Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 589/2012 - 27Rozsudek KSCB ze dne 21.03.2013

Prejudikatura

10 Af 279/2011 - 32

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Afs 42/2013 (zastaveno)

přidejte vlastní popisek

10Af 589/2012 - 27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Sun Ship 02 s.r.o. Uherské Hradiště, Protzkarova 51, právně zast. Mgr. Filipem Lederem, advokátem v Brně, Lidická 57, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 18.9.2012 č.j. 6967/12-1200, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

(1) Žalobou doručenou dne 16.11.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 9.7.2012 č.j. 369209/12/077910302673, kterým byla zamítnuta stížnost na postup plátce daně na základě ustanovení § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu a dle § 7e a 7g zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ve znění pozdějších předpisů a toto rozhodnutí potvrzeno.

Pokračování
- 2 -
10Af 589/2012

(2) Žalobce zastává názor, že napadené rozhodnutí porušilo jeho ústavně zaručená práva, poukazuje na rozpor právní úpravy s ústavním pořádkem. Jako důvod protiústavnosti odvodu žalobce poukázal na porušení principu právní jistoty, zákazu pravé retroaktivity, legitimního očekávání, k čemuž odkázal na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu ČR. Dle názoru žalobce byl porušen i princip předvídatelnosti práva. Žalobce zastává názor, že byl ze strany státu poškozen neférovým zásahem do své majetkové sféry. Rozhodnutí je neústavní, odporující základním principům právního státu. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce podal dne 7.1.2013 doplňující vyjádření k věci za účelem konkretizace některých skutečností a návrhů uvedených v žalobě. Doplnil odkaz na nález Ústavního soudu Pl.ÚS 17/11 a v té souvislosti poukázal na tam zmiňovaný individuální přístup. Zdůraznil, že zavedený odvod jej značně zatěžuje, neboť nebere v úvahu náklady na financování a výstavbu a provoz FVE, k čemuž odkázal na přiložené účetní výkazy k 31.12.2011. Jedná se nejen o krátkodobý rdousící efekt, ale dlouhodobou ztrátovou situaci, která je likvidační. Požadoval, aby soud zkoumal ústavní konformitu aplikace předpisu. Navrhl dále vypracování znaleckého posudku znalcem z oblasti ekonomie.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

(3) Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na zákonný předpis o zavedení odvodu za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření v období od 1.1.2011 do 31.12.2013. V odvolacím řízení posoudil, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětná období. Hodnotil tedy aplikaci právního předpisu a uzavřel, že plátce nepochybil, odvod byl sražen a odveden ve správné výši a ve správné lhůtě. Namítaná protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nemohla být v řízení podle daňového řádu hodnocena, neboť tak správci daně nepřísluší, aby hodnotil soulad jednotlivých právních norem s ústavním pořádkem. Z žaloby je zcela zřejmé, že žalobní námitky směřují vůči zákonodárci, a proto žalovaný není oprávněn hodnotit postup zákonodárce při schvalování zákona. Žalovaný i správce daně postupovali v souladu s platnou právní úpravou.

III. Obsah správních spisů

(4) Ze spisů finančních orgánů vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti:

(5) Žalobce uzavřel se společností E.ON Distribuce, a.s. se sídlem České Budějovice smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy. V souladu se smlouvou dodal žalobce elektrickou energii v měsíci únoru 2012. Distributor neuhradil žalobci výkupní cenu v plné výši, ale z výkupní ceny srazil odvod za elektřinu ze slunečního záření podle § 7a a násl. zákona o podpoře.

(6) Žalobce proto podal stížnost na postup plátce odvodu, jenž provedl příslušnou srážku, kterou správce daně posoudil výše označeným rozhodnutím jako nedůvodnou a zamítl ji. Plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem č. 180/2005 Sb. ve znění zákona č. 402/2010 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.1.2011. Podle tohoto zákona je poplatníkem odvodu výrobce elektřiny, plátcem je provozovatel přenosové soustavy, Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem formou výkupní ceny za kalendářní Pokračování
- 3 -
10Af 589/2012

měsíc. Sazba odvodu činí 26 % a plátce je povinen odvést ji do 25 dnů po skončení odvodového období a ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu. Při správě odvodu se postupuje podle daňového řádu. V dané věci plátce svou zákonnou povinnost splnil, neboť podmínky pro odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření byly splněny. Plátce postupoval v souladu s účinnou právní úpravou, kterou je vázán.

(7) Proti rozhodnutí správce daně se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, jímž byl změněn zákon o podpoře výroby elektřiny. Nově zavedený odvod z elektřiny ze slunečního záření je jeho plátce povinen srazit nebo vybrat a odvést ve lhůtě 25 dnů po skončení odvodového období. Plátce nemá zákonnou možnost své povinnosti neplnit, aniž by mu nesplněním povinností nevznikla majetková či jiná sankční odpovědnost. Plátce daně postupoval z toho důvodu v souladu se zákonem. Rozhodnutí správce daně bylo vydáno v souladu se zásadami daňového řízení. Byly vzaty v úvahu všechny právní předpisy ve vzájemných souvislostech a zároveň bylo zkoumáno, zda daň byla sražena v zákonem stanovené výši. Další námitky odvolatele ohledně nesouladu zákona č. 402/2010 Sb. s ústavním pořádkem se žalovaný zabývat nemohl, neboť protiústavnost zákona přísluší řešit Ústavnímu soudu ČR.

IV. Právní názor soudu

(8) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. V dané záležitosti došlo ze zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky k 1.1.2013 k reorganizaci daňové správy tak, že došlo k zániku stávajících finančních orgánů zřízených podle zákona č. 531/1990 Sb., v územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů a ke vzniku orgánů Finanční správy České republiky podle § 1 odst. 2 a § 19 odst. 1 zákona o Finanční správě. Z toho vyplývá konkrétní změna, že na místo původně žalovaného správního orgánu finančního ředitelství nastupuje Odvolací finanční ředitelství s působností na celé území ČR.

(9) Předmětem přezkumu bylo učiněno rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti zamítnutí stížnosti správcem daně na postup společnosti E.ON Distribuce při provedení srážky a odvodu z elektřiny ze slunečního záření a toto rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný dospěl k závěru, že plátce odvodu ve správné výši odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětné období řádně srazil a odvedl.

(10) Žalobce především namítl rozpor zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů s ústavním pořádkem ČR a mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána. Zdůraznil porušení principu důvěry v právo a zákazu retroaktivity, principu legitimního očekávání ochrany majetkových práv a svobody podnikání tak, jak zaručuje Listina základních práv a svobod.

(11) K tomu soud především poukazuje na platnou právní úpravu provedenou zákonem č. 402/2010 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelou došlo k uzákonění odvodu za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 ze zařízení uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010 (§ 7a/ zákona). Poplatníkem odvodu je výrobce Pokračování
- 4 -
10Af 589/2012

elektřiny ze slunečního záření, plátcem provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny a sazba činí 26 %. Zákon upravuje způsob výběru odvodu a stanoví povinnost srazit nebo odvod vybrat a odvést jej správci daně do 25 dnů po skončení odvodového období.

(12) Pro posouzení převážné části námitek vyslovených žalobcem v žalobě postupoval soud podle nálezu Ústavního soudu ze dne 15.5.2012 č.j. Pl. ÚS 17/11, kterým Ústavní soud návrh na zrušení některých ustanovení zákona č. 180/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zamítl. Neshledal tvrzenou protiústavnost napadených ustanovení zákona, neboť se zabýval ústavností zavedení odvodu z elektřiny ze slunečního záření (novelizace zákona č. 180/2005 Sb. zákonem č. 402/2010 Sb.), přezkoumával ústavnost uvalení daně darovací na bezplatné použití povolenek (novelizace zákona č. 357/1992 Sb.) a ústavnost článku II. bod 2 – přechodných ustanovení zákona č. 346/2010 Sb., kterým se do budoucna ruší osvobození od daně z příjmů podle § 4 odst. 1 písm. e) nebo § 19 odst. 1 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (příjmy z provozu solárních zařízení). Ústavní soud dovodil, že zavedením odvodu za elektřinu ze slunečního záření došlo v podstatě ke změně výše podpory, která je provozovatelům FVE poskytována. Ustanovení § 7a – 7i působí účinky nepravé retroaktivity, neboť v jejich důsledku do budoucna dochází o částku představovanou výší odvodu ke snížení podpory výrobcům, jimž patnáctiletá doba garancí počala plynout před účinností zákona č. 420/2010 Sb. Zdaňovací období, v němž je vyrobená elektřina předmětem odvodu, účinností právního předpisu teprve počíná, předmětem odvodu není elektřina vyrobená před účinností zákona. Ústavní soud konstatoval obecnou přípustnost nepravé retroaktivity. Uvedl v této souvislosti ke zmiňovanému pojmu legitimního očekávání, jehož podstatou je majetkový zájem, že byl hodnocen v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Ústavní soud posuzoval i hledisko proporcionality a zájem provozovatelů FVE na zachování zákonem stanovené ceny bez dalšího krácení odvodem, který neshledal. Ústavní soud konstatoval, že je prioritní, že i po přijetí legislativních změn zůstala zachována podpora využití obnovitelných zdrojů energie v míře, která zajistí garanci výše příjmů. Neshledal diskriminaci výrobců solární energie, jejichž výrobny byly uvedeny do provozu od 1.1.2009 do 31.12.2010 oproti těm, kteří uvedli výrobny do provozu dříve. Nebyl porušen princip ústavní rovnosti. V citovaném nálezu je vysloven závěr, že přijetím zpochybněné právní úpravy se nejednalo o zásah, který by ve svém důsledku znamenal porušení ústavně zaručených práv dotčených subjektů, ať již se jedná o právo vlastnické či svobodu podnikání, případně nerespektování základních náležitostí demokratického a právního státu. Zpochybněná zákonná ustanovení nejsou v rozporu s ústavním pořádkem.

(13) Ve světle tohoto nálezu Ústavního soudu s odůvodněním v něm uvedeným dospěl soud k závěru, že odvod nebyl v rozporu s právním řádem České republiky. Zákonné garance poskytnuté výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů nebyly porušeny. Nedošlo k porušení principu nepravé retroaktivity ani legitimního očekávání. O pravou retroaktivitu se nejednalo. Nebylo shledáno porušení principu rovnosti a nediskriminace nebo principu proporcionality. Soud neshledal zásah do majetkových práv ani porušení svobody podnikání. Těmito otázkami se zabýval Ústavní soud a ve výše citovaném nálezu jsou uvedeny argumenty Ústavního soudu, které jsou pro posouzení věci pro zdejší soud závazné. Pokud finanční orgány postupovaly v souladu se zákonem, který byl Ústavním soudem hodnocen jako souladný s ústavním pořádkem, je rozhodnutí věcně správné. Nejedná se o nesprávné právní posouzení věci.

(14) Dále soud uvádí, že námitky žalobce byly vzneseny (kromě poukazu na nepřiléhavé nálezy Ústavního soudu) v obecné poloze a byly především namířeny proti platné Pokračování
- 5 -
10Af 589/2012

právní úpravě, jejíž soulad s ústavním pořádkem přísluší řešit pouze Ústavnímu soudu. To ostatně v dané věci, jak je výše podrobněji uvedeno, nastalo. Krajskému soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nepřísluší se takto formulovanými žalobními námitkami, stejně jako žalovanému v daňovém řízení, zabývat. Žalovanému příslušelo posoudit správnost a zákonnost postupu plátce daně. Tuto povinnost žalovaný splnil a uzavřel, že plátce nepochybil, neboť odvod byl sražen a odveden ve správné výši a včas. Soud ve světle nálezu Ústavního soudu č.j. Pl. ÚS 17/2011 tento závěr potvrdil.

(15) Žalobce zaslal dne 7.1.2013 soudu vyjádření, ve kterém poukazoval na možnost individuálního přístupu v souvislosti s neúnosnou zátěží odvodem a tvrdil, že působí nejen krátkodobý rdousící efekt, ale i dlouhodobou ztrátovou situaci, která je likvidační. K tomu přiložil účetní doklady ke dni 31.12.2011 a navrhl vypracování znaleckého posudku odborníkem z oblasti ekonomie. Zavedením odvodu bylo zamezeno garantované návratnosti investice. Žalobce setrval na svém žalobním návrhu.

(16) K žalobcem poukazovanému individuálnímu přístupu v souvislosti s neúnosnou zátěží odvodu považuje soud za potřebné vysvětlit, že i tuto část právního názoru Ústavního soudu je třeba vnímat v celém kontextu nálezu Pl.ÚS 17/11 a právní úpravy nejen příslušného odvodu, ale i celého správního soudnictví. Ve všech těchto souvislostech je třeba nalézt odpověď na úspěšnost žalobních tvrzení, neboť právě tyto konkrétní právní normy stanoví podmínky, které je třeba dodržet. Úkolem soudu je při dodržení zásady subsidiarity a minimalizace zásahů do správních řízení posoudit v mezích žalobních námitek vznesených ve lhůtě 2 měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí, zda bylo rozhodnutí vydáno v souladu se zákonem. Použil-li správní orgán správní uvážení, pak jen pouze to, zda toto uvážení nevybočilo z mezí a hledisek daných zákonem. Správní soudy jsou soudy přezkumnými a nemohou nahrazovat úvahy správních orgánů. To se týká právě požadavků, které žalobce vyslovil ve svém vyjádření ze dne 3.1.2013. Argumenty a návrhy tam presentované byly vzneseny po uplynutí zákonné lhůty pro podání žaloby, tak jak je uvedeno v § 72 odst. 1 s.ř.s. ve vztahu k § 71 odst. 2 věta druhá téhož zákona a soud se jimi proto zabývat nemohl. To dopadá i na žalobcem navrhované vypracování znaleckého posudku znalcem z oblasti ekonomie. Správnímu soudu dle právního rámce přezkumu vydaných správních rozhodnutí dle soudního řádu správního taková možnost nenáleží. Jiný postup by zpochybňoval samotnou koncepci správního soudnictví založenou na přezkumu správních rozhodnutí. Argumentuje-li žalobce v této souvislosti nálezem Pl.ÚS 17/11 je třeba odkázat na odst. 88 tohoto nálezu, kde Ústavní soud uvedl, že je nutno při individuálním posouzení každého případu vzít v úvahu určitou míru podnikatelského a ekonomického rizika výroby elektřiny ve fotovoltaické elektrárně, která je bezpochyby podnikáním. Ne vždy totiž u poplatníka, který se po zavedení odvodu ocitl ve ztrátě či dočasné neschopnosti dostát závazkům, musí být příčinou právě zavedení odvodu. Z nálezu Ústavního soudu dále plyne, že v každém jednotlivém případě je třeba vzít v úvahu i povinnost podnikatele nastavit své cash flow tak, aby mohl reagovat na změny podmínek trhu, protože nelze spoléhat pouze na výši poskytované podpory nebo výši výkupních cen.

(17) Pokud žalobce hodlal tvrdit, že na něho bylo ustanovení právní úpravy odvodu aplikováno nezákonně, měl již před daňovými orgány kupříkladu znaleckým posudkem prokázat, že se v jeho konkrétním a specifickém případě jedná o rdousící efekt odvodu a nikoliv tyto námitky uplatnit až v řízení soudním, navíc po lhůtě stanovené zákonem. Soud podle § 75 odst. 1 s.ř.s. vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. K tomu je ještě třeba uvést, že pokud žalobce novou argumentaci doplnil po vydání nálezu Ústavního soudu, pak Ústavní soud nezměnil právní Pokračování
- 6 -
10Af 589/2012

úpravu odvodu, naopak jeho ústavnost potvrdil, pouze v odůvodnění připustil jednu z již dříve existujících možných alternativ. Žalobce mohl likvidační efekt namítat od počátku svého nesouhlasu s odvodem. Žalobce uplatňoval zcela jiné výhrady a své důkazní břemeno neunesl. Teprve poté, kdy jak sám uvedl, soud takovou argumentaci neakceptoval, doplnil argumentaci novou. Ani v této nové argumentaci nedoložil žádné konkrétní důkazy. Jak bylo výše uvedeno, lze uzavřít, že daňové orgány v dané věci nepochybily.

VI. Závěr, náklady řízení

(18) Soud proto uzavřel, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto byla žaloba podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodná zamítnuta.

(19) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který byl v řízení úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení nepožadoval. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Pokračování
- 7 -
10Af 589/2012

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 21. března 2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru