Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 37/2011 - 33Rozsudek KSCB ze dne 23.09.2011

Prejudikatura

8 Afs 14/2011 - 97

1 Afs 29/2009 - 91


přidejte vlastní popisek

10Af 37/2011-33

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce OXA, s.r.o. se sídlem v Českých Budějovicích, Průmyslová 165/7, zastoupeného Censitio s.r.o., se sídlem Praha 4, Ratajova 1113/8, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.4.2011, č.j. 1306/11-1300, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Vymezení věci

(1) Žalobou doručenou dne 1.6.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5.4.2011, č.j. 1306/11-1300, kterým byla zamítnuta odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu v Českých Budějovicích, kterými mu byla dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za I. až IV. čtvrtletí roku 2006 a tato rozhodnutí byla potvrzena.

(2) Žalobce namítal porušení práva na spravedlivý proces zaručené zejména v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve vztahu k článku 11 téže Listiny tím, že bylo porušeno právo žalobce v průběhu daňové kontroly klást svědkům otázky podle § 16 odst. 4 písm. e) zákona o správě daní a Pokračování
- 2 -
10Af 37/2011

poplatků, což je odůvodněno tím, že ve spise je založen protokol o místním šetření ze dne 3.8.2009, z něhož vyplývá, že správce daně navštívil daňovou poradkyni Moniku Jandovou a dotazoval se na skutečnosti, které souvisely se svědeckou výpovědí V. M. Ve skutečnosti však tento úkon je výslechem svědka, o kterém však žalobce nebyl předem informován. Žalobce dodal, že Monika Jandová nebyla dotazována na okolnosti, které se týkaly jí samotné, ale na okolnosti jiných osob. Výsledky tohoto „místního šetření“ správce daně použil k argumentaci za účelem znevěrohodnění výslechu svědka V. M., který svědčil ve prospěch žalobce. Jedná se o závažné procesní pochybení, které mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Dle žalobce nemá dále závěr správce daně oporu ve spise, neboť správce daně postupoval v rozporu s § 2 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků, jakož i v rozporu s § 31 odst. 2 téhož zákona. Správce daně vyslechl řadu svědků, přičemž svědecké výpovědi ve prospěch žalobce správce daně hodnotil jako nevěrohodné, zatímco další zbývající výpovědi vyvracející verzi žalobce považuje správce daně za věrohodné, a to i za situace, že mnozí ze svědků byli v době návštěvy nočních barů ve stavu opilosti a jejich schopnost svými smysly popsat co v daný moment vnímali, byla nepochybně značně oslabena. Svědci nepopřeli konzumaci alkoholických nápojů a většinu otázek odpověděli neurčitě tak, že si nepamatují. Hodnocení svědeckých výpovědí bylo účelové, tendenční a jednostranné. Žalobce proto navrhl provedení nového hodnocení shromážděných důkazů dle § 77 odst. 2 s.ř.s. Žalobce současně namítl, že pokud správce daně doměřil žalobci daň podle pomůcek, postupoval vnitřně rozporně. To odůvodnil tím, že za všechna zdaňovací období roku 2006 byla žalobci doměřena daň dle pomůcek, zatímco za zdaňovací období roku 2007 byla doměřena dokazováním, a to i za situace, že proběhla pouze jediná daňová kontrola za všechna zdaňovací období. Žalobci není známo, z jakých důvodů byla doměřena daň za různá zdaňovací období rozdílným způsobem. Ve spise žalobce se nenachází důkazy nebo listiny, které by takový postup ospravedlňovaly. Žalobce se tímto postupem správce daně ocitl ve zmatečné situaci, která mu neumožňuje dostatečně hájit svá práva. Zmatečnost situace doplňuje fakt, že za IV. čtvrtletí roku 2009 žalobci byla původně dodatečně stanovena daň na základě pomůcek, avšak na základě podaného odvolání byla daň doměřena dokazováním. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

(3) Žalovaný správní orgán navrhl žalobu zamítnout. Vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání jen na základě účastníky předložených spisů ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s.

(4) K námitce žalobce, že se nemohl účastnit místního šetření, při kterém byly kladeny otázky daňové poradkyni Monice Jandové, žalovaný uvedl, že jednalo se o ověření skutečnosti, zda provozovatel Horské chaty Kleť poskytuje svým hostům službu prostřednictvím bankovního terminálu, který má na základě smlouvy s dotčeným bankovním domem pronajatý, z čehož vyplývá, že místní šetření nemělo souvislost s daní z přidané hodnoty za zdaňovací období I. až IV. čtvrtletí roku 2006. Žalovaný k tomu odkázal i na rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích, které byly vydány v záležitosti žalobce v jiných zdaňovacích obdobích. Jako nedůvodnou žalovaný označil námitku týkající se nesprávného hodnocení svědeckých výpovědí provedených správcem daně. Správce daně provedl 16 výslechů svědků. Svědecké výpovědi jsou podrobně popsány a hodnoceny ve zprávě o daňové kontrole na straně 15 až 25. Správce daně použil jako důkazní prostředek výslechy všech svědků, byť jejich návštěvy se uskutečnily v různých zdaňovacích obdobích. Správce daně odmítl tvrzení žalobce, že platby prostřednictvím platebního terminálu nebyly za poskytované služby ale, že si prostřednictvím terminálu hosté vybírali hotovost na úhradu Pokračování
- 3 -
10Af 37/2011

v hotovosti. Důvodem byly rozporné svědecké výpovědi. Tvrzení žalobce o výběru peněz prostřednictvím terminálu bylo navíc v rozporu s obchodními podmínkami vyplývajícími ze smlouvy o přijímání platebních karet uzavřené mezi žalobcem a BANK AUSTRIA a.s. Závěr správce daně ohledně toho, že žalobce poskytoval i jiné služby než hostinské, vyplývá nejen z výpovědi svědků, ale dále i ze stavební dokumentace i z obsahu nájemních smluv. Jako neopodstatněnou označil žalovaný i poslední námitku ohledně vnitřní rozpornosti postupu správce daně při způsobu vyměření daně. Správce daně postupoval podle § 2 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků. Pochybnosti formuloval ve výzvě ze dne 27.10.2009. Žalobce pochybnosti neodstranil, neprokázal, zda přiznal daň na výstupu ze všech uskutečněných zdanitelných plnění, neprokázal, zda přiznal daň na výstupu i u plateb uskutečněných platebními kartami prostřednictvím platebních terminálů. Proto byl správce daně oprávněn postupovat podle § 31 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků. Žalovaný vysvětlil, že jednotlivá zdaňovací období podléhají samostatnému rozdílnému posouzení důkazní váhy kladené na prokázání skutečností, a tudíž mohou být v odlišných zdaňovacích obdobích rozdílná hodnocení. V konkrétním řízení nelze proto odkazovat na hodnocení důkazních prostředků v jiném, než v konkrétním zdaňovacím období.

III. Obsah správních spisů

(5) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

(6) Žalobce podal daňová přiznání k dani z přidané hodnoty za jednotlivá čtvrtletí roku 2006 a přiznal vlastní daňovou povinnost ve výši v I. čtvrtletí 63 850,- Kč, ve II. čtvrtletí ve výši 83 733,- Kč, ve III. čtvrtletí ve výši 91 625,- Kč a ve IV. čtvrtletí 104 531,- Kč. Správce daně žalobci daň vyměřil. Dne 6.1.2009 byla zahájena kontrola daně z přidané hodnoty za I. – IV. čtvrtletí roku 2006.

(7) V rámci daňové kontroly byly žalobcem předloženy účetní doklady. Na jejich základě správce daně zjistil, že žalobce z plateb uskutečněných na platebních terminálech v jeho provozovnách nepřiznal daň na výstupu. V prvé řadě vyslechnul Petra Kortuse, jako jednatele žalobce v období od 29.8.2001 do 28.7.2007 a M. K. jako externí účetní plátce. Ohledně výpovědi těchto svědků vznikly správci daně pochybnosti a z toho důvodu činil šetření u třetích osob, a to UNI CREDIT BANK CZECH REPUBLIC a.s., BANK AUSTRIA a.s., Coca-Cola HB Česká republika, s.r.o., Vrtal s.r.o. BRAN SOUZE 57, Makro Cash & Carry ČR s.r.o., DOLAN s.r.o. Dále vyslechl návštěvníky nočního klubu jako svědky, a to L. M., K. B., V. V., K. R., J. H., L. K., E. H., M. L. a dále na základě přijatých daňových dokladů za nákup zboží ověřoval nákupní ceny zboží a výši průměrné obchodní marže. Vznikly mu pochybnosti ohledně správnosti a pravdivosti žalobcem vykázaných tržeb a dne 27.10.2009 vyzval žalobce, aby prokázal správnost výše vykázaných tržeb, předložil evidenci denních tržeb za jednotlivé provozovny, sdělil, jaká zdanitelná plnění se ve zdaňovacích období uskutečnila, podal vysvětlení od koho a za co přijal provize případně k tomu doložil smlouvy, podal vysvětlení ohledně přijetí úroků vykázaných na konkrétních dokladech a vysvětlil důvody, které jej vedly k nezaúčtování všech nákupů od společností Vrtal s.r.o., Coca-Cola, Verages Česká republika s.r.o. a Makro Cash & Carry ČR s.r.o. a prokázal, že pokud bylo zboží prodáno, že byla daň na výstupu přiznána a pokud nebylo prodáno, aby prokázal co se s pořízeným zbožím stalo. Žalobce na výzvu odpověděl podáním ze dne 26.11.2009. Správce daně vyslechl další svědky J. L., P. H., A. S., M. R., J. L., L. K., F. U., V. V., D. K., Ing. M. P., M. S., V. M. a uzavřel, že žalobce nepředložil důkazní prostředky, Pokračování
- 4 -
10Af 37/2011

kterými by vyvrátil pochybnosti správce daně a prokázal správnost a pravdivost jím tvrzených skutečností. Žalobcem navržené a provedené výslechy svědkyň – barmanek neprokázaly žalobcem tvrzené skutečnosti ohledně správnosti jím vykazovaných tržeb, neboť jejich výpovědi byly hodnoceny jako nevěrohodné. Správce daně uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno, a tudíž nebylo možné prověřit a zjistit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti. Správce daně stanovil daňovou povinnost podle § 31 odst. 5 daňového řádu na základě pomůcek. Zpráva o daňové kontrole byla projednána dne 23.7.2010. O stanovení daňové povinnosti za použití pomůcek svědčí úřední záznam ze dne 27.8.2010. Správce daně použil jako pomůcky údaje předloženém samotným žalobcem a to z daňových přiznání k DPH z daňových přiznání k dani z příjmů fyzických osob z daňových dokladů nápojového lístku a neshledal žádné okolnosti, z nichž by vyplývaly výhody pro žalobce ve smyslu § 46 odst. 3 daňového řádu.

(8) Dne 31.8.2010 byly vydány dodatečné platební výměry, kterými byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období I. až IV. čtvrtletí roku 2006. Platební výměry byly žalobci doručeny dne 2.9.2010. Proti dodatečným platebním výměrům se žalobce včas odvolal. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím dne 5.4.2011 tak, že bylo zamítnuto a napadená rozhodnutí byla potvrzena. Námitky žalobce nebyly shledány opodstatněnými, neboť správce daně byl oprávněn stanovit daňovou povinnost dle pomůcek, byla shledána neúplná a neprůkazná evidence. Žalobce neodstranil k výzvě správce daně pochybnosti o správnosti a úplnosti údajů uvedených v přiznání k dani z přidané hodnoty, nesplnil při dokazování jím uváděnou zákonnou povinnost. Správce daně neměl dostatek důkazních prostředků, na základě kterých by mohl stanovit daňovou povinnost dokazováním.

IV. Právní názor soudu

(9) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

(10) Žalobce v žalobě namítal porušení práva na kladení otázek svědkům (A) skutečnost, že závěr správce daně nemá oporu ve spise (B) a pokud správce daně doměřil žalobci daň dle pomůcek, postupoval vnitřně rozporně (C).

A. Porušení práva na kladení otázek svědkům

(11) Žalobce v prvé řadě namítal porušení práva na spravedlivý proces garantované v článku 36 odst. 1, článku 2 odst. 1 a 11 Listiny základních práv a svobod, neboť bylo porušeno v průběhu daňové kontroly jeho právo klást svědkům otázky podle § 16 odst. 4 písm. e) zákona o správě daní a poplatků v souvislosti s výslechem daňové poradkyně Moniky Jandové. Žalobce nebyl o výslechu této svědkyně předem informován. Tuto žalobní námitku soud hodnotí jako nedůvodnou. Z protokolu o místním šetření ze dne 3.8.2009 vyplývá, že se konalo místní šetření, při kterém správce daně ověřoval u daňové poradkyně Moniky Jandové působící ve společnosti MONEKON zajišťující žalobci účetnictví, zda provozovatel Horské chaty Kleť poskytuje svým hostům službu prostřednictvím bankovního terminálu, který má na základě smlouvy s dotčeným bankovním domem pronajatý a tou je Pokračování
- 5 -
10Af 37/2011

výběr hotovosti, tedy službu obdobnou službě prostřednictvím bankomatu. Monika Jandová nebyla vyslýchána jako svědkyně, předkládala účetní doklady a zjištění, které vyplynulo z těchto účetních dokladů je v protokole popsáno, což lze ověřit porovnáním obsahu protokolu s přílohami. Jednalo se o ověření vlastnictví objektu, což je doloženo výpisy z katastru nemovitostí a rozsah provozované činnosti lze dovodit z obsahu příjmových pokladních dokladů. Hostinskou činnost dokládá jídelní lístek. Placení hotově i platebními kartami bylo ověřováno z příjmových pokladních dokladů. Akceptování platebních karet vyplývá ze smlouvy o výpůjčce terminálu ČSOB, což rovněž tvoří přílohu protokolu. Rozvržení tržeb vyplývá z příjmových pokladních dokladů. Nemožnost využití terminálu na platební karty k čerpání hotovosti vyplývá ze smlouvy o výpůjčce terminálu a z připojených účetních dokladů. Příloha č. 4 poskytuje přehled o zaměstnancích Horské chaty Kleť, popis poskytnutý daňovou poradkyní odpovídá listinám nad rámec vyplývající z příloh k protokolu, daňová poradkyně uvedla ke zdaňovacímu období roku 2009, že ani v tomto roce nebylo možné z terminálu v chatě vybírat hotovost jako v bankomatu. To vyplývá i ze smlouvy o výpůjčce terminálu, která nemá časové omezení. Z toho soud uzavřel, že z protokolu o místním šetření a příloh k němu připojených vyplývají pouze okolnosti, které jsou zachyceny v účetnictví žalobce. Ověřován byl pouze způsob plateb a využití terminálu v Horské chatě Kleť. V rámci místního šetření nebyly ověřovány skutečnosti přímo související s podnikatelskou činností žalobce. Právě pro skutečnost, že v protokole o místním šetření byly zaznamenány údaje vyplývající z připojených příloh, nejednalo se o výpověď svědka, jedná se o popis skutečností odpovídajících přílohám a nejedná se o výslech svědka. Soud proto uzavřel, že konkrétní úkon představoval místní šetření a nikoliv výslech svědka. Z toho důvodu nebylo porušeno ustanovení § 16 odst. 4 písm. e) daňového řádu.

(12) V dané věci nebylo cílem místního šetření získat důkaz, který by vedl ke stanovení daňové povinnosti, správce daně pouze ověřoval údaje na základě účetních dokladů předložených daňovou poradkyní. O místním šetření byl sepsán protokol, který je založen v daňovém spise. Protokol umožňuje seznámit se s informací o provedeném místním šetření a žalobci nebylo znemožněno s tímto důkazem se seznámit. Nevyrozumění žalobce o konání místního šetření je pouze procesním pochybením, které nemá za následek nezákonnost rozhodnutí. K tomu lze odkázat i na judikaturu NSS kupříkladu sp. zn. 8 Afs 14/2011. Jestliže v průběhu místního šetření neprobíhal výslech svědka nebo znalce, pak procesní pochybení správce daně ohledně nevyrozumění žalobce o konání místního šetření nemohlo ovlivnit zákonnost rozhodnutí.

(13) Žalobce dále namítal, že správce daně použil výsledky místního šetření k argumentaci za účelem znevěrohodnění výslechu svědka V. M., který svědčil ve prospěch tvrzení žalobce. Jako jediný ze svědků uváděl, že při využití terminálu na platební karty u žalobce mu personál žalobce vydal hotovost. Tvrzení tohoto svědka bylo však vyvráceno zjištěními z účetnictví Horské chaty Kleť a dále výpověďmi dalších hostů zařízení žalobce, kteří shodně uváděli, že platebními kartami platili svou útratu a žádná hotovost jim personálem žalobce vyplacena nebyla. Pro nevěrohodnost výpovědi svědka M. proto nesvědčí pouze výsledek místního šetření, ale údaje uvedené v účetnictví žalobce a dále výpovědi svědků – hostů provozoven žalobce. Výpověď svědka V. M. tedy nebyla hodnocena jako nevěrohodná na základě výsledků místního šetření, ale z toho důvodu, že svědek jednak nejprve uváděl, že jím hrazené částky prostřednictvím jeho platební karty byly úhradami za pití a sex v nočním klubu a posléze uvedl, že mu byly uhrazené částky obsluhující barmankou vráceny v hotovosti. Dále k tomu uvedl, že nemůže potvrdit, že všechny transakce představovaly výběr hotovosti, neboť jedna mohla být platbou. Navíc tvrzení žalobce o výběru peněz prostřednictvím terminálu je v rozporu s obchodními podmínkami Pokračování
- 6 -
10Af 37/2011

vyplývajícími ze smlouvy o přijímání platebních karet uzavřené mezi žalobcem a BANK AUSTRIA a.s. a z podmínek vyplývá zákaz vracení peněz i v případě storna platby. Tvrzení žalobce, že poskytoval pouze hostinské služby, byla vyvrácena i dalšími provedenými důkazy, především výpověďmi svědků a inzercí. Na druhou stranu žalobce své tvrzení o výlučném poskytování hostinských služeb žádným důkazem nepodpořil.

B. Závěr správce daně nemá dle žalobce oporu ve spise.

(14) Žalobce v této žalobní námitce uvedl, že správce daně vyslechl značné množství svědků, které lze rozdělit na dvě skupiny, a to návštěvníky nočních barů a zaměstnance žalobce v nočních barech. K hodnocení svědeckých výpovědí správcem daně žalobce uvedl, že svědecké výpovědi podporující verzi žalobce o pohybu hotovosti správce daně hodnotil jako nevěrohodné, zatímco svědecké výpovědi vyvracející verzi žalobce považoval za hodnověrné. Z toho důvodu, že je dle názoru žalobce hodnocení svědeckých výpovědí účelové, tendenční a jednostranné, požádal žalobce soud, aby podle § 77 odst. 2 s.ř.s. provedl nové hodnocení shromážděných důkazů.

(15) Soud na základě písemností založených ve spise zjistil, že správce daně v rámci daňové kontroly ověřil jména a adresy osob, které provedly platby ve prospěch účtu žalobce prostřednictvím platebních karet a některé z těchto osob byly vyslechnuty jako svědci. Z výpovědí svědků P. H. a A. S. nebyly zjištěny konkrétní údaje, neboť svědci nebyli schopni uvést důvod převodu peněz. Svědek M. R. si s ohledem na svou psychiatrickou diagnózu nic nepamatoval. Další svědci D. K., M. S., Ing. M. P., J. L., L. K., V. V., L. M., F. U., K. B., J. V. uvedli, že poskytli platby platební kartou za konzumaci nápojů, hrací automaty a služby, eventuálně za vstup či erotické služby. Od těchto výpovědí se lišila pouze výpověď svědka V. M., který uvedl, že jím hrazené částky prostřednictvím platební karty byly úhradami za pití a sex v nočním baru, následně však uvedl, že mu byly uhrazené částky obsluhující barmankou vráceny v hotovosti. Svědek neuvedl, že všechny transakce představovaly výběr v hotovosti, neboť jedna z nich mohla být platbou. Svědecká výpověď V. M. byla vyvrácena, neboť z písemných důkazů bylo správcem daně ověřeno, že hotovost nelze přes terminál vybírat. Správce daně dále na návrh žalobce vyslechl zaměstnankyně barmanky, které pracovaly v jeho provozovnách. Svědkyně L. K. sdělila, že v několika případech zákazník požadoval hotovost, a proto jej odkázala na bankomat, v případě, že se mu nechtělo, dal jí platební kartu a zákazníkovi předala hotovost, a to z obálky, kde byl zvláštní fond od 3 000,- Kč do 5 000,- Kč, někdy až 10 000,- Kč. Svědkyně J. H. uvedla, že prostřednictvím platebního terminálu si zákazník mohl vybrat peníze v hotovosti oproti účtence, která vyjela z terminálu, platby platební kartou zákazníci nevyužívali. Maximálně takto vydávala 5 000,- Kč. Svědkyně E. H. sdělila, že platební terminál sloužil k tomu, aby host získal hotovost, zákazníkům vydávala na základě finanční transakce provedené platební kartou hotovost ve výši uvedené na účtence, kterou zákazník podepsal. Hotovost předávala ze zvláštní obálky, hotovost v obálce nekontrolovala, ani nevěděla, kolik peněz tam je. Předání hotovosti zákazníkovi si nenechala žádným způsobem potvrdit. Žádný host neplatil útratu platební kartou. Svědkyně M. L., barmanka v klubu Malibu uvedla, že v případě, že zákazník chtěl hotovost, provedla finanční transakci platební kartou a vydala mu hotovost ve výši uvedené na účtence. Hotovost byla uložena v trezoru. Z platebního terminálu vydávala hotovost vícekrát za noc, a to ve výši 100,- Kč, 1 000,- Kč a 2 000,- Kč. Platební kartou hosté neplatili. Hotovost předávala z trezoru a žádným způsobem ji nekontrolovala. Úhrada platebními kartami neprobíhala. Výše tržeb se nezapisovala ani neevidovala.

Pokračování
- 7 -
10Af 37/2011

(16) Správce daně vyhodnotil tyto výpovědi svědkyň zaměstnankyň žalobce jako nevěrohodné a soud se s tímto závěrem správce daně zcela ztotožnil, neboť výpovědi svědkyň – barmanek nejsou ve vzájemném souladu. Výpovědi svědkyň barmanek si odporují a jsou v rozporu s výpověďmi zákazníků, kteří shodně potvrzovali, že platili platební kartou za konzumované nápoje i další jiné v provozovnách žalobce poskytované služby. Svědecké výpovědi barmanek jsou v rozporu i listinnými důkazy, a to s výpisy z účtu, kdy prostřednictvím platebního terminálu byly v jednotlivých dnech hrazeny částky značně převyšující denní tržby, které uváděly svědkyně i v rozporu s tím, jaká byla četnost používání platebního terminálu a v jaké výši měly být platby z terminálu prováděny. Navíc by bylo zcela nelogické a zcela v neprospěch žalobce, pokud by prostřednictvím terminálu na platební karty získaná hotovost byla těmito penězi v hotovosti hrazena, neboť v případě využití takové služby přes platební terminál je žalobci strženo disažio za tuto službu ve výši 3,6 % z vybrané částky. Soud proto uzavřel, že byl správný závěr finančních orgánů, že zákazníci – svědci jasně sdělili, že na provozovnách žalobce platili platební kartou. Správní orgány učinily správný úsudek o skutkovém stavu a správně vyhodnotily svědecké výpovědi zaměstnanců žalobce jako nevěrohodné. Nebyl proto shledán důvod pro postup podle § 77 odst. 2 s.ř.s. pro zopakování důkazů provedených správcem daně. Důkazy provedené v průběhu daňové kontroly byly hodnoceny v souladu se zásadami stanovenými v § 2 odst. 3 daňového řádu. Správce daně dbal, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji. Provedenými důkazy bylo doloženo, že žalobce přijímal od hostů svých zařízení úhradu za poskytnuté služby prostřednictvím platebního terminálu. Žalobní námitku týkající se porušení § 2 odst. 3 a § 31 odst. 2 daňového řádu soud hodnotí jako neopodstatněnou.

C. Doměřením daně dle pomůcek postupoval správce daně vnitřně rozporně

(17) Žalobce namítal, že v roce 2006 byla žalobci doměřena daň na základě pomůcek. Daň z přidané hodnoty za zdaňovací období roku 2007 byla doměřena dokazováním. Podkladem pro všechna zdaňovací období byla jediná daňová kontrola. Veškeré dokazování proběhlo v rámci této daňové kontroly. Žalobci není znám důvod, na základě kterého pro různá zdaňovací období byla daň doměřena různým způsobem. Tímto postupem správce daně se žalobce dostává do zmatečné situace, která mu neumožňuje dostatečně hájit svá práva.

(18) Tuto námitku uplatnil žalobce i v odvolání. Žalovaný správní orgán důvody tohoto postupu podrobně vysvětlil na straně 8 a 9 žalobou napadeného rozhodnutí. Soud s vypořádáním se s touto námitkou v žalobou napadeném rozhodnutí souhlasí. Není vyloučeno, aby na základě výsledků shrnutých v jedné daňové kontrole za různá zdaňovací období dospěl správce daně k odlišným závěrům, že v některém ze zdaňovacích období lze stanovit daň dokazováním za jiné zdaňovací období pak na základě pomůcek. Toto vyplývá i z povinnosti daňových orgánů, aby hodnotily důkazy shromážděné v daňové kontrole v souladu se zásadou stanovenou v § 2 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků. V dané věci je na základě písemností založených ve spise zřejmé, že správci daně vznikly v rámci daňové kontroly pochybnosti. Tyto pochybnosti formuloval správce daně ve výzvě ze dne 27.10.2009. Žalobce byl poučen o tom, jaké jsou důsledky nevyhovění požadavkům nastíněných ve výzvě a tyto pochybnosti, které správci daně vznikly, ve výzvě byly specifikovány. Za každé zdaňovací období žalobce předkládal tvrzení a údaje, kterými se snažil pochybnosti správce daně odstranit. Za období roku 2006 žalobce neprokázal, zda přiznal daň na výstupu u všech uskutečněných zdanitelných plnění, především pak ohledně plateb uskutečněných platebními kartami prostřednictvím platebních terminálů. Správce daně vysvětlil, že má pochybnosti o zjištěné obchodní přirážce, která neodpovídala vykázaným a Pokračování
- 8 -
10Af 37/2011

účtovaným tržbám, neboť nebylo účtováno ani o všech nákladech, a tudíž nebylo možné stanovit daňovou povinnost dokazováním. Žalobce se ke kontrolnímu zjištění vyjádřil dne 22.6.2010 a uvedl, že souhlasí s tím, že neunesl důkazní břemeno. Přestože odmítl postup správce daně, kterým by byla zahrnuta veškerá inkasa z transakcí z platebních karet do tržeb, neboť řada svědků vypověděla a přiznala, že uskutečňovala platby za erotické či jiné služby, které však žalobce jako právnická osoba nemůže poskytovat, k tomuto tvrzení nebyly předloženy žádné důkazní prostředky. Z toho důvodu byl žalobce v důkazní nouzi a poté, co s ním opakovaně bylo projednáno kontrolní zjištění dne 23.7.2010 byl seznámen i s úředním záznamem o stanovení daně dle pomůcek. S tímto úředním záznamem byl žalobce seznámen dne 27.8.2010. Jako pomůcku použil správce daně údaje, které získal od žalobce, a to na základě jím podaných přiznání k dani z přidané hodnoty, přiznání k dani z příjmů právnických osob, dokladů zúčtovaných i nezaúčtovaných, nápojových lístků a dalších písemností. Správce daně neshledal žádné okolnosti, z nichž by vyplývaly pro žalobce podle § 46 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků výhody. Výsledky kontrolní činnosti správce daně zhodnocené ve zprávě o daňové kontrole jsou pomůckou, která postup realizovaný správcem daně ospravedlňuje. Na základě takto popsaného postupu nelze dospět k závěru, že žalobce se postupem správce daně dostal do zmatečné situace, která mu neumožnila se dostatečně bránit. Žalobce zákonem poskytnutou ochranu, tj. podání odvolání využil, o jeho odvolání bylo rozhodnuto a bylo žalovaným zkoumáno, zda správce daně postupoval podle § 31 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků. Žalovaný správní orgán uzavřel, že správce daně postupoval v souladu s citovaným ustanovením, podmínky pro stanovení základu daně i daně dle pomůcek dodržel a daň byla žalobci stanovena dostatečně spolehlivě. Soud k tomu doplňuje, že nelze přisvědčit názoru žalobce, že stanovení daňové povinnosti za různá zdaňovací období různým způsobem na základě týchž podkladů, je k újmě daňového subjektu, neboť jsou vždy hodnocena jednotlivá zdaňovací období a v nich získané důkazy, které mohou vést k rozdílným závěrům. Soud proto neshledal ani tuto žalobní námitku žalobce jako důvodnou. Navíc žalobce neuvedl, v jakém směru se dostal do zmatečné situace a v jakém směru mu použitý postup správce daně neumožnil dostatečně hájit jeho práva.

V. Závěr, náklady řízení

(19) Soud proto uzavřel, že z důvodů výše uvedených neshledal zkrácení žalobce na jeho ústavních právech a zároveň neshledal jeho žalobní námitky důvodné. Proto krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

(20) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat do dvou týdnů od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvojím vyhotovení z důvodů stanovených v § 103 s.ř.s. Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek.

Pokračování
- 9 -
10Af 37/2011

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 23. září 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru