Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 555/2012 - 29Rozsudek KSCB ze dne 12.02.2013

Prejudikatura
10 Af 279/2011 - 32

přidejte vlastní popisek


10Af 555/2012 - 29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Cimbůrek a syn, společnost s ručením omezeným České Budějovice, se sídlem J. Bendy 1381/22, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 11.10.2012, č.j. 7422/12-1200, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 22.10.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 7.9.2012 č.j. 425646/12/077910302673, jímž byla zamítnuta jeho stížnost na postup plátce daně na základě ustanovení § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu a dle § 7e a § 7g zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Pokračování
- 2 -
10Af 555/2012

Napadené rozhodnutí bylo vydáno Finančním ředitelstvím v Českých Budějovicích. Podle § 20 odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb., o finanční správě ČR, v novelizovaném znění, je odvolací instancí od 1.1.2013 Odvolací finanční ředitelství v Brně.

Žalobce v žalobě uvádí, že je vlastníkem a provozovatelem fotovoltaické elektrárny, se společností E.ON Distribuce, a.s. uzavřel smlouvu o dodávce elektřiny. Žalobce distributorovi vyúčtoval výkupní cenu za měsíc červen 2012, distributor však neuhradil výkupní cenu v plné výši, ale srazil odvod za elektřinu podle § 7a zákona o podpoře. Rozhodnutí žalovaného i předcházející rozhodnutí prvoinstančního orgánu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce namítá, že nesprávně bylo aplikováno ustanovení novely zákona o podporovaných zdrojích energie, má za to, že elektřina vyrobená v jeho výrobně je osvobozena od odvodu elektřiny ze slunečního záření s platností od 30.5.2012, tedy že tento odvod počínaje vyúčtováním za měsíc červen 2012 dodnes, je plátcem odvodu, společností E.ON Distribuce a.s., srážen svévolně a bez opory v zákoně. Souhlasné stanovisko s názorem žalobce bylo vydáno i energetickým regulačním úřadem. Nový zákon o podporovaných zdrojích energie a změnách některých zákonů č. 165/2012 vyšel ve Sbírce zákonů dne 30.5.2012. Nahrazuje od 1.1.2013 starý zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Některé paragrafy uvedené v § 62 jsou však účinné již dnem vyhlášení, tedy od 30.5.2012, kdy se jedná o § 17 a § 60 odst. 1, které mají vztah k osvobození odvodu z elektřiny vyrobené ze slunečního záření pro výrobny do výkonu 30 kW uvedené do provozu v letech 2009 a 2010 bez ohledu na to, zda jsou umístěny na střeše budovy či nikoliv. Naproti tomu § 14, o který se opírá žalovaný, zde uveden není a je tedy účinný až od 1.1.2013. Do té doby platí § 7a starého zákona č. 180/2005 Sb. ve znění zákona č. 402/2010 Sb. Podle tohoto § 7a je předmětem odvodu elektřina vyrobená v roce 2012. Ta je však novým § 17 od 30.5.2012 za podmínek v něm uvedených od odvodu osvobozena. Dopad nového zákona na odvod elektřiny ze slunečního záření žalobce znázornil v přehledu, který tvoří přílohu žaloby.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť námitky žalobce považuje za nedůvodné. K námitce ohledně aplikace nesprávného zákonného ustanovení uvedl, že v letošním roce byl přijat zákon č. 165/2012, který s účinností od 1.1.2013 nahrazuje dosavadní zákon o podpoře výroby elektřiny, a to včetně všech ustanovení o odvodu a jeho osvobození. Výjimku z účinnosti nastavené ke dni 1.1.2013 představuje nová právní úprava ve věci osvobození od odvodu uvedená v § 17, dle které je s účinností od 30.5.2012 od odvodu osvobozena elektřina vyrobená ze slunečního záření nejen ve výrobně elektřiny s instalovaným výkonem výrobny do 30 kW, která je umístěna na střešní konstrukci nebo obvodové zdi jedné budovy spojené se zemí pevným základem, bez rozdílu ve všech výrobnách s instalovaným výkonem výrobny do 30 kW. Z uvedeného vyplývá, že ustanovení § 17 sice nabylo účinnosti dnem vyhlášení, nicméně ve vztahu k účinnosti zákona o podporovaných zdrojích energie a jeho ustanovení § 14 došlo k tomu, že osvobození od odvodu rozšířené i pro ostatní výrobny s instalovaným výkonem výrobny do 30 kW lze aplikovat až ode dne 1.1.2013. Důvodem je skutečnost, že pro účely předmětného osvobození uvedeného v § 17 není možné pominout, že se navíc přitom musí jednat o elektřinu vyrobenou ze slunečního záření v období od 1.1.2013 do 31.12.2013 jak je uvedeno v § 14 uvedeného zákona. Z toho plyne, že na elektřinu vyrobenou v období od 30.5.2012 do 31.12.2012 se osvobození nevztahuje. Proto vyrobená elektřina v červnu 2012 od povinnosti odvodu osvobozená není.

Ze spisů finančních orgánů vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Pokračování
- 3 -
10Af 555/2012

Žalobce uzavřel se společností E.ON Distribuce, a.s. se sídlem České Budějovice smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy. V souladu se smlouvou dodal žalobce elektrickou energii v červnu 2012. Distributor neuhradil žalobci výkupní cenu v plné výši, ale z výkupní ceny srazil odvod za elektřinu ze slunečního záření podle § 7a a násl. zákona o podpoře.

Žalobce proto podal stížnost na postup plátce odvodu, jenž provedl příslušnou srážku, kterou správce daně posoudil jako nedůvodnou a zamítl ji. Plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem č. 180/2005 Sb. ve znění zákona č. 402/2010 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.1.2011. Podle tohoto zákona je poplatníkem odvodu výrobce elektřiny, plátcem je provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem formou výkupní ceny za kalendářní měsíc. Sazba odvodu činí 26 % a plátce je povinen odvést ji do 25 dnů po skončení odvodového období a ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu. Při správě odvodu se postupuje podle daňového řádu. V dané věci plátce svou zákonnou povinnost splnil, neboť podmínky pro odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření byly splněny. Plátce postupoval v souladu s účinnou právní úpravou, kterou je vázán.

Proti rozhodnutím správce daně se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. O odvoláních žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, jímž byl změněn zákon o podpoře výroby elektřiny. Nově zavedený odvod z elektřiny ze slunečního záření je jeho plátce povinen srazit nebo vybrat a odvést ve lhůtě 25 dnů po skončení odvodového období. Plátce nemá zákonnou možnost své povinnosti neplnit, aniž by mu nesplněním povinností nevznikla majetková či jiná sankční odpovědnost. Plátce daně postupoval z toho důvodu v souladu se zákonem. Rozhodnutí správce daně bylo vydáno v souladu se zásadami daňového řízení. Byly vzaty v úvahu všechny právní předpisy ve vzájemných souvislostech a zároveň bylo zkoumáno, zda daň byla sražena v zákonem stanovené výši. Další námitky odvolatele ohledně nesouladu zákona č. 402/2010 s ústavním pořádkem se žalovaný zabývat nemohl, neboť protiústavnost zákona přísluší řešit Ústavnímu soudu ČR.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

Předmětem přezkumu bylo učiněno rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta odvolání žalobce proti zamítnutí stížností správcem daně na postup společnosti E.ON Distribuce při provedení srážky a odvodu z elektřiny ze slunečního záření a tato rozhodnutí potvrzena. Žalovaný dospěl k závěru, že plátce odvodu ve správné výši odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětné období řádně srazil a odvedl.

Soud především poukazuje na platnou právní úpravu provedenou zákonem č. 402/2010 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelou došlo k uzákonění odvodu za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 ze zařízení uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010 (§ 7a/ zákona). Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny ze slunečního záření, plátcem provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny a sazba činí 26 %. Pokračování
- 4 -
10Af 555/2012

Zákon upravuje způsob výběru odvodu a stanoví povinnost srazit nebo odvod vybrat a odvést jej správci daně do 25 dnů po skončení odvodového období.

Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 17/11 dospěl k závěru, že návrh důvodný není, pokud jde o tvrzenou protiústavnost obsahu napadených ustanovení. Ústavní soud se v uvedeném nálezu zabýval otázkou ústavnosti zavedení odvodu z elektřiny ze slunečního záření novelizací zákona č. 180/2005 Sb. zákonem č. 402/2010 Sb. a přechodných ustanovení zákona č. 402/2010 Sb.. Uvedenou novelou došlo v důsledku vložení nového ustanovení § 7a a násl., kterými se zavádí odvod za elektřinu ze slunečního záření, ke změně výše podpory, která je provozovatelům fotovoltaických elektráren poskytována. K námitce retroaktivity bylo konstatováno Ústavním soudem, že ustanovení § 7a – 7i působí v zásadě účinky nepravé retroaktivity, neboť v jejich důsledku do budoucna dochází právě o částku představovanou výší odvodu ke snížení podpory výrobcům, jímž patnáctiletá doba garancí počala plynout před účinností zákona č. 420/2010 Sb. Zdaňovací období, v němž je vyrobená elektřina předmětem odvodu, s účinností právního předpisu teprve počíná, tedy předmětem odvodu vůbec není elektřina vyrobená před účinností zákona.

Ústavní soud při posouzení návrhu vzal za východisko situaci, která vedla k přijetí této úpravy. Jednalo se o stav, kdy rychlý rozvoj výroby energie z obnovitelných zdrojů energie, který byl způsoben zejména skokovým pádem cen fotovoltaických panelů, způsobil růst výše nákladů na její financování, což vedlo k přehodnocení dosavadního postoje státu k veřejné podpoře výroby energie. Ústavní soud shledal, že toto opatření mělo charakter tzv. nepravé retroaktivity; o pravou retroaktivitu se nejednalo, neboť je zřejmé, že období, v němž je vyrobená elektřina předmětem odvodu, s účinností právního předpisu teprve počíná. Předmětem odvodu tedy není elektřina vyrobená před účinností zákona. Dle nálezu Ústavního soudu pravá retroaktivita je přípustná jen výjimečně, zatímco nepravá je obecně přípustná, je v souladu se zásadou ochrany důvěry v právo tehdy, je-li vhodná a potřebná k dosažení zákonem sledovaného cíle a při celkovém poměřování klamavé důvěry a významu a naléhavosti důvodů právní změny bude zachována hranice únosnosti. Ústavní soud neshledal na straně provozovatelů fotovoltaických elektráren ústavně relevantní zájem na zachování dosavadní stanovené ceny za elektřiny z obnovitelných zdrojů a zelených bonusů bez jejího dalšího krácení odvodem, jenž by při vzájemném poměřování převážil nad výše zmíněným veřejným zájmem na jejím snížení. Soud rovněž shledal v souvislosti se zachováním návratnosti investice do daného typu elektráren a tím i zachování podstaty a smyslu dotčeného základního práva vlastnit majetek, relevantní ekonomické důvody pro daná opatření a možnost danou zákonodárci přehodnotit výši podpor s ohledem na vývoj situace. Ústavní soud neshledal porušení ústavního principu rovnosti v případě dotčených provozovatelů elektráren, neboť opatření zákonodárce bylo racionální, přiměřené a prosté svévole.

Ústavní soud v nálezu uzavřel, že volba zákonných opatření směřujících k omezení státní podpory výroby energie ze slunečního záření je za podmínek zachování garancí v rukou zákonodárce. Princip právní jistoty totiž nelze ztotožnit s požadavkem na absolutní neměnnost právní úpravy, ta podléhá mimo jiné sociálně ekonomickým změnám a nárokům kladeným na stabilitu státního rozpočtu. Ústavní soud tedy shledal, že shora uvedená úprava není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a návrh byl zamítnut. S ohledem na tento závěr Ústavního soudu je námitka žalobce ohledně nesouladu zákona č. 402/2010 Sb. s ústavním pořádkem a s principem zákazu retroaktivity zcela nedůvodná. Pokračování
- 5 -
10Af 555/2012

Ve světle tohoto nálezu Ústavního soudu s odůvodněním v něm uvedeným dospěl soud k závěru, že odvod nebyl v rozporu s právním řádem České republiky. Zákonné garance poskytnuté výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů nebyly porušeny. Nedošlo k porušení ani dalších principů, a to důvěry v právo, zákazu retroaktivity, porušení principu přiměřenosti a rovnosti při zásazích do základních práv, nebylo porušeno základní právo na ochranu vlastnictví. Soud neshledal ani rozpor odvodu s ústavním pořádkem či protiprávnost výběru odvodu nebo protiprávní jednání distributora. Pokud finanční orgány postupovaly v souladu se zákonem, který byl Ústavním soudem hodnocen jako souladný s ústavním pořádkem, je rozhodnutí věcně správné. Nejedná se o nesprávné právní posouzení věci.

Žalobce nedůvodně namítá nesprávnou aplikaci zákonného ustanovení a odkazuje na zákon o podporovaných zdrojích energie a změnách některých zákonů č. 165/2012 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.1.2013 s výjimkou některých ustanovení, která nabývají účinnosti dnem vyhlášení. Uvedený zákon s účinností od 1.1.2013 nahrazuje dosavadní zákon o podpoře výroby elektřiny, a to včetně všech ustanovení o odvodu a jeho osvobození, přičemž výjimku z účinnosti nastavené ke dni 1.1.2013 představuje podle ustanovení § 62 nová právní úprava ve věci osvobození od odvodu obsažená v § 17, dle které je z účinnosti od 30.5.2012 od odvodu osvobozena elektřina vyrobená ze slunečního záření ve výrobně elektřiny s instalovaným výkonem výrobny od 30 kW. Z toho vyplývá, že toto ustanovení § 17 zákona o podporovaných zdrojích energie nabylo sice účinnosti dnem vyhlášení – ode dne 30.5.2012, ovšem ve vztahu k účinnosti zákona o podporovaných zdrojích energie a z jeho ustanovení § 14 vyplývá, že osvobození od odvodu rozšířené i pro ostatní výrobny s instalovaným výkonem výrobny do 30 kW lze aplikovat až ode dne 1.1.2013. Podle § 14 je předmětem odvodu elektřina ze slunečního záření vyrobená v období od 1.1.2013 do 31.1.2013 v zařízení uvedeném do provozu v období od 1.1.2009 do 31.12.2010. Pro účely osvobození uvedeného v § 17 uvedeného zákona nelze pominout, že se navíc musí jednat o elektřinu vyrobenou ze slunečního záření od 1.1.2013 do 31.12.2013, což vyplývá z ustanovení § 14 zákona o podporovaných zdrojích energie. Proto nelze učinit závěr, že na elektřinu vyrobenou v období od 30.5.2012 do 31.12.2012 ve výrobně elektřiny s výkonem do 30 kW se osvobození v rozšířeném rozsahu dle § 17 vztahuje, elektřina tedy není osvobozena od povinnosti odvodu. Soud proto uzavřel, že plátce daně postupoval zákonným způsobem, v případě že vybral a odvedl předmětný odvod.

Soud proto uzavřel, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto byla žaloba podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodná zamítnuta.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který byl v řízení úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení nepožadoval.

Soud rozhodl rozsudkem bez jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas.

Poučení: Pokračování
- 6 -
10Af 555/2012

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích
dne 12. února 2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru