Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 79/2013 - 32Rozsudek KSCB ze dne 11.06.2014


přidejte vlastní popisek

10Af 79/2013 - 32

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců JUDr. Marie Krybusové a JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D. v právní věci žalobce V. J., zast. Ing. Františkem Mejtou, daňovým poradcem v Písku, tř. Národní svobody 33, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutím ze dne 19.9.2013 čj. 21209/13/5000-14101-709052, ze dne 19.9.2013 čj. 21210/13/5000-14101-709052, ze dne 19. 9. 2013 čj. 21211/13/5000-14101-709052,

takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 26. 11. 2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2013, jimiž byla změněna prvostupňová rozhodnutí o dodatečném doměření daně z příjmů fyzických osob za rok 2008, 2009 a 2010.

Napadeným rozhodnutím je vytýkáno porušení práva na spravedlivý proces, což je spatřováno v tom, že poté co žalovaný shledal, že nejsou dodrženy podmínky pro stanovení daně podle pomůcek, měl odstranění této vady uložit správci daně prvého stupně. Při Pokračování
- 2 -
10Af 79/2013

odstraňování vad řízení by měl žalovaný postupovat uvážlivě. Poplatník by mohl a měl mít možnost spis prostudovat v místě bydliště a nikoliv cestovat za tím účelem do Brna. Důsledkem nesprávného postupu je skutečnost, že byl porušen princip dvojinstančnosti rozhodování.

Žalobce nesouhlasí s tím, že bylo odmítnuto potvrzení o příjmech ze závislé činnosti vydané společností KOVO KOMERCE. Na žalobce je přenášeno břemeno odpovědnosti za řádný výkon činnosti zaměstnavatele. Nečinnost zaměstnavatele nemůže být žalobci přičítána k tíži.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. V odvolacím řízení bylo postupováno podle § 114 odst. 4 daňového řádu, kdy bylo zjištěno, že daň měla být stanovena dokazováním, proto bylo postupováno podle § 115 zákona. Stanovením daně dokazováním bylo plně vyhověno podanému odvolání. Důkazní prostředky, ze kterých bylo při rozhodování o odvoláních vycházeno, byly zjištěny prvostupňovým správcem daně, žádné nové důkazní prostředky nebyly opatřovány. Pro vrácení spisu prvostupňovému orgánu nebyl důvod. Před vydáním rozhodnutí o odvolání byl žalobce seznámen se skutečnostmi zjištěnými odvolacím orgánem a důkazy, které je prokazovaly. V daňovém řízení platí primárně princip apelace umožňující odvolateli docílit řešení přímo před orgánem druhého stupně. Daňový řád odvolatele chrání při současném zachování principu apelace před překvapivými rozhodnutími tím, že ustanovuje povinnost seznámit odvolatele před vydáním rozhodnutí s novými skutečnostmi a důkazy, což se v souzené věci stalo. Současně byla stanovena lhůta k vyjádření a případnému navržení dalších důkazních prostředků. Proto rozhodnutí nezákonné není a nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces. Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a funkčních požitků vydaná společností KOVO KOMERCE byla shledána neplatnými. Současně se poukazuje na to, že žalobce při zahájení kontroly uvedl, že má příjmy pouze od společnosti BOXBETON, kde pracuje jako dělník. Prostřednictvím dožádaného správce daně bylo zjištěno, že společnost KOVO KOMERCE nevyplatila za předmětná zdaňovací období žádné příjmy, neměla žádné zaměstnance, až na měsíce prosinec 2009 a 2010, kdy hradila práce provedené podle dohody o provedení práce jedné zaměstnankyni.

Ze spisů finančních orgánů vyplynuly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům následující podstatné skutečnosti.

Žalobce podal za zdaňovací období 2008, 2009 a 2010 přiznání k dani z příjmů fyzických osob, ke kterým mimo jiné doložil potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a funkčních požitků. Tato potvrzení byla vydána společnostmi BOXBETON Dívčice a KOVO KOMERCE Praha – Holešovice. V potvrzeních se uvádí výše příjmů ze závislé činnosti za konkrétní zdaňovací období, výše sražené zálohy na daň, úhrn pojistného chybí.

Při zahájení daňové kontroly žalobce uvedl, že v kontrolovaných zdaňovacích obdobích měl příjmy ze závislé činnosti u společnosti BOXBETON, kde pracuje jako dělník. Zaměstnaný je pouze u této společnosti a od této firmy měl příjmy. Dále měl příjmy z prodeje dřeva a z pronájmu pozemků.

Výše příjmů žalobce od společnosti BOXBETON byla ověřena při místním šetření, kdy byly převzaty mzdové listy.

Dne 27. 3. 2012 byl žalobce vyzván k prokázání konkrétních skutečností v této písemnosti uvedených. Pokračování
- 3 -
10Af 79/2013

Daňová kontrola byla uzavřena zprávou, ve které se popisují rozhodné skutečnosti pro stanovení daně, bylo vycházeno z toho, že žalobce byl zaměstnán pouze u společnosti BOXBETON, dále byly zjišťovány příjmy plynoucí z pronájmu pozemků a bylo uzavřeno, že daň bude stanovena podle pomůcek, protože daňovou kontrolou nelze ověřit daňový základ za kontrolovaná zdaňovací období.

V úředním záznamu ze dne 4. 12. 2012 jsou popsány podklady převzaté z jiných daňových řízení vztahujících se ke kontrole o údajích ohledně společnosti KOVO KOMERCE Praha. Jediným jednatelem společnosti byla Ing. V. L., která zastupuje žalobce při daňové kontrole, a vyvstaly pochybnosti o správnosti údajů uvedených v potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti žalobce. Jednatelka žádné písemnosti označené společnosti nepředložila, proto bylo provedeno dožádání u příslušného Finančního úřadu v Praze a bylo zjištěno, že v roce 2008 společnost žádné zaměstnance neměla, nevykázala žádné zúčtované příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků a sražené zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a žádnou daň neodvedla. V roce 2009 podle mzdové evidence byly vyplaceny mzdy na základě dohody o provedení práce jedné pracovnici a sražena záloha na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti u této pracovnice, podle mzdové evidence nebyly žalobci žádné mzdy vyplaceny ani sraženy. V roce 2009 měla společnost jednoho zaměstnance, rovněž v měsíci prosinci jako předchozího roku a této pracovnici byla sražena záloha na daň z příjmů fyzických osob. Žalobci žádné mzdy uhrazeny nebyly.

Výpočet daně podle pomůcek za jednotlivá zdaňovací období je obsažen v úředním záznamu. Následovalo vydání dodatečných platebních výměrů na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2008, 2009 a 2010, která jsou odůvodněna tím, že nebylo možno postavit daňovou povinnost najisto, a proto ji nelze stanovit dokazováním. Výpočet daně je v odůvodnění dodatečných platebních výměrů obsažen.

Dodatečné platební výměry byly napadeny blanketárními odvoláními, které zástupce žalobce na výzvu správce daně odůvodnil tím, že rozhodnutí vycházejí z nesprávné interpretace zákona o daních z příjmů a daňového řádu a není pravdou, že daň nebylo možno stanovit dokazováním.

V odvolacím řízení byl žalobce písemností ze dne 29. 7. 2013 seznámen se zjištěnými skutečnostmi a důkazy v průběhu odvolacího řízení podle § 115 odst. 2 daňového řádu. Uvádí se, že žalovaný dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro stanovení daně za použití pomůcek a daň bude stanovena dokazováním, pro takový postup správce daně shromáždil dostatek důkazních prostředků, na jejichž základě se tak stane. Uvádí se, z jakých zjištění bude vycházeno, konkrétně se odkazuje na potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a funkčních požitků vystavených společností BOXBETON, zjištění, že žalobce neměl žádné příjmy od společnosti KOVO KOMERCE a dále byla stanovena výše příjmů

z pronájmu. Výpočet daně za jednotlivá zdaňovací období je podrobně uveden. Zástupci žalobce bylo označené sdělení doručeno dne 31. 7. 2013 současně s poučením k uplatnění práva vyjádřit se, popřípadě navrhnout další důkazní prostředky ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy.

Dne 19. 9. 2013 byla vydána napadená rozhodnutí o odvolání, jimiž byly změněny dodatečné platební výměry na daň z příjmů fyzických osob za jednotlivá kontrolovaná zdaňovací období. Rozhodnutí jsou odůvodněná tím, že odvolací námitky jsou důvodné, Pokračování
- 4 -
10Af 79/2013

protože nebyly dodrženy podmínky pro stanovení daně podle pomůcek a daň bylo možno stanovit dokazováním. Žalobce měl příjmy ze závislé činnosti u společnosti BOXBETON, naproti tomu žádné příjmy nebyly prokázány od společnosti KOVO KOMERCE. Toto zjištění je v souladu s tím, co žalobce uvedl při zahájení daňové kontroly. Odůvodnění obsahují výpočet daně ze závislé činnosti, dílčí základ daně z příjmů z pronájmu, byl stanoven základ daně a daň po úpravě o odčitatelné položky a slevách.

Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Předmětem řízení byla učiněna rozhodnutí žalovaného, jímž byly změněny dodatečné platební výměry na daň z příjmů fyzických osob, přičemž důvodem změny rozhodnutí bylo stanovení daně dokazováním namísto původního výpočtu daně na základě pomůcek.

Žalobní bod o tom, že došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces, nemá opodstatnění. Žalovaný postupoval zcela v souladu s ustanovením § 114 odst. 4 daňového řádu, a protože daň byla stanovena podle pomůcek, zjišťoval, zda podmínky pro takový postup byly dodrženy. Protože shledal, že bylo možno stanovit daň dokazováním, bylo na něm postupovat podle § 116 odst. 1 písm. a) zákona a prvostupňová rozhodnutí změnit. Neměl možnost vrátit věc správci daně k odstranění této vady, protože prvostupňová rozhodnutí byla vydána a ustanovení § 116 odst. 1 zákona neumožňuje jejich zrušení a vrácení věci správci daně k dalšímu řízení. Zrušení prvostupňového rozhodnutí přichází v úvahu výlučně tehdy, jsou-li dány předpoklady pro zastavení řízení, což však v souzené věci nepřichází v úvahu, ostatně ani sám žalobce s takovou variantou rozhodnutí neuvažuje. Jestliže žalovaný prvostupňová rozhodnutí změnil, čímž nově stanovil daně za konkrétní zdaňovací období, nepostupoval v rozporu s ustanovením § 116 odst. 1.

Napadenými rozhodnutími byla odstraněna vada dodatečných platebních výměrů spočívající v tom, že daň byla stanovena dokazováním, nikoli podle pomůcek. Žádné důkazy v odvolacím řízení prováděny nebyly. Proto není přiléhavý odkaz žalobce na komentář daňového řádu, protože dokazování se uskutečnilo u místně příslušného správce daně. Obsah spisu byl žalobci znám a s vyhodnocením důkazních prostředků a právním zjištěním žalovaného byl žalobce seznámen zcela v souladu s požadavky § 115 odst. 2 daňového řádu. Žalobci byly tudíž známy veškeré písemnosti, na základě kterých bylo rozhodováno. Žalobci bylo dáno právo s obsahem spisu se v odvolacím řízení obeznámit a bylo na něm, zda takového práva využije. Jestliže tak neučinil, nelze přičítat k tíži finančních orgánů, nutno však poznamenat, že v době rozhodování tu nebyla jediná písemnost a jediný důkaz, který by

žalobci nebyl znám. Nelze proto přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že v žalobcově případě by bylo možno spatřovat jistý šikanózní rys výkonu státní správy. Soud se při přezkoumání napadených rozhodnutí zabývá tím, byl-li žalobce vydanými rozhodnutími dotčen na svých subjektivních právech, není na soudu, aby se zabýval tím, jak je celorepublikově zajišťováno

nahlížení do správních spisů u odvolací instance.

Jestliže má žalovaný zákonné oprávnění prvostupňové rozhodnutí měnit, přičemž před vydáním rozhodnutí bylo respektováno ustanovení § 115 odst. 2 zákona a žalobce byl uvědoměn o tom, že žalovaný dospěl k odlišnému právnímu názoru na způsob stanovení daně, než jaký zaujal správce daně a tato změna rozhodnutí ovlivnila v neprospěch odvolatele, nedošlo k porušení zásady dvojinstančnosti řízení. Právě z ustanovení § 115 odst. 2 věta druhá vyplývá, že v odvolacím řízení lze stanovit daň ve vyšší částce, než stalo se tak prvostupňovým rozhodnutím. Již sama tato možnost znamená, že změnou ve výši daně není

Pokračování
- 5 -
10Af 79/2013

dotčena zásada dvojinstančnosti řízení. Taková změna prvostupňového rozhodnutí se děje v souladu s postupem upraveným v § 116 odst. 1 písm. a) a § 115 odst. 2 daňového řádu, nemá oporu výlučně v zásadě rychlosti řízení, jak je v žalobě argumentováno. Soud je při svém rozhodování vázán zákonem a není na něm činit úsudek o souladu daňového řádu s principy práva o rovnosti zbraní.

K obecné úvaze žalobce o lhůtách stanovených správci daně soud poznamenává, že není nikterak konkretizováno, zda a kterou lhůtou stanovenou finančními orgány, měl být žalobce krácen na právech. V odvolacím řízení byla žalobci stanovena lhůta pro možnost seznámit se s obsahem spisu před vydáním rozhodnutí, tato lhůta, která je oprávněním, využita nebyla, nicméně nezbývá než zopakovat, že veškeré shromážděné písemnosti žalobce znal a se změnou právního názoru na způsob stanovení daně a jeho důsledky byl žalovaným seznámen. Se zřetelem k formulaci názoru žalobce obsaženém v žalobě soud neshledal, že nastalo pochybení finančních orgánů při stanovení lhůt, které by měly vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

K druhému žalobnímu bodu o tom, že žalobce neodpovídá za činnost svého zaměstnavatele KOVO KOMERCE ohledně údajů uvedených v potvrzení o příjmech ze závislé činnosti, je především zapotřebí uvést, že to byl žalobce, kdo daňová přiznání za jednotlivá zdaňovací období podával, žalobce k těmto daňovým přiznáním potvrzení o příjmech ze závislé činnosti a funkčních požitků předkládal, přičemž věděl, že pro uvedenou společnost nepracoval, nepobíral od ní žádné příjmy, a tudíž nebyl žádný důvod z nulových příjmů srážet daň. Potvrzení vydává plátce vyplácející mzdu, přičemž činí tak ve smyslu § 38 j) odst. 3 zákona o daních z příjmů na žádost poplatníka. Jestliže žalobce, podle toho co sám uvedl a co bylo zjištěno správcem daně a dožádaným správcem daně společnosti KOVO KOMERCE, žádnou mzdu od označené společnosti nepobíral, neměl žalobce důvod o potvrzení o vyplácené mzdě a zálohách na dani požadovat. Potvrzení vykazují toliko výši mzdy a sraženou daň, žádné pojistné, přičemž sražená daň je ve zcela neúměrné výši k uvedenému příjmu. V roce 2008 činí 1/3 tohoto příjmu, v roce 2009 bezmála polovinu příjmu, v následujícím roce pak přesahuje polovinu tohoto příjmu. Tímto způsobem žalobce dosáhl přeplatku na dani za jednotlivá zdaňovací období, který požadoval vrátit. Jestliže žalobce při zahájení daňové kontroly uvedl, že příjem ze závislé činnosti mu plynul pouze od společnosti BOXBETON, pak si musel být vědom toho, že od společnosti KOVO KOMERCE žádný příjem neměl, žádná záloha na daň mu sražena touto společností nebyla a

ani být nemohla. Jestliže žalobce žádné příjmy od označené společnosti neměl, tato společnost neměla jakožto plátce daně žádné prostředky, z nichž by zálohu na daň srážela, proto žalobce nemůže úspěšně argumentovat tím, že není schopen výši odvodu si zkontrolovat. Jestliže žalobce uvedl, že u společnosti zaměstnán nebyl, pak žalobce neměl k daňovému řízení předkládat potvrzení o příjmech vystavené společností KOVO KOMERCE, které mu navíc vystavila zástupkyně žalobce v daňovém řízení působící jako jednatel společnosti KOVO KOMERCE. Společnost KOVO KOMERCE žalobce nezaměstnávala, proto se tu nejedná o přenos důkazního břemene ze zaměstnavatele na zaměstnance. Zjednodušeně řečeno, žalobce využitím potvrzení o příjmech společnosti KOVO KOMERCE vytvořil fiktivní přeplatek na dani, který požadoval po správci daně vrátit.

Dovolává-li se žalobce možnosti ověřit počínání společnosti KOVO KOMERCE, pak právě to správce daně učinil, přičemž shledal, že společnost KOVO KOMERCE v roce 2008 žádné zaměstnance neměla, v létech 2009 a 2010 měla pouhou jednu zaměstnankyni vždy v měsíci prosinci, se kterou uzavřela dohodu o provedení práce a z takto vyplaceného příjmu Pokračování
- 6 -
10Af 79/2013

srazila daň. Žádného jiného zaměstnance neměla a toto zjištění je zcela v souladu s tím, co uvedl žalobce sám, že jeho jediným zaměstnavatelem byla společnost BOXBETON a jedině od této společnosti žalobci plynuly příjmy ze závislé činnosti. Nejedná se proto o nečinnost zaměstnavatele žalobce v kontrolovaných zdaňovacích obdobích protože žalobce pro společnost KOVO KOMERCE nepracoval. Nepravdivost potvrzení vystavených společností KOVO KOMERCE byla správcem daně zjištěna a v souzené věci se projevila tím, že došlo ke změně výše základu daně a daně, kdy žalobcem uplatněný přeplatek na dani zjištěn nebyl. Povinností správce daně proto bylo daň dodatečně vyměřit.

Soud proto uzavřel, že napadená rozhodnutí nejsou pro důvody tvrzené v žalobě vadná.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek,j e posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 11. června 2014

Pokračování
- 7 -
10Af 79/2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru