Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 78/2010 - 84Rozsudek KSCB ze dne 30.11.2011

Prejudikatura

7 Afs 14/2010 - 91

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 Afs 6/2012 (zrušeno + zrušení rozhodnutí spr. orgánu)

přidejte vlastní popisek

10Af 78/2010 – 84

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Českomoravská olejářská komanditní společnost, se sídlem Horní Vltavice 116, zast. Ing. Tomášem Hajduškem, daňovým poradcem v Katovicích, Školní 419, proti žalovanému Finančnímu úřadu ve Vimperku, se sídlem 1. máje 200, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.7.2010, čj. 23103/10/102970305458,

takto:

Rozhodnutí Finančního úřadu ve Vimperku ze dne 20.7.2010 č.j. 23103/10/102970305458 se v odstavci šestém, o povinnosti doručit záznamy za každý kalendářní měsíc místně příslušnému správci daně, zrušuje pro nezákonnost a v tomto rozsahu se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žaloba se z a m í t á ke zbývajícím odstavcům napadeného rozhodnutí.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 320,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

Pokračování
- 2 -
10Af 78/2010

(1) Žalobou doručenou dne 31.08.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.7.2010, č.j. 23103/10/102970305458, kterým mu byla uložena od 1.8.2010 povinnost vést kromě evidence stanovené obecně závaznými právními předpisy zvláštní záznamy potřebné pro správné stanovení daňového základu a daně (dále jen „záznamní povinnost“) pro vybrané výrobky.

(2) Žalobce v prvé řadě uvedl, že předmětné rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti je rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s.ř.s., které je samostatně soudně přezkoumatelné. Namítl porušení ústavně zaručeného práva dle článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i článku 2 odst. 3 téže Listiny i článku 11 odst. 1. Napadeným rozhodnutím je žalobce nucen plnit povinnosti, které mu zákon neukládá, a to i na úkor snížení hodnoty jeho majetku. Rozhodnutí bylo vydáno, přestože pro jeho vydání nebyly splněny zákonné podmínky. Záznamní povinnost musí sloužit ke správnému stanovení základu daně a daně, a to v případě, že evidence stanovená obecně závaznými právními předpisy ke správnému stanovení základu daně a daně nestačí. Rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti musí obsahovat důvody, na základě kterých je záznamní povinnost ukládána. Žalobou napadené rozhodnutí takové důvody neobsahuje, ani z něho není zřejmé, z jakých důvodů jsou obecně závazné předpisy nedostatečné pro stanovení základu daně a daně, napadené rozhodnutí neobsahuje ani druh daně, jejíž základ a výše se má za pomoci záznamní povinnosti stanovit. Žalobce proto namítl, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro vydání tohoto rozhodnutí. Správce daně nezjistil skutkový stav, tedy konkrétní podmínky podnikání žalobce, přestože záznamní povinnost nelze uložit plošně pro všechny daňové subjekty s určitým předmětem podnikání. Výkonná moc za této situace převzala na sebe prvky moci zákonodárné, neboť autoritativně stanovila povinnost nad rámec doposud dodržovaných právních předpisů. Rozhodnutí je z toho důvodu protiústavní a nulitní. Záznamní povinnost mohla být stanovena pouze na základě dodržení základních zásad daňového řízení, především na základě zásady přiměřenosti. V daném případě došlo ke zneužití práva. U žalobce proběhla řada daňových kontrol a při žádné nebylo konstatováno, že stávající evidence, která je vedena podle obecně závazných předpisů neumožňuje správné stanovení základu daně či daně. Plnění uložené záznamní povinnosti představuje pro žalobce navýšení minimálně jedné pracovní síly. Žalobce dále měl podle rozhodnutí doručit záznamy za každý kalendářní měsíc místně příslušnému správci daně. Ustanovení § 39 zákona o správě daní a poplatků takovou povinnost uložit daňovému subjektu neumožňuje. Daňový subjekt je pouze povinen tyto záznamy po dobu, v níž zanikne právo daň vyměřit, či dodatečně stanovit, uchovávat. Žalobce je mimo jiné povinen vést množství naloženého vybraného výrobku (v litrech při teplotě 15°C) a v množství vyloženého vybraného výrobku (v litrech při teplotě 15°C), z čehož však není zřejmé, zda je žalobce povinen takto zaznamenávat nákupy a prodeje jen tehdy, pokud vybrané výrobky mají správnou teplotu a jinak nikoliv. Tento žalobní bod, který se vztahuje k povinnosti evidovat množství naloženého a vyloženého vybraného výrobku v litrech při stanovené teplotě, vzal žalobce při jednání dne 30. listopadu 2011 zpět. Současně v žalobě žalobce uvedl, že ponechává na posouzení soudu, zda se v dané věci nejedná o rozhodnutí nicotné a nejsou tudíž naplněny podmínky pro postup dle § 76 odst. 2 s.ř.s. Navrhl zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku žalobě.

(3) Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě usnesením ze dne 7.10.2010 tak, že žalobě se odkladný účinek nepřiznává. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 18.10.2010 řízení ve Pokračování
- 3 -
10Af 78/2010

věci přerušil. Důvodem přerušení řízení byla skutečnost, že v obdobné záležitosti byla věc postoupena k rozhodnutí rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu. Posouzení této otázky bylo rozhodující i pro postup soudu v souzené věci.

(4) Žalobce doplnil žalobu dne 13.6.2011 odkazem na článek daňových poradců Ing. Marka Piecha a Ing. Tomáše Hajduška publikovaný v časopise Daňový expert č. 02/2011, ohledně záznamní povinnosti. Rovněž bylo poukázáno na informaci Ministerstva financí ČR z tiskové konference ohledně počtu celkem uložených záznamních povinností, z čehož je dovozováno, že jednalo se o plošný ministerský pokyn.

(5) V doplňku žaloby ze dne 13.9.2011 žalobce uvedl, že jej správce daně každý měsíc pravidelně kontroluje, zda plní záznamní povinnost, ač neprobíhá žádná kontrola nebo vytýkací řízení, a tudíž vyslovil žalobce domněnku, že samotná záznamní povinnost zřejmě slouží správci daně pouze ke sběru statistických dat. Rovněž bylo sděleno, že rozšířený senát NSS v předmětné záležitosti již rozhodl, a to usnesením ze dne 23.8.2011 č.j. 7 Afs 14/2010-91, podle kterého je rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti rozhodnutím podle § 65 s.ř.s. a podléhá tedy soudnímu přezkumu ve správním soudnictví.

(6) Krajský soud v Českých Budějovicích vydal dne 20.9.2011 usnesení o pokračování v řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

(7) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Uvedl, že žaloba na přezkum zákonnosti rozhodnutí ze dne 31.8.2010 byla podána více než před rokem. Je poukazováno na to, že rozšířit žalobu o další žalobní body je možné pouze ve lhůtě pro podání žaloby, tj. ve lhůtě stanovené v ustanovení § 72 odst. 1 s.ř.s. Další námitky uplatněné žalobcem jsou z toho důvodu nepřípustné. Nad rámec toho žalovaný uvedl, že ani publikovaný článek, byť v odborném daňovém časopise nemůže ovlivnit skutkový či právní stav předmětné daňové věci. Navíc v článcích, byť odborných se běžně publikují názory na konkrétní otázky a je tudíž zcela běžné, že se tyto názory různí. Na meritum věci pak nemá podle názoru žalovaného vliv ani tvrzení žalobce ohledně pravidelných návštěv pracovníků správce daně z důvodu kontroly dodržování uložené záznamní povinnosti. Správce daně je oprávněn ověřovat již v průběhu zdaňovacího období řádné plnění uložené záznamní povinnosti, což vyplývá z ustanovení § 97 odst. 4 daňového řádu. V dané věci správce daně neověřoval pouze plnění této povinnosti, ale i přebíral data, která je daňový subjekt povinen vést a zákon mu neukládá povinnost, předávat je správci daně. O nezákonnosti rozhodnutí nesvědčí ani žalobcem uváděný počet uložených záznamních povinností. Z toho pouze vyplývá, že této oblasti je věnována větší pozornost, než tomu bylo dříve.

III. Obsah správních spisů

(8) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti.

(9) Finanční úřad ve Vimperku vydal dne 20.7.2010 pod č.j. 23103/10/102970305458 rozhodnutí, kterým uložil žalobci s účinností od 1.8.2010 vést kromě evidence stanovené obecně závaznými právními předpisy zvláštní záznamy, potřebné pro správné stanovení daňového základu a daně (dále jen „záznamní povinnost“), a to o všech přepravovaných Pokračování
- 4 -
10Af 78/2010

motorových benzinech, motorové naftě, bionaftě, a směsném palivu, podle ustanovení § 2 písm. a), b), h) a i) vyhlášky č. 133/2010 Sb., o požadavcích na pohonné hmoty, o způsobu sledování a monitorování složení a jakosti pohonných hmot a o jejich evidenci. V záznamní povinnosti byl žalobce povinen každé jednotlivé přepravy vybraných výrobků v objemu převyšujícím 400 l uvést datum zahájení přepravy, tj. nakládky vybraných výrobků, místo zahájení přepravy (nutno uvést přesnou adresu), množství naloženého vybraného výrobku (v litrech při teplotě 15°C), datum vykládky vybraných výrobků, místo ukončení přepravy (nutno uvést přesnou adresu), množství vyloženého vybraného výrobku (v litrech při teplotě 15°C), kód kombinované nomenklatury přepravovaného vybraného výrobku, slovní označení přepravovaného vybraného výrobku, označení objednatele přepravy, cenu za přepravu účtovanou objednatelem, číslo daňového dokladu, kterým byla přeprava účtována, způsob přepravy vybraných výrobků a identifikaci řidiče (jméno a jeho příjmení). Žalobce byl povinen zaznamenat stanovené údaje vždy do pěti pracovních dnů po jejím ukončení. V případě, že by některé údaje nebyly v tomto termínu známy, byla stanovena možnost žalobci tyto údaje doplnit nejpozději do tří dnů po jeho přijetí. Dále byla žalobci stanovena povinnost doručit záznamy za každý kalendářní měsíc místně příslušnému správci daně do 20. dne následujícího měsíce v elektronické podobě. Současně rozhodnutím pozbylo platnosti rozhodnutí č.j. 19090/10/102970303735 ze dne 17.5.2010 vydané tímtéž správcem daně. Ve spise jsou dále založeny protokoly o místním šetření Finančního úřadu ve Vimperku, u žalobce dne 2.6.2011, 21.7.2011, 24.8.2011.

IV. Právní názor soudu

(10) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body podle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

(11) Podle právní úpravy stanovené v § 39 odst. 1 a 2 zákona o správě daní a poplatků může správce daně stanovit záznamní povinnost daňovému subjektu individuálním rozhodnutím. V tomto rozhodnutí může stanovit, aby kromě evidence stanovené obecně závaznými právními předpisy vedl další zvláštní záznamy potřebné pro správné stanovení daňového základu a daně. Součástí rozhodnutí musí být přesné stanovení zaznamenávaných údajů a jejich členění a uspořádání včetně návaznosti na doklady, z nichž je záznam veden. Správce daně využívá při své činnosti všech evidencí povinně vedených daňovým subjektem. Nepostačuje-li vedení těchto evidencí jako podklad pro správné stanovení daňové povinnosti, může daňovému subjektu stanovit individuálním rozhodnutím povinnost vést evidenci jinou, konkrétně vymezenou podle podmínek podnikání tohoto subjektu. Rozhodnutí o záznamní povinnosti se ukládají zejména poplatníkům podnikajícím v některých vytipovaných činnostech.

(12) Namítal-li žalobce porušení ústavně zaručeného práva dle článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článku 2 odst. 3 a článku 11 odst. 1 téže Listiny, pak soud tento názor žalobce nesdílí. Žalobci byla uložena záznamní povinnost z důvodu potřeby pro správné stanovení daňové povinnosti s odkazem na ustanovení § 39 odst. 1 a 2 zákona o správě daní a poplatků. Je-li daňovému subjektu ukládána povinnost na základě zákonného zmocnění, které je v konkrétní věci uvedeno v citovaném ustanovení, pak nelze dospět k závěru, že došlo ke zneužití státní moci, neboť správní orgán vykonávat státní moc v mezi stanovené zákonem, jakož i způsobem, který zákon stanoví. V souvislosti s uložením vedení záznamní povinnosti nedošlo ani k porušení odstavce třetího Listiny základních práv a svobod, neboť žalobce nebyl nucen činit to, co zákon neukládá, ale naopak, jak bylo výše uvedeno, byla mu uložena záznamní povinnost na základě zákonného zmocnění. Soud Pokračování
- 5 -
10Af 78/2010

neshledal ani porušení práva na pokojné vlastnictví majetku žalobce, neboť záznamní povinnost byla uložena na základě zákona o správě daní a poplatků, a tudíž nelze zohlednit tvrzení žalobce, že musel přijmout další pracovní sílu, neboť není rozhodné, jakým způsobem byla ze strany žalobce záznamní povinnost splněna, jinými slovy řečeno, zda zajistil splnění záznamní povinnosti svými stávajícími pracovními silami, případně zda přijal další pracovní sílu. Vydáním napadeného rozhodnutí nedošlo k porušení práva žalobce pokojně užívat jeho majetek, neboť v jeho užívání nedošlo k žádným změnám.

(13) Soud proto v konkrétní záležitosti nemohl přisvědčit žalobci, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí právě pro skutečnost, že zákon uložení záznamní povinnosti umožňuje a daňové orgány postupovaly v mezích zákona. V rámci uložení záznamní povinnosti bylo žalobci stanoveno vést i další údaje, a to za účelem přezkoumání obchodní transakce, pokud základní evidence neumožňuje dostatečně podchytit všechny aspekty obchodních transakcí s ohledem na specifičnost v oblasti podnikání, nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv, provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy, silniční motorové dopravy a zprostředkovatelské a hostinské činnosti. Napadené rozhodnutí tedy obsahuje konkrétní důvody, pro které správce daně považuje za nutné, aby žalobce vedl uloženou záznamní povinnost. Hlavním důvodem je zachycení veškerých transakcí pro účely zamezení daňových úniků.

(14) Důvodnou neshledal soud ani námitku, že napadené rozhodnutí neobsahuje ani druh daně, pro kterou má být záznamní povinnost vedena. Uložení záznamní povinnosti podle § 39 zákona o správě daní a poplatků slouží jako pomocná evidence o podnikatelské činnosti daňového subjektu za situace, že evidence vedené podle obecných právních předpisů nejsou pro konkrétní druh podnikatelské činnosti daňového subjektu dostatečné. Proto nemusí být v rozhodnutí konkrétní druh daně specifikován, neboť je pouze na správci daně, k jakému účelu budou údaje získané vedením záznamní povinnosti využity. Rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti se vydávají poplatníkům podnikajícím v některých vybraných činnostech. Z toho důvodu není podle názoru soudu na překážku případné plošné uložení záznamní povinnosti pro všechny daňové subjekty s určitým předmětem podnikatelské činnosti, a tímto způsobem je i zároveň zaručena rovnost daňových subjektů před správcem daně. To dopadá i na souzený případ, kdy dle vyjádření žalovaného správního orgánu bylo vydáno zhruba 2 000 rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti daňovým subjektům se shodným předmětem podnikání jako je u žalobce. Správce daně měl s ohledem na předmět podnikání žalobce zcela konkrétní představy o podmínkách výkonu podnikatelské činnosti právě pro skutečnost, že se jednalo o značný počet daňových subjektů podnikajících v obdobném oboru jako žalobce, a tudíž byla zaručena i zásada přiměřenosti ukládané záznamní povinnosti a nelze přisvědčit žalobci, že záznamní povinnost byla stanovena administrativně náročným způsobem. Vzhledem k tomu, že žalobce podniká ve vybraných činnostech a posouzení daňové povinnosti si vyžaduje podrobnější a odlišnou evidenci, než která je zavedena obecně závaznými právními předpisy, mohl správce daně využít tak, jak konkrétně učinil ustanovení § 39 zákona o správě daní a poplatků a uložit žalobci povinnost vést evidenci jinou, konkrétně vymezenou právě s ohledem na specifičnost podmínek jeho podnikání. Napadené rozhodnutí zákonným podmínkám vyhovělo, z odůvodnění vyplývá, že uložení záznamní povinnosti umožní přezkoumat obchodní transakce s vybranými výrobky, neboť základní evidence stanovená obecně závaznými předpisy neumožňuje dostatečně podchytit všechny aspekty obchodních transakcí právě s ohledem na specifičnost podnikání. Napadené rozhodnutí nelze považovat za protiústavní, neboť bylo postupováno v souladu s daňovým řádem, konkrétně s ustanovením § 39 tohoto zákona. Bylo-li postupováno podle uvedeného zákonného ustanovení, nelze dospět k závěru, že správce daně na sebe převzal Pokračování
- 6 -
10Af 78/2010

prvky moci zákonodárné. Rozhodnutí nelze hodnotit ani jako nulitní, neboť bylo vydáno správcem daně v rámci jemu stanovené zákonné pravomoci i příslušnosti a obsahovalo zákonem stanovené náležitosti. Jinými slovy řečeno rozhodnutí vyjadřovalo vůli veřejné moci, která byla srozumitelně formulována ve výroku rozhodnutí. Žalobci byl správcem daně přesně stanoven rozsah evidovaných údajů i způsob evidence. Z toho důvodu je zřejmé, že správce daně měl jasno ohledně konkrétních podmínek výkonu podnikatelské činnosti žalobce, kterému záznamní povinnost uložil. Zákon nestanoví, že podmínkou pro uložení záznamní povinnosti je předcházející vytýkací řízení nebo místní šetření. Nestanoví-li zákon takovou podmínku, nelze se jejího neplnění ani úspěšně dovolávat v řízení žalobním a dovozovat v této souvislosti nulitu rozhodnutí, případně namítat, že došlo ke zneužití práva.

(15) O plnění záznamní povinnosti je správce daně oprávněn se průběžně přesvědčovat, a to včetně možnosti modifikovat uloženou povinnost dalším procesním rozhodnutím, či rozhodnutím o uložení povinnosti k odstranění zjištěných závad. V dané záležitosti správce daně uložil žalobci povinnost doručit uložené záznamy za každý kalendářní měsíc místně příslušnému správci daně do 20. dne následujícího měsíce v elektronické podobě, případně fyzicky. Z citovaného ustanovení § 39 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků však možnost uložit daňovému subjektu takovou povinnost nevyplývá. Z toho důvodu soud výrok rozhodnutí, který je samostatný a oddělitelný o uložení povinnosti žalobci doručit záznamy každý kalendářní měsíc místně příslušnému správci daně pro nezákonnost zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

(16) Žalobce doplnil žalobu dvěma doplňky, které podal po uplynutí dvouměsíční lhůty pro podání žaloby tak, jak je stanovena v § 72 odst. 1 a § 71 odst. 2 s.ř.s. a při jednání předložil písemnost ohledně doplnění právní argumentace, kde odkazoval na ustanovení § 97 daňového řádu o záznamní povinnosti, ačkoliv bylo napadené rozhodnutí vydáno podle § 39 zákona o správě daní a poplatků. K tomu zároveň vznesl námitku ohledně důkazního břemene správce daně při ukládání záznamní povinnosti, konkrétně, že musí správce daně vycházet z individuálních podmínek daňového subjektu a nelze aplikovat princip kolektivní viny. Těmito žalobními body se však soud zabývat nemohl, neboť tyto námitky byly uplatněny po uplynutí lhůty pro podání žaloby stanovené v § 72 odst. 1 a § 71 odst. 2 s.ř.s.

(17) V dalších částech z důvodů shora uvedených soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Důvodem tohoto postupu byla skutečnost, že správce daně uložil napadeným rozhodnutím záznamní povinnost v souladu s ustanovením § 39 odst. 1 a 2 zákona o správě daní a poplatků.

V. Náklady řízení

(18) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení částečný úspěch. Proto mu byla přizná½ nána kladů řízení, které představují celkem částku 10 640,- Kč, ½ činí 5 320,- Kč (náklady řízení ve výši 10 640,- Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč, 3 úkony právní pomoci po 2 100,- Kč 6 300,- Kč, 3x režijní paušál po 300,- Kč 900,- Kč, 20 % DPH 1 440,- Kč.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasaní stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů stanovených v § 103 odst. 1 s.ř.s, prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem. Podání

Pokračování
- 7 -
10Af 78/2010

kasační stížnosti nemá odkladný účinek.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 30. listopadu 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru