Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 5/2011 - 21Rozsudek KSCB ze dne 20.04.2011

Prejudikatura

5 Afs 8/2005


přidejte vlastní popisek

10Af 5/2011 – 21

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně N. A., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.11.2010, č.j. 5782/10-1100, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 19.5.2010, kterými byla dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2006 ve výši 22 240,- Kč a sdělena povinnost platit penále ve výši 4 448,- Kč, dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2007 ve výši -4 475,- Kč a dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2008 ve výši 16 410,- Kč, snížen daňový bonus a sdělena povinnost platit penále ve výši 3 282,- Kč.

Žalobkyně namítá nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, zejména porušení ustanovení § 2 odst. 1, 2, 3, § 16 odst. 4 písm. b), c), e), f) a § 31 odst. 2, 4 a § 50 odst. 3 daňového řádu, v důsledku čehož byla porušena její práva a došlo k zásahu do spravedlivého procesu, jež je garantován Listinou základních práv a svobod. Žalobkyně nesouhlasí s postupem správce daně, kdy příjmy a náklady, které její manžel zahrnul do Pokračování
- 2 -
10Af 5/2011

dílčího základu daně z příjmů z podnikání a z jiné samostatně výdělečné činnosti dle § 7 zákona o daních z příjmů, klasifikoval jako ostatní příjmy dle § 10 odst. 1 uvedeného zákona a o tyto příjmy zvýšil dílčí základ daně podle § 10 zákona o daních z příjmů. Šlo o výnosy a náklady vykázané z činnosti „organizování sportovních soutěží“. Žalobkyně nesouhlasí se žalovaným, že ohledně této činnosti není její manžel podnikatelem, a proto tyto příjmy jsou nahodilými příjmy ve smyslu § 10 zákona o daních z příjmů. Manžel žalobkyně je nepochybně podnikatel, je držitelem živnostenských oprávnění, veškerý jeho majetek sloužící k podnikání má zařazen do obchodního majetku. Z registru ekonomických subjektů je seznatelné, že je fyzickou osobou podnikající podle živnostenského zákona. Správce daně si mohl opatřit důkazní prostředky při daňové kontrole v jeho provozovně, kde se nachází důkazní prostředky, fotografie ze soutěží, poháry, diplomy a věnce pro vítěze. Nelze pojímat důkazní břemeno extenzivně na prokazování jakýchkoliv skutečností. Daňový subjekt splní svoji povinnost důkazní ve vztahu k tvrzením, která správci daně předestře, prokáže-li tato tvrzení svým účetnictvím, ledaže správce daně prokáže, že ve vztahu k těmto tvrzením je účetnictví daňového subjektu nevěrohodné. Za rozhodnou skutečnost považuje nesprávně žalovaný sdělení, že z činnosti organizování sportovních činností neočekával přímý zisk. Tímto postupem žalovaný porušuje § 2 a § 31 daňového řádu, neboť nepřihlíží ke všemu, co bylo v rámci daňového řízení zjištěno (účetnictvím prokázaný zisk a samostatně vedená evidence) a požaduje prokázat skutečnosti známé mu z jeho činnosti.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Správce daně se řídil nařízením vlády č. 469/2000 Sb., které vymezuje obsahové náplně jednotlivých živností. V příloze č. 4 tohoto nařízení je uvedeno, že obsahem volné živnosti „organizování sportovních soutěží“ je organizování a pořádání sportovních soutěží a činnosti sloužící k podpoře a propagaci sportu, dále činnost agentů a agentur zastupujících výkonné sportovce za účelem zajištění účasti na sportovních soutěžích. Obsahem této činnosti však není poskytování tělovýchovných služeb, tj. činnost trenérů, ani činnost amatérských výkonných sportovců. Činnost vykonávaná manželem žalobkyně tedy není podřaditelná pod volnou živnost organizování sportovních soutěží. Správce daně vycházel z definice obsažené v obchodním zákoníku v § 2 odst. 1, dle něhož podnikáním je soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku. Pokud tedy osoba provádí svou činnost bez splnění zákonem stanovených podmínek, tak není podnikatelem. Proto ani příjmy z takto provozované činnosti nelze podřadit pod příjmy zařazené v § 7 zákona o daních z příjmů, tedy příjmy z podnikání, ale jedná se o příjmy dle § 10 zákona o daních z příjmů. Rozhodnou skutečností pro stanovení daňové povinnosti nebylo sdělení žalobce, že z uvedené činnosti neočekával zisk. Ze zprávy o daňové kontrole vyplývá, že do daňových výdajů v rozporu s § 24 zákona o daních z příjmů byly zahrnuty i výdaje, které neslouží k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, čímž rovněž došlo ke zvýšení základu daně a daně.

Ze správního spisu byly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Správce daně zahájil u žalobkyně dne 14.12.2009 daňovou kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006, 2007 a dne 12.5.2010 daňovou kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008.

Žalobkyně měla živnostenské oprávnění na vedení účetnictví a vedení daňové evidence. Předmětem příjmů v roce 2006 – 2008 byly pouze příjmy plynoucí ze spolupráce s manželem M. A., její podíl jako spolupracující osoby činil 50 %.

Pokračování
- 3 -
10Af 5/2011

Předmětem podnikání manžela žalobkyně v tomto období byl nákup, prodej a skladování paliv a maziv, provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy, silniční motorová doprava, nákladní a obchodní činnost, rovněž měl živnostenské oprávnění na předmět činnosti „organizování sportovních soutěží“. Podnikatelskou činnost provozoval ve spolupráci s žalobkyní, rozděloval na ni podíl na výsledku hospodaření ve výši 50 %.

Manžel žalobkyně do protokolu dne 7.10.2009 k činnosti organizování sportovních soutěží uvedl, že jeho činnost spočívala ve vedení juniorského týmu motokrosu, organizování pomoci při zabezpečování soutěží motokrosu, tréninků a soustředění. Výnosy a náklady vykázané z této činnosti žalobce zahrnul do dílčího základu daně z příjmů z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti dle § 7 zákona o daních z příjmů. Rozdíl mezi vykázanými výnosy a náklady z této činnosti v roce 2006 činil -108 502,37 Kč, v roce 2007 60 093,88 Kč a v roce 2008 -287 013,85 Kč. Pro činnosti sportovního klubu zřídil samostatný bankovní účet, faktury přijaté jsou odlišeny samostatnou číselnou řadou a rovněž příjmy a výdaje v hotovosti jsou účtovány odděleně vlastní číselnou řadou. Činnost sportovního klubu je účtována na analyticky odlišené účty.

Ve zprávě o daňové kontrole správce daně učinil závěr, že manžel žalobkyně zahrnul do dílčího základu daně dle § 7 zákona o daních z příjmů náklady a výnosy, které nelze zahrnout s ohledem na skutečnost, že se jedná o náklady a výnosy nesouvisející s jeho podnikáním, činnost, kterou nazývá organizování sportovních soutěží je ve skutečnosti dle vyjádření žalobce vedením juniorského týmu motokrosu, kdy pomáhá při zabezpečování soutěží, tréninků a soustředění, tato činnost je jím brána jako nezisková, není vymezena stanovami, zakládací listinou ani ustanovením přípravného výboru, činnost žalobce vykazuje znaky sportovního klubu, kde vystupuje jako její zástupce. Dle správce daně se tedy nejedná o činnost, na kterou má vydáno živnostenské oprávnění, proto nelze náklady a příjmy z této činnosti považovat za náklady a příjmy dle § 7 zákona o daních z příjmů, ale o ostatní příjmy zahrnuté do dílčího základu daně dle § 10 a výdaje vztahující se k těmto příjmům lze uplatnit pouze do výše příjmů v souladu s § 10 odst. 4 zákona o daních z příjmů.

Na základě kontrolních závěrů uvedených ve zprávě o daňové kontrole byly správcem daně vydány dodatečné platební výměry o dodatečném vyměření daně z příjmů fyzických osob za uvedená zdaňovací období roku 2006, 2007 a 2008, jak je uvedeno v předchozí pasáži rozsudku.

Žalobkyně se proti dodatečným platebním výměrům odvolala, zejména vyslovila nesouhlas s posouzením příjmů, které byly deklarovány jako příjmy z činnosti organizování sportovních soutěží. Správci daně nepřísluší hodnotit, které živnostenské oprávnění je správné a odpovídá činnosti daňového subjektu, činnost organizování sportovních soutěží byla vykonávána dlouhodobě a soustavně, v roce 2007 z této činnosti bylo dosaženo zisku. Odvolání žalobkyně proti platebním výměrům Finančního úřadu v Jindřichově Hradci bylo napadeným rozhodnutím jako nedůvodné zamítnuto.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.

Z výpisu ze živnostenského rejstříku vyplývá, že manžel žalobkyně má mimo jiné jako předmět podnikání povoleno provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti. Ode dne 6.1.2005 má povoleno organizování sportovních soutěží.

Pokračování
- 4 -
10Af 5/2011

Z nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kde jsou vymezeny obsahové náplně jednotlivých činností, z přílohy č. 4, bodu 118 vyplývá, že obsahem volné živnosti - organizování sportovních činností je považováno organizování a pořádání sportovních soutěží a činností sloužících podpoře a propagaci sportu, činnost agentur a agentů zastupujících výkonné sportovce za účelem zajištění účasti na sportovních soutěžích apod. činnost výkonných sportovců případně rozhodčích provozovaná samostatně a za účelem dosažení zisku. Obsahem činnosti není poskytování tělovýchovných služeb (činnost trenérů) ani činnost amatérsky výkonných sportovců.

Manžel žalobkyně k dotazu správce daně ohledně vymezení činnosti, kterou fakticky prováděl, uvedl, že se jednalo o vedení juniorského týmu motokrosu. K dotazu správce daně, které soutěže organizoval, sdělil, že na některých soutěžích se podílel jako spoluorganizátor a pomáhal při zabezpečování soutěží, tréninků a soustředění, konkrétní akce neuvedl. Činnost organizování sportovních soutěží není vymezena stanovami ani zakládací listinou či ustanovením přípravného výboru. Příjmy z činnosti organizování sportovních soutěží jsou peněžní a nepeněžní dary. Jedná se pouze o drobný spotřební materiál ve formě reklamních vzorků. Další příjmy z uvedené činnosti nemá, ty plynou pouze z prodeje motorek a v malé míře z prodeje pneumatik na motorky. Motokrosové motocykly zařazené v majetku žalobce v roce 2006 a 2007 využíval M. A., M. G., J. H. Peněžní dary byly poskytnuty jednak na startovné, jednak na pořízení motocyklů. Ve sponzorských smlouvách je jmenovitě uveden člen týmu, pro jehož sportovní aktivity bude motorka z daru zakoupena. Jako náklad byly zaúčtovány odpisy motocyklů a režijní náklady. V roce 2007byla nákladem zůstatková cena prodávaných motocyklů a kurzové rozdíly vzniklé nákupem motocyklů.

Z uvedeného vyplývá, že tak jak byla manželem žalobkyně dle obsahu činnost vykonávána a shora uvedena, nelze ji podřadit pod živnost organizování sportovních soutěží.

Manžel žalobkyně v účetnictví vede motokrosový tým jako „sportovní klub“. Ze zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů - § 1 odst. 3 písm. b) vyplývá, že se nevztahuje na sdružování občanů k výdělečné činnosti nebo zajišťování řádného výkonu určitých povolání, z čehož je zřejmé, že fyzická osoba postavení sportovního klubu nemá. Tím může být pouze právnická osoba – občanské sdružení, které je registrováno Ministerstvem vnitra. Z charakteru činnosti občanských sdružení vyplývá, že se jedná o neziskové společnosti.

Z § 2 odst. 1 obchodního zákoníku vyplývá, že podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Kdo je podnikatelem, je definováno v § 2 odst. 2 obchodního zákoníku. Jestliže osoba vykonává podnikatelskou činnost bez splnění zákonem stanovených podmínek, nemá status podnikatele a příjmy takto dosažené se klasifikují jako příjmy z podnikání, tedy příjmy dle § 7 zákona o daních z příjmů. Za příjem se podle § 7 zákona z činnosti vykazující znaky podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti nepovažuje příjem, který lze vykonat pouze na základě povolení, registrace nebo jiného souhlasu příslušného orgánu. Pokud poplatník toto povolení, registraci nebo jiný souhlas nemá, jedná se o příjmy zdaňované dle § 10 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Soud se ztotožnil se závěrem správce daně, že příjmy ze shora provozované činnosti nelze podřadit pod příjmy dle § 7 zákona o daních z příjmů, tedy příjmy z podnikání, ale že se jedná o příjem dle § 10 odst. 1 zákona o daních z příjmů, neboť manžel žalobkyně prováděl uvedenou činnost bez příslušného živnostenského oprávnění.

Pokračování
- 5 -
10Af 5/2011

Podle § 7 odst. 1 zákona o daních z příjmů se za příjmy z podnikání považují a) příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, b) příjmy ze živnosti, c) příjmy z jiného podnikání podle zvláštních předpisů, d) podíly společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů komanditní společnosti na zisku. Manžel žalobkyně tvrdí, že vykonával samostatně soustavnou činnost, nesplňuje však podmínky pro to, aby tato jeho činnost mohla být považována za výkon živnosti, jestliže ji provozoval bez živnostenského oprávnění. Správce daně proto nepochybil, nepodřadil-li příjmy pod § 7 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů, neboť se nemohlo jednat o příjmy z živnosti. Z povahy dosažených příjmů vyplývá, že se nemohlo jednat ani o žádný jiný příjem podle § 7 odst. 2 zákona o daních z příjmů. Žalobkyně vylučuje aplikaci uvedeného ustanovení z toho důvodu, že se nejednalo o příjmy příležitostné a jednorázové. Ostatními příjmy podle § 10 zákona jsou příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku, pokud nejde o příjmy podle § 6 – 9. Uvedené ustanovení obsahuje pouze demonstrativní výčet příjmů, o které by se mohlo jednat. Tento výčet přichází však v úvahu až tehdy, lze-li dospět k závěru o tom, že nelze příjem podřadit pod některý z předchozích § 6 - § 9 zákona o daních z příjmů. Tak tomu bylo i v případě manžela žalobkyně.

Žalobkyně namítá, že správce daně si mohl ověřit důkazní prostředky vypovídající a konkretizující, jakým způsobem byla propagace a reklama hlavní činnosti zajištěna v případě, že správce daně prováděl kontrolu v provozovně žalobce, kde se tyto důkazní prostředky nacházejí, a to např. fotografie ze soutěží, různá ocenění, poháry, diplomy a věnce pro vítěze. Ze spisu žalovaného vyplývá, že daňový subjekt byl vyzván k doložení skutečností, že činnost organizování sportovních soutěží měla charakter reklamy a propagace, žádné důkazní prostředky k tomuto tvrzení nepředložil. K uvedené námitce soud poznamenává, že důkazní břemeno leží na daňovém subjektu. Bylo proto povinností daňového subjektu dkaůzní prostředek předložit, eventuelně na něj poukázat, důkazní povinnost však splněna nebyla. Žalobkyně až v doplnění odvolání uvedla, že náklady spojené s předmětnou činností jsou nákladem na reklamu a propagaci, což nemá oporu v účetnictví v případě, že bylo účtováno o předmětné činnosti organizování sportovních soutěží odděleně, na samostatných analytických účtech, faktury měly samostatnou číselnou řadu, stejně tak vlastní číselnou řadu měly i účtované příjmy a výdaje v hotovosti. Manžel žalobkyně měl zřízen i pro předmětnou činnost samostatný bankovní účet, proto byl žalovaným učiněn správný závěr, že jeho tvrzení uvedené v odvolání bylo kvalifikováno jako účelové, nemající oporu v jeho účetnictví. Žalobkyně nebyla krácena na svých právech, neboť do doby než bylo o odvolání rozhodnuto, mohla údaje v odvolání doplňovat a pozměňovat ve smyslu ustanovení § 48 odst. 7 daňového řádu účinného ke dni 31.12.2010.

Z obsahu napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by rozhodnou skutečností pro stanovení daňové povinnosti bylo tvrzení, že z této činnosti neočekával zisk, neboť za situace, že byla dodatečně stanovena daňová povinnost za uvedená zdaňovací období nejen z důvodů překvalifikace příjmů vykazovaných jako příjem z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti do ostatních příjmů dle § 10 zákona o daních z příjmů, neboť ze zprávy o daňové kontrole vyplývá, že byly zahrnuty do daňových výdajů mimo jiné náklady v rozporu s § 24 zákona o daních z příjmů, tedy výdaje které nesloužily k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Tím došlo ke zvýšení základu daně a daně (např. v roce 2006 byly zahrnuty jako výdaj do daňově účinných nákladů náklady na vytápění rodinného domu Velký Ratmírov čp. 5), přestože prostory, které v uvedené nemovitosti jsou užívány, k podnikatelské činnosti odpovídají 10 % celkové plochy domu. Obdobně bylo postupováno i v roce 2007, kdy neoprávněně byly zahrnuty do výdajů náklady vynaložené na vytápění celého objektu.

Pokračování
- 6 -
10Af 5/2011

Ze strany finančních orgánů rovněž nedošlo k porušení základní zásady daňového řízení zakotvené v § 2 daňového řádu, neboť ze strany finančních orgánů bylo přihlíženo ke všem zajištěným důkazům, zejména bylo vycházeno z údajů uváděných daňovým subjektem i z účetnictví a vedené evidence.

Ze spisu žalovaného vyplývá, že přestože manžel žalobkyně dosáhl z činnosti organizování sportovních soutěží v roce 2007 zisku, nebyl toto hlavní motiv, neboť jako důvod provozování předmětné činnosti byla jeho snaha o podporu sportovní činnosti motokrosového týmu, jehož členem byl jeho syn.

Rozhodnutí je přezkoumatelné, obsahuje zákonem stanovené náležitosti. V odůvodnění jsou shrnuty výsledky daňového řízení, zjištěný skutkový stav a právní posouzení i jakými úvahami byl správce daně při rozhodování veden.

Soud z důvodů uvedených shora učinil závěr, že ze strany správce daně byl správný postup v případě, že zařadil příjmy z činnosti organizování sportovních soutěží dle § 10 zákona o daních z příjmů, neboť nebylo neprokázáno, že jím uvedená činnost byla podnikáním ve smyslu § 7 tohoto zákona. Soud shledal žalobní námitky nedůvodnými, a proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch, náhradu nákladů řízení nepožadoval.

Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým postupem souhlas.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 20. dubna 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru