Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 32/2011 - 29Rozsudek KSCB ze dne 21.09.2011

Prejudikatura

5 Afs 72/2008 - 71

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 Afs 11/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10Af 32/2011 – 29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce J. R., zast. Ing. Františkem Mejtou, daňovým poradcem v Písku, Zeyerova 2388, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 1.3.2011, č.j. 845/11-1300, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 10.5.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 1.3.2011 č.j. 845/11-1300, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty za jednotlivá zdaňovací období roku 2006.

Napadenému rozhodnutí je vytýkáno, že nebyl důvod pro stanovení daně podle pomůcek a takto stanovená daň nebyla stanovena dostatečně spolehlivě. Nezákonnost takového postupu je spatřována v tom, že žalovaný neuvádí žádný právní předpis, na základě kterého by žalobce vedoucí daňovou evidenci měl povinnost vést doklady vyjmenované správcem daně. Předložil ty evidence, které jsou mu uloženy vést nejrůznějšími předpisy. Zmocněnci nebyl vznesen žádný konkrétní dotaz, který by se skutečně týkal podnikání žalobce. Není takového důkazu, který by žalobce mohl předložit, aby vyvrátil pochybnosti správce daně o správnosti přiznaných zdanitelných příjmů. Správce daně se nenamáhal Pokračování
- 2 -
10Af 32/2011

s prokázáním, jaký doklad je nesprávný. Byl převzat nepodložený závěr z kontroly daně z příjmů a ten byl administrativně promítnut do dodatečných platebních výměrů. Podstatné je, zda vznikl základ pro dodatečné stanovení daně na vstupu či výstupu. Nebylo přípustné použít informace obsažené v obecně publikovaných knihách z roku 1997, důkazní prostředky opatřené v roce 2004 byly získány v rozporu se zákonem a nebylo možno je použít. Existence skutečností vyvracejících správnost žalobcem vedených evidencí nebyla zjištěna. O nesprávnosti náhradního stanovení daňové povinnosti svědčí totožnost dodatečně doměřené daně v jednotlivých měsících. To je vzhledem ke kolísání poptávky prakticky vyloučeno.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal především na zjištění, že žalobce v daňové evidenci nevedl jednotlivé vykonávané činnosti samostatně. K evidenci poražených zvířat vedl pouze porážkovou knihu, ze které vyplývá údaj o živé váze poraženého dobytka. Z takto vedené evidence nelze zjistit množství a druh vybouraného masa. K výrobě tepelně opracovaných masných výrobků vyrobených ve vlastní výrobně, byly předloženy týdenní záznamy teplot a časů a tabulka spotřebovaných surovin na jednotlivé výrobky s uvedenou spotřebou surovin na výrobu masných výrobků a normy ztrát z tepelného zpracování výrobků. Z těchto dokladů nebylo možno zjistit množství a druhy vyráběných masných výrobků a tedy množství a druhy masa spotřebovaného na výrobu, způsob dalšího použití vybouraného masa a vlastních výrobků. Nebylo možné zjistit, zda je žalobce prodal přímo odběratelům, nebo ve svých prodejnách, či použil pro výrobu masných výrobků. Na výzvu správce daně žalobce reagoval sdělením, že nejsou stanoveny žádné výtěžnostní ani spotřební normy, vlastní normy nemá. Předložil orientační rozpis surovin použitých pro výrobu uzenin. Ve výzvě z 27.8.2009 správce daně uvedl způsob, jakým žalobce správnost sporných údajů může prokázat. Na výzvu reagováno nebylo, žalobce se k ústnímu jednání nedostavil, zástupce žalobce na položené otázky správce daně neodpověděl. Žalobce měl dostatek prostoru k prokázání tvrzených skutečností, avšak nepředložil takové důkazní prostředky, které by bylo možno osvědčit jako důkazy prokazující žalobcova tvrzení. Proto byla daň dodatečně doměřena na základě pomůcek. Požadované evidence žalobce skutečně vést nemusí, avšak vystavuje se riziku, že nebude schopen prokázat úplnost a pravdivost údajů uvedených v daňových přiznáních. Důsledkem nevedení evidencí je neunesení důkazního břemene. Z úředního záznamu z 3.8.2010 je zřejmé, že správce daně vycházel z poznatků získaných při daňové kontrole tak, aby se jeho kvalifikovaný odhad výsledné daňové povinnosti co nejvíce blížil realitě. Při samotném stanovení daně bylo vycházeno ze skutečného nákupu jatečných zvířat, skutečného sortimentu vyráběných tepelně opracovaných výrobků dodaných žalobcem, z přibližného množství těchto vyrobených produktů a z nakoupeného sortimentu zboží a z nákupních a prodejních cen, které žalobce používá. Použité normy jsou obsaženy ve veřejně dostupných publikacích, sám žalobce je používal v roce 2004, kdy k doměření daně nebylo přistoupeno z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty. Normy byly využity pro zjištění výtěžnosti masa při porážce jednotlivých druhů zvířat, údaje o vyráběných druzích uzenin byly převzaty z žalobcem předložených týdenních záznamů o množství tepelně opracovaných výrobků, tedy vyráběný sortiment odpovídá skutečnosti. K námitce o rozdělení doměřené daně do jednotlivých zdaňovacích období se uvádí, že důvodem pro takový postup byla skutečnost, že nebyla správcem daně určena přesná výše tržeb za jednotlivé měsíce, ale byl určen základ daně a daň za celý kalendářní rok 2006, tedy jako celek a poté byla tato částka rovnoměrně rozdělena na 12 dílů. Takový postup je možný, neznamená zkreslení celkového výsledku daňové kontroly. Žalovanému i správci daně je zřejmé, že prodej a zpracování masa v závislosti na poptávce v průběhu roku kolísá, avšak z této skutečnosti nelze usuzovat na nepřiměřenost či nespolehlivost stanovení daně náhradním způsobem. Uzavírá se, že žalobcem předložené doklady jsou neúplné, nepostihují všechny činnosti jeho podnikání a chybějí doklady o přesunech masa a masných výrobků. Proto nebylo možné ověřit, že žalobce Pokračování
- 3 -
10Af 32/2011

uvedl v přiznáních k dani z přidané hodnoty všechna jím učiněná zdanitelná plnění a daň z přidané hodnoty zahrnul k dani na výstupu ve správné výši a ve správném zdaňovacím období. Nejednalo se o zpochybnění několika identifikovaných dokladů. Vypovídací schopnost žalobcem předložených dokladů je nedostatečná.

Ze spisu finančních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

Žalobce byl v roce 2006 plátcem daně z přidané hodnoty a uskutečněná zdanitelná plnění dosahoval v živnosti řeznictví a uzenářství a při výrobě, obchodu a službách. Dne 29.10.2008 byla u žalobce zahájena kontrola daně z přidané hodnoty za rok 2006. Při zahájení daňové kontroly se žalobce vyjádřil ke svým podnikatelským aktivitám a uvedl, že jednotlivé činnosti nevedl v daňové evidenci samostatně. Správce daně převzal peněžní deník za rok 2006, závěrkové doklady, porážkovou knihu, inventury zboží k 31.12.2006.

Při jednání dne 10.11.2008 byly zapůjčené doklady vráceny a se žalobcem byly projednány výpočty cen masa a masných výrobků. Žalobce předložil chybějící doklady ke kontrole, konkrétně evidenci týdenních záznamů teplot a časů ve výrobě tepelně opracovaných výrobků za rok 2006, která obsahuje druh a množství výrobků, které byly ve výrobně tepelně opracovány, inventuru zboží k 1.1.2006 a neuhrazené závazky ke stejnému datu, ceník výrobků a masa z 2.1.2006 a úvěrovou smlouvu. K propočtům cen masa žalobce uvedl, že nejsou zohledněny normy ztrát u skladování a tepelné úpravy. Uvedl, že výši ztrát doloží a pokusí se doložit prodávání produktů při slevových akcích.

Při jednání dne 19.11.2008 žalobce předal přehled hmotnostních ztrát tepelným opracováním a uvedl, že skladováním vybouraného masa dochází v průměru k 2% ztrátám váhy masa.

Dne 27.4.2009 žalobce předložil zaúčtované faktury vydané s.r.o. MAKRO České Budějovice, POGRR Příbram, NoVy VACOV Polanský Protivín a výdajový doklad č. 11 z 30.1.2006. Se zjištěními, která vyplynula z těchto dokladů, byl zástupce žalobce seznámen 16.7.2009.

Dne 17.7.2009 je datována výzva pro žalobce, aby ve stanovené lhůtě předložil výtěžnostní normy k bourání masa z poražených zvířat a spotřební normy pro výrobu tepelně opracovaných masných výrobků. Na výzvu žalobce reagoval sdělením, ve kterém uvedl, že výtěžnostní ani spotřební normy nejsou stanoveny žádným právním předpisem a žalobce žádné vlastní normy nemá zpracovány.

Následovala výzva z 27.8.2009, která obsahuje zjištění zakládající pochybnosti správce daně o úplnosti a správnosti rozsahu uskutečněných zdanitelných plnění za prodej masa, masných výrobků a ostatního zboží vykázaných v daňových přiznáních, uvádí se, že takové pochybnosti lze odstranit například předložením evidence provozních dat v oblasti nákupu, bourárny, výroby, skladů a odbytu, tj. evidenci jednotlivých druhů výroby, evidenci vstupních surovin a realizovaných výrobků, evidenci zásob surovin ve vazbě na zásoby hotových výrobků, evidenci zásob hotových výrobků a jejich převod a prodej, evidenci odpadu a jeho likvidaci a tím prokáže objem provedeného nákupu v mase na jatkách podle druhu masa, třídy, jakosti, ceny, objem výroby výsekového masa ve vlastní bourárně a jeho odbyt, objem masa použitého pro výrobu tepelně opracovaných masných výrobků ve vlastní výrobně a jeho třídění dle použitého druhu masa a druhu vyrobeného masného výrobku, objem vyrobených tepelně opracovaných masných výrobků ve vlastní výrobně dle množství, Pokračování
- 4 -
10Af 32/2011

druhu a ceny výrobku a jeho odbyt, objem nakoupeného masa, masných výrobků a zboží od externích dodavatelů dle jednotlivých prodejen a vlastního provozu.

Žalobce opakovaně žádal o prodloužení lhůty stanovené ve výzvě, výzva zůstala bez odpovědi.

Při jednání dne 18.2.2010 byl žalobce zastoupen daňovým poradcem, který na dotazy správce daně k podnikatelským aktivitám žalobce, nedokázal odpovědět.

Kontrolní zjištění bylo se zástupcem žalobce projednáno dne 18.5.2010 a dne 23.7.2010 se stejným zástupcem byla projednána zpráva o kontrole daně z přidané hodnoty.

Ve zprávě o daňové kontrole jsou popsána zjištění správce daně, uvádí se, v čem spočívají pochybnosti správce daně, které k výzvě úřadu zůstaly neodstraněny a uzavírá se, že daň bude stanovena podle pomůcek.

Stanovení daňové povinnosti je obsaženo v úředním záznamu z 3.8.2010, který obsahuje popis užitých pomůcek, výhody plynoucí pro daňový subjekt, stanovení základu daně a daně. Pro stanovení daňové povinnosti byl využit podklad o nákupu zvířat v živém podle porážkové knihy, výtěžnostní normy pro jatka a bourárny, výtěžnost při bourání hovězího masa, výtěžnost při bourání vepřového masa, spotřební normy pro masné výrobky, týdenní záznamy teplot, množství tepelně opracovaných výrobků, tabulka spotřeby surovin o spotřebovaném mase na výrobu, výpočet bouraného hovězího masa k přímému prodeji, snížené o normu ztrát při chlazení masa, propočet tržby z prodaného hovězího masa, výpočet bouraného vepřového masa k přímému prodeji snížené o normu ztrát při chladnutí masa, propočet tržby z tohoto prodaného vepřového masa, propočet masných výrobků vyrobených ve vlastní výrobně snížené o normy tepelných ztrát, propočet tržby z prodaných masných výrobků, dodávky zboží externích dodavatelů, ceníky inventury zásob, zjištěná marže ze vzorku faktur. Na základě těchto podkladů byl proveden výpočet předpokládaných tržeb, ve výši tržeb za rok 2006 byla stanovena uskutečněná zdanitelná plnění. V úředním záznamu je vyčíslen rozdíl mezi výší uskutečněných zdanitelných plnění a přiznaných zdanitelných plnění, rozdíl neodvedené daně byl rovnoměrně rozpočten do jednotlivých měsíců roku 2006. Dne 4.8.2010 byly vydány dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty za jednotlivá zdaňovací období roku 2006, která jsou odůvodněna tím, že žalobce neprokázal, že veškerá uskutečněná zdanitelná plnění zahrnul do daňových přiznání, při dokazování nesplnil své povinnosti, daň nebylo možno stanovit dokazováním, v důsledku čehož byly dodrženy důvody pro stanovení daně podle pomůcek. Uvádí se, z jakých zjištění bylo při stanovení výše uskutečněných zdanitelných plnění vycházeno, jaké výhody byly zohledněny.

Na žádost žalobce podal dne 2.9.2010 správce daně sdělení důvodu rozdílu mezi stanoveným základem daně a daní po kontrole a údaji uvedenými v přiznání k dani a uvádí se, že pro stanovení tržeb byly využity žalobcem předložené podklady a odborné publikace.

V odvolání žalobce namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí, předpokládané tržby jsou vyčísleny nesmyslně, rozpočítání daně znamená, že daň nelze stanovit náhradním způsobem. Bylo postupováno v rozporu s daňovým řádem a zákonem o daních z příjmů. Daň nebyla stanovena dostatečně spolehlivě.

Odvolání proti dodatečným platebním výměrům bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že evidence předložené žalobcem trpěly vadami a Pokračování
- 5 -
10Af 32/2011

nepostihovaly všechny jednotlivé činnosti provozované žalobcem, čímž se žalobce dostal do důkazní nouze a nebyl schopen splnit svou zákonnou povinnost o prokázání svých tvrzení. Nebylo možno ověřit, zda odvolatel skutečně vykázal ve svých daňových přiznáních k dani veškerá uskutečněná zdanitelná plnění. Proto byl správce daně oprávněn stanovit daňovou povinnost na základě pomůcek. Při propočtech předpokládané výše tržeb bylo vycházeno z podkladů zjištěných při daňové kontrole, normy, ze kterých bylo vycházeno, jsou obsaženy v dostupných publikacích a žalobcem byly tyto normy užívány v roce 2004. Přesnou výši tržeb v konkrétních zdaňovacích obdobích nelze zjistit, proto byl správce daně nucen vypočítat základ daně a daň jako celek a následně rozdělit do jednotlivých zdaňovacích období.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobní bod o tom, že daň pomocí pomůcek nebyla stanovena v souladu se zákonem, není důvodný. Při daňové kontrole bylo zjišťováno, zda žalobce v daňových přiznáních uvedl všechna jím uskutečněná zdanitelná plnění. Právě o tomto údaji v daňových přiznáních vyvstaly pochybnosti na základě propočtů učiněných v průběhu daňové kontroly podle údajů z daňových podkladů předložených žalobcem. Právě z toho důvodu byl žalobce vyzván k tomu, aby důkazními prostředky doložil, že údaj o uskutečněných zdanitelných plněních odpovídá skutečnosti. Ve výzvě z 27.8.2009 se uvádějí příklady, kterými lze požadovaný údaj prokázat. Žalobce vedl daňovou evidenci, avšak z obsahu spisu je zřejmé, že ta neodpovídala požadavkům § 7b) odst. 1 zákona o daních z příjmů, protože neobsahovala údaje o příjmech a výdajích v členění potřebném pro zjištění základu daně. Žalobci sice žádný právní předpis neukládá, že má vést právě takové doklady a evidence uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí, avšak je povinen daňovou evidenci vést tak, aby z údajů obsažených v evidenci a jejím členění bylo možno spolehlivě zjistit daňový základ. Jestliže tak daňový subjekt nečiní, pak je jeho daňová evidence v rozporu s § 7b) zákona o daních z příjmů a při vedení daňové evidence způsobem jak činil žalobce to má za následek, že daňová evidence není způsobilá prokázat skutečný stav obratu žalobce. Z podkladů předložených žalobcem bylo možno spolehlivě zjistit živou váhu poraženého dobytka, avšak daňovou evidencí není prokázáno, jaké množství masa bylo vybouráno, jak s ním bylo naloženo, zda bylo prodáno ve vlastních prodejnách žalobce či prodáno dalším odběratelům, o nakoupeném zboží není doloženo, zda bylo prodáno či žalobcem zpracováno ve vlastní prodejně. Daňová evidence žalobce proto není spolehlivým podkladem, na základě kterého by bylo možno stanovit daň dokazováním.

Žalobce byl opakovaně předvolán v zájmu zajištění jeho procesních práv, avšak žalobce tohoto práva nevyužil. Při jednání dne 18.2.2010 se žalobce dal zastoupit daňovým poradcem, který však nebyl schopen konkrétně formulované dotazy související s podnikáním žalobce zodpovědět. Tvrzení žalobce o tom, že žalobci nebyl vznesen žádný konkrétní dotaz týkající se podnikání žalobce je vyvráceno např. dotazem podle jakých norem nebo jiných podobných evidencí byl zjišťován druh a množství vybouraného výsekového masa z poražených zvířat na jatkách žalobce, zda byla vedena evidence skladu masa, vyrobených hotových výrobků a komponentů k jejich výrobě potřebných. Kromě toho se žalobce k podnikatelské činnosti a způsobu vedení evidence ohledně těchto činností vyjadřoval při zahájení daňové kontroly. Správce daně tudíž dal žalobci prostor k tomu, aby využil v průběhu daňové kontroly svá procesní práva v zájmu objasnění svých podnikatelských činnosti, což má pro stanovení rozsahu obratu žalobce význam. Ohledně zjišťování skutečností týkajících se podnikání žalobce uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí, odpovídá odůvodnění rozhodnutí obsahu spisu a neznamená porušení procesního předpisu.

Pokračování
- 6 -
10Af 32/2011

Soud nesdílí názor žalobce, že neexistují důkazy, kterými by bylo možno prokázat, že údaje o uskutečněných zdanitelných plněních za prodej masa, masných výrobků a ostatního zboží vykázaná v daňových přiznáních jsou úplná a ve správné výši. Správce daně ve výzvě současně uvedl, jakými důkazními prostředky lze správnost takového tvrzení prokázat, konkrétně jsou ve výzvě uvedeny evidence provozních dat v oblasti nákupu, bourárny, výroby, skladů a odbytu, vstupních surovin a realizovaných výrobků, zásob suroviny ve vazbě na zásoby hotových výrobků, zásob hotových výrobků a jejich převod a prodej, evidenci odpadu a jeho likvidaci. Uvádí se, že takovým způsobem lze prokázat objem provedeného výkupu v mase na jatkách podle druhu masa, třídy, jakosti a ceny, objem výroby výsekového masa ve vlastní bourárně a jeho odbyt, objem masa použitého pro výrobu tepelně opracovaných masných výrobků ve vlastní výrobně a jeho třídění dle použitého druhu masa a druhu vyrobeného masného výrobku, objem vyrobených tepelně opracovaných masných výrobků ve vlastní výrobně podle množství, druhu a ceny výrobku a jeho odbyt, objem nakoupeného masa, masných výrobků a zboží od externích dodavatelů dle jednotlivých prodejen a vlastního rozvozu. Z toho je zřejmé, že k prokázání požadovaného údaje postačovala řádně vedená daňová evidence odpovídající požadavkům § 7b) odst. 1 zákona o daních z příjmů. Důkazem proto mohou být účetní podklady žalobce, avšak jak již bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku, žalobcova evidence požadavkům § 7b) odst. 1 zákona neodpovídá. Správce daně konkrétní výzvou však žalobci umožnil, aby nabídl takové důkazy, které by konkrétní pochybnosti správce daně o úplnosti a správnosti údajů o uskutečněných zdanitelných plnění odstranil.

Daňová kontrola za rok 2004 týkající se daně z příjmů byla pro prekluzi ukončena. Při této kontrole bylo zjištěno, že žalobce používal normy obsažené v dostupných publikacích, užití takových publikací jako pomůcky není nezákonné právě z důvodu, že jsou dostupné pro každého, žalobce sám žádné vlastní normy nepředložil, a je tudíž zcela zákonné, jestliže byly pro stanovení daně podle pomůcek využity obecně dostupné podklady.

Jestliže daňová evidence neposkytuje reálný obraz o obratech žalobce, je vedena v rozporu s § 7b) zákona o daních z příjmů.

Soud nesdílí názor žalobce, že správce daně se nenamáhal prokázat nesprávnost konkrétního dokladu v evidenci žalobce. Již v samém počátku daňové kontroly byly na základě dokladů předložených žalobcem zjištěny rozpory, ke kterým se žalobce vyjadřoval při jednání dne 10.11.2008. O pochybnostech vyvstalých na základě žalobcem předložených evidencí svědčí obsah obou v řízení vydaných výzev. O tom, že údaj o uskutečněných zdanitelných plněních je chybný, svědčí dále propočty učiněné na základě žalobcových dokladů, jak jsou uvedeny ve zprávě o daňové kontrole a úředním záznamu o stanovení daně podle pomůcek.

O kontrole daně z přidané hodnoty je veden zvláštní spis, který obsahuje protokoly o jednání, kopie daňových dokladů, výzvy a předvolání správce daně, zprávu o daňové kontrole a stanovení daně podle pomůcek. Nejde tu proto o stav, kdy správce daně měl převzít nepodložené závěry z kontroly jiné daně. Po ukončení daňové kontroly byly vydány dodatečné platební výměry odpovídající závěrům kontroly daně z přidané hodnoty.

Daň z přidané hodnoty je skutečně spjata s doklady, avšak za situace, kdy daňové evidence nejsou vedeny způsobem, kterým lze spolehlivě prokázat rozsah uskutečněných zdanitelných plnění, žalobce jiné doklady nenabídl a daň na základě těchto dokladů nelze Pokračování
- 7 -
10Af 32/2011

stanovit dokazováním, nic nebrání tomu, aby daň byla stanovena náhradním způsobem. Takový postup není u daně z přidané hodnoty vyloučen. Již sama žalobní námitka o tom, zda vznikl základ pro dodatečné stanovení daně z přidané hodnoty na vstupu či výstupu na podkladě dokladů předložených žalobcem svědčí o důvodnosti stanovit daň podle pomůcek.

K využití obecně dostupných publikací o normách nezbývá než zopakovat, že sloužily jako pomůcky právě z důvodu, že žalobce sám ničím svou činnost v tomto ohledu nedoložil. Normy nejsou měněny každoročně, a jestliže byly využity obecně dostupné publikace, jsou takové publikace pomůckou, kterou bylo možno pro stanovení daňové povinnosti žalobce využít. Poznamenává se, že tyto normy byly využity především za účelem zjištění množství vybouraného masa, jestliže žalobce evidoval pouze údaje o živé váze poražených zvířat nebo pro stanovení normy ztrát při chlazení a skladování masa či stanovení tepelných ztrát při výrobě masných výrobků. Nejde tu proto o stav, kdy bylo využito zastaralých norem, jsou-li publikace o normách veřejně dostupné, nejde tu o nezákonně získaný důkazní prostředek, jestliže žalobce jimi argumentoval při kontrole v roce 2004, která byla pro prekluzi ukončena.

Výpočty uvedenými ve spise učiněnými na základě dokladů žalobce, se kterými byl žalobce seznámen, je prokázáno, že daňová evidence žalobce není vedena v souladu s požadavky § 7b) zákona o daních z příjmů. Těmito výpočty správce daně prokázal skutečnosti, které vyvracejí správnost a úplnost žalobcem vedených evidencí. Jestliže správce daně vady účetnictví žalobce zjistil a žalobce s nimi seznámil a nejedná se o pouhé pochybnosti správce daně, ale o prokázání, že účetnictví je vadné. Z tohoto pohledu proto napadené rozhodnutí nezákonné není. Samo rozvržení daňového doměrku za rok 2006 do jednotlivých zdaňovacích období svědčí o tom, že daň nebylo možno stanovit dokazováním, ze spisu je zřejmé, že na základě pomůcek konkretizovaných v úředním záznamu o stanovení rozsahu uskutečněných zdanitelných plnění bylo učiněno zjištění o uskutečněných zdanitelných plněních za celý rok. Se zřetelem ke způsobu vedení daňové evidence pak nebylo možné rozpočítat daňové doměrky do jednotlivých zdaňovacích období jinak než rovnoměrně. Tato okolnost svědčí právě o tom, že daň nebylo možno stanovit dokazováním, ale na základě pomůcek.

Soud nesdílí názor žalobce, že daň nebyla stanovena dostatečně spolehlivě. Z úředního záznamu je zřejmé, že byly využity především doklady žalobce o nákupu zvířat v živé váze podle porážkové knihy, výtěžnostní normy pro jatky a bourárny, na základě těchto podkladů byla stanovena výtěžnost při bourání masa, spotřební normy pro masné výrobky, ty byly využity v návaznosti na záznam teplot a časů ve výrobě tepelně opracovaných výrobků žalobce, pro výpočet množství a druhu masa spotřebovaného na výrobu byl využit výpočet správce daně podle tabulky předložené žalobcem o spotřebovaných surovinách na jednotlivé výrobky, při stanovení ceny a množství prodaných výrobků bylo vycházeno z faktur, ceníku zboží a prodejních cen uvedených v inventurním seznamu, dále byla propočtena cena nakoupeného zboží od cizích dodavatelů, marže za prodávané zboží byla zjištěna z nákupní ceny přijatých faktur za prosinec 2006 a prodejní cena z vystavených faktur a inventur zboží, ceníku platného v provozovnách žalobce od 2.1.2006. Propočet uskutečněných zdanitelných plnění tudíž vychází z údajů žalobce samého, které byly následně upraveny podle norem. Při využití uvedených pomůcek byla daň stanovena dostatečně spolehlivě.

Soud proto uzavřel, že při nedostatečném způsobu vedení daňové evidence žalobcem a nepředložení jiných důkazních prostředků o rozsahu uskutečněných zdanitelných plnění nebyly žalobcem splněny povinnosti kladené na něj při dokazování a žalobcem předložené důkazní prostředky neumožňují stanovit daň dokazováním. Podmínky pro stanovení daně Pokračování
- 8 -
10Af 32/2011

podle pomůcek byly proto dodrženy, přičemž daň byla stanovena spolehlivě. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není vadné pro důvody tvrzené v žalobě.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 21. září 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru