Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 6/2011 - 26Rozsudek KSCB ze dne 27.04.2011

Prejudikatura

2 Afs 24/2007 - 119

1 Afs 107/2004

9 Afs 110/2007 - 102

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 Afs 43/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10Af 6/2011 – 26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně společnosti DERPAL s.r.o., se sídlem Litvínovice 12, zastoupené Ing. Františkem Mejtou, daňovým poradcem Písek, Zeyerova 2388, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.12.2010, č.j. 5481/10-1300, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

(1) Žalobou, doručenou dne 2.2.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 1.12.2010, č.j. 5481/10-1300, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 20.5.2010, kterými jí byla podle zákona o dani z přidané hodnoty a § 46 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen – prosinec 2005 ve výši jednotlivě 95 000,- Kč, dále za období říjen – listopad 2006 ve výši jednotlivě 190 000,- Kč a za prosinec 2006 ve výši 76 000,- Kč a současně dle § 37b zákona o správě daní a poplatků za toto období sdělena povinnost platit penále ve výši 15 200,- Kč.

Pokračování
- 2 -
10Af 6/2011

(2) Žalobkyně vyslovila domněnku, že rozhodnutí a jemu předcházející platební výměry jsou nezákonné. Žalobkyně postupně uzavřela smlouvy o reklamě a daňové orgány provedení smluvené reklamy potvrdily. Daňové orgány mají za to, že žalobkyně neprokázala přijetí reklamy za uvedenou výši úplaty. Za to však žalobkyně nemůže být zodpovědná, zda práci provedl právě smluvní partner nebo jeho subdodavatel. Tento požadavek je mimo zmocnění, které zákon vymezuje. Žalobkyně předložila bezvadné a řádné doklady. Přitom závěr žalovaného je, že skutečným účelem transakce nebylo přijetí reklamní služby, nýbrž nezákonné získání nadměrného odpočtu. V tomto směru však chybí posouzení vlivu či podílu žalobkyně. Žalobkyně má dobré jméno a daňové orgány nezjistily žádnou skutečnost spojující zájmy osoby jednající za žalobkyni se zájmy osob dotčených společností. Žalobkyně ani nemá prostředky, kterými by mohla prověřovat „cenu obvyklou“. Finanční orgány ani netvrdí, že žalobkyně má povědomost o neobvyklosti sjednaných cen a pokud došlo k razantnímu navýšení ceny, stalo se tak bez součinnosti se žalobkyní. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně trvala na tom, že přijetí reklamní služby prokázala a zdůraznila, že chybí prokázání toho, že se na zneužití práva měla podílet. Odkázala na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 591/08.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

(3) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. Žalovaný uvedl, že žalobkyně v žalobě formuluje prakticky jeden žalobní bod. Považuje za nesrozumitelné, pokud bylo konstatováno předložení formálně bezvadných dokladů a přijetí plnění spočívajícího v umístění reklamního loga na fotbalových stadionech, že to vedlo k vyslovení očerňujícího závěru, podle kterého bylo skutečným účelem transakce, nikoliv přijetí reklamní služby, nýbrž nezákonné získání nadměrného odpočtu. Meritem věci je tedy oprávněnost uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty za předmětná zdaňovací období. Správce daně vydal v průběhu daňové kontroly výzvu, ve které vyjádřil pochybnosti o přijetí reklamních služeb. Žalobkyně trvala na tom, že předložila formálně bezvadné daňové doklady. Tím dostatečně prokázala oprávněnost nároku na odpočet daně. Správce daně zjistil nekontaktnost partnerů žalobkyně a nepodařilo se ověřit, zda skutečně došlo k poskytnutí plnění způsobem deklarovaným na předložených daňových dokladech. K prokázání nároku na odpočet nepostačuje předložit formálně bezchybné doklady, je nutné prokázat, že plátce plnění skutečně přijal a deklarované plnění se reálně uskutečnilo v tvrzené ceně. To žalobkyně neprokázala. Zároveň odmítla takové důkazy poskytnout. Uvedla, že je na správci daně, aby

prokázal, že se tak nestalo. Žalovaný vyslovil přesvědčení, že jeho závěr i postup je v souladu s ustálenou judikaturou NSS, kupříkladu rozsudkem č.j. 2 Afs 46/2008-175 či 7 Afs 54/2009-90. Žalovaný shromáždil řadu důkazů, z nichž vyplývá, že při fakturaci reklamních služeb došlo k extrémnímu navýšení ceny poskytnuté reklamní služby. Na poskytnutí služby se podílel celý řetězec společností, na počátku byla společnost STES a.s. a v posledním řetězci žalobce. Mezi tím figurovali společnosti LENA SPORT, s.r.o., spol. JAMCO spol. s r.o. i STAVONEXIA s.r.o. Účtováno bylo za průměrnou cenu 23 000,- Kč a žalobkyni byly služby fakturovány za 250 000,- Kč, respektive 285 000,- Kč. Žalovaný zhodnotil, že způsob poskytnutí a následného přijetí reklamních služeb nese znaky zneužití práva. Účel řetězce transakcí nebyl povahy ekonomické. Skutečným účelem série transakcí bylo vyinkasovat na úkor státního rozpočtu odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 931 000,- Kč. Jednání Pokračování
- 3 -
10Af 6/2011

žalobkyně bylo posouzeno žalovaným jako jednání protiprávní, které nemůže založit nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. K tomu bylo odkázáno na rozsudek NSS 5 Afs 53/2008-70.

III. Obsah správních spisů

(4) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

(5) Dne 14.4.2008 byla zahájena u žalobkyně kontrola daně z přidané hodnoty za jednotlivá zdaňovací období duben 2005 – prosinec 2007. Žalobkyně předložila faktury přijaté, smlouvu o reklamě a propagaci od dodavatele společnosti JAMCO s.r.o. z 1.8.2005 od společnosti STAVONEXIA z 3.10.2006, smlouvu o reklamě a propagaci od společnosti APTRANS s.r.o. z 11.5.2007 a ze dne 2.8.2007, smlouvu o reklamě a propagaci od dodavatele spol. JL CREDIT s.r.o. z 3.12.2007. Žalobce předložil fotodokumentaci reklamy na jednotlivých fotbalových zápasech a videokazety se záznamy jednotlivých utkání.

(6) Správce daně dožádáním u příslušných správců daně zjistil, že společnost STAVONEXIA s.r.o. a APTRANS s.r.o. je nekontaktní, se správcem daně nespolupracuje a nedostavuje se na jeho výzvy. Společnost JAMCO s.r.o. je nekontaktní a na adrese uvedené v obchodním rejstříku nesídlí. Nepřebírá ani písemnosti na doručovací adrese. Společnost JL CREDIT s.r.o. je nekontaktní, na adrese uvedené v obchodním rejstříku nemá žádnou kancelář, adresa slouží pouze jako adresa doručovací, se správcem daně nespolupracuje. Správce daně dále zjistil, že reklama na jednotlivých fotbalových stadionech byla realizována prostřednictvím externího dodavatele reklamy společnosti STES s.r.o., reklamní plochy na jednotlivá utkání si u společnosti STES s.r.o. objednala společnost JVM PROMOTION s.r.o., která reklamní plochy na jednotlivá utkání pronajala dalším společnostem, mimo jiné i společnosti LENA SPORT s.r.o.. Společnost LENA SPORT s.r.o. pronajala reklamní plochy v roce 2005 společnosti JAMCO s.r.o., v roce 2006 společnosti STAVONEXIA s.r.o. a v roce 2007 společnosti APTRANS s.r.o.. Za umístění reklamních panelů těmto společnostem fakturovala. Správce daně dále zjistil, že průměrná cena reklamní plochy na jeden zápas, kterou fakturovala společnost LENA SPORT s.r.o. jednotlivým odběratelům (společností JAMCO s.r.o., STAVONEXIA s.r.o., APTRANS s.r.o.), byla v základu daně 23 000,- Kč. Tyto společnosti následně fakturovaly žalobkyni reklamní služby, kdy průměrná cena služby na jeden zápas byla v základu daně 275 000,- Kč. K tomu správce daně uzavřel, že je zřejmé, že došlo k extrémnímu navýšení ceny. Správce daně dále zjistil u místně příslušného správce daně společnosti SK SLAVIA Praha fotbal, že Silvestrovské derby 2006 a Silvestrovské derby pražských „S“ 2007 a XIII. ročník Vánočního halového turnaje internacionálů 2007 zajišťovala společnost NIOSPORT s.r.o., která disponovala právy na reklamní služby. Tato společnost vystavila společnosti STAVONEXIA s.r.o. fakturu na pronájem reklamní plochy pro silvestrovském derby SPARTA – SLÁVIA odehraného dne 31.12.2006, kdy fakturovaná cena reklamní plochy byla v základu daně 10 000,- Kč. Společnost STAVONEXIA následně fakturovala žalobkyni reklamní služby při tomto derby za částku v základu daně 400 000,- Kč. Za rok 2007 tatáž společnost nabízela reklamní plochy za 20 000,- Kč za reklamu na zápas, tyto služby fakturovala společnosti LENA SPORT s.r.o. Přitom správce daně dále zjistil, že společnost LENA SPORT s.r.o. se společností JL CREDIT s.r.o. nespolupracovala. Společnost JL CREDIT s.r.o. fakturovala za reklamní služby při Silvestrovském derby pražských „S“ 2007 žalobkyni za cenu v základu daně 500 000,- Kč.

(7) Správce daně vydal dne 29.7.2009 výzvu, ve které vyjádřil své pochybnosti a vyzval žalobkyni, aby prokázala, jakým způsobem se nakontaktovala na společnosti Pokračování
- 4 -
10Af 6/2011

APTRANS s.r.o., STAVONEXIA s.r.o., JAMCO s.r.o., JL CREDIT s.r.o.. Dále si ověřoval, zda cena za požadované reklamní služby byla výhodná, eventuelně obvyklá a zda žalobkyně kontaktovala i jiné společnosti. Požadoval, aby žalobkyně sdělila, jaká kritéria uplatnila při výběru dodavatelů a proč se rozhodla právě pro konkrétní společnost. Rovněž požadoval vysvětlit, z jakého důvodu na shodné služby a obdobné služby, tj. na výrobu a zajištění umístění reklamních banerů a reklamních pláten uzavřela žalobkyně v létech 2005 - 2007 smlouvy se čtyřmi dodavateli. Správce daně žádal uvést, jak a kde probíhala jednání s dodavateli a kdo jim byl přítomen, kde byly podepsány smlouvy a kdo byl přítomen podpisu, kdo a od koho přebíral poskytnutá plnění, jakým způsobem probíhaly úhrady za fakturované reklamní služby a pokud se tak stalo v hotovosti, kdo a kde peníze předával. Dále žádal uvést, kolik z fakturovaných částek činilo zajištění výroby reklamních banerů a kolik zajištění jejich umístění. Kdo zajišťoval jejich odstranění po skončení reklamní akce a co se s nimi dále stalo. Zda byly vždy novým dodavatelem vyráběny nové banery, jaká částka z fakturovaných částek připadala na jejich výrobu. Dále měl prokázat, zda plnění od konkrétních společností přijal a použil pro svou ekonomickou činnost.

(8) Žalobce požádal správce daně o prodloužení lhůty pro podání vysvětlení k výzvě. Posléze na výzvu odpověděl, přiložil reklamní složku, ve které byly uvedeny názvy barů a heren a fotografie barů a heren a fotografie automatů na cigarety, kde byl umístěn popis DERPAL s.r.o. Dále v odpovědi na výzvu žalobkyně sdělila, že není povinností, aby odpovídala na otázky položené správcem daně, neboť jsou vesměs irelevantní. Zároveň sdělila, že jí nebylo známo, kolik činilo zajištění výroby banerů, ani co se stalo s reklamními plátny. V případě pochybností bylo navrženo provést místní šetření.

(9) Správce daně vyzval k součinnosti peněžní ústav, aby poskytl informace o pohybu na konkrétních účtech od dodavatelů žalobkyně. Zjistil, že platby, které byly přijaty v souvislosti s konkrétními fakturami, které žalobkyně předložila, že k těmto platbám byly tentýž den provedeny výběry v hotovosti, případně byly provedeny výběry následující den.

(10) Správce daně předvolal k podání svědecké výpovědi zástupce celého jednatele společnosti APTRANS s.r.o. Emila Mochnáče. Svědek dne 16.11.2009 uvedl, že předmětem obchodní spolupráce se žalobkyní mohla být reklama, ale nevěděl konkrétně o co se jednalo. Svědek si nepamatoval, kdo byl iniciátorem obchodů, jak probíhala jednání, kdo a kde s kým jednal, nevzpomněl si s kým podepisoval smlouvy. Nepamatoval si, jaké byly náklady na výrobu a umístění jednoho reklamního plátna. Grafické zpracování, výrobu a umístění reklamního panelu zajišťoval svědek sám dodavatelsky, ale nepamatoval si, jaké konkrétní dodavatele měl. Rovněž si nepamatoval, kdo zajišťoval výrobu a umístění reklamních pláten na cigaretové automaty, ani kde se cigaretové automaty nacházely.

(11) Další svědky jednatele společností STAVONEXIA s.r.o., JL CREDIT s.r.o., JAMCO s.r.o. se správci daně vyslechnut nepodařilo, neboť byly nekontaktní s tím, že v navrácené předvolánce bylo uvedeno, že se svědek odstěhoval, nebo se bez omluvy nedostavil, případně se svědky nepodařilo předvést ani za součinnosti policie.

(12) O provedené kontrole byla sepsána zpráva o daňové kontrole, která byla projednána se zástupcem žalobkyně dne 10.5.2010. Na základě výsledků daňové kontroly byly správcem daně vystaveny dodatečné platební výměry, které žalobkyně převzala dne 31.5.2010 a 3.6.2010. Proti platebním výměrům bylo podáno žalobkyní odvolání.

Pokračování
- 5 -
10Af 6/2011

(13) O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím tak, že bylo zamítnuto. Stalo se tak především s odůvodněním, že byla posouzena veškerá zjištění a skutečnosti předložená žalobkyní a bylo uzavřeno, že způsob poskytnutí a následného přijetí reklamních služeb nese znaky zneužití práva za účelem získání daňové výhody, tedy nároku na odpočet daně. Jednalo se o řetězec transakcí, jejichž účel nebyl ekonomické povahy, ale skutečným účelem bylo vyinkasovat na úkor státního rozpočtu odpočet daně z přidané hodnoty. Ačkoliv jednání bylo zdánlivě dovolené, mělo povahu zneužití práva. Žalobkyně neprokázala, že plnění od uvedených společností přijala, ani že služby přijala tak, jak jsou vymezeny na předmětných dokladech, neboť nereagovala na výzvu správce daně. Nárok na odpočet byl žalobkyní uplatněn v rozporu s § 72 odst. 1 a 73 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty.

IV. Právní názor soudu

(14) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

(15) Žalobkyně v žalobě namítala, že nemůže být zodpovědná za to, že práce provedl právě smluvní partner nebo jeho subdodavatel, a tudíž chybí posouzení vlivu, či podílu žalobkyně na získání nadměrného odpočtu (žalobkyně má dobré jméno a nemá dostatek prostředků k tomu, aby mohla ověřit cenu obvyklou) (A), a pokud došlo k razantnímu navýšení ceny, stalo se tak bez součinnosti žalobkyně (B).

A. Absence posouzení vlivu či podílu žalobkyně, že práci provedl smluvní partner či
subdodavatel

(16) Žalobkyně poukazovala na to, že svou důkazní povinnost splnila tím, že předložila řádně zaúčtované účetní doklady se všemi náležitostmi. Jinými slovy řečeno, dovozovala, že své důkazní břemeno unesla tím, že předložila formálně bezvadné doklady o přijetí zdanitelného plnění.

(17) V dané záležitosti je proto pro posouzení právní otázky, zda žalobkyni vznikl nárok na odpočet daně z přidané hodnoty rozhodující naplnění podmínek stanovených v § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Podle tohoto ustanovení má plátce daně nárok na odpočet daně, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Nárok na uplatnění odpočtu daně vzniká dnem, ke kterému vznikla povinnost přiznat daň na výstupu. Podmínkou pro uplatnění nároku na odpočet podle § 73 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty je prokázat nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem daně. Daňové řízení je postaveno na zásadě, podle které má daňový subjekt jednak povinnost daň přiznat (břemeno tvrzení) a dále má povinnost toto své tvrzení doložit (břemeno důkazní). Povinností daňového subjektu je prokázat všechny skutečnosti, které uvedl v přiznání, hlášení a vyúčtování, nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván (§ 31 odst. 9 daňového řádu). Prokázání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty je nejen záležitostí formální (předložení příslušných daňových dokladů) je také záležitostí skutkovou (k uskutečnění zdanitelného plnění musí fakticky dojít). Není-li prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo tak, jak je uvedeno Pokračování
- 6 -
10Af 6/2011

v dokladech předložených daňovým subjektem, pak nárok na odpočet daně z přidané hodnoty nemůže být uznán. Daňový doklad pro prokázání nároku na odpočet daně musí obsahovat všechny zákonem předepsané údaje. Zákonnou náležitostí daňového dokladu je uvedení údaje o plátci, který zdanitelné plnění uskutečnil, neboť musí být prokázáno, že zdanitelné plnění bylo přijato právě od plátce uvedeného na daňovém dokladu. Jinými slovy řečeno, nárok na odpočet daně nemá základ ve formálním dokladu, ale v existenci zdanitelného plnění (§ 1 zákona o dani z přidané hodnoty). Z toho také vyplývá povinnost plátce vést záznamy o přijatých a uskutečněných zdanitelných plnění a evidovat zvlášť přijaté a vystavené doklady. Zákon tedy nespojuje nárok na odpočet daně s předložením formálně perfektního dokladu, nestojí tedy na formálním vykázáním zdanitelného plnění, ale na stavu faktickém. Nepostačuje proto předložit řádné doklady se všemi předepsanými náležitostmi, tedy doklady o přijetí zdanitelného plnění vyhotovené se všemi zákonem požadovanými náležitostmi a řádně zaúčtované, neboť není-li prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo od deklarovaného plátce, nemohou být podkladem pro uznání nároku na odpočet. Za dodání zboží ve smyslu zákona o dani z přidané hodnoty nelze považovat uměle vytvořené obchodní případy.

(18) V celém kontextu posuzovaného případu, jak je popsán ve zprávě o daňové kontrole, je zřejmé, že se správce daně žalobkyní uplatněným nárokem na odpočet daně zabýval. Žalobkyně předložila daňové doklady, kterými dokládala přijetí zdanitelného plnění od společností JAMCO s.r.o. a STAVONEXIA s.r.o. Správce daně tato plnění žalobkyní tvrzená prověřoval. K tomuto prověření však nepostačovalo předložení originálních daňových dokladů (smluv o reklamě a propagaci faktur, fotodokumentace), správce daně žádal prokázat reálnost přijetí zdanitelného plnění, tedy zda zdanitelné plnění, které žalobkyně přijala, bylo fakticky uskutečněno tak, jak dokládala dle daňových dokladů. K tomu hodlal žalobkyní uváděné údaje ověřit u partnerů žalobkyně, se kterými konkrétní obchody byly realizovány. V rámci dožádání zjistil, že partneři žalobkyně jsou nekontaktní, nespolupracují se svými správci daně a nebylo možné žalobkyní předkládané písemnosti v tomto směru ověřit. Správce daně dále zjišťoval u místně příslušných finančních úřadů, obchodních partnerů žalobkyně uskutečnění jednotlivých zápasů, na kterých měla být uveřejněna reklama pro žalobkyni prostřednictvím externího dodavatele reklamy. Bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela smlouvy o reklamě a propagaci po každé s jiným dodavatelem, přičemž obsah uzavřených smluv byl shodný, respektive obdobný a dále, že se jednalo o řetězec transakcí, tedy fakturaci reklamních služeb prostřednictvím celého řetězce českých společností, na jehož počátku byly nekontaktní společnosti, které přes další společnosti fakturovaly služby žalobkyni. Při konečné obchodní transakci došlo k extrémnímu navýšení ceny za poskytnutou reklamní službu tak, že nekontaktními společnostmi byla fakturována částka za reklamu za jeden zápas 23 000,- Kč, ale v žalobkyní předložených smlouvách a fakturách od nekontaktních společností činila částka za reklamu na jeden zápas 285 700,- Kč (respektive 250 000,- Kč) a v případě Silvestrovského derby a Vánočního turnaje se cena z 10 000,- Kč zvýšila na 400 000,- Kč a 500 000,- Kč. Správce daně dále zjistil, že dle uzavřených smluv o reklamě a propagaci s jednotlivými dodavateli společnostmi JAMCO s.r.o. a STAVONEXIA s.r.o., kdy předmětem smluv bylo grafické zpracování výroba reklamních pláten a jejich umístění, muselo dojít i k provedení jiných činností. Proto hodlal správce daně tyto skutečnosti ověřit u jednotlivých dodavatelů. Zjistil však, že šetření není možné provést, neboť společnosti byly nekontaktní. Proto vydal zcela konkrétní výzvu ze dne 29.7.2009, ve které požadoval, aby žalobkyně prokázala, jakým způsobem se nakontaktovala na společnosti, se kterými obchodovala, aby uvedla, zda si ověřovala jestli cena za reklamní služby je výhodná, jaká kritéria použila žalobkyně při výběru dodavatelů, z jakého důvodu na shodné služby za tři zdaňovací období uzavřela smlouvy se čtyřmi dodavateli, jak a kde probíhala Pokračování
- 7 -
10Af 6/2011

jednání s dodavateli, a kdo jim byl přítomen. Správce daně požadoval, aby žalobkyně uvedla, kde byly podepsány smlouvy a zda byl někdo přítomen podpisu těchto smluv. Kdo a jakým způsobem přebíral poskytnutá plnění. Jakým způsobem probíhaly úhrady za fakturované reklamní služby. Kolik z fakturovaných částek činilo zajištění výroby reklamních banerů a kolik zajištění jejich umístění, kdo zajišťoval jejich odstranění. Dále žádal prokázat, že plnění od společností, které jsou uvedeny na fakturách, žalobkyně přijala a použila pro svou ekonomickou činnost. Žalobkyně však uvedla, že není její povinností odpovídat na otázky položené správcem daně. Upřesnila, že se jednalo o komplexní reklamní službu a žalobkyni není známo, kolik činilo zajištění výroby banerů, ani co se stalo s reklamními plátny.

(19) Správce daně dále pokračoval v provádění důkazního řízení a požádal o součinnost peněžní ústav za účelem poskytnutí informace o pohybu finančních prostředků na účtech dodavatelů žalobkyně. Peněžními ústavy mu bylo vesměs sděleno, že žalobkyně uhradila faktury bankovním převodem a ještě téhož dne nebo následující den byl proveden výběr v hotovosti. Zjištěné okolnosti podle správce daně nasvědčovaly tomu, že skutečným účelem série transakcí bylo vyinkasovat na úkor státního rozpočtu odpočet daně z přidané hodnoty. Z toho důvodu správce daně uzavřel, že žalobkyně neprokázala oprávněnost uplatněného odpočtu daně.

(20) Správce daně z těchto skutkových zjištění vyslovil závěr o neunesení důkazního břemene žalobkyní, který soud akceptuje, neboť se jednalo, jak uvedl správce daně, o řetězec transakcí, jejichž účel nebyl ekonomické povahy a skutečným účelem bylo razantní navýšení cen deklarovaného plnění a vyinkasování odpočtu DPH. Tak ostatně judikoval i Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 5 Afs 53/2008-70. Správce daně unesl důkazní břemeno podle § 31 odst. 8 písm.c) daňového řádu shromážděním důkazního materiálu, který se skládá jednak z poznatků správce daně, tak i z podkladů, které byly opatřeny od dožádaných správců daně. Tímto způsobem správce daně zpochybnil věrohodnost žalobkyní předložených formálních dokladů a přešlo na ni zpět důkazní břemeno. Žalobkyně důkazy o faktickém uskutečnění zdanitelného plnění od jí deklarovaných dodavatelů nepředložila. Naopak ze shromážděných důkazů vyplynulo, že v dané věci došlo k fakturaci reklamních služeb prostřednictvím celého řetězce společností, při kterém došlo k extrémnímu navýšení cen za poskytnuté reklamní služby. Proto lze akceptovat závěr finančních orgánů, který je vysloven na straně 7 žalobou napadeného rozhodnutí, že způsob poskytnutí a následného přijetí reklamních služeb nese znaky zneužití práva za účelem získání daňové výhody, tedy nároku na odpočet daně. V daném případě se jednalo o řetězec transakcí, jejichž účel nebyl ekonomické povahy, tedy zúčastněným společnostem nemohlo jít o zisk z prodeje reklamy a cílem žalobkyně nemohla být vzhledem ke zjevně nepřiměřeným částkám, které za reklamu vynaložila, propagace její společnosti. Skutečnosti nasvědčují tomu, že skutečným účelem série transakcí bylo razantní navýšení ceny deklarovaného zdanitelného plnění za účelem vyinkasování odpočtu daně z přidané hodnoty na úkor státního rozpočtu. Soud akceptuje závěr žalovaného, že jednalo se o jednání zdánlivě dovolené, které má ve skutečnosti povahu zneužití práva, tedy jednání protiprávního, které nemůže založit nárok na odpočet daně z přidané hodnoty.

(21) Namítala-li žalobkyně, že správce daně neměl právo po ní požadovat prokázání skutečností, na kterých se nepodílela, pak tuto námitku soud nepovažuje rovněž za důvodnou, neboť správce daně požadoval prokázat zdanitelné plnění, o němž žalobkyně tvrdila, že se uskutečnilo a žalobkyně se na něm podílela tím, že byla jeho příjemcem a také toto plnění financovala. Z toho důvodu správce daně nepřestoupil hranice požadavku prokázat skutečnosti, na kterých se žalobkyně podílela. Z toho důvodu na žalobkyni dopadlo důkazní Pokračování
- 8 -
10Af 6/2011

břemeno ve smyslu § 31 odst. 9 daňového řádu, kdy bylo její povinností prokázat všechny skutečnosti, které je povinna uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byla správcem daně v průběhu daňového řízení vyzvána. To vyplývá i z četných nálezů Ústavního soudu, kupříkladu sp. zn. Pl. ÚS 38/95 publ. pod č. 133/1996 Sb. Správce daně totiž nezpochybňoval průběh reklamních akcí, ale přijetí reklamních služeb právě od dodavatelů deklarovaných na žalobkyní předložených dokladech. Tomuto požadavku žalobkyně nedostála. Námitka žalobkyně proto důvodná nebyla. Pokud byl žalobkyní uplatněn nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, bylo povinností předložit nejen formálně bezvadné daňové doklady, ale předložit i důkazy o faktickém uskutečnění zdanitelného plnění od subjektů na dokladech uvedených. Je-li tento zákonný požadavek zpochybněn, nelze nárok na odpočet daně přiznat, a to bez ohledu na posouzení vlivu či podílu plátce daně. V replice uváděný odkaz žalobkyně na nález IV. ÚS 591/08, podle názoru soudu pro posouzení věci případný není. V tomto nálezu dospěl Ústavní soud k závěru, že nemůže být k tíži daňového subjektu nekontaktnost obchodního partnera při úmrtí jeho jednatele při současném odmítnutí správce daně prováděl další daňovým subjektem navrhované dokazování. V konkrétní situaci se však jednalo o řetězce obchodních případů, kdy obchodní partneři nebyli nekontaktní z objektivních důvodů a daňový subjekt nenabízel další důkazní prostředky, kterými by pochybnosti správce daně vyvrátil a svá tvrzení v oprávněnosti uplatněných daňových odpočtů doložil.

B. Navýšení ceny bez součinnosti žalobkyně

(22) Namítala-li žalobkyně, že neměla prostředky, jimiž by mohla prověřovat cenu obvyklou a k razantnímu navýšení ceny došlo bez součinnosti se žalobkyní, pak k tomu soud dospěl k závěru, že ani tato námitka není důvodná. Tak jak judikoval Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 7 Afs 54/2009-98 „…každý subjekt vstupující do obchodních vztahů totiž musí zachovávat náležitou míru obezřetnosti, především vzhledem k povaze poskytovaných služeb. V zájmu daňového subjektu tedy je, aby nad rámec svých běžných obchodních potřeb shromažďoval pro účely případného unesení důkazního břemene v daňovém řízení důkazy, které mohou prokázat, že k uskutečnění předmětné služby skutečně došlo…“ a jak Nejvyšší správní soud judikoval i v rozsudku č.j. 5 Afs 61/2008-87 „… správci daně nelze vytýkat, že se v daňovém řízení zaměří na zkoumání, zda dvoustranný právní úkon nesměřuje k obcházení zákona (in fraudem legis) za situace, kdy byl v dané věc navozen právní stav výhradně pro účely zkrácení daně…“. Nebylo proto nad rámec zákonného požadavku správcem daně po žalobkyni požadováno, aby vysvětlila, proč služby uzavírala v průběhu let 2005 – 2007 se čtyřmi dodavateli, jaká kritéria uplatnila při výběru dodavatelů a proč se rozhodla pro právě konkrétní dodavatele na shodné služby, zda ověřovala výhodnost ceny požadované reklamní služby. Nic z toho žalobkyně nevysvětlila, naopak uvedla, že není její povinností odpovídat na otázky položené správcem daně a jedná se o skutečnosti pro řízení irelevantní. Přitom jí

bylo správcem daně sděleno, že má pochybnosti o průběhu transakcí, které předcházely uzavření konkrétního obchodu, na jehož konci bylo uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty a byla seznámena i s tím, že správce daně měl významné pochybnosti ohledně ceny poskytnuté služby, neboť zjistil razantní navýšení ceny. Žalobkyně tedy mohla vědět při rozumně vynaloženém úsilí, zda se účastní jednání, které nese známky podvodného plnění. Tak jak judikoval Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 9 Afs 73/2008 „… je totiž věcí podnikatelského subjektu, aby v zájmu minimalizace podnikatelského rizika přizpůsobil svou obchodní činnost konkrétním podmínkám a při sjednávání obchodních kontraktů, zvláště se značným finančním dopadem, se v rámci možností snažil dbát na bezproblémovost svých obchodních partnerů …“. Žalovaný postupoval v souladu se zásadou součinnosti podle § 2 odst. 2 daňového řádu. Vyzval žalobkyni k unesení důkazního břemene předložení důkazů, Pokračování
- 9 -
10Af 6/2011

které by mohly prokázat její tvrzení. Této situace však žalobkyně nevyužila. Své tvrzení neprokázala. Soud má proto za to, že ze strany daňových orgánů bylo získáno dostatek důkazů pro vyslovení závěru, že žalobkyně svůj nárok na odpočet daně z přidané hodnoty neprokázala. Pokud žalobkyně v žalobě připouští, že došlo-li k razantnímu navýšení ceny, stalo se tak bez součinnosti žalobkyně, pak měla svoji aktivitu směřovat k tomu, aby toto její tvrzení mohlo být prokázáno. Tvrzení žalobkyně uvedené v žalobě, že se tak stalo bez součinnosti žalobkyně, žádnými důkazy nepodložila. Naopak, jak vyplývá i z citované judikatury Nejvyššího správního soudu, dostala se do důkazní nouze, neboť nepředložila důkazy o tom, že v realizovaných obchodních případech zachovala náležitou míru obezřetnosti, aby své důkazní břemeno unesla. Přitom se nepochybně jednalo o obchodní případy se značným finančním dopadem.

V. Závěr, náklady řízení

(23) Soud proto uzavřel, že žalobkyní uvedené žalobní námitky neshledal důvodné a rozhodnutí žalovaného považuje za přezkoumatelné i zákonné. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy a vzhledem k těmto důvodům soud žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

(24) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhrdau nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech, z důvodů stanovených v § 103 s.ř.s. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 27. dubna 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru