Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 579/2012 - 47Rozsudek KSCB ze dne 20.12.2013

Prejudikatura

4 As 141/2013 - 28

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 Afs 38/2014 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

10Af 579/2012 - 47

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce: S.J., bytem X, zast. JUDr. Františkem Vavrochem, advokátem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 123/36, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31,o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 6.9.2012č.j. X,

takto:

Rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 6.9.2012 č.j. X se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7.800,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 26.3.2012 o doměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008 a 2009, 2010.

Pokračování
- 2 -
10Af 579/2012

Žalobce v žalobě namítá, že daňová povinnost byla stanovena nesprávným procesním postupem a v nesprávné výši. Správce daně se pokusil u žalobce zahájit daňovou kontrolu za zdaňovací období roku 2008, 2009 a 2010. Z „údajné nespolupráce“ žalobce, který byl dlouhodobě v zahraničí, a který údajně neumožnil zahájení daňové kontroly, přistoupil správce daně k dodatečnému doměření daně dle pomůcek.

Žalobce namítá, že postup správce daně byl procesně vadný, neboť rozhodnutí byla doručována nesprávně, správce daně pominul existenci zástupkyně, kterou žalobce řádně zplnomocnil k zastupování z důvodu dlouhodobého pracovního pobytu v zahraničí. Žalobce připouští, že jeho právní zástupkyně doručila správci daně písemnost označenou jako zrušení plné moci, ve které uvedla, že tímto ruší plnou moc k zastupování žalobce, ve skutečnosti však k žádné výpovědi či zrušení plné moci skutkově ani právně nedošlo. Písemnosti měly být doručovány jeho zástupkyni, nikoliv jemu osobně, a proto s ohledem na vadné doručování nedošlo fakticky k neumožnění zahájení daňové kontroly žalobcem, neboť nebyla doručena výzva k zahájení daňové kontroly. Nelze proto přičítat k jeho tíži, že nereagoval na nesprávně doručené písemnosti. Žalovaný má za to, že jeho zástupkyně vypověděla plnou moc. Takovéto stanovisko je však v rozporu se skutkovým a právním stavem. Zástupkyně žalobce doručila správci daně písemnost označenou jako zrušení plné moci, ve které uvedla, že tímto ruší plnou moc k zastupování, ovšem ke zrušení plné moci skutkově nedošlo, neboť dle § 28 daňového řádu může zmocnitel plnou moc toliko odvolat a zmocněnec může plnou moc toliko vypovědět. Úkon zrušení plné moci daňový řád nezná. I v případě, že by byla posouzena forma výpovědi plné moci jako výpověď, jedná se o úkon právně bezvýznamný, neboť plná moc je jednostranným právním úkonem, kterým zmocnitel potvrzuje existenci zastoupení, tuto skutečnost pouze oznamuje správci daně. Zmocnitel může plnou moc odvolat, toto odvolání se však provádí vůči tomu, komu byla plná moc udělena, tedy zmocněnci a správci daně se tato skutečnost se pouze oznamuje. Správce daně proto nesprávně shora uvedený úkon považoval za zánik plné moci, když z něj nebylo zřejmé, že byla skutečně vypovězena tomu, kdo ji udělil. Žalobce má za to, pokud si zvolil zástupce, nemůže správce daně tohoto zástupce v řízení zcela pominout bez vědomí daňového subjektu, který se o údajném vypovězení plné moci nedozvěděl, ani dozvědět nemohl, neboť ve skutečnosti k tomuto vypovězení nikdy nedošlo.

Žalobce namítá, že podpis na doručence, ohledně písemnosti č.j. 440365/077930304737 z 2.11.2011není jeho podpisem, když k tomuto svému tvrzení předkládá vyjádření hokejového klubu, ze kterého vyplývá, že se v den uvedený na doručence zdržoval v zahraničí, účastnil se tréninku. Dále poukazuje na výsledek reklamačního řízení vedeného s poskytovatelem poštovních služeb, z něhož je patrno, že předmětná písemnost byla doručena osobě s číslem občanského průkazu, který není dokladem totožnosti žalobce.

Žalobce dále namítá uplynutí prekluzivní lhůty pro zdaňovací období roku 2008. Žalovaný nesouhlasí s tím, že prekluzivní lhůta za rok 2008 neuplynula, jestliže žalovaný příhodně shledal, že správce daně uvedl v napadeném rozhodnutí nesprávné datum doručení, respektive jiné datum než je uvedeno ve spise a tuto chybu opakoval v 6 písemnostech, načež odvolací orgán shledal, že bylo doručeno přiměřeně dříve, takže i když prekluzivní lhůta měla marně uplynout dne 31.12.2011, díky této nápravě byl počátek jejího běhu obnoven právě dne 30.12.2011, s čímž žalobce nesouhlasí.

Žalobce dále namítá nesprávnost postupu při stanovení daně podle pomůcek, jestliže jako pomůcka byla použita dikce ust. § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Má za to, že správce daně mohl stanovit daň na základě důkazních prostředků, které měl k dispozici. Pokračování
- 3 -
10Af 579/2012

Žalobce dále namítá nedoručení výzvy k odstranění vad ve věci podání, kterým byl navržen termín zahájení daňové kontroly, a to jak jemu tak jeho zástupci. Předmětné doměřovací řízení nebylo správcem daně zahájeno, tudíž nemohlo proběhnout. Proto vznáší otázku, v jakémže tedy řízení mu byla daňová povinnost stanovena a namítá zásadní nesprávnost postupu žalovaného při stanovení dle pomůcek. Doměřovací řízení bylo vedeno bez jeho zahájení, což nelze. Dle žalobce rozhodnutí žalovaného trpí procesními vadami, proto je navrhováno jeho zrušení.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Správci daně bylo doručeno dne 4.11.2010 podání zástupkyně žalobce Ing. I.P. nazvané „zrušení plné moci“, kterým jmenovaná zástupkyně oznámila, že ruší plnou moc k zastupování, udělenou jí žalobcem dne 26.3.2001. Správce daně měl za to, že na základě podání zástupkyně žalobce ze dne 4.11.2010 byla plná moc vypovězena. O tom vypovídá jednání Ing. P. vůči správci daně, kdy Ing. P. se po uvedeném datu chovala nikoli jako zástupkyně žalobce. Žalovaný se vyjadřoval v napadeném rozhodnutí k doručení písemnosti ze dne 2.11.2011, vycházel z důkazu prokazujícího řádné doručení, čímž je doručenka obsahující jak datum převzetí tak podpis žalobce. Žalovaný neměl pochybnosti o doručení předmětné písemnosti s ohledem k tomuto poštou správci dani zaslanému důkazu o doručení. Žalovaný nemá k dispozici důkazy, které žalobce v rámci žaloby předkládá, a proto tuto námitku nemůže hodnotit. Došlo-li by k chybnému doručení předvolání, žalovaný má za to, že tato skutečnost nemá vliv na další řádný procesní postup správce daně, který poté následoval. Posléze bylo totiž zasláno další opakované předvolání ze dne 21.11.2011, ve kterém správce daně stanovil termín jednání na 6.12.2011. Jelikož si žalobce písemnost nevyzvedl ani při doručení, ani po předchozím oznámení o jejím uložení, byla písemnost doručena dne 5.12.2011 v souladu s ust. § 47 odst. 2 daňového řádu. Výzva k zahájení daňové kontroly byla žalobci doručena, bylo uplatněno doručení fikcí a výzva byla považována za doručenou dne 22.12.2011. K námitce uplynutí prekluzivní lhůty pro zdaňovací období roku 2008 žalovaný odkázal na stranu osm naříkaného rozhodnutí a setrval na závěru nedůvodnosti předmětné námitky. Nedůvodná je námitka žalobce na nesprávný postup správce daně při stanovení daně podle pomůcek, jestliže jako pomůcka byla použita dikce ust. § 7 odst. 7 daňového řádu. Žalovaný nesouhlasí s námitkou žalobce ohledně nedoručení výzvy k odstranění vad ve věci podání, kterým byl navržen termín zahájení daňové kontroly jak žalobci tak jeho zástupci. Výzva byla žalobci doručena v souladu s § 47 odst. 2 daňového řádu dne 5.2.2012 a žalobce i na tuto výzvu nereagoval. Žalobce neposkytl dostatečnou součinnost a svým postupem neumožnil zahájení daňové kontroly, nebyla mu proto daň stanovena v rámci daňové kontroly, nýbrž dle § 87 odst. 5 daňového řádu. Správce daně se pokusil u žalobce zahájit daňovou kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008, 2009 a 2010. Výzva k zahájení daňové kontroly byla doručena fikcí, neboť žalobce nebyl na doručovací adrese zastižen. Daňové povinnosti byly proto žalobci doměřeny v rámci doměřovacího řízení.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Správce daně učinil pokus o zahájení daňové kontroly daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007, 2008, 2009, žalobci zaslal předvolání, přičemž toto adresoval i zplnomocněnému zástupci žalobce, Ing. I.P., daňové poradkyni, která dne 17.9.2010 požádala o nový termín pro zahájení daňové kontroly, neboť žalobce je mimo území České republiky. Zástupkyně Ing. I.P. byla správcem daně dotázána ohledně možného termínu zahájení daňové kontroly a sdělila, že na žalobce nemá telefonické spojení s tím, že sama oznámí správci daně, kdy se k provedení daňové kontroly dostaví. Správce daně učinil pokus o zahájení daňové kontroly v rámci dožádání Finančního úřadu v Ostravě III, předběžně Pokračování
- 4 -
10Af 579/2012

dohodnutý termín byl Ing. I.P. zrušen a současně s tím uvedená daňová poradkyně vypověděla plnou moc, na základě které žalobce zastupovala s tím, že nemá žádné daňové doklady a nepodaří se jí je získat.

Správce daně zaslal žalobci dne 2.11.2011 předvolání k zahájení kontroly, ve kterém žalobce byl vyzván, aby se na Finanční úřad v Českých Budějovicích dostavil dne 18.11.2011. Uvedená písemnost, byla žalobci dle doručenky doručena do vlastních rukou dne 3.11.2011. Žalobce se však v uvedeném termínu nedostavil, ani se neomluvil, proto mu bylo opětovně zasláno předvolání, ve kterém byl termín jednání stanoven na dne 6.12.2011. Žalobce si písemnost nepřevzal, byla mu doručena dle správce dne 5.12.2011 fikcí. Správce daně dospěl k závěru, že je dán důvod pro postup dle § 87 odst. 2 daňového řádu a vyzval žalobce k zahájení daňové kontroly rozhodnutím ze dne 9.12.2011. Žalobce nebyl na adrese zastižen, proto byla písemnost uložena dne 12.12.2011. Žalobce si ji nevyzvedl ani v stanovené lhůtě 10 dnů, proto bylo uplatněno doručení fikcí. Výzva je považována za doručenou dnem 22.12.2011.

Žalobce reagoval na shora uvedenou výzvu k zahájení daňové kontroly, sdělil pochybnosti ohledně naplnění podmínek pro vydání výzvy k zahájení daňové kontroly, neboť se zdržuje dlouhodobě v zahraničí a nemůže být proto předvolání k zahájení daňové kontroly považováno za doručené zákonným způsobem.

Správce daně zaslal dne 25.1.2012 žalobci rozhodnutí, kterým jej vyzval k odstranění vad podáním ze dne 3.1.2012, které nebylo opatřeno označením a podpisem osoby, která toto podání učinila. Na tuto výzvu žalobce nereagoval. Výzva byla žalobci doručena fikcí dne 5.2.2012. Správce daně dospěl k závěru, že žalobce nesplnil své zákonné povinnosti, nelze daň stanovit dokazováním, neboť žalobce nepředložil žádné důkazní prostředky, a proto stanovil žalobci daň dle pomůcek.

Konstrukce a použité pomůcky jsou uvedeny v úředních záznamech ze dne 12.3.2012. Správce daně na základě údajů uvedených v úředních záznamech vydal dodatečné platební výměry, kterými žalobci dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob za rok 2008, 2009, 2010, snížil daňový bonus a současně mu sdělil penále. Žalobce se proti dodatečným platebním výměrům odvolal. Namítal, že správce daně nebyl oprávněn k vydání výzvy o zahájení daňové kontroly dle § 87 odst. 2 daňového řádu, dodatečně stanovená daň za rok 2008 byla stanovena po prekluzivní lhůtě pro stanovení daně, žalobce dále napadl postup správce daně při stanovení daně dle pomůcek a dále namítal, že došlo k doručení rozhodnutí na nesprávně uvedenou doručovací adresu a rovněž ze strany správce daně došlo k porušení ust. § 143 daňového řádu. Napadeným rozhodnutím byla odvolání žalobce jako nedůvodná zamítnuta a napadená rozhodnutí potvrzena, neboť daňová kontrola byla řádně zahájena, byly splněny podmínky pro stanovení daně podle pomůcek. Žalobce neposkytl dostatečnou součinnost, neumožnil zahájení daňové kontroly, proto mu nemohla být stanovena daň v rámci daňové kontroly, nýbrž dle § 87 odst. 5 daňového řádu, podle kterého lze v takovém případě stanovit daň podle pomůcek. V daném případě došlo k zásadnímu porušení zásady spolupráce daňového subjektu se správcem daně, kdy správce daně se pokusil u žalobce zahájit daňovou kontrolu, výzva k zahájení kontroly byla žalobci doručena fikcí, neboť žalobce na doručovací adrese nebyl zastižen.

Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správcem daně dle § 75 odst. 2 s.ř.s. z hlediska žalobních námitek Pokračování
- 5 -
10Af 579/2012

uplatněných v podané žalobě. Při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Žalobce namítá, že celý postup správce daně byl procesně vadný, jestliže rozhodnutí a byla doručována nesprávně, neboť správce daně pominul existenci zástupkyně, kterou žalobce řádně zplnomocnil k zastupování právě z důvodu dlouhodobého pracovního pobytu v zahraničí. Žalobce uvedl, že jeho právní zástupkyně doručila správci daně písemnost označenou, jako „zrušení plné moci“, ve které uvedla, že tímto ruší plnou moc k zastupování žalobce, ve skutečnosti však k žádné výpovědi či zrušení plné moci skutkově ani právně nedošlo. Žalobce se domnívá, že písemnosti měly být doručovány zástupkyni žalobce, nikoli jemu osobně a v souvislosti s tím doplňuje, že s ohledem k vadnému doručování tak fakticky nedošlo k neumožnění zahájení daňové kontroly žalobcem, neboť nebyla doručena mimo jiné ani výzva k zahájení daňové kontroly. Nelze tak přičítat žalobci k tíži, že nereagoval na nesprávně doručené písemnosti.

Mezi žalobcem a žalovaným je nesporné, že zástupkyně žalobce zaslala správci daně písemnost ze dne 4.11.2010 označenou jako „zrušení plné moci“, ve které uvedla, že tímto ruší plná moc k zastupování žalobce.

V této souvislosti soud upozorňuje, že dohoda o plné moci je primárně vztahem mezi zástupcem a zastoupeným. Vznik tohoto vztahu se prokazuje vůči třetím osobám listinou o plné moci, která je jednostranným úkonem zmocnitele. Proto i projev vůle jedné ze zúčastněných stran směřující k zániku plné moci musí být primárně učiněn vůči této osobě, tj. výpověď plné moci musí zmocněnec oznámit zmocniteli, stejně jako musí zmocnitel oznámit odvolání plné moci a priori zmocněnci. Dání tohoto úkonu na vědomí správci daně je až sekundární. Plná moc nemůže zaniknout pouze oznámením zániku správci daně bez toho, aby osoba zúčastněná na správě daní či zmocněnec učinili úkony směřující k zániku plné moci vůči druhé straně. Dohoda o plné moci je ryze občanskoprávní institut. Občanský zákoník je proto jedinou aplikovatelnou právní úpravou, neboť zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, celkové pojetí zániku plných mocí neřeší. Podle § 33 b) občanského zákoníku zaniká plná moc provedením úkonu, na který byla omezena, odvoláním zmocnitele, výpovědí zmocněnce či jeho smrtí. Smrtí zmocnitele plná moc rovněž zaniká, avšak v rámci dohody o plné moci mezi zmocněncem a zmocnitelem může být stanoveno, že přetrvává i po smrti zmocnitele. Z toho vyplývá, že skutečnost, že zástupkyně žalobce zaslala správci daně oznámení o „zrušení plné moci“, neměla žádný právní vliv na existenci plné moci, kterou žalobce udělil. Správce daně tak měl za účelem zjištění dalšího trvání plné moci vyzvat zástupkyni žalobce k odstranění vad podání postupem podle stanovení § 74 daňového řádu. V případě, že by na základě příslušné výzvy doložila správci daně odvolání plné moci zmocnitelem a potvrdila doručení tohoto odvolání její osobě, anebo by naopak doložila výpověď plné moci z její strany a doručení výpovědi zmocniteli, teprve poté mohl správce daně oprávněně nadále v řízení doručovat písemnosti přímo žalobci. Jestliže však k uvedenému postupu v daném řízení nedošlo, měl správce daně v souladu s ust. § 17 odst. 9 daňového řádu účinného do 31.12.2010, respektive dle ust. § 41 daňového řádu účinného od 1.1.2011 doručovat nadále veškeré písemnosti zástupkyni žalobce, neboť na trvání plné moci nemělo žádný vliv zaslání oznámení o zrušení plné moci. Soud proto konstatuje, že posuzované řízení trpí vážnou procesní vadou spočívající v tom, že písemnosti nebyly od určitého data doručovány zástupkyni žalobce, ačkoliv nenastala žádná právní skutečnost, na jejímž základě by její zmocnění k zastupování žalobce v daňovém řízení zaniklo.

Pokračování
- 6 -
10Af 579/2012

Žalobce rovněž zpochybňuje doručení písemnosti č.j. 440365/077930304737 z 2.11.2011 (předvolání osoby zúčastněné na správě daní). Namítá, že podpis na doručence předložené správcem daně není podpisem žalobce a k tomuto svému tvrzení předložil soudu nové důkazy : vyjádření hokejového klubu, ze kterého vyplývá, že se v den uvedený na doručence nejen zdržoval v zahraničí, ale i účastnil tréninku, a dále výsledek reklamačního řízení vedeného poskytovatelem poštovních služeb, z něhož je patrno, že předmětná písemnost byla doručena osobě s číslem občanského průkazu, který není dokladem totožnosti žalobce.

Soud k této námitce a novým žalobcem předloženým důkazům uvádí, že se těmito důkazy nemůže blíže zabývat, neboť dle § 75 odst. 1 s.ř.s. soud vychází při přezkoumávání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Vzhledem k tomu, že žalobce předkládá tyto nové důkazy až v rámci řízení o správní žalobě, soud nemůže tyto nové důkazy hodnotit, ať už jsou důvody žalobce pro jeho postup jakékoliv. Soud je nucen vycházet ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu posledního stupně, neboť jedině tak může soud zjistit, zda správní orgán rozhodl správně či nikoliv. Soud k uvedeným listinným důkazům předloženým v rámci soudního řízení poznamenává, že veškeré uvedené listinné důkazy byly zaslány datovou schránkou, nebyly předloženy tedy v originále, proto soud nemůže ověřit jejich pravost.

Žalobce dále zpochybňuje tvrzení žalovaného, že předvolání č.j. 459032/11/077930304737 bylo učiněno správně a předvoláním stanovená lhůta byla přiměřená, protože se na tento případ ustanovení stran lhůt nevztahuje. Žalobce namítá, že se jedná o zcela nesprávný úřední postup, neboť odvolací orgán nerespektuje ust. § 32 odst. 2 a 3 daňového řádu a ustálenou judikaturu, když v souvislosti s tím odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1Afs 19/2005 – 78.

Ze spisového materiálu vyplývá, že předvolání k zahájení kontroly za zdaňovací období roku 2008, 2009 a 2010, č.j. 459032/11/077930304737 ze dne 21.11.2011, ve kterém správce daně stanovil termín jednání na 16.12.2011, bylo žalobci doručeno fikcí dne 5.12.2011. Soud v dané souvislosti odkazuje na ust. § 32 daňového řádu, jenž upravuje určení lhůt k provedení úkonu v rámci daňového řízení. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, uvedené ustanovení upravuje jak lhůtu zákonnou, tak lhůtu správcovskou, nebo-li pořádkovou. V § 32 odst. 1 daňového řádu je regulováno dispozitivní oprávnění správce daně stanovit osobě zúčastněné na daňovém řízení lhůtu pro provedení právního úkonu, a to i v případě, že ji daňový řád výslovně neupravuje. Při neexistenci právní úpravy takové lhůty stanoví správce daně v rámci své diskreční pravomoci přiměřenou lhůtu rozhodnutím, popřípadě ji určí v rámci protokolovaného jednání. Lhůtu kratší než 8 dnů lze stanovit jen zcela výjimečně pro úkony jednoduché a zvlášť naléhavé. Pokud jde o lhůtu kratší než 8 dnů, musí být rovněž odůvodněna délka této lhůty, a to i v případě, že se rozhodnutí jinak neodůvodňuje.

Z uvedeného vyplývá, že v posuzovaném finančním řízení nebyla dodržena citovaná zákonná ustanovení daňového řádu, čímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalobci byla fakticky stanovena lhůta jeden den, aniž by byla délka nepřiměřeně krátké lhůty jakkoliv odůvodněna. Správce daně měl při stanovení lhůty přihlédnout k možnosti, že daňovému subjektu bude doručováno fikcí dle ust. § 47 odst. 2 daňového řádu a dále důsledně respektovat ustanovení daňového řádu o určení lhůt k provedení úkonu, jež se vztahují i na případy tzv. pořádkových neboli správcovských lhůt.

Pokračování
- 7 -
10Af 579/2012

Nad rámec žalobní námitky soud uvádí, že vzhledem k procesní vadě, kdy předvolání k zahájení daňové kontroly za zdaňovací období roku 2008, 2009 a 2010, č.j. 459032/11/077930304737 ze dne 21.11.2011, nebylo v rozporu s ust. § 41 odst. 2

daňového řádu doručeno zástupkyni žalobce, nezačala lhůta k zahájení kontroly ani běžet.

Žalobce rovněž namítá, že prekluzivní lhůta pro stanovení daně za rok 2008 marně uplynula, když nesouhlasí s argumentací žalovaného, kterou vyvrací opodstatněnost námitky žalobce. Žalovaný kromě toho zpochybňuje tvrzení prvostupňového správce daně, že výzva k zahájení kontroly byla žalobci doručena dne 27.12.2011, když sám uvádí, že tato výzva byla žalobci doručena dne 22.11.2011, přičemž při doručení této písemnosti byla uplatněna fikce dle ust. § 47 odst. 2 daňového řádu. Osmidenní lhůta, v níž byl žalobce povinen sdělit den a hodinu, kdy bude připraven k zahájení daňové kontroly, měla údajně marně uplynout dne 30.12.2011. Žalobce namítá, že písemnosti byly doručovány nesprávné osobě, a tudíž k jejich doručení vůbec nedošlo. Nenastaly tak podmínky pro dodatečné stanovení daně a právo na dodatečné stanovení daně minimálně za rok 2008 bylo prekludováno.

Dle § 47 zákona o správě daní a poplatků účinného do 31.12.2010, který je v daném případě nutno aplikovat při určení prekluzivní lhůty pro stanovení daně za rok 2008, platí, že nelze daň vyměřit ani doměřit, či přiznat nárok na daňový odpočet po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla daňová povinnost, nebo do 3 let od vzniku daňové povinnosti u těch daní, které nemají zdaňovací období. Byl-li před uplynutím této lhůty učiněn úkon směřující k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení, běží tříletá lhůta od konce roku, v němž byl daňový subjekt o tomto úkonu zpraven.

Soud na základě citového ustanovení daňového řádu dovozuje, že prekluzivní lhůta pro doměření daně za rok 2008 počala běžet ode dne 1.1.2009 a uplynula dne 31.12.2011. Vzhledem k tomu, že výzva k zahájení daňové kontroly byla v rozporu s § 41 daňového řádu doručována přímo žalobci a nikoliv jeho právní zástupkyni (jak je uvedeno výše), je zcela nerozhodný datum jejího fiktivního doručení žalobci. Jelikož správce daně při doručování výzvy opomenul právní zástupkyni žalobce, je třeba konstatovat, že tak nebyl účinně proveden úkon směřující k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení v prekluzivní lhůtě, jež uplynula dne 31.12.2011. Námitku žalobce proto soud uznal jako důvodnou. Prekluzivní lhůta pro stanovení daně rok 2008 v daném řízení marně uplynula.

Žalobce dále namítá nesprávnost postupu správce daně při stanovení daně podle pomůcek, když jako pomůcka bylo aplikováno ust. § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Dle žalobce nemůže být znění zákona pomůckou, proto namítá, že správce daně mohl stanovit daň na základě důkazních prostředků, které měl k dispozici.

Soud k uvedené námitce konstatuje, že správce daně nebyl oprávněn stanovit daň na základě pomůcek dle ust. § 87 odst. 5 daňového řádu, neboť takový postup předpokládá nevyhovění výzvě podle ust. § 87 odst. 2 daňového řádu ze strany daňového subjektu ve stanovené lhůtě. V dané věci však výzva,( konkrétně předvolání č.j. 440365/077930304737 a čj. 459032/11/077930304737) nebyla žalobci řádně doručena, správce daně při doručování opomenul jeho zástupkyni pro daňové řízení obeslat. Žalobce nemůže být proto sankcionalizován za nesplnění výzvy, jestliže tato nebyla správcem daně doručena jeho zástupkyni, kterou zplnomocnil k zastupování v daňovém řízení v době jeho pobytu v zahraničí. Přechod na pomůcky, případně daň sjednat, je oprávněním správce daně, kdy jeho aplikace nemůže být svévolná. Cíl správy daní není trestat nespolupracující daňové subjekty vyměřením daně vyšší, než by činila správná výše. Je-li možnost stanovit daň Pokračování
- 8 -
10Af 579/2012

dokazováním, je povinností správce daně takto postupovat. Jestliže právní zástupkyně žalobce podáním ze dne 12.1.2012 předložila správci daně důkazní prostředky, (konkrétně hlavní knihu za rok 2009 a 2010, interní písemnosti označené jako „podklady k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období I. až IV. čtvrtletí roku 2009 a 2010“, „výkazy o majetku a závazkoch v jednoduchom účtovnictve“ k 31.12.2009 a k 31.12.2010, „výkazy o príjmoch a výdavkoch v jednoduchom účtovnictve“ k 31.12.2009 a k 31.12.2010 a interní doklady č. 29 IN00009, č. 29 IN00010, č. 10 IN00012 a č. 10 IN00013), které obsahují údaje o „nákladech SK“ a „výnosech SK“ za rok 2009 a 2010, měl se správce daně těmito zabývat. Uvedená námitka žalobce je důvodná.

K námitce žalobce, že správce daně má povinnost v případě pochybností o rentabilitě daňového subjektu zahájit postup k odstranění pochybností dle ust. § 89 daňového řádu a nikoliv vyčkávat několik let a pak zahájit daňovou kontrolu, soud uvádí následující. Učinění výzvy k odstranění pochybností dle § 89 daňového řádu nepředstavuje pro správce daně obligatorní postup. Správce daně by měl vždy zvažovat, zda zvolit postup k odstranění pochybností, či zda nejít raději mírnější cestou místního šetření, či naopak důraznější cestou daňové kontroly. Tam, kde jsou pochybnosti správce daně rozsáhlého charakteru, jako tomu bylo i v daném případě, měl by správce daně namísto postupu k odstranění pochybností zvolit rovnou cestu daňové kontroly. Soud proto v tomto směru nepřisvědčil argumentaci žalobce.

K námitce žalobce ohledně označení daňového subjektu v dodatečných platebních výměrech uvedením dvou doručovacích adres – České Budějovice 2 a České Budějovice 5, soud uvádí, že námitka není důvodná. Je sice pravdou, že ohledně příjemce rozhodnutí, mají-li mu být stanoveny povinnosti, nesmí existovat pochybnosti. V daném případě je vzniklá pochybnost tak nízké intenzity, že nelze hodnotit dodatečné platební výměry jako nicotné ani nelze tvrdit, že postup správce daně byl nezákonný. Soud má za to, že adresa příjemce rozhodnutí vyplývá dostatečně z označení ulice, čísla popisného a názvu města, neboť již na základě těchto údajů lze následně i s jistotou určit, pod kterou konkrétní část obce daná adresa příjemce rozhodnutí spadá. V dodatečných platebních výměrech je žalobce řádně identifikován, jestliže je uvedeno jeho DIČ.

Žalobce dále namítá nedoručení výzvy k odstranění vad ve věci podání, kterým byl navržen termín zahájení daňové kontroly, a to jak žalobci tak zástupci žalobce. Ačkoliv žalobce neidentifikuje konkrétně předmětnou výzvu, ze spisu vyplývá, že má zřejmě na mysli rozhodnutí č.j. 22431/12/077930304737 ze dne 25.1.2012, kterým správce daně žalobce vyzývá k odstranění vad podání, doručenému správci daně dne 3.1.2012. Ze spisového materiálu vyplývá, že předmětná výzva byla žalobci doručena fikcí dne 5.2.2012. Soud ve shodě s argumentací shora uvádí, že i v daném případě bylo provedeno správcem daně vadné doručení, neboť rozhodnutí nebylo adresováno zástupkyni žalobce. Soud proto konstatuje, že tato námitka žalobce je důvodná.

Žalobce namítá, že předmětné doměřovací řízení nebylo správcem daně zahájeno, a tudíž proto nemohlo proběhnout. Soud k uvedené námitce uvádí, že dle ust. § 143 odst. 1 daňového řádu lze daň doměřit na základě dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování nebo z moci úřední. Z § 143 odst. 3 daňového řádu vyplývá, že k doměření daně z moci úřední lze přistoupit jen a pouze na základě provedené daňové kontroly. Vzhledem k tomu, že předvolání k zahájení daňové kontroly bylo nesprávně doručováno přímo jen žalobci a nikoliv jím zmocněné zástupkyni, nebylo doměřovací řízení řádně zahájeno ve smyslu ust. § 91 odst. 1 daňového řádu, neboť nebylo žalobci jeho zahájení oznámeno Pokračování
- 9 -
10Af 579/2012

postupem dle ust. § 41 daňového řádu. Ohledně procesních vad později proběhnuvšího řízení se soud vyjádřil již shora.

Soud proto z důvodu shora uvedených dospěl k závěru, že návrh je důvodný, žalovaný v dané záležitosti postupoval v rozporu s daňovým řádem. Soud proto podle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je právním názorem vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku v dalším řízení vázán (§ 78 odst.5 s.ř.s).

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalobce, který měl v řízení úspěch má právo na náhradu nákladů řízení, jež představují dva úkony právní pomoci po 3.100,-Kč, 2 x 300,-Kč režijní paušál a zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,-Kč. Celkem tedy náklady řízení představují částku 7.800,-Kč.

Soud rozhodl rozsudkem bez jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Pokračování
- 10 -
10Af 579/2012

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 20.prosince 2013

JUDr. Věra Balejová, v.r.

Předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru