Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 33/2013 - 30Rozsudek KSCB ze dne 31.01.2014

Prejudikatura

7 Afs 55/2012 - 23


přidejte vlastní popisek

10Af 33/2013 - 30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce 1. písecká lesní a dřevařská, a.s., se sídlem Drhovle – Brloh 12, právně zastoupené JUDr. Markem Šťastným, advokátem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství České Budějovice ze dne 6.12.2012, č.j. 4413-2-2012-030100-21, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci.

1) Žalobou doručenou dne 14.2.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6.12.2012, č.j. 4413-2/2012-030100-21, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního ředitelství České Budějovice ze dne 10.7.2012, č.j. 3575-3/2012-036100-024, kterým bylo rozhodnuto o propadnutí 130 l motorové nafty dopravené fyzickou osobou (řidičem) E.Z., automobilem VW Transporter s českou imatrikulací RZ 5C1 2551 zajištěné rozhodnutím o zajištění vybraných výrobků č.j. 3575/2012-036100-024 ze dne 28.2.2012, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

Pokračování
- 2 -
10Af 33/2013

2) Žalobce uvedl, že rozhodnutí odporuje zákonu a je i věcně nesprávné. Výhrady žalobce vznesl ohledně otázek skutkových, právních i procesních pochybení žalovaného. Žalobce je velkoodběratelem, motorová nafta byla dodána do jeho provozovny a odtud zaměstnancem E.Z. v souladu s jeho pracovními povinnostmi odčerpána a vezena do lesa v sudech. Nafta byla určena k pohonu stroje Harvestor, který měl E.Z. obsluhovat. Faktura je interním dokladem a není k dispozici zaměstnancům. Žalobce má pouze jedinou fakturu, kterou je povinen založit do účetnictví. Z faktury je zřejmé, že motorová nafta byla zdaněna spotřební daní. Celní orgány nevyslovily pochybnost ohledně platnosti či věrohodnosti předložených listin týkajících se zdanění zajištěných výrobků spotřební daní. Podle názoru žalobce je zcela nepřípustné prokazovat zdanění výrobků i v dalším řízení. K tomu odkázal na judikát Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 93/2008, dle něhož není vyloučeno, aby byly nedostatky dokladů nahrazeny jinými důkazy prokazujícími zdanění vybraného výrobku spotřební daní. Žalobce nevidí důvod pro další zajištění vybraných výrobků nebo jejich propadnutí.

3) Žalobce citoval stanovisko Celního ředitelství Hradec Králové k prokázání zdanění vybraných výrobků dle ustanovení § 5 zákona o spotřebních daních č.j. 2005/4767/23 ze dne 9.1.2006. Současně citoval ze stanoviska téhož orgánu ze dne 18.7.2007 č.j. 2007/2695/23. Otázka propadnutí/zabrání vybraných výrobků je vázána na vyměřovací řízení, které je nutno k zajištěným vybraným výrobkům provést, jsou-li k tomu dány zákonné důvody.

4) Žalobce dále uvedl, že ve svém jednání nespatřuje společenskou nebezpečnost, neboť nedošlo ke vzniku žádné škody a zdanění bylo dodatečně prokázáno. Pochybení lze proto hodnotit jako administrativní. Sankci za administrativní pochybení v podobě propadnutí dopravovaných výrobků považuje žalobce za zcela nepřiměřenou. Tento druh sankce totiž nerozlišuje mezi tím, z jakého důvodu nebyl doklad předložen, ani nezohledňuje další zcela zásadní skutečnost, že zdanění dopravovaných výrobků může být dodatečně prokázáno. Nerozlišuje, jaké množství výrobků je dopravováno, z čehož vyplývá, že totožné pochybení v podobě nepředložení dokladů má za následek propadnutí všech dopravovaných výrobků bez ohledu na jejich množství (desítky či tisíce litrů nafty). Poukázal na obecnou zásadu při ukládání jakýchkoli sankcí, kterou je proporcionalita mezi závažností protizákonného jednání a citelností sankce, jež může být uložena. Podle žalobce sankční automatismus v oblasti správního trestání je nežádoucí, neboť znemožňuje správním orgánům uložit sankci individualizovanou, zohledňující konkrétní okolnosti případu. V dané věci se jednalo o administrativní pochybení, z něhož je zřejmé, že nebylo jednáno ve zlém úmyslu. V takovém případě je namístě rozhodnout o propadnutí pouze části vybraných výrobků, nebo dokonce v případě z materielního hlediska zcela bagatelních pochybení, od uložení uvedené sankce zcela upustit. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 Afs 36/2011. Závěry uvedené v tomto judikátu mají dle žalobce obecný dopad a měly by být použity i v tomto řízení.

5) Dle žalobce je nepřípustné, aby mohlo v právním státě dojít k pozbytí vlastnického práva pouze z toho důvodu, že určitá osoba v daném místě a čase nemůže prokázat zdanění vlastněného výrobku. To odporuje principům právního státu a právní jistoty. Nezohledňuje zvláštní okolnosti konkrétního případu a může hraničit i se svévolí. Žalobce je řádným vlastníkem zajištěných výrobků, výrobky byly řádně zdaněny, proto nemělo dojít k propadnutí těchto výrobků. Je odkazováno na článek 11 Listiny základních práv a svobod, kdy žalobce dovozuje, že princip v tomto článku vyjádřený byl v konkrétním případě porušen, neboť žalobci je jeho vlastnické právo zcela bezdůvodně odpíráno. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Žalobce dne 18.3.2013 Krajskému soudu Pokračování
- 3 -
10Af 33/2013

v Českých Budějovicích sdělil, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s. ve věci samé bez nařízeného jednání.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu.

6) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyjádřil souhlas s tím, aby věc byla projednána bez nařízeného ústního jednání.

7) Žalovaný se s názorem žalobce, který vyjádřil v žalobě, neztotožnil. V prvé řadě uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobce ohledně konstrukce sankčního mechanismu, který nezohledňuje specifika každého konkrétního případu a je v rozporu i se zásadou právní jistoty. U propadnutí vybraných výrobků právě tato zásada právní jistoty narušována není, neboť nedochází k nerovnému posuzování obdobných případů, propadnutí vybraných výrobků je ukládáno ve všech případech, kdy jsou tyto výrobky bez ohledu na jejich množství i druh dopravovány bez příslušných dokladů a je znám jejich vlastník. Žalovaný vyslovil nesouhlas s názorem žalobce, že závěr Nejvyššího správního soudu vyslovený v rozsudku sp. zn. 7 Af. 36/2011 má obecný dopad, a to bez ohledu skutečnost, že právní úprava doznala v mezidobí změn. Nejvyšší správní soud vycházel z odlišné právní úpravy stanovené v § 42 zákona o spotřebních daních. Tehdy byly celní orgány oprávněny, nikoli povinny rozhodnout o propadnutí vybraných výrobků. Nová právní úprava zvolila formu sankčního automatismu, to znamená stanovení sankce bez ohledu na okolnosti konkrétního případu. Zákon stanoví celním orgánům postup, aniž by připustil možnost právní úvahy, a proto celní orgány jsou takovým postupem vázány a nemohou se od něho odchýlit.

8) Žalovaný uvedl k další námitce žalobce, že v případě, kdy jsou vybrané výrobky dopravovány zcela bez dokladu, již skutečně nebude možné v řízení podle § 42b a násl. zákona o spotřebních daních tuto vadu zhojit, avšak k zajištění výrobků může dojít i z jiných zákonem stanovených důvodů a v takových případech, kdy kupříkladu vyvstaly pochybnosti ohledně pravosti předloženého dokladu, či správnosti údajů na něm, má význam řízení o zajištění vybraných výrobků v rámci něhož je prokazováno, zda bylo s vybranými výrobky nakládáno v souladu s právními předpisy či nikoli a následně pak rozhodnuto o osudu zajištěných vybraných výrobků.

9) Pokud žalobce poukazuje na to, že nemůže poskytnout zaměstnanci originál faktury k prokázání zdanění dopravované motorové nafty, pak tato argumentace nemůže obstát s ohledem na existenci § 5 odst. 4 zákona o spotřebních daních, kde je upraven doklad o dopravě. Žalobce nerozlišuje rozdíl mezi následky porušení povinnosti upravené v § 5 odst. 6 zákona o spotřebních daních a následky porušení povinnosti prokázat zdanění vybraných výrobků. Propadnutí podle § 42d zákona o spotřebních daních je sankcí za nedodržení podmínek dopravy vybraných výrobků, zatímco následkem neprokázání zdanění těchto výrobků by bylo zahájení vyměřovacího řízení a vyměření spotřební daně. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 12/2010. Žalovaný proto odmítl tvrzení žalobce, že je mu bezdůvodně odpíráno vlastnické právo, neboť k pozbytí vlastnického práva došlo zákonem stanoveným způsobem, a to na základě porušení povinnosti stanovené v § 5 odst. 6 zákona o spotřebních daních.

III. Obsah správních spisů.

Pokračování
- 4 -
10Af 33/2013

10) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

11) Celní úřad České Budějovice vydal dne 28.2.2012 pod č.j. 3575/2012-036100-024 rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků. Téhož dne oznámil žalobci i kontrolované osobě zahájení řízení a zaslal výzvu k uplatnění práv účastníka řízení. Rozhodnutí Celního úřadu České Budějovice o zajištění vybraného výrobku ze dne 28.2.2012 nabylo právní moci v návaznosti na rozhodnutí Celního ředitelství České Budějovice ze dne 25.5.2012 č.j. 1770-2/2012-030100-21.

12) Celní úřad České Budějovice vydal dne 10.7.2012 pod č.j. 3575-3/2012-036100-024 rozhodnutí o propadnutí 130 l motorové nafty dopravované fyzickou osobou (řidičem) E.Z. automobilem VW Transporter s českou imatrikulací RZ 5C1 2551 zajištěné rozhodnutím o zajištění vybraných výrobků č.j. 3575/2012-036100-024 ze dne 28.2.2012, neboť bylo v řízení zahájeném v souladu s § 42b zákona o spotřebních daních zjištěno, že s předmětnými vybranými výrobky bylo nakládáno způsobem uvedeným v § 42 odst. 1 písm. b/ zákona o spotřebních daních. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. S ohledem na vady podaného odvolání vydal Celní úřad České Budějovice dne 17.8.2012 výzvu k odstranění vad podání. Žalobce odvolání doplnil a zaslal Celnímu úřadu v Českých Budějovicích dne 3.9.2012.

13) O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím dne 6.12.2012 pod č. 4413-2/2012-030100-21, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí Celního úřadu České Budějovice ze dne 10.7.2012 č.j. 3575-3/2012-036100-024 bylo potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že o propadnutí vybraného výrobku bylo rozhodnuto v rámci řízení o zajištění vybraných výrobků. Cílem tohoto řízení bylo prokázat, zda s vybranými výrobky bylo nakládáno způsoby stanovenými v § 42 odst. 1 nebo 2 zákona o spotřebních daních. Propadnutí vybraných výrobků není vázáno na prokázání jejich zdanění, nýbrž na skutečnost, zda bylo s vybranými výrobky nakládáno výše uvedeným způsobem. K odvolacím námitkám žalovaný poukázal na novelu zákona č. 95/2011 zákona o spotřebních daních, která nabyla účinnosti ke dni 1.5.2011. Podle této novely nemá správní orgán na výběr, zda v případě neuvolnění zajištěných vybraných výrobků rozhodne o jejich propadnutí, neboť zákon jednoznačně stanoví správnímu orgánu postup, neponechává mu možnost správní úvahy. V dané věci byly vybrané výrobky dopravovány bez příslušného dokladu definovaného v ustanovení § 5 zákona o spotřebních daních, tudíž nebyly podmínky pro uvolnění zajištěných výrobků splněny a celní úřad byl povinen postupovat podle § 42d odst. 1 zákona o spotřebních daních. Žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které postupoval. Neshledal důvodnou ani námitku ohledně porušení vlastnických práv odvolatele, neboť pokud orgány rozhodovaly v souladu se zákonem o spotřebních daních, tedy v mezích a způsobem, který stanoví zákon, nemohlo dojít ke zkrácení žalobce na jeho vlastnickém právu nepřípustným způsobem.

IV. Právní názor soudu.

14) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

Pokračování
- 5 -
10Af 33/2013

15) Žalobce v žalobě vyjádřil nesouhlas s postupem celních orgánů, které rozhodly o propadnutí vybraných výrobků, přestože u nich bylo prokázáno, že byly zdaněny. Odmítl zvolený sankční automatismus, který je dle názoru žalobce nežádoucí a pro věc nepřiměřený. Podle žalobce je zvolená sankce za administrativní pochybení (nepředložení dokladů při kontrole) zcela nepřiměřená. Současně poukázal na obecnou zásadu při ukládání jakýchkoli sankcí, kterou je proporcionalita mezi závažností protizákonného jednání a citelností sankce. Dále se dovolával ustanovení článku 11 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo vlastnit majetek a poukazuje na to, že uvedený princip nebyl v jeho případě dodržen.

16) Soud poukazuje na platnou právní úpravu, konkrétně ustanovení § 42 zákona o spotřebních daních, které upravuje oprávnění celních orgánů zajistit vybrané výrobky podléhající spotřební dani a případně následně rozhodnout o jejich propadnutí či zabrání. Ustanovení § 42 odst. 1 zákona o spotřebních daních stanoví důvody, pro které správce daně zajistí vybrané výrobky, popřípadě i dopravní prostředek z důvodů v tomto ustanovení stanovených. Mezi těmito důvody je skutečnost, že vybrané výrobky jsou dopravovány, aniž by se jednalo o vybrané výrobky pro osobní spotřebu, bez dokladu uvedeného v § 5 zákona o spotřebních daních. Podle tohoto ustanovení jsou vymezeny druhy daňových dokladů (včetně jejich náležitostí), kterými se prokazuje, že dané vybrané výrobky jsou propuštěny do volného daňového oběhu a zdaněny. Tyto doklady musí doprovázet vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu i při jejich dopravě. Těmito doklady jsou daňový doklad, doklad o prodeji a doklad o dopravě. Daňový doklad vystavuje plátce při uvedení libovolného množství vybraných výrobků do volného oběhu a zároveň ho musí předat nabyvateli nebo kupujícímu vybraných výrobků nebo osobě, která přechodně nabývá vybrané výrobky pro nabyvatele či kupujícího (například dopravce kupujícího). Daňový doklad musí vystavit například provozovatel daňového skladu při vyskladnění vybraných výrobků ve vlastnictví cizí osoby z daňového skladu a jejich uvedení do volného daňového oběhu. Doklad o prodeji je povinen vydat prodávající při prodeji vybraných výrobků uvedených do volného oběhu, tento doklad musí vystavit kupříkladu osoba, která prodává vybrané výrobky z daňového skladu. Doklad o dopravě je povinna vystavit osoba, která vydá pro dopravu vybrané výrobky již uvedené do volného daňového oběhu. Tento dokad se vystavuje v situaci, kdy vlastník zdaněných vybraných výrobků převáží tyto vybrané výrobky například z jednoho nedaňového skladu do jiného nedaňového skladu, či do jiného místa. V souvislosti s touto dopravou tedy nedochází k uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu, nedochází ani k prodeji, to je ke změně vlastnictví k daným vybraným výrobkům a tak nelze vystavit doklad o prodeji. Proto musí být vystaven doklad o dopravě, dle kterého se na rozdíl od daňového dokladu a dokladu o prodeji neuvádí nabyvatel či kupující, nýbrž jen místo určení. Zákon v citovaném ustanovení vymezuje základní náležitosti daňových dokladů, které musí být na dokladu uvedeny vždy. Tyto doklady mohou obsahovat i další nepovinné údaje. Jak daňový doklad, tak doklad o dopravě musí plátce vystavit bezodkladně. Vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu lze dopravovat pouze s daňovým dokladem, s dokladem o prodeji, dokladem o dopravě nebo s rozhodnutím správce daně o vyměření daně.

17) Účelem zajištění výrobků je omezení dispozice s těmito výrobky do doby, než bude postaveno najisto, zda s těmito výrobky nebylo nakládáno způsobem, který je v rozporu se zákonem. Propadnutí výrobků představuje sankci za porušení zákona o spotřebních daních. V takovém případě je potrestán vlastník vybraných výrobků podléhajících spotřební dani, především za nedodržení evidenčních povinností specifikovaných v § 5 či 6 či dalších Pokračování
- 6 -
10Af 33/2013

ustanoveních zákona o spotřebních daních. Od této sankce je třeba odlišit samotný vznik povinnosti daň přiznat a zaplatit. Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká přímo ze zákona za splnění podmínek v něm stanovených a je na případné sankci za porušení evidenčních povinností zcela nezávislá.

18) V souzené záležitosti bylo rozhodnuto o zajištění a následně propadnutí 130 l dopravovaného vybraného výrobku – motorové nafty, kdy kontrolovaná osoba sdělila, že vybraný výrobek převáží ze sídla žalobce, jehož je zaměstnancem, kde jen natankovala pro potřeby výkonu své práce s lesnickým strojem. Na výzvu správního orgánu k předložení dokladu podle § 5 zákona o spotřebních daních, kterým by prokázala zdanění vybraných výrobků, nebyl pracovník žalobce schopen předložit žádné doklady, které by se vztahovaly k předmětnému vybranému výrobku. Zhruba po 30 minutách předložil zaměstnanec žalobce rukou psaný doklad, v němž bylo uvedeno, že dne 25.4.2012 (kontrola probíhala dne 26.2.2012) natankovala 300 l nafty do pracovního stroje (Harvestor) s vyčíslením spotřební daně ve výši 3.255 Kč a uvedením příjmení a podpisu osoby, která předmětný vybraný výrobek měla vydat. Jiné doklady ze strany kontrolované osoby předloženy nebyly. Předložený doklad neobsahoval náležitosti žádného z dokladů ve smyslu § 5 zákona o spotřebních daních. Proto vydal celní úřad dne 28.2.2012 rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků a následně rozhodl dne 10.7.2012 i o propadnutí předmětného zajištěného vybraného výrobku.

19) Správní orgány v žalobou napadených rozhodnutích svůj postup náležitě popsaly, a to s odkazem na platnou právní úpravu a odkázaly i na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Žalované rozhodnutí reagovalo na všechny odvolací námitky, se kterými se zákonem stanoveným postupem vypořádalo. V rozhodnutí je vysvětleno, že doklad, který zaměstnanec žalobce po 30 minutách předložil, byl rukou psaný a nesplňoval v žádném směru požadavky dokladu ve smyslu § 5 zákona o spotřebních daních. Soud tento závěr považuje za správný.

20) Jestliže při kontrole, která proběhla dne 26.2.2012 pracovníky Celního úřadu České Budějovice nebyl předložen doklad podle § 5 zákona, který by splňoval požadavky na doklad stanovené v tomto ustanovení, byl postup správního orgánu, kterým rozhodl o zajištění vybraných výrobků odpovídající zákonu. Tvrzení žalobce uvedené v žalobě, že celní orgány nevyslovily jakoukoli pochybnost ohledně platnosti či věrohodnosti předložených listin, neodpovídá písemnostem založeným ve spise. Naopak lze pro úplnost připomenout, že z protokolu o zajištění vybraných výrobků vyplývá, že kontrolovaná osoba sdělila celnímu orgánu, že žádný doklad na dopravované vybrané výrobky nemá a vybrané výrobky jsou ve vlastnictví jeho zaměstnavatele. Současně bylo uvedeno, že kontrolované osobě nebylo známo, kde zaměstnavatel naftu pořídil. Po telefonátu s nadřízeným kontrolované osoby byl předán ručně psaný doklad obsahující sdělení, že dne 25.4.2012 tankoval 300 l nafty do pracovního stroje, výše spotřební daně 3.255 Kč, předal P. Tento doklad byl pro absenci náležitostí dokladu stanovených v § 5 zákona o spotřebních daních zpochybněn již v rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků ze dne 28.2.2012, bylo jednoznačně uvedeno, že v okamžiku provedené kontroly vybrané výrobky nebyly doprovázeny dokladem, který by splňoval požadavky § 5 odst. 6 zákona o spotřebních daních. I ve výzvě doručené žalobci bylo uvedeno, že zajištěné výrobky nebyly dopravovány s dokladem, který by obsahoval náležitosti stanovené v § 5 zákona o spotřebních daních. Z toho důvodu se nelze ztotožnit s námitkou žalobce, že správní orgány nevyslovily pochybnost ohledně platnosti či věrohodnosti předložených listin. Důvod pro zajištění vybraných výrobků, který žalobce v žalobě zpochybňuje, nepřísluší již soudu řešit v žalobě proti rozhodnutí o propadnutí těchto výrobků. V tomto směru není případná ani argumentace žalobce judikáty Nejvyššího Pokračování
- 7 -
10Af 33/2013

správního soudu, kdy žalobcem citovaný judikát pod sp. zn. 5 Afs 93/2008 na konkrétně řešený případ nedopadá, neboť v něm byla řešena otázka upření možnosti unést důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení účastníka, že byl skladovaný výrobek zdaněn spotřební daní. Tato situace v konkrétní záležitosti řešena nebyla, v dané věci došlo k propadnutí výrobku v návaznosti na zajištění vybraných výrobků pro nedoložení dokladu stanoveného v § 5 zákona o spotřebních daních.

21) Z toho důvodu je nepřípadná další žalobní argumentace odkazem na stanoviska celních ředitelství, která se týkají zcela jiných případů a za situace, kdy bylo postupováno podle ustanovení zákona o spotřebních daních ve znění účinném do 30.4.2011. V dané věci bylo postupováno podle § 42d ve znění účinném k 26.2.2012, kdy byla provedena kontrola pracovníky Celního úřadu České Budějovice za účelem zjištění, zda druh a množství dopravovaných vybraných výrobků odpovídají druhu a množství vybraných výrobků v elektronických průvodních dokladech nebo v ostatních dokladech stanovených pro dopravu vybraných výrobků. Z toho důvodu nemá ani význam konstatování žalobce, že otázka propadnutí výrobku je vázána na vyměřovací řízení, které je nutno k zajištěným vybraným výrobkům provést, jsou-li k tomu dány zákonné důvody. V dané věci nebyly shledány důvody k vedení vyměřovacího řízení, ale propadnutí zajištěných výrobků bylo vysloveno podle odstavce prvého písm. a/ citovaného ustanovení. Správní orgány rozhodly o propadnutí vybraných výrobků na základě oprávnění, které jim stanoví ustanovení § 42d zákona o spotřebních daních, neboť bylo prokázáno, že s nimi bylo nakládáno některým ze způsobů uvedených v § 42 odst. 1 nebo 2 téhož zákona.

22) S ohledem na výše uvedené je proto bez právního významu, zda zdanění výrobků bylo dodatečně prokázáno a vytýkaná pochybení lze hodnotit jako administrativní s minimální společenskou nebezpečností. Pro takovou úvahu totiž neposkytuje platná právní úprava žádný prostor. Nová právní úprava, podle které bylo v dané záležitosti postupováno, stanovila tzv. sankční automatismus, kdy je stanovena sankce bez ohledu na okolnosti konkrétního případu. Správnímu orgánu není poskytnut pro správní úvahu žádný prostor. Celní orgány jsou povinny postupovat dle platné právní úpravy a nemohou se od této úpravy na základě vlastní úvahy v žádném směru odchýlit. Nutno zdůraznit, že propadnutí vybraných výrobků podle § 42d zákona o spotřebních daních je sankcí za nedodržení podmínek dopravy vybraných výrobků, nikoliv následkem neprokázání zdanění těchto výrobků, které by vedlo právě k zahájení vyměřovacího řízení a vyměření spotřební daně. O takový případ se v dané věci nejednalo. Tento rozdíl není v žalobě rozlišen. Z toho důvodu není v tomto směru žalobní argumentace namířená tímto směrem opodstatněná. Rovněž nelze v této souvislosti s ohledem na platnou právní úpravu argumentovat závěry vyslovenými v rozsudku NSS sp. zn. 7 Afs 36/2011, které byly vysloveny za situace, kdy platila jiná právní úprava.

23) S ohledem na výše uvedené není prostor pro argumentaci obecnou zásadou vztahující se k ukládání jakýchkoli sankcí, kterou je dle žalobce proporcionalita mezi závažností protizákonného jednání a citelností sankce, jež za ně může být uložena. Tato zásada nemůže být s ohledem na platnou právní úpravu aplikována. K této otázce se vyjádřil i Ústavní soud, který posuzoval, zda princip diferenciace sankcí a jejich přiměřenosti nebyla zákonodárcem porušena tím, že v ustanovení zákona o spotřebních daních je přikázáno kumulativní ukládání dvou druhů sankcí. Ústavní soud dovodil, že v tomto způsobu právní regulace nelze shledat nic protiústavního. Stanovení několika druhů sankcí, ať již alternativně nebo kumulativně, je zcela pravidelným způsobem právní úpravy sankcionování jak v oboru trestního tak správního práva. Zákonodárce jím zpravidla vhodně kombinuje represivní a preventivní účel sankcí. Zároveň se Ústavní soud zabýval i otázkou majetkového dopadu Pokračování
- 8 -
10Af 33/2013

takové sankce, která má povahu veřejnoprávní povinnosti strpět ztrátu vlastnictví a jeho převod na stát. Ústavní soud v tomto směru uvedl, že pokud se jedná o takovou majetkovou sankci, která je stanovena zákonem, pak se o takový zásah nejedná. Zodpovězení otázky potřebnosti takové sankce je otázkou intenzity chráněného veřejného zájmu, který soudním výkladem provést nelze. Jedná se o otázky politického charakteru, jejichž řešení je ve výlučné kompetenci zákonodárce. Likvidační nebo rdousící účinek taková sankce propadnutí věci obecně nemá. Žalobce ostatně ani likvidační či rdousící charakter propadnutí 130 l nafty, ke kterému bylo vysloveno jeho propadnutí, netvrdil. V obecné poloze pak takový závěr vyslovit nelze (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 37/11 ze dne 30.7.2013).

24) Soud proto uzavřel, že není důvodná námitka žalobce, že pro věc jsou podstatné závěry Nejvyššího správního soudu vyslovené v řízení vedeném pod sp. zn. 7 Afs 36/2011, které mají obecný dopad, právě pro skutečnost, že právní úprava v mezidobí doznala změn. Rovněž není opodstatněný názor žalobce týkající se nepřípustnosti postupu, kterým dojde k pozbytí vlastnického práva z důvodu, že určitá osoba v daném místě a čase nemůže prokázat zdanění vlastněného výrobku, neboť tato argumentace není případná pro souzenou věc. O takové zjištění a sankcionování postupu žalobce se v dané nejednalo. Soud s ohledem na výše vysvětlené hodnotí postup správních orgánů za odpovídající zákonu, vydané rozhodnutí za přezkoumatelné a vydané v souladu s právními předpisy.

V. Závěr, náklady řízení.

25) Soud proto uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné, a proto byla žaloba podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas.

26) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

Pokračování
- 9 -
10Af 33/2013

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 31. ledna 2014

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru