Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 475/2012 - 33Rozsudek KSCB ze dne 21.11.2012

Prejudikatura
7 Afs 1/2010 - 53
Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 Afs 1/2013 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek


10Af 475/2012 - 33

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně M.F., zast. společností Censitio s.r.o., se sídlem Praha 4, Ratajova 1113/8 proti žalovanému Finančnímu úřadu v Blatné, Tř.J.P.Koubka 91, Blatná o žalobě proti rozhodnutí ze dne 30.4.2011 č.j. X takto:

Žaloba se zamítá .

Žalovanému se nemá právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 21.6.2012 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto o její žádosti o prominutí příslušenství daně z přidané hodnoty tak, že žalobkyni bylo prominuto penále z prodlení úhrady daně a úrok z prodlení úhrady daně, celkem ve výši 461.385,00 Kč. Žádosti žalobkyně tak bylo částečně vyhověno, bylo prominuto příslušenství daně ve výši 461.385,00 Kč z celkové výše příslušenství daně 1.848.631,00 Kč.

Žalobkyně v žalobě poukázala na svou žádost o prominutí daně a důvody v ní uvedené, pro které spatřuje žádost pro prominutí daně důvodnou. Důvodem prominutí je její nepříznivé postavení, kdy po úmrtí manžela v průběhu daňové kontroly nemohla konzumovat Pokračování
- 2 -
10Af 475/2012

právo na spravedlivý proces, neboť se dostala do diskriminačního postavení. Jako nesrovnalost vyplývající z uplatnění zákona, považuje žalobkyně skutečnost, že zákon neřeší situaci, kdy dojde v průběhu daňové kontroly k úmrtí daňového subjektu. Dalším důvodem prominutí daně je tvrdost zákona. Žalobkyně má za to, že vydání rozhodnutí bylo zatíženo nepřípustnou libovůlí a došlo i k porušení zavedené správní praxe. Žalovaný měl o žádosti rozhodnout bez toho, aniž by vyčkal na rozhodnutí Ministerstva financí ČR, neboť byl k tomuto samostatnému rozhodování kompetentní. Žalobkyně současně se žádostí o prominutí příslušenství daně z přidané hodnoty podala i žádost o prominutí příslušenství daně z příjmů fyzických osob. Žádost o prominutí příslušenství daně z příjmů fyzických osob byla zaslána Ministerstvu financí spolu se stanoviskem žalovaného k vyřízení, přičemž žalovaný navrhoval žádosti zcela vyhovět. Dle úředního záznamu ze dne 1.12.2010 dospěla komise Finančního úřadu v Blatné k závěru, že žádosti o prominutí příslušenství daně z přidané hodnoty bude zcela vyhověno. Ministerstvo financí ČR dne 26.8.2011 vydalo rozhodnutí, kterým žádost o prominutí příslušenství na dani z příjmů finančních osob zamítlo a následně dne 29.9.2011 vydal žalovaný původní rozhodnutí č.j. 32944/11/106970304684, kterým zcela zamítl žádost o prominutí příslušenství na dani z přidané hodnoty. Žalobkyně má za to, že žalovaný měl o žádosti rozhodnout bez toho, že by vyčkal rozhodnutí Ministerstva financí ČR. Pracovníci žalovaného měli detailní znalosti o případu žalobkyně a o všech jeho souvislostech. Právě na základě této znalosti dospěla komise žalovaného k závěru žádosti vyhovět a příslušenství daně zcela prominout. Žalobkyně má za to, že metodický pokyn ministerstva nemůže postihnout všechny možné situace a důvody, které v reálném životě se vyskytují. Případ žalobkyně je ojedinělý, proto bylo namístě postupovat ve smyslu čl. IV. 2 odst. metodického pokynu ministerstva, jak bylo žalovaným navrhováno. Žalobkyně má za to, že mělo být v souladu se zavedenými úředními postupy a zavedenou správní praxí prominuto příslušenství daně v plné výši, proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení .

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Postup žalovaného vůči žalobkyni v případě pokračování v daňové kontrole za situace, kdy došlo k úmrtí daňového subjektu, je v souladu s daňovým řádem, není tedy nezákonný. Proto nelze dovozovat nesrovnalost vyplývající z uplatnění zákona. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí posoudil všechny důvody související s existencí tvrdosti zákona, včetně tíživé osobní i procesní situace žalobkyně. Při rozhodování se žalovaný řídil veřejným pokynem Ministerstva financí D- 330, kterým Ministerstvo financí vymezilo nejčastější důvody pro prominutí příslušenství daně z důvodu tvrdosti podle § 55a zákona o správě daní a poplatků. Žalobkyně projevila vůli převzít dědictví v jeho úplnosti, proto převzala na sebe nejen majetek plynoucí z podnikatelské činnosti zůstavitele, ale také jeho závazky, a to včetně závazků daňových. Žalovaný při rozhodování o příslušenství přihlédl i k okolnostem ve prospěch žalobkyně, tedy k dobré spolupráci daňového subjektu se správcem daně při plnění nepeněžitých povinností, což je zřejmo z napadeného rozhodnutí. Vydáním napadaného rozhodnutí nebyla porušena zavedená správní praxe, rozhodnutí není zatíženo nepřípustnou libovůlí. Vzhledem k situaci, kdy u žalobkyně rozhodoval o prominutí příslušenství daně z přidaného hodnoty místně příslušný správce daně a o prominutí příslušenství daně z příjmů fyzických osob Ministerstvo financí, žádosti obsahovaly naprosto identické důvody, žalovaný z důvodů jednoty rozhodování vyčkal na rozhodnutí Ministerstva financí a následně vydal rozhodnutí o prominutí příslušenství daně z přidané hodnoty. Žalovaný rozhodoval na základě správního uvážení, které je uvedeno v odůvodnění toho rozhodnutí, žádosti žalobkyně částečně vyhověl. Žalovaný se při vyřízení žádosti o prominutí příslušenství daně řídil pokynem D-330, přičemž rozhodování nebylo zatíženo libovůlí, ani nedošlo k porušení zavedené správní praxe. Žalobkyně nemá právní nárok na prominutí příslušenství daně z přidané hodnoty v plné výši, Pokračování
- 3 -
10Af 475/2012

což vyplývá jak z § 55a odst. zákona o správě daní a poplatků, tak i z prováděcí přihlášky č. 299/1993 Sb.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Žalobkyně podala dne 9.11.2010 žádost o prominutí daně podle § 55a zákona č. 337/1992 Sb., ve které žádala o prominutí příslušenství daně z přidané hodnoty na sdělené a dosud nesdělené příslušenství daně za zdaňovací období listopad 2004 až prosinec 2006. V žádosti poukázala na tíživost situace, kterou konstatoval i Nejvyšší správní soud, a to nejen procesní, ale i osobní a uvedla, že jsou naplněny všechny podmínky pro prominutí příslušenství, které jsou stanoveny v pokynu D-330 v bodě b) a c), neboť se jedná o přechod daňové povinnosti na zůstavitele. Daňová kontrola byla zahájena s časovým odstupem delším než dvanáct měsíců, byla prokázána existence výkladových nejasností daňových zákonů, samotná žalobkyně se nikdy nedopustila jakékoliv porušení platební povinnosti a poskytuje při spolupráci se správcem daně potřebnou součinnost. Žalobkyně uvedla, že podle jejího názoru je naplněna i podmínka tvrdosti zákona, která umožňuje správci daně příslušenství daně prominout.

O žádosti žalobkyně jednala komise Finančního úřadu v Blatné, a to dne 1.12.2010, a navrhla z důvodu odstranění tvrdosti zákona žádosti zcela vyhovět a prominout příslušenství na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2004 až listopad 2006 na dosud nesdělené penále, včetně penále budoucího v plné výši, a za prosinec 2006 penále dle § 37b zákona o správě daní a poplatků v celé výši 14.327,-- Kč a dosud nesdělený úrok z prodlení včetně úroku budoucího v plné výši. Komise opětovně projednala žádost o prominutí příslušenství žalobkyně dne 4.5.2011. Ze zápisu o jednání komise vyplývá, že věc byla konzultována s GFŘ a MF ČR, jejichž stanoviska byla odlišná od stanoviska správce daně. Vzhledem k tomu, že komisí Ministerstva financí ČR bylo doporučeno vyčkat na rozhodnutí o žádosti žalobkyně o prominutí daně z příjmu fyzických osob, komise žalovaného další hodnocení žádosti žalobkyně o prominutí příslušenství daně neučinila. Závěrečné projednání žádosti žalobkyně provedla komise finančního úřadu dne 23.9.2011, kdy žádost žalobkyně byla zamítnuta. To se stalo rozhodnutím ze dne 29.9.2011, č.j. x. Správce daně uvedl, že nespatřuje tvrdost zákona v přechodu daňových povinností zůstavitele na právního nástupce – dědičku a neztotožnil se ani s námitkou výkladových nejasností. Snažil se zohlednit tíživou situaci žalobkyně opakovaným vyhověním žádostí o posečkání daně, poskytl žalobkyni prostor pro řešení platby dodatečně vyměřené daně. Tuto možnost žalobkyně nevyužila a dobrovolně neuhradila ani část dodatečně vyměřené daně po kontrole. Tím také sama negativně ovlivnila výši penále. Proto správce daně nemohl považovat další důvody uvedené v žádosti za opodstatněné ve smyslu podmínek tvrdosti zákona s odkazem na pokyn Ministerstva financí ČR D-330. K osudu penále za zdaňovací období listopad a prosinec roku 2004 správce daně odkázal na rozhodnutí o prominutí příslušenství daně z přidané hodnoty vydané Ministerstvem financí ČR.

Shora uvedené rozhodnutí bylo na základě žaloby rozsudkem Krajského soudu 10 Af 187/2011-35 zrušeno pro vady řízení a věc byla vrácena žalovanému kdalšímu řízení, neboť napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný proto znovu žádost o prominutí posoudil dle úředního záznamu ze dne 26.4.2012 a vydal rozhodnutí dne 30.4.2012, kdy částečně prominul penále, přičemž dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů, proto nelze z těchto důvodů příslušenství daně z přidané hodnoty zcela prominout. Důvody odstranění tvrdosti zákona posoudil žalovaný v souladu s pokynem D-330 MF, kdy vzal v úvahu, že žalobkyně Pokračování
- 4 -
10Af 475/2012

se po smrti manžela dostala do těžké situace osobní, ale i procesní ve vztahu unesení důkazního břemene. Žalovaný zejména zohlednil, že daňová kontrola byla zahájena s časovým odstupem více než 12 měsíců od původního data splatnosti, dobré spolupráci daňového subjektu se správcem daně a dále i k existenci dluhu na dodatečně vyměřené dani u správce.

Krajský soud přezkoumal napadaného rozhodnutí v mezí daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Předmětem řízení je rozhodnutí správce daně o žádosti žalobkyně o prominutí příslušenství daně podle § 55a zákona č.337/1992 Sb. o správě daní a poplatků v novelizovaném znění, ve spojení s § 264 odst. 6 daňového řádu,kterým bylo k žádosti žalobkyně částečně prominuto příslušenství k dani přidané hodnoty. Jedná o rozhodnutí, u něhož není ani při splnění zákonných podmínek, právní nárok na kladné vyřízení žádosti a rozhodnutí podléhá soudnímu přezkumu z hlediska dodržení procesního postupu a mezí správního uvážení. Tento názor vychází především z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23.3.2005 č.j. 6A 25/2002-42 publikovaného pod č. 906/2006 Sb. NSS, podle něhož i rozhodnutí správního orgánu v případech, kdy účastník řízení nemá právní nárok na vyhovění žádosti, může zasahovat do právní sféry tohoto žadatele, a pokud tak činí, je rozhodnutím ve smyslu ust. § 65 s.ř.s.. Skutečnost, že zákon poskytuje správnímu orgánu prostor ke správnímu uvážení, nevylučuje možnost soudního přezkoumání takového rozhodnutí, naopak dle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. správní soud v takovém případě zkoumá, zda správní orgán při rozhodování za užití správního uvážení nepřekročil jeho zákonem stanovené meze či správní uvážení nezneužil.

Pokud tedy jde o rozhodnutí ve věci prominutí daně podle § 55a daňového řádu, jde o rozhodnutí, u něhož není ani při splnění zákonných podmínek právní nárok na kladné vyřízení žádosti, které však podléhá soudnímu přezkoumání z hlediska dodržení předepsaného procesního postupu a mezí správního uvážení. Prominutí příslušenství je tedy výsledkem správního uvážení, které je soudem přezkoumatelné. Rozhodnutí založené na správním uvážení přezkoumává soud z hledisek, zda nevybočilo z mezí stanovených zákonem, zda podklady byly opatřeny zákonným způsobem, a zda není v rozporu s logickým úsudkem. Správní uvážení je tedy takový postup, kdy správní orgán po zjištění skutkového a právního stavu má možnost volné úvahy, volby mezi několika variantami svého postupu, řpičemž tyto varianty jsou legální, jde o správní normou dovolené samostatné uvažování správního orgánu při rozhodování. Rozhodnutí o možnosti daň či její příslušenství prominout není v absolutní libovůli správního orgánu, neboť při volném správním uvážení je správní orgán limitován principy, a to zejména principem legitimního očekávání, principem přiměřenosti a proporcionality. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 8Af 85/2007-54 vyplývá, že princip legitimního očekávání se projevuje tak, že pokud správní orgán za obdobných a srovnatelných podmínek v několik případech daně prominul, daňový subjekt důvodně předpokládá, že tomu tak bude i v jeho případě. Pokud tomu tak nebude, půjde ze strany správního orgánu o překročení mezí správního uvážení.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že správce daně neshledal důvod k naplnění podmínky nesrovnalosti vyplývající z uplatňování daňových zákonů, neboť postup správce daně, který po smrti manžela žalobkyně Ing. V.F. pokračoval v daňové kontrole s žalobkyní byl zcela v souladu se zákonem. Za nesrovnalost nelze dle žalovaného posoudit ani skutečnost, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, neboť na žalobkyni jako dědičku po zemřelém Ing. V. F. se přesunulo důkazní břemeno v souladu s § 6 odst. 1 daňového řádu. Pokračování
- 5 -
10Af 475/2012

Žalobkyně namítá nesrovnalost vyplývající z uplatňování zákona v případě, že zákon o správě daní a poplatků neřeší situaci, kdy dojde v průběhu daňové kontroly k úmrtí daňového subjektu. Uvedená výhrada důvodná není, neboť s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu x, kterým byla zamítnuta její kasační stížnost a rovněž tak i z usnesení Ústavního soudu II. ÚS 366/09 ze dne 21.1.2010 o odmítnutí ústavní stížnosti vyplývá, že daňová povinnost vzniklá před smrtí fyzické osoby, přešla na žalobkyni jako na dědičku. Žalobkyně je tedy v pozici právního nástupce podle § 6 odst. 1 daňového řádu. Žalobkyně se tedy daňovým subjektem stala z titulu právního nástupnictví po zemřelém manželu. Žalobkyně se tedy mýlí, má i za to, že zákon o správě daní a poplatků neřeší situaci, kdy dojde v průběhu daňové kontroly k úmrtí daňového subjektu. V daném případě, kdy tedy žalovaný jednal s žalobkyní jako právním nástupcem po zemřelém Ing. F., je zcela postup zákonný a nelze proto dovozovat nesrovnalost vyplývající z uplatňování zákona.

Žalobkyně jako další důvod k vyhovění její žádosti o prominutí příslušenství uvádí tvrdost, argumentuje citací z rozsudku NSS sp.zn. 2 Aps 5/2008-80, kde se hovoří o tíživosti nejen procesní, ale i osobní , do které se žalobkyně úmrtím Ing. V. F. dostala s tím, že soud pro tuto tíživost má lidsky plné pochopení. V citovaném rozsudku se ovšem dále uvádí, že ani toto lidské pochopení, však nemůže převážit vázanost zákonem, jež se vztahuje na žalovaného stejně jako na krajský soud i Nejvyšší správní soud a z něhož plyne povinnost vztáhnout na žalobkyni celý daňový řád, tedy jak práva, tak i povinnost už proto, že jiný postup by byl jednak nezákonný a jednak by nemohl vést k hlavnímu cíli a smyslu celého daňového řízení, jímž je správné a úplné zjištění daňové povinnosti. K tomuto cíli lze dojít jedině aplikací daňového řádu, a nikoli pouze aplikací práv v něm obsažených a speciálních ustanovení dopadajících pouze na daňové subjekty, jež se do tohoto postavení dostaly z titulu svého právního nástupnictví, respektive dědění.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný posoudil důvody související s existencí tvrdosti zákona, přičemž tyto důvody byly jím posouzeny na základě na všech známých skutečností. Tyto důvody k odstranění tvrdosti byly posouzeny v souladu s pokynem D – 330 Ministerstva financí ČR, kterým se vymezují nejčastější důvody pro prominutí příslušenství daně z důvodu tvrdosti podle § 55a daňového řádu. Správce daně vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně se dostala bez vlastního zavinění po smrti svého manžela Ing. V.F. do těžké situaci osobní, ale i procesní ve vztahu k unesení důkazního břemene, když tuto situaci posoudil jako mimořádnou událost umožňující zhodnotit důvody odstranění tvrdosti zákona s tím, že příslušenství se ovšem vztahuje k dosud neuhrazené dani a žádost se týká i úroků posečkání podle § 60 odst. 6 daňového řádu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je tedy zřejmo, že žalovaný posoudil k žádosti žalobkyně důvody související s existencí tvrdostí zákona, kdy zvážil její osobní i procesní situaci, žalovaný se tedy řídil pokynem Ministerstva financí č. D – 330, kde jsou vymezeny důvody pro prominutí příslušenství daně z důvodu tvrdosti dle § 55a daňového řádu.

V pokynu č. D 330 bod a) jsou uvedeny skutečnosti vylučující vydání rozhodnutí, jímž by bylo prominuto příslušenství daně z důvody tvrdosti pod bodem 1 a je v nich uvedeno, že není-li zcela uhrazena daň, ke které náleží příslušenství daně, o jehož prominutí je rozhodováno. Rovněž pod bodem 2 je uvedeno, že úhrada daně, ke které náleží příslušenství daně, o jehož prominutí je rozhodováno, nebyla provedena dobrovolně, ale byla vymožena exekučně. Soudem bylo zjištěno že u Okresního soudu ve Strakonicích je vedeno exekuční řízení ohledně vymáhání předmětné daně. Daň tedy nebyla dosud uhrazena. Pokračování
- 6 -
10Af 475/2012

Žalobkyně provedla vyčíslení jednotlivých částek příslušenství, včetně číselného vyjádření částečného prominutí příslušenství. Dle žalobkyně neprominutí předmětných částek příslušenství bylo odůvodněno existencí dluhu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí ovšem vyplývá, že žalovaný při rozhodování o žádosti o prominutí příslušenství přihlédl rovněž ke skutečnostem ve prospěch žalobkyně, tedy dobré spolupráci daňového subjektu při plnění nepeněžitých povinností a vedle toho přihlédl k existenci dluhu na dodatečně vyměřené dani u správce daně. Ze strany žalovaného byl tedy respektován pokyn č. D – 330, respektování uvedeného pokynu nelze posuzovat, jako libovůli žalovaného. Předmětným pokynem jsou totiž vymezeny nejčastější důvody pro prominutí příslušenství daně z důvodů tvrdosti podle § 55a daňového řádu. Tímto pokynem Ministerstvo financí vymezilo skutečnosti, jimiž lze zdůvodnit žádost o prominutí a v jejich faktickém naplnění lze spatřovat zákonný důvod k odstranění tvrdosti pro něž může dojít k prominutí příslušenství daně.

Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně současně se žádostí o prominutí příslušenství daně z přidané hodnoty si podala rovněž žádost o prominutí příslušenství daně z příjmů fyzických osob. O žádosti o prominutí příslušenství daně z příjmů fyzických osob bylo rozhodnuto Ministerstvem financí, která žádost o prominutí příslušenství daně zamítlo. Napadeným rozhodnutím žalovaný žádosti žalobkyně částečně vyhověl, proto je zcela nedůvodná námitka žalobkyně, že tímto novým rozhodnutím žalovaný řízení zatížil nepřípustnou libovůlí a porušil zavedenou správní praxi. Napadené rozhodnutí bylo vydáno žalovaným poté, co krajský soud rozsudkem ze dne x zamítavé rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost. Následně žalovaný znova přehodnotil žádost žalobkyně o prominutí příslušenství daně z přidané hodnoty a dospěl k závěru, že žádost žalobkyně je částečně důvodná, přičemž se řídil důsledně pokynem D – 330, kterým jsou vymezeny nejčastější důvody pro prominutí příslušenství daně z důvodů tvrdosti podle § 55a daňového řádu a rovněž i metodickým postupem pro vyřizování žádostí o prominutí daně a příslušenství č.j. x. S ohledem na odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze učinit závěr, že by rozhodování žalovaného bylo zatíženo libovůlí, rovněž ani nedošlo k porušení správní praxe. Jestliže bylo rozhodováno dle shora uvedené pokynu č. D – 330 a shora uvedeného metodického postupu. Při rozhodování se žalovaný od správní praxe neodchýlil. Při rozhodování rovněž meze správního uvážení překročeny nebyly, jestliže bylo postupováno dle kriterií se shora uvedeném pokynu č. D -330 a metodického postupu pro vyřizování žádostí o prominutí daně a příslušenství daně, ve které jsou stanoveny závazné interní metodické postupy při vyřizování žádosti o prominutí.

Zcela nepřípadný je odkaz žalobkyně na Hospodářské noviny ze dne 3.1. a 4.1.2012, ve kterých jsou články ohledně prominutí daně, případně daňového penále ze strany Ministerstva financí, neboť případy v novinách uvedené s případem žalobkyně nesouvisí.

Soud proto uzavřel, že rozhodnutí žalované nevybočuje z mezí správního uvážení, námitky žalobkyně důvodné nejsou, proto soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný, se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Poučení: Pokračování
- 7 -
10Af 475/2012

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 21.listopadu 2012

Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru