Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 344/2012 - 47Rozsudek KSCB ze dne 05.12.2012

Prejudikatura

7 Afs 35/2011 - 75

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Afs 12/2013 (zrušeno + zrušení rozhodnutí spr. orgánu)

přidejte vlastní popisek

10Af 344/2012 - 47

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce J.M., bytem Ř., K. 220, zast. JUDr. Václavem Mikolášem, advokátem v Českých Budějovicích, Dukelská 64, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 22.2.2012 č.j. 6604/11-1100, t akto:

Žaloba se zamítá.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 17.4.2012 domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22.2.2012, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 13.6.2011, kterými byla žalobci doměřena daň z příjmů fyzických osob za rok 2006, 2007, 2008 a sdělena povinnost zaplatit penále.

Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť v daném případě nebyly splněny podmínky pro stanovení daně za použití pomůcek. Dle žalobce je i nesprávný závěr žalovaného, že vykupoval od fyzických osob papír netříděný, což neodpovídá Pokračování
- 2 -
10Af 344/2012

provedeným důkazům ani skutečnosti, neboť od fyzických osob vykupoval žalobce výhradně papír tříděný nelisovaný. Netříděný papír vykupoval žalobce výhradně od osob právnických. Žalobce ve skladu označil vykoupený papír podle převládajícího složení, a to proto, aby si usnadnil orientaci ve skladu, ke které deponii dodávku uložit. Úvaha a závěr správce daně, že žalobce vykupoval od firem netříděný papír, který označoval jako BONT, je naprosto nepodložená a nesprávná. Toto označení se nenachází na žádné z faktur. Správce daně učinil nesprávný závěr, že BONT je netříděný papír. Tento nesprávný závěr pak ovlivňuje všechny další úvahy správce daně, zejména při srovnávání výkupních cen. Žalobce připomněl, že žalovaný co do označení papíru odkazuje výhradně na skladovou evidenci žalobce, nikoliv na výkupní lístky a tento odkaz je pak irelevantní. Stejně tak odkaz na faktury je v tomto případě nesmyslný, neboť na základě faktur vykupoval žalobce pouze papír od osob právnických, od kterých byl vykupován papír netříděný. Dle žalobce třídění papíru potvrdili všichni svědci, kteří byli správcem daně vyslechnuti. Výkup se neřídí normou ČSN EN 643, ale podnikovou normou. Žalobce má za to, jestliže správce daně nezpochybňuje, že od fyzických osob byl papír vykupován a nezpochybňuje ani množství papíru vykoupeného od fyzických osob, pak nemůže zpochybňovat výši výkupní ceny a všechny dosud jím akceptované důkazy obratem zpochybnit a daň stanovit dle pomůcek. Žalobce měl povinnost prokázat kolik a jakého papíru a za jakou částku nakoupil a kolik papíru a za jakou částku prodal, což prokázal. Žalovaný i správce daně zpochybnili výkupní ceny od fyzických osob, neboť výkupní ceny papíru od právnických osob se pohybovaly v různém rozpětí, kdežto u fyzických osob žalobce nakupoval papír za jednotnou cenu. Žalobce k prokázání výkupních cen při výkupu papíru od fyzických osob předložil výkupní lístky, kdy nebylo ztotožněno jen naprosto nepatrné množství osob, od kterých byl papír vykoupen, přesto správce daně prohlásil daňovou evidenci žalobce za nevěrohodnou a přistoupil k použití pomůcek za rok 2007 i 2008. Toto mizivé procento nemohlo zpochybnit celou evidenci a nemohlo být důvodem pro stanovení daně za použití pomůcek. Dle žalobce mohl být zvolen postup dle pomůcek pouze za rok 2006, kdy správce daně zjistil, že na 249 výkupních lístcích nejsou uvedena jména osob, které se však nepodařilo dohledat, bylo pouze v 17, což je mizivé množství. Žalobce rovněž vznáší námitku ohledně použití pomůcek, nesprávně zvolil správce daně jako pomůcku firmu Petr Novák a žalobcem přetříděný papír srovnává s cenou netříděného papíru této firmy. Dle žalobce P. N. prováděl výkup odpadového papíru v kamenné provozovně, kam občané sami odpadový papír přinášeli a nemusel tak využívat služeb kontaktních osob jako žalobce, které papír i shromažďovaly, přechodně skladovaly a pomáhaly při nakládání. Správce daně uvádí ceník ve zcela jiné formě, a to zavádějícím způsobem v rozporu s dalšími provedenými důkazy. Žalobce namítá, že ceník firmy Novák uvedený ve zprávě o kontrole neodpovídá skutečnosti. Uvedená firma používala odlišnou kategorizaci než žalobce. Správce daně nepřihlédl při stanovení daně pomůckami k okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro žalobce. Žalobce nesouhlasí se žalovaným, že v žádné písemnosti po žalobci nebylo požadováno vedení peněžního deníku, pokladny a další evidence. Žalobce rovněž namítá, že v průběhu daňové kontroly došlo k porušování jeho práv, např. bezdůvodná předvolání ke správci daně či odmítnutí poskytnutí lhůty k vyjádření se k výsledku kontrolního zjištění a zaslání zprávy o daňové kontrole jeho zástupci poštou. Takové jednání považuje žalobce za nezákonné. Ukončení daňové kontroly bylo provedeno nezákonně.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Správce daně měl pochybnosti o správnosti a úplnosti údajů uvedených žalobcem v daňovém přiznání, především o výši vykázaných hotovostních výdajích za nákup odpadového papíru. Žalobce byl povinen prokázat oprávněnost uplatnění daňových výdajů, v daném případě hotovostních částek, které měl vyplatit fyzickým osobám za nákup odpadových surovin. Žalobce nebyl schopen předložit výdajové pokladní doklady a potvrzení o převzetí peněz nebyl schopen předložit takový Pokračování
- 3 -
10Af 344/2012

důkazní prostředek, z něhož by byla jednoznačně zjistitelná cena za jednotlivé kategorie odpadového papíru. Žalobce se dostal do důkazní nouze, neboť za situace, kdy nakupoval od fyzických osob suroviny a za tento nákup vykazoval milionové obraty, bylo v jeho zájmu zajistit si takové důkazní prostředky, aby jimi byl schopen prokázat komu, kdy a také za co tyto částky vyplatil. Žalobce však neprokázal výši skutečně vynaložených výdajů za nákup odpadového papíru od fyzických osob, tyto výdaje přitom tvořily podstatnou část celkově uplatněných výdajů. Správce daně zjistil, že žalobce do kategorie BONT zařazoval netříděný papír, správce daně použil pro stanovení výkupní ceny v této kategorii odpadového papíru normu ČSN EN 643, které odpovídaly ostatní kategorie odpadového papíru, kategorie BONT není obsažena. Žalobce proto nesplnil při dokazování jím uváděných skutečností některou ze svých povinností, proto byla splněna podmínka pro stanovení daně podle pomůcek. Správce daně rovněž zjistil nesrovnalosti v evidenci, proto dospěl k závěru, že předložené evidence nejsou důkazním prostředkem o skutečné výši částek vyplacených žalobcem v hotovosti. Ani žalobcem předložené ceníky pro svou obecnost skutečnou používanou výši výkupní ceny jednotlivých kategorií odpadových surovin neprokazují. Ceníky ostatních výkupců odpadových surovin rovněž nelze považovat za důkazní prostředky. Nesrovnalosti byly zjištěny i ohledně výkupních lístků, proto je také nebylo možno považovat za důkazní prostředek prokazující skutečnou výši výdajů na nákup odpadových surovin od fyzických osob v hotovosti. Žalobce tedy nesplnil při dokazování jím uváděných skutečností některou ze svých povinností. Bylo vyloučeno stanovení daně dokazováním, proto byla stanovena daň dle pomůcek. Stanovení daně za použití pomůcek je uvedeno v úředních záznamech ze dne 31.5.2011. Jako pomůcky správce daně použil ceníky výkupu papíru firmy Petr Novák. Žalobce tento subjekt navrhoval za zdaňovací období roku 2005 jako subjekt srovnatelný a tento návrh zopakoval i pro uvedená zdaňovací období. Správce daně proto jako pomůcky použil ceny, jaké používal při výkupu P.N. Správce daně nepoužil ke stanovení daňové povinnosti žalobce ekonomické a daňové ukazatele jako je jeho obrat, hospodářský výsledek, základ daně či přímo daň, nýbrž výkupní cenu odpadového papíru shodné či obdobné kategorie. Ve výdajích žalobce ponechal náklady na dopravu. Výkupní ceny od fyzických osob stanovené na základě pomůcek zvolených správcem daně jsou v naprosté většině vyšší než výkupní ceny používané žalobcem při výkupu surovin od osob právnických a současně jsou tyto ceny nižší než ceny prodejní. Správce daně rovněž vycházel při stanovení ostatních údajů z daňové evidence žalobce, na základě které stanovil výši příjmů, výši výdajů na nákup ostatních odpadových surovin, odpisy, provozní režii. Tyto údaje převzal ze zpochybněné daňové evidence. Rovněž správce daně přihlédl k okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový subjekt, neboť přihlédl k nezdanitelným částem základu daně dle § 15 zákona o daních z příjmů a slevám dle § 35ba uvedeného zákona. Žalobce postupoval při projednání zprávy o daňové kontrole v intencích ustanovení § 88 odst. 3 daňového řádu a jednalo se o postup zákonný. Námitku ohledně nadměrného zatěžování správcem daně žalovaný rovněž považuje za nedůvodnou, neboť správce daně se snažil vycházet žalobci vstříc a jeho návštěvy omezit. Proto mu na základě jeho žádosti byly zaslány závěry týkající se kontrolního zjištění. Dle žalovaného je nesporné, že daňové řízení daňový subjekt vždy určitým způsobem zatěžuje. Postup správce daně nelze považovat za nadměrně zatěžující ani za arogantní.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Správce daně zahájil dne 30.9.2009 u žalobce kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2006 – 2008. Žalobce dle daňového přiznání za zdaňovací období roku 2006 vykázal příjmy ve výši 7 261 907,- Kč, výdaje související s těmito příjmy ve výši 6 587 223,- Kč, v daňovém přiznání za rok 2007 vykázal příjmy z podnikání ve výši Pokračování
- 4 -
10Af 344/2012

7 967 035,- Kč a výdaje ve výši 7 483 461,- Kč, dle daňového přiznání za rok 2008 vykázal příjmy z podnikání ve výši 9 734 810,- Kč a výdaje ve výši 9 126 672,- Kč.

Správce daně měl pochybnosti o správnosti a úplnosti údajů uvedených v daňovém přiznání, a to zejména o výši vykázaných hotovostních výdajů na nákup odpadového papíru od fyzických osob. Žalobce nákup od právnických osob prokázal fakturami a jejich úhradu doložil i výpisy z bankovního účtu, nákupní cenu, množství a druh odpadových surovin nakoupených od fyzických osob neprokázal žádným důkazním prostředkem. Správce daně proto vyzval žalobce k prokázání, že uplatněné výdaje na nákup odpadových surovin od fyzických osob jsou výdaji daňovými.

Správce daně měl tak pochybnosti o částkách skutečně vyplacených peněžních prostředků v hotovosti za nákup odpadových surovin od fyzických osob, neboť žalobce nepředložil žádné doklady daňové evidence, které by ověřily uplatněné výdaje. Povinností žalobce tedy bylo prokázat, že uplatněné výdaje na nákup odpadových surovin od fyzických osob jsou výdajem dle § 24 zákona o daních z příjmů a bylo povinností žalobce předložit výdajové pokladní doklady daňové evidence prokazující nákup odpadových surovin, seznam osob, které zajišťovaly výkup a rozpis cen za nákup druhotných surovin a rovněž předložit ceníky druhotných surovin.

Žalobce dne 19.4.2010 zaslal stanovisko k výzvě, ve kterém uvedl, že převážná část odpadových surovin byla nakoupena od fyzických osob, kdy podíl nákupu se pohybuje od 14,15 % do 5,25 % s tím, že papír byl vykupován převážně od tzv. kontaktních osob. Žalobce vykoupil ročně od fyzických osob 3 – 4 000 tun odpadového papíru. Tuto činnost vykonával sám. Žalobce tedy v odpovědi na výzvu správce daně popsal způsob výkupu papíru od fyzických osob, seznam osob, od kterých papír nakupoval neuvedl, pouze uvedl, že kontaktními osobami jsou především studenti, důchodci, osoby bez zaměstnání a ženy v domácnosti.

Správcem daně bylo vypracováno kontrolní zjištění ohledně zdaňovacího období roku 2006, 2007, 2008, ve kterém bylo zhodnoceno vyjádření žalobce k výzvě. Kontrolní zjištění dne 7.10.2010 bylo zasláno žalobci k seznámení. Žalobce ke kontrolnímu zjištění zaslal stanovisko, včetně příloh ohledně odběru druhotných surovin od Duropack Bupak Papírna České Budějovice, Veselské služby s.r.o., Budějovický Budvar České Budějovice, Odpady Písek s.r.o., Smrkovice, Zřud masokombinát Písek CZ a.s., Marius Pedersen a.s. a čestná prohlášení ohledně prodeje odpadového papíru žalobci od fyzických osob, včetně přílohy ohledně výkupních cen od fyzických a právnických osob, ceníku druhotných surovin pořízený žalobcem. Správce daně dne 3.12.2010 předvolal žalobce k jednání za účelem projednání a podpisu zprávy o daňové kontrole, ze kterého se zástupce žalobce omluvil z důvodu nemoci. Správce daně proto předvolal k jednání žalobce na den 18.1.2011. Žalobce dne 14.1.2011 doručil správci daně další důkazní prostředky a to výkupní lístky, kterými prokazoval výdaje za nákup surovin od fyzických osob. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nově předložené důkazní prostředky, správce daně jednání odložil na den 26.1.2011. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo kontaktovat zplnomocněného zástupce, jednání dne 18.1.2011 se uskutečnilo. Při tomto jednání žalobce navrhl za účelem potvrzení údajů o výkupních cenách odpadových surovin vykupovaných od fyzických osob výslechy svědků. Další svědci byli navrženi žalobcem v podání ze dne 4.2.2011.

Z výslechu svědka J. Č. bylo zjištěno, že žalobce nezná, zná se ovšem s jeho otcem. Na základě jeho nabídky žalobci prodával tříděné noviny a časopisy. Žalobce si vždy pro Pokračování
- 5 -
10Af 344/2012

staré časopisy a noviny přijel, svědek vždy shromáždil 2x do roka přibližně 4 tuny uvedeného papírového odpadu. Od žalobce obdržel peněžní odměnu, nežádal žádný účetní doklad. Svědek si nepamatuje jakou celkovou peněžní odměnu obdržel, někdy to bylo 10 000,- Kč nebo 50 000,- Kč.

Svědek D. G. vypověděl, že žalobci prodával sběr. Žalobce vždy si přijel pro odpadové suroviny, přičemž se jednalo o karton, bílý papír, noviny, časopisy, letáky, které svědek získával od rodičů příbuzných a přátel. Za bílý papír byla stanovena výše výkupní ceny kolem 5 – 6,- Kč za 1 kg, za ostatní kolem 2,- Kč za 1 kg. Žalobce si vždy odpadové suroviny odvezl, potvrzení o prodeji svědek nevyžadoval. K prodeji došlo 2x až 3x do roka za částku 10 000,- Kč.

Svědkyně M. M. uvedla, že zřejmě asi v roce 2006 prodala žalobci papír, jednalo se o noviny, kartony, letáky i lepší bílý papír, kdy cena se pohybovala kolem 2,- Kč za 1 kg, za bílý papír zhruba 8,- Kč. Žalobce si vždy papír odvezl, žádné potvrzení o prodeji nevyžadovala.

Svědek V. T. uvedl, že žalobci prodával papír, žádnou evidenci o prodeji si nevedl, rovněž žádné potvrzení o prodeji od žalobce nevyžadoval. V roce 2009 se jednalo o prodej za částku 4 000,- Kč. Svědek papír třídil, za papír ovšem obdržel jednotnou cenu, která se neřídila druhem papíru.

Svědek R.V. potvrdil, že žalobci prodával papír, který roztřídil na noviny, karton a časopisy. Žalobci prodal papír zhruba za částku 10 000,- Kč. Žádný doklad o prodeji nevyžadoval.

Svědek Ing. L.J. rovněž odprodal žalobci odpadový papír, žádné potvrzení nevyžadoval. Jednalo se o jednorázovou akci. Žalobce si pro odpadový papír přijel na podzim v roce 2008.

Svědek J. J. rovněž odprodal žalobci odpadový papír, a to pouze v jednom případě a to za 2,- Kč za 1 kg odpadového papíru. Pokladní doklad ohledně prodeje neobdržel. Svědek žalobci odprodal zhruba 4 tuny odpadového papíru.

Správce daně zaslal písemné vyhodnocení svědeckých výpovědí žalobci k seznámení. Správce daně navržené výslechy zhodnotil tak, že jimi žalobce neprokázal svá tvrzení. Žalobce vyjádřil nesouhlas se stanoviskem správce daně ohledně vyhodnocení obsahu svědeckých výpovědí.

Ve správním spise jsou založeny ceníky od s.r.o. Petr Novák, které správce daně použil jako pomůcky ohledně výkupních cen v roce 2005, 2006, 2007 a 2008 ohledně časopisů, smíšeného papíru, letáků a tabelačního papíru. V ceníku je poznámka, že během roku se ceny měnily podle prodejních cen zákazníků.

Dle obsahu protokolu o jednání ze dne 21.3.2011 žalobce předložil evidenci výkupu odpadových surovin od fyzických osob za rok 2006, 2007, 2008 a výkupní lístky.

Dne 6.5.2011 se konalo jednání za účelem projednání zprávy o daňové kontrole daně z příjmů fyzických osob za uvedená zdaňovací období, správce daně posoudil jednání zástupce žalobce v průběhu jednání jako obstrukční a jako jednání za účelem vyhýbání se Pokračování
- 6 -
10Af 344/2012

projednání zprávy o daňové kontrole, proto zaslal žalobci zprávu o daňové kontrole v poštovní zásilce s doručenkou. Daňová kontrola byla ukončena správcem daně zprávou ze dne 18.5.2011 se závěrem, že daň nelze stanovit dokazováním.

Ve správním spise jsou založeny úřední záznamy ohledně stanovení daňové povinnosti za použití pomůcek.

Správce daně vydal dne 13.6.2011 dodatečné platební výměry, kterými byla žalobci doměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2007, 2008, 2009 a současně i sdělena povinnost zaplatit penále. Proti těmto rozhodnutím se žalobce odvolal. O odvolání bylo žalovaným rozhodnuto tak, že odvolání bylo jako nedůvodné zamítnuto s odůvodněním, že byly shledány podmínky pro doměření daně dle pomůcek, neboť žalobce neunesl důkazní břemeno, neprokázal kdy, komu a jaké částky vyplácel při výkupu papíru od fyzických osob, neprokázal výši výdajů za nákup od fyzických osob, rovněž byly zjištěny nesrovnalosti v evidenci.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť v daném případě nebyly splněny podmínky pro stanovení daně za použití pomůcek.

Správce daně v průběhu kontroly daně z příjmů fyzických osob měl pochybnosti o správnosti a úplnosti údajů uvedených žalobcem v daňovém přiznání, a to především o výši vykázaných hotovostních výdajů na nákup odpadového papíru od fyzických osob. Správce daně proto vyzval žalobce k prokázání, že jím uplatněné výdaje na nákup surovin jsou výdaji ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Z obsahu správního spisu je patrno, že nebyla zjištěna přesná a správná výše žalobcových výdajů, neboť žalobce nebyl schopen předložit výdajové pokladní doklady a potvrzení o převzetí peněz ani nebyl schopen předložit takový důkazní prostředek, z něhož by byla zjistitelná cena za jednotlivé kategorie odpadového papíru podle členění, jak jej žalobce vedl ve skladové evidenci ohledně nákupu papíru od fyzických osob. Žalobce nakupoval od fyzických osob suroviny a za tento nákup vykazoval milionové obraty, přičemž nebyl schopen prokázat komu, kdy a také za co tyto částky vyplatil, tedy nebyl schopen prokázat výdaje daňové.

Předpokladem stanovení daně dokazováním je předložit takové účetní podklady, na základě kterých lze řádně stanovit daň. Na základě zajištěných důkazů však nelze stanovit výši výdajů žalobce na výkup papíru od fyzických osob. Ze spisu vyplývá, že žalobce údaje o nákupu odpadových surovin zaznamenával do dokladů daňové evidence (skladové evidence, peněžního deníku, daňové evidence a přehledu výdajů peněz z pokladny). Nákupy od fyzických osob zaznamenával do skladové evidence pod názvem „výkup za hotové“, do peněžního deníku pod názvem „nákup surovin – výkupna“. Nákupní cenu, množství a druh odpadových surovin nakoupených od fyzických osob žalobce však nedoložil žádným důkazním prostředkem. Nebyl schopen předložit výdajové pokladní doklady a potvrzení o převzetí peněz fyzickými osobami v den uskutečnění nákupu. V daném případě bylo povinností žalobce prokázat oprávněnost uplatnění daňových výdajů, tedy hotovostních částek, které žalobce vyplatil fyzickým osobám za nákup. Žalobce však žádný důkazní prostředek ohledně nákupu papíru od fyzických osob nepředložil. Správný je proto závěr správce daně, že žalobce v průběhu daňové kontroly neprokázal výši skutečně vynaložených výdajů na nákup odpadového papíru od fyzických osob. Jestliže tedy žalobce nesplnil při Pokračování
- 7 -
10Af 344/2012

dokazování jím uváděných skutečností některou ze svých povinností, je splněna 1. podmínka pro použití pomůcek. Důvodem pro stanovení daně podle pomůcek je však nejen nesplnění důkazní povinnosti žalobcem, ale rovněž i skutečnost, že je vyloučeno stanovení daně dokazováním.

Správný je proto závěr správce daně, že žalobce předložením daňové evidence důkazní povinnost nesplnil, naopak správce daně v důkazním řízení prokázal, že daňová evidence je nevěrohodná a nesprávná. Daňovými doklady o prodeji zboží ani výslechy svědků nebylo prokázáno, jaké náklady žalobce měl s nákupem odpadového papíru od fyzických osob. Skutečnost, že žalobce v průběhu daňové kontroly reagoval na výzvy správce daně a k jednotlivým zjištěním a úkonům správce daně se vyjadřoval, nelze považovat za splnění důkazního břemene. Žalobce důkazy o tom, že skutečně měl výdaje s nákupem odpadového papíru v rozsahu tvrzeném v daňovém přiznání, nepředložil. Shromážděné důkazy byly hodnoceny v souladu s požadavky § 2 odst. 3 daňového řádu účinného v době rozhodování, nedošlo ani k porušení dalších zásad daňového řízení. Hodnocení důkazů má oporu ve spise a skutkové zjištění o tom, že provedené důkazy nepostačují k přesnému stanovení daně dokazováním je správné. Žádný svědek nepředložil potvrzení o nákupu vystavené od žalobce.

Pouze daňovou evidencí nelze prokázat skutečné výdaje žalobce na pořízení odpadového papíru. Žalobce vykoupené suroviny prodával dalším odběratelům a rozsah tohoto prodeje je daňovými doklady prokázán. Je zcela nepochybné, že prodaný odpad žalobce nakupoval od fyzických osob. Daňovou evidencí však není prokázáno, za jakou částku byl papír od fyzických osob zakoupen. Proto jsou zcela opodstatněné pochybnosti správce daně o výkupních cenách za odpadový papír od fyzických osob. Pro stanovení základu daně a daně je rozhodné prokázat, za jakou cenu žalobce skutečně odpadový papír nakupoval. V řízení bylo zpochybněno, za jaké částky žalobce papír vykupoval. Žalobce tedy svými doklady neprokázal výši výkupních cen.

Ceníkem rovněž nelze prokázat skutečně vynaložené výdaje na nákup papíru, není-li zjištěno podle podkladů žalobce kolik papíru za jakou cenu nakoupil. Žalobce poukazoval na různou kvalitu vykupovaného papíru, ovšem není-li prokázáno, kolik bylo za konkrétní druh odpadového papíru zaplaceno, nepostačuje k určení výdajů žalobce cena uvedená v ceníku. Pro stanovení výdajů žalobce nepostačuje tvrzení o tom, že odpadový papír vykupoval v souladu s cenami podle ceníku, není-li prokázáno, jaký druh odpadového papíru, v jakém množství a za kolik žalobce zakoupil. Správce daně provedl porovnání výkupních cen v jednotlivých letech a zjistil, že ceny surovin vykupovaných od právnických osob byly v některých případech vyšší než ceny za nákup od fyzických osob. V napadeném rozhodnutí se správce daně řádně vypořádal s námitkou žalobce k výkupní ceně odpadového papíru poukazem na výkupní cenu papíru kategorie A tvořící největší výkupní podíl, kdy rozdělení odpadového papíru do kategorií uváděl žalobce ve vystavených fakturách. Správce daně pro účely přiřazení výkupní ceny použil příslušnou státní normu a zjištění u srovnatelných subjektů.

Soud poznamenává, že bylo povinností žalobce vést daňovou evidenci. Nebyla-li daňová evidence vedena v souladu s požadavky § 7 odst. 1 zákona o daních z příjmů, aby zcela nepochybně dokazovala rozsah výdajů podnikatelského subjektu, nebyl pak žalobce způsobilý takovou evidencí prokázat správnost svých tvrzení o výši výdajů. Z obsahu spisu jsou zřejmé rozpory zjištěné v účetních podkladech žalobce, které jsou takového charakteru, že daň nebylo možno stanovit dokazováním na základě údajů plynoucích z takto vedené daňové evidence.

Pokračování
- 8 -
10Af 344/2012

Daňový subjekt si může uplatnit pouze ty výdaje, které splňují podmínky ustanovení § 24 zákona o daních z příjmů. Podmínky charakteru odčitatelného výdaje jsou stanoveny v odstavci prvním věta první citovaného ustanovení. Musí se však jednat o výdaje, které slouží k dosažení, zajištění nebo udržení příjmů. Tyto příjmy musí být zdanitelné, jejich vynaložení musí být daňovým subjektem prokázáno, výdaje musí být uplatněny ve výši stanovené zákonem o daních z příjmů. Daňovým subjektem musí být vynaložení odečitatelného výdaje nepochybně prokázáno. Daňový subjekt má v daném případě břemeno tvrzení a rovněž tak povinnost toto své tvrzení doložit, tedy nese i břemeno důkazní. Daňový subjekt má tak povinnost důkazní ve vztahu k tvrzením, která správci daně předestře. Povinností správce daně pak je povinnost prokázat, že o souladu se skutečností existují natolik vážné a důvodné pochyby, že činí tyto doklady nevěrohodnými, neúplnými, neprůkaznými nebo nesprávnými. Vždy se musí jednat o takové nesrovnalosti, jež přímo či nepřímo ukazují o nesprávném hospodaření daňového subjektu.

Z obsahu správního spisu vyplývá, že správce daně zjistil, že předložená skladová evidence, evidence vydaných a přijatých faktur, bilance nákupu i prodeje a zápis inventurních stavů nejsou správné (např. dne 31.10.2007 bylo odepsáno 2 888,4 kg odpadu kategorie BONT v celkové hodnotě 5 768,- Kč ze skladu bez odkazu na jakýkoliv doklad s poznámkou „odpis na skládku“). Správce daně rovněž za účelem ověření průkaznosti předložených dokladů daňové evidence, a to peněžního deníku, skladové evidence a evidence výdajů peněz z pokladny provedl porovnání údajů v těchto evidencích a bylo jím zjištěno, že žalobce vyplácel peníze v hotovosti, aniž by je měl fyzicky v pokladně. Například tak bylo zjištěno, že byl skutečný stav v hotovosti v pokladně v měsíci lednu 2007 ve výši -262 448,10 Kč, přičemž v peněžním deníku žalobce uvedl stav obratů za měsíc leden -455 111,20 Kč. Takovéto rozpory byly zjištěny správcem daně i v dalších letech. Správný je proto závěr správce daně, že s ohledem na zjištěné nesrovnalosti, předložená evidence nemůže být důkazním prostředkem o skutečné výši částek vyplacených žalobcem v hotovosti.

Žalobce předložil výkupní lístky za účelem prokázání výkupních cen při výkupu papíru od fyzických osob. Na těchto lístcích jsou uváděna smyšlená jména či smyšlená místa bydliště prodejců. V této souvislosti soud poznamenává, že správce daně nezjišťoval totožnost osob na výkupních lístcích za účelem prokázání totožnosti každého jednotlivého prodejce odpadového papíru, nýbrž za účelem zpochybnění daňové evidence. Správcem daně bylo zjištěno, že údaje na výkupních lístcích nesouhlasí s údaji uvedenými v přehledu pohybu peněz v pokladně. Výkupní lístky nebyly seřazeny chronologicky. Rovněž v knize jízd jsou žalobcem vykázány jiné cíle pracovních cest než byla města a obce uvedená na předložených výkupních lístcích, tj. než byla místa, v nichž v uvedené dny papír vykupoval. Některé výkupní lístky jsou i bez uvedení jména fyzické osoby a místa výkupu. Bylo i ověřeno, že fyzické osoby uvedené na výkupních lístcích ve městech či obcích nebydlí. Správně proto správce daně uzavřel na základě těchto uvedených nesrovnalostí, že uvedené výkupní lístky nelze považovat za důkazní prostředek, kterým by byla prokázána skutečná výše výdajů na nákup odpadových surovin od fyzických osob.

K návrhu žalobce byli vyslechnuti svědci, od kterých žalobce papír vykupoval. Obsah svědeckých výpovědí žalovaný vyhodnotil zcela správně, jestliže dovodil, že výpovědi svědků neprokazují výši výdajů žalobce za vykoupený odpadový papír. Na základě uvedených svědeckých výpovědí nelze prokázat jaké množství a jaké jakosti a za jakou cenu byl skutečně odpadový papír vykoupen. Hodnocení provedených důkazů bylo správné, je-li Pokračování
- 9 -
10Af 344/2012

jím činěno zjištění o tom, že předloženými důkazními prostředky nebyl prokázán rozsah výdajů žalobce za vykoupený odpadový papír od fyzických osob.

Z důvodů uvedených shora je proto správný závěr správce daně, že žalobce nepředložil takové důkazy, na základě kterých by bylo možno stanovit daň dokazováním.

Označení druhu vykoupeného papíru není pro stanovení výše výdajů žalobce rozhodné, není-li prokázáno, za jaké ceny byl netříděný papír vykupován. Tvrzení žalobce o výši výdajů za vykoupený odpadový papír není podloženo žádnými důkazními prostředky, v důsledku čehož tvrzení žalobce o výši těchto výdajů skutečně věrohodné není. Soud proto uzavřel, že důvody pro stanovení daně podle pomůcek byly v dané věci dodrženy. Stanovený základ daně a daň musí vycházet m.j. z příjmu získaného z dalšího prodeje odpadového papíru nakoupeného od fyzických osob, u něhož výdaje na jeho pořízení žalobce neprokázal. Aby byla správně stanovena daň je předpoklad, že je zdaněn příjem, od něhož byly odečteny výdaje s tímto příjmem spojené. V daném případě byl příjem prokázán, výdaj ovšem nikoliv, přičemž výše neprokázaných výdajů představovala podstatnou část celkově uplatněných výdajů.

Zcela nedůvodná je výhrada žalobce, že vykupoval od fyzických osob výhradně tříděný nelisovaný papír, neboť tato okolnost není pro závěr správce daně rozhodná, nebylo-li prokázáno, za jaké ceny byl papír vykupován. Správce daně dovodil, že BONT je netříděný papír na základě obsahu faktur a skladové evidence, jak je označeno žalobcem, např. z faktury ze dne 27.6.2006 číslo dokladu 196 vyplývá, že žalobce uvedl, že zakoupil netříděný papír, který následně přijal na sklad do kategorie BONT. Mimo jiné sám žalobce uved do protokolu, že kategorie BONT představuje směsný papír (viz. protokol ze dne 16.10.2009 č.j. 241942/09/077930303551).

Žalobce nesouhlasí s použitím pomůcek, jestliže správce daně zvolil jako pomůcku ceník firmy Petr Novák, kdy žalobcem přetříděný papír srovnává s cenou netříděného papíru této firmy. P. N. prováděl výkup odpadového papíru v kamenné provozovně, kam občané sami odpadový papír přinášeli a nevyužíval tak služeb kontaktních osob jako žalobce, které papír i shromažďovaly, přechodně skladovaly a pomáhaly při nakládání. V ceníku firmy Novák jsou uvedeny dvě rozdílné ceny pro stejnou kategorii, smíšený papír vzbuzuje nedůvěru. Uvedená firma tedy používá odlišnou kategorizaci než žalobce. Nebylo prokázáno, že žalobce vykupoval od fyzických osob netříděný papír, přesto byla použita jako pomůcka cena tohoto papíru. Rovněž nebylo přihlédnuto při stanovení daně pomůckami k okolnostem, z nichž vyplývají výhody i pro žalobce.

Ze spisu vyplývá, že o stanovení základu daně a daně za použití pomůcek správce daně vypracoval úřední záznam. Jako pomůcky použil ceník výkupu papíru firmy Petr Novák. Žalobce v podání ze dne 19.4.2010 a 20.10.2010 navrhoval uvedenou firmu jako subjekt srovnatelný pro stanovení základu a daně za použití pomůcek. Správce daně akceptoval návrh žalobce a ohledně zdaňovacích období jako pomůcky použil ceny, které používal při výkupu srovnatelný daňový subjekt. Firma Petr Novák se rovněž zabývala výkupem odpadových surovin, jejich případnou úpravou a dalším využitím. Správce daně, jak vyplývá z úředního záznamu, vzhledem ke skutečnosti, že celkový obrat srovnatelného subjektu není shodný s obratem žalobce nepoužil ke stanovení daňové povinnosti žalobce ekonomické a daňové ukazatele jako je obrat, hospodářský výsledek, základ daně či přímo daň, nýbrž výkupní cenu odpadového papíru shodné či obdobné kategorie. Z úředního záznamu vyplývá, že se správce daně zabýval i odlišnostmi vybraných podnikatelských subjektů a řádně bylo zdůvodněno, jak Pokračování
- 10 -
10Af 344/2012

je zohlednil. Skutečnost, že žalobce suroviny svážel za použití nákladního vozidla byla zohledněna ve výdajích žalobce, kdy byly ponechány ve výdajích žalobce náklady na dopravu. Rovněž ve výdajích byly ponechány výdaje za pronajatý sklad. Správce daně ceny použité na základě zjištění u srovnatelného subjektu porovnal s výkupními cenami, které žalobce prokazatelně používal při výkupu papíru stejné kategorie od osob právnických a zjistil, že ceny srovnatelného subjektu jsou ve většině případů vyšší než ceny prokazatelně používané žalobcem, např. v roce 2006 použil správce daně pro papír kategorie BONT výkupní cenu ve výši 1,- Kč, zatímco žalobce vykoupil od právnických osob 74,5 % této kategorie papíru za cenu nižší než 1,- Kč. Ve stejném roce použil správce daně pro vytříděný papír kategorie C4 čistou výkupní cenu ve výši 3,50 Kč, zatímco žalobce papír této kategorie vždy vykupoval od právnických osob za cenu nižší, a to 3,- Kč/kg a 2,50 Kč/kg. Obdobné porovnání učinil správce daně také u dalších zdaňovacích období, a to vždy s výsledkem, že použití cen srovnatelného subjektu je pro žalobce výhodnější než použití cen zjištěných z předložených evidencí. Výjimku tvoří pouze rok 2008, a to u jedné z kategorií vykupovaného papíru - kategorie BONT, v níž žalobce vykoupil od fyzických osob jen 56 990 kg, zatímco v ostatních kategoriích vykoupil od fyzických osob papír o hmotnosti 3 675 360 kg. Z uvedeného vyplývá, že výkupní ceny od fyzických osob stanovené na základě pomůcek – ceníku výkupu papíru J. N. jsou většinou vyšší než výkupní ceny, které používal žalobce při výkupu surovin od osob právnických a současně jsou tyto ceny nižší než ceny prodejní. Správce daně tedy vycházel ohledně výše výkupní ceny srovnatelného subjektu ohledně stanovení výše výdajů na nákup odpadového papíru od fyzických osob a dále vyšel při stanovení ostatních údajů z daňové evidence žalobce, na základě které byla stanovena výše příjmů, výše výdajů na nákup ostatních odpadových surovin, odpisy a provozní režii. Tyto údaje byly převzaty z daňové evidence žalobce, což není vyloučeno, přestože účetnictví žalobce nebylo úplně průkazné. V daném případě pomůcky slouží jako podklad pro kvalifikovaný odhad daňové povinnosti. V případě použití uvedených pomůcek byla daň stanovena dostatečně spolehlivě. Z úředních záznamů vyplývá, že správce daně postupoval i v souladu s ustanovením § 98 odst. 2 daňového řádu, když přihlédl k nezdanitelným částem základu daně dle § 15 zákona o daních z příjmů a slevám dle § 35b uvedeného zákona.

Nedůvodná je výhrada žalobce, že srovnatelný subjekt byl v letech 2007 – 2008 v útlumu, neboť správce daně zjistil z daňových přiznání P. N., že v roce 2007 došlo k mírnému poklesu obratu oproti roku 2006, v roce 2008 ovšem obrat stoupl a dosáhl obratu roku 2006. Správce daně vycházel při stanovení daňové povinnosti dle úředního záznamu z údajů uvedených daňovým subjektem v jeho daňovém přiznání, z listin a dokladů jím předložených při daňové kontrole a z údajů, které zjistil šetřením u jiného daňového subjektu, P. N.

Nedůvodná je námitka žalobce, že je nepravdivé tvrzení žalovaného, že v žádné písemnosti po žalobci nepožadoval vedení peněžního deníku, pokladny a další evidenci v případě, že žalobce tyto evidence v průběhu daňové kontroly předkládal a poté, co byly správcem daně uvedené účetní podklady prověřeny a učiněn závěr, že žalobce nepředložil důkazní prostředky, kterými by byl schopen prokázat komu, kdy a jaké částky za výkup papíru od fyzických osob vynaložil, byl správcem daně učiněn závěr, že žalobce takové důkazní prostředky nepředložil. Žalobcem předložená daňová evidence se nestala důkazem o skutečně vyplacených hotovostních výdajů za nákup surovin. Daňová evidence nebyla způsobilá prokázat skutečné výdaje žalobce na pořízení odpadového papíru. Žalobce vykoupené suroviny prodával dalším odběratelům a rozsah tohoto prodeje je daňovými doklady prokázán stejně jako příjem žalobce za takto prodaný odpad. Daňovou evidencí však nebylo prokázáno, za jakou částku byl následně prodávaný odpadový papír nakoupen. Příjmy Pokračování
- 11 -
10Af 344/2012

z prodeje nebyly správcem daně zpochybněny, neboť údaje žalobce o příjmech odpovídají zjištěním učiněným prostřednictvím dožádaných finančních úřadů u odběratelů žalobce. Pochybnosti správce daně jsou pouze o výkupních cenách za odpadový papír od fyzických osob. Žalobce rovněž neprokázal, že fyzickým a právnickým osobám vyplácel rozdílné ceny za odpadový papír. Pro prokázání výše výkupní ceny nepostačuje, že zákon o odpadech rozlišuje různé kategorie odpadového papíru. Pro stanovení základu daně a daně bylo rozhodné prokázat, za jakou cenu žalobce skutečně odpadový papír nakupoval. Žalobce však svými doklady neprokázal výši výkupních cen.

V případě, že správce daně projevil snahu rozpory odstranit, nelze toto považovat za zatěžování žalobce, naopak tímto postupem mu byla dána možnost zjištěné nesrovnalosti odstranit. V průběhu řízení byla tak realizována procesní práva žalobce tím, že byl uvědomován o termínech jednání, při kterých byli vyslýcháni svědci, při dalších jednáních byla projednávána písemná vyjádření žalobce a žalobce byl tak informován o závěrech správce daně na kontrolovanou problematiku. Realizaci procesních práv nelze chápat jako neúměrné zatěžování.

Žalobce namítá, že mu nebyla poskytnuta lhůta na prostudování zprávy o kontrole. Tato námitka není důvodná a to z následujících důvodů. Uvedená námitka byla i předmětem stížnosti, která však dle správce daně nebyla důvodná. Dne 6.5.2011 se konalo jednání, jehož předmětem bylo projednání zprávy o daňové kontrole daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006, 2007 a 2008. Žalobce vyslovil nesouhlas se správcem daně, že žalobci byla poskytnuta přiměřená lhůta na seznámení s výsledkem daňové kontroly. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobci byly závěry daňové kontroly doručeny dne 7.10.2010 s tím, že má právo se ve lhůtě 21 dnů ode dne doručení k výsledku daňové kontroly vyjádřit. Žalobce dne 20.10.2010 doručil správci daně stanovisko a dne 14.1.2011 doručil další listinné důkazy – evidence výkupu odpadových surovin od fyzických osob za rok 2006, 2007, 2008. Dne 19.1.2011 podal návrh na výslech svědků, dne 4.2.2011 podal rovněž návrh na výslech dalších svědků. Podle správce daně na základě těchto listinných důkazů a provedení výslechů svědků nedošlo ke změně výsledku kontrolního zjištění, proto postupoval dle „nového daňového řádu“, který nabyl účinnosti ode dne 1.1.2011, a to zejména dle § 264 odst. 1 daňového řádu, dle něhož řízení nebo postupy, které byly zahájeny podle dosavadních právních předpisů se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí a práva a povinnosti z nich plynoucí se posoudí dle tohoto zákona, která upravují řízení nebo postupy jež jsou svou povahou a účelem nejbližší. Dle § 88 odst. 3 daňového řádu nedojde-li na základě vyjádření daňového subjektu ke změně výsledku kontrolního zjištění, nelze již v rámci projednání zprávy o daňové kontrole navrhovat jeho další doplnění, a tudíž ani požadovat stanovení další lhůty k prostudování a vyjádření se k výsledkům daňové kontroly. Jestliže tedy správce daně v rámci projednání zprávy o daňové kontrole neposkytl žalobci další jím požadovanou lhůtu, jeho postup byl zcela v souladu s ustanovením § 88 odst. 3 daňového řádu, jestliže ze strany správce daně nedošlo ke změně výsledku kontrolního zjištění. Správce daně proto ukončil jednání dne 6.5.2011 v souladu se zákonem s tím, že zpráva byla žalobci zaslána do vlastních rukou. Postup správce daně byl proto shledán soudem zákonným.

Z jednání ze dne 6.5.2011 byl pořízen zvukový nosič. Z obsahu písemného protokolu vyplývá, že žalobci byla dána možnost vyjádřit se k závěrům daňové kontroly, toto právo správce daně žalobci neupřel, přičemž žalobce neuváděl, že by odmítl podepsat zprávu o daňové kontrole, pouze opakovaně požadoval přiměřenou lhůtu na jeho prostudování. Soud proto zamítl návrh žalobce na přehrání zvukového záznamu v případě, že nebyly žalobcem Pokračování
- 12 -
10Af 344/2012

vzneseny námitky proti obsahu písemného záznamu z jednání, který žalobce bez výhrad podepsal.

Soud proto uzavřel, že námitky žalobce opodstatněné nejsou a žalobu jako nedůvodnou zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s.ř.s.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl ve věci úspěch náhradu nákladů řízení nepožadoval.

Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 5. prosince 2012

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru