho důvodu postačoval zcela krátký časový úsek k tomu, aby zpráva byla projednána. O tom, že žalobce neměl k předmětu jednání žádné námitky ani návrhy, svědčí ostatně protokol o ústním jednání z 3.12.2010, ve kterém je jako předmět jednání označeno právě projednání výsledků kontroly daně z přidané hodnoty a v rubrice návrhy a námitky proti obsahu protokolu je uvedeno, že nejsou a jednatel žalobce je na listině podepsán. Z obsahu obou těchto písemností vyplývá, že žalobce byl s výsledky kontroly seznámen a vyjádření k výsledkům kontroly nepodal. Soudu je z úřední činnosti známo, že ne každý kontrolovaný daňový subjekt na kontrolní zjištění obsažená ve zprávě reaguje. Podat vyjádření k výsledkům daňové kontroly tak, jak bylo koncipováno ustanovení § 16 odst. 4 písm. f) daňového řádu, představuje procesní právo daňového subjektu a nikoli jeho povinnost. Jestliže se daňový subjekt k výsledkům kontroly při jejím projednání nevyjádří, neznamená to porušení jeho procesního práva ve smyslu uvedené právní normy.

Skutečnost, že kontrolní zpráva byla projednána, dokládá podpis jednatele žalobce připojený jak k protokolu o projednání kontrolní zprávy, tak ve zprávě samé. Ostatně jednatel žalobce svým podpisem přisvědčil obsahu protokolu o tom, že správce daně jednatele žalobce s kontrolními zjištěními a závěry seznámil. Soud proto uzavřel, že žalobce měl možnost ke kontrolní zprávě se vyjádřit a pokud tak neučinil, neznamená to, že mu takové právo bylo upřeno. Ve spise založené písemnosti pouze prokazují, že žalobce vyjádření nepodal. Kontrolní zpráva byla proto v souladu s požadavky § 16 odst. 8 zákona projednána.

Postup správce daně nikterak neodporuje rozsudkům Nejvyššího správního soudu a nálezu Ústavního soudu ČR, na které se v žalobě odkazuje, protože žalobce byl seznámen se zjištěním o tom, že do evidence a účetnictví žalobce se nepromítla daň z přidané hodnoty na výstupu související s prodejem jednoho motorového vozidla, což ostatně žalobce sám připustil a pochybení v účetnictví a evidenci označil za opomenutí. Jiné kontrolní zjištění mající dopad na dodatečné doměření daně zjištěno nebylo. S tímto výsledkem kontroly byl žalobce seznámen a ve smyslu doměření nepřiznané daně byla kontrola uzavřena. Ve své podstatě zjištění správce daně odpovídá postoji žalobce, který sám přiznal, že daň z přidané hodnoty prodaného vozidla se do daňového přiznání podaného za dané zdaňovací období nepromítla. Jestliže se k tomuto zjištění žalobce nikterak nevyjádřil, o čemž svědčí zpráva o kontrole a protokol o jednání, pak nemůže být ke kontrolní zprávě připojeno žádné vyjádření žalobce. Zahrnutí vyjádření daňového subjektu do kontrolní zprávy se předpokládá výlučně tehdy, je-li takové vyjádření podáno. To se však v souzené záležitosti nestalo. Proto nelze judikaturou uvedenou v žalobě argumentovat.

Odvolací námitka obsahující odkaz na judikaturu byla odvolací instancí projednána, o čemž svědčí odůvodnění napadeného rozhodnutí. V rozhodnutí o odvolání se výslovně uvádí, že žalobcem označené judikáty dopadají na jinou situaci.

Pokračování
- 7 -
10Af 83/2011

Jestliže nebyla daň z přidané hodnoty na výstupu v souvislosti s prodejem daného motorového vozidla přiznána, nelze argumentovat zásadou legitimního očekávání, jestliže po ukončení daňové kontroly došlo k dodatečnému doměření daně. Jak již bylo uvedeno, zpráva o daňové kontrole byla projednána a žalobci doručena, a proto mohl předpokládat, že k dodatečnému doměření nepřiznané daně dojde.

Žalovaný se s odvolacími námitkami vypořádal a není na něm, aby rozebíral v odůvodnění rozhodnutí judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu ČR. Pro věc je podstatné, že doložil, že v dané věci byla kontrolní zpráva projednána a stalo se tak procesně předepsaným postupem.

Na skutečnosti, že zpráva byla projednána, nemění nic ani krátký časový úsek, po který tak bylo činěno. Je tomu tak proto, že postup správce daně při kontrole, tak jak je ve zprávě popsán, byl daňovému subjektu znám, například se uvádějí zjištění vedoucí k vydání výzev v kontrolovaných zdaňovacích obdobích a kromě toho se závady týkají pouze dvou zdaňovacích období, přičemž v každém z nich se jedná o prodej jednoho vozidla, přičemž ve III. čtvrtletí roku 2006 šlo ještě o 4 disky kol k vozidlu v tom čtvrtletí prodanému. Jak již bylo uvedeno, rozsah těchto zjištění byl znám i žalobci, který sám pochybení připustil. Žalobce se správcem daně spolupracoval, průběh řízení i jím samým připuštěná pochybení mu byly známy, a proto lze časový rozsah seznámení žalobce s výsledky daňové kontroly při jejím projednání považovat za zcela adekvátní.

Text zprávy tvoří čtyři strany, z nichž na dvou a půl stranách se popisuje průběh daňové kontroly od jejího zahájení, listiny, ze kterých bylo vycházeno, obsah výzvy správce daně pro daňový subjekt, odpověď daňového subjektu, tedy písemnosti daňovému subjektu dobře známé. Hodnocení těchto důkazů je obsaženo na straně 3 a 4 a tvoří necelou stránku tištěného textu. Je-li doloženo, že žalobce k výsledkům kontroly neměl žádné výhrady, pak časový údaj o době projednání kontrolní zprávy k takto koncipované písemnosti zcela postačuje. Žalobní tvrzení o tom, že časový údaj o projednání zprávy nasvědčuje tomu, že ta nebyla projednána, nemá proto oporu v písemnostech založených ve spise.

Předpokladem projednání kontrolní zprávy je její písemné vyhotovení předtím, než ta bude s daňovým subjektem projednána. To lze ostatně dovodit z ustanovení § 16 odst. 8 věta první daňového řádu, které předpokládá písemnost kontrolní zprávy. Má-li být kontrolní zpráva projednána, pak v souladu s uvedenou normou musí být před jednáním s daňovým subjektem vyhotovena. Kdyby tomu tak nebylo, nemohl by při projednání zprávy kontrolovaný subjekt zprávu podepsat.

Úsudek žalobce o tom, že správce daně měl protokol o projednání kontrolní zprávy připraven, ještě neznamená, že zpráva nebyla řádným způsobem s daňovým subjektem projednána. Jednatel žalobce při této kontrole svým podpisem potvrdil, že byl s kontrolním zjištěním správcem daně seznámen. Na další straně protokolu pak rovněž svým podpisem potvrdil, že proti protokolaci neměl žádné námitky. Lze předpokládat, že kdyby uplatňoval námitky, případně se chtěl vyjádřit, pak by tyto jeho výhrady a vyjádření byly v protokole zachyceny a pak by zcela nepochybně ústní jednání trvalo delší dobu. Pro věc je podstatné, že žalobce v okamžiku podpisu protokolu žádné návrhy a námitky neměl. Bylo-li v okamžiku zahájení ústního jednání záhlaví protokolu s příslušnými poučeními nadepsáno, neznamená to vadu procesní povahy takového rázu, která by měla dopad do zákonnosti napadeného rozhodnutí. Pro věc je podstatné, že žalobce byl s výsledky kontroly obeznámen a se zřetelem Pokračování
- 8 -
10Af 83/2011

k tomu, že sám pochybení v přiznání k dani z přidané hodnoty připustil, mohl kontrolní zjištění vedoucí k doměření daně z přidané hodnoty předpokládat.

Soud proto uzavřel, že žalobce byl s výsledky daňové kontroly obeznámen a kontrolní zpráva s ním byla procesním postupem předepsaným zákonem projednána. Skutkový stav byl tudíž zjištěn řádně, žalobce sám proti tomuto zjištění nemá žádné výhrady a právě toto zjištění bylo zahrnuto do zprávy a ta byla se žalobcem projednána. Bylo proto postupováno v souladu s požadavky § 16 daňového řádu, zásady spravedlivého procesu nebyly nikterak porušeny a k doměření daně došlo v souladu s procesními požadavky dříve platného daňového řádu a je v souladu se zákonem o dani z přidané hodnoty.

V souvislosti s tím soud poznamenává, že pro daňové řízení neplatí zásada koncentrace, proto daňový subjekt může v odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru uplatnit námitky týkající se nesprávného postupu správce daně v průběhu daňové kontroly, bez ohledu na to, zda využil své právo podávat námitky proti postupu pracovníka správce daně, právo vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě a ke způsobu jeho zjištění podle § 16 odst. 4 písm. f/ daňového řádu.

V případě, že žalobce neměl dostatečný prostor pro konzumaci práva zakotveného v § 16 odst. 4 písm. f/ zákona o správě daní a poplatků, měl možnost tuto výhradu vznést přímo do protokolu. Protokol o ústním jednání je veřejnou listinou, která osvědčuje průběh konkrétního procesního úkonu správce daně, o němž sepsal protokol, tedy pravdivost vylíčení jednotlivých kroků všech osob při ústním jednání přítomných. Předmětný protokol má všechny zákonem stanovené náležitosti. Jedná se tedy o veřejnou listinu, kdy platí presumpce pravdivosti ve smyslu § 143 o.s.ř.

Žalobce namítá nezákonnost dodatečného platebního výměru, neboť v odůvodnění je odkaz na zprávu o daňové kontrole a na protokol o ústním jednání, který byl získán v rozporu s § 31 odst. 4 daňového řádu. Žalobcem napadený dodatečný platební výměr ze dne 16.12.2010 obsahuje odkaz na zprávu o daňové kontrole a protokol o ústním jednání ze dne 3.12.2010, čímž dle žalobce došlo k porušení § 31 odst. 4 daňového řádu, dle něhož jako důkazních prostředků lze užít všech prostředků, jimiž lze ověřit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti a které nejsou získány v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Odkaz na toto ustanovení je zcela nepřípadný, neboť zpráva o daňové kontrole a rovněž tak protokol o ústním jednání správce daně nezískal, ale sepsal za účasti daňového subjektu. Toto ustanovení na námitku žalobce, že měl být údajně krácen na svých právech dle § 16 odst. 4 písm. f/ aplikovat nelze, neboť, jak vyplývá z odůvodnění v předchozí pasáži rozsudku, žalobce byl v souladu se zákonem seznámen se zprávou o daňové kontrole. Odkaz žalobce na porušení tohoto ustanovení je tedy nedůvodný.

Zpráva o daňové kontrole představuje shrnutí daňové kontroly a ta je důkazním prostředkem. Jestliže daňová kontrola probíhala v souladu s požadavky § 16 daňového řádu, žalobce byl s výsledky daňové kontroly seznámen a ta s ním byla projednána, pak tu není žádný důkazní prostředek, který by byl opatřen v rozporu se zákonem. Proto nelze přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že postup správce daně byl nezákonný. Tvrzená porušení právních norem regulujících daňovou kontrolu nebyla proto soudem shledána.

Replikou žalobce se lze zabývat výlučně potud, nepřesahuje-li žalobní body, protože replika byla podána v době po uplynutí lhůty k uplatnění žaloby, přičemž výlučně v této době lze žalobní body rozšiřovat.

Pokračování
- 9 -
10Af 83/2011

Žalobce, který žalobu podal poslední den lhůty, neuplatnil žádné výhrady k rozsahu splnění poučovací povinnosti správce daně. Nicméně z obsahu kontrolní zprávy i protokolu je zřejmé, že žalobce věděl o tom, že může uplatňovat výhrady, námitky a podávat vyjádření.

Žalobce podepsal zprávu o kontrole i protokol o jejím projednání, čímž potvrdil, že obsah obou listin je správný. Zůstala-li rubrika o vyjádření daňového subjektu nedoplněná, znamená to jediné, že žalobce žádné vyjádření nepodal. Neznamená to, že takové možnosti se žalobci nedostalo.

Ustanovením § 16 odst. 4 písm. d) zákona nebylo v žalobě argumentováno. Tento předpis dopadá na námitky proti postupu pracovníka správce daně, avšak o takovou věc se v souzené záležitosti nejedná.

Soud proto z důvodů shora uvedených žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalovaný správní orgán byl v řízení úspěšný, avšak náhradu nákladů řízení nepožadoval.

Soud rozhodl rozsudkem bez jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem. Podání kasační stížnost nemá odkladný účinek.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 29. prosince 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru