Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 284/2011 - 29Rozsudek KSCB ze dne 20.09.2012

Prejudikatura

10 Af 279/2011 - 32


přidejte vlastní popisek

10Af 284/2011 - 29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce GREEN ENERGY BABICE, s.r.o. se sídlem Babice 40, zast. Hansem-Ulrichem Theobaldem, advokátem v Praze 1, Platnéřská 2, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.11.2011 č.j. 5879/11-1200, za účasti E.ON Distribuce, a.s., se sídlem České Budějovice, F.A. Gerstnera 2151/6, zast. JUDr. Vojtěchem Augustinem, advokátem se sídlem Senovážné nám. 2, České Budějovice, takto:

V řízení se pokračuje.

Žaloba se zamítá.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Zúčastněná osoba nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 19.12.2011 domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích č.j. 410793/11/077910302673 ze dne 27.9.2011 a proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích č.j. Pokračování
- 2 -
10Af 284/2011

410897/11/077910302673 ze dne 27.9.2011. Tato rozhodnutí byla napadeným rozhodnutím potvrzena.

Žalobce namítá, že byl rozhodnutím žalovaného zkrácen na svých právech, neboť napadené rozhodnutí je věcně nesprávné a nezákonné. Právní úprava přijatá zákonem č. 402/2010 Sb. je protiústavní, neboť je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Změna přijatá zákonem č. 402/2010 Sb. znamená zásah do legitimního očekávání investorů, do jejich ekonomického postavení, narušuje rovnost mezi subjekty, které podnikají v oblasti výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Napadeným rozhodnutím spočívajícím na protiústavní právní úpravě byl žalobce dotčen na svých právech, když hlavními důvody, na základě kterých došlo k tomuto zásahu bylo porušení principu legitimního očekávání, principu rovnosti a ústavního principu zákazu retroaktivity. Žalobce proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení žalovanému.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. V odvolacím řízení posoudil, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětná období. Žalovaný tedy hodnotil aplikaci právního předpisu a dospěl k závěru, že plátce nepochybil, odvod byl sražen a odveden ve správné výši a ve správné lhůtě. Namítaná protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nemohla být v řízení podle daňového řádu hodnocena, neboť správci daně nepřísluší hodnotit soulad jednotlivých právních norem s Ústavou a ústavními zákony. Námitka rozporu zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů s Ústavou ČR v daňovém řízení proto nemohla vést k vyhovění stížnosti ani odvolání.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Žalobce provozuje fotovoltaickou elektrárnu. Žalobce uzavřel se společností E.ON Distribuce, a.s., smlouvu o dodávce elektřiny a v souladu s touto smlouvu žalobce v měsíci květnu a červnu 2011 dodával elektrickou energii, ovšem faktury, jež byly jím vydány, mu byly proplaceny jen částečně, byly poníženy o srážku solárního odvodu ve smyslu § 7a a násl. zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie. Žalobce proto podal stížnost na postup plátce odvodu, jenž provedl příslušnou srážku za měsíc květen a červen 2011, neboť nesouhlasil s postupem plátce odvodu z důvodu protiústavnosti zákona. Správce daně posoudil stížnosti žalobce jako nedůvodné, neboť plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem č. 180/2005 Sb. ve znění zákona č. 402/2010 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.1.2011. Proti těmto rozhodnutím se žalobce v zákonné lhůtě odvolal, namítal nezákonnost rozhodnutí správce daně pokud v souladu s § 7a a násl. zákona o podpoře výroby elektřiny srazil, vybral a odvedl odvod. Žalobce dále namítal, že právní úprava solárního odvodu porušuje ústavně garantovaná práva žalobce jako investora, zejména princip legitimního očekávání, zásadu přiměřenosti, princip rovnosti účastníků a požadavek právní jistoty včetně zákazu retroaktivity. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadená rozhodnutí byla potvrzena, neboť žalovaný shledal postup plátce daně zákonným, neboť bylo postupováno v souladu s platnou právní úpravou. Námitkou ohledně nesouladu zákona č. 402/2010 s ústavním pořádkem se žalovaný nemohl zabývat, neboť protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nepřísluší hodnotit žalovanému, ale Ústavnímu soudu ČR.

Krajský soud usnesením ze dne 16.3.2012 řízení přerušil, neboť u Ústavního soudu byl podán návrh na zrušení mimo jiné ustanovení § 7a – 7i, § 8 v části „s výjimkou kontroly Pokračování
- 3 -
10Af 284/2011

odvodu a jeho správy“ a ustanovení článku II. bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 180/2005 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud tento návrh na zrušení uvedených ustanovení nálezem Pl. ÚS 17/11 ze dne 15.5.2012 zamítl. Soud proto rozhodl dle § 48 odst. 5 s.ř.s., že se v řízení pokračuje, neboť odpadla překážka v řízení.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Předmětem přezkoumání je rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta stížnost žalobce na postup společnosti E.ON Distribuce, a.s. při srážce a odvedení odvodu z elektřiny ze slunečního záření, kdy žalovaný posuzoval, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětná období.

Zákonem č. 402/2010 Sb. byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelizací byl uzákoněn odvod za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 v zařízeních uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010 (§ 7a/ zákona). Poplatníkem odvodu je výrobce, který vyrábí elektřinu ze slunečního záření, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny, přičemž sazba činí 26 %. Zákon dále upravuje způsob výběru odvodu, který mu ukládá povinnost srazit nebo odvod vybrat a odvést jej správci daně do 25 dnů po skončení odvodového období.

Ze smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje a fakturace žalobce pro distribuční společnost je zřejmé, žalobce dodal distributorovi elektřiny elektřinu vyrobenou ze slunečního záření. Tím se stal poplatníkem odvodu, distributor pak plátcem daně. Jestliže plátce daně, E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice, odvod srazil a odvedl jej správci daně, pak postupoval zcela v souladu se zákonem.

Odvod se vybírá srážkou podle hlavy VI daňového řádu a poplatníkovi odvodu přísluší jako opravný prostředek stížnost na postup plátce daně podle § 237 daňového řádu. Jestliže plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem, jsou rozhodnutí finančních orgánů obou instancí o stížnosti žalobce na postup plátce věcně správná. Proto nelze přisvědčit žalobnímu bodu o nesprávném právním posouzení věci.

Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 17/11 posuzoval, zda § 7a a násl. zákona č. 402/2010 Sb. je v rozporu s právním řádem a dospěl k závěru, že návrh důvodný není, pokud jde o tvrzenou protiústavnost obsahu napadených ustanovení. Ústavní soud se v uvedeném nálezu zabýval otázkou ústavnosti zavedení odvodu z elektřiny ze slunečního záření novelizací zákona č. 180/2005 Sb. zákonem č. 402/2010 Sb. a přechodných ustanovení zákona č. 402/2010 Sb.. Uvedenou novelou došlo v důsledku vložení nového ustanovení § 7a a násl., kterými se zavádí odvod za elektřinu ze slunečního záření, ke změně výše podpory, která je provozovatelům fotovoltaických elektráren poskytována. K námitce retroaktivity bylo konstatováno Ústavním soudem, že ustanovení § 7a – 7i působí v zásadě účinky nepravé Pokračování
- 4 -
10Af 284/2011

retroaktivity, neboť v jejich důsledku do budoucna dochází právě o částku představovanou výší odvodu ke snížení podpory výrobcům, jímž patnáctiletá doba garancí počala plynout před účinností zákona č. 420/2010 Sb. Zdaňovací období, v němž je vyrobená elektřina předmětem odvodu, s účinností právního předpisu teprve počíná, tedy předmětem odvodu vůbec není elektřina vyrobená před účinností zákona.

Ústavní soud při posouzení návrhu vzal za východisko situaci, která vedla k přijetí této úpravy. Jednalo se o stav, kdy rychlý rozvoj výroby energie z obnovitelných zdrojů energie, který byl způsoben zejména skokovým pádem cen fotovoltaických panelů, způsobil růst výše nákladů na její financování, což vedlo k přehodnocení dosavadního postoje státu k veřejné podpoře výroby energie. Ústavní soud shledal, že toto opatření mělo charakter tzv. nepravé retroaktivity; o pravou retroaktivitu se nejednalo, neboť je zřejmé, že období, v němž je vyrobená elektřina předmětem odvodu, s účinností právního předpisu teprve počíná. Předmětem odvodu tedy není elektřina vyrobená před účinností zákona. Dle nálezu Ústavního soudu pravá retroaktivita je přípustná jen výjimečně, zatímco nepravá je obecně přípustná, je v souladu se zásadou ochrany důvěry v právo tehdy, je-li vhodná a potřebná k dosažení zákonem sledovaného cíle a při celkovém poměřování klamavé důvěry a významu a naléhavosti důvodů právní změny bude zachována hranice únosnosti. Ústavní soud neshledal na straně provozovatelů fotovoltaických elektráren ústavně relevantní zájem na zachování dosavadní stanovené ceny za elektřiny z obnovitelných zdrojů a zelených bonusů bez jejího dalšího krácení odvodem, jenž by při vzájemném poměřování převážil nad výše zmíněným veřejným zájmem na jejím snížení. Soud rovněž shledal v souvislosti se zachováním návratnosti investice do daného typu elektráren a tím i zachování podstaty a smyslu dotčeného základního práva vlastnit majetek, relevantní ekonomické důvody pro daná opatření a možnost danou zákonodárci přehodnotit výši podpor s ohledem na vývoj situace. Ústavní soud neshledal porušení ústavního principu rovnosti v případě dotčených provozovatelů elektráren, neboť opatření zákonodárce bylo racionální, přiměřené a prosté svévole.

Ústavní soud v nálezu uzavřel, že volba zákonných opatření směřujících k omezení státní podpory výroby energie ze slunečního záření je za podmínek zachování garancí v rukou zákonodárce. Princip právní jistoty totiž nelze ztotožnit s požadavkem na absolutní neměnnost právní úpravy, ta podléhá mimo jiné sociálně ekonomickým změnám a nárokům kladeným na stabilitu státního rozpočtu. Ústavní soud tedy shledal, že shora uvedená úprava není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a návrh byl zamítnut. S ohledem na tento závěr Ústavního soudu je námitka žalobce ohledně nesouladu zákona č. 402/2010 Sb. s ústavním pořádkem a s principem zákazu retroaktivity zcela nedůvodná.

Dovozuje-li žalobce nesprávné právní posouzení věci z toho, že ustanovení § 7a/ a násl. zákona je v rozporu s právním řádem České republiky, pak ústavnost novelizačního předpisu byla posouzena Ústavním soudem nálezem ze dne 15.5.2012 pod sp.zn. Pl. ÚS 17/11, kdy Ústavní soud rozpor dané novelizace s ústavním pořádkem České republiky neshledal. Z obsáhlého odůvodnění nálezu Ústavního soudu jsou pak zřejmá hlediska, ze kterých byla ústavnost zákona č. 402/2010 posuzována. Posouzení ústavnosti předpisu je na Ústavním soudu a krajský soud působící ve věcech správního soudnictví se v projednávané věci nálezem Ústavního soudu řídí, proto soud nemůže žalobci přisvědčit, že právní normy aplikované v souzené věci jsou neústavní, jak je v žalobě dovozováno.

Jestliže finanční orgány postupovaly v souladu se zákonem, který byl shledán souladným s ústavním pořádkem, je napadené rozhodnutí věcně správné. Pokračování
- 5 -
10Af 284/2011

Soud proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení nepožadoval.

Zúčastněné osobě nebyla náhrada nákladů řízení přiznána dle § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť soudem jí nebyla ukládána žádná povinnost.

Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 20. září 2012

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra B a l e j o v á v.r.

Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru