Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 42/2013 - 40Rozsudek KSCB ze dne 20.02.2014

Prejudikatura

2 Afs 37/2013 - 26

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 As 48/2014 (zrušeno + zrušení rozhodnutí spr. orgánu)

přidejte vlastní popisek

10Af 42/2013 - 40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl vsenátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové prvávní věci žalobce SYNOT TIP, a.s. se sídlem v Uherském Hradišti, Jaktáře čp. 1475, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 16. 4. 2013, č. j. KUJCK/28929/2012/OEKO,

takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 31. 5. 2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2013 č. j. KUJCK/28929/2012/OEKO, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti platebnímu výměru Městského úřadu v Českém Krumlově, o vyměření místního poplatku a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

V žalobě se popisuje řízení před správními orgány, v žalobní argumentaci se poukazuje na legislativní proces při přijímání zákona, jímž se měl změnit zákon o podpoře sportu, ve kterém třetí část se týkala změny zákona o místních poplatcích. Text § 10a zákona o místních poplatcích byl doplněn v tom smyslu, že předmětem poplatku je též jiné technické Pokračování
- 2 -
10Af 42/2013

herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu. Tato novelizace byla přijata protiústavním způsobem. Přestože otázka ústavnosti zákonodárného procesu přijetí novely zákona o místních poplatcích byla řešena v nálezu Ústavního soudu, je žalobce názoru, že byla přijata v rozporu s předepsanou procedurou. Text novely není srozumitelný, protože zákon pojem jiné technické herní zařízení nezná. V té souvislosti je odkazováno na úpravu obsaženou v loterijním zákoně. Zařízení provozované žalobcem je funkčně nedělitelným technickým zařízením tvořeným centrální řídící jednotkou, místními kontrolními jednotkami a neomezeným počtem připojených koncových interaktivních videoloterijních terminálů. Žalobce poukazuje na metodické sdělení Ministerstva financí, které hodnotí jako nesprávné. To se dovozuje ze skutečnosti, že interaktivní videoloterijní terminál není sám schopen hru realizovat, poněvadž podstatnou část hry realizuje centrální jednotka bez ohledu na interaktivní videoloterijní terminál. Novou právní úpravou nebyl původní princip provozování takových zařízení nikterak narušen. Správce poplatku navýšil včas nezaplacenou částku o dvojnásobek, absentuje však úvaha správce poplatku o kritériích, za kterých bylo při správním uvážení postupováno. Navýšení i samotné uplatnění poplatku žalobce hodnotí jako zjevně nepřiměřené a nedůvodné.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Na žalovaném není posuzovat zákonnost či ústavnost přijatých zákonů. Protiústavností části zákona č. 183/2010 Sb. se Ústavní soud zabýval a shledal, že při přijetí novelizace zákona o místních poplatcích nebylo postupováno protiústavně. Žalobcem provozované zařízení je podřaditelné pod pojem jiné technické herní zařízení. Místnímu poplatku podléhá technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí. Koncový terminál takového zařízení je napojen na centrální jednotku a ve spojení s touto jednotkou je schopen realizovat hru. Za každé takové koncové zařízení lze vybrat místní poplatek podle příslušné vyhlášky. Tento poplatek se vybírá na místě, kde se hráč sázkové hry účastní a ve kterém jsou pociťovány škodlivé externality hazardních her. Místní poplatek byl upraven vyhláškou Města Český Krumlov, a jestliže žalobce tento poplatek nezaplatil, byl důvod vydat o tom platební výměr. Včasné nezaplacení poplatku pak může být sankcionováno až do výše trojnásobku.

Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Město Český Krumlov vydalo pod č. 1/2010 obecně závaznou vyhlášku o místních poplatcích. Ta v části VIII. upravuje poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj a jiné technické herní zařízení. Sazba poplatku činí 5.000 Kč za tři měsíce a poplatková povinnost vzniká uvedením, mimo jiné, jiného technického herního zařízení povoleného Ministerstvem financí do provozu. Sankce je upravena v článku 29 vyhlášky, který umožňuje zvýšit poplatek až na trojnásobek, nebyl-li zaplacen včas nebo ve správné výši.

Od 1. 1. 2011 byla účinná obecně závazná vyhláška č. 4/2010, o místních poplatcích, která obsahuje úpravu ohlašovací povinnosti pro jiné technické zařízení povolené ministerstvem financí, výši poplatku i sankci ve stejném rozsahu jako vyhláška předchozí.

Žalobce podáním z 21. 9. 2010 splnil ohlašovací povinnost s výhradou, kdy dovodil, že jím provozovaná zařízení poplatkové povinnosti nepodléhají.

Dne 13. 10. 2010 byl žalobce vyzván k ohlášení poplatkové povinnosti a zaplacení místního poplatku. Na tuto výzvu žalobce reagoval sdělením z 18. 10. 2010, odkázal na předchozí splnění ohlašovací povinnosti s výhradou, ze které lze dovodit, zda žalobce je poplatníkem místního poplatku či není.

Pokračování
- 3 -
10Af 42/2013

Následovala výzva Městského úřadu v Českém Krumlově z 2. 2. 2012 k ohlášení skutečností potřebných pro správné stanovení místního poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu za tři čtvrtletí roku 2011. Žalobce dne 8. 2. 2012 podal přehled jím provozovaných zařízení.

Dne 12. 3. 2012 byl žalobce upozorněn na to, že nebyl zaplacen místní poplatek za IV. čtvrtletí 2011 za zařízení provozovaná na konkrétních adresách.

Rozhodnutím ze dne 24. 10. 2012 byl vyměřen místní poplatek a zvýšení tohoto poplatku za jednotlivá čtvrtletí roku 2011. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že místní poplatek nebyl zaplacen, a proto bylo přistoupeno k jeho vyměření. Protože žalobce nereagoval včas na upozornění ze dne 12. 3. 2012 a poplatek uhrazen nebyl, bylo vyměřeno zvýšení místního poplatku ve výši dvojnásobku.

Žalobce v odvolání namítá protiústavnost novely právní úpravy místních poplatků, nesrozumitelnost tohoto textu ke zvýšení místního poplatku na dvojnásobek a poukázal na to, že jedná se o správní uvážení limitované principy ústavního pořádku.

Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že žalobce provozoval zařízení podléhající místnímu poplatku podle obecně závazné vyhlášky. V souladu s touto vyhláškou byl místní poplatek vyměřen. Při zjišťování skutkového stavu bylo vycházeno z ohlášení provedeného žalobcem. Tato zařízení jsou jednoznačně specifikována, uvádí se jejich umístění. Při vybírání poplatku se postupuje tak, že poplatník má povinnost poplatek sám vypočítat a zaplatit v termínu splatnosti určeném obcí ve vyhlášce. Teprve při nesplnění této povinnosti poplatníkem je vydáván platební výměr a jako sankční opatření může výši poplatku při jeho nezaplacení včas nebo v nesprávné výši zvýšit až na trojnásobek. To je na správci poplatku. Protiústavnost přijaté novely konkrétního zákona nebyla Ústavním soudem shledána.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

V žalobním bodu označeném IV. je vytýkána neústavnost legislativního procesu při přijímání zákona č. 183/2010 Sb. Tento právní předpis obcím umožnil vybírat podle obecně závazné vyhlášky místní poplatek za výherní hrací přístroj a jiná technická herní zařízení povolená Ministerstvem financí. Ústavností zákonodárného procesu se zabýval ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 9. 1. 2013 č. j. Pl ÚS 6/12. Neústavnost tohoto předpisu shledána nebyla. Označený právní předpis má formu zákona a ve smyslu článku 95 odst. 1 Ústavy České republiky je soudce při svém rozhodování zákonem vázán. Proto soud z tohoto právního předpisu vychází, nesmí ani postupovat jiným způsobem a tento zákon nerespektovat a konečně není ani na obecném soudu, aby se zabýval žalobními výhradami o

neústavnosti přijatého zákona, jestliže Ústavní soud učinil zjištění o tom, že zákon neústavní není. Proto je zapotřebí vycházet ze skutečnosti, že tato novela zákona o místních poplatcích umožnila přijmout obecně závaznou vyhlášku, která by regulovala též vybírání místního poplatku za výherní hrací přístroj a jiná technická herní zařízení povolená Ministerstvem financí. Taková vyhláška byla Městem Český Krumlov přijata v rámci zákonného zmocnění podle § 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích a v souladu s ním. Oprávnění takový poplatek Pokračování
- 4 -
10Af 42/2013

vybírat bylo přiznáno § 1 písm. g) zákona o místních poplatcích. Text vyhlášky je tak v souladu s ustanovením § 10a zákona o místních poplatcích.

V dalším žalobním bodu o nesrozumitelnosti textu novely se dovozuje neurčitost pojmu jiného technického herního zařízení, které bylo povoleno Ministerstvem financí.

Výkladem pojmu jiné technické herní zařízení ve smyslu zákona o loteriích se opakovaně zabýval při projednávání kasačních stížností Nejvyšší správní soud (v žalobcově věci to naposled učinil svým rozsudkem ze dne 5. 2. 2014). Jestliže je po smyslu § 12 odst. 1 s.ř.s. mimo jiné účelem projednávání kasačních stížností sjednocovat judikaturu soudů, tak se podepsaný soud právním názorem vyjádřeným Nejvyšším správním soudem o označeném pojmu v projednávané věci řídí.

Pojem loterie a jiná podobná hra a pojem zařízení, na němž je tato hra provozována, nelze směšovat. V rámci loterií a jiných podobných her převažují hry technické, jejichž provozování je přímo spojeno s technickým zařízením sloužícím k provozu této hry a právě toto zařízení žalobce ve svých podáních konkrétně specifikoval. Do kategorie těchto her patří hry provozované prostřednictvím centrálního loterijního systému včetně interaktivních videoloterijních terminálů, které by bez povolení herního zařízení, jehož prostřednictvím se realizace herního procesu zabezpečuje a v jehož softwaru je příslušná hra zakomponována, nebylo možno provozovat. Z pohledu funkční nedělitelnosti je nutné považovat za jiné technické herní zařízení, které je schopno v důsledku napojení na centrální řídící jednotku realizovat celý herní proces a tedy za předmět místního poplatku centrální jednotku a jeden kus videoloterijního terminálu. Vydáním povolení Ministerstva financí k provozování jiného technického herního zařízení se povoluje zařízení tvořené centrální řídící jednotkou, místními kontrolními jednotkami a připojenými koncovými interaktivními videoloterijními terminály. Prostřednictvím centrálního loterijního systému byly povoleny jednotlivé koncové interaktivní videoloterijní terminály. Zjednodušeně řečeno novelizací uvedených předpisů byly postaveny na roveň hrací přístroje a interaktivní videoloterijní terminály podřazené pojmu jiné technické herní zařízení. Proto byla poplatková povinnost zcela v souladu se zákonem vztažena na interaktivní videoloterijní terminály. V té souvislosti se poukazuje na právní názor Nejvyššího správního soudu uvedený v prve označeném rozsudku o tom, že není rozhodné, na jakém principu a prostřednictvím čeho je povolená loterie provozována, ale především její vnější forma zpřístupněná uživateli. Proto dochází ke zpoplatňování videoterminálů vždy v závislosti na jejich konkrétním počtu, z toho důvodu, že s nimi přicházejí do kontaktu uživatelé her. Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že správce poplatku vyložil rozhodné pojmy zcela správně a žalobce v souladu se zákonem zatížil místním poplatkem.

K žalobní argumentaci metodickým sdělením Ministerstva financí soud uvádí, že při svém rozhodování vychází ze zákonného znění konkrétních právních předpisů, jak jej k tomu zavazuje dříve uvedený článek Ústavy. Na soudu není, aby obsah metodických stanovisek a

doporučení hodnotil. Na soudu je, aby napadené rozhodnutí přezkoumal z hlediska jeho souladnosti se zákonem.

K žalobnímu bodu o výběru místního poplatku soud poukazuje na to, že předmětem místního poplatku byla povolená a provozovaná výherní hrací zařízení. To je z výpočtu poplatku zřejmé a odpovídá sdělení žalobce o provozovaných videoloterijních terminálech. Jestliže je zákonem umožněno místní poplatek za jiné technické herní zařízení vybírat a upravuje-li takový postup příslušná místní vyhláška, pak i v souzené věci bylo takto Pokračování
- 5 -
10Af 42/2013

postupováno a tento postup je zcela souladný se zákonem. Ostatně ve stejném smyslu vyznívá setrvalá judikatura Nejvyššího správního soudu. Povinnost platit místní poplatek má proto oporu v právním řádu a místní poplatek nebyl vybrán neústavním způsobem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2014 č. j. 2 Afs 108/2013-37).

Ani žalobnímu bodu o navýšení místního poplatku nelze přisvědčit. O místním poplatku a jeho zvýšení bylo rozhodováno za rok 2011. Regulace vybírání místního poplatku byla pro tento rok upravena obecně závaznou vyhláškou č. 4/2010, o místních poplatcích, která byla účinná od 1. 1. 2011. Sazbu poplatku upravuje článek 38 tak, že ta činí 5.000 Kč na tři měsíce za jiné technické herní zařízení. V souladu s tímto předpisem byl poplatek vyměřen. Navýšení poplatku a sankce je upraveno v článku 41 vyhlášky tak, že včas nezaplacené nebo neodvedené poplatky nebo část těchto poplatků může správce poplatku zvýšit až na trojnásobek. Toto zvýšení je příslušenstvím poplatku.

Možnost navýšit místní poplatek je správním uvážením, přičemž ve smyslu prve uvedené vyhlášky, jedinými kritérii jsou včasnost a správná výše místního poplatku. Jiná hlediska upravena nejsou. Pro přezkoumání správního uvážení, zda to nevybočilo z mezí a hledisek stanovených právním předpisem, má proto význam přijatá právní úprava a dostatek skutkových zjištění umožňující správní uvážení učinit. O tom, že zvýšit poplatek umožňuje obecně závazná vyhláška, mající oporu v zákonu o místních poplatcích, není pochyb. O skutečnosti, že poplatek nebyl zaplacen ve lhůtách vyhláškou stanovených, rovněž žádných pochybností mezi účastníky není. Místní poplatek za I. čtvrtletí roku 2011 byl splatný 15. 4. 2011, za následující období 15. 7. 2011, za III. čtvrtletí uvedeného roku dne 15. 10. 2011 a IV. čtvrtletí roku 2011 dne 15. 1. 2012. Na nezaplacení poplatku byl žalobce upozorněn. K vyměření místního poplatku došlo dne 24. 10. 2012. Délka prodlení s úhradou poplatku je zjevná porovnáním termínů splatnosti a datem vydání prvostupňového rozhodnutí. To je ve vztahu ke zvýšení místního poplatku odůvodněno tím, že k datu vydání rozhodnutí poplatek nebyl dosud uhrazen. Proto bylo přistoupeno k vyměření poplatku ve výši dvojnásobku. Žalovaný k odvolací námitce týkající se navýšení místního poplatku uvedl, že na poplatníkovi je povinnost poplatek vypočítat a zaplatit v termínu splatnosti. K vydání rozhodnutí dochází teprve po nesplnění takové povinnosti poplatníkem, přičemž poplatek lze jako sankční opatření zvýšit. Děje se tak pro případ nezaplacení poplatku včas nebo ve správné výši.

Z odůvodnění rozhodnutí obou instancí, která tvoří jeden celek, vyplývá, že zvýšení má oporu ve vyhlášce a lze k takovému zvýšení přistoupit při včasném nezaplacení poplatku či při zaplacení v nesprávné výši, a to až do výše trojnásobku.

Při rozhodování bylo vycházeno ze skutkového zjištění o tom, že místní poplatek nebyl zaplacen vůbec. To znamená, že je dodrženo kritérium o tom, že poplatek zaplacen nebyl a právě splnění tohoto kritéria umožňuje navýšení místního poplatku. Jiná kritéria právním předpisem stanovena nejsou. Je-li skutkové zjištění o nezaplacení místního poplatku správné a existuje-li předpis umožňující zvýšení místního poplatku, pak při stanovení místního poplatku ve výši dvojnásobku nevykročily správní orgány z mezí stanovených vyhláškou. Proto není správní uvážení nezákonné.

Okolnost, že žalobce splnil ohlašovací povinnost s výhradou, jej povinnosti poplatek uhradit nezbavila, tím spíše za situace, kdy výzvami z 2. 2. 2012 byl vyzván k ohlášení skutečností významných pro správné stanovení místního poplatku, za konkretizovaná období ke splnění ohlašovací povinnosti došlo dne 8. 2. 2012, místní poplatek zaplacen nebyl, a proto Pokračování
- 6 -
10Af 42/2013

dne 12. 3. 2012 bylo vydáno upozornění na nezaplacený místní poplatek. Vedle toho byla vydána výzva k odstranění vad podání z 1. 2. 2012 ve vztahu k přerušení a obnovení provozu technických herních zařízení za I. čtvrtletí 2011. Žalobce ve svých podáních vyjadřoval svůj právní názor na to, proč jím provozovaná zařízení poplatkové povinnosti nepodléhají. Pro možnost zvýšení místního poplatku není rozhodné, zda včasné a řádné neuhrazení poplatku bylo způsobeno zaviněně a jakou formou. Významné jsou právě dvě skutečnosti, a to včasnost nezaplacení poplatku nebo úhrada poplatku v nesprávné výši. Úhradou poplatku se pak poplatník předčasně nevzdává svých práv, jsou-li tu procesní prostředky, které lze k docílení vydání platebního výměru využít. Konkludentní vyměření poplatku přichází v úvahu výlučně tehdy, je-li tu souladný názor na poplatek a jeho výši mezi poplatníkem a správcem poplatku. Taková situace však při odlišném právním názoru žalobce nenastala, a proto nemohlo dojít ke konkludentnímu vyměření poplatku, což znamená, že bylo možno se takovému postupu bránit. Není tu proto situace popsaná v žalobě o tom, že úhradou poplatku by se žalobce zbavil možnosti přezkoumání rozhodnutí soudem.

Vyhláška Města Český Krumlov umožňuje místní poplatek zvýšit až na trojnásobek. V souzené věci byl tento poplatek zvýšen na dvojnásobek, což právní předpis umožňuje. Kritéria daná tímto předpisem pro zvýšení poplatku byla rovněž dodržena, a proto se nejedná o zjevně nepřiměřené navýšení a takový postup byl důvodný, jestliže pro to předepsané podmínky jsou splněny. Nezbývá než zopakovat, že hlediska daná vyhláškou pro zvýšení soudního poplatku byla splněna.

Sankce nebyla uložena v maximální možné výši, která činí trojnásobek poplatku, ale stalo se tak ve výši dvojnásobku výměry poplatku. Účelem sankce se sleduje postižení nekázně při úhradě poplatků spočívající v nezaplacení poplatku či úhradě v nesprávné výši. Na možnosti uložit zvýšení poplatku nic nemění okolnost, že žalobce sdělil, jaká zařízení provozuje, přičemž současně vyjádřil nesouhlasný názor na zpoplatnění těchto zařízení, ani případný další vývoj právní úpravy daného místního poplatku. Žalovaný sice stručně uvedl, že zvýšení poplatku je na jeho správci, avšak současně uvedl, kdy tak lze učinit.

Soud proto uzavřel, že nezjistil, že správní orgány při správním uvážení o navýšení místního poplatku překročily meze správního uvážení podle příslušného předpisu, či správní uvážení zneužily.

Shrnuje se, že napadené rozhodnutí není pro důvody v žalobě tvrzené vadné.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního Pokračování
- 7 -
10Af 42/2013

soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 20. února 2014

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru