Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 493/2012 - 42Rozsudek KSCB ze dne 10.04.2013

Prejudikatura

1 Afs 132/2008 - 82

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Afs 55/2013 (zrušeno + zrušení rozhodnutí spr. orgánu)

přidejte vlastní popisek

10Af 493/2012 - 42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce SILON s.r.o., se sídlem Planá nad Lužnicí, Průmyslová 451, zastoupeného daňovým poradcem Ing. Radkem Lančíkem, Divadelní 4, Brno, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 11.5.2012 č.j. 2627/12-1200, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného shora uvedeného jednacího čísla, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání do rozhodnutí Finančního úřadu v Táboře ze dne 14. 12. 2011, kterým byla žalobci dodatečně doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2008.

Důvodem zamítnutí odvolání bylo neuznání úroků a vedlejších nákladů z úvěrů použitých na pořízení akcií společnosti SILON a.s. a v nákladech vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve výši 61.804.862,28 Kč, kdy tato částka se skládá z poplatku za předčasné splacení půjčky ve výši 49.940.048,85 Kč, z běžících úroků souvisejících s touto půjčkou a dále z úroků z akvizičního úvěru a nákladů na poradenství a poplatků za úvěr.

Pokračování
- 2 -
10Af 493/2012

V žalobě žalobce uvádí, že by souhlasil s právním názorem žalovaného ohledně ust. § 25 odst. 1 písm. i) zákona o daních z příjmů pouze v případě, kdyby žalobce vlastnil akcie společnosti SILON a.s. pasivně, tedy jen za účelem získání dividend. Toto však neplatí, jestliže získání podílu v dceřiné společnosti je z aktivního důvodu, tedy z důvodu využití podnikání dceřiné společnosti pro potřeby mateřské společnosti. Pak totiž získání akcií společnosti SILON a.s. není jen z důvodu získání dividend, ale také z důvodu získání zdanitelných příjmů z podnikaní žalobce s využitím podnikání společnosti SILON a.s. Důkazem toho je fúze s rozhodným dnem 1. 7. 2005. Od tohoto dne nejde dle žalobce již o získání akcií společnosti SILON a.s. z důvodu získání dividend, nýbrž jde o získání podílu ve společnosti SILON a.s. za účelem získání zdanitelných příjmů z podnikání žalobce. Proto žalobce má za to, že zánik společnosti SILON a.s. s fúzí do žalobce s rozhodným dnem 1. 7. 2005 má význam pro posouzení úroků a dalších poplatků za daňově uznatelné náklady v roce 2008. V souvislosti s tím žalobce odkazuje na judikaturu Soudního dvora Evropských společenství ve věci C-29/08 ze dne 29. 10. 2009 ve věci AB SKF a v souvislosti s tím se i odvolává na závěry Koordinačního výboru Komory daňových poradců ze dne 7. 3. 2004.

Žalobce dále namítá, že pokud by byl správný názor žalovaného, podle něhož se neaplikuje § 25 odst. 1 písm. zk) zákona o daních z příjmů z důvodu, že se nejedná o vztah mateřské a dceřiné společnosti, pak by přesto závěry přijaté Koordinačním výborem Komory daňových poradců (dále jen „KV KDP“) o daňové uznatelnosti úroků a jiných nákladů vynaložených na získání akcií byly blokovány ust. § 25 odst. 1 písm. i) zákona o daních z příjmů. Žalobce má za to, že i pro účely § 25 odst. 1 písm. i) zákona o daních z příjmů platí, že nelze aplikovat doslovně znění tohoto ustanovení, ale je nutné přihlížet k jeho smyslu a účelu. Jestliže smyslem a účelem je neuznat náklady vynaložené na získání akcií, protože je zde dividendový příjem akcionáře a tento příjem je za splnění určitých podmínek osvobozen nebo zdaněn srážkovou daní, pak logicky po fúzi ode dne 1. 7. 2005 již žádný dividendový příjem žalobce mít nebude a náklady vynaložené na pořízení akcií společnosti SILON a.s., tak souvisí obecně s majetkem společnosti SILON a.s. Proto po fúzi náklady vynaložené žalobcem na získání akcií společnosti SILON a.s. představují náklady vynaložené na získání zdanitelných příjmů žalobce z podnikání po nabytí společnosti SILON a.s., protože již nesouvisí s držbou podílu v dceřiné společnosti, ale obecně s majetkem dceřiné společnosti.

Dále žalobce namítá, že nelze souhlasit se žalovaným v tom, že poplatek za předčasné splacení půjčky postrádá účelnost a reálný ekonomický přínos, neboť nelze hovořit o racionalitě nákladů vynaložených na předčasné splacení půjčky s tím, že tyto poplatky za předčasné splacení půjčky byly vynaloženy ve smyslu ust. § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. V souvislosti s tím odkazuje na rozsudek NSS č.j.1Afs 132/2008 – 82 ze dne 19.2.2009. Žalovaný nesprávně zkoumal jen předčasné splacení půjčky z hlediska účelnosti a reálného ekonomického přínosu, racionality nákladu vynaloženému na předčasné splacení půjčky, což není dle žalobce podstatné, protože pokud náklad nepřinese žádný zisk, lze daňově zohlednit i ztrátu z podnikání. Žalovaný měl proto zkoumat, zda mezi nákladem za předčasné splacení půjčky a očekávanými zdanitelnými příjmy existuje přímý a bezprostřední vztah, tj. zda výdaj buď přinese příjem, nebo jej do budoucna zajistí anebo alespoň napomůže již dosažené příjmy dřívější činností daňovému subjektu udržet. Důvodem pro předčasné splacení půjčky bylo dosažení úspory tím, že žalobce zaplatí na úrocích méně, než kolik by musel zaplatit, kdyby k předčasnému splacení půjčky nedošlo, což dokládá výpočtem v tabulce. Žalobce nesouhlasí s tím, že k nákladům za poradenství a k nákladům na úvěr se nevyjádřil. Jestliže předložil doklady ze svého účetnictví, bylo na správci daně, aby doklady

buď uznal, že prokazují vynaložení nákladů nebo jestliže měl o nich pochybnosti, aby tyto pochybnosti sdělil a žalobce vyzval k jejich odstranění. Předložením dokladů z účetnictví Pokračování
- 3 -
10Af 493/2012

žalobce se totiž přesunulo důkazní břemeno na správce daně. Náklady za poradenství a náklady za úvěr představují náklady ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, protože oním zdanitelným příjmem jsou příjmy žalobce z podnikání po nabytí společnosti SILON a.s. fúzí s rozhodným dnem 1. 7. 2005.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Má za to, že situaci po právní stránce vyhodnotil správně, na daný případ nelze aplikovat ust. § 25 odst. 1 písm. zk) zákona o daních z příjmů. Toto ustanovení určuje, že za náklady pro daňové účely nelze uznat zejména náklady mateřské společnosti související s držbou podílu v dceřiné společnosti. Vzhledem k tomu, že se mezi žalobcem a společností SILON a.s. nejednalo o vztah mateřská a dceřiná společnost, nedopadá toto ustanovení na daný případ. Rovněž argumentace žalobce závěry příspěvku KV KDP ze dne 17. 3. 2004 není správná. Rovněž žalovaný nesouhlasí s námitkou žalobce, že zkoumal jen předčasné splacení půjčky, i s jeho argumentací, že předčasným splacením půjčky bylo dosaženo úspory tím, že žalobce zaplatil na úrocích méně, než kolik by zaplatil, kdyby k předčasnému splacení půjčky nedošlo.

Dle žalovaného je třeba oddělit dvě odlišné skutečnosti, kdy jednou je nákup akcií financovaný z půjčky a úvěru a druhou je převod jmění hlavním akcionářem. Náklady – úroky a další poplatky související s půjčkou a úvěrem na pořízení akcií - jsou jednoznačně nedaňové. To se nezměnilo ani nákupem potřebného balíku akcií k převzetí jmění společnosti SILON a.s. hlavním akcionářem, nezměnilo se to ani samotným převzetím jmění společnosti SILON a.s. Uvedená společnost sice zanikla, zanikly akcie, nezanikla však podstata, kterou žalobce nabyl a kterou držel v kontrolovaném období, neboť hodnoty aktiv a vlastního kapitálu zaniklé společnosti byly žalobcem přebrány. Nezanikly ani závazky žalobce vůči finančním institucím, ani jeho povinnosti z uzavřených smluv, nezměněný zůstal i účel půjčky a úvěru, proto předmětné úroky a další poplatky jsou nadále daňově neúčinné, neboť od samého počátku tyto úroky a další poplatky souvisí s půjčkou a úvěrem na pořízení akcií společnosti SILON a.s. Z důvodu absence vztahu mateřská a dceřiná společnost nedopadají na danou situaci závěry přijaté v příspěvku KV KDP. Dle žalovaného nelze mluvit o racionalitě nákladů vynaložených za předčasné splacení půjčky a tím méně o tom, že tyto poplatky za předčasné splacení půjčky byly vynaloženy v souladu s § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Žalobce byl dne 10. 8. 2011 vyzván k prokázání, že částka úroků související s čerpáním půjčky a poplatků za předčasné splacení půjčky, dále úroky s čerpáním akvizičního úvěru, náklady za poradenství a poplatky za úvěry jsou nákladem ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o

daních z příjmů. Žalobce na toto reagoval vyjádřením, ke kterému přiložil přílohy k jednotlivým fakturám, ze kterých má být zřejmé, kolik času bylo fakturováno s upřesněním tematické oblasti poradenství. K vyjádření však nepředložil žádné nové důkazní prostředky a neprokázal tak oprávněnost zahrnutí úroků souvisejících s čerpáním půjčky, nákladů na poradenství a poplatků za úvěr do daňově účinných nákladů. Proto bylo správně konstatováno správcem daně, že žalobce neprokázal, že tyto náklady byly vynaloženy v souladu s § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Žalovaný rovněž nesouhlasí s námitkou žalobce, že správce daně mu měl sdělit své pochybnosti a vyzvat jej k odstranění pochybností, neboť předložením dokladů z účetnictví se přesunulo důkazní břemeno na správce daně.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

U žalobce byla dne 20. 4. 2011 zahájena kontrola daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2008. Správce daně zjistil, že žalobce zaúčtoval do nákladů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů úroky Mezzanin, úroky Pokračování
- 4 -
10Af 493/2012

související s čerpáním půjčky v částce 61.804.862,-Kč, úroky související s čerpáním akvizičního úvěru, náklady na poradenství a poplatky za úvěr. Správce daně rovněž zjistil, že půjčka od MFAG a akviziční úvěr poskytnutý na základě předložených smluv byl čerpán na nákup akcií společnosti SILON a.s. a v souvislosti s tím byly uplatněny i další náklady.

Správce daně vyzval žalobce dne 11. 8. 2011 k prokázání oprávněnosti zahrnutí úroků a ostatních nákladů souvisejících s půjčkou a akvizičním úvěrem do daňově účinných nákladů, kdy ve výzvě jasně uvedl, co má žalobce prokázat a jaké důkazní prostředky má předložit.

V účetnictví žalobce správce daně zjistil, že na účtu jsou zaúčtovány i úroky ve výši 61.804.862,28 Kč, kdy tato částka se skládá z poplatků za předčasné splacení půjčky v celkové výši 49.940.048,- Kč, z běžících úroků souvisejících s touto půjčkou v částce 2.682.598,- Kč a úroků ve výši 9.182.214,- Kč, které inkasovala společnost HVB Bank po přefinancování této půjčky. Dále byly zaúčtovány úroky z akvizičního úvěru v částce 8.962.003,- Kč a náklady na poradenství ve výši 2.263.470,- Kč a poplatky za úvěr ve výši 303.301,- Kč. Žalobce byl ve výzvě vyzván k prokázání, že tyto vyjmenované položky jsou náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

Žalobce reagoval na výzvu ve vyjádření, které bylo doručeno správci daně dne 8. 9. 2011, ve kterém uvedl, že s odkazem na závěr Koordinačního výboru Komory daňových poradců a Ministerstva financí ČR uvedené v příspěvku ze dne 17. 3. 2004 je oprávněnost úroků v daňově uznatelných nákladech nesporná, protože úroky přestávají být daňově neuznatelné dle § 25 odst. 1 písm. z,k) zákona o daních z příjmů. Dle uvedeného závěru jestliže je poskytnut úvěr, či půjčka na podíl, či akcie v dceřiné společnosti a následně je tato sloučena do mateřské společnosti, či mateřská společnost převezme jmění dceřiné společnosti a původní podíl v dceřiné společnosti zanikne. Ten samý závěr lze učinit i z pohledu ust. § 25 odst. 1 písm. i) zákona o daních z příjmů, protože ve zdaňovacím období 2008 se nejedná o výdaje vynaložené na příjmy osvobozené o daně.

Správce daně kontrolní zjištění uvedl ve zprávě o kontrole, která byla projednána a převzata žalobcem dne 9. 12. 2011. Správce daně uzavřel, že závěry z jednání Koordinačního výboru Komory daňových poradců nejsou relevantní, správce daně hodnotil náklady uplatněné žalobcem dle účelu, na který byly vynaloženy, to je na nákup akcií společnosti SILON a.s. Žalobce neprokázal, že předmětné náklady jsou náklady ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, proto byl správcem daně vydán dne 14. 12. 2011 dodatečný platební výměr na daňovou ztrátu z příjmu z právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008, kterým byla žalobci doměřena daňová ztráta nižší o částku 75.165.790,- Kč a byla mu stanovena povinnost zaplatit penále ve výši 3.758.289,- Kč.

Proti tomuto platebnímu výměru se žalobce odvolal, přičemž uváděl téměř shodné námitky jako v žalobě proti napadenému rozhodnutí. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a odvoláním napadené rozhodnutí potvrzeno s odůvodněním, že úroky a další poplatky vynaložené žalobcem na nákup akcií společnosti SILON a.s. jsou dle § 25 odst. 1, písm. i) zákona o daních z příjmů daňově neuznatelným nákladem, neboť byly vynaloženy na příjmy od daní osvobozené nebo nezahrnované daně. Žalovaný uzavřel, že investice do akcií mohou generovat příjmy ve formě dividend. Vzhledem k tomu, že se v daném případě nejedná o vztah mateřské a dceřiné společnosti, nemůže se jednat o příjmy od daně osvobozené, ale zdaňované srážkovou daní. Plynuly-li by takové příjmy žalobci, vyloučil by je z obecného základu daně, poněvadž na základě principu souvztažnosti v této Pokračování
- 5 -
10Af 493/2012

souvislosti zakotveného v § 25 odst. 1 písm. i) zákona o daních z příjmů se neuznávají za náklady daňově účinné právě náklady vynaložené na tyto příjmy, to znamená i náklady ve formě úroků a dalších poplatků vynaložených na pořízení těchto akcií. Nezáleží tedy na tom, že žádné dividendy neplynou, postačuje skutečnost, že akcie obecně předpokládá příjem akcionáře plynoucí z jejího vlastnictví a tento příjem je za splnění určitých zákonných podmínek osvobozen nebo zdaněn srážkovou daní. Skutečnost, že společnosti SILON a. s. zanikla fúzí do žalobce s rozhodným dnem 1. 7. 2005, nepovažuje žalovaný za významnou pro posouzení úroků a dalších poplatků za daňově uznatelné náklady. Z důvodu absence vztahu mateřská a dceřiná společnost nedopadají na danou situaci závěry přijaté v příspěvku Komory daňových poradců. Pokud se jedná o poplatek za předčasné splacení půjčky v celkové výši 49.940.048,85 Kč, žalovaný uzavřel, že postrádá účelnost a reálný ekonomický přínos vzhledem k předmětu podnikání. Nejedná se o racionalitu nákladu vynaloženého na předčasné splacení půjčky, tyto poplatky za předčasné splacení půjčky nebyly vynaloženy ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. K nákladům na poradenství a k nákladům za úvěr se žalobce nevyjádřil, proto žalovaný uzavřel, že žalobce neprokázal vynaložení těchto nákladů ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů.

Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním úřadem z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě. Při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s. ř. s.). Po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud věc právně posoudil takto:

Podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) jsou předmětem daně výnosy z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem.

Podle ustanovení § 23 odst. 1 zákona o daních z příjmů je základem daně rozdíl, o který příjmy, s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně, a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období.

Podle ustanovení § 23 odst. 4 písm. a) zákona o daních z příjmů se do základu daně nezahrnují příjmy, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou daně podle § 36 citovaného zákona.

Podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy.

Podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. i) zákona o daních z příjmů nelze za náklady vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely uznat náklady vynaložené na příjmy od daně osvobozené nebo nezahrnované do základu daně.

Dle ustanovení § 25 odst. 1 písm. zk) zákona o daních z příjmů lze za daňově uznatelné náklady považovat úroky z úvěrů a půjček vynaložené mateřskou společností na získání podílu v dceřiné společnosti.

Pokračování
- 6 -
10Af 493/2012

Dle ustanovení § 19 odst. písm. b) zákona o daních z příjmů, ve znění účinném v roce 2005, se za mateřskou společnost považuje obchodní společnost nebo družstvo, mající formu akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným, nebo družstva nebo společnost, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie, a která má nejméně po dobu 24 měsíců nepřetržitě alespoň 20 % podíl na základním kapitálu jiné společnosti.

Dle ustanovení § 19 odst. písm. c) zákona o daních z příjmů, ve znění účinném v roce 2005, se za dceřinou společnost považuje obchodní společnost nebo družstvo, mající formu akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným, nebo družstva nebo společnost, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie, na jejímž základním kapitálu má mateřská společnost nejméně po dobu 24 měsíců nepřetržitě alespoň 20 % podíl.

Dle ustanovení § 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“) daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních.

Dle ustanovení § 92 odst. 4 daňového řádu může správce daně vyzvat daňový subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, a to za předpokladu, že to vyžaduje průběh řízení a nemůže-li potřebné informace správce daně získat z vlastní úřední evidence.

Žalobce v žalobě předně namítá, že na daný případ nedopadá ustanovení § 25 odst. 1 písm. i) zákona o daních z příjmů, neboť účelem získání akcií společnosti SILON a. s. nebylo jen získání dividend, ale také získání zdanitelných příjmů z podnikání žalobce s využitím podnikání zaniklé společnosti SILON a. s. V souvislosti s tím žalobce nesouhlasí se žalovaným, že zánik společnosti SILON a. s. fúzí do žalobce s rozhodným dnem 1. 7. 2005 nemá význam pro posouzení úroků a dalších poplatků za daňově uznatelné náklady v roce 2008. Žalobce v návaznosti na uvedenou argumentaci poukazuje na judikaturu Soudního dvora Evropských společenství ve věci C-29/08 ze dne 29. 10. 2009 ve věci AB SKF a dále na závěry přijaté v příspěvku Koordinačního výboru Komory daňových poradců ze dne 17. 3. 2004.

Soud nepřisvědčil uvedené argumentaci žalobce. Ze spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že smyslem půjčky od MFAG a akvizičního úvěru od HVB Bank Czech Republic a. s. a Raiffeisenbank a. s. bylo pořízení akcií společnosti SILON a. s. Soud se ztotožňuje s názorem žalovaného, že obecně je důvodem pořízení akcií získávání podílu na zisku z podnikání akciové společnosti ve formě dividend. V případě, že by žalobce získával dividendy na základě vlastnictví akcií společnosti SILON a. s., podléhaly by tyto zdanění v režimu tzv. zvláštní sazby daně dle ustanovení § 36 zákona o daních z příjmů. Dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona o daních z příjmů nelze takové příjmy zahrnout do základu daně. Dle ustanovení § 25 odst. 1 písm. i) zákona o daních z příjmů nelze proto považovat ani náklady vynaložené na takové příjmy za daňově uznatelné. Skutečnost, že společnost SILON a. s. zanikla fúzí se žalobcem ke dni 1. 7. 2005, je pro posouzení úroků a dalších poplatků za daňově uznatelné náklady z pohledu soudu zcela bezpředmětná.

K žalobcem poukazovanému rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-29/08 ze dne 29. 10. 2009 ve věci AB SKF, soud uvádí, že judikatura Soudního dvora Evropských společenství není pro rozhodování vnitrostátních soudů právně závazná. Nicméně i přesto se soud zabýval předloženým rozsudkem, z něhož má dle žalobce vyplývat, že i Evropský soudní dvůr nepojímá výsledek nabytí akcií v užším slova smyslu jen jako získání dividend, Pokračování
- 7 -
10Af 493/2012

nýbrž v širším smyslu jako získání hospodářské činnosti. V uvedeném rozsudku se podává, že „…existuje nárok na odpočet daně z přidané hodnoty zaplacené na vstupu z plnění uskutečněných pro potřeby převodu akcií, pokud mezi náklady spojenými s plněními na vstupu a veškerými hospodářskými činnostmi osoby povinné k dani existuje přímá a bezprostřední souvislost.“ Z citovaného vyplývá, že Evropský soudní dvůr zaujímá stanovisko, že daňově uznatelné mohou být pouze takové náklady, které mají přímou a bezprostřední souvislost s hospodářskou činností osoby povinné k dani. Pokud by měl soud vycházet z žalobcovy argumentace, že pořízení akcií společnosti SILON a. s. bylo jen jedním z dílčích kroků k následné fúzi se společností SILON a. s. za účelem získání zdanitelných příjmů z činnosti žalobce, chyběla by zde ona Evropským soudním dvorem vyžadovaná přímá a bezprostřední souvislost mezi platbou úroků a jiných nákladů spojených s půjčkou na pořízení akcií a následným získáváním zdanitelných příjmů z podnikání žalobce po fúzi se společností SILON a. s.

Žalobce poukázal na závěry přijaté v příspěvku KV KDP ze dne 17. 3. 2004, na jejichž základě dovozuje, že finanční orgány měly na daný případ aplikovat ustanovení § 25 odst. 1 písm. zk) zákona o daních z příjmů. Z tohoto ustanovení vyplývá, že úroky z úvěrů a půjček přijatých v období šesti měsíců před nabytím podílu v dceřiné společnosti ze strany mateřské společnosti lze považovat za daňově uznatelné náklady. Jak vyplývá ze zjištění finančních orgánů, žalobce neměl ke dni 30. 6. 2005 žádný podíl na jiné společnosti vyšší než 20 procent. Dne 1. 7. 2005 koupil žalobce akcie společnosti SILON a. s. a zvýšil svůj podíl na jejím základním kapitálu nad úroveň 90 procent. Z uvedeného plyne, že v době, kdy žalobce uzavřel smlouvu o půjčce se společností MFAG a smlouvu o akvizičním úvěru sjednaném za účelem nabytí akcií společnosti SILON a. s. (tj. v roce 2005), nebyl žalobce se společností SILON a. s. ve vztahu mateřská a dceřiná společnost tak, jak tyto pojmy definuje ustanovení § 19 odst. 3 písm. b) a c) zákona o daních z příjmů, ve znění účinném v roce 2005 (viz shora). Vzhledem k tomu, že se mezi žalobcem a společností SILON a. s. nejednalo o vztah mateřské a dceřiné společnosti, nelze proto na daný případ aplikovat ustanovení § 25 odst. 1 písm. zk) zákona o daních z příjmů, jak správně uzavřel žalovaný. Vzhledem k důvodům shora uvedeným se na daný případ nevztahují ani závěry přijaté v příspěvku KV KDP ze dne 17. 3. 2004, neboť ty se týkají výhradně vztahů mezi mateřskou a dceřinou společností.

Žalobce dále namítal, že není pravdou, jak tvrdí žalovaný, že poplatek za předčasné splacení půjčky od MFAG v celkové výši 49.940.048,85 Kč postrádá účelnost a reálný ekonomický přínos, protože nelze hovořit o racionalitě nákladů vynaložených na předčasné splacení půjčky a tím méně o tom, že tyto poplatky za předčasné splacení půjčky byly vynaloženy účelně na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Žalobce tvrdí, že důvodem pro předčasné splacení půjčky od MFAG v celkové výši 49.940.048,85 Kč bylo dosažení úspory tím, že žalobce zaplatí na úrocích méně, než kolik by zaplatil, kdyby k předčasnému splacení půjčky nedošlo. V souvislosti s uvedenou argumentací zahrnul do obsahu žaloby tabulky, z nichž má uvedené tvrzení vyplývat.

Žalobcem předložené tabulky, z nichž má vyplývat výše dosažené úspory, mají z pohledu soudu relevanci na úrovni tvrzení. I kdyby však bylo toto žalobcovo tvrzení spolehlivě prokázáno, nemělo by to žádný vliv na závěr soudu o tom, že úroky a poplatky vynaložené žalobcem nemohou být daňově uznatelné náklady sohledem na znění ust. § 25 odst. 1, písm. i) zákona o daních z příjmů, jak již bylo pojednáno výše.

Pokračování
- 8 -
10Af 493/2012

V souvislosti s uvedeným se soud zabýval výkladem ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů tak, jak jej ve své judikatuře podal Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 2. 2009, č. j. 1 Afs 132/2008-82, na nějž poukazoval žalobce v rámci svých žalobních námitek. Podle Nejvyššího správního soudu se o výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů může pojmově jednat pouze tehdy, existuje-li mezi výdaji (náklady) a očekávanými příjmy přímý a bezprostřední vztah (nutně však již nikoliv přímá úměra). Zmíněná bezprostřední souvislost znamená, že bez vynaložení uvedených nákladů by podnikatel očekávané příjmy vůbec nezískal či ani neměl možnost získat. Dle Nejvyššího správního soudu je nutno vždy vážit, zda faktický výdaj buď přinese příjem (zisk), nebo jej do budoucna zajistí anebo alespoň napomůže již dosažené příjmy dřívější činnosti daňovému subjektu udržet. Veškeré tyto ekonomické aktivity odpovídají smyslu a cíli zákona o daních z příjmů; faktické výdaje k jejich dosažení směřující jsou proto s to ovlivnit základ daně.

Z citované interpretace ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů je zřejmé, že Nejvyšší správní soud ve shodě se shora pojednávaným rozsudkem Evropského soudního dvora zdůraznil nutnost existence přímého a bezprostředního vztahu mezi náklady a příjmy, aby bylo možno považovat tyto náklady za daňově uznatelné. S ohledem na tyto závěry nemůže soud považovat náklady související s půjčkou na pořízení akcií zaniklé společnosti SILON a. s. za náklady vynaložené na očekávané příjmy žalobce plynoucí z podnikání po jeho fúzi se společností SILON a. s., jak bylo v žalobě argumentováno. V takovém případě by zde totiž absentoval přímý a bezprostřední vztah mezi uvedenými náklady a uvedenými příjmy. Neboť nelze mít za to, že by žalobce bez vynaložení nákladů na poplatky a úroky spojené s půjčkou na pořízení akcií společnosti SILON a. s. nezískal očekávané příjmy z podnikání po fúzi se společností SILON a. s. nebo že by neměl možnost je získat. Dle názoru soudu nelze přijmout žalobcovu argumentaci, neboť soud neshledává bezprostřední příčinnou souvislost mezi předmětnými náklady souvisejícími s půjčkou na pořízení akcií a příjmy žalobce plynoucí z podnikání po jeho fúzi se společností SILON a. s.

Žalobce dále vyjádřil nesouhlas s konstatováním žalovaného ohledně nákladů na poradenství ve výši 2.263.470,45 Kč a nákladů na poplatky související s úvěrem ve výši 303.301,44 Kč v tom smyslu, že žalobce se k těmto nákladům nevyjádřil, a tedy neprokázal vynaložení těchto nákladů na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů.

Soud k uvedené námitce žalobce uvádí, že daňové řízení je postaveno na zásadě, že každý daňový subjekt má povinnost sám daň přiznat, tedy má břemeno tvrzení, ale také povinnost toto své tvrzení doložit, tj. má i břemeno důkazní. Podle § 92 odst. 3 daňového řádu daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. Dle § 92 odst. 4 daňového řádu může správce daně vyzvat daňový subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, pokud to vyžaduje průběh řízení a nemůže-li potřebné informace získat z vlastní úřední evidence.

Bylo tedy na žalobci, aby předložením dalších důkazů prokázal faktické uskutečnění nákladů na poradenství a poplatky za úvěry, které uplatnil v rámci daňového řízení. Žalobce na podporu svého tvrzení argumentoval příspěvkem KV KDP ze dne 17. 3. 2004, který je však v dané věci bezpředmětný s ohledem na absenci vztahu mateřské a dceřiné společnosti mezi žalobcem a společností SILON a.s., jak již bylo projednáno výše. Ohledně nákladů na poradenství žalobce uvedl, že uvedené služby byly poskytovány na základě mandátní smlouvy z roku 2003 v souvislosti se zajištěním dodávek materiálu a celkové spolupráce, jako Pokračování
- 9 -
10Af 493/2012

je např. zajišťování kontaktů, manažerských funkcí a dalších služeb v rámci kooperace mezi Českou republikou a Čínou v souvislosti s existencí dceřiné společnosti v Číně. Žalobce dále na výzvu správce daně předložil přílohy k jednotlivým fakturám týkajících se poradenství, ze kterých má být zřejmé, kolik času bylo fakturováno a za jaké poradenské služby.

Soud ve shodě s žalovaným nepovažuje tvrzení žalobce obsažená v písemném vyjádření jako důkaz o faktickém vynaložení předmětných nákladů, resp. o jejich daňové účinnosti ve smyslu ust. § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Žalobcem předložené listiny neprokazují faktické poskytnutí poradenských služeb, neboť trpí nízkou důkazní sílou. Není technicky složité vyrobit potvrzení o plnění, jež nebylo ve skutečnosti poskytnuto. Žalobci se tak nepodařilo v řízení před finančními orgány unést důkazní břemeno k prokázání toho, že předmětné výdaje byly skutečně vynaloženy za účelem dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

Žalobce dále namítal nesprávnost postupu správce daně, kdy tento údajně nijak nedoložil své pochybnosti o žalobcem předložených podkladech k zaúčtovaným službám z žalobcova účetnictví, ani nijak nevyvrátil podklady o zaúčtovaných službách předložených z účetnictví žalobce.

Ze spisového materiálu vyplývá, že správce daně vyjádřil zcela konkrétně pochybnosti o souladu žalobcových účetních záznamů a dalších písemností se skutečností ve výzvě č. j. 173623/11/110540305843 ze dne 10. 8. 2011. Žalobce byl současně správcem daně vyzván k prokázání, že náklady na poradenské služby a náklady na úvěr jsou náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a dále k prokázání oprávněnosti zahrnutí

ostatních nákladů souvisejících s půjčkou od MFAG a akvizičním úvěrem do daňově účinných nákladů. Správce daně tak prokázal své pochybnosti o úplnosti, průkaznosti, správnosti a věrohodnosti žalobcem předložené účetní evidence, jak mu ukládá § 92 odst. 5, písm. c) daňového řádu. Tímto splnil povinnosti uložené mu daňovým řádem a důkazní břemeno přešlo zpět na žalobce postupem dle § 92 odst. 4 daňového řádu.

Žalobce však následně neunesl své důkazní břemeno dle § 92 odst. 3 daňového řádu, když neprokázal soulad svých tvrzení s faktickým uskutečněním sporného účetního případu doložením dalších důkazních prostředků, které by jeho tvrzení osvědčily.

Vzhledem k tomu, že se žalobci nepodařilo prokázat, že úroky a poplatky vynaložené na pořízení akcií společnosti SILON a.s. byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., dle něhož žalovaný, který měl v řízení úspěch, by měl právo na náhradu nákladů řízení, tu však nepožadoval a nebylo zjištěno, že by v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné činnosti nějaké náklady řízení žalovanému vznikly.

Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem dle § 51 odst. 1 s. ř. s. souhlas. Pokračování
- 10 -
10Af 493/2012

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 10. dubna 2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová , v.r.

Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru