Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 79/2012 - 28Rozsudek KSCB ze dne 31.01.2013

Prejudikatura

10 Af 279/2011 - 32


přidejte vlastní popisek

10Af 79/2012 - 28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Zelená energie Mikulčice, a.s., se sídlem v Brně, Palackého třída 64, zast. Mgr. Evou Hnátkovou, advokátkou v Brně, M. Steyskalové 62, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 8.12.2011 č.j. 6151/11-1200, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 1.2.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8.12.2011 č.j. 6151/11-1200, jímž byla zamítnuta odvolání žalobce proti zamítnutí stížností správcem daně na postup plátce daně a tato prvostupňová rozhodnutí potvrzena.

Napadené rozhodnutí vydalo Finanční ředitelství v Českých Budějovicích, které působilo v odvolacím řízení jako územní finanční orgán podle zák. č. 531/1990 Sb. Ve smyslu § 20 odst. 2 zák. č. 456/2011 Sb., o finanční správě ČR, v novelizovaném znění se odvolací instancí od 1.1.2013 rozumí Odvolací finanční ředitelství v Brně.

Pokračování
- 2 -
10Af 79/2012

Žalobce poukazuje na to, že se společností E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice uzavřel smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje. Distributor se zavázal hradit žalobci výkupní cenu. Ta žalobci nebyla uhrazena v plné výši, protože z výkupní ceny byla provedena srážka odvodu za elektřinu ze slunečního záření.

Nesprávnost právního posouzení je spatřována v tom, že názor o povinnosti distributora srazit, vybrat a odvést odvod je v rozporu s právním řádem České republiky, jestliže odporuje ústavnímu pořádku. Výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů se dostalo zákonné garance podpory podnikání v daném oboru, došlo k porušení principu důvěry v právo a zákazu retroaktivity, principu přiměřenosti a rovnosti při zásazích do základních práv, porušení základního práva na vlastnictví, nebyly dodrženy závazky vyplývající z mezinárodního práva.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na zákonný předpis o zavedení odvodu za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření v období od 1.1.2011 do 31.12.2013. Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny ze slunečního záření, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy.

V souzené věci žalovaný posuzoval, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětná období. Žalovaný pak hodnotil aplikaci právního předpisu a shledal, že plátce nikterak nepochybil, odvod srazil a odvedl ve správné výši a ve správné lhůtě. Namítaná protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nemohla být v řízení podle daňového řádu hodnocena, protože není na správci daně ani žalovaném. Názorem Ústavního soudu je žalovaný připraven se řídit. Po dobu platnosti právního předpisu je na finančních orgánech takové předpisy respektovat a trvat na jejich dodržování dotčenými subjekty.

Ze spisů finančních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

Byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy mezi žalobcem a společnosti E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice.

Žalobce vyfakturoval distributorovi elektrickou energii za měsíc květen, červen, červenec 2011. Žádost o vysvětlení postupu plátce daně při provedení srážky odvodu z elektřiny ze slunečního záření byla vyřízena společností E.ON Distribuce, a.s., sdělením, že při provádění odvodu postupovala v souladu se zákonem a nelze po ní spravedlivě požadovat, aby své zákonné povinnosti nedodržovala.

Stížnosti žalobce byly projednány Finančním úřadem v Českých Budějovicích, který je rozhodnutími ze dne 26.9.2011 a 21.10.2011 zamítl. Odkázal na změnu zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů provedené zákonem č. 402/2010 Sb., podle jehož ustanovení § 7a) a násl. je předmětem odvodu elektřina vyrobená ze slunečního záření za konkrétní období v určitých zařízeních. Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem formou výkupní ceny za kalendářní měsíc. Sazba odvodu činí 26 % a plátce je povinen odvést ji do 25 dnů po skončení odvodového období a ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu. Při správě odvodu se postupuje podle daňového řádu. V dané věci plátce svou zákonnou povinnost splnil, protože podmínky pro odvod za elektřinu vyrobenou Pokračování
- 3 -
10Af 79/2012

ze slunečního záření byly splněny. Plátce postupoval v souladu s účinnou právní úpravou, kterou je vázán.

O odvoláních žalobce uplatněných v podstatě z obdobných důvodů obsažených v žalobě rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, jímž byl změněn zákon o podpoře výroby elektřiny. Novelizací byl zaveden odvod z elektřiny ze slunečního záření a takový odvod je jeho plátce povinen srazit nebo vybrat a odvést do 25 dnů po skončení odvodového období. Plátci odvodu není dána žádná zákonná možnost svým povinnostem nedostát, aniž by mu nesplněním uvedených povinností nevznikla majetková a sankční odpovědnost. Plátce daně proto postupoval v souladu se zákonem. Rozhodnutí správce daně bylo vydáno v souladu se zásadami daňového řízení, byly vzaty v úvahu všechny právní předpisy ve vzájemných souvislostech a bylo zkoumáno, zda plátce srazil daň v zákonem stanovené výši. Další námitky odvolatele vztahující se k ústavnosti úpravy odvodu nejsou na posouzení finančních orgánů.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Zákonem č. 402/2010 Sb. byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelizací byl uzákoněn odvod za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 v zařízeních uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010 (§ 7a/ zákona). Poplatníkem odvodu je výrobce, který vyrábí elektřinu ze slunečního záření, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny, přičemž sazba činí 26 %. Zákon dále upravuje způsob výběru odvodu, který mu ukládá povinnost srazit nebo odvod vybrat a odvést jej správci daně do 25 dnů po skončení odvodového období.

Ze smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje a fakturace žalobce pro distribuční společnost je zřejmé, že žalobce dodal distributorovi elektřiny elektřinu vyrobenou ze slunečního záření. Tím se stal poplatníkem odvodu, distributor pak plátcem daně. Jestliže plátce daně, E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice, odvod srazil a odvedl jej správci daně, pak postupoval zcela v souladu se zákonem.

Odvod se vybírá srážkou podle hlavy VI daňového řádu a poplatníkovi odvodu přísluší jako opravný prostředek stížnost na postup plátce daně podle § 237 daňového řádu. Jestliže plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem, jsou rozhodnutí finančních orgánů obou instancí o stížnosti žalobce na postup plátce věcně správná. Proto nelze přisvědčit žalobnímu bodu o nesprávném právním posouzení věci.

Dovozuje-li žalobce nesprávné právní posouzení věci z toho, že ustanovení § 7a/ a násl. zákona je v rozporu s právním řádem České republiky, pak ústavnost novelizačního předpisu byla posouzena Ústavním soudem nálezem ze dne 15.5.2012 pod sp.zn. Pl. ÚS 17/11, kdy Ústavní soud rozpor dané novelizace s ústavním pořádkem České republiky neshledal. Z obsáhlého odůvodnění nálezu Ústavního soudu jsou pak zřejmá hlediska, ze kterých byla ústavnost zákona č. 402/2010 posuzována. Posouzení ústavnosti předpisu je na Pokračování
- 4 -
10Af 79/2012

Ústavním soudu a krajský soud působící ve věcech správního soudnictví se v projednávané věci nálezem Ústavního soudu řídí, proto soud nemůže žalobci přisvědčit, že právní normy aplikované v souzené věci jsou neústavní, jak je v žalobě dovozováno.

Soud dále poukazuje na názor Ústavního soudu o tom, že z platné právní úpravy nevyplývá, že by do budoucna byla vyloučena jakákoli zákonem stanovená daňová regulace.

Výhrady žalobce k názoru žalovaného na odůvodnění rozhodnutí správce daně o stížnosti žalobce jsou neopodstatněné. Žalobce svou námitku opírá o citaci právních předpisů, co konkrétně v rozhodnutí finančního úřadu postrádá, se neuvádí.

Pro posouzení požadavků kladených na odůvodnění má význam, že předmětem rozhodování byla stížnost žalobce směřující proti postupu plátce daně. Právě postupem plátce daně se finanční úřad zabýval, uvedl, jaké předpisy aplikoval a dovodil, že plátce daně své povinnosti odvést odvod v souladu se zákonem dostál. Důvody rozhodnutí jsou proto jednoznačně seznatelné a rozhodnutí činí přezkoumatelným. Soud proto neshledal, že prvostupňové rozhodnutí pro své odůvodnění nemůže obstát.

Rovněž rozhodnutí žalovaného netrpí nepřezkoumatelností pro nedostatek odůvodnění. Je-li namítáno, že žalovaný se nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce, pak je zapotřebí uvést, že zmiňuje se příkladmo jediná výhrada. Tato výhrada však důvodná není, protože úsudek žalovaného, že správce daně postupoval při vyřizování stížnosti správně, je zcela postačující, jestliže tomuto závěru předchází odkaz na příslušné právní normy zakládající odvod z elektřiny ze slunečního záření. Uvádí se, kdo je poplatníkem a plátcem odvodu, jeho sazba a způsob výběru odvodu. I z odůvodnění napadeného rozhodnutí je proto zcela jednoznačné, na základě jakých předpisů a jaké úvahy, žalovaný dospěl k závěru, že plátci odvodu vznikla povinnost odvod vybrat a odvést, což ostatně ten učinil.

Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí netrpí vadami uvedenými v žalobě.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty Pokračování
- 5 -
10Af 79/2012

nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 31. ledna 2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru