Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 64/2011 - 19Rozsudek KSCB ze dne 27.10.2011

Prejudikatura

2 Afs 10/2004

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 Afs 12/2012 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

10Af 64/2011 – 19

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. F. M., zastoupeného Ing. Zbyňkem Mrvíkem, daňovým poradcem České Budějovice, Česká 49/17, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.5.2011, č.j. 2479/11-1500, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Písku č.j. 14268/11/097910303975 ze dne 7.2.2011, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti platebním výměrům na úrok z prodlení na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 ze dne 17.12.2010 a za zdaňovací období roku 2007 ze dne 16.12.2010 a zastaveno odvolací řízení zahájené odvoláním do uvedených platebních výměrů ze dne 25.1.2011. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

Žalobce namítá nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí, neboť je nesprávně formulován výrok, není z něho seznatelné, že správce daně rozhodl o dvou odvoláních, které žalobce učinil dvěma samostatnými odvoláními. Žalobce podal odvolání proti dvěma Pokračování
- 2 -
10Af 64/2011

rozhodnutím a z formulace výroku rozhodnutí ze dne 7.2.2011 je zřejmé, že správce daně rozhodl pouze o jednom. Výrok rozhodnutí musí být dle žalobce vždy formulován tak, aby bylo jednoznačně rozhodnuto o každém samostatném případu, v daném případě však tomu tak nebylo.

Žalobce namítá nesprávnost doručení prvostupňových rozhodnutí správce daně – platebních výměrů, neboť dle udělené plné moci mělo být doručováno i žalobci, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 61/2006-55, kterým byla posouzena povaha udělené plné moci. Správce daně pochybil, neboť nerespektoval závěr v uvedeném rozhodnutí o omezení plné moci. Odkaz žalovaného na usnesení rozšířeného senátu je nepřípadný, neboť na danou věc nedopadá. Původní rozhodnutí nebyla tedy řádně doručena, proto bylo jím odvolání podáno včas. Rozhodnutí žalovaného je v rozporu se skutkovým stavem. Správci daně nebránilo nic vydaná rozhodnutí zaslat i žalobci. Tímto postupem správce daně neodůvodněně zasáhl do jeho legitimního očekávání.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. K nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobcem bylo podáno odvolání ústně do protokolu dne 25.1.2011, a to proti platebním výměrům na úrok z prodlení. Z rozhodnutí správce daně je nepochybné, co bylo předmětem odvolacího řízení, tedy jaké konkrétní platební výměry, rovněž tak výrok tohoto rozhodnutí je v souladu s § 113 odst. 1 písm. c) daňového řádu. V rámci procesní ekonomie vydal správce daně jedno rozhodnutí o odvolání.

Správce daně doručoval správně prvostupňové rozhodnutí pouze zástupci Ing. Čejkovi. Předmětná plná moc ze dne 9.11.2004, kterou dne 25.1.2011 žalobce ústně vypověděl, nebyla výslovně omezena na určité úkony v řízení. V souvislosti s tím žalovaný odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 39/2006-79 ze dne 12.6.2007, kde byl posuzován charakter plné moci. Správce daně dospěl k závěru, že předmětná plná moc je plnou mocí neomezenou, a proto byly správně doručovány platební výměry na úrok pouze Ing. Čejkovi. Pokud by i přesto soud dospěl k tomu, že předmětná plná moc je mocí omezenou, pak bylo doručování rovněž v souladu s ustanovením § 17 odst. 7 daňového řádu, neboť doručování příjemci i zmocněnci je podmíněno pouze omezením na určité úkony, pouze v případě, že zástupce příjemce má plnou moc omezenou na určité úkony, doručuje se písemnost vztahující se k těmto úkonům jak příjemci tak i zástupci. To, že žalobce podal odvolání proti předmětným platebním výměrům na úroky o jeden den později, nelze přičítat k tíži správce daně, neboť i v daňovém řízení platí zásada, každý nechť si střeží svá práva. Daňový poradce je znalý procesu daňového řízení, řádně předmětné daňové písemnosti převzal a mohl včas opravný prostředek podat.

Ze správního spisu s ohledem na žalobní námitky byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Ve správním spise je založena plná moc ze dne 9.11.2004, kterou žalobce Ing. F. M. zmocnil Ing. Karla Čejku k jednání před finančním úřadem. Dle protokolu o jednání ze dne 25.1.2011 žalobce odvolal veškeré dříve udělené plné moci.

Finanční úřad v Písku vydal dne 16.12.2010 platební výměr na úrok z prodlení za rok 2007 a dne 17.12.2010 rovněž platební výměr na úrok z prodlení za rok 2006, který doručil daňovému poradci Ing. Karlu Čejkovi dne 23.12.2010. Dle protokolu o jednání sepsaném u Finančního úřadu v Písku dne 25.1.2011 žalobce podal odvolání proti platebním výměrům na úrok z prodlení č.j. 85957/10/097910303975 a 85961/10/097910303975 s odůvodněním, že Pokračování
- 3 -
10Af 64/2011

úrok z prodlení není správně vypočten a žádal o přepočítání a opravu platebních výměrů na úrok z prodlení.

Finanční úřad v Písku dne 7.2.2011 pod č.j. 14268/11/097910303975 vydal rozhodnutí o odvolání ze dne 25.1.2011 učiněném ústně do protokolu proti platebnímu výměru na úrok z prodlení na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 č.j. 85957/10/097910303975 a proti platebnímu výměru na úrok z prodlení na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 č.j. 85961/10/097910303975 ze dne 16.12.2010. Odvolání žalobce bylo zamítnuto a odvolací řízení zastaveno.

Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, ve kterém uváděl shodné námitky jako v žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.5.2011.

Rozhodnutím žalovaného bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno s odůvodněním, že výrok uvedený v napadeném rozhodnutí vyplývá z § 113 odst. 1 písm. c) daňového řádu, kdy z výrokové části a z odůvodnění rozhodnutí je zcela zřejmé, že správce daně sloučil předmětná odvolací řízení, a proto použití slovesa v jednotném čísle bylo namístě. Proto nebylo přisvědčeno námitce o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaný posoudil plnou moc jako omezenou s odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 39/2006-79 ze dne 12.6.2007, neboť plná moc neobsahuje přesně specifikované úkony, které je oprávněn zmocněnec vykonat. Ve zmíněné plné moci nejsou uvedeny žádné konkrétní právní úkony, ke kterým by byl zmocněnec oprávněn, a proto její posouzení jako plné moci neomezené a doručení předmětných písemností pouze zástupci žalobce bylo shledáno postupem zákonným v souladu s § 10 odst. 3 a § 17 odst. 7 daňového řádu ve znění platném do 31.12.2010.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobce namítá nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí za situace, že podal odvolání proti dvěma rozhodnutím Finančního úřadu v Písku a z formulace výroku rozhodnutí ze dne 7.2.2011 je zřejmé, že správce daně rozhodl pouze o jednom. Soud se neztotožnil s tímto názorem žalobce, a to z následujících důvodů. Ve výroku rozhodnutí o odvolání ze dne 7.2.2011 č.j. 14268/11/097910303975 bylo správcem daně rozhodnuto, že odvolání se zamítá a odvolací řízení se zastavuje a v záhlaví je uvedeno, že správce daně rozhodl o odvolání žalobce ze dne 25.1.2011 proti platebnímu výměru na úrok z prodlení na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 a proti platebnímu výměru na úrok z prodlení na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007. Z toho vyplývá, že správce daně rozhodl o odvolání, jež žalobce podal proti těmto dvěma uvedeným rozhodnutím. Z výroku je i zřejmé, že byla sloučena odvolací řízení proti uvedeným platebním výměrům a správce daně rozhodl dle § 113 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., dle něhož se odvolání zamítne a zastaví odvolací řízení, pokud je podané odvolání nepřípustné, neboť bylo podáno po lhůtě. Proto soud konstatuje, že správce daně v ohledu náležitostí rozhodnutí nepochybil, výrok je zcela v souladu s ustanovením § 113 odst. 1 písm. c) daňového řádu, rovněž i uvedené rozhodnutí obsahuje zákonné náležitosti rozhodnutí. Z uvedeného rozhodnutí je zcela seznatelné, že bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti uvedeným rozhodnutím a rovněž je i seznatelné, jak bylo správcem daně o odvolání žalobce rozhodnuto. Napadené rozhodnutí obsahuje výrok, odůvodnění, poučení o opravných prostředcích i den, kdy bylo rozhodnutí vydáno. Námitka nepřezkoumatelná je proto nedůvodná.

Pokračování
- 4 -
10Af 64/2011

Žalobce namítá, že platební výměr na úrok z prodlení ze dne 17.12.2010 č.j. 85957/10/097910303975 a platební výměr na úrok z prodlení ze dne 16.12.2010 č.j. 85961/10/097910303975 byl nesprávně doručen pouze zmocněnci, neboť plnou moc, kterou žalobce zmocněnci udělil, byla omezená. Uvedená rozhodnutí tedy nebyla řádně doručena.

Soud poznamenává, že plná moc může být omezená nebo neomezená. Na základě plné moci vzniká mezi zastoupeným a zástupcem právní vztah o zastoupení, k jehož obsahu patří právo zástupce zastupovat zastoupeného v dohodnutém rozsahu. Podle § 10 odst. 3 daňového řádu účinného do 31.12.2010 jedná zástupce v rozsahu plné moci udělené písemně nebo ústně do protokolu. Není-li rozsah zmocnění vymezen nebo není-li vymezen přesně, je tato plná moc pro daňové řízení neomezená. Podle § 17 odst. 7 daňového řádu má-li příjemce zástupce s neomezenou plnou mocí pro celé daňové řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Pokud má zástupce příjemce plnou moc omezenou na určité úkony, doručuje se písemnost vztahující se k takovým úkonům příjemci i jeho zástupci.

V daném případě žalobce udělil zmocnění dne 9.11.2004 Ing. Karla Čejku zapsaného v seznamu Komory daňových poradců ČR pod evidenčním číslem 3036 k jednání před finančnímu úřadem.

Charakterem shora uvedené plné moci se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 1 Afs 61/2006-57 a dospěl k závěru, (kdy se plně ztotožnil s argumentem žalobce), že jí nelze považovat za plnou moc neomezenou pro daňové řízení. Nesprávné proto bylo konečné rozhodnutí doručováno pouze žalobci. Uvedená plná moc byla plnou mocí omezenou pro řízení před finančním úřadem, byť v ní nebyly výslovně uvedeny právní úkony, k nimž je zmocněnec oprávněn, její rozsah však byl vymezen dostatečně přesně. V daném případě se jednalo o posouzení doručení výzvy k doplnění odvolání, tj. proces odehrávající se stále ještě před finančním úřadem. Finanční úřad postupoval správně, pokud doručil výzvu k doplnění odvolání zástupci žalobce; vzhledem k omezené plné moci však finanční úřad pochybil, když předmětnou výzvu nedoručil také žalobci. Ze závěru tohoto rozsudku však vycházet nelze, a to s ohledem na usnesení rozšířeného senátu 1As 39/2006-79, dle něhož pro posouzení omezenosti plné moci je vždy rozhodné, zda je nějakým způsobem vymezen její rozsah. Jestliže v daném případě byla plná moc určená k jednání před finančním úřadem, soud má za to, že se jedná o plnou moc neomezenou. Žalobce k dotazu soudu sdělil, že jeho záměrem i cílem bylo udělit plnou moc omezenou a současně splňující podmínky pro prodloužení lhůty ke zpracování a podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob s tím, že nemůže blíže specifikovat úkony, které byl zmocněnec oprávněn vykonat jeho jménem.

Soud poznamenává, že z usnesení Nejvyššího správního soudu v rozšířeném senátu č.j. 1 Afs 39/2006-79 vyplývá, že vymezí-li daňový subjekt v daňovém řízení na rozsah zmocnění zvoleného zástupce „zastupováním ve věci platebního výměru na daň z přidané hodnoty“ označeného konkrétními údaji o názvu správce daně, datu vydání platebního výměru, číslu jednacím a demonstrativním výčtem předpokládaných úkonů, jde o neomezenou plnou moc. Daňový řád nestanovil, jakou konkrétní formu či podobu má stanovení rozsahu mít, tedy zda má jít o vymezení prostřednictvím vyjmenování jednotlivých úkonů, ke kterým je zmocněnec oprávněn, či zda lze rozsah dostatečně přesně vymezit, např. časově, místně či instančně. Omezená plná moc musí skutečně obsahovat všechny přesně specifikované úkony, které je zmocněnec oprávněn vykonávat. Z předmětné plné moci, kterou soud hodnotí jako neomezenou, vyplývá, že zmocněnec je oprávněn zastupovat žalobce u jednání před finančním úřadem. Aby plná moc byla dle daňového řádu omezená, musí v ní Pokračování
- 5 -
10Af 64/2011

být uvedeny pokyny od zmocnitele, tedy jak má být taková plná moc vykonávána a musí být přesně vymezen i její rozsah. V daném případě její rozsah vymezen není a ani k dotazu soudu žalobce neuvedl úkony, které byl zmocněnec jeho jménem vykonávat. Správně proto byla vyhodnocena předmětná plná moc jako neomezená dle závěru rozšířeného senátu uvedeného shora, a to i s ohledem na skutečnost, že daňové přiznání bylo rovněž podáno zástupcem žalobce Ing. Mrvíkem.

Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí je věcně správné, neboť v případě, že odvolání žalobce bylo podáno dne 25.1.2011, přičemž rozhodnutí převzal zástupce žalobce dne 23.12.2010, lhůta pro podání odvolání uplynula dnem 24.1.2011. Odvolání učiněné ústně do protokolu dne 25.1.2011 je nutno posuzovat jako odvolání podané po lhůtě. Žalovaný i prvostupňový správce daně proto postupoval správně, v případě že dle § 113 odst. 1 písm. c) odvolání jako opožděně podané zamítl a odvolací řízení zastavil.

Žalobce obecně namítá, že rozhodnutí žalovaného je v rozporu se skutkovým stavem, aniž přesně rozpor je jím specifikován, proto se soud uvedenou žalobní výhradou nemohl zabývat.

Správce daně rovněž neodůvodněně nezasáhl do legitimního očekávání, jestliže bylo ze strany finančních orgánů postupováno v souladu s judikaturou NSS a s daňovým řádem. Soud poznamenává, že ani uvedená výhrada, proč bylo zasaženo do legitimního očekávání není žalobcem řádně zdůvodněna, proto nelze uvedenou námitku podrobit přezkoumávání.

Krajský soud z důvodů shora uvedených žalobu jako nedůvodnou dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch, se práva na náhradu nákladů řízení se vzdal.

Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas (§ 51 odst. 1 s.ř.s.)

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 27. října 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru