Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 29/2011 - 29Rozsudek KSCB ze dne 21.09.2011

Prejudikatura

1 Afs 74/2004

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Afs 8/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10Af 29/2011 – 29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Kubusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně M. M., zastoupené Ing. Františkem Mejtou, daňovým poradcem v Písku, Zeyerova 2388, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.2.2011, č.j. 814/11-1300,

takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci.

/1/ Žalobou doručenou dne 5.5.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21.2.2011, č.j. 814/11-1300, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutím Finančního úřadu v Písku, kterými byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období III. a IV. čtvrtletí 2006 a I. až IV. čtvrtletí 2007 a současně sdělena povinnost platit za jednotlivá čtvrtletí penále. Napadená rozhodnutí byla potvrzena.

/2/ Žalobkyně namítala nezákonnost rozhodnutí z důvodu, že dodatečně doměřovaná daň nebyla stanovena dostatečně spolehlivě. Pomůcky neodpovídaly výsledkům podnikatelské činnosti žalobkyně. Žalobkyně vyvrátila předpoklad správce daně o výši jí realizovaných příjmů, které neměly být zachyceny v její evidenci, což se v úvahách správce daně Pokračování
- 2 -
10Af 29/2011

nepromítlo. To se týká především nákupů od dodavatele Zdeňka Kolky. Přitom je povinností správce daně dbát na správnost a úplnost skutečností rozhodných pro správné stanovení daňové povinnosti. Daňový subjekt sice stíhá důkazní břemeno ohledně vlastních tvrzení, avšak pokud je stanovena daňová povinnost dle pomůcek, musí být prokázána správnost předpokladů, z nichž správce daně vychází. Bylo povinností správce daně ověřit, zda u dodavatele Kolky došlo nebo nemohlo dojít k nějakým chybám. Žalobkyně dále napadá rozúčtování dodatečně doměřené daně na jednotlivá čtvrtletí, neboť pro takové rozdělení není ve spise dostačující podklad. Z rozhodnutí není zřejmé, v jaké míře byla doměřována daň na vstupu a výstupu a zda byly dostatečně zohledněny skutečnosti svědčící v její prospěch. Podkladové skutečnosti nebyly řádně zjištěny. Proto nebylo možné žalobkyni vyměřit daň podle pomůcek. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného.

/3/ Žalovaný správní orgán navrhl žalobu zamítnout. Vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání jen na základě účastníky předložených spisů ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s.

/4/ K námitce ohledně nezákonnosti rozhodnutí a nedostatečně spolehlivě stanovené daňové povinnosti žalobkyni žalovaný uvedl, že bylo povinností žalobkyně nést důkazní břemeno. Důkazní břemeno přechází na správce daně tehdy, pokud daňový subjekt prokáže tvrzené skutečnosti a správce daně je nepřijme. V dané záležitosti při kontrole daně z přidané hodnoty za zdaňovací období III. a IV. čtvrtletí 2006 a I. až IV. čtvrtletí 2007 zjistil správce daně nesrovnalosti, na základě kterých mu vznikly pochybnosti o tom, zda žalobkyně zahrnula do základu daně veškeré tržby z prodeje zboží. Pochybnosti zformuloval ve výzvě ze dne 26.10.2009 a vyzval žalobkyni, aby vysvětlila rozdíly u výše obchodní marže zjištěné z předložené evidence oproti marži zjištěné u jednotlivého sortimentu zboží. Žalobkyně předloženými doklady, cenovou evidencí, smlouvami, ani svým vyjádřením, pochybnosti správce daně neodstranila, naopak oprávněnost pochybností potvrdila. Pochybnosti správce daně neodstranilo ani vyjádření Zdeňka Šímy, jednatele společnosti Šíma Zd. s.r.o. a který se vyjádřil ohledně možné chybovosti v seznamu o prodeji a nákupu.Výpověď Zdeňka Šímy nebyla posouzena jako důkazní prostředek, na jejím základě však správce daně doplnil správní úvahu týkající se stanovení hodnoty nakoupených destilátů (viz. úřed. záznam ze dne 31.5.2010 a 10.3.2010). Správní úvaha ohledně použitých pomůcek byla doplněna dne 15.12.2010. Z daňového spisu žalobkyně vyplývá, že její daňová evidence za kontrolovaná období vykazovala závažné nesrovnalosti. Správce daně dále zjistil rozpory ve výši průměrné obchodní přirážky, kterou žalobkyně používala. Žalobkyně sdělila, že výše průměrné obchodní přirážky činila přibližně 70-80 %, avšak správcem daně zjištěná obchodní přirážka byla u různých druhů sortimentu odlišná. Kupříkladu u nealkoholických nápojů 133,35 %, u destilátů a likérů 236,58 %, u vína 98,21 %. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Správce daně dále z daňové evidence žalobkyně zjistil, že vykazovala záporný stav finanční hotovosti v pokladně, vysvětlení poskytnuté žalobkyní pochybnosti správce daně v tomto směru neodstranilo. Navíc výtka žalobkyně ohledně nespolehlivě stanovené daňové povinnosti nebyla upřesněna, ani konkrétně doložena. K tomu žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které je daňový subjekt vždy povinen uvést, z jakých důvodů považuje stanovený základ daně za zcela nepřiměřený a své tvrzení podložit důkazy. Žalovaný ověřil i přiměřenost použitých pomůcek podle § 114 odst. 4 daňového řádu. Přitom bylo vycházeno z poznatků získaných při daňové kontrole, které jsou uvedeny v úředním záznamu, a to tak, aby se kvalifikovaný odhad daňové povinnosti v maximální možné míře přiblížil skutečnosti. Jako pomůcku správce daně použil údaje u srovnatelného subjektu a Pokračování
- 3 -
10Af 29/2011

údaje, které obstaral v rámci vyhledávací činnosti. Neuskutečněná zdanitelná plnění byla stanovena na základě průměrné obchodní marže, kterou správce daně vypočítal u jednotlivých druhů sortimentů. Množství nakoupeného zboží vyčíslil podle nabývacích dokladů, za kontrolované roky získaných od dodavatelů. Podíl nákupu destilátů stanovil podle srovnatelného subjektu. Přihlédl k připomínkám žalobkyně i k výpovědi Zdeňka Šímy a snížil v roce 2006 hodnotu zdanitelného plnění od společnosti Šíma Zd. s.r.o. o zboží pořízené v hotovosti na prodejky. Při stanovení daňové povinnosti správce daně přihlédl i k ustanovení § 46 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků. Žalovaný neshledal při stanovení základu daně a daně nepřiměřenost, naopak snahu doměřenou daň co nejvíce přiblížit realitě.

/5/ Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti.

/6/ Správce daně zahájil dne 19.8.2009 u žalobkyně daňovou kontrolu na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období III. čtvrtletí roku 2006 až IV. čtvrtletí 2007. Správce daně na základě vyhledávací činnosti a žalobkyní předložené daňové evidence zjistil, že údaje nejsou vzájemně korespondující, a proto vyvolaly pochybnosti správce daně o tom, zda žalobkyně zahrnula do základu daně veškeré tržby z prodeje zboží. Vznikly pochybnosti ohledně výše průměrné obchodní přirážky, neboť zjištěná hodnota se neshodovala s výší, kterou žalobkyně při zahájení daňové kontroly uvedla. Obchodní přirážka vyplývající z daňové evidence byla výrazně nižší než hodnota obchodní přirážky zjištěné u jednotlivého sortimentu zboží porovnáním nákupních cen z nabývacích dokladů z roku 2008 a prodejních cen uvedených na nápojovém lístku pro rok 2008. V daňové evidenci u žalobkyně nebyly zahrnuty veškeré nákupy zboží, které byly žalobkyní uskutečněny. V roce 2006 nebyl zaevidován nákup zboží od firmy Šíma Zd. s.r.o. v celkové výši 221.303,40 Kč a od dodavatele Zdeňka Kolky ve výši 45.661,70 Kč. V roce 2007 nebyly zaevidovány nákupy zboží od firmy Šíma Zd. s.r.o. v celkové výši 28.078,19 Kč a od dodavatele Zdeňka Kolky v celkové výši 3.700,50 Kč. Dále žalobkyně v roce 2006 a 2007 vykazovala záporný stav finanční hotovosti v pokladně, avšak některé výdaje spojené s podnikatelskou činností na nákup zboží, provozní režie, mzdy hradila v hotovosti. Do daňové evidence nebyly rovněž zahrnuty tržby za září 2006 ve výši 103.300 Kč, které byly vykázány v evidenci denních tržeb.

/7/ Správce daně vydal dne 26.10.2009 výzvu a uvedl své pochybnosti ohledně údajů, které byly žalobkyní evidovány v daňové evidenci a vyzval žalobkyni, aby se k pochybnostem vyjádřila a případně je odstranila. Žalobkyně se vyjádřila do protokolu o ústním jednání dne 14.12.2009 a 14.1.2010. Důkazní prostředky, kterými by pochybnosti správce daně odstranila, nepředložila.

/8/ Správce daně závěry uvedl do zprávy o daňové kontrole, která byla se žalobkyní projednána dne 18.3.2010. Ve zprávě o daňové kontrole byl vysloven závěr, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno, neprokázala pravdivost tvrzení, které uvedla v daňových přiznáních a bylo uzavřeno, že byly splněny zákonné předpoklady pro stanovení daně žalobkyni za použití pomůcek podle § 31 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků. Žalobkyně nesdělila k výsledku daňové kontroly žádné připomínky, ani se nijak nevyjádřila. Dne 10.3.2010 byl správcem daně pořízení úřední záznam o stanovení daně dle pomůcek, který byl doplněn úředním záznamem ze dne 31.5.2010 ke stanovení daně z přidané hodnoty za zdaňovací období III. čtvrtletí 2006 až IV. čtvrtletí 2007. V těchto záznamech jsou uvedeny veškeré poznatky za jednotlivá dílčí zdaňovací období, výpočet přijatých zdanitelných plnění s rozdělením na jednotlivé sortimenty prodávaného zboží.

Pokračování
- 4 -
10Af 29/2011

/9/ Dne 18.3.2010 předložila žalobkyně správci daně plnou moc pro daňového poradce, který ji měl nadále v daňovém řízení zastupovat. Daňový poradce dne 25.3.2010 sdělil správci daně informaci ohledně možné chybovosti v seznamu o prodeji a nákupu, který byl správci daně podnikatelem Zdeňkem Šímou poskytnut. Správce daně opatřil výpověď Zdeňka Šímy, kterou však neposoudil jako důkazní prostředek, který by ovlivnil závěry daňové kontroly. Informace poskytnuté Zdeňkem Šímou byly posléze využity při učinění správní úvahy ohledně stanovení hodnoty nakoupených destilátů, což vyplývá z úředního záznamu ze dne 31.5.2010. Dne 15.6.2010 byly vydány dodatečné platební výměry, kterými byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období III. čtvrtletí roku 2006 až IV. čtvrtletí roku 2007 a současně sdělena povinnost platit za toto období penále.

/10/ Správce daně dne 15.12.2010 doplnil správní úvahu ohledně použitých pomůcek a okolností, ke kterým přihlédl podle § 46 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků, se kterou nemohl ústně seznámit žalobkyni ani jejího zástupce a zaslal jí z toho důvodu s přihlédnutím k jejímu požadavku tuto úvahu dne 6.1.2011 poštou. O odvolání žalobkyně bylo rozhodnuto dne 21.2.2011 žalobou napadeným rozhodnutím tak, že odvolání bylo zamítnuto. Stalo se tak především s odůvodněním, že správce daně stanovil daňovou povinnost za kontrolovaná zdaňovací období dostatečně spolehlivě. Přihlédl i k ustanovení § 46 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků. Dále snížil průměrnou obchodní přirážku u piva, vína, destilátů a nealkoholických nápojů s ohledem na tvrzení žalobkyně, že prodávala v roce 2006 a 2007 za nižší ceny než v roce 2008. Upravil ve prospěch žalobkyně i výši obchodní přirážky u pochutin, neboť přihlédl k nižšímu prodeji soletek. Snížil i podíl nákupu destilátů na celkovém nákupu zboží podle srovnatelného subjektu. Správce daně naplnil zákonné podmínky pro stanovení základu daně a daně podle pomůcek, a proto nebyly shledány odvolací námitky žalobkyně jako důvodné, přičemž postup správce daně byl hodnocen jako správný a zákonný.

IV. Právní názor soudu.

/11/ Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen s.ř.s./, v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

/12/ Žalobkyně v prvé řadě namítala nezákonnost rozhodnutí, a to z důvodu, že dodatečně doměřovaná daň nebyla stanovena dostatečně spolehlivě. Pomůcky neodpovídají výsledkům podnikatelské činnosti žalobkyně. Soud tuto námitku nepovažuje za důvodnou. K tomuto závěru soud dospěl při posuzování námitky, zda byly splněny podmínky pro stanovení daně podle § 31 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků na základě pomůcek. Z citovaného ustanovení vyplývá, že k tomuto způsobu stanovení daně může správce daně přistoupit, pokud je shledáno naplnění několika předpokladů. V prvé řadě daňový subjekt při dokazování jím tvrzených skutečností nesplnil některou ze svých zákonných povinností. V důsledku toho pak nelze stanovit daňovou povinnost dokazováním podle odstavců 1 – 4 téhož ustanovení. Daň za použití pomůcek pak musí být stanovena dostatečně spolehlivě. Žalobkyně nezpochybnila postup správce daně na základě pomůcek. Nenamítala, že nebyly pro tento způsob stanovení Pokračování
- 5 -
10Af 29/2011

daně splněny zákonné předpoklady. Vytýkala rozhodnutí, že jimi nebyla stanovena daň dostatečně spolehlivě. K tomu je třeba poukázat na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu, ze které vyplývá jako ostatně z platné právní úpravy, že při stanovení daně podle pomůcek je povinností správce daně přihlédnout ke zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají pro daňový subjekt výhody, a to i za situace, pokud jím nebyly uplatněny. Povinností správce daně je, aby stanovení daně podle pomůcek směřovalo k co nejsprávnějšímu určení výše daňové povinnosti tak, jak vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků. Jak je vysvětleno v rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 9 Afs 28/2007-156 „… termín dostatečně spolehlivě je neurčitý právní pojem, který je nutno vyložit v každém jednotlivém případě, není možno zobecnit situace, kdy je tento termín vždy naplněn bez značného rizika zavádějících úvah. Lze však shrnout, že daňový subjekt má i v případě stanovení daňové povinnosti za použití pomůcek právo na dostatečně spolehlivé určení daňového základu a daně, čemuž odpovídá i možnost podávat námitky proti opačnému postupu správce daně… Je však nutno zdůraznit, že případná namítaná nedostatečná spolehlivost se týká pouze celkového výsledku stanovení daňové povinnosti za použití pomůcek. Právě vzhledem k tomu, že konečné rozhodnutí v základu a výši daně za použití pomůcek je vždy výsledkem odhadu /přestože maximálně kvalifikovaného/, může daňový subjekt polemizovat pouze s tímto výsledným určením daňové povinnosti. Daňový subjekt je tedy povinen uvést, z jakých důvodů považuje základ daně a její výši za zcela nepřiměřené, své tvrzení podložit odpovídajícími důkazy. Důkazní břemeno ohledně prokázání nedostatečné spolehlivosti výsledné daňové povinnosti tedy logicky leží na daňovém subjektu, neboť on podává toto tvrzení…..“

/13/ Žalobkyně námitku ohledně nedostatečně spolehlivě doměřené daně vznesla v obecné poloze, neboť uvedla, že pomůcky neodpovídají výsledkům podnikatelské činnosti. Neuvedla však v jakém směru. K této námitce připojila, že ačkoliv byl vyvrácen předpoklad správce daně ohledně výše realizovaných nákupů, které nebyly zachyceny v evidenci žalobkyně, nebylo to nijak v úvahách správce daně promítnuto. Žalobkyně neuvedla, z jakých důvodů považuje stanovení daňové povinnosti za nepřiměřené a nepředložila k tomuto tvrzení žádné důkazy. Jako signifikantní označila pouze poukaz žalovaného, že ohledně nákupů od dodavatele Zdeňka Kolky se odvolatelka v daňovém řízení dále nevyjádřila. Z další žalobní argumentace vyplývá, že je to právě správce daně, který by měl dbát na správnost a úplnost skutečností rozhodných pro správné stanovení daňové povinnosti zejména za situace, že je stanovována daň náhradním způsobem. Proto měl správce daně ověřit, zda u dodavatele Kolky nemohlo dojít k nějakým chybám. Tento názor žalobkyně správný není. Jestliže byla žalobkyni stanovena daňová povinnost na základě pomůcek, což žalobkyně nezpochybnila, nemohl správce daně ověřovat, zda u dodavatele Kolky nedošlo k chybám, neboť to byly právě údaje zjištěné správcem daně u žalobkyně, na základě kterých byla zpochybněna úplnost a věrohodnost evidencí žalobkyně, která byla příčinou stanovení daňové povinnosti žalobkyni náhradním způsobem, neboť evidence žalobkyně neposkytovaly věrný a poctivý obraz podnikatelské činnosti žalobkyně, jak ukládá § 7b zákona o daňových z příjmů jehož § 7 zák. č. 563/1991 Sb. v platném znění. Daňové evidence žalobkyně spolu vzájemně nekorespondovaly, v evidenci nebyly zahrnuty veškeré nákupy zboží, žalobkyně vykazovala záporný stav finanční hotovosti v pokladně, ačkoliv některé výdaje jako nákup zboží, provozní režie a mzdy v hotovosti hradila. Pochybnosti měl správce daně i ohledně výše průměrné obchodní přirážky, neboť zjištěná výše se neshodovala s výší uváděnou žalobkyní a dále o tom, zda žalobkyně zahrnula do základu daně veškeré tržby a prodeje zboží. Žalobkyně správci daně vysvětlení neposkytla a pochybnosti neodstranila. Toto zjištění vedlo správce daně k závěru, že nelze stanovit daň dokazováním, ale na základě pomůcek.

Pokračování
- 6 -
10Af 29/2011

/14/ Pokud žalobkyně zpochybnila spolehlivost stanovení daňové povinnosti, bylo její povinností označit důkazy pro toto své tvrzení. To žalobkyně taktéž nesplnila. Úvaha správce daně i výpočet daňové povinnosti žalobkyně na základě pomůcek jsou podrobně popsány v úředním záznamu o stanovení daně za použití pomůcek ze dne 10.3.2010 a v úředním záznamu o doplnění ze dne 31.5.2010. Soud ověřil, že správce daně při stanovení daňové povinnosti na základě pomůcek žalobkyni vycházel z podkladů, které správci daně poskytla žalobkyně. Akceptoval přijatá zdanitelná plnění, tedy výdaje žalobkyně za nákup zboží, jako pomůcku použil údaje u srovnatelného daňového subjektu, jakož i údaje, které správce daně zjistil již v rámci vyhledávací činnosti. Z úředního záznamu vyplývá, že příjmy žalobkyně byly stanoveny pomocí průměrné obchodní přirážky, která byla vypočítána u jednotlivých druhů zboží žalobkyně, jehož množství bylo stanoveno na základě nabývacích dokladů v kontrolovaných obdobích a podle údajů získaných od dodavatelů, podíl nákupu destilátů stanovil podle srovnatelného subjektu. Správce daně přihlédl, jak vyplývá z úředního záznamu i k výpovědi Zdeňka Šímy a v roce 2006 snížil stanovenou hodnotu nakoupeného zboží o zboží pořízené v hotovosti na prodejky. Současně bylo přihlédnuto ve smyslu § 46 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků k okolnostem, z nichž pro žalobkyni vyplývaly výhody. Byla snížena průměrná obchodní přirážka u piva, vína a destilátů a nealkoholických nápojů s ohledem na tvrzení žalobkyně, že v roce 2006 a 2007 prodávala zboží za nižší ceny než v roce 2008. Ve prospěch žalobkyně byla upravena i obchodní přirážka u pochutin, která byla zjištěna u srovnatelného subjektu. Dále byl snížen podíl nákupu destilátů na celkovém nákupu zboží, který byl stanoven podle srovnatelného subjektu a přihlédnuto k pravděpodobnému nižšímu prodeji soletek, tedy zboží, které je prodáváno s vysokou obchodní přirážkou. Soud na základě těchto údajů dospěl k závěru, že nelze žalobkyni přisvědčit, že daň nebyla stanovena dostatečně spolehlivě. Údaje uvedené v úředním záznamu naopak svědčí o tom, že se správce daně věci věnoval s pečlivostí a dbal, aby daň byla stanovena dostatečně spolehlivě. Žalobkyně tento závěr obecně formulovanou výhradou nezpochybnila. V námitkách neuvedla důvody, pro které považuje stanovený základ daně a její výši za zcela nepřiměřené, ani své tvrzení nedoložila důkazy. Žalobkyně neunesla své důkazní břemeno ohledně prokázání nedostatečné spolehlivosti daňové povinnosti (srovnej rozsudek NSS č.j. 8 Afs 69/2010-103).

/15/ Tvrdila-li dále žalobkyně, že bylo povinností správce daně dbát na správnost úplnost skutečností rozhodných pro správné stanovení daňové povinnosti, pak soud dospěl k závěru, že se správce daně této povinnosti zhostil správně. Daňová evidence žalobkyně však v kontrolovaných obdobích vykazovala vady. Správce daně při daňové kontrole zjistil nesrovnalosti, což vyústilo v jeho pochybnosti ohledně věrohodnosti a úplnosti předložených evidencí. Proto správce daně vyzval dne 26.10.2009 žalobkyni, aby jeho pochybnosti, které se týkaly především správné výše tržeb za kontrolovaná zdaňovací období, prokázala. Jednalo o jednotlivé daňové doklady, které vystavil žalobkyni dodavatel Zdeněk Kolka a společnost Šíma Zd., s.r.o. za nákup zboží, které žalobkyně do daňové evidence nezačlenila. Žalobkyně k tomuto tvrzení správci daně doložila soupis dokladů označený jako výdejky, který však neobsahoval žádné prodejky, přestože jsou součástí seznamu dokladů, který získal správce daně od dodavatele a na základě některých těchto dokladů žalobkyně zaevidovala nákup zboží jako daňový výdaj. Část faktur ze soupisu dokladů není zahrnuta do daňové evidence. To je podrobně vysvětleno na straně 3 a 4 a 8 a 9 žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobkyně pochybnosti správce daně neodstranila, ale naopak předloženým soupisem potvrdila, že skutečně její daňová evidence nezahrnuje veškeré realizované vstupy. Další pochybnosti vznikly správci daně ohledně žalobkyní vykazované výše průměrné obchodní přirážky, neboť žalobkyní uváděná průměrná výše obchodní přirážky 70 – 80 % se odlišovala od výše obchodní přirážky, která byla zjištěna na základě předložené daňové evidence. Pochybnosti Pokračování
- 7 -
10Af 29/2011

správce daně o tom, že nebyla zachycena v daňové evidenci žalobkyně veškerá zdanitelná plnění, byly tímto potvrzeny. Pochybnost ohledně výše zdanitelných plnění vyplývala i z dalších zjištění správce daně, tak jak jsou popsány na straně 9 rozhodnutí. Soud proto uzavřel, že správce daně v žalobou napadeném rozhodnutí srozumitelným způsobem vysvětlil své závěry, na základě kterých byla žalobkyni stanovena daň náhradním způsobem a zároveň i prokázal správnost těchto předpokladů. Za situace, kdy byla žalobkyni stanovena daňová povinnost náhradním způsobem, ztratila žalobkyně možnost při stanovení daně na základě pomůcek spolupracovat se správcem daně. Tento postup je v souladu s ustanovením § 31 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků, neboť v tomto ustanovení je uvedeno, že správce daně obstará pomůcky pro stanovení daňové povinnosti i bez součinnosti s daňovým subjektem. Jedná se tedy o omezení práva daňového subjektu na součinnost se správcem daně, které vyplývá, přímo ze zákona, a to v důsledku porušení některé z povinností daňového subjektu. Daňový subjekt nemá právo aktivně spolupracovat na výběru pomůcek, navrhovat jejich použitelnost, vhodnost, ani mu nesvědčí právo domáhat se bez dalšího vhodnějšího výběru pomůcek. Toto právo by mu svědčilo pouze za situace, že by celková daňová povinnost stanovená dle pomůcek, nebyla s ohledem na nepřiměřenost použitých pomůcek stanovena dostatečně spolehlivě. To vyplývá z již výše citovaného rozsudku č.j. NSS 9 Afs 28/2007. V dané záležitosti soud tento závěr nevyslovil. Z toho důvodu nelze přisvědčit žalobnímu tvrzení, že podkladové skutečnosti nebyly řádně zjištěny a za takové situace neměl správce daně opřít své rozhodnutí o skutečnosti, které nebyly žalobkyní popřeny či vyvráceny. Toto tvrzení žalobkyně je v logickém rozporu s konstrukcí stanovení daně náhradním způsobem, tak jak byla výše popsána. Soud proto uzavřel, že ani tuto námitku žalobkyně nepovažuje za opodstatněnou.

/16/ Důvodná nebyla ani námitka, kterou žalobkyně napadla rozúčtování doměřované daně na jednotlivá čtvrtletí ani námitka, že z rozhodnutí není seznatelné, v jaké míře byla doměřována daň na vstupu či výstupu. Na str. 10 žalobou napadeného rozhodnutí je uvedeno, že daňová evidence žalobkyně byla zásadním způsobem zpochybněna jak na straně vstupů, tak na straně výstupů, správce daně prokázal její nevěrohodnost a neúplnost, přičemž žalobkyně nepředložila věrohodné důkazní prostředky, ani jejich provedení nenavrhla, aby odstranila nedostatečnost evidence. Byla-li zpochybněna daňová evidence jak na straně vstupu tak i výstupu a stanovil-li správce daně daňovou povinnost pomůckami, je zřejmé, že tímto způsobem stanovil žalobkyni daňovou povinnost jak na vstupu tak na výstupu. Rozložení daňového doměrku vyplývá z úředních záznamů a stanovení daně dle pomůcek. Postup při výpočtu a okolnosti, které vzal správce daně v úvahu při stanovení daně dle pomůcek uvedl žalovaný na str. 11 rozhodnutí, kde zároveň popsal jaké výhody podle § 46 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků byly zohledněny. Soud proto uzavřel, že daň byla žalobkyni stanovena dostatečně spolehlivě.

V. Závěr, náklady řízení.

/17/ Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žalobkyní uvedené žalobní námitky nebyly důvodné, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

/18/ Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu

Pokračování
- 8 -
10Af 29/2011

v Brně z důvodů stanovených v § 103 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem dle § 105 odst. 2 s.ř.s.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 21. září 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru