Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 80/2010 - 48Rozsudek KSCB ze dne 27.01.2011

Prejudikatura

2 Afs 70/2007 - 55

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Afs 20/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

10Af 80/2010 – 48

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně L. N., zastoupené Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem AK Kříženecký & partneři v.o.s., se sídlem Na Sadech 21, České Budějovice, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11.8.2010, č.j. 4107/10-1100, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci.

/1/ Žalobou doručenou dne 8.9.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 11.8.2010 č.j. 4107/10-1100, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českém Krumlově ze dne 17.5.2010 č.j. 42137/10/082910301588, kterým byla dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 ve výši 0.

/2/ Žalobkyně namítala nezákonnost rozhodnutí a podstatou sporu je posouzení toho, zda žalobkyně splnila časový test podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a/ a písm. r/ zákona o daních z příjmů a zda je osvobozena od povinnosti platit daň z příjmů, které získala prodejem bytu v jejím vlastnictví. Žalobkyně uvedla přehled právních úkonů, které v dané souvislosti učinila a zdůraznila, že družstevní byt nabyla již 27.11.2000 a prodala jej jako byt ve Pokračování
- 2 -
10Af 80/2010

výlučném vlastnictví 23.4.2007, tedy po šesti a půl roce a měla k němu nepřetržitý majetkoprávní vztah. V bytě také po dobu více jak pět let bydlela, nikoliv však již v době posledního roku před prodejem. Prodejem bytu získala žalobkyně prostředky na uspokojení svých bytových potřeb jinde a o převod do osobního vlastnictví požádala SBD Český Krumlov mimo jiné proto, že to byla podmínka kupující. Navíc v době, kdy byl byt převeden do osobního vlastnictví, došlo k převodu i všech ostatních družstevních bytů. Nebylo jednáno spekulativně. K převodu družstevního bytu do vlastnictví žalobkyně došlo na základě smlouvy ze dne 11.12.2006, kterému předcházelo prohlášení vlastníka, kterým došlo k vymezení bytových jednotek v domě. Žalobkyně zastává názor, že splnila časový test dle § 4 odst. 1 písm. a/ a r/ zákona o daních z příjmů, neboť není vyloučeno, aby se tyto doby, tedy majetkový vztah k družstvu a následně k témuž bytu již v osobním vlastnictví sčítaly. Zákon nestanoví, že změnou charakteru vlastnictví dochází k výmazu předchozí doby, kdy trval družstevní vztah k bytu. Navíc zákonodárce v § 4 odst. 2 písm. b/ zákona o dani z příjmu uvádí, že se doba mezi nabytím a prodejem podle odstavce 1 písm. a/ nebo b/ nepřerušuje, pokud v době mezi nabytím prodejem došlo k vymezení bytu jako jednotky podle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně poukázala na nálezy Ústavního soudu, z nichž dovozuje, že rozhodnutí správce daně nebylo v souladu se zákonem. Proto navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.

/3/ Žalobkyně v příloze k žalobě soudu předložila dodatečný platební výměr Finančního úřadu v Českém Krumlově ze dne 17.5.2010 č.j. 42137/10/082910301588, odvolání proti platebnímu výměru ze dne 15.2.2010, zprávu o ukončení vytýkacího řízení správce daně ze dne 26.4.2010. Přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalobkyně za zdaňovací období roku 2007. Kupní smlouvu uzavřenou dne 12.3.2007 mezi žalobkyní a kupující M. K., smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva /žalobkyně ze dne 11.12.2006/, návrh na vklad vlastnického práva k bytu žalobkyně na základě této smlouvy ze dne 18.12.2006 doručený Katastrálnímu pracovišti Český Krumlov dne 10.1.2007, dohodu o převodu členských práv uzavřenou mezi K. L. a žalobkyní dne 27.11.2000, nájemní smlouvu o užívání předmětného družstevního bytu ze dne 27.11.2000, dohodu o převodu vlastnictví družstevního bytu uzavřenou mezi SBD Český Krumlov a K. a R. L. dne 7.11.1995, závaznou žádost o převod družstevního bytu do osobního vlastnictví zaslanou SBD Český Krumlov a K. a R. L. dne 10.9.1992.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu.

/4/ Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. Žalovaný uvedl, že finanční úřad vyměřil žalobkyni dne 30.11.2009 na základě jí podaného řádného daňového přiznání daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 ve výši 82.972 Kč. Žalobkyně daň řádně uhradila. Dne 17.3.2010 podala dodatečné daňové přiznání za totéž zdaňovací období, ve kterém uplatnila nárok na osvobození z příjmů prodeje bytu podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. b/ ve spojení s písm. r/ a ve spojení s § 4 odst. 2 písm. b/ zákona o daních z příjmu. Správce daně zahájil vytýkací řízení, neboť měl pochybnosti o úplnosti a správnosti dodatečného daňového přiznání. Ve vytýkacím řízení dospěl k závěru, že žalobkyně nárok na osvobození neprokázala, a tudíž řízení zahájené podáním dodatečného daňového přiznání ukončil vydáním dodatečného platebního výměru, kde žalobkyni byl stanoven základ daně i daň ve výši 0. K námitkám žalobkyně žalovaný zastává názor, že námitky důvodné nejsou, neboť se žalobkyně domáhá zohlednění doby, po kterou byla členkou stavebního družstva, avšak byt ve vlastnictví družstva užívala na základě nájemního vztahu. Ustanovení § 4 odst. 2 písm. b/ zákona o daních z příjmu na její případ nedopadá. Stejně tak nelze úspěšně vztáhnout Pokračování
- 3 -
10Af 80/2010

§ 4 odst. 1 písm. r/ zákona o daních z příjmů, neboť žalobkyně dosáhla zdaňovaného příjmu prodejem bytu, nikoliv převodem členských práv. K okolnostem uváděným žalobkyní žalovaný nemohl přihlédnout, stejně tak jako nemohl zohlednit skutečnost, že žalobkyně při prodeji bytu nejednala spekulativně.

/5/ Žalobkyně soudu sdělila, že netrvá na nařízení ústního jednání a souhlasí, aby soud rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s bez nařízeného jednání.

III. Obsah správních spisů.

/6/ Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

/7/ Žalobkyně uzavřela dne 27.11.2000 dohodu o převodu členských práv a povinností s převodcem bytu K. L. a uzavřela dne 1.12.2000 se Stavebním bytovým družstvem Český Krumlov nájemní smlouvu o užívání předmětného družstevního bytu. Žalobkyni vzniklo právo užívat družstevní byt č. 4 o velikosti 3+1 ve druhém podlaží v Českém Krumlově. Dne 11.12.2006 uzavřela žalobkyně smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva se Stavebním bytovým družstvem Český Krumlov. Vklad vlastnického práva byl proveden dne 27.2.2007 ke dni 10.1.2007. K tomuto datu je žalobkyně evidována jako osobní vlastník předmětného bytu.

/8/ Žalobkyně podala řádné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007, kde uvedla příjmy ze závislé činnosti ve výši 333.099 Kč, příjem z prodeje bytu ve výši 885.000 Kč, výdaj na jeho dosažení ve výši 754.690 Kč a daňovou povinnost ve výši 82.972 Kč. Správce daně daň v této výši žalobkyni vyměřil. Daň byla žalobkyní řádně uhrazena. Dne 17.3.2010 podala žalobkyně dodatečné daňové přiznání, ve kterém uplatnila nárok na osvobození příjmu z prodeje bytu podle § 4 odst. 1 písm. b/ ve spojení s písm. r/ a ve spojení s § 4 odst. 2 písm. b/ zákona č. 586/1992 Sb. v platném znění. Žalobce zahájil dne 26.3.2010 vytýkací řízení. Výsledky vytýkacího řízení byly shrnuty ve zprávě ze dne 26.4.2010. Správce daně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala nárok na osvobození příjmu z prodeje bytu a není důvod měnit výši daně. Řízení zahájené podáním dodatečného přiznání končil vydáním dodatečného platebního výměru ze dne 17.5.2010, kde žalobkyni stanovil základ daně a daň ve výši 0. Žalobkyně podala proti dodatečnému platebnímu výměru odvolání. O odvolání žalobkyně bylo rozhodnuto dne 11.8.2010 pod č.j. 4107/10-1100 žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaný správní orgán uzavřel, že žalobkyně nesplnila podmínky pro osvobození příjmu, který získala z prodeje bytu, v postupu správce daně neshledal nezákonnost.

IV. Právní názor soudu.

/9/ Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen s.ř.s./, v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

/10/ Stěžejní námitkou žalobkyně je její tvrzení, že od daně je osvobozen příjem, který získala prodejem bytu v jejím vlastnictví, což je vázáno na otázku splnění časového testu podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a/ a r/ zákona o daních z příjmu. Žalobkyně sama sice v žalobě nastínila tuto otázku, avšak ve vztahu ke splnění časového testu dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a/ a písm. r/ zákona o daních z příjmu uvedla, že předmětem sporu je posouzení Pokračování
- 4 -
10Af 80/2010

jejího požadavku o osvobození příjmu, který získala prodejem bytu v jejím vlastnictví. K tomu doplnila, že jí osvobození příjmu, který získala prodejem bytu v osobním vlastnictví, náleží. Dále argumentovala tak, že byt nabyla jako družstevní v roce 2000 a prodala jej v roce 2007 /již jako byt ve výlučném vlastnictví/. Rovněž uvedla, že v něm po dobu více jak pěti let bydlela, i když nikoliv v době posledního roku před prodejem.

/11/ Žalobkyní požadované osvobození příjmu lze aplikovat pouze na případy taxativně stanovené ustanovením § 4 zákona o daních z příjmu ve znění platném pro konkrétní zdaňovací období. V případě žalobkyně přichází v úvahu situace předvídaná v § 4 odst. 1 písm. b/ tohoto ustanovení, podle kterého od daně jsou osvobozeny příjmy z prodeje nemovitostí, bytů nebo nebytových prostor neuvedených pod písm. a/, přesáhne-li doba mezi nabytím a prodejem dobu pěti let. V úvahu pak nepřichází postup podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a/ zákona o daních z příjmu, neboť zde je podmínkou aplikace tohoto ustanovení, bydliště prodávajícího bezprostředně před prodejem nemovitosti, což jak sama žalobkyně v žalobě uvedla, u ní nepřicházelo v úvahu. Z tohoto důvodu ani ustanovení § 4 odst. 1 písm. u/ zákona, kde je podmínkou sice použití finančních prostředků na uspokojení bytové potřeby nejpozději do jednoho roku následujícího po roce, v němž náhrada byla přijata, případně byla vynaložena na obstarání bytové potřeby v době jednoho roku před jejím obdržením, avšak podmínka je spojena s tím, že je byt uvolňován, to znamená, že musel být v době prodeje prodávajícím užíván, což právě v případě žalobkyně splněno nebylo. Žalobkyní uváděné ustanovení § 4 odst. 1 písm. r/ zákona o daních z příjmu rovněž nelze na daný případ aplikovat, neboť předmětem převodu nebyla členská práva družstva. Žalobkyni byl byt převeden do osobního vlastnictví a finanční prostředky, které získala prodejem bytu, představovaly kupní cenu bytu v osobním vlastnictví. Při posuzování splnění podmínky pro žalobkyní požadovaného osvobození je nutno vzít na zřetel, že důvody, pro které zákon o daních z příjmů osvobození zdanění příjmů z prodeje bytu připouští, nelze kombinovat a pro posouzení splnění časového testu případně sčítat doby, které jsou podřaditelné odlišným osvobozovacím titulům.

/12/ Pro posouzení splnění podmínky „časového testu“ je podstatný počátek lhůty, který v daném případě převodu bytu v osobním vlastnictví je den nabytí vlastnictví, kterým je ve smyslu § 133 občanského zákona den, kdy vznikly právní účinky vkladu do katastru nemovitostí. Žalobkyni totiž vznikl příjem, který uvedla v daňovém přiznání k dani z příjmů za rok 2007 v souvislosti s převodem vlastnického práva, k bytu na základě kupní smlouvy ze dne 12.3.2007. Vklad vlastnického práva v katastru nemovitostí byl proveden ke dni 23.4.2007. Z toho důvodu je zcela nerozhodné, že na žalobkyni byla převedena členská práva a povinnosti na základě dohody o převodu členských práv a povinností dne 27.11.2000, kterou uzavřela žalobkyně s převodcem K. L., neboť byt následně užívala na základě nájemní smlouvy o užívání družstevního bytu, kterou uzavřela se Stavebním bytovým družstvem Český Krumlov dne 1.12.2000. Okolnost, že jí vzniklo právo užívat byt, pak není pro osvobození podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. b/ nikterak rozhodná, a to ani ve spojení s ustanovením 4 odst. 2 písm. b/, které stanoví, že dobu mezi nabytím a prodejem podle odstavce prvého písm. a/ a nebo b/ se nepřerušuje, pokud v době mezi nabytím a prodejem došlo k vypořádání mezi podílovými spoluvlastníky domu včetně příslušné poměrné části společných prostor nebo rodinného domu včetně souvisejících pozemků rozdělením podle velikosti jejich podílů nebo k tomu, že v budově byly byty nebo nebytové prostory vymezené jako jednotky podle zvláštního právního předpisu, kterým je dle poznámky pod čarou zákon č. 72/1994 Sb. či k zániku nebo vypořádání společného jmění manželů nebo k rozdělení pozemku. Ani jeden z taxativně uvedených případů nelze na situaci žalobkyně aplikovat. Žalobkyně užívala byt od 1.12.2000 na základě nájemní smlouvy, nejednalo se o vlastnické Pokračování
- 5 -
10Af 80/2010

právo, vlastnictví k bytu nabyla na základě smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva ze dne 11.12.2006. Vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byl proveden 27.2.2007 ke dni 10.1.2007. Převod družstevního bytu do osobního vlastnictví žalobkyně nelze zaměňovat na žalobkyní zmiňovaný případ uvedený v § 4 odst. 2 písm. a/ nebo b/, neboť se nejednalo ani o vypořádání mezi podílovými spoluvlastníky domu včetně příslušné poměrné části společných prostor nebo rodinného domu včetně souvisejících pozemků rozdělením podle velikosti jejich podílů ani k tomu, že v budově by byly byty nebo bytové jednotky vymezeny jako jednotky podle zvláštního právního předpisu. Nelze zaměňovat nájemní vztah k bytu, kterým žalobkyně argumentuje za vztah vlastnický. Žalobkyně byt vlastnila teprve od 10.1.2007 a nikoliv od 27.11.2000 či 1.12.2000. Z toho tedy jednoznačně vyplývá, že žalobkyně byla nájemkyní družstevního bytu od 27.11.2000 a prodala jej dne 23.4.2007 poté, co se stala jeho vlastnicí ke dni 10.1.2007. Nelze přisvědčit jejímu tvrzení, že měla k předmětnému bytu nepřetržitý majetkoprávní vztah 6,5 roku. Nájemní vztah k bytu nelze označit jako vztah majetkoprávní. Skutečnost, že v době, kdy došlo k převodu družstevního bytu do osobního vlastnictví žalobkyně, byly také převedeny i další družstevní byty v dotčené budově, nemá pro souzenou záležitost žádný význam. Žalobkyni nebylo přiznáno osvobození pro podezření ze spekulativního jednání, ale z toho důvodu, že nebyly shledány taxativně naplněné důvody v ustanovení § 4 odst. 1 zákona o daních z příjmu. Spekulativnost jednání žalovaný správní orgán žalobkyni nevytýkal. Z toho co bylo řečeno, lze uzavřít, že do zákonem stanovené doby pro osvobození příjmů z prodeje vlastního bytu v osobním vlastnictví se nezapočítává doba, kdy byl byt ve vlastnictví družstva, a to i v případě, že současná vlastnice byla členem tohoto družstva. K provedení z opatrnosti žalobkyní navrženého důkazu /výslechu svědků, kupříkladu JUDr. J. H./ soud nepřistoupil, neboť nejsou pochybnosti o v tomto směru žalobkyní předloženém tvrzení. Soud proto uzavřel, že v postupu žalovaného správního orgánu neshledal rozpor se zákonem.

/13/ Pro posouzení dané záležitosti nelze souhlasit s žalobkyní, že časový test splnila podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a/ a písm. r/ zákona o daních z příjmů. Je tomu tak z toho důvodu, že žalobkyně, jak již bylo výše uvedeno, neměla před prodejem bytu v osobním vlastnictví v tomto bytě své bydliště, a tudíž nelze písmeno a/ ustanovení § 4 odst. 1 na danou věc aplikovat. Stejně tak nelze přistoupit na to, aby se sčítaly doby, jak žalobkyně nabízí, jejího nájemního vztahu k družstevnímu bytu a osobní vlastnictví. Žalobkyně nebyla vlastníkem družstevního bytu, neboť vlastníkem družstevního bytu bylo právě Stavební bytové družstvo Český Krumlov. Bytové družstvo je právnickou osobou, která zajišťuje bytové potřeby svých členů. Družstevní byt je byt, který družstvo dává do užívání svým členům zpravidla nájmem družstevního bytu. Podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů v platném znění je byt, místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení. Jednotkou je pak byt nebo nebytový prostor nebo rozestavěný byt nebo rozestavěný nebytový prostor jako vymezená část domu podle zákona o vlastnictví bytů. Vlastník budovy takzvaným prohlášením vlastníka, určuje prostorově vymezené části budovy, které se za podmínek stanovených citovaným zákonem v souladu se stavebním určením stanou jednotkami a společnými částmi domu. Přeměna vlastnictví budovy na vlastnictví jednotek v domě vzniká vkladem prohlášení vlastníka do katastru nemovitostí. Dále pak je zapotřebí převodu vlastnického práva k jednotce v domě na konkrétního vlastníka. Žalobkyní zmiňované ustanovení § 4 odst. 2 písm. b/ míří na situace, kdy v budově byly byty nebo nebytové prostory vymezeny jako jednotky podle zákona č. 72/1994 Sb. a pro tento případ stanoví, že se doba mezi nabytím a prodejem podle tohoto ustanovení odstavce 1 písm. a/ nebo b/ nepřerušuje. Ze smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví žalobkyně pak vyplývá, že převádějící Stavební bytové družstvo Český Krumlov je vlastníkem 24 bytových jednotek, a to na základě notářského zápisu NZ 214/297, Pokračování
- 6 -
10Af 80/2010

N 214/97 z 31.7.1997. Žalobkyní nebylo tedy doloženo splnění podmínky, které se dovolává

odkazem na ustanovení § 4 odst. 2 písm. b/ zákona o daních z příjmů. I touto námitkou se žalovaný správní orgán zabýval v žalobou napadeném rozhodnutí, kdy v obecné poloze přisvědčil tvrzení žalobkyně, že vymezením bytových jednotek v domě nedochází k přerušení lhůty mezi nabytím a prodejem bytu. Rovněž uvedl, že toto ustanovení umožňuje, aby po reálném rozdělení nemovitosti nezačal běžet časový test od počátku, ale aby se započetla celá předešlá doba, kdy byl vlastník spoluvlastníkem této nemovitosti. Žalovaný dále uvedl, aby mohlo k aplikaci tohoto ustanovení dojít, že je zapotřebí, aby daňový subjekt skutečně nemovitost spoluvlastnil. V dané věci však žalobkyně nebyla spoluvlastníkem nemovitosti, u které by došlo k reálnému rozdělení, ale byla pouze nájemkyní bytu, neboť vlastníkem bylo převádějící Stavební bytové družstvo Český Krumlov. Na danou záležitost nedopadá ani žalobkyni odkazovaná judikatura Ústavního soudu či Krajského soudu v Ústí nad Labem. Jednalo se o odlišné případy, které nelze na danou záležitost vztáhnout. Žalobkyně konkrétně neuvádí, v jakém směru jsou jí citované judikáty aplikovatelné na její případ. Obecně uvádí, že citovaný nález Ústavního soudu I. ÚS 1611/07 podporuje argumenty uváděné žalobkyní. Z podstaty věci je pak zřejmé, že jí uváděný nález se týká odlišného případu, kdy se jednalo o transformační proces, který nemohl být ze strany daňového subjektu ovlivněn. V případě žalobkyně se nejednalo o postup podle § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb., neboť žalobkyně realizovala převod bytu do osobního vlastnictví z toho důvodu, že další kupující hradila kupní cenu prostřednictvím úvěru a podmínkou této transakce byl převod bytu v osobním vlastnictví. Ani odkaz na judikát Krajského soudu v Ústí nad Labem nemíří na situaci žalobkyně, neboť v tomto případě se jednalo o odstraňování způsobených majetkových křivd. Žalobkyně v tomto směru využívá pouze závěru, že v jejím případě nedošlo k rozšíření jejího majetku, ale změnila se pouze právní forma, což však v případě žalobkyně nelze ve vztahu k platné právní úpravě nikterak zohlednit a z tohoto judikátu nelze u souzené věci pro žalobkyni vytěžit argumenty ve prospěch jejího tvrzení. Soud proto uzavřel, že žalobkyní uvedené žalobní námitky neshledal důvodné a rozhodnutí žalovaného považuje za přezkoumatelné i zákonné.

V. Závěr, náklady řízení.

/14/ Soud proto v dané věci uzavřel, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy a vzhledem k těmto důvodům podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

/15/ Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech z důvodů stanovených v § 103 s.ř.s. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem podle § 105 odst. 2 s.ř.s.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 27. ledna 2011

Pokračování
- 7 -
10Af 80/2010

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru