Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 47/2011 - 31Rozsudek KSCB ze dne 26.10.2011

Prejudikatura

7 Afs 45/2007

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Afs 13/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10 Af 47/2011 – 31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce BEST FIN PLUS spol. s r.o., se sídlem Nová Včelnice, Na Hliněnce 457, právně zastoupeného JUDr. Václavem Faltýnem, advokátem ve sdružení Faltýnová, Faltýn & partneři AK v Domažlicích, nám. Míru 143, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22.4.2011, č.j. 1772/11-1300, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

(1) Žalobou, doručenou dne 28.6.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22.4.2011, č.j. 1772/11-1300, kterým byla zamítnuta odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu v Jindřichově Hradci, kterými byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2007 a 2008 a současně dle § 37b zákona o správě daní a poplatků sdělena povinnost platit penále za tato zdaňovací období. Napadená rozhodnutí správce daně byla potvrzena.

(2) Žalobce v žalobě namítal nesprávnost, nezákonnost vydaného rozhodnutí, jakož i vadnost procesu, na jehož základě došlo k vydání tohoto rozhodnutí. Finanční orgány opřely rozhodnutí výhradně o vyhlášku Ministerstva průmyslu a obchodu č. 237/2005 Sb., kterou se Pokračování
- 2 -
10Af 47/2011

stanoví výše technicky zdůvodněných ztrát při dopravě a skladování minerálních olejů. Tento postup je žalobcem označován za nesprávný a nezákonný, neboť vyhláška byla vydána jako podzákonný právní předpis, na základě zmocnění daného zákonem o spotřebních daních výhradně k provedení některých ustanovení tohoto zákona. Pro účely správy daně z přidané hodnoty ji nelze legálně přímo aplikovat. Pokud tak správci daně učinili, zatížili svá rozhodnutí nezákonností. Stejnou argumentaci žalobce používá i k tvrzení žalovaného, že aplikovaná právní norma nebyla aplikována přímo, ale jako jiný důkaz, jako určitá technická norma, kterou byla vyvracena správnost vnitropodnikové směrnice žalobce č. 1/2005 z 30.6.2005. Pokud totiž žalovaný použil vyhlášku č. 237/2005 jako důkazní prostředek k vyvrácení tvrzení a důkazu předestřeného žalobcem měl před vydáním napadeného rozhodnutí v tomto směru žalobce informovat a dát mu možnost vyvrátit správnost a věrohodnost takového důkazu navržením svých důkazních prostředků. Pokud tak neučinil, zbavil žalobce práva na obranu a zatížil svůj procesní postup zásadní vadou, která mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé. Rovněž žalovaný nově použil jako důkaz klimatické údaje Českého hydrometeorologického ústavu, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 9, aniž žalobce v tomto směru informoval a dal mu možnost se k němu vyjádřit. Porušil také zásady rovnosti zbraní a zatížil svůj procesní postup zásadní vadou, která mohla mít a měla za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Jedná-li se o rozdíl zásob pohonných hmot, který žalobce doložil a prokázal odvoláním na vnitropodnikovou směrnici pro stanovení přirozených úbytků pohonných hmot, pak úbytky zjištěné inventurou nepřekračují limity ekonomicky zdůvodněné normy stanovené žalobcem. Dále žalobce poukazuje na to, že podle zákona o daních z příjmů nebyly vyloučeny z daňově uznatelných nákladů technologické a technické úbytky a úbytky vyplývající z přirozených vlastností zásob, a to až do výše ekonomicky zdůvodněné normy přirozených úbytků stanovené poplatníkem. K tomuto měli správci daně přihlížet a nikoliv vybrat pro žalobce nepříznivé ustanovení podzákonného předpisu vztahujícího se výhradně k zákonu o spotřebních daních. K poukazu žalovaného na ustanovení § 25 odst. 2 zákona o daních z příjmů, podle kterého může správce daně posoudit, zda výše stanovené normy odpovídá charakteru činnosti poplatníka a obvyklé výši norem jiných poplatníků se shodnou nebo obdobnou činností a o zjištěný rozdíl upravit základ daně žalobce namítá, že to ze strany správce daně ani žalovaného učiněno nebylo, neboť odkaz na vyhlášku č. 237/2005 Sb. není porovnáním s obvyklou výši norem. Pokud by žalobce připustil, že se o porovnání jednalo, bylo povinností žalovaného s výsledky tohoto porovnání žalobce seznámit a dát mu možnost se k věci vyjádřit, což žalovaný neučinil. V této souvislosti je současně namítáno procesní pochybení, které je dáváno do souvislosti s fatálním důsledkem spočívajícím v nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

(3) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyjádřil souhlas s projednáním věci jen na základě účastníky předložených spisů podle § 51 odst. 1 s.ř.s. Zrekapituloval průběh daňového řízení. K žalobním námitkám uvedl, že důvodné nejsou a nemají oporu ve spise. Žalobce předložil správci daně inventurní protokoly, z nichž vyplynulo manko – ztráta na skladu PHM. Správce daně porovnal žalobcem vyčíslené množstevní ztráty se ztrátami, které vyplývají z vyhlášky Ministerstva obchodu a průmyslu č. 237/2005 Sb. Z porovnání vyplynulo, že ztráty žalobce jsou mnohonásobně vyšší než stanoví předmětná vyhláška. Pokračování
- 3 -
10Af 47/2011

Správci daně vznikly pochybnosti o tom, zda k předmětným ztrátám pohonných hmot došlo při skladování vlivem povětrnostních podmínek, jak uváděl žalobce. Vydal proto dne 12.5.2010 výzvu, ve které vyzval žalobce, aby pochybnosti správce daně konkrétně vyjádřené ve výzvě odstranil. Žalobce na výzvu reagoval, uvedl, že vše probíhalo v pořádku včetně fakturace pohonných hmot a dále předložil vnitropodnikovou směrnici č. 1/2005, podle které je třeba posuzovat úbytky pohonných hmot při jejich skladování. Správce daně odpověď žalobce vyhodnotil a dospěl k závěru, že pochybnosti odstraněny nebyly, odpověď představovala konstatování skutečností a směrnice nebyla hodnocena jako důkaz, neboť směrnicí nelze prokázat, proč došlo k velkým úbytkům pohonných hmot. Správce daně s ohledem na zjištěné rozdíly uzavřel, že vyčíslené ztráty je nutné považovat za zboží, které žalobce použil pro účely nesouvisející s uskutečňováním jeho ekonomických činností. Podle § 13 odst. 4 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty se takové zboží považuje za zboží dodané za úplatu, a tudíž bylo porušeno ustanovení § 21 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, neboť daň na výstupu nebyla přiznána ani zaplacena ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Důvodnou nehodnotil žalovaný námitku žalobce, že nově použil k důkazu klimatické údaje Českého hydrometeorologického ústavu a žalobce o tom neinformoval a nedal mu možnost vyvrátit správnost a věrohodnost tohoto důkazu. Žalovaný poukázal na to, že důkazní břemeno nese daňový subjekt. Správci daně vznikly pochybnosti ohledně žalobcem vykázaných ztrát v kontrolovaných zdaňovacích obdobích. Pochybnosti správce daně uvedl ve výzvě, které žalobci doručil. Žalobce reakcí na výzvu a podaným vysvětlením pochybnosti správce daně neodstranil. Neodstranil je ani doloženou vnitropodnikovou směrnicí. Nestalo se tak ani při dalším ústním jednání dne 10.8.2010, kdy předmětem jednání bylo právě vysvětlení odpisu pohonných hmot z důvodu povětrnostních podmínek. Žalobce měl dostatek času, aby své důkazní břemeno unesl. Argumentace žalovaného údaji Českého meteorologického ústavu o povětrnostních podmínkách byla použita pouze pro dopřesnění zjištěných faktů, nejednalo se o dokazování, a tudíž nebylo nutné žalobce před vydáním rozhodnutí s dalšími důkazy seznamovat, neboť takové důkazy provedené nebyly. Žalovaný navíc poukázal na to, že informace ohledně povětrnostních podmínek je těžko vyvratitelná tvrzením žalobce, neboť se jedná o oficielní údaje dostupné na internetu. K poukazu žalobce na ustanovení § 25 odst. 2 zákona o daních z příjmů žalovaný uvedl, že postupoval v souladu se zákonem, s touto námitkou se vypořádal na straně 12 a 13 napadeného rozhodnutí, kde vysvětlil aplikaci § 25 odst. 2 tohoto zákona s ohledem na to, proč nepřihlédl k žalobcem uváděnému ustanovení zákona o daních z příjmů.

III. Obsah správních spisů

(4) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

(5) Správce daně zahájil u žalobce kontrolu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2007 až prosinec 2007 a leden 2008 až prosinec 2008 dne 22.1.2010. Při zahájení daňové kontroly správce daně zjišťoval, co bylo předmětem podnikatelské činnosti žalobce, kdo byl statutárním orgánem, zda měla společnost žalobce nějaké zaměstnance, zjišťoval, jaký měla společnost žalobce nemovitý majetek, zda vedla knihu jízd jakou uplatňovala obchodní přirážku, zda vedla knihu pohledávek a závazků, zda evidovala obchodní majetek, vedla skladovou evidenci, poskytovala slevy na zboží, zda vykazovala plnění osvobozená od daně z přidané hodnoty. Žalobce předložil protokoly k inventurám ke dni 31.12.2007 a 31.12.2008. Z protokolů bylo zjištěno, že žalobce odepsal v těchto zdaňovacích obdobích z důvodu technických ztrát při skladování pohonných hmot určité Pokračování
- 4 -
10Af 47/2011

množství těchto ztrát, u nichž vznikly správci daně pochybnosti ohledně správnosti a pravdivosti těchto údajů. Správce daně proto vyzval žalobce, aby prokázal, zda jím vykazovaná výše ztrát u motorové nafty, benzinu Natural 95 a benzinu Speciál 91 odpovídaly skutečnosti. Žalobce byl poučen o tom, pokud na výzvu neodpoví, může to mít za následek stanovení daně žalobci na základě pomůcek. Žalobce na výzvu reagoval dne 20.5.2010 a odpověď předložil správci daně dne 2.6.2010. Popsal způsob přebírání dodávek pohonných hmot, předávání směn, uvedl, že při čerpání nedochází k únikům, nikdo však nemůže ovlivnit ztráty vzniklé povětrnostními podmínkami. Ztráty jsou dané z inventur a k závažnosti problému ohledně ztrát z povětrnostních podmínek předložil žalobce vnitropodnikovou směrnici 1/2005, která mu slouží pro stanovení přirozených úbytků PHM. Dne 10.8.2010 se uskutečnilo ústní jednání se žalobcem, při kterém správce daně zjišťoval, jak žalobce zaúčtoval odpis motorové nafty, benzinu Speciál 91 a benzinu Natural 95 z důvodu povětrnostních podmínek. Žalobce byl dotazován, zda byl někomu předepsán k úhradě odpis motorové nafty, benzinu Speciál 91 a benzinu Natural 95 z důvodu povětrnostních podmínek. Ohledně množství odepsaných pohonných hmot odkázal žalobce na protokoly k inventuře na rok 2007 a 2008.

(6) Dne 24.9.2010 byla se žalobcem projednána zpráva o kontrole daně z přidané hodnoty za kontrolovaná zdaňovací období. Žalobce uvedl, že předložil veškeré důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení, žádné doklady nezatajil. Správce daně vysvětlil žalobci jednotlivá kontrolní zjištění, která budou mít vliv na zvýšení základu daně a uvedl, z jakých důvodů hodnotil postup žalobce v rozporu s daňovými předpisy. Žalobce se ke zprávě o kontrole daně z přidané hodnoty nevyjádřil. Uvedl, že podá odvolání.

(7) Dne 24.9.2010 vydal Finanční úřad v Jindřichově Hradci dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty, kterými žalobci dodatečně stanovil základ daně a vyměřil daň z přidané hodnoty za prosinec 2007 ve výši 47 352,- Kč a za prosinec 2008 ve výši 6 767,- Kč. V odůvodnění dodatečných platebních výměrů bylo odkázáno na informace uvedené ve zprávě o daňové kontrole. Proti dodatečným platebním výměrům se žalobce včas odvolal. Na základě výzvy správce daně ze dne 4.11.2010 doplnil žalobce dne 20.11.2010 důvody svého odvolání. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného správního orgánu dne 22.4.2011 tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a dodatečné platební výměry byly potvrzeny. Stalo se tak především s odůvodněním, že žalobce neprokázal své tvrzení ohledně toho, že ke ztrátám pohonných hmot, tak jak bylo uvedeno v inventurách, došlo při skladování vlivem povětrnostních podmínek. Žalobce neprokázal ani nedoložil opodstatněnost údajů uvedených ve své vnitropodnikové směrnici, ve které je úbytek pohonných hmot stanoven v několikanásobně vyšším limitu než je uveden ve vyhlášce Ministerstva průmyslu a obchodu č .237/2005 Sb. Takový důkazní prostředek proto správce daně nemohl v daňovém řízení akceptovat. Žalobce neunesl důkazní břemeno, a tudíž po provedeném důkazním řízení uzavřel, že množství pohonných hmot vzniklé z rozdílu mezi technicky zdůvodnitelnou ztrátou dle vyhlášky č. 237/2005 a ztrátou uvedenou žalobcem v protokolech k inventurám, je nutné považovat za rozdíl představující zboží, který žalobce použil pro účely nesouvisející s uskutečněním jeho ekonomické činnosti. Ustanovení § 25 odst. 2 věta čtvrtá zákona o daních z příjmů je používána proto, že žalobce ekonomicky nezdůvodnil jím stanovenou výši ztrát, která několikanásobně převyšovala výši ztrát stanovených vyhláškou. Podle citovaného ustanovení může o tento rozdíl správce daně upravit základ daně.

IV. Právní názor soudu

Pokračování
- 5 -
10Af 47/2011

(8) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

(9) Žalobce namítal, že rozhodnutí bylo postaveno na vyhlášce č. 237/2005 Sb., kterou se stanoví výše technicky zdůvodněných ztrát při dopravě a skladování minerálních olejů, což je postup nesprávný a nezákonný, neboť vyhláška byla vydána jako podzákonný právní předpis, a to na základě zmocnění daného zákonem o spotřebních daních, výhradně k provedení některých ustanovení zákona o spotřebních daních. Pro účely daně z přidané hodnoty ji proto nelze legálně aplikovat. Byla-li aplikována správcem daně, zatížilo to rozhodnutí nezákonností. Tato námitka důvodná není.

(10) V dané záležitosti je třeba zdůraznit, že u žalobce byla zahájena daňová kontrola daně z přidané hodnoty za konkrétní zdaňovací období, při které žalobce správci daně předložil protokoly o inventurách ke dni 31.12.2007 a 31.12.2008. Správce daně zjistil, že u žalobce byla evidována ztráta - manko ve skladu pohonných hmot. Žalobce tuto ztrátu přičítal vlivu povětrnostních podmínek, a proto provedl odpis pohonných hmot ze skladu. Správce daně porovnal žalobcem vykázané ztráty s hodnotami ztrát uvedenými ve vyhlášce č. 237/2005 Sb., kterou se stanoví výše technicky zdůvodněných ztrát při dopravě a skladování minerálních olejů a vznikly mu pochybnosti ohledně správnosti a pravdivosti údajů uvedených žalobcem v jeho přiznání k dani z přidané hodnoty za konkrétní zdaňovací období. Proto vyzval dne 12.5.2010 žalobce, aby prokázal, že skutečně došlo ke ztrátám ve výši deklarované žalobcem v inventurách, k čemuž mohl žalobce použít veškeré důkazní prostředky, kterými lze ověřit správnost stanovení daňové povinnosti. Žalobce na výzvu správce daně reagoval a dne 2.6.2010 sdělil, kdo je jeho dodavatelem a popsal způsob čerpání pohonných hmot. Rovněž vysvětlil, že při čerpání pohonných hmot nedochází k únikům, neboť je prováděn pravidelný servis a úniky při čerpání pohonných hmot jsou obsluhou čerpací stanice hlášeny a servisem opraveny. Poukázal však na povětrnostní podmínky, při kterých dochází ke ztrátám pohonných hmot a tyto podmínky nemůže nikdo ovlivnit. Z toho důvodu také předložil žalobce vnitropodnikovou směrnici 1/2005 ve které stanovil neovlivnitelné přirozené úbytky pohonných hmot při jejich skladování a manipulaci ve výši maximálně 1,5 %. Při stanovení tohoto procenta vycházel žalobce, jak sdělil správci daně, z informací od pracovníků správce daně, toto své tvrzení však nijak nedoložil. Postup správce daně, který vyplývá ze správního spisu a je výše deklarován, odpovídá zákonu. Porovnával-li správce daně žalobcem vyčíslené ztráty se ztrátami, které vyplývají z fyzikálních vlastností pohonných hmot na základě vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 237/2005, kterou jsou stanoveny výše technicky zdůvodněných ztrát při dopravě a skladování minerálních olejů, pak tento postup nelze správci daně vytýkat. Prováděcí předpis byl vydán na základě výslovného zmocnění zákonem (obsaženého v § 139 odst. 3 zákona o spotřebních daních a splňuje požadavek v § 79 odst. 3 Ústavy ČR, podle kterého ministerstva, jiné správní úřady a orgány samosprávy mohou na základě zákona a v jeho mezích vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zmocněny, dále je soulad se zákonem č. 2/1969 Sb.) a obsahuje právní normy, které odpovídají zákonnému zmocnění. Upřesňuje právní normu obsaženou v zákoně. Prováděcí vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 237/2005 Sb. má sice v obecném slova smyslu nižší právní sílu než běžný zákon, avšak s ohledem na to, že není v rozporu se zákonem, s Ústavou, či ústavními zákony a byla vydána na základě zákonného zmocnění, nepředstavuje právní normu, kterou nelze v oblasti veřejné správy využít. Naopak smyslem prováděcího právního předpisu je rozpracovat a podrobněji a důkladněji stanovit údaje, které jsou v zákoně vymezeny pouze rámcově. V rámci daňové kontroly u žalobce byly zjištěny rozdíly, které Pokračování
- 6 -
10Af 47/2011

žalobce vykázal jako ztráty z hospodaření a správce daně výši těchto ztrát posuzoval právě pro skutečnost, že ztráty vykazované žalobcem byly neodůvodněně vyšší než ztráty, které jsou uváděny v souvislosti s fyzikálními vlastnostmi pohonných hmot ve vyhlášce č. 237/2005 Sb. Žalobce vyzval k tomu, aby rozdíly vysvětlil. K tomu mu poskytl dostatečný časový prostor. Žalobce však vysvětlením podaným správci daně neprokázal výši ztrát při skladování pohonných hmot. Proto správce daně uzavřel, že množství pohonných hmot představující rozdíl mezi technicky zdůvodnitelnou ztrátou podle vyhlášky č. 237/2005 Sb. v platném znění a ztrátou vykazovanou žalobcem v protokolech k inventurám, je nutné považovat za zboží, které žalobce použil pro účely nesouvisející s uskutečňováním jeho ekonomické činnosti. Proto postupoval podle § 13 odst. 4 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty a tuto hodnotu hmotného majetku považoval za dodání zboží za úplatu. Správce daně jinými slovy neaplikoval přímo vyhlášku č. 237/2005 Sb., ale využil mantinelů nastavených citovanou vyhláškou k porovnání výše ztrát vykázaných žalobcem, poskytl žalobci prostor pro zdůvodnění výše vykázaných ztrát. Odpověď žalobce vyhodnotil a vzhledem k tomu, že žalobce neuvedl žádná konkrétní fakta, kterými by pochybnosti správce daně odstranil, neboť odpověď žalobce byla konstatováním skutečnosti a ani na základě směrnice předložené žalobcem nebylo možné akceptovat vysoké úbytky pohonných hmot, byl zcela logický závěr správce daně o tom, že žalobcem evidované ztráty je nutné považovat za zboží ve smyslu § 13 odst. 4 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty. Správcem daně použitá vyhláška č. 237/2005 Sb., jak bylo výše uvedeno, sice představuje podzákonný právní předpis, nicméně byla vydána v rámci zákonného zmocnění a údaje v ní uvedené, týkající se stanovení výše technicky zdůvodněných ztrát při dopravě a skladování minerálních olejů, lze využít jako vodítko byť při řešení skutečností významných pro daň z přidané hodnoty právě pro skutečnost, že vyhláška patří do platného systému právních předpisů a byla použita jako aplikovaná právní norma.

(11) Vyhláška č. 237/2005 Sb. nepředstavovala důkazní prostředek, jak je tvrzeno v žalobě, kterým by byl proveden důkaz k vyvrácení tvrzení žalobce. Důkazní prostředky jsou totiž všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny ohledání a výslech účastníků řízení. To vyplývá i z ustanovení § 125 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu. Důkazní prostředek může jinými slovy řečeno představovat prostředek, kterým lze zjistit stav věci. Právní předpis důkazní prostředek představovat nemůže. Z toho důvodu není důvodná námitka žalobce, že mu měla být dána možnost vyvrátit správnost a věrohodnost, takového důkazu dalšími tvrzeními a důkazními návrhy a pokud tak správce daně neučinil, zbavil žalobce práva na obranu, porušil zásadu rovnosti zbraní a zatížil svůj proces zásadní vadou, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Ze spisu, který byl soudu předložen vyplývá, že správce daně vydal výzvu, ve které žalobci uvedl, jaké údaje zjistil z jeho účetní evidence, konkrétně z protokolů k inventurám ke dni 31.12.2007 a 31.12.2008 a rovněž v této výzvě poukázal na vyhlášku č. 237/2005 Sb. na jejímž základě rozporoval výši ztrát pohonných hmot vykázaných žalobcem. Vysvětlil žalobci, že pochybnosti správce daně vznikly právě na základě těchto skutečností, kdy porovnal výši vykázaných ztrát při skladování pohonných hmot uvedených žalobcem v jeho protokolech k inventurám s koeficienty ztrát, které jsou uvedeny v citované vyhlášce. Ve výzvě žalobci správce daně sdělil i výši pohonných hmot, která mohla být podle citované vyhlášky uplatněna jako ztráta a vyzval jej k tomu, aby vysvětlil a prokázal odůvodněnost výše ztrát žalobcem vykázaných v inventurách. Správce daně proto procesním postupem umožnil žalobci vysvětlit rozdíly ve výši jím vykázaných ztrát při dopravě a skladování minerálních olejů, tudíž postupoval v souladu se zákonem o správě daní a poplatků, jakož i základními zásadami daňového řízení. Tato námitka žalobce důvodná nebyla.

Pokračování
- 7 -
10Af 47/2011

(12) Opodstatněná není ani další námitka žalobce, že žalovaný nově použil k důkazu klimatické údaje Českého hydrometeorologického ústavu, přičemž je odkazováno na stranu 9 napadeného rozhodnutí a je vytýkáno, že správce daně žalobce neinformoval ohledně tohoto důkazu a neumožnil mu se s tímto důkazem seznámit. Takový důkaz nebyl v daňovém řízení prováděn. Argumentace klimatickými podmínkami byla použita pro přesnější odůvodnění závěru daňových orgánů a na straně 9 žalobou napadeného rozhodnutí, kde je odkazováno i na zprávu o daňové kontrole ze dne 24.9.2010, ve které na straně 4 v předposledním odstavci poslední věta je uváděno, že klimatické podmínky se mezi roky 2007 a 2008 nelišily. Údaj uvedený dále v žalobou napadeném rozhodnutí ohledně odchylky v teplotě mezi těmito roky činící maximálně 0,4°C nepředstavuje důkaz, se kterým by žalobce nebyl seznámen, ale představuje pouze upřesnění konstatování správce daně tak, jak bylo uvedeno již ve zprávě o daňové kontrole, že klimatické podmínky se mezi kontrolovanými roky nelišily. V odvolacím řízení nebyl v tomto směru proveden důkaz, ani nedošlo k doplnění důkazního řízení. Žalovaný správní orgán nebyl proto povinen seznámit žalobce před vydáním rozhodnutí s dalším důkazem, neboť takový důkaz proveden nebyl. Navíc lze v této souvislosti akceptovat vysvětlení poskytnuté žalovaným správním orgánem, že tuto argumentaci použil z toho důvodu, že jednalo se o údaje oficielní, zveřejněné na internetu, a to pouze za účelem dokreslení celé situace.

(13) Žalobci nelze přisvědčit ani v jeho názoru, že nebylo postupováno podle ustanovení § 25 odst. 2 věta předposlední tohoto odstavce, jak je uvedeno v žalobou napadeném rozhodnutí, neboť správcem daně zvolený postup neodpovídal citovanému ustanovení, neboť správce daně výši normy stanovené žalobcem neporovnával s obvyklou výší norem jiných poplatníků se shodnou nebo obdobnou činností. Odkaz na vyhlášku není podle žalobce porovnáním s obvyklou výši norem jiných poplatníků. Ani kdyby tomu tak bylo, nebylo by možné podle žalobce tento postup akceptovat, neboť mu nebyla dána možnost se k věci vyjádřit a tvrdit a navrhovat důkazy. V dané záležitosti správce daně porovnání, jak vyplývá z výše uvedeného v tomto rozsudku a z písemností založených ve spise, provedl. Porovnání normy stanovené žalobcem proběhlo ve vztahu k vyhlášce č. 237/2005 Sb., která nastavuje obecnou hranici ztrát pohonných hmot, kterou lze legálně akceptovat. Z toho vyplývá, že ani u jiných poplatníků nemůže být tolerovaná výše ztrát vyšší než je limit nastavený vyhláškou č. 237/2005 Sb. Pokud žalobce tvrdí, že při porovnání došlo k zásadnímu pochybení správce daně, neboť nebyl s výsledky porovnání seznámen, neměl možnost se k nim vyjádřit, tvrdit a navrhovat důkazy, pak toto tvrzení neodpovídá skutečnosti, což vyplývá jednak z obsahu výzvy, která byla žalobci doručena ze dne 12.5.2010, jakož i ze zprávy o daňové kontrole, která byla se žalobcem projednána dne 24.9.2010, neboť z protokolu o projednání zprávy o daňové kontrole jednoznačně vyplývá, že žalobce byl seznámen se způsobem, který správce daně zvolil a na základě kterého postupoval, bylo mu vysvětleno, jakým způsobem správce daně dospěl k závěrům uvedeným ve zprávě o daňové kontrole. Žalobce se ke zprávě o daňové kontrole nevyjádřil, přímo do zprávy o daňové kontrole poznamenal, že si ji přečetl, že s ním byla projednána a podá si opravný prostředek. Jak bylo výše uvedeno, veškeré údaje a porovnání, která byla v průběhu daňové kontroly správcem daně učiněna, jsou podrobně ve zprávě o daňové kontrole popsána, a jak žalobce sám potvrdil svými podpisy, byl s těmito závěry správce daně seznámen. Mohl tedy brojit proti těmto závěrům, navrhovat důkazy a k věci se vyjádřit. Jestliže tak neučinil, nejedná se o procesní pochybení správce daně, ale o postup, který si žalobce sám zvolil.

V. Závěr, náklady řízení

Pokračování
- 8 -
10Af 47/2011

(14) Soud proto uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky neshledal důvodnými, rozhodnutí žalovaného považuje za přezkoumatelné a vydané v souladu se zákonem. Proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

(15) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech, z důvodů stanovených v § 103 s.ř.s. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem podle § 105 odst. 2 s.ř.s.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 26. října 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru