Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 622/2012 - 41Rozsudek KSCB ze dne 03.07.2013

Prejudikatura

5 Afs 40/2005

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 Afs 78/2013 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10Af 622/2012 - 41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců JUDr. Marie Krybusové a JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D. v právní věci žalobce ELEKTRO S.M.S., spol. s r.o., se sídlem České Budějovice, Dobrovodská 43, zast. advokátem, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 19.10.2012, č.j. 7027/12-1200, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 27.12.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19.10.2012 č.j. 7027/12-1200, jímž bylo změněno rozhodnutí správce daně o dodatečném vyměření daně z příjmů právnických osob za rok 2006.

Žaloba se vztahuje ke dvěma vyloučeným daňovým nákladům žalobce, kdy prvním z nich je náklad žalobcem vynaložený na služby provedené a.s. EURO MVGA. Poukazuje se na zjištění, podle kterého se mělo v obchodním vztahu jednat o zprostředkování, kdy finanční orgány opírají se patrně o dvě svědecké výpovědi. Ty jsou důkazním prostředkem, svědky Pokračování
- 2 -
10Af 622/2012

netíží důkazní břemeno. Při výpovědi svědků nebyl žalobce řádně obeznámen s termínem jednání, zůstal nezhodnocen předložený důkazní prostředek o realizovaném obratu zboží, vyjadřuje se nesouhlas s hodnocením důkazu ve formě výslechu svědka P. M.

Druhým vyloučeným nákladem je úhrada za reklamní služby pro společnost ODMENA – plus. K tíži žalobce byly vzaty skutečnosti, o nichž ten nemohl vědět. Žalobce od společnosti převzal větší objem služeb než od jiných subjektů, ohledně kterých byly v řízení zjištěny ceny za reklamní služby. Svědek P. konkrétně neuvedl, jaké využil subdodavatele, avšak sám žalobce neměl žádnou možnost svědka k takovému sdělení přinutit. Bylo na správci daně, aby takovou povinnost svědkovi uložil. To se vztahuje i k neoznačení osoby odpovědné za vedení účetnictví společnosti ODMENA – plus. Nabízí se tu otázka daňového podvodu a v té souvislosti je odkazováno na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Soudního dvora EU. Uzavírá se, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že meritum sporu spočívá v namítaném nesprávném posouzení důkazů a na základě toho nesprávně zjištěného skutkového stavu a nesprávných právních zjištění. Zdůrazňuje se, že důkazní břemeno spočívá na daňovém subjektu a je na něm, aby tvrzené skutečnosti, na jejichž základě byly náklady uplatněny jako odčitatelná položka, byly jednoznačně prokázány v souladu se zákonnými požadavky. Doklady předložené žalobcem byly zhodnoceny jako nedostatečné pro prokázání těch skutečností, které žalobce uváděl v daňovém přiznání. Žalobce opakovaně vybírá pouze ty důkazní prostředky, které sám považuje za relevatní a tvrzení, že rozhodnutí o těchto důkazech odporuje zásadě volného hodnocení důkazů. Ostatní důkazní prostředky pomíjí. Zásadám dokazování finanční orgány dostály. Odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídá požadavkům daňového řádu. Byly zjišťovány všechny skutečnosti o způsobu, jakým měly být zaúčtované výdaje uskutečněny a bylo uzavřeno, že žalobcově tvrzení o úhradě peněžních částek označeným dvěma společnostem nelze přisvědčit. Skutkový stav byl dokazováním zjištěn v rozsahu odpovídajícím příslušným zákonným ustanovením, zjištění a postup, jakým byly tyto závěry dovozovány, jsou v dostatečném rozsahu uvedeny v odůvodnění napadeného rozhodnutí. O termínu jednání, při kterém byli vyslechnuti svědci navržení žalobcem byl vyrozuměn zástupce žalobce dne 12.6.2009. Zástupce žalobce se omluvil a požádal, aby byl pořízen protokol o ústním jednání podle § 12 daňového řádu. Žalobce i jeho zástupce byli seznámeni s termínem jednání.

Ze spisů finančních orgánů vyplynuly, se zřetelem k uplatněným žalobním bodům, následující podstatné skutečnosti:

Žalobce uzavřel dne 2.5.2006 se společností EURO MVGA zastupitelskou smlouvu, jejímž předmětem měla být akviziční činnost za stanovených podmínek. Daňový doklad o úhradě za tuto službu je v účetnictví žalobce založen.

Poskytnutí služby bylo ověřováno u obchodních partnerů žalobce a pro ten účel byli vyslechnuti svědkové. Zaměstnanec společnosti KLS ELEKTRO M. P. uvedl, že dodavatele si vyhledává na internetu, přičemž jedná se vesměs o velkoobchody. Při výběru dodavatelů využívá zkušenosti získané při výkonu zaměstnání. Se žalobcem označená společnost obchodovala již před rokem 2006. Společnost EURO MVGA nebyla svědkovi známa, stejně jako její jednatel.

Ze společnosti ROSS Holding byli vyslechnuti jednatel a výkonný ředitel, kteří shodně uvedli, že společnost EURO MVGA není v databázi obchodních partnerů. Ve společnosti Pokračování
- 3 -
10Af 622/2012

nemají o ní žádné informace ani nemají vědomost, že by s touto společností kdokoliv ze zaměstnanců jednal. Jednatele společnosti neznají. Se žalobcem byl navázán obchodní vztah poté, co došlo k převzetí zakázky po jiné společnosti. Současně bylo převzato několik zaměstnanců, kteří objednávali materiál.

Ve stejném smyslu se vyjádřil svědek Ing. K.K., jednatel společnosti ELPIK Kroměříž.

L.B. uvedl, že v době vystavení dané faktury byl zaměstnancem společnosti EURO MVGA pouhé dva měsíce. V té době zajišťoval kontrolu reklamních dokumentací. Jeho úkolem byl kontakt s klienty v oblasti reklamy a kontroly mediálních plánů. Protože se znal s jednatelem žalobce, doporučil žalobce zaměstnavateli jako klienta. S jiným než s jednatelem nejednal. Svědek M.V. působící jako jednatel společnosti EURO MVGA uvedl, že pro žalobce zajistili informatiku o firmách ELPIK, KLS ELEKTRO a ROSS Holding. Zastupitelská smlouva byla sepsána z důvodu ochrany zprostředkovatele vůči vytipovaným firmám. Druhým krokem bylo přímé zprostředkování setkání zástupců zúčastněných společností při různých sportovních akcích. To vyústilo ve spolupráci žalobce s těmito společnostmi.

Z úředního záznamu ze dne 12.6.2009 vyplývá, že tohoto dne pracovnici pro správu daní kontaktoval zástupce žalobce Ing. D. P., daňový poradce, byl pracovnicí dožádaného finančního úřadu informován o tom, že dne 16.6.2009 v 11.00 hod. se bude konat výslech svědka L. B. a M. V.. Jednalo se o výslech svědků navržených žalobcem. Zástupce žalobce se z jednání omluvil a požádal, aby nebyl prováděn výslech svědků, ale byl sepsán protokol o jednání s třetími osobami. To také bylo učiněno.

Žalobce v roce 2006 zahrnul do daňových nákladů faktury pro společnost ODMENA – plus podle smlouvy o reklamní spolupráci ze dne 15.1.2006. Označená společnost se jako pořadatel leteckých dnů ve Strakonicích, Jindřichově Hradci, Českých Budějovicích, Soběslavi, Kunovicích a Otrokovicích na akci Hurá do Krumlova 2006 a celostátním finále Porta 2006 zavázala zajišťovat pro žalobce reklamu.

Správce daně zjistil, že prezentaci těchto společností na prve označených akcích zajišťovala 1. ck production jednající J. P., který je rovněž jednatelem společnosti ODMENA – plus. Odměna za propagaci pro společnost 1. ck production se pohybovala v rozmezí 10.000,- Kč – 50.000,- Kč.

V účetnictví a.s. Jihočeské tiskárny České Budějovice je založen účetní doklad na částku 100.000,- Kč vystavený pro společnost 1. ck production za propagaci na leteckých dnech. Tato společnost uzavřela s 1. ck production smlouvu o reklamní spolupráci.

J. P., jednatel společnosti ODMENA – plus byl vyslechnut jako svědek. Uvedl, že společnost 1. ck production zajišťovala letecký provoz. Společnost ODMENA – plus ostatní servisní činnost např. reklamu. Při stanovení výše odměny za poskytnuté služby se postupuje individuálně podle rozsahu služeb. Protože společnost ODMENA – plus neměla žádné zaměstnance, činnost byla zajišťována na základě dohod o provedení práce. Jména těchto osob si svědek nepamatoval, uvedl, že je sdělí dodatečně.

Pokračování
- 4 -
10Af 622/2012

V průběhu kontroly bylo učiněno zjištění o místě, kde společnost ODMENA – plus má sídlit a v podstatě bylo zjištěno, že jedná se o neobyvatelný objekt, v němž žádná firma nesídlí.

Výsledky kontroly byly shrnuty ve zprávě, ve které jsou vyjmenovány jednotlivé podklady. Bylo učiněno skutkové zjištění o tom, že poskytnutí služeb společnostmi EURO MVGA a ODMENA – plus nebylo prokázáno, v důsledku čehož žalobcem zaúčtované výdaje na tyto obchodní případy byly hodnoceny jako daňově neúčinné pro nesplnění požadavků § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů.

Tato zjištění vedla k vydání dodatečného platebního výměru ze dne 21.9.2009, který byl napadeným rozhodnutím změněn.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí se poukazuje na důkazní prostředky provedené k návrhu žalobce. Uvádějí se důkazy opatřené správcem daně, z nichž se dovozuje, že žalobcova tvrzení neodpovídají zjištěním správce daně. Společnost KLS ELEKTRO se žalobcem obchodovala před rokem 2006, společnost ROSS Holding navázala obchodní vztahy se žalobcem na základě převzetí zakázky od společnosti ELMA – THERM Kroměříž. Proto nebylo možno logicky dovodit, že klienty pro žalobce zajistila společnost EURO MVGA, která obchodním partnerům žalobce známa vůbec není. Žalobce zůstal v rovině tvrzení o tom, že jedná se o daňově uznatelný náklad.

V průběhu daňové kontroly byly opatřeny důkazy, vztahující se k úhradě faktur společnosti ODMENA – plus za reklamní služby, na základě kterých bylo učiněno zjištění, že důkazní prostředky neprokázaly konání reklamních aktivit na konkrétních akcích. Nedostatek důkazních prostředků nelze nahradit tvrzením o tom, že k poskytnutí reklamních činností a jejich zaplacení došlo.

Krajský soud se věcí zabýval v řízení vedeném pod sp.zn. 10Af 47/2010, kdy rozhodnutí druhé instance ze dne 23.3.2010 bylo zrušeno pro vadu procesní povahy. Další žaloba směřující proti rozhodnutí o odvolání ze dne 9.5.2011 byla rozsudkem krajského soudu ze dne 15.2.2012 č.j. 10Af 59/2011-62 zamítnuta.

Tento rozsudek, jakož i prve označené druhostupňové rozhodnutí Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 15.8.2012 č.j. 1Afs 41/2012-45 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Námitka o nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu byla shledána nedůvodnou. O provizi vyplacené společnosti EURO MVGA Nejvyšší správní soud popsal skutková zjištění plynoucí ze spisu, výsledky důkazního řízení zhodnotil a uzavřel, že správnost a průkaznost účetních dokladů předložených žalobcem na podporu jeho tvrzení byla zpochybněna, čímž důkazní břemeno přešlo na žalobce, který nebyl schopen prokázat, že společnost EURO MVGA pro žalobce vyvíjela zprostředkovatelskou činnost. Jako nedůvodná byla zhodnocena námitka žalobce vztahující se k odměně za reklamní a marketingové služby zajištěné společností ODMENA – plus. Finanční orgány zpochybnily samotnou skutečnost poskytnutí reklamních služeb touto společností a jako další důvod použily odkaz na naprosto nereálnou cenu za reklamní služby. Naproti tomu byla kasační stížnost uznána jako opodstatněná o vyhodnocení důkazů týkajících se nákladu na provizi společnosti ELPIK. Právě tato skutečnost vedla ke zrušení rozsudku krajského soudu.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Pokračování
- 5 -
10Af 622/2012

Souzenou věcí se zabýval Nejvyšší správní soud, který ve svém rozsudku podrobně popsal skutková zjištění učiněná na podkladě spisu a došel k závěru, že faktické plnění podle smlouvy uzavřené se společností EURO MVGA nebylo prokázáno. Na tomto zjištění Nejvyššího správního soudu nic nemění ani žalobní tvrzení uplatněná v části II žaloby. Žalobní tvrzení o tom, že označená společnost na základě konkrétní smlouvy zajišťovala pro žalobce informace o konkrétních společnostech a za tuto službu byla společnosti EURO MVGA proplacena faktura, nemá oporu ve spise. Především není žádným důkazním prostředkem doloženo, že nějaké informace a jaké měl žalobce od uvedené společnosti získat. Předmět smlouvy ze dne 2.5.2006 zřejmý není, fakturováno bylo za práce spojené s marketingovou a reklamní činností na území České republiky za uskutečněné obchodní případy pro společnosti ROSS Holding, ELPIK, KLS ELEKTO. Z obsahu smlouvy nevyplývá, že plněním podle této smlouvy měly být informace o možných obchodních partnerech žalobce. Nejvyšší správní soud se obsahem závazku zabýval a dovodil, že společnost EURO MVGA měla do jednání s třetími osobami vstupovat. Pro ten názor svědčí ujednání o tom, že označená společnost není oprávněna uzavírat za žalobce kupní smlouvy či objednávky. Právě se zřetelem k takto zjištěnému obsahu smlouvy měla význam zjištění plynoucí z výslechu svědků. Tvrzení žalobce o činnosti, která měla být pro něj společností EURO MVGA zajišťována, oporu ve spise nemá. Naopak výsledky dokazování není prokázáno žalobcovo tvrzení o tom, že společnost EURO MVGA přispěla žalobci plněním, ať již ve formě informací či jiného plnění, které by bylo možno podřadit obsahu smlouvy či označení plnění ve faktuře. Žádné důkazní prostředky, ať již o poskytnutí informací či jiného plnění žalobce v průběhu daňové kontroly v zájmu prokázání skutečného splnění závazku nenabídl.

Z obsahu spisu, zprávy o daňové kontrole a napadeného rozhodnutí vyplývá, že Finanční úřad v Českých Budějovicích shromáždil celou řadu důkazních prostředků v zájmu zjištění, zda došlo k faktickému splnění závazku uzavřeného mezi společností EURO MVGA a žalobcem. Tyto důkazy byly zákonu odpovídajícím způsobem zhodnoceny a zjištění o tom, že žalobce neprokázal faktické splnění závazku je logické a odpovídající výsledkům dokazování. Nelze přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že svědecké výpovědi L. B. a M. V. jsou nejstěžejnějším důkazem, na základě kterého bylo skutkové zjištění učiněno. Výpověď svědka M. V. byla v obou instancích hodnocena jako nevěrohodná, uvádějí se důvody pro toto hodnocení obou svědectví. I Nejvyšší správní soud shledal výpověď svědka V. jako zcela oprávněně hodnocenou jako nevěrohodnou. Nejen výpovědi obou svědků, ale též další důkazní prostředky vedly finanční orgány ke zjištění, že žalobce ve smyslu § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků svá tvrzení neprokázal. Právě další důkazní prostředky opatřené správcem daně prokazují, že tu jsou pochybnosti o průkaznosti daného účetního dokladu.

V souvislosti s hodnocením svědecké výpovědi M. V. je třeba uvést, že žalovaný učinil úsudek o tom, že svědecká výpověď M. V. se neosvědčuje jako důkaz a to právě pro nevěrohodnost svědka, který se ve své podstatě vyjadřoval nekonkrétně a naopak jsou tu skutečnosti, které tvrzení svědka vyvracejí. Nejde tu o důkazní břemeno svědka, ale o posouzení věrohodnosti jeho výpovědi a právě takovým způsobem byla svědecká výpověď zhodnocena a bylo uzavřeno, že není důkazem podporujícím žalobcovo tvrzení.

Žalobní tvrzení o tom, že žalobce byl uvědoměn o termínu výslechu jím navržených svědků L. B. a M. V. jeden den před jednáním nemá oporu ve spise. Z úředního záznamu ze dne 12.6.2009 je zřejmé, že zástupce žalobce Ing. D. P. byl toho dne zpraven o termínu Pokračování
- 6 -
10Af 622/2012

jednání dne 16.6.2009. Bylo mu známo, že mají být vyslechnuti oba uvedení svědkové, avšak z tohoto jednání se omluvil a požadoval, aby byl sepsán protokol o ústním jednání s třetími osobami. Tomuto návrhu dožádaný Finanční úřad v Říčanech vyhověl. Žalobce ani jeho zástupce nepožadovali stanovení jiného termínu jednání a z obsahu úředního záznamu lze dovodit, že to byl zástupce žalobce, který výslovně uvedl, že jednání se nezúčastní. Kromě toho, označené svědecké výpovědi nejsou stěžejními podklady pro úsudek o daňové uznatelnosti konkrétního daňového dokladu, jsou-li tu jiné důkazní prostředky, které tvrzení svědka M. V. vyvracejí a svědek L. B. v marketingové sféře nepůsobil. Otázky svědkům kladené byly zaměřeny právě na provádění marketingové činnosti pro žalobce, v jaké době týkaly se objasnění navázání kontaktů se společnostmi ROSS Holding, KLS ELEKTRO. Jde tudíž o otázky směřující k prokázání skutkového stavu. Doplňuje se, že právě proto, že tvrzení svědka V. bylo vyvráceno dalšími správcem daně opatřenými důkazy, není pro úsudek o daňové uznatelnosti nákladů významný způsob obeslání zástupce žalobce. I kdyby se jednalo o vadu procesní povahy, zůstala by bez vlivu na zákonnost rozhodnutí, jestliže finanční orgány při hodnocení všech shromážděných podkladů nepochybily.

Z doplnění odvolání žalobce plyne, že argumentace evidencí obratů měla posloužit k prokázání, že žalobce před rokem 2006 se společnostmi ROSS Holding, KLS ELEKTRO a ELPIK neobchodoval. Další v té souvislosti učiněné výhrady se týkají výpovědi M. P.. Těmito přehledy se žalovaný zabývá na straně 7 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde výslovně odkazuje na stranu 16 kontrolní zprávy, kde se uvádí, že z přehledů nelze dovodit, že k obratům uvedeným na předložených dokladech, došlo na základě zprostředkování společnosti EURO MVGA Říčany. Právě v návaznosti na odvolací námitku uvedenou v odstavci 3 doplnění odvolání je v označené pasáži odůvodnění reagováno a to i ve vztahu ke svědecké výpovědi M. P.. Žalovaný se tudíž s uplatněnou odvolací námitkou vypořádal a na napadené rozhodnutí nelze nahlížet jako na nepřezkoumatelné pro opomenutí žalobcem označené odvolací námitky. Úsudek o tom, že tento přehled neprokazuje, že dosažený zisk byl dosažen na základě služeb společnosti EURO MVGA má oporu ve spise.

Výpověď svědka M. P. byla hodnocena současně s dalšími svědeckými výpověďmi a nelze přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že stalo se tak tendenčně. Svědek působí jako skladník, do jehož náplně práce patří nákup materiálu, skladování, závoz na stavby. Dodavatele, většinou velkoobchody, vyhledává na internetu, vybírá je i dle svých zkušeností z minulosti. Někdy dodavatelé oslovují žalobce sami. Společnosti KLS ELEKTRO svědek znal již před rokem 2006. Z toho vyplývá, že o nákupu materiálu rozhoduje svědek sám. Uvádí, z jakých pramenů čerpá, přičemž nebyly to žádné informace ani doporučení společnosti EURO MVGA. Dodavatel KLS ELEKTRO byl svědkovi znám z doby předcházející smlouvě uzavřené v roce 2006 mezi žalobcem a společností EURO MVGA. Rozsah obchodů mezi žalobcem a KLS ELEKTRO v roce 2006 a před ním neprokazuje, že k nárůstu došlo právě přičiněním společnosti EURO MVGA. Z výpovědi svědka pak nevyplývá, že o nákupech rozhoduje za společnost jiný zaměstnanec či orgán společnosti a v tomto ohledu nebyl v průběhu řízení nabídnut žádný důkaz.

Soud proto uzavřel, že pro důvody tvrzené v žalobě není hodnocení důkazů provedené žalovaným ohledně daňového nákladu ve formě odměny pro společnost EURO MVGA vadné, nebylo prokázáno, že obsah konkrétního daňového dokladu odpovídá skutečnosti, v důsledku čehož není výdaj žalobce v podobě odměny pro společnost EURO MVGA daňově uznatelný.

Pokračování
- 7 -
10Af 622/2012

Dalším vyloučeným nákladem je výdaj za činnost, kterou fakturovala společnost ODMENA – plus. I tímto uplatněným daňovým výdajem se zabýval Nejvyšší správní soud, který poukázal především na to, že byla zpochybněna samotná skutečnost poskytnutí reklamních služeb společností ODMENA – plus.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí popisuje opatřené důkazní prostředky dokládající, že bylo zjišťováno, zda společnost ODMENA – plus fakticky poskytla žalobci služby na základě smlouvy o reklamní spolupráci. Tyto důkazy byly zhodnoceny a bylo učiněno zjištění o tom, že nebyla prokázána oprávněnost zahrnutí daného nákladu mezi náklady daňové. Zjištění o tom, podávala-li společnost ODMENA – plus daňová přiznání, má ten význam, že umožňuje prověřit, zda fakturované plnění bylo skutečně přijato a podrobeno zdanění. Tato zjištění u finančního úřadu, kterých se žalobce dovolává, jsou zcela v souladu s tím, co vyplynulo z ostatních důkazních prostředků a sice, že faktické provedení reklamních a marketingových služeb není prokázáno. Svědek J. P., který se stal jednatelem společnosti ODMENA – plus v závěru roku 2006, tedy v době po fakturaci daných služeb, neměl vědomost o vedení účetnictví a dalších okolnostech týkajících se společnosti ODMENA – plus v předchozích létech. To znamená, že tento svědek nebyl schopen potvrdit tvrzení žalobce o tom, že na základě dané smlouvy došlo k faktickému plnění, které by opodstatňovalo fakturaci odměny. Neunesení důkazního břemene žalobcem nespočívá pouze na nemožnosti ověřit tvrzení žalobce z účetnictví společnosti ODMENA - plus, ale jsou tu další zjištění o tom, že akce, na kterých měla být společnost žalobce propagována, zajišťovala společnost 1. ck production Brno zastoupená týmž J. P., který jednal za společnost ODMENA – plus. Přitom ve společnosti Jihočeské tiskárny, která vytiskla propagační materiály a vstupenky, bylo zjištěno, že objednatelem nebyla společnost ODMENA – plus, ale společnost 1. ck production. Pochybnosti, které z opatřených důkazů vyplynuly o tom, zda a jaké služby poskytla žalobci společnost ODMENA – plus, se tudíž neopírají výlučně o zjištění o společnosti ODMENA – plus, ale opírají se i o další důkazní prostředky. Nejde tu proto o situaci, kdy jde k tíži žalobce nemožnost ověřit daňové údaje o smluvním partnerovi pro neveřejnost daňového řízení. Poznamenává se, že povinností právnických osob je každoročně zakládat zákonem stanovené listiny do obchodního rejstříku. Ten je veřejný a žalobci nic nebránilo se stavem listin společnosti ODMENA – plus v rejstříku obeznámit.

V souzené věci nešlo o porovnání skutečného rozsahu poskytovaných služeb, ale o to, zda služby vůbec byly společností ODMENA – plus poskytnuty. S důkazními návrhy se finanční orgány v obou instancích vypořádaly. K výslechu svědků nebylo přistoupeno z toho důvodu, že uskutečnění reklamních akcí zpochybněno nebylo, avšak svědci nemohli mít povědomost o tom, jaký subjekt reklamní akce zajišťoval. Tyto akce ve skutečnosti prováděla jedna společnost, ta uzavírala smlouvy s jinými subjekty a poskytovala plnění. To se stalo i v případě žalobce. K provedení výslechů svědků nebylo přistoupeno, jestliže uskutečnění reklamních akcí zpochybněno nebylo a po svědcích bylo požadováno vyjádřit se k rozsahu akcí a prezentaci žalobce. Jestliže tu není pochybnost o tom, že reklamní akce se uskutečnily a výslechy svědků měly být k rozsahu těchto akcí vedeny, pak nelze uvažovat o důkazní nouzi pro neprovedení žalobcem navržených důkazů, protože za situace, kdy je tu shodná smlouva s další společností o témže předmětu, nelze svědecky prokazovat, že propagaci žalobce zajišťovala právě společnost ODMENA – plus. Soud doplňuje, že tato společnost neměla žádné zaměstnance. Působil v ní pouze J. P., který byl současně jednatelem společnosti 1. ck production.

Úsudek žalovaného o hodnotě svědecké výpovědi J. P. na straně 11 odpovídá požadavkům daňového řádu o hodnocení důkazů a povinnosti daňového subjektu prokázat Pokračování
- 8 -
10Af 622/2012

tvrzení o uplatněném daňovém nákladu. Svědek se zavázal, že telefonicky do 13.2.2009 sdělí správci daně, kdo vedl účetnictví společnosti ODMENA – plus, což však neučinil. O subdodavatelích a osobách působících pro společnost ODMENA – plus na základě dohod o provedení práce uvedl, že jména sdělí tehdy, jestliže tyto osoby budou s takovým postupem souhlasit. To odůvodnil tím, že obchodní partneři společnosti ODMENA – plus mají problémy právě se zpochybňováním účasti na akcích air show finančními úřady. Z této výpovědi nevyplývá, co je tvrzeno v žalobě o tom, že svědek informace následně dodá, ale z výpovědi je zřejmé, že tak učiní výlučně tehdy, získá-li jejich souhlas. Se zřetelem k tomu, co svědek uvedl a protože v řízení vystupoval právě jako svědek, nebylo povinností svědkovi za dané situace stanovovat lhůtu pro označení osob, o nichž bylo tvrzeno, že pro svědka pracovaly. Pro věc je podstatné, že výslechem tohoto svědka není prokázáno, že zakázka pro žalobce byla zajištěna právě společností ODMENA – plus.

Zjištění o tom, že účetnictví společnosti ODMENA – plus nebylo vedeno, je rovněž správné, protože svědek J. P. si jméno osoby zodpovědné za účetnictví nevybavil, přislíbil, že toto jméno telefonicky sdělí do 13.2.2009, což však neučinil. Obsah výpovědi svědka zcela koresponduje s tím, co bylo zjištěno u správce daně společnosti ODMENA – plus, která po dobu několika let nepodávala daňové přiznání, sídlit měla v objektu, který je neobyvatelný. Jestliže důkazní břemeno v daňovém řízení spočívá na daňovém subjektu, pak tu především není žádný důkaz, jímž by žalobce prokázal, že reklamní aktivity pro něj zajistila právě společnost ODMENA – plus. Odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 11 nelze proto nahlížet jako pouhé spekulace, nikterak nepodložené, ale jde tu o úsudek učiněný na základě opatřených důkazů, které byly řádně hodnoceny.

Verze žalobce uvedená v žalobě o počínání J. P., který působil jako jednatel jak ve společnosti 1. ck production tak ve společnosti ODMENA – plus je pouhou úvahou žalobce, která nemůže změnit nic na tom, že žalobce neprokázal faktické dodání prací společností ODMENA – plus. O tom, že finanční prostředky v částce 3.750.000,- Kč uhrazené v hotovosti byly využity k úhradě odměn na základě smluv uzavřených mezi společností ODMENA – plus a jejími partnery není žádný důkaz. Bylo především na žalobci, kterého tíží důkazní břemeno v daňovém řízení, aby při úhradě takto vysoké celkové částky byl schopen skutečnou úhradu prokázat. Podstoupil-li riziko zaplacení uvedené částky v hotovosti, pak nachází se v důkazní nouzi, jestliže není schopen prokázat, že uvedená částka byla postupně J. P. předána. Informaci o tom, že J. P. působí současně ve společnosti 1. ck production ve společnosti ODMENA – plus bylo možno jednoduše zjistit nahlédnutím do obchodního rejstříku.

K předestřené otázce daňového podvodu soud poukazuje na zjištění správce daně obsažené v kontrolní zprávě o tom, že žalobce si počínal účelově v zájmu optimalizace daňového základu, kdy reklamní práce fakticky provedla společnost 1. ck production, která smlouvy o reklamní činnosti uzavírala i s jinými osobami a takové plnění poskytovala. To se stalo i v případě žalobce. Ten však akceptoval účetní doklady vystavené nekontaktním daňovým subjektem na podstatně vyšší částky. Ostatně proti této úvaze nebylo odvoláním ani jeho doplněním nikterak brojeno. Vyplývá-li ze shromážděných důkazních prostředků, že zůstalo neprokázáno faktické dodání reklamních služeb pro žalobce společností ODMENA - plus, nepočínal si ani žalobce v souladu s právními předpisy a proto nemůže namítat, že podvodu se dopustil J. P. působící ve společnosti ODMENA – plus. Z toho důvodu se nelze úspěšně dovolávat judikatury Evropského soudu ohledně daně z přidané hodnoty. Je tomu tak právě proto, že to není žalobce, kdo by neměl vědomost o smyslu vztahů navázaných se společností ODMENA – plus. Nejde tu proto o skutkovou podobnost s věcmi judikovanými Pokračování
- 9 -
10Af 622/2012

Soudním dvorem označenými v žalobě a přiléhavá není zcela ani argumentace rozsudkem Nejvyššího soudu z 15.12.2011 o počínání podnikatelských subjektů při sjednávání obchodních kontraktů.

Se zřetelem k tomu, co bylo uvedeno o tom, že reklamní činnost byla uskutečňována společností 1. ck production zastupovaná J. P. a vedle toho tu existoval smluvní vztah mezi žalobcem a nekontaktní společností ODMENA – plus shodného obsahu, pak otázky kladené v závěru žaloby nemají místo. Tvrzení svědka J. P. o tom, že služby dodala společnost ODMENA – plus byly vyvráceny a zjištění o tom, že tato společnost žádné plnění žalobci neposkytla, má oporu ve spise. Jestliže tato společnost pro žalobce žádné práce neprovedla, pak ani žalobcem tvrzená úhrada není podřaditelná daňově uznatelnému nákladu podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Přitom právě se zřetelem k tomu, že daná částka nesplňuje kritéria daňového výdaje, není rozhodné, zda a jaké částky obchodní partner žalobce zdaňoval. Nejde tu tudíž o odpovědnost žalobce za to s kým obchodoval, ale jedná se o situaci, kdy na základě tvrzeného plnění není prokázáno faktické přijetí reklamních služeb. To ve svém důsledku znamená, že daný výdaj nepřinesl žádný zdanitelný příjem. Jestliže žalobce neprokázal, že výdaj ve formě úhrady odměny společnosti ODMENA – plus je výdajem daňově účinným, pak musí počítat s následky nesplnění své povinnosti v daňovém řízení. To zahrnuje i publikaci rozsudků krajského soudu i Nejvyššího správního soudu podle předpisů o informacích, povinnost zaplatit daň a příslušenství se opírá o předpisy daňové. Nejde tu proto o žádnou viktimizaci žalobce.

Z toho, co bylo uvedeno o žalobcem tvrzeném podvodu a možnosti aplikace žalobcem specifikovaných judikátů Evropského soudu, nelze dovodit, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Nutno poznamenat, že nepřezkoumatelnost nelze spatřovat v aplikaci předpisů evropského práva, ale je-li dostatek důvodů pro vydání rozhodnutí. Skutkové podklady v souzené věci nasvědčují tomu, že tu nebyl prokázán soulad mezi žalobcem zaúčtovanými fakturami a skutečností, shromážděné důkazy byly učiněny a skutkové zjištění má oporu ve spise. Rozhodnutí není ani nezákonné, protože žalobce neprokázal, že reklamní služby byly dodány společností ODMENA – plus. Výpověď svědka J. P. vyvracejí další důkazy o tom, který subjekt ve skutečnosti reklamní činnost zajišťoval. Žalobní tvrzení o tom, že reklamní služby by nebyly poskytnuty bez vyplacení odměny společnosti ODMENA – plus neodpovídá výsledkům důkazního řízení, jestliže bylo shledáno, že reklamní služby nejen pro žalobce, ale pro další subjekty na stejných akcích zajišťovala společnost 1. ck production.

Soud proto uzavřel, že žalobce neprokázal přijetí skutečného plnění od společnosti ODMENA – plus, čímž nejsou dodrženy požadavky § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů o daňové uznatelnosti nákladů. Není-li tu faktické plnění, pak žalobcem zaúčtovaný výdaj nikterak nepřispěl k získání žalobcových zdanitelných příjmů.

Napadené rozhodnutí není proto v rozporu s předpisy uvedenými v žalobě.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. Pokračování
- 10 -
10Af 622/2012

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 3. července 2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru