Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 510/2012 - 61Rozsudek KSCB ze dne 31.01.2013

Prejudikatura

10 Af 279/2011 - 32

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Afs 22/2013 (zastaveno)

přidejte vlastní popisek

10Af 510/2012 - 61

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Sun Ship 04 s.r.o., se sídlem v Uherském Hradišti, Protzkarova 51, zast. Mgr. Filipem Lederem, advokátem v Brně, Lidická 57, proti žalovanému Odvolacímu

finančnímu ředitelství Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 14.6.2012 č.j. 4529/12-1200, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 16.8.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14.6.2012, 4529/12-1200, jímž byla zamítnuta odvolání žalobce proti zamítnutí stížností správcem daně na postup plátce daně a tato prvostupňová rozhodnutí potvrzena.

Napadené rozhodnutí vydalo Finanční ředitelství v Českých Budějovicích, které působilo v odvolacím řízení jako územní finanční orgán podle zák. č. 531/1990 Sb. Ve smyslu § 20 odst. 2 zák. č. 456/2011 Sb., o finanční správě České republiky, v novelizovaném znění se odvolací instancí od 1.1.2013 rozumí Odvolací finanční ředitelství v Brně.

Pokračování
- 2 -
10Af 510/2012

V žalobě se popisuje skutkový stav za jednotlivá zdaňovací období, nezákonnost rozhodnutí je dovozována z toho, že bylo postupováno v rozporu se smlouvou o dodávce elektrické energie a došlo k nepřípustnému zásahu do ústavou chráněných práv žalobce. Ústavnost zákona byla sice posouzena Ústavním soudem, který nebral zřetel ke specifickým případům jednotlivých výrobců elektrické energie. Právě žalobcův případ je hodný zvláštního zřetele, kdy dochází k porušování jeho individuálních práv a oprávněných zájmů. Při aplikaci zákona nebyly zohledněny náklady žalobce na výrobu energie a došlo k zásahu do vlastnického práva žalobce a jeho práva na podnikání. Žalobce zákon chápe jako protiústavní, vzhledem k záruce návratnosti investice, porušení zásady legitimního očekávání pro nepřípustnou legislativní techniku.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na zákonný předpis o zavedení odvodu za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření v období od 1.1.2011 do 31.12.2013. Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny ze slunečního záření, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy.

V souzené věci žalovaný posuzoval, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětná období. Žalovaný pak hodnotil aplikaci právního předpisu a shledal, že plátce nikterak nepochybil, odvod srazil a odvedl ve správné výši a ve správné lhůtě. K posouzení ústavnosti nejsou finanční orgány kompetentní, ústavnost zákona byla posouzena Ústavním soudem tak, že návrh byl zamítnut. Aplikací zákona nedošlo k porušení ústavních práv žalobce. Formulace žalobních námitek směřuje vůči zákonodárci, na finančních orgánech je, aby přijatý zákon respektovaly a aplikovaly. K žalobnímu tvrzení o tom, že případ žalobce je hodný zvláštního zřetele, je odkazováno na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 17/11 o tom, že zásah ve svém důsledku neznamená porušení ústavně zaručených práv dotčených subjektů, ať již jde o právo na vlastnictví či právo na podnikání, případně nerespektování dalších zásad demokratického a právního státu. V odvolacím řízení pak bylo posuzováno, zda plátce odvodu srazil odvod ve správné výši a včas jej odvedl.

Ze spisů finančních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

Mezi žalobcem a společností E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy.

Žalobce fakturoval distributorovi za měsíc září 2011 částku 1.702.608,36 Kč, za měsíc říjen 2011 částku 1.000.234,32 Kč, za měsíc listopad 2011 částku 619.474,01 Kč a za měsíc prosinec 2011 částku 301.677,85 Kč. Současně s fakturací množství dodané elektrické energie uplatnil daň z přidané hodnoty. Tyto faktury nebyly uhrazeny v plné výši.

Žalobce podal u Finančního úřadu v Českých Budějovicích stížnosti na postup plátce daně shodného obsahu s uplatněnými žalobními body.

Stížnosti žalobce projednal Finanční úřad v Českých Budějovicích, který je rozhodnutími ze dne 26.1.2012, 23.3.2012, 30.3.2012 a 4.4.2012 zamítl. Odkázal na změnu zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů provedené zákonem č. 402/2010 Sb., podle jehož ustanovení § 7a) a násl. je předmětem odvodu elektřina vyrobená ze slunečního záření za konkrétní období v určitých zařízeních. Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně Pokračování
- 3 -
10Af 510/2012

z přidané hodnoty hrazená plátcem formou výkupní ceny za kalendářní měsíc. Sazba odvodu činí 26 % a plátce je povinen odvést ji do 25 dnů po skončení odvodového období a ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu. Při správě odvodu se postupuje podle daňového řádu. V dané věci plátce svou zákonnou povinnost splnil, protože podmínky pro odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření byly splněny. Plátce postupoval v souladu s účinnou právní úpravou, kterou je vázán.

O odvoláních žalobce uplatněných v podstatě z obdobných důvodů obsažených v žalobě rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, jímž byl změněn zákon o podpoře výroby elektřiny. Novelizací byl zaveden odvod z elektřiny ze slunečního záření a takový odvod je jeho plátce povinen srazit nebo vybrat a odvést do 25 dnů po skončení odvodového období. Plátci odvodu není dána žádná zákonná možnost svým povinnostem nedostát, aniž by mu nesplněním uvedených povinností nevznikla majetková a sankční odpovědnost. Plátce daně proto postupoval v souladu se zákonem. Rozhodnutí správce daně bylo vydáno v souladu se zásadami daňového řízení, byly vzaty v úvahu všechny právní předpisy ve vzájemných souvislostech a bylo zkoumáno, zda plátce srazil daň v zákonem stanovené výši. Další námitky odvolatele vztahující se k ústavnosti úpravy odvodu nejsou na posouzení finančních orgánů, přičemž ústavnost zákona byla posouzena v nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. Pl. ÚS 17/11 z 15.5.2012.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Zákonem č. 402/2010 Sb. byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelizací byl uzákoněn odvod za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 v zařízeních uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010 (§ 7a/ zákona). Poplatníkem odvodu je výrobce, který vyrábí elektřinu ze slunečního záření, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny, přičemž sazba činí 26 %. Zákon dále upravuje způsob výběru odvodu, který mu ukládá povinnost srazit nebo odvod vybrat a odvést jej správci daně do 25 dnů po skončení odvodového období.

Ze smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje a fakturace žalobce pro distribuční společnost je zřejmé, žalobce dodal distributorovi elektřiny elektřinu vyrobenou ze slunečního záření. Tím se stal poplatníkem odvodu, distributor pak plátcem daně. Jestliže plátce daně, E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice, odvod srazil a odvedl jej správci daně, pak postupoval zcela v souladu se zákonem.

Odvod se vybírá srážkou podle hlavy VI daňového řádu a poplatníkovi odvodu přísluší jako opravný prostředek stížnost na postup plátce daně podle § 237 daňového řádu. Jestliže plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem, jsou rozhodnutí finančních orgánů obou instancí o stížnosti žalobce na postup plátce věcně správná. Proto nelze přisvědčit žalobnímu bodu o nesprávném právním posouzení věci.

Je-li v žalobě v podstatě argumentováno postupem odporujícím smlouvě o dodávce elektřiny, je zapotřebí poukázat na to, že odvod ve smyslu prve citovaných právních norem byl založen zákonem veřejnoprávní povahy, který je pro žalobce závazný. Tento zákon zavazuje též společnost E.ON Distribuce jakožto plátce odvodu a i jeho povinností je Pokračování
- 4 -
10Af 510/2012

zákonnou úpravu respektovat, což bylo také učiněno. Jestliže bylo postupováno v souladu se zákonem, nemůže být provedení odvodu nezákonné a napadené rozhodnutí proto z důvodu tvrzeného v žalobě vadné není.

Rozpor s ústavním pořádkem je spatřován v zásahu do práva na vlastnictví v souvislosti s náklady žalobce vynaloženými na výrobu elektrické energie. Z tohoto hlediska se ústavností zákona zabýval Ústavní soud v nálezu publikovaném pod č. Pl. ÚS 17/11 ze dne 15.5.2012. Ústavní soud se zabýval netoliko retroaktivitou, jak je z odůvodnění nálezu jednoznačně seznatelné a ve své podstatě snížení podpory pro provozovatele fotovoltaických elektráren nepovažuje za zásah do ústavního práva na vlastnictví. Ústavní soud shledal, že podpora využití obnovitelných zdrojů energie zůstává zachována v takové míře, která výrobcům elektřiny zajišťuje při podpoře výkupních cen návratnost investice ve lhůtě patnácti let. Nelze tudíž žalobci přisvědčit, že napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do jeho vlastnického práva se zřetelem k nákladům na provoz daného zařízení. Změna provedená zákonem zjednodušeně znamená návratnost investice v delším časovém období, než bylo původně očekáváno. To však neznamená porušení principu právní jistoty a legitimního očekávání. Ústavní soud v té souvislosti připomněl, že z právní úpravy nelze dovozovat její neměnnost do budoucna.

Je-li argumentováno legislativní technikou, pak i ohledně této námitky odkazuje soud na označený nález Ústavního soudu, který procesní vady z hlediska ústavnosti při přijetí daného zákona neshledal.

Tvrdí-li žalobce, že právě jeho případ je hodný zvláštního zřetele, pak soud připomíná, že podle § 75 odst. 1 s.ř.s. vychází při přezkoumání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí. Tímto rozhodnutím byl přezkoumáván postup plátce daně a nikoliv žalobcův ekonomický stav.

Je-li v žalobě poukázáno na retroaktivní působení zákona, pak i v tomto ohledu se soud cítí vázán označeným nálezem Ústavního soudu, který shledal, že v dané věci jedná se o retroaktivitu nepravou a ta je v souzené věci přípustná.

Žalobní tvrzení o tom, že Ústavní soud se nezabýval zachováním dosavadní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů, nemá oporu v nálezu Ústavního soudu, kterého se žalobce dovolává. V nálezu se výslovně uvádí, že z žádného předpisu nevyplývá nemožnost změny výše podpory formou daňové regulace, byl poměřován zájem provozovatelů fotovoltaických elektráren se zájmem veřejným, kdy bylo poukázáno na to, že podpora takových provozovatelů se děje konečnými spotřebiteli a prostřednictvím státního rozpočtu a zásah do takové podpory byl posouzen jako ústavní mimo jiné i pro hodnocení doby návratnosti vynaložené investice.

Daný zákon byl posouzen jako souladný s ústavním pořádkem České republiky. Aplikací tohoto zákona nemohlo proto dojít k nepřípustnému zásahu do ústavně chráněných práv žalobce.

Soud proto uzavřel, že pro důvody uvedené v žalobě není napadené rozhodnutí vadné.

V žádosti o projednání žaloby bez jednání žalobce doplnil, že v jeho věci je zapotřebí zvolit individuální přístup, zavedení daně má na žalobce rdousící efekt, což by mělo být prokázáno znaleckým posudkem z oboru ekonomie. K takto doplněné žalobě soud poukazuje Pokračování
- 5 -
10Af 510/2012

především na ustanovení § 71 odst. 2 s.ř.s., podle kterého lze žalobní body doplňovat výlučně ve lhůtě dvou měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí. Přezkoumávané rozhodnutí bylo vydáno 14.6.2012 a žalobci bylo doručeno dne 15.6.2012. Doplnit žalobní body proto bylo možno pouze do 15.8.2012. Jestliže k rozšíření žaloby došlo podáním doručeným soudu dne 7.1.2013, stalo se tak po uplynutí lhůty pro rozšíření žalobních bodů a k takto rozšířené žalobě nelze přihlížet. Soud pouze v této souvislosti poukazuje na to, že předmětem rozhodování byl postup plátce daně při provádění srážky odvodu a nic jiného v tomto řízení nebylo hodnoceno, ani hodnoceno být nemohlo. Pro požadavky vznesené žalobcem tu jsou jiné instituty daňového řízení.

Protože soud se nezabýval a nemohl zabývat dopadem odvodu na žalobce ve věci právě projednávané, nebylo zapotřebí doplňovat řízení znaleckým posudkem z oboru ekonomie.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Pokračování
- 6 -
10Af 510/2012

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 31. ledna 2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru