Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 550/2012 - 79Rozsudek KSCB ze dne 13.03.2013

Prejudikatura

10 Af 279/2011 - 32

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 Afs 33/2013 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10Af 550/2012 - 79

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce BS Park I. s.r.o., se sídlem Praha 1, Ostrovní 30/126, právně zastoupeného Mgr. Pavlem Wenzlem, advokátem, HKDW Legal s.r.o., advokátní kancelář, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 15, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 15.8.2012 č.j. 5879/12-1200, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému správnímu orgánu se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

(1) Žalobou doručenou dne 17.10.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 12.3.2012 č.j. 113500/12/077910302436, ze dne 12.3.2012 č.j. 114297/12/077910302436 a ze dne 12.4.2012 č.j. 222651/12/077910302673, ze dne 12.4.2012 č.j. 222554/12/077910302673, ze Pokračování
- 2 -
10Af 550/2012

dne 14.5.2012 č.j. 311015/12/077910302673, ze dne 14.5.2012 č.j. 310892/12/077910302673, ze dne 8.6.2012 č.j. 346154/12/077910302673, ze dne 8.6.2012 č.j. 346192/12/077910302673, ze dne 25.6.2012 č.j. 357197/12/077910302673 a ze dne 25.6.2012 č.j. 357098/12/077910302673, kterými byly zamítnuty stížnosti na postup plátce daně na základě ustanovení § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu a dle § 7e a 7g zák. č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ve znění pozdějších předpisů a tato rozhodnutí potvrzena.

(2) Žalobce zastává názor, že napadené rozhodnutí porušilo jeho ústavně zaručená práva. Namítl nedodržení zákonných garancí. Podle názoru žalobce zákonná garance obsažená v § 6 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb., v jeho případě dodržena nebude. Ustanovení o solárním odvodu by v rozsahu, ve kterém zabraňují dodržení zákonných garancí, neměla být aplikována, neboť jejich aplikace by byla protiústavní. V souvislosti s protiústavností odvodu žalobce dále poukázal na porušení principu právní jistoty, zákazu pravé retroaktivity a legitimního očekávání. Žalobce zastává názor, že byl ze strany státu poškozen neférovým zásahem do své majetkové sféry. Rozhodnutí je neústavní, odporující základním principům právního státu, je v rozporu s mezinárodními smlouvami a tento rozpor nebyl žalovaným zkoumán. Žalobce shrnul skutkový stav věci a průběh řízení. Poukázal na právní úpravu podpory výroby elektřiny ze slunečního záření, výkupní ceny a své legitimní očekávání.Dále argumentoval odvodem z elektřiny a citoval mezinárodní smlouvy, jejichž aplikace má přednost před zákonem. Žalovaný se nevypořádal s argumentací žalobce uvedenou ve stížnostech a odvolání. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

(3) Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na zákonný předpis o zavedení odvodu za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření v období od 1.1.2011 do 31.12.2013. V odvolacím řízení posoudil, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětná období. Hodnotil tedy aplikaci právního předpisu a uzavřel, že plátce nepochybil, odvod byl sražen a odveden ve správné výši a ve správné lhůtě. Namítaná protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nemohla být v řízení podle daňového řádu hodnocena, neboť tak správci daně nepřísluší, aby hodnotil soulad jednotlivých právních norem s ústavním pořádkem. Z žaloby je zcela zřejmé, že žalobní námitky směřují vůči zákonodárci, a proto žalovaný není oprávněn hodnotit postup zákonodárce při schvalování zákona. Žalovaný i správce daně postupovali v souladu s platnou právní úpravou. Námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí není důvodná.

III. Obsah správních spisů

(4) Ze spisů finančních orgánů vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti:

(5) Žalobce uzavřel se společností E.ON Distribuce, a.s. se sídlem České Budějovice smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy. V souladu se smlouvou dodal žalobce elektrickou energii v měsíci říjnu 2011, listopadu 2011, prosinci 2011, lednu 2012 a únoru 2012 na základě smlouvy č. 2010-S710802 a za měsíc říjen 2011, listopad 2011, prosinec 2011, leden 2012 a únor 2012 na základě smlouvy č. 2010-S710499. Distributor neuhradil žalobci výkupní cenu Pokračování
- 3 -
10Af 550/2012

v plné výši, ale z výkupní ceny srazil odvod za elektřinu ze slunečního záření podle § 7a a násl. zákona o podpoře.

(6) Žalobce proto podal stížnosti na postup plátce odvodu, jenž provedl příslušnou srážku, které správce daně posoudil výše uvedenými rozhodnutími jako nedůvodné a zamítl je. Plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem č. 180/2005 Sb. ve znění zákona č. 402/2010 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.1.2011. Podle tohoto zákona je poplatníkem odvodu výrobce elektřiny, plátcem je provozovatel přenosové soustavy, Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem formou výkupní ceny za kalendářní měsíc. Sazba odvodu činí 26 % a plátce je povinen odvést ji do 25 dnů po skončení odvodového období a ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu. Při správě odvodu se postupuje podle daňového řádu. V dané věci plátce svou zákonnou povinnost splnil, neboť podmínky pro odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření byly splněny. Plátce postupoval v souladu s účinnou právní úpravou, kterou je vázán.

(7) Proti rozhodnutí správce daně se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, jímž byl změněn zákon o podpoře výroby elektřiny. Nově zavedený odvod z elektřiny ze slunečního záření je jeho plátce povinen srazit nebo vybrat a odvést ve lhůtě 25 dnů po skončení odvodového období. Plátce nemá zákonnou možnost své povinnosti neplnit, aniž by mu nesplněním povinností nevznikla majetková či jiná sankční odpovědnost. Plátce daně postupoval z toho důvodu v souladu se zákonem. Rozhodnutí správce daně bylo vydáno v souladu se zásadami daňového řízení. Byly vzaty v úvahu všechny právní předpisy ve vzájemných souvislostech a zároveň bylo zkoumáno, zda daň byla sražena v zákonem stanovené výši. Další námitky odvolatele ohledně nesouladu zákona č. 402/2010 s ústavním pořádkem se žalovaný zabývat nemohl, neboť protiústavnost zákona přísluší řešit Ústavnímu soudu ČR.

IV. Právní názor soudu

(8) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. V dané záležitosti došlo ze zákona č.456/2011 Sb. o Finanční správě České republiky k 1.1.2013 k reorganizaci daňové správy tak, že došlo k zániku stávajících finančních orgánů zřízených podle zákona č. 531/1990 Sb., v územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů a ke vzniku orgánů Finanční správy České republiky podle § 1 odst. 2 a § 19 odst. 1 zákona o Finanční správě. Z toho vyplývá konkrétní změna, že na místo původně žalovaného správního orgánu finančního ředitelství nastupuje Odvolací finanční ředitelství s působností na celé území ČR.

(9) Předmětem přezkumu bylo učiněno rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti zamítnutí stížnosti správcem daně na postup společnosti E.ON Distribuce při provedení srážky a odvodu z elektřiny ze slunečního záření a toto rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný dospěl k závěru, že plátce odvodu ve správné výši odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětné období řádně srazil a odvedl.

(10) Žalobce především namítl rozpor zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů s ústavním pořádkem ČR a mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána. Pokračování
- 4 -
10Af 550/2012

Zdůraznil porušení principu důvěry v právo a zákazu retroaktivity, principu legitimního očekávání ochrany majetkových práv a svobody podnikání tak, jak zaručuje Listina základních práv a svobod.

(11) K tomu soud především poukazuje na platnou právní úpravu provedenou zákonem č. 402/2010 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelou došlo k uzákonění odvodu za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 ze zařízení uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010 (§ 7a/ zákona). Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny ze slunečního záření, plátcem provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny a sazba činí 26 %. Zákon upravuje způsob výběru odvodu a stanoví povinnost srazit nebo odvod vybrat a odvést jej správci daně do 25 dnů po skončení odvodového období.

(12) Pro posouzení převážné části námitek vyslovených žalobcem v žalobě postupoval soud podle nálezu Ústavního soudu ze dne 15.5.2012 č.j. Pl. ÚS 17/11, kterým Ústavní soud návrh na zrušení některých ustanovení zákona č. 180/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zamítl. Neshledal tvrzenou protiústavnost napadených ustanovení zákona, neboť se zabýval ústavností zavedení odvodu z elektřiny ze slunečního záření (novelizace zákona č. 180/2005 Sb. zákonem 402/2010 Sb.), přezkoumával ústavnost uvalení daně darovací na bezplatné použití povolenek (novelizace zákona č. 357/1992 Sb.) a ústavnost článku II. bod 2 – přechodných ustanovení zákona č. 346/2010 Sb., kterým se do budoucna ruší osvobození od daně z příjmů podle § 4 odst. 1 písm. e) nebo § 19 odst. 1 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (příjmy z provozu solárních zařízení). Ústavní soud dovodil, že zavedením odvodu za elektřinu ze slunečního záření došlo v podstatě ke změně výše podpory, která je provozovatelům FVE poskytována. Ustanovení § 7a – 7i působí účinky nepravé retroaktivity, neboť v jejich důsledku do budoucna dochází o částku představovanou výší odvodu ke snížení podpory výrobcům, jimž patnáctiletá doba garancí počala plynout před účinností zákona č. 420/2010 Sb. Zdaňovací období, v němž je vyrobená elektřina předmětem odvodu, účinností právního předpisu teprve počíná, předmětem odvodu není elektřina vyrobená před účinností zákona. Ústavní soud konstatoval obecnou přípustnost nepravé retroaktivity. Uvedl v této souvislosti ke zmiňovanému pojmu legitimního očekávání, jehož podstatou je majetkový zájem, že byl hodnocen v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Ústavní soud posuzoval i hledisko proporcionality a zájem provozovatelů FVE na zachování zákonem stanovené ceny bez dalšího krácení odvodem, který neshledal. Ústavní soud konstatoval, že je prioritní, že i po přijetí legislativních změn zůstala zachována podpora využití obnovitelných zdrojů energie v míře, která zajistí garanci výše příjmů. Neshledal diskriminaci výrobců solární energie, jejichž výrobny byly uvedeny do provozu od 1.1.2009 do 31.12.2010 oproti těm, kteří uvedli výrobny do provozu dříve. Nebyl porušen princip ústavní rovnosti. V citovaném nálezu je vysloven závěr, že přijetím zpochybněné právní úpravy se nejednalo o zásah, který by ve svém důsledku znamenal porušení ústavně zaručených práv dotčených subjektů, ať již se jedná o právo vlastnické či svobodu podnikání, případně nerespektování základních náležitostí demokratického a právního státu. Zpochybněná zákonná ustanovení nejsou v rozporu s ústavním pořádkem.

(13) Ve světle tohoto nálezu Ústavního soudu s odůvodněním v něm uvedeným dospěl soud k závěru, že odvod nebyl v rozporu s právním řádem České republiky. Zákonné garance poskytnuté výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů nebyly porušeny. Nedošlo k porušení principu nepravé retroaktivity ani legitimního očekávání. O pravou retroaktivitu se nejednalo. Nebylo shledáno porušení principu rovnosti a nediskriminace nebo principu proporcionality. Pokračování
- 5 -
10Af 550/2012

Soud neshledal zásah do majetkových práv ani porušení svobody podnikání. Těmito otázkami se zabýval Ústavní soud a ve výše citovaném nálezu jsou uvedeny argumenty Ústavního soudu, které jsou pro posouzení věci pro zdejší soud závazné. Pokud finanční orgány postupovaly v souladu se zákonem, který byl Ústavním soudem hodnocen jako souladný s ústavním pořádkem, je rozhodnutí věcně správné. Nejedná se o nesprávné právní posouzení věci.

(14) Dále soud uvádí, že námitky žalobce byly částečně vzneseny v obecné poloze a byly především namířeny proti platné právní úpravě, jejíž soulad s ústavním pořádkem přísluší řešit pouze Ústavnímu soudu. To ostatně v dané věci, jak je výše podrobněji uvedeno, nastalo. Krajskému soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nepřísluší se takto formulovanými žalobními námitkami, stejně jako žalovanému v daňovém řízení, zabývat. Žalovanému příslušelo posoudit správnost a zákonnost postupu plátce daně. Tuto povinnost žalovaný splnil a uzavřel, že plátce nepochybil, neboť odvod byl sražen a odveden ve správné výši a včas. Soud ve světle nálezu Ústavního soudu č.j. Pl. ÚS 17/2011 tento závěr potvrdil.

(15) Pokud žalobce namítal, že odvod je v rozporu s mezinárodními smlouvami, pak ani k tomuto tvrzení neposkytl ani v řízení před správními orgány, ani v řízení žalobním žádná konkrétní tvrzení ani důkazy. Ustal na obecném tvrzení, že zavedení a provádění odvodu jsou v v rozporu s příslušnými přímo aplikovatelnými ustanoveními mezinárodních smluv. K tomu soud proto pouze odkazuje na výše citovaný nález Ústavního soudu, který se zabýval výkladem zachování základních svobod, ochranou vlastnictví, neporušení zákazu diskriminace, svobody podnikání a výkladem právních norem se zřetelem k mezinárodním smlouvám, kterými je Česká republika vázána. Neshledal rozpor dané právní úpravy s žalobcem označenými mezinárodními smlouvami. Žalobci ani nelze přisvědčit, že Ústavní soud nepřezkoumával konkrétní právní předpis z hlediska mezinárodních závazků, případně komunitárního práva. Navíc soud poukazuje na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2001/77/S ze dne 27.9.2001 a směrnici týchž orgánů č. 2009/28/S z 23.4.2009, které nestanovují povinnost podpory solárních elektráren na volné ploše a podpory ostrovních elektrických systémů ani nepředepisují způsob podpory obnovitelných zdrojů. Proto k porušení předpisů komunitárního práva dojít nemohlo.

(16) Soud proto uzavřel, že žalovaný nerezignoval na své základní povinnosti, ani neignoroval argumentaci žalobce. S tou se vypořádal stručně, úvahu ohledně porušení mezinárodních smluv blíže nerozvedl. Ani žalobce však blíže v této souvislosti v odvolání neargumentoval. Neuvedl konkrétní odvolací námitky, v jakém směru mělo k porušení mezinárodních smluv dojít. Proto i žalovaný vypořádal tuto odvolací námitku v obdobném rozsahu. Stručnost a obecné vypořádání odvolací námitky může mít maximálně za následek procesní pochybení bez vlivu na zákonnost rozhodnutí.

(17) Ve všech těchto souvislostech je třeba nalézt odpověď na úspěšnost žalobních tvrzení. Úkolem soudu je při dodržení zásady subsidiarity a minimalizace zásahů do správních řízení posoudit v mezích žalobních námitek vznesených ve lhůtě 2 měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí, zda bylo rozhodnutí vydáno v souladu se zákonem. Použil-li správní orgán správní uvážení, pak jen pouze to, zda toto uvážení nevybočilo z mezí a hledisek daných zákonem. Správní soudy jsou soudy přezkumnými a nemohou nahrazovat úvahy správních orgánů. Jiný postup by zpochybňoval samotnou koncepci správního soudnictví založenou na přezkumu správních rozhodnutí. Soud proto ani tuto žalobní argumentaci nepovažoval za důvodnou.

Pokračování
- 6 -
10Af 550/2012

(18) Další námitky, které žalobce uvedl ve vyjádření z 5.2.2013 byly soudu předloženy po uplynutí lhůty 2 měsíců, ve které lze vznášet či rozšiřovat žalobní námitky. Soud proto se již těmito dalšími námitkami zabývat nemohl. Soud neshledal opodstatněný ani návrh žalobce, aby byla věc předložena Soudnímu dvoru Evropské unie k rozhodnutí o předběžné otázce. K tomu lze odkázat i na judikaturu NSS, konkrétně rozsudek sp.zn. 1Afs 80/2012 ze dne 20.12.2012, kde soud pod bodem (42) uvedl: „. . . neshledal soud žádného důvodu pro položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. Aplikovaná protiprávní úprava odvodu za elektřinu ze slunečního záření nemá předobraz v řádné z norem evropského práva a žádná z těchto norem ani zavedení tohoto odvodu nebrání ...“

V. Závěr, náklady řízení

(19) Soud proto uzavřel, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto byla žaloba podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodná zamítnuta.

(20) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který byl v řízení úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení nepožadoval.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Pokračování
- 7 -
10Af 550/2012

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 13. března 2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru