Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 71/2013 - 17Rozsudek KSCB ze dne 12.05.2014

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Afs 97/2014

přidejte vlastní popisek

10Af 71/2013 - 17

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D .v právní věci žalobce R. K., zast. Ing. Františkem Mejtou, daňovým poradcem v Písku, tř. Národní svobody 33, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2013, čj. 19220/13/5000-14103-708571, takto:

Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství Brno ze dne 13.8.2013 čj. 19220/13/5000-14103-708571 se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9.800 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 21.10.2013 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13.8.2013 čj. 19220/13/5000-14103-708571, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí

Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, Územní pracoviště v Táboře ze dne 21.1.2013 čj. 12370/13/2212-24802-303425, kterým bylo zastaveno odvolací řízení proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008 ze dne 15.10.2012 čj. 201987/12/110912303425.

Pokračování
- 2 -
10Af 71/2013

Žalobce namítá nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, neboť jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů fyzických osob za rok 2008 nemělo vadu, která by bránila řádnému projednání věci. V této souvislosti žalobce uvedl, že není povinností odvolatele uvádět konkrétní důvody, nýbrž pouze důvody, v nichž jsou spatřovány nesprávnosti či nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Požadavek na konkretizaci odvolacích důvodů není logicky odůvodnitelný, neboť odvolací orgán není podaným odvoláním nijak vázán. V žalobě je dále poukazováno na skutečnost, že obě rozhodnutí správních orgánů, v jejichž důsledku bylo řízení o odvolání žalobce zastaveno, absentují přezkoumatelnými stanovisky, z jakého důvodu jsou odvolací námitky žalobce nepřezkoumatelné. Závěrem žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit.

Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. S právním názorem žalobce uvedeným v žalobě vyjádřil nesouhlas. Skutkový stav a právní posouzení jsou rozvedeny v odůvodnění napadeného rozhodnutí a ve spisovém materiálu.

Žalovaný nesouhlasí s výkladem žalobce a považuje jej za rozporný s celou koncepcí odvolání podle daňového řádu. Na obsah odvolání jsou daňovým řádem kladeny určité požadavky a odvolací orgán tudíž může projednat pouze ta odvolání, která mají veškeré zákonné náležitosti ve smyslu ust. § 70 daňového řádu. Odvolání žalobce nebylo řádně doplněno, když žalobce namítl toliko nezákonnost odvoláním napadeného rozhodnutí. Prosté tvrzení nezákonnosti napadeného rozhodnutí není uvedením důvodů této nezákonnosti. Odvolací orgán přezkoumává napadené rozhodnutí v rozsahu požadovaném v odvolání a není mu tudíž uložena povinnost automaticky přezkoumávat napadené rozhodnutí v plném rozsahu. V žalobcově případě nebyl žádný rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí vymezen, neboť žalobce žádné důvody nezákonnosti neuvedl. Žalobce v odvolání pouze vyjádřil nespokojenost s napadeným rozhodnutím a požadoval nové rozhodnutí v plném rozsahu, přičemž k napadenému rozhodnutí se žalobce nevyjádřil v žádných konkrétních bodech. Žalobce spoléhal na povinnost odvolacího orgánu zohlednit i jiné skutečnosti, než které byly obsahem odvolání, a nesprávně tuto povinnost zaměnil za absolutní povinnost provést univerzální přezkum rozhodnutí vždy.

K žalobní námitce nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že tato byla vypořádána na straně 4 napadeného rozhodnutí, z něhož jasně vyplývá, na základě jakého skutkového stavu žalovaný rozhodoval a jaká aplikoval zákonná rozhodnutí. Závěry správce daně jsou formulovány srozumitelně a jsou řádně odůvodněny.

Věcí se zabýval Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení vedeném pod sp. zn. 10Af 72/2013 (rozhodnutí ze dne 21.3.2014), v němž krajský soud shledal, že v konkrétní věci nebyly splněny podmínky pro zastavení odvolacího řízení podle § 112 odst. 3 daňového řádu. Žalobce odstranil vytýkané vady odvolání a jeho odvolání bylo meritorně projednatelné. Vzhledem k tomu, že odvolací řízení bylo zastaveno, došlo k neoprávněnému vyloučení zákonem zaručeného práva žalobce na přezkum rozhodnutí správce daně odvolacím orgánem.

Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

U žalobce byla dne 16.5.2011 zahájena daňová kontrola na dani z příjmů za zdaňovací období roku 2008 a 2009. Výsledek daňové kontroly byl shrnut ve zprávě o daňové kontrole, s níž byl žalobce seznámen dne 25.9.2012. Z obsahu zprávy vyplývá, že žalobce tvořil Pokračování
- 3 -
10Af 71/2013

rezervu k hmotnému majetku, který v roce 2008 nesloužil k dosažení, zajištění a udržení jeho zdanitelných příjmů, a nejasné je i budoucí využití nemovitosti. Dále bylo správcem daně shledáno, že nemovitost v Ratibořských Horách č. 45 k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů nesloužila a neslouží. Žalobce netvořil rezervy v souladu se zákonem, neboť vycházel z nereálného a neověřitelného rozpočtu. Žalobce zahrnul do daňových výdajů za rok 2008 neoprávněně nejen částku ve výši 473.277 Kč připadající na technické zhodnocení nemovitostí, ale rovněž neoprávněně zahrnul celou rezervu ve výši 1.522.585,25 Kč, neboť tato rezerva nebyla vytvořena dle zákona o rezervách. Správce daně o

částku 1.522.585,25 Kč zvýší základ daně fyzických osob za rok 2008. Dále žalobce v roce 2008 zahrnul do daňových příjmů odpis za pořízené nemovitosti čp. 45 Ratibořské Hory ve výši 9.796 Kč. Ze zjištění správce i z protokolu č.j. 198138/11/110931301809 vyplývá, že nemovitost žalobce od prosince roku 2008, kdy byla zařazena do hmotného majetku, do současnosti neslouží k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů a z tohoto důvodu nelze považovat odpisy zahrnuté v roce 2008 do nákladů za výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Správce daně tudíž zvýší základ daně z příjmů fyzických osob za rok 2008 o neoprávněně zahrnutý odpis ve výši 9.796 Kč.

V roce 2009 žalobce neoprávněně zahrnul do daňových výdajů částku ve výši 473.277 Kč připadající na technické zhodnocení nemovitosti, ale zahrnul rovněž celou rezervu ve výši 1.522.585,25 Kč. Správce daně o částku 1.522.585,25 Kč zvýší základ daně z příjmů fyzických osob za rok 2009.

V roce 2009 žalobce zahrnul do daňových výdajů odpis z pořízené nemovitosti čp. 45 Ratibořské Hory ve výši 23.790 Kč. Nemovitost žalobce od prosince roku 2008, kdy byla zařazena do hmotného majetku do současnosti, neslouží k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů a z tohoto důvodu nelze považovat odpis zahrnutý v roce 2009 do nákladů za výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Správce daně zvýší základ daně z příjmů fyzických osob za rok 2009 o neoprávněně zahrnuté odpisy ve výši 23.790 Kč.

Na základě výsledků daňové kontroly vydal správce daně dne 15.10.2012 pod č.j. 201987/12/110912303425 dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008, kde žalobci doměřil daň ve výši 94.125 Kč. V odůvodnění dodatečného platebního výměru je uvedeno, že za odůvodnění se ve smyslu § 147 odst. 4 daňového řádu považuje zpráva o daňové kontrole ze dne 25.9.2012.

Proti dodatečnému platebnímu výměru se žalobce odvolal. Vzhledem k tomu, že odvolání neobsahovalo náležitosti stanovené v § 112 odst. 2 daňového řádu, vyzval správce daně žalobce dne 20.11.2012, aby ve lhůtě 15 dnů odstranil vady odvolání a poučil jej o tom, co má v doplňku odvolání uvést. Žalobce požádal o prodloužení lhůty pro doplnění odvolání do 21.12.2012. Žádosti správce daně rozhodnutím ze dne 7.12.2012 vyhověl. Dne 2.1.2013 bylo správci daně doručeno doplnění náležitostí odvolání, v němž žalobce uvedl „závěry uvedené ve zprávě o kontrole a finančně promítnuté do napadeného rozhodnutí vycházejí nejen z nesprávné interpretace zákona o daních z příjmů, ale zejména zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů. Naopak veškeré vyloučené částky jsou výdaji podle zákona o daních z příjmů, a proto je vydané rozhodnutí nezákonné“.

Finanční úřad pro Jihočeský kraj rozhodnutím ze dne 21.1.2013
č.j. 12370/13/2212-24802-303425 odvolací řízení zastavil, neboť shledal, že ani přes výzvu Pokračování
- 4 -
10Af 71/2013

správce daně, nebyly žalobcem doplněny konkrétní odvolací důvody osvědčující nesprávnost nebo nezákonnost napadeného rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Uvedl, že odvoláním napadené rozhodnutí je z důvodu vnitřní rozpornosti nepřezkoumatelné. Správce daně je oprávněn vyzývat k odstraňování vad podaného odvolání, které brání řádnému projednání věci. Takovou vadou není neuvedení konkrétních důvodů osvědčujících nesprávnost nebo nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť pro řádné projednání odvolání postačuje uvedení jakéhokoliv důvodu, pro který považuje odvolatel napadené rozhodnutí za nezákonné. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nevymezení konkrétních důvodů.

O odvolání žalobce bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím dne 13.8.2013 tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, Územní pracoviště v Táboře o zastavení odvolacího řízení ze dne 21.1.2013 č.j. 12370/13/2212-24802-303425 bylo potvrzeno. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že námitka nepřezkoumatelnosti odvoláním napadeného rozhodnutí nebyla žalovaným shledána jako důvodná, neboť z rozhodnutí je jasně patrné, v jaké věci a na základě kterých ustanovení daňového řádu správce daně postupoval. Z textu odůvodnění vyplývá, že žalobce podané odvolání sice doplnil, ale nejednalo se o konkrétní důvody osvědčující nesprávnost nebo nezákonnost rozhodnutí. Odvoláním napadené rozhodnutí nejeví známky rozpornosti a rovněž nebylo shledáno nepřezkoumatelným. Žalovaný nesdílí názor žalobce, dle něhož je odvolací orgán povinen přezkoumat každé odvolání bez ohledu na důvody tohoto odvolání. Žalovaný k tomuto dále uvedl, že daňový řád klade na podané odvolání požadavky, které musí být splněny, v opačném případě odvolatel riskuje zastavení odvolacího řízení. Z odůvodnění podaného odvolání vyplývá toliko nespokojenost žalobce s napadeným rozhodnutím, není z něj patrno, z jakého konkrétního důvodu žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasí, kde konkrétně správce daně pochybil a v čem konkrétně spatřuje rozpor s právními předpisy. Odvolání žalobce je tudíž nepřezkoumatelné z důvodu absence konkrétních důvodů.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná.

Stěžejní žalobní námitku představuje nesouhlas žalobce se závěry správních orgánů v otázce přezkoumatelnosti jeho odvolání směřujícímu proti dodatečnému platebnímu výměru. Krajský soud se tudíž předně zabýval zákonnými náležitostmi odvolání v režimu zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále též daňový řád).

Ustanovení § 112 odst. 1 daňového řádu taxativně stanoví náležitosti odvolání, a to a) označení správce daně, který napadené rozhodnutí vydal, b) označení odvolatele, c) číslo jednací popřípadě číslo platebního výměru, nebo jinou jednoznačnou identifikaci rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje, d) uvedení důvodů, v nichž jsou spatřovány nesprávnosti nebo nezákonnosti napadeného rozhodnutí, e) označení důkazních prostředků k tvrzením o skutkovém stavu, která jsou uvedena v odvolání, f) návrh na změnu nebo zrušení rozhodnutí. Podle odstavce druhého, obsahuje-li podané odvolání vady, které brání řádnému projednání věci, vyzve správce daně odvolatele k doplnění podání s poučením, v jakém směru musí být doplněno, a stanoví pro to přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než 15 dnů. Podle odstavce třetího, odstraní-li odvolatel vady, které brání řádnému projednání věci, platí, že odvolání bylo podáno řádně a včas, v opačném případě správce daně odvolací řízení zastaví.

Pokračování
- 5 -
10Af 71/2013

V projednávané věci byl správcem daně vydán dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009, kterým byla za zdaňovací období roku 2008 doměřena daň ve výši 94.125 Kč. V odůvodnění dodatečného platebního výměru je uvedeno, že za odůvodnění se ve smyslu § 147 odst. 4 daňového řádu považuje zpráva o daňové kontrole ze dne 25.9.2012.

Žalobce podal proti dodatečnému platebnímu výměru blanketní odvolání. Správce daně proto výzvou ze dne 20.11.2012 žalobce vyzval k odstranění vad odvolání, neboť blanketní odvolání bránilo řádnému projednání věci. Konkrétně žalobce vyzval, aby uvedl důvody, v nichž spatřuje nesprávnost nebo nezákonnost napadeného rozhodnutí, označil důkazní prostředky k tvrzením o skutkovém stavu a sdělil návrh na změnu nebo zrušení rozhodnutí. Lhůtu k odstranění vad odvolání stanovil správce daně v délce 15 dnů od doručení výzvy. Žalobce požádal o prodloužení lhůty pro doplnění odvolání do 21.12.2012. Žádosti správce daně rozhodnutím ze dne 7.12.2012 vyhověl.

Žalobce dne 21.12.2012 doručil správci daně doplněné odvolání proti rozhodnutí č.j. 201987/12/110912303425. Uvedl v něm, že závěry uvedené ve zprávě o kontrole a finančně promítnuté do napadeného rozhodnutí vycházejí nejen z nesprávné interpretace zákona o daních z příjmů, ale zejména zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů. Naopak veškeré vyloučené částky jsou výdaji dle zákona o daních z příjmů, a proto je vydané rozhodnutí nezákonné. Navrhl zrušení výše označeného rozhodnutí.

Na základě takto doplněného odvolání správce daně vydal dne 21.1.2013 rozhodnutí, kterým odvolací řízení zastavil, neboť shledal, že ani přes výzvu správce daně, nebyly žalobcem doplněny konkrétní odvolací důvody osvědčující nesprávnost nebo nezákonnost napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí správce daně bylo následně k odvolání žalobce potvrzeno prostřednictvím žalobou napadeného rozhodnutí, kterým žalovaný konstatoval, že předmětné odvolání nesplňuje zákonné náležitosti a z tohoto důvodu je nepřezkoumatelné.

Krajský soud na základě prostudování odvolání žalobce v jeho doplněném znění ze dne 2.1.2013 dospěl k závěru, že jej nelze shledat nepřezkoumatelným. Žalobce k výzvě správce daně doplnil důvody odvolání, když vytkl správci daně nesprávnou interpretaci zákona o daních z příjmů, zejména zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů. K tomuto dále uvedl, že veškeré vyloučené částky jsou výdaji dle zákona o daních z příjmů, a z tohoto důvodu je odvoláním napadené rozhodnutí nezákonné. Obsahem odvolání je dále označení čísla jednacího napadeného rozhodnutí a závěrečný návrh, kterým žalobce požaduje odvoláním napadené rozhodnutí zrušit.

Z obsahu odvolání lze dovodit, že žalobce odvolací důvody postavil na nesprávné interpretaci zákona o daních z příjmů a zejména nesprávné interpretaci zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů. Konkrétní nesprávnost je potom žalobcem spatřována v nesprávně vyloučených částkách, které jsou výdaji dle zákona o daních z příjmů. Z označení odvoláním napadeného rozhodnutí lze bezpochyby dovodit, že žalobce považuje za nesprávně vyloučenou částku ve výši 94.125 Kč, která byla odvoláním napadeným dodatečným platebním výměrem doměřena.

Z uvedeného je zřejmé, že odvolání žalobce, byť ve své zcela stručné podobě, splňuje náležitosti odvolání ve smyslu ust. § 112 odst. 1 daňového řádu. K tomuto krajský soud poukazuje na komentované znění předmětného ustanovení, dle něhož „odvolání musí předně Pokračování
- 6 -
10Af 71/2013

obsahovat označení správce daně, který rozhodnutí vydal. Správce daně se označuje názvem, který jej odlišuje od jiných správců daně, např. Finanční úřad v Prostějově. Odvolatel se pak označuje jménem či firmou a DIČ, je-li toto přiděleno. Rozhodnutí je jednoznačně identifikováno číslem jednacím. Co se důvodů týče, nejsou zákonem blíže rozvedeny. V odvolání tak lze brojit proti jakýmkoliv nezákonnostem, nesprávnostem, nesprávnému úřednímu postupu či způsobu řešení daného případu. Důkazní prostředky je třeba označit tam, kde jsou nějaké navrhovány či kde na ně odvolatel odkazuje. Konečně každé odvolání musí obsahovat to, čeho chce odvolatel dosáhnout, to je, co odvolatel odvolacímu orgánu navrhuje. V úvahu připadá buďto změna rozhodnutí, či jeho zrušení. Komentované ustanovení upravuje postup správce daně v případě, kdy odvolatelem uplatněné podání trpí vadami, které znemožňují řádné projednání věci. Půjde tak zejména o absenci základních náležitostí odvolání předvídaných zákonem, od nichž je však nutno odlišovat náležitosti formální, jejichž absence sama o sobě nezakládá nemožnost projednání. Prostá absence některé ze základních náležitostí tak nemusí naplňovat důvody pro zastavení odvolacího řízení. Takovýto postup by byl přílišným formalismem”.

Splnění zákonem stanovených náležitostí lze v daném případě konstatovat, přestože neobsahuje označení správce daně, který odvoláním napadené rozhodnutí vydal a stejně v něm není přesně označen odvolatel, avšak tato formální absence automaticky nemůže způsobovat nepřezkoumatelnost odvolání za situace, kdy je především z označení odvoláním napadeného dodatečného platebního výměru nepochybné, o jakého správce daně se v daném případě jedná a stejně tak je zcela zjevné, že odvolání bylo podáno žalobcem, kterému byla předmětná daň doměřena. Lze uzavřít, že žalovaný si mohl být jist, jaké rozhodnutí bylo odvoláním napadeno a kdo odvolání podal. Bylo uvedeno i číslo jednací dodatečného platebního výměru. Důvody, v nichž byla spatřována nesprávnost nebo nezákonnost napadeného rozhodnutí, byly uvedeny sice stručně, nicméně byly označeny, a jak již soud výše uvedl, vzhledem ke stručnosti zhodnocení pochybení žalobce, nemohl správce daně očekávat ani podrobné odůvodnění výhrad proti postupu správce daně. Žalobce nenamítal vady skutkové, a proto také nebylo nutné navrhovat důkazní prostředky k takovému tvrzení. Ostatně i správce daně uvedl, že neoznačení důkazních prostředků dle § 112 odst. 1 písm. e) daňového řádu nebylo důvodem k zastavení odvolacího řízení. Návrh pro odvolací orgán, jak má být v dané věci projednání odvolání žalobce postupováno, byl uveden, neboť žalobce požadoval, aby odvolací orgán dodatečný platební výměr zrušil.

Soud proto uzavřel, že v konkrétní věci nebyly splněny podmínky pro zastavení odvolacího řízení podle § 112 odst. 3 daňového řádu. Výhrady žalovaného i prvostupňového správce daně, na základě kterých bylo odvolací řízení zastaveno, byly neopodstatněné. Odvolání žalobce i přes jeho stručnost obsahovalo zákonem stanovené taxativní náležitosti odvolání, bylo z něho zřejmé, z jakých důvodů a čeho se žalobce domáhal. Odvolání proto bylo meritorně projednatelné.

S ohledem na výše uvedené zrušil krajský soud napadené rozhodnutí bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s., a to pro vady řízení, neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí byl v rozporu se spisy.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v daném případě úspěšný, a proto mu soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 9.800 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč, náklady zastoupení daňovým Pokračování
- 7 -
10Af 71/2013

poradcem za dva úkony právní pomoci po 3.100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tedy 6.200 Kč a 2x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 600,- Kč, náklady celkem 9.800 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 12. května 2014

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru