Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 613/2012 - 45Rozsudek KSCB ze dne 13.03.2013

Prejudikatura

10 Af 279/2011 - 32

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 Afs 28/2013 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10Af 613/2012 - 45

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce BS Park I., s.r.o., se sídlem Praha 1, Ostrovní 30/126, zast. Pavlem Wenzlem, advokátem v Praze 1, Na Příkopě 15, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 10.10.2012 č.j. 7464/12-1200, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 11.2.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10.10.2012 č.j. 7464/12-1200, jímž byla projednána odvolání žalobce proti zamítnutí stížností správcem daně na postup plátce daně a tato prvostupňová rozhodnutí potvrzena.

Napadené rozhodnutí vydalo Finanční ředitelství v Českých Budějovicích, které působilo v odvolacím řízení jako územní finanční orgán podle zák. č. 531/1990 Sb. Ve smyslu § 20 odst. 2 zák. č. 456/2011 Sb., o finanční správě ČR, v novelizovaném znění se odvolací instancí od 1.1.2013 rozumí Odvolací finanční ředitelství v Brně.

Nezákonnost napadeného rozhodnutí je spatřována v rozporu s ústavně garantovanými právy, mezinárodními smlouvami, přičemž posledně uvedený rozpor nebyl zkoumán. Shrnuje Pokračování
- 2 -
10Af 613/2012

se skutkový stav věci a průběh řízení, odkazuje se na úpravu podpory a výroby elektřiny ze slunečního záření, jejich výkupní ceny, vznik nároku a legitimní očekávání, zavedení odvodu z elektřiny ze slunečního záření. Citují se mezinárodní smlouvy, z nichž je dovozováno, že odvod je s nimi v rozporu. V té souvislosti je poukazováno na jeho zpětnou působnost, zbavení majetkového nároku, zdanění je diskriminační, zasahuje do svobody podnikání. Příslušná ustanovení mezinárodních smluv nebyla zohledněna, žalovaný se nevypořádal s argumentací žalobce uvedenou ve stížnostech a odvoláních.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na zákonný předpis o zavedení odvodu za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření v období od 1.1.2011 do 31.12.2013. Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny ze slunečního záření, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy.

V souzené věci žalovaný posuzoval, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětná období. Žalovaný pak hodnotil aplikaci právního předpisu a shledal, že plátce nikterak nepochybil, odvod srazil a odvedl ve správné výši a ve správné lhůtě. Namítaná protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nemohla být v řízení podle daňového řádu hodnocena, protože není na správci daně ani žalovaném.

V odvolacím řízení byla hodnocena aplikace právního předpisu, kdy bylo shledáno, že plátce nikterak nepochybil. Protiústavnost zákona nemohla být hodnocena, protože to žalovanému nepřísluší. Neústavnost byla zhodnocena Ústavním soudem, nálezem zn. Pl. ÚS 17/11, kdy návrh na zrušení předpisu byl zamítnut. Žalovaný se vypořádal se všemi odvolacími námitkami a rozhodnutí je přezkoumatelné.

Ze spisů finančních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

Dne 29.11.2010 byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy mezi žalobcem a společnosti E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice.

Žalobce fakturoval distributorovi za měsíc březen 2012 dodanou elektřinu. Faktura v částce 7.437.785,26 Kč nebyla však uhrazena v plné výši, distributor uskutečnil srážku odvodu.

Žalobce podal distributorovi žádost o vysvětlení postupu při provedení srážky solárního odvodu z elektřiny vyrobené ze slunečního záření. Ta byla vyřízena společností E.ON Distribuce České Budějovice sdělením, že bylo postupováno v souladu se zákonem a nelze po distributorovi spravedlivě požadovat, aby své zákonné povinnosti nedodržoval. Stížnosti žalobce byly formulovány v podstatě shodně se žalobou a byly vyřízeny Finančním úřadem v Českých Budějovicích tak, že byly zamítnuty.

Odkázal na změnu zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů provedené zákonem č. 402/2010 Sb., podle jehož ustanovení § 7a) a násl. je předmětem odvodu elektřina vyrobená ze slunečního záření za konkrétní období v určitých zařízeních. Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem formou výkupní ceny za kalendářní měsíc. Sazba odvodu činí 26 % a plátce je povinen odvést ji do 25 dnů po skončení odvodového období a ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu. Při Pokračování
- 3 -
10Af 613/2012

správě odvodu se postupuje podle daňového řádu. V dané věci plátce svou zákonnou povinnost splnil, protože podmínky pro odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření byly splněny. Plátce postupoval v souladu s účinnou právní úpravou, kterou je vázán.

V odvolání se namítá, že o stížnostech bylo rozhodováno na základě jediného argumentu dovolávajícího se zákonné úpravy, rozpor s mezinárodními smlouvami správce daně neřešil. Bylo postupováno v rozporu se základními zásadami správy daní, nebyla chráněna práva a zájmy žalobce.

Odvolání žalobce byla projednána napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, jímž byl změněn zákon o podpoře výroby elektřiny. Novelizací byl zaveden odvod z elektřiny ze slunečního záření a takový odvod je jeho plátce povinen srazit nebo vybrat a odvést do 25 dnů po skončení odvodového období. Plátci odvodu není dána žádná zákonná možnost svým povinnostem nedostát, aniž by mu nesplněním uvedených povinností nevznikla majetková a sankční odpovědnost. Plátce daně proto postupoval v souladu se zákonem. Rozhodnutí správce daně bylo vydáno v souladu se zásadami daňového řízení, byly vzaty v úvahu všechny právní předpisy ve vzájemných souvislostech a bylo zkoumáno, zda plátce srazil daň v zákonem stanovené výši. Další námitky odvolatele vztahující se k ústavnosti úpravy odvodu nejsou na posouzení finančních orgánů.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Zákonem č. 402/2010 Sb. byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelizací byl uzákoněn odvod za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 v zařízeních uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010 (§ 7a/ zákona). Poplatníkem odvodu je výrobce, který vyrábí elektřinu ze slunečního záření, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny, přičemž sazba činí 26 %. Zákon dále upravuje způsob výběru odvodu, který mu ukládá povinnost srazit nebo odvod vybrat a odvést jej správci daně do 25 dnů po skončení odvodového období.

Ze smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje a fakturace žalobce pro distribuční společnost je zřejmé, že žalobce dodal distributorovi elektřiny elektřinu vyrobenou ze slunečního záření. Tím se stal poplatníkem odvodu, distributor pak plátcem daně. Jestliže plátce daně, E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice, odvod srazil a odvedl jej správci daně, pak postupoval zcela v souladu se zákonem.

Odvod se vybírá srážkou podle hlavy VI daňového řádu a poplatníkovi odvodu přísluší jako opravný prostředek stížnost na postup plátce daně podle § 237 daňového řádu. Jestliže plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem, jsou rozhodnutí finančních orgánů obou instancí o stížnosti žalobce na postup plátce věcně správná. Proto nelze přisvědčit žalobnímu bodu o nesprávném právním posouzení věci.

Právní úprava odvodu z výroby z elektřiny ze slunečního záření byla podrobena přezkoumání Ústavním soudem, který ve svém nálezu Pl. ÚS 17/11 z 15.5.2012 učinil závěr o tom, že tato úprava není neústavní. Ústavní soud uvedl, že ve své podstatě jedná se o snížení podpory poskytované provozovatelům fotovoltaických elektráren, avšak tento zásah Pokračování
- 4 -
10Af 613/2012

neznamená porušení ústavně zaručených práv těchto subjektů, není jím zasaženo do vlastnického práva či svobody podnikání nebo nerespektování základních náležitostí demokratického a právního státu.

Ústavní soud se zabýval nárokem provozovatelů fotovoltaických elektráren na garantovanou výkupní cenu a neshledal z tohoto hlediska neústavnost přijaté právní úpravy. Poukázal na to, že investorům jsou i nadále zaručeny takové podmínky, aby dosáhly návratnosti investice do 15 let. V podstatě to znamená, že návratnosti bude dosaženo v delším časovém období, než bylo původně očekáváno. Neměnnosti státní podpory do budoucna nelze z ústavního hlediska přisvědčit. Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že Ústavní soud neshledal přijatou právní úpravu zakládající zdanění neústavní z hlediska legitimního očekávání a principu právní jistoty. Není-li podle názoru Ústavního soudu vyloučena neměnnost právní úpravy podpory výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů a odvod byl stanoven správně, pak není žalobní výhrada o garantované ceně opodstatněná.

Cituje-li žalobce mezinárodní smlouvy, pak i z tohoto hlediska soud poukazuje na nález Ústavního soudu, který se právě základními svobodami, ochranou vlastnictví, zákazem diskriminace, svobodou podnikání a výkladem právních norem zabýval i se zřetelem k mezinárodním smlouvám, kterými je Česká republika vázána. Ústavnost zásahu do práv uvedených žalobcem byla posuzována i se zřetelem k takovým mezinárodním závazkům, Ústavní soud poukazuje ve svém nálezu například na Listinu EU, Dodatkový protokol, byla provedena mezinárodní komperace judikaturních závěrů. Z hlediska mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, Ústavní soud neshledal, že daný zákon je v rozporu se základními zásadami demokratického a právního státu. Zjednodušeně řečeno, Ústavní soud neshledal rozpor dané právní úpravy s žalobcem označenými mezinárodními smlouvami. Ve vztahu k zásadě právní jistoty Ústavní soud dovodil, že tento princip nelze ztotožnit s požadavkem na absolutní neměnnost právní úpravy, která mimo jiné podléhá sociálně ekonomickým změnám a nárokům kladeným na stabilitu státního rozpočtu. Nález Ústavního soudu obsahuje rozsáhlý výklad o tom, že v dané věci jedná se o retroaktivitu nepravou a se zřetelem k tomu, že je zaručena návratnost vložených investic, je tato nepravá retroaktivita přípustná, způsobuje pouhé snížení státní podpory dříve nastavené, jejíž regulaci do budoucna žádný právní předpis nevylučuje.

Ústavní soud se zabýval svobodou podnikání, ochranou vlastnického práva, poukázal na to, že volba zákonných opatření směřujících k omezení státní podpory vycházela z opodstatněných důvodů, kdy v důsledku právní úpravy veřejné podpory výroby energie z obnovitelných zdrojů znamenalo přenesení financování podpory z velké části na koncového zákazníka a státní rozpočet, což je nepřiměřené cílům deklarovaným zákonem č. 180/2005 Sb. Takový postup státu je hodnocen jako legitimní, neznamená diskriminaci výrobců solární energie, nepředstavuje zásah do práva vlastnického na majetek a neomezuje podnikání.

Má-li placení odvodu oporu v zákoně, který je v souladu s ústavním pořádkem, pak se nelze dovolávat porušení § 5 odst. 1 daňového řádu. Rozhodnutí finančních orgánů obou stupňů mají oporu v zákoně a jsou přezkoumatelná. Prvostupňové rozhodnutí a rozhodnutí odvolací instance tvoří jeden celek a z odůvodnění těchto rozhodnutí je přezkoumatelným způsobem seznatelné, jaké důvody vedly finanční orgány ke zjištění, že postup plátce daně je správný. Aplikace daného zákona pak neznamená, že práva žalobce a jeho zájmy nebyly v řízení šetřeny.

Pokračování
- 5 -
10Af 613/2012

Argumentaci žalobce, že finanční orgány obou stupňů nerespektovaly mezinárodní smlouvy, není přiléhavá, jestliže Ústavní soud neshledal rozpor dané právní úpravy s mezinárodními závazky České republiky. Je-li finančními orgány aplikovaná právní úprava v souladu s ústavním pořádkem ČR a nepříčí se mezinárodním smlouvám, pak napadené rozhodnutí vadné není.

Žalobce se v odvolání dovolával neústavnosti právní úpravy odvodu a rozporu s mezinárodními smlouvami odkazem na principy například právní jistoty, legitimního očekávání, vlastnit majetek. Z rozhodnutí o odvolání je patrné, že se žalobci dostalo vysvětlení způsobu aplikace daného zákona a uvádí se, že postup správce daně odpovídá § 5 odst. 1 daňového řádu. Konstatuje se, že uvedená základní zásada daňového řízení je v souladu s ústavními principy, souladem aplikovaného zákona s mezinárodními smlouvami se žalovaný sice nezabýval, avšak tato skutečnost nic nemění na zákonnosti napadeného rozhodnutí, jestliže po vydání napadeného rozhodnutí došlo k posouzení ústavnosti zákona Ústavním soudem, který rozpor s vnitrostátním právem ani mezinárodními závazky neshledal. Žalobci lze přisvědčit, že v odvolání stručně uvedená odvolací námitka o nepřezkoumání postupu správce daně se zřetelem k mezinárodním smlouvám není v odůvodnění napadeného rozhodnutí blíže rozvedena, avšak tato skutečnost nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí, byla-li souladnost daného zákona posouzena Ústavním soudem. Způsob přezkoumání této odvolací námitky znamená pouhou procesní vadu napadeného rozhodnutí, která zůstává bez vlivu na zákonnost rozhodnutí samého. Proto soud k této vadě podle § 76 odst. 1 písm. c/ s.ř.s. nepřihlíží. V té souvislosti soud odkazuje na zásadu subsidiarity a minimalizace zásahů soudů do správního řízení, kterou je správní soudnictví ovládáno. V souzené věci byl skutkový stav zjištěn správně, rozhodnutí se opírá o zákonný předpis, který je souladný s ústavními principy.

Žalobci nelze přisvědčit, že Ústavní soud nepřezkoumával daný předpis z hlediska mezinárodních závazků, případně komunitárního práva. Ve vztahu ke komunitárnímu právu poukazuje soud na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2001/77/S ze dne 27.9.2001 a směrnici týchž orgánů č. 209/28/S z 23.4.2009, které nestanovují povinnost podpory solárních elektráren na volné ploše a podpory ostrovních elektrických systémů, nepředepisují způsob podpory obnovitelných zdrojů. Proto k porušení předpisu komunitárního práva dojít nemohlo.

Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonnou úpravou odvodu z výroby elektřiny ze slunečního záření a nedošlo k porušení procesních předpisů, kterých se žalobce dovolává, které by byly takového rázu, že by znamenaly nezákonnost napadeného rozhodnutí.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního Pokračování
- 6 -
10Af 613/2012

soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 13. března 2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra B a l e j o v á , v.r.

Za správnost vyhotovení: Zd.Soukupová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru