Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 60/2011 - 28Rozsudek KSCB ze dne 11.11.2011

Prejudikatura

9 Afs 30/2007

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Afs 10/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10Af 60/2011 – 28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně R. R., zast. JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou v Českém Krumlově, Rooseveltova 37, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 23.4.2011 č.j. 2015/11-1100, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 20.7.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23.4.2011 č.j. 2015/11-1100, jímž byla zamítnuta odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům na daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období let 2006 a 2007 a tato prvostupňová rozhodnutí potvrzena.

Důvodem podání žaloby je tvrzení o tom, že nebyly dodrženy předpisy o stanovení daně podle pomůcek. Žalobkyně samostatně nepodnikala a uplatnila výpočet daně ze společného základu manželů. Předmětem žaloby pak byla učiněna zjištění související s provozováním řemeslných živností manžela žalobkyně. S kontrolními zjištěními žalobkyně nesouhlasí. Při výpočtu daně za pomoci pomůcek bylo vycházeno z daňové evidence manžela žalobkyně. Zvýšení základu daně představovala výše nepřiznaných tržeb za prodej materiálu a náhradních dílů a jeho zpracování při opravách. Při výpočtu prodeje materiálu je vycházeno Pokračování
- 2 -
10Af 60/2011

z nelogických vazeb a konstrukcí, nepřihlíží se k údajům v daňové evidenci. V daňové evidenci se vedou příjmy a výdaje. Jiná evidence předepsána není. Daň vychází z nesprávných propočtů bez opory v daňové evidenci manžela žalobkyně. Nikde není stanovena povinnost evidovat nakoupený materiál, z ničeho nevyplývá, jakou formu má mít evidence zakázek. Zpráva o kontrole nemá předepsané náležitosti. Mělo by být zřejmé, proč u vyjmenovaných faktur nebylo uznáno procento nákladů. Správní úvaha byla nahrazena matematickým výpočtem, který ji nemůže nahradit. Odkazuje se na § 50 odst. 5 dříve platného daňového řádu a judikaturu o tom, že lze přihlédnout k dříve navrhovaným důkazům.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Manžel žalobkyně mimo jiné provozoval řemeslnou živnost vodoinstalatérství a topenářství, podnikal v předmětu výroba obchod a služby neuvedené v přílohách 1 a 3 živnostenského zákona. Vedle toho provozoval zemědělskou činnost. Tyto činnosti nevedl v daňové evidenci samostatně. Kniha instalatérských a topenářských zakázek nebyla vedena, přestože mu vedení takové knihy bylo uloženo rozhodnutím finančního úřadu z roku 1997. Při kontrole vznikly pochybnosti o správnosti vykázaných příjmů z instalatérské a topenářské činnosti, protože manžel žalobkyně nedoložil evidenci přijatých a provedených zakázek a bylo zjištěno, že žalobce nevyfakturoval veškerý nakoupený a spotřebovaný materiál. Pochybnosti správce daně byly vyjádřeny ve výzvě. Pro neprůkaznost a neúplnost daňové evidence nebylo možno stanovit daňovou povinnost dokazováním. Manžel žalobkyně neprokázal skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daně a tu nebylo možno určit dokazováním.

Tvrzení žalobkyně o procesních vadách je pouze obecné. Manželu žalobkyně byla adresována výzva k prokázání konkrétních skutečností, které však manžel žalobkyně neprokázal. S výsledky kontroly byl manžel žalobkyně obeznámen a správce daně uvedl, jak k jednotlivým zjištěním při daňové kontrole dospěl. Poukazuje se na neprokázané daňové výdaje, například používání čtyř mobilních telefonů, způsob vykazování jízd automobilem Škoda Fabia Combi. Tvrzeními bez vazby na důkazní prostředky manžel žalobkyně pochybnosti správce daně neodstranil. Manžel žalobkyně nepředložil evidenci, kterou měl nařízenu vést a nebylo možno zjistit, jaké zakázky přijal, které dokončil, nevedl evidenci rozpracovaných zakázek, ze které by bylo možno zjistit, jaký materiál na zakázkách použil. Neprováděl inventarizaci majetku a daňová evidence trpí vadami. Podmínky pro stanovení daně za pomoci pomůcek byly dodrženy a daň byla stanovena dostatečně spolehlivě. Výpočet daně je obsažen v úředním záznamu, ve kterém je správní úvaha správce daně při způsobu stanovení daňové povinnosti popsána. Postup správce daně je přezkoumatelný a postačující a svědčící o tom, že se i žalovaný přiměřeností pomůcek zabýval. V odvolacím řízení bylo pak zkoumáno dodržení zákonných podmínek pro stanovení daně za použití pomůcek a dále byla posuzována přiměřenost takového postupu.

Ze spisu finančních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Dne 14.12.2009 byla u žalobkyně zahájena kontrola daně z příjmů fyzických osob za rok 2006. Daňová kontrola za následující zdaňovací období byla zahájena dne 2.7.2010.

Výsledek kontroly byl se žalobkyní projednán dne 19.11.2010 a je obsažen ve zprávě. V té se uvádí, že manžel žalobkyně uplatňoval společné zdanění manželů, kdy uplatnil výpočet daně ze společného základu daně. Podle § 13a/ zákona o daních z příjmů proto se zřetelem k výsledkům daňové kontroly připadá na žalobkyni zvýšení základu daně o polovinu.

Pokračování
- 3 -
10Af 60/2011

Dne 24.11.2010 byly vydány dodatečné platební výměry na daň z příjmů fyzických osob za roky 2006 a 2007 pro žalobkyni.

V odvolání žalobkyně namítala, že do hodnoty materiálu nelze zahrnovat režijní materiál. Dále žalobkyně učinila kvalifikovaný odhad použitého materiálu. Další žalobkyní učiněný kvalifikovaný propočet hodnoty materiálu se vztahuje ke konkrétním v odvoláních uvedených položkám a dovozuje se nelogický a nesmyslný postup správce daně.

Odvolání byla projednána napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že žalobkyně uplatnila výpočet daně ze společného základu daně manželů podle § 13 a/ o daních z příjmů. Manžel žalobkyně nevedl samostatně jednotlivé jím provozované činnosti. Nevedl knihu instalatérských a topenářských zakázek, přestože mu vedení takové knihy bylo rozhodnutím nařízeno. O zemědělské činnosti nebyla vedena žádná evidence, pouze povinný stájový registr dobytka. Manžel žalobkyně nedoložil evidenci přijatých a provedených zakázek a ze zjištění správce vyplynulo, že nebyl vyfakturován veškerý nakoupený a spotřebovaný materiál. Nesrovnalosti byly shledány ve stavu pohledávek, pochybnosti o správnosti vykázaných příjmů vznikly i v souvislosti s prodejem jednoho kusu hovězího dobytka v roce 2006. V roce 2007 není zřejmé, kdy manžel odvolatelky prodal dvě zvířata a zda příjmy za tento prodej zahrnul mezi příjmy ze zemědělské činnosti. Další pochybnosti založily uplatněné výdaje v roce 2006 za čtyři účastnická čísla mobilního operátora O2, protože manžel žalobkyně nezaměstnával žádné zaměstnance. Závady byly zjištěny u vykazování pracovních cest vozidlem Škoda Fabia Combi. Kniha jízd nebyla vedena v souladu s rozhodnutím správce daně. Pochybnosti správce daně byly vyjádřeny ve výzvě a odpověďmi na tyto výzvy pochybnosti správce daně zůstaly neodstraněny. Shromážděné důkazní prostředky byly zhodnoceny a se zjištěními učiněnými při kontrole byl manžel žalobkyně seznámen. Ani podáním učiněným po seznámení s výsledky kontroly, nebyly pochybnosti správce daně odstraněny. Daň nebylo možno stanovit dokazováním, a proto se tak stalo podle pomůcek. V odvolacím řízení byly proto zkoumány pouze podmínky pro dodržení takového způsobu stanovení daně. Současně byla přezkoumána přiměřenost použitých pomůcek. Protože došlo ke zvýšení dílčího základu daně podle § 7 zákona o daních z příjmů u manžela žalobkyně, byla provedena kontrola též u žalobkyně, kdy došlo ke stanovení daně z příjmu fyzických osob z navýšeného společného základu daně manželů.

Odvolací námitky byly posouzeny jako neopodstatněné, kdy žalovaný poukázal na to, že částky žalobkyní uvedené nejsou konkrétně podloženy a žalobkyně sama se vyjadřuje tak, že užívá obraty kvalifikovaný odhad a kvalifikovaný odpočet. Proto nelze přisvědčit, že svým tvrzením něco prokazuje, protože nevychází z konkrétní evidence předložené manželem žalobkyně. Ten nedoložil žádnou evidenci jednotlivých realizovaných zakázek, evidenci jejich rozpracovanosti, takže nelze zjistit, jaký materiál pro konkrétní zakázku nakoupil či použil ze zásob a jakou práci provedl na každé jednotlivé zakázce. Nezbylo než daň stanovit podle pomůcek, přičemž ty, jakož i správní úvaha, jsou uvedeny v úředních záznamech. Byl proveden adekvátní odhad výdajů, a to i přesto, že část těchto výdajů manžel žalobkyně neprokázal. Pro stanovení příjmů byl vypočten procentní podíl materiálu podle faktur, které fakturovaný materiál obsahovaly. Na základě údajů žalobkyně nelze daň dokazováním stanovit. Manžel žalobkyně nebyl schopen předložit žádné důkazní prostředky, které by vedly k prokázání zdanitelných příjmů. Manžel žalobkyně se do důkazní nouze dostal nedostatečně vedenou evidencí, kdy nebyl schopen prokázat svá tvrzení. K obsahu doplnění odvolání se uvádí, že správce daně započetl materiál z konkrétního dodacího listu. Uzavírá se, že byly Pokračování
- 4 -
10Af 60/2011

důvody pro doměření daně podle pomůcek a v postupu správce daně nebyla v odvolacím řízení shledána nesprávnost či nezákonnost.

Ze spisů finančních orgánů, které se vztahují k daňové kontrole provedené u manžela žalobkyně, vyplývá, že daňová kontrola, jejímž předmětem byla daň za rok 2006, byla zahájena dne 30.3.2009 a dne 6.8.2009 byla zahájena daňová kontrola za zdaňovací období roku 2007. Spis obsahuje daňovou evidenci vedenou manželem žalobkyně.

Předložené evidence byly podrobeny kontrole, při které vznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti vykázaných příjmů. Tyto pochybnosti jsou konkretizovány a manželu žalobkyně se dostalo poučení o tom, jakými důkazními prostředky může pochybnosti správce daně odstranit. Ten na výzvu reagoval písemným sdělením. Důkazní prostředky k odstranění pochybností správce daně předloženy nebyly.

Daňová kontrola za každé ze zdaňovacích období byla uzavřena zprávou, ve které se popisuje průběh kontroly, zjištění plynoucí z předložených podkladů a uzavírá se, že daňová evidence je neprůkazná a nevěrohodná, protože věrně nezobrazila všechny dosažené příjmy a výdaje. Dokazováním daň stanovit nelze a stane se tak podle pomůcek. Protokoly o ústním jednání je doloženo, že zprávy o daňové kontrole byly projednány.

Pro každé ze zdaňovacích období je ve spise založen úřední záznam o stanovení daně podle pomůcek. Poukazuje se na to, že na základě poplatníkem předložených důkazů nelze daň stanovit dokazováním a jako pomůcky budou sloužit daňové doklady manžela žalobkyně. Daňová evidence je hodnocena jako neprůkazná, protože bylo zjištěno, že nebyl fakturován veškerý nakoupený materiál uplatněný ve výdajích, a tím nebyla prokázána správnost poplatníkem vykázaných příjmů. Při stanovení základu daně a daně bylo vycházeno z nevyfakturovaného materiálu, který byl zpracován v zakázkách. Současně byly uznány všechny uplatněné výdaje jako výdaje ovlivňující základ daně. Základ daně byl zvýšen o zpracování nevyfakturovaného materiálu. Dosazením průměrného podílu fakturované práce zjištěné z dokladů předložených poplatníkem byla z hodnoty nevyfakturovaného spotřebovaného materiálu vypočtena výše zatajených příjmů. Úřední záznam obsahuje propočet tohoto podílu. Protože výši vynaložené práce na nevyfakturovaný, ale spotřebovaný materiál nelze přesně zjistit, použil správce daně k výpočtu nepřiznaných příjmů dosažených zpracováním tohoto nevyfakturovaného materiálu průměrný podíl fakturované práce. Takto stanovený podíl fakturované práce činí v roce 2006 35 %, v roce 2007 pak 36 %.

Následovalo dodatečné vyměření daně z příjmů fyzických osob za rok 2006 a 2007 pro manžela žalobkyně, proti nimž manžel žalobkyně uplatnil odvolání ze zcela shodných důvodů jako žalobkyně.

Odvolání byla zamítnuta v podstatě s odůvodněním, že na základě daňovým subjektem předložené daňové evidence nebylo možno daň stanovit dokazováním a nezbylo, než učinit tak podle pomůcek.

Manžel žalobkyně uplatnil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.5.2011 žalobu, která byla rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.10.2011 zamítnuta.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Pokračování
- 5 -
10Af 60/2011

V souzené záležitosti žalobkyně uplatnila výpočet daně ze společného základu manželů podle § 13 a/ zákona o daních z příjmů. Žalobkyně žádného vlastního příjmu v obou zdaňovacích obdobích nedosáhla, společný základ daně manželů představoval součet dílčích základů daně manžela žalobkyně. Jedná se tu v podstatě o to, zda se zřetelem k žalobním bodům byl důvod stanovit společný základ daně manželů podle pomůcek. Žalobní výhrady pak směřují ke kontrolním zjištěním, která vyplynula z provozování řemeslných živností manžela žalobkyně.

Okolnost, v jaké fázi daňové kontroly se manžel žalobkyně dal při daňové kontrole zastoupit, nemá žádný dopad do zákonnosti napadeného rozhodnutí. Možnost dát se v řízení zastoupit je právem účastníka řízení a je výlučně na něm, zda se při daňové kontrole dá zastoupit, či bude-li s úřadem jednat sám.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný se s uplatněnými odvolacími námitkami vypořádal.

Je-li v žalobě poukázáno na odvolací námitku o způsobu vedení kontroly, poukazuje soud na to, že celý průběh daňové kontroly u manžela žalobkyně je v odůvodnění napadeného rozhodnutí popsán a tento popis odpovídá písemnostem založeným v daňovém spise poplatníka. Soud nesdílí názor žalobkyně, že nebylo přihlíženo k údajům v daňové evidenci a výpočet příjmů manžela žalobkyně podle pomůcek je vadný. Pro věc je podstatné, že daňová evidence poplatníka nebyla vedena v souladu s § 7 b/ odst. 1 zákona o daních z příjmů. Podle tohoto předpisu má být daňová evidence vedena tak, aby pro zajištění základu daně obsahovala údaje o příjmech a výdajích v členění potřebném pro zajištění základu daně a dále má obsahovat údaje o majetku a závazcích. Jestliže na základě daňové evidence bylo zjištěno, v jaké hodnotě byl nakoupen a spotřebován materiál pro výkon řemeslné činnosti manžela žalobkyně, avšak hodnota veškerého tohoto materiálu se neprojevila ve vydaných účetních dokladech poplatníka, neodpovídá daňová evidence zákonným požadavkům. Toto zjištění pak nasvědčuje tomu, že část materiálu musela být spotřebována na zakázky, ohledně kterých nebyl daňový doklad vydán a příjem z takových zakázek se neprojevil v příjmu poplatníka dosaženého za příslušná zdaňovací období. Na základě vadně vedené evidence není možno stanovit daň dokazováním a nelze tak učinit na základě dokladů, na které se pak dále odkazuje v odvolání. Okolnost, že daňové doklady měl správce daně po dobu kontroly k dispozici, není na sporu a právě na základě těchto dokladů byla daň i základ daně stanovena podle pomůcek.

Má-li být daňová evidence vedena tak, aby na jejím podkladě bylo možno zjistit základ daně, pak měla být poplatníkem vedena tak, aby uvedený účel splňovala. Protože tomu tak není a jiné důkazy než daňovou evidenci a účetní doklady poplatník nepředložil a na základě těchto podkladů nelze daň stanovit dokazováním, je prostor učinit tak podle pomůcek. Stanovení základu daně a daně takovým postupem nemůže být zcela přesné a na poplatníkovi je nést důsledky vhodného vedení daňové evidence. Z podkladů poplatníka nelze spolehlivě rozlišit, zda a jak se do hodnoty zakázek projevoval pořízený režijní materiál a žalobce v tomto ohledu žádný důkaz nepředložil. Přitom je to právě poplatník, který má podle § 31 odst. 9 daňového řádu účinného v době provádění kontroly prokázat správnost svých tvrzení případně předložit důkazy k odstranění pochybností správce daně vyplývající z kontrolovaných dokladů.

Z odvolání je zřejmé, že žalovaný se zabýval v odvolacím řízení dodržením podmínek pro stanovení daně podle pomůcek a hodnotil přiměřenost takto zvolených pomůcek. Správní uvážení o výši příjmů vychází ze zjištění z faktur, ve kterých je rozepsán podíl práce a podíl Pokračování
- 6 -
10Af 60/2011

spotřebovaného materiálu. Takto byl zjištěn podíl práce na zhotovených zakázkách 35 % v roce 2006 a 36 % v roce 2007. Propočtem uvedeným v úředním záznamu byl zjištěn zpracovaný materiál v každém zdaňovacím období, dále byly stanoveny vyfakturované příjmy a od nich odečten vyfakturovaný materiál. Na nevyfakturovaný materiál byl pak vztažen poměr fakturované práce a tím byl zjištěn rozsah nepřiznaných příjmů. Tento postup je odůvodněn tím, že vynaložené práce na nevyfakturovaný, ale spotřebovaný materiál nelze přesně zjistit, a proto k výpočtu nepřiznaných příjmů dosažených zpracováním nevyfakturovaného materiálu byl využit průměrný podíl fakturované práce. Tato úvaha je obsažena v úředním záznamu a byla předmětem přezkoumání v odvolacím řízení, byla zhodnocena jako správná a využité pomůcky jako přiměřené.

Soud uvedené skutkové a právní zjištění hodnotí jako zákonu odpovídající, protože daň dokazováním na základě poplatníkem nabídnutých důkazů stanovit nelze, uvážení o užitých pomůckách je zcela správné, vychází z podkladů předložených žalobcem a je proto třeba považovat jej za spolehlivé stanovení základu daně a daně podle pomůcek.

Jak již bylo uvedeno, daň podle pomůcek nelze nikdy stanovit zcela přesně a příklad faktury uvedené v žalobě nikterak nevyvrací správnost postupu správce daně při výpočtu veličiny, která byla následně využita jako pomůcky. Pouhé vedení daňové evidence pak nepostačuje /případně evidencí předepsaných pro daň z přidané hodnoty/, ale je zapotřebí, aby daňová evidence byla vedena v souladu s požadavky § 7 b/ odst. 1 zákona a to tak, aby umožňovala zjištění základu daně. Takovým způsobem však daňová evidence vedena nebyla, a proto je úsudek žalovaného o tom, že poplatník neprokázal spotřebu vyfakturovaného materiálu správný.

Žalobkyni lze přisvědčit, že okamžitě spotřebovaný nakoupený materiál není předepsáno evidovat, avšak takový materiál představuje výdaje a ty se daňového základu poplatníka promítly, přitom však veškerý spotřebovaný materiál se současně nepromítl do fakturace jednotlivých zakázek, a tudíž do příjmů. Pokud tak poplatník nečinil, dostává se pak do obtížné důkazní situace bez ohledu na to, co si dohodne se smluvními stranami, jak je argumentováno v žalobě.

V žalobě se neuvádí, v čem spočívá nesprávnost propočtů, ze spisu je naopak oproti žalobnímu tvrzení zřejmé, že propočty obsažené v úředních záznamech vycházejí z daňové evidence poplatníka, bylo vycházeno právě z výdajů na materiál, který byl ve zdaňovacích obdobích spotřebován a poměr materiálu a práce byl vypočten také na základě údajů plynoucích z účetních dokladů poplatníka, ve kterých byl materiál specifikován a bylo zřejmé, jaký podíl připadá na práci na zakázce.

Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného je zřejmé, že uplatněné odvolací námitky byly přezkoumány, je na ně v odůvodnění rozhodnutí reagováno a odvolací instance se zabývala i povahou dokladů, na které žalobkyně ve svém odvolání poukázala. Pro posouzení zákonnosti rozhodnutí je však podstatné to, že daň byla doměřena na základě pomůcek a na odvolací instanci proto bylo podle § 114 odst. 4 daňového řádu posoudit dodržení zákonných podmínek pro použití pomůcek a jejich přiměřenost, což se také stalo. To je z napadeného rozhodnutí zcela jednoznačně seznatelné.

Účastníci se shodují na tom, že poplatníkovi bylo uloženo vést knihu zakázek a evidenci jízd motorovým vozidlem. Vedení knihy zakázek pak znamená, že ta je vedena řádně a obsahuje tudíž údaje o všech převzatých zakázkách. Taková kniha zakázek však předložena Pokračování
- 7 -
10Af 60/2011

nebyla a z evidence předložené poplatníkem je zřejmé, že tu musely existovat další zakázky vedle těch, které poplatník vyfakturoval, jestliže tu existuje spotřebovaný materiál, který se v předložených fakturách neuplatnil. Byla-li taková evidence snadno dohledatelná, pak poplatníkovi nic nebránilo v tom, aby ji při daňové kontrole předložil. To však učiněno nebylo. Rozhodnutí, jímž bylo poplatníku uloženo vést knihu zakázek, však předmětem řízení není ani se zřetelem ke lhůtám stanovených soudním řádem správním být nemůže. Pro přezkoumání napadeného rozhodnutí je podstatné, že žádná kniha zakázek dokládající právě rozsah zakázek provedených poplatníkem v kontrolovaných zdaňovacích obdobích předložena nebyla. Údaje zjistitelné z daňové evidence pak nasvědčují tomu, že do daňového základu nebyly zahrnuty všechny příjmy, jestliže je prokazatelně doloženo, že je tu spotřebovaný materiál, který není vyfakturovaný.

Porušení zákonné povinnosti poplatníkem pak spočívá v tom, že nebyl schopen prokázat správnost svých tvrzení při dokazování prováděném při daňové kontrole. Podmínka pro postup podle § 31 odst. 5 daňového řádu účinného v době provádění daňové kontroly, na kterou se odkazuje v žalobě, proto byla dodržena. Správce daně naopak dostál své povinnosti podle § 38 odst. 1 písm. c/ zákona, protože prokázal, že účetní podklady žalobce jsou nevěrohodné a důkazem o tom, že do daňového základu se nepromítly veškeré příjmy poplatníka, jsou jeho účetní doklady nasvědčující tomu, že spotřeboval nakoupený materiál jím tvrzeného rozsahu, který se však nepromítl ve fakturovaných zakázkách. To tudíž svědčí o tom, že tu musejí být další zakázky, ohledně kterých nebyl žádný účetní doklad vydán.

Daňová kontrola u žalobkyně byla ukončena zprávou, která odpovídá požadavkům na ní kladeným a z této zprávy je zcela zřejmé, že postup správce daně odpovídá § 13 a/ zákona o daních z příjmů. Je-li namítáno, že zpráva o kontrole u manžela žalobkyně F. R. neobsahuje náležitosti, které by obsahovat měla, pak soud tento názor nesdílí. Ustanovení § 16 zákona, které daňovou kontrolu normuje, nestanoví žádné speciální náležitosti předepsané pro kontrolní zprávu. Zpráva má písemnou formu, uvádějí se v ní poplatníkem předložené doklady, předmět činnosti, zjištění správce daně učiněné na podkladu předložených písemností, následný postup správce, obsah sdělení žalobce, jsou uvedena jednání se žalobcem, projednání kontrolních zjištění. Uvádí se hodnocení důkazů, odkazuje se na ustanovení § 31 odst. 9 daňového řádu a dovozuje se, že poplatník právě nedodržením povinnosti podle tohoto ustanovení znemožnil stanovit daň dokazováním podle § 31 odst. 1 až 4 zákona. Výslovně se uvádí, že správce daně je oprávněn stanovit daň postupem podle § 31 odst. 5 zákona. Daňová evidence byla v kontrolní zprávě označena za nevěrohodnou a ve zprávě se konstatuje, jaké skutečnosti není takto vedená daňová evidence způsobilá prokázat. Zpráva o daňové kontrole poplatníka F. R. tudíž zcela srozumitelně popisuje průběh a výsledek řízení a odkazem na příslušné právní normy uvádí, jakým způsobem dojde k doměření daně. Daňovou evidencí poplatníka se zabývá. Tato evidence představuje při daňové kontrole důkazní prostředek, ten byl hodnocen a není nikterak na závadu, že výslovně se neuvádí právní předpis, který poplatník vadným vedením daňové evidence porušil.

Obsahem spisu poplatníka F. R. je doloženo, že správce daně prokázal ve smyslu § 31 odst. 8 písm. c/ daňového řádu, že účetnictví žalobce je nevěrohodné. To se týká nejen stránky příjmové, ale též stránky výdajové, kdy u výdajových dokladů je třeba připomenout zjištění z vadně vedené knihy jízd, kdy údaj o počtu ujetých kilometrů neodpovídá skutečné vzdálenosti zjistitelné podle mapy, úhrada provozu čtyř mobilních telefonů jednoho operátora, přičemž poplatník neměl žádné zaměstnance, je účtováno o spotřebovaném materiálu, který se neprojevil v příjmových dokladech. Poplatník neevidoval zakázky, přestože tak měl povinnost činit a v důsledku těchto závad nelze na základě účetnictví poplatníka přesně zjistit výši jím Pokračování
- 8 -
10Af 60/2011

dosažených příjmů. Jiné důkazy poplatník nenabídl, v důsledku čehož porušil svou povinnost danou § 31 odst. 5 daňového řádu ve fázi dokazování a na základě důkazů shromážděných při daňové kontrole nebylo možno stanovit daň dokazováním. Způsob propočtu daňového základu a následně daně při stanovení podílu práce a materiálu na jednotlivých zakázkách představuje správní uvážení, které bylo aplikováno zcela v souladu s předpisy zákona o daních z příjmů a tato úvaha proto není nezákonná. Na této úvaze nemůže nic změnit ani tvrzení o vyjmenovaných fakturách, protože ze spisu je patrné, že ani k nim nebyly doloženy další podklady, které by tvrzení poplatníka prokazovaly. Nejde tu o daň stanovenou dokazováním, ale na základě pomůcek, kdy zvolený postup při úvaze o stanovení pomůcek považuje soud za zákonu zcela odpovídající.

Matematický propočet, na který se v žalobě odkazuje, dokládá postup při správním uvážení, je z něj zřejmé, že správní uvážení bylo vedeno snahou stanovit základ daně a daň co nejspolehlivěji a tento výpočet doprovází vysvětlení výpočtu, a tudíž úvahu, kterou byl finanční orgán veden. Nejedná se tudíž o situaci, kdy správní uvážení bylo nahrazeno matematickým výpočtem. Jak již bylo uvedeno, matematický výpočet posloužil především pro co nejspolehlivější stanovení základu daně a daně.

K procesnímu postupu žalovaného soud poukazuje především na to, že právní norma, na kterou je v žalobě odkazováno, již v době rozhodování žalovaného neplatila. Protože jednalo se o daň stanovenou podle pomůcek, postupoval žalovaný zcela v souladu s § 114 odst. 4 současně platného daňového řádu, který při daném způsobu stanovení daně odvolacímu orgánu ukládá přezkoumat pouze to, zda byly dodrženy zákonné podmínky pro použití takového způsobu stanovení daně a dále přiměřenost použitých podmínek. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že právě to se také v odvolacím řízení stalo. Důkazy nabídnutými v odvolacím řízení není vyvráceno, že daň dokazováním stanovit nelze. Odkazy na několik faktur nepostačují proto, aby bylo možno daň určit dokazováním. Proto je zcela správné zjištění žalovaného o tom, že požadavky pro stanovení daně podle pomůcek byly dodrženy. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je pak zcela zřejmé, že účetními doklady, na které se v odvolání a jeho dodatku odkazuje, se žalovaný zabýval. To je například patrné na straně 10 napadeného rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí odvolací instance je pak zřejmé i to, že byla hodnocena přiměřenost použitých pomůcek. Povinnostem stanoveným § 114 odst. 4 daňového řádu proto žalovaný dostál.

Nelze přisvědčit ani žalobnímu bodu o tom, že došlo k porušení § 31 odst. 2 daňového řádu. Skutkový stav byl zjištěn zcela správně, jestliže bylo konstatováno, že daňová evidence předložená poplatníkem trpí takovými vadami, že na základě těchto podkladů nelze daň stanovit dokazováním. Důkazní prostředky navržené v odvolacím řízení byly zhodnoceny tak, že jimi nelze na stanovení daně podle pomůcek nic měnit, což je zřejmé z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Úsudek žalovaného o tom, že důkazní prostředky uvedené v odvolacím řízení nic nemění na způsobu stanovení základu daně a daně, je správný. Při stanovení základu daně a daně nedošlo ke kombinaci důkazních prostředků a pomůcek, ale k výpočtu daně došlo na základě účetních dokladů předložených poplatníkem, ze kterých byl vypočten nejpravděpodobnější podíl práce v poměru ke spotřebovanému materiálu a právě podklady poplatníka takto vypočtený podíl práce představují pomůcky při stanovení základu daně a daně a nikoli důkazní prostředky ani jejich kombinaci. Právě využití podkladů poplatníka samého svědčí o tom, že daň byla stanovena co nejspolehlivěji a pravděpodobné stanovení podílu práce na zhotovených zakázkách odráží přiměřenost zvolených pomůcek. Na ustanovení § 50 odst. 5 daňového řádu v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazováno není.

Pokračování
- 9 -
10Af 60/2011

Poznamenává se, že za použití pomůcek došlo k úpravě příjmů žalobce, na výdajové straně nedošlo při daňové kontrole k žádným změnám oproti daňovým přiznáním poplatníka, přestože i ve výdajích byly zjištěny závady, jak je zřejmé z výzvy pro poplatníka i z kontrolní zprávy.

Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není v rozporu s předpisy, kterých se žalobkyně dovolává.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 11. listopadu 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru