Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 81/2010 - 46Rozsudek KSCB ze dne 24.11.2010

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 Aps 2/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek


10Af 81/2010 – 46

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Heleny Nutilové vprávní věci žalobce Rock Oil plus, s.r.o., se sídlem v Praze 10, Říčanská 1984/5, zast. JUDr. Stanislavem Lžičařem, daňovým poradcem v Praze 5, Holečkova 31, proti žalovanému Celnímu úřadu České Budějovice, Vrbenská 2047/8, o žalobě o ochranu před nezákonným zásahem,

takto:

Žalovanému se z a k a z u j e zadržovat vybrané výrobky v množství 104 088 litrů automobilového benzinu kód nomenklatury 27101145 podle elektronických průvodních dokladů ze dne 15.4.2010 č. 10ATI0415E00000160893, č. 10ATI0415E00000160830 a č. 10ATI0415E00000160661.

Žalovanému se přikazuje žalobci vydat 104 088 l automobilového benzinu kód nomenklatury 27101145 podle průvodních dokladů ze dne 15.4.2010 č. 10ATI0415E00000160893, č. 10ATI0415E00000160830 a č. 10ATI0415E00000160661 ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 1 000,- Kč.

Žalobci se vrací soudní poplatek 1 000,- Kč. Pokračování
- 2 -
10Af 81/2010

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 9.9.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal odstranit trvající nezákonný zásah do vlastnických práv tím, že mu žalovaný vydá konkrétně specifikované množství automobilového benzinu. V žalobě se poukazuje na to, že obchodní partner žalobce odeslal tři zásilky pohonných hmot, které byly dopravovány v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně. Dopravovaná zásilka byla vybavena elektronickým správním dokladem. Ten byl zpracován odesílatelem v Rakousku. Postup při ověření údajů v návrhu elektronického správního dokladu byl dodržen. Celní orgány jsou oprávněny zastavovat dopravní prostředky a provádět jejich kontrolu za účelem zjištění, zda druh a množství dopravovaných vybraných výrobků odpovídají druhu a množství vybraných výrobků uvedených v elektronických průvodních dokladech nebo ostatních dokladech stanovených pro dopravu vybraných výrobků. Zásilka pro žalobce byla zadržena dne 15.4.2010 a o důvodech zadržení zboží se žalobce dozvěděl z přípisu žalovaného ze dne 13.8.2010. Pracovníci celního úřadu vybočili z mezí zákona tím, že předpokládaný účel kontroly rozšířili i na kontrolu způsobu vyplnění elektronického správního dokladu. Tím vybočili z mezí tuzemského práva i práva Společenství. Jestliže nebyly zjištěny rozdíly v množství a druhu dopravovaných výrobků, nebyly dány zákonem předvídané podmínky pro zajištění a držení zboží. Elektronické správní doklady byly státními orgány Rakouska shledány jako správné, úplné a bezvadné. Měla-li chybět datová skupina 7, pak z elektronických dokladů je zřejmé, že taková skupina v konkrétních elektronických správních dokladech obsažena není. Správnost vyplnění elektronických správních dokladů byla posouzena vadně.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a v průběhu řízení změnil návrh na vydání rozhodnutí tak, že řízení se zastavuje. Uvedl, že žalovaný zahájil řízení o propadnutí zajištěných výrobků, protože při kontrole druhu a množství kontrolovaných vybraných výrobků je zapotřebí zkontrolovat elektronické průvodní doklady. Výrobky byly dopravovány v režimu podmíněného osvobození od daně a přepravu lze uskutečnit s řádně vyplněným průvodním dokladem. Náležitosti průvodních dokladů upravují předpisy Evropské unie a mimo jiné požadují uvést v datové skupině 7 místo dodání. Tento údaj v elektronických průvodních dokladech chyběl.

Žalobce v replice zdůraznil, že na předpisy Evropské unie reaguje tuzemská úprava v § 41 odst. 4 zákona o spotřebních daních, která rozsah kontroly vymezuje co do druhu a množství dopravovaných vybraných výrobků. Kontroloval-li žalovaný obsahovou stránku vyplnění elektronického správního dokladu, vybočil z mezí zákona. Příslušným orgánem odesílajícího státu byl elektronický správní doklad posouzen jako správný a tak jej odeslal žalovanému. Žalovaný až následně začal tvrdit, že doklad je vyplněn nedostatečně. Poukazuje se na to, že po 15.4.2010 žalovaný při svých kontrolách dopravovaných vybraných výrobků neoznačil stejně vyplněné doklady za vadné.

Žalovaný zaslal dne 20.10.2010 krajskému soudu své rozhodnutí z 1.10.2010, jímž propadnutí specifikovaných minerálních olejů ve vlastnictví žalobce neuložil. Pokračování
- 3 -
10Af 81/2010

Žalobce podal dne 18.11.2010 vyjádření k obsahu spisu a poukázal na to, že kontrola podle § 41 odst. 4 zákona o spotřebních daních je specifickou formou kontroly a dojde-li k předkročení hranic takové kontroly, jedná se o jinou kontrolu. Ke dni kontroly žalovaný znal rozhodnutí rakouských celních orgánů, z údajů v dokladech nebylo místo přímého dodání zřejmé, tento stav se nezměnil k datu rozhodnutí z 2.10.2010. Přesto žalovaný považoval za nutné zasáhnout majetkovou sféru žalobce zajištěním jeho zboží na základě zcela shodných dokladů, když konstatuje, že propadnutí se nevysloví, protože takový postup by byl formalistický.

Ze spisů žalovaného vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Žalobce byl dne 14.6.2010 vyzván k předložení dokladů pro další řízení ve věci zajištěných vybraných výrobků, konkrétně bylo požadováno předložit kupní smlouvu případně jiný doklad, který by prokazoval současné vlastnictví zajištěných výrobků. Okolnost, že jednalo se o zajištěné výrobky, plyne z odůvodnění výzvy.

Elektronické správní doklady vydané rakouským obchodním partnerem žalobce jsou ve spisu založeny. Žalobce podal dne 18.6.2010 vyjádření v záležitosti vlastnictví zajištěného zboží, ve kterém je označen dodavatel zajištěných vybraných výrobků, vlastník dotčeného zboží a uvádějí se dopravní prostředky, kterými byly vybrané výrobky pro žalobce a další společnost dopravovány.

Dne 13.8.2010 bylo zahájeno řízení ve věci propadnutí vybraných výrobků ve vlastnictví žalobce a byl stanoven termín jednání. V odůvodnění se uvádí, že elektronické průvodní doklady obsahovaly neúplné a nesprávné údaje, což vedlo k zajištění dopravovaného zboží. Minerální oleje byly zajištěny u dopravce, přičemž vlastnictví zajišťovaného zboží nemá význam.

O ústním jednání byl pořízen protokol, ve kterém mimo jiné žalovaný uvedl, že rozdíly v druhu a množství dopravovaného zboží nebyly zjištěny.

Žalobci byla stanovena lhůta pro předložení dalších důkazů.

Rozhodnutí o tom, že propadnutí zboží žalobce se neukládá, je odůvodněno tím, že doprava vybraných výrobků se uskutečnila za použití elektronického průvodního dokladu v rámci elektronického systému. Přeprava zboží podléhajícího spotřební dani se uskutečnila v režimu s podmíněným osvobozením od daně namísto přímého dodání, pokud takové místo bylo určeno registrovaným příjemcem. V takovém místě je ukončována doprava vybraných výrobků v režimu s podmíněným osvobozením od daně. Místo dodání v dokladu uvedeno nebylo. Přitom řádně vyplněný elektronický správní doklad je podmínkou pro dopravu v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně. Adresa místa dodání je důležitá mimo jiné pro případnou fyzickou kontrolu přijatých vybraných výrobků celním úřadem. Žalovaný zohlednil skutečnost, že rakouské celní orgány umožnily dopravu předmětných minerálních olejů v režimu zmíněného osvobození od spotřební daně. Byla zohledněna nejednotnost přístupu členských států k vyplňování průvodních dokladů a byl učiněn úsudek o tom, že rozhodnutí o propadnutí zajištěných vybraných výrobků by bylo nepřiměřené a právní Pokračování
- 4 -
10Af 81/2010

předpisy by byly aplikovány formalisticky bez ohledu na skutečný obsah úkonů osob zúčastněných na dopravě. K porušení režimu podmíněného osvobození od spotřební daně nedošlo, a tudíž nevznikla ani povinnost daň přiznat a zaplatit.

Krajský soud se věcí zabýval podle § 82 a násl. s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

V souzené záležitosti se žalobce domáhá ochrany před nezákonným zásahem, který spočíval v zajištění vybraných výrobků patřících žalobci. Jedná se proto o to, zda žalovaný při zajištění vybraných výrobků postupoval v souladu s předpisy zákona o spotřebních daních či z takto daného rámce při zajištění dopravovaných vybraných výrobků podléhajících spotřební dani nevybočil. Zajištění dopravovaných výrobků se děje vůči dopravci, vlastník dopravovaného zboží účastníkem řízení o zajištění zboží není.

Podmínky pro uplatnění žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením upravuje § 82 s.ř.s., přičemž tyto podmínky jsou stanoveny kumulativně, což znamená, že musejí být splněny současně. Předpokladem pro uplatnění žaloby je přímé dotčení žalobce jeho zkrácením na právech, zásah musí být nezákonný, přitom nejedná se o rozhodnutí a je zaměřen vůči žalobci nebo se vůči žalobci projevují důsledky takového zásahu a takové důsledky musejí trvat nebo hrozí opakování zásahu. Jsou-li podmínky aktivní legitimace stanoveny kumulativně, pak to znamená, že pro případ, že jediná z takto stanovených podmínek dodržena není, nelze ochranu před nezákonným zákazem poskytnout.

V souzené věci bylo zboží zajištěno u dopravce a tomu zákon o spotřebních daních přiznává právní prostředky obrany proti rozhodnutí o zajištění zboží. V takovém řízení žalobce jako vlastník dopravovaného zboží účastníkem řízení není, a proto se v takovém řízení nemůže bránit řádnými opravnými prostředky.

Svědčí-li žalobní legitimace pro podání žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu každé osobě, která tvrdí, že byla tímto zásahem zkrácena na právech, pak žalobce jako vlastník zajištěného zboží je k podání žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu povolán. V té souvislosti soud zkoumal včasnost podání žaloby se zřetelem ke lhůtám upraveným v § 84 odst. 1 s.ř.s., protože k zajištění zboží došlo dne 15.4.2010 a žaloba byla podána u soudu dne 9.9.2010. Pro dodržení subjektivní lhůty nepostačuje dozvědět se pouze o tom, že k zásahu do práv žalobce došlo, ale je zapotřebí mít vědomost o důvodech takového zásahu, protože pouze znalost takových důvodů umožňuje učinit úsudek o tom, jde-li o zásah nezákonný. Takové důvody žalobce seznal až při jednání dne 31.8.2010 a od té doby začala běžet subjektivní lhůta k podání žaloby. Žaloba doručená soudu dne 9.9.2010 byla proto podána včas.

Soud dále posuzoval, zda zajištění dopravovaného zboží bylo provedeno v souladu se zákonem. Žalovaného opravňovalo ustanovení § 41 odst. 4 zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních v novelizovaném znění, zastavit dopravní prostředek dopravující výrobky pro žalobce a provádět kontrolu za účelem zjištění, zda druh a množství dopravovaných vybraných výrobků odpovídají druhu a množství vybraných výrobků uvedených v elektronických průvodních dokladech nebo v ostatních dokladech stanovených pro dopravu vybraných výrobků. Pokračování
- 5 -
10Af 81/2010

Z toho vyplývá, že předmětem kontroly je ověřit, zda deklarovaný okruh a množství výrobků v elektronických průvodních dokladech odpovídají fakticky přepravovanému zboží.

Důvody pro zajištění vybraných výrobků a dopravních prostředků stanoví § 42 odst. 1 zákona. V souzené věci k zajištění výrobků došlo podle § 42 odst. 1 písm. c/ zákona, protože bylo shledáno, že údaje v elektronických průvodních dokladech jsou nesprávné. Nesprávnost elektronického průvodního dokladu byla spatřována v chybějícím údaji o místu dodání výrobků. Podle názoru žalovaného se jednalo tudíž o doklad neúplný a neúplný doklad je podřaditelný nesprávnému dokladu. Při kontrole dopravovaných výrobků je však zapotřebí hodnotit správnost elektronického průvodního dokladu ve vztahu k rozsahu oprávnění kontroly dopravovaného zboží. Jestliže předmětem kontroly může být výlučně druh a množství dopravovaných vybraných výrobků, pak zajistit dopravované zboží pro neúplnost dokladu lze jen tehdy, je-li zjištěna nesprávnost označení druhu či množství dopravovaných vybraných výrobků, případně že některý z takových údajů chybí. Žalovaný při jednání potvrdil, že přepravovaný druh a množství vybraných výrobků odpovídaly údajům v elektronických průvodních dokladech a za takové situace nebylo možno zajistit dopravované zboží postupem podle § 42 odst. 1 písm. c/ zákona. Zásah spočívající v zajištění žalobcova zboží byl proto nezákonný.

Zajištění dopravovaného zboží náležejícího žalobci bylo proto ve svém důsledku zaměřeno proti vlastníku zboží, tedy žalobci.

Konečně na soudu bylo posoudit, zda zásah do práv žalobce trvá. Při ústním jednání dne 24.11.2010 bylo zjištěno, že zatímco zajištěné dopravní prostředky byly dopravcům vydány, zajištěné vybrané výrobky žalobci vydány k dnešnímu dni nebyly a žalovaný nereagoval na žádost žalobce z druhé poloviny listopadu o vydání zajištěných výrobků. Poslední kontrolu korespondence a došlé pošty provedl žalobce včerejšího dne, tedy 23.11.2010. Jestliže soud rozhoduje podle skutkového stavu zjištěného k datu rozhodnutí soudu, pak k tomuto datu existuje stav, kdy vybrané výrobky vlastnicky náležející žalobci jsou stále žalovaným zajištěny. K vydání těchto výrobků nedošlo ani přesto, že žalovaný dne 1.10.2010 rozhodl o tom, že propadnutí zboží se neukládá.

Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že jsou splněny všechny zákonné požadavky podle § 82 s.ř.s. a žaloba je proto důvodná.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 87 odst. 2 s.ř.s. žalovanému zakázal zajišťovat 104.088 l automobilového benzinu konkrétní nomenklatury podle specifikovaných elektronických průvodních dokladů a současně žalovanému přikázal, aby označené vybrané výrobky žalobci vydal ve lhůtě deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 1.000 Kč představující zaplacený soudní poplatek.

O vrácení přeplatku na soudním poplatku rozhodl soud podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Soudní poplatek ze žaloby na ochranu před nezákonným zásahem činí Pokračování
- 6 -
10Af 81/2010

1.000 Kč. Jestliže žalobce na soudním poplatku zaplatil 2.000 Kč, pak v rozsahu 1.000 Kč vznikl přeplatek. O takto vzniklém přeplatku na soudním poplatku bylo rozhodnuto tak, že přeplatek v částce 1.000 Kč se žalobci vrací. Soudní poplatek byl zaplacen kolkovou známkou.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.

Krajský soud v Českých Budějovicích
dne 24. listopadu 2010

Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru