Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 28/2011 - 24Rozsudek KSCB ze dne 31.08.2011

Prejudikatura

1 Afs 148/2008 - 73


přidejte vlastní popisek

10Af 28/2011 – 24

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudců JUDr. Milana Tripese a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce HAMBANTOTA s.r.o., se sídlem České Budějovice, K. V. Raise 792/7, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.2.2011, č.j. 390/11-1300, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci.

/1/ Žalobou doručenou dne 3.5.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23.2.2011, č.j. 390/11-1300, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu v Českých Budějovicích, kterými byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. – 4. čtvrtletí roku 2005, 1. 3. a 4. čtvrtletí roku 2006 se současným sdělením povinnosti platit penále a za období leden, únor, březen, květen, červen, srpen a listopad roku 2007 včetně sdělení povinností platit penále a tato rozhodnutí potvrzena.

/2/ Žalobce v žalobě uvedl, že mu nebyl uznán nárok na odpočet ze zdanitelných plnění fakturovaných společností Účtoservis Lorenc s.r.o., EUROSTAV BOHEMIA spol. s r.o. a CB Plast s.r.o. Společnost žalobce nakupovala zboží a služby přímo jako tomu bylo u Pokračování
- 2 -
10Af 28/2011

dodavatele Účtoservis Lorenc s.r.o., nebo prostřednictvím této společnosti, která nákupy zajišťovala na základě uvedeného mandátu. Z toho důvodu bylo nutné provést výslech svědka Stanislava Lorence. Svědek se z výslechů několikrát omluvil a termín, kdy se skutečně dostavil ke svědecké výpovědi nebyl žalobci ani jeho zástupci zákonným způsobem oznámen. Stalo se tak formou textové zprávy SMS a žalobci tato skutečnost nebyla oznámena vůbec. Tím bylo znemožněno účastnit se výslechu svědka a klást mu otázky. Bylo porušeno ustanovení § 16 odst. 4 písm. e/ zák. č. 337/1992 Sb., ale i povinnost mlčenlivosti zakotvená v ustanovení § 24 téhož zákona. Nebyl dodržen ani postup podle § 17 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků. Správce daně nedodržel včasné oznámení o termínu konání svědecké výpovědi, tak jak vyplývá z § 31 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. v platném znění. Předložené potvrzení správcem daně o odeslání SMS nedokládá dle názoru žalobce zaručenou informaci o doručení zprávy. Zástupce žalobce navíc informoval správce daně o konání výpovědi u jiného daňového subjektu, kde byla jeho účast nezbytná, a tudíž se nemohl účastnit výslechu Stanislava Lorence. Ten byl proveden nezákonným způsobem. S touto námitkou se žalovaný vypořádal formálně. Žalovaný mohl žalobcem tvrzené údaje ověřit u Finančního úřadu v Táboře. Dále žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že svědecká výpověď Stanislava Lorence nebyla hodnocena jako důkaz, neboť byla nevěrohodná a účelová. V rozporu s tímto tvrzením žalovaný tu samou svědeckou výpověď používá pro vypořádání se s jinou odvolací námitkou a stejné výpovědi používá k tomu, aby vyvrátil tvrzení žalobce o přijetí zdanitelných plnění od Účtoservis Lorenc s.r.o. a EUROSTAV BOHEMIA spol. s r.o. Na straně 9 rozhodnutí byla svědecká výpověď jako důkaz použita, na straně 13 pak bylo tvrzeno ohledně stejné svědecké výpovědi, že se o důkaz nejedná. To má za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí. K závěru ohledně nevěrohodnosti výpovědi dospěl správce daně na základě provedených místních šetření u Účtoservis Lorenc s.r.o. a EUROSTAV BOHEMIA spol. s r.o., neboť nebyly zjištěny nákupy a služby, které byly společnosti žalobce fakturovány. Přitom žalobce namítal absenci společnosti žalobce při předmětných místních šetřeních a touto námitkou se žalovaný rovněž nezabýval. Vypořádal se s ní pouze formálně. Místní šetření uskutečněné dne 13.7.2009 mělo ve skutečnosti povahu svědecké výpovědi. Z tohoto místního šetření jsou vyvozeny závěry, které přímo ovlivnily daňovou povinnost v kontrolovaných obdobích. Tímto způsobem bylo porušeno právo žalobce podle § 16 odst. 4 písm. e/ zákona č. 337/1992 Sb. v platném znění. Ve zprávě o daňové kontrole je použito výsledku místního šetření. Současně je využito údajů z účetnictví společnosti Účtoservis Lorenc, přičemž obsah tohoto účetnictví není žalobci znám a nebyla s tímto protokolem společnost seznámena. Tím bylo znemožněno rozporovat důkazy a účinně se bránit. Dále žalovaný opírá své rozhodnutí o svědecké výpovědi třetích osob učiněné v jiných daňových řízeních. Tyto svědecké výpovědi používá jako důkaz, přičemž odkazuje na rozsudek NSS č.j. 2 Afs 2/2009. O existenci tohoto důkazu se žalobce dozvěděl poprvé v žalovaném rozhodnutí. K utajenému důkaznímu prostředku se žalobce nemohl vyjádřit a bránit svá práva. Tím bylo upřeno právo na spravedlivý proces.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného.

/3/ Žalovaný správní orgán navrhl žalobu zamítnout. Vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání jen na základě účastníky předložených spisů ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s.

/4/ K námitce žalobce ohledně nezákonnosti data konání výslechu svědka Stanislava Lorence žalovaný uvedl, že námitce přisvědčit nelze. Svědek Stanislav Lorenc byl poprvé předvolán rozhodnutím ze dne 15.2.2010 na den 4.3.2010. Žalobce byl v daňovém řízení Pokračování
- 3 -
10Af 28/2011

zastoupen daňovým poradcem Ing. Davidem Pufferem, a proto správce daně oznamoval konání výslechu svědka žalobci i jeho zástupci. Výslech se nekonal z důvodu onemocnění svědka, který správci daně zaslal dne 2.3.2010 písemnou omluvu. Opakovaně byl svědek předvolán dne 4.3.2010 na den 15.3.2010. Výslech se opět nekonal, a tudíž byl termín změněn na den 22.3.2010. Tento den se svědek opět omluvil a byl změněn termín výpovědi na den 6.4.2010, oznámeno SMS dne 31.3.2010. Ve spise je o tom založeno potvrzení o doručení SMS od operátora. Dne 6.4.2010 se svědek k výslechu dostavil. Zástupce žalobce se jednání nezúčastnil, zpráva s oznámením o pokračování výslechu na den 8.4.2010 byla zástupci žalobce doručena dne 7.4.2010. Správce daně proto splnil povinnost vyrozumět daňový subjekt o datu konání výslechu svědka. S ohledem na opakované změny termínu a krátké lhůty využil možnosti elektronicky informovat zástupce žalobce formou SMS. Žalovaný k tomu poukazuje i na rychlost a hospodárnost tohoto způsobu. Podle názoru žalovaného zástupce zprávy přebíral, což ani sám nezpochybnil a tato forma oznámení či vyrozumění o určité skutečnosti je v daňovém řízení používána, ač není výslovně zákonem o správě daní a poplatků nebo daňovým řádem upravena. Žalovaný vyslovil přesvědčení, že výslech svědka provedl v souladu se zákonem. Předáním informace o konání výslechu svědka v určitý den nedojde k odtajnění poměrů daňového subjektu nebo svědka samotného, a proto neporušil daňový orgán zásadu mlčenlivosti. Žalovaný odmítl i námitku ohledně hodnocení a použití výpovědi svědka Stanislava Lorence, neboť z rozhodnutí jak na straně 9 tak na straně 13 vyplývá, že výpověď je hodnocena jako nevěrohodná, a tudíž jak je uvedeno na straně 10, nelze výpověď považovat za důvěryhodnou a použít jako důkaz v daňovém řízení, kterým by mohl žalobce prokázat, že skutečně uvedená plnění od společností Účtoservis Lorenc s.r.o. a EUROSTAV BOHEMIA spol. s r.o. přijal. Ani námitku ohledně využití výpovědí třetích osob provedených v jiném daňovém řízení nepovažuje žalovaný za důvodnou. Žalovaný v rozhodnutí totiž uvedl, že soud v dříve souzeném případě hodnotil výpovědi svědků ohledně pronájmu skladovacích prostor v Kněžských Dvorech jako důvěryhodné. Žalovaný nad rámec odvolacích námitek pouze poukázal na tuto skutečnost. V dané věci výslechy provedeny nebyly, neboť žalobce ani nepředložil smlouvu o pronájmu, a tudíž nebylo nutné vyvracet jeho tvrzení a důkazní prostředky k tomuto postupu opatřovat. Při zpochybňovaném místním šetření nedošlo k výslechu svědků, ale došlo k předání dokladů, případně bylo uvedeno, kde se doklady nachází. Protokol je součástí spisu a žalobce se s obsahem protokolu mohl seznámit. Text protokolu je na některých místech skryt, stalo se tak z důvodu zachování mlčenlivosti o poměrech jiných daňových subjektů. Žalovaný neznemožnil žalobci rozporovat předkládané důkazy, ani se v daňovém řízení účinně bránit. Žalobce neprokázal přijetí sporných zdanitelných plnění. Správce daně postupoval v souladu se zákonem, prováděl daňovou kontrolu v součinnosti se žalobcem, sdělil mu pochybnosti a vyzval jej k jejich odstranění. Důkazní prostředky hodnotil ve smyslu § 2 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků. Zpráva o daňové kontrole byla s žalobcem řádně projednána.

III. Obsah správních spisů.

/5/ Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

/6/ Daňová kontrola u žalobce, tehdy společnosti DS TECHNIK s.r.o. byla správcem daně zahájena dne 12.5.2008. V rámci daňové kontroly správce daně zjistil, že žalobce uplatnil nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na základě daňových dokladů vydaných společností Účtoservis Lorenc s.r.o. za různá dodání zboží a poskytnutí služeb. Rovněž byl žalobcem uplatněn nárok na odpočet téže daně na základě daňového dokladu vystaveného společností CB – plast s.r.o. Děbolín, Jindřichův Hradec a EUROSTAV BOHEMIA spol. Pokračování
- 4 -
10Af 28/2011

s r.o., Roudné, České Budějovice. Správci daně vznikly pochybnosti ohledně přijetí zboží a služeb na základě předložených dokladů, a proto vyzval žalobce dne 27.10.2009, aby prokázal přijetí zdanitelných plnění. Z výzvy vyplynuly pochybnosti ohledně rozporů v deklarovaných plněních, jejichž skladba byla různorodá. Současně správce daně zjistil absenci záznamů ve skladové evidenci. Žalobce na výzvu odpověděl v obecné poloze, nikoliv k jednotlivým zpochybňovaným fakturám, tak jak byl správcem daně vyzván a v odpovědi nepředložil důkazní prostředky.

/7/ Žalobce dne 9.12.2009 předložil správci daně plnou moc, na základě které zmocnil k zastupování před příslušným správcem daně žalobce ve věci konání právních úkonů v souvislosti s kontrolou daně z příjmů právnických osob a daně z přidané hodnoty Ing. Davida Puffera, diplomovaného ekonoma, daňového poradce. Plná moc byla udělena dne 4.12.2009 a zmocněnec plnou moc přijal. Ve spise je založena i písemnost označená ukončení plné moci, kde je uveden jako subjekt DS TECHNIK s.r.o. a dále plná moc pro Ing. Davida Puffera, poté je uvedeno kontrola ukončena dne 12.5.2010. Žalobci i jeho zmocněnci bylo oznámeno předvolání svědků JUDr. Františka Chovíta na den 2.3.2010, Stanislava Lorence na den 4.3.2010 a M. L. na den 3.3.2010, a to písemností ze dne 15.2.2010.

/8/ Svědecká výpověď JUDr. Františka Chovíta se uskutečnila dne 2.3.2010. Z výpovědi vyplynulo, že společnost CB – plast s.r.o. správcem daně předložené faktury, kterými žalobce dokladoval zdanitelná plnění, nevystavila, ani tam deklarovaná plnění neuskutečnila. JUDr. František Chovít faktury ani nepodepsal. Nebyly zahrnuty v účetnictví této firmy. Firmu žalobce svědek neznal a neměl s ní obchodní styky. Stanislav Lorenc a M. L. se omluvili a na předvolání ke svědecké výpovědi se nedostavili.

/9/ Stanislav Lorenc a M. L. byli opakovaně předvoláni ke svědecké výpovědi na den 15.3.2010. Správce daně zvolil formu předání předvolání svědků v místě jejich trvalého bydliště, a to dne 10.3.2010. Svědecká výpověď Stanislava Lorence se dne 15.3.2010 z důvodu pracovní neschopnosti neuskutečnila. Tohoto dne byla provedena svědecká výpověď s M. L.. Svědkyně uvedla, že vše ve firmě vyřizoval a podepisoval její manžel Stanislav Lorenc a o písemnostech – fakturách, které jí byly správcem daně předloženy, neměla žádné informace. Správce daně sjednával další termín konání svědecké výpovědi Stanislava Lorence dne 22.3.2010 telefonicky. Dne 29.3.2010 se svědek znovu nedostavil a sdělil, že navrhuje termín konání svědecké výpovědi na den 6.4.2010. Ve spise je založen doklad o doručení SMS zprávy ze dne 31.3.2010, kterou správce daně oznamoval den konání svědecké výpovědi svědka Stanislava Lorence, a to zástupci žalobce i jednateli žalobce Radku Stejskalovi. SMS zpráva byla doručena, o čemž je ve spise založen doklad operátora. Svědek Stanislav Lorenc byl vyslechnut dne 6.4.2010 a s ohledem na jeho rehabilitaci bylo ve výpovědi pokračováno dne 8.4.2010. Svědek potvrdil obchodní styky se společností DS TECHNIK s.r.o. a k předloženým dokladům uvedl, že je vyhotovil i podepsal. Konkrétní údaje, které požadoval správce daně sdělit, aby mohlo být posouzeno, zda došlo ke skutečným fakturacím, kupříkladu, kdo zboží nabízel, kdo poptával, od koho bylo pořízeno, svědek neuvedl s odůvodněním na časový odstup. O pokračování výslechu svědka Stanislava Lorence informoval správce daně zástupce žalobce SMS zprávou, která byla operátorem doručena dne 7.4.2010, o čemž je ve spise založen písemný doklad. Při pokračování svědecké výpovědi dne 8.4.2010 svědek rovněž žádné konkrétní údaje neuvedl.

/10/ Zpráva o daňové kontrole byla se zástupcem žalobce projednána dne 12.5.2010. V závěru zprávy o daňové kontrole je uvedeno, že plátce nevedl skladovou evidenci. Nemohl tudíž prokázat konkrétně požadované údaje k jednotlivým fakturám, kterými bylo zboží Pokračování
- 5 -
10Af 28/2011

prodáno. Svědek si na dodavatele zboží nevzpomínal a nebo uváděl firmy neidentifikovatelné. Výpověď svědka neprokázala, že se fakturovaná dodání zboží fakticky uskutečnila. Rovněž při místním šetření provedeným v sídle společnosti Účtoservis Lorenc nebyly zjištěny žádné faktury nebo doklady svědčící pro přijetí zboží či služeb fakturovaných žalobci. Nebylo ani zjištěno, že by společnost žalobce disponovala materielním personálním vybavením pro vlastní výrobu letáků, tisk a jiné služby. Správce daně uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno. Nárok na odpočet daně z konkrétně uvedených faktur uplatnil neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, neboť neprokázal, že plnění uvedená na fakturách od společnosti Účtoservis Lorenc skutečně přijal a použil pro uskutečnění své ekonomické činnosti.

/11/ Na základě výsledků daňové kontroly vydal správce daně dne 24.5.2010 dodatečné platební výměry, a to za první a třetí čtvrtletí roku 2005, první, třetí a čtvrté čtvrtletí roku 2006 a leden, únor, březen, květen, červen, srpen a listopad roku 2007. Žalobce podal proti dodatečným platebním výměrům odvolání. Odvolání trpělo vadami, a proto byl žalobce vyzván k odstranění vad a doplnění zákonných náležitostí stanovených v § 48 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb. v platném znění. Doplněné odvolání převzal správce daně dne 31.8.2010. O odvolání rozhodl žalovaný správní orgán dne 23.2.2011 pod č.j. 390/11-1300 tak, že odvolání žalobce zamítl a napadená rozhodnutí potvrdil. Z odůvodnění rozhodnutí především vyplývá, že správci daně vznikly pochybnosti o tom, zda žalobce u deklarovaného zboží a služeb toto plnění skutečně přijal od jím uvedených plátců a použil pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Na výzvu správce daně žalobce reagoval pouze obecně v rovině tvrzení a pochybnosti správce daně neodstranil. Nedoložil žádné konkrétní důkazní prostředky. Byly provedeny svědecké výpovědi, konkrétně JUDr. Františka Chovíta, který popřel, že by se společností žalobce obchodoval, M. L., která nic konkrétního neuvedla, neboť firmu zastupoval její manžel Stanislav Lorenc. Z výpovědi svědka Stanislava Lorence rovněž nevyplynuly žádné konkrétní údaje. Svědeckou výpověď tohoto svědka správce daně hodnotil jako nedůvěryhodnou, kterou nelze použít jako důkazní prostředek, kterým by žalobce mohl prokázat, že tvrzená plnění od společnosti Účtoservis Lorenc s.r.o. a EUROSTAV BOHEMIA spol. s r.o. přijal. Navíc firma EUROSTAV BOHEMIA spol. s r.o. nebyla registrována jako plátce daně z přidané hodnoty. Současně bylo provedeno místní šetření nahlédnutím do účetnictví společnosti Účtoservis Lorenc s.r.o. a v účetnictví o žalobcem tvrzených skutečnostech nejsou žádné doklady o přijetí plnění, navíc společnost neměla žádné materielní a personální zázemí pro poskytování služeb ve vlastní režii. Žalobce nepředložil ani smlouvu o pronájmu skladových prostor v Kněžských Dvorech, kterou mu měla údajně pronajmout společnost Účtoservis Lorenc s.r.o. Správce daně měl informace z jiného daňového řízení, že v lokalitě uváděné žalobcem žádná manipulace neprobíhala. Vzhledem k tomu, že žalobce nepředložil smlouvu ohledně tohoto pronájmu, k tomu uzavřel, že žalobce neprokázal tvrzený pronájem, a proto další důkazní prostředky správce daně do důkazů nezařadil. K provedení svědecké výpovědi Stanislava Lorence je v rozhodnutí uvedeno, jak správce daně postupoval, aby výpověď tohoto svědka zajistil, neboť svědek se opakovaně omlouval a k podání svědecké výpovědi se dostavil podle své možnosti a nikoliv na konkrétní opakované předvolání správce daně, tudíž správce daně vyrozuměl zástupce žalobce i jeho jednatele prostřednictvím SMS zprávy. Výpověď svědka Lorence nebyla osvědčena za důkaz. Toto hodnocení vyplynulo ze zjištění správce daně, že společnost Účtoservis Lorenc, neúčtovala o dokladech předložených žalobcem, ani je neměla v držení. Proto tvrzení zástupce této společnosti o dodání zboží nemohlo na faktech zjištěných správcem daně ničeho změnit. Žalovaný uzavřel, že v postupu provádění daňové kontroly neshledal nezákonnosti ani závady, stejně tak jako v hodnocení důkazních prostředků. Bylo postupováno v souladu se zákonem o správě daní a poplatků.

Pokračování
- 6 -
10Af 28/2011

IV. Právní názor soudu.

/12/ Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen s.ř.s./, v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná nebyla.

/13/ Žalobce namítal v prvé řadě neuznání uplatněného nároku na odpočet ze zdanitelných plnění, fakturovaných společnosti žalobce společností Účtoservis Lorenc s.r.o., EUROSTAV BOHEMIA spol. s r.o. a CB-plast s.r.o., neboť společnost žalobce toto zboží skutečně nakupovala, k čemuž předložila doklady, což mohl potvrdit svědek Stanislav Lorenc. Žalobce zdůraznil nutnost výpovědi svědka Stanislava Lorence. Svědek se z výslechů několikrát omluvil, termín kdy se svědek skutečně k podání svědecké výpovědi dostavil, nebyl správcem daně oznámen společnosti ani jejímu zástupci zákonným způsobem, neboť se tak stalo formou krátké textové SMS zprávy, čímž bylo znemožněno společnosti žalobce účastnit se výslechu svědka a klást mu otázky. Oznámení konání výpovědi svědka prostřednictvím SMS nelze považovat za doručení, a tudíž došlo k porušení ustanovení § 16 odst. 4 písm. e/ zákona č. 337/1992 Sb., ale i povinnost mlčenlivosti zakotvená v ustanovení § 24 téhož zákona. Rovněž nebyl dodržen postup podle § 17 odst. 7 věty druhé tohoto zákona, když oznámení o konání svědecké výpovědi mělo být doručeno společnosti žalobce i jejímu zmocněnému zástupci. Žalobce k tomu dodal, že zákon v ustanovení § 31 odst. 2 ukládá správci daně povinnost včasného oznámení termínu konání svědecké výpovědi, což splněno nebylo. Navíc formou SMS zprávy nemůže být zaručeno, že se informace dostala do dispozice konkrétního subjektu, který měl být s informací obeznámen. V konkrétní záležitosti došlo zároveň k tomu, že zástupce žalobce byl v konkrétní době provádění výslechu Stanislava Lorence přítomen jednání na Finančním úřadu v Táboře, což si mohl žalovaný správní orgán snadno z daňového spisu ověřit. Tyto námitky soud nehodnotí jako opodstatněné.

/14/ V prvé řadě je třeba zdůraznit, že na základě podkladů, které jsou založeny ve spise a popsány a zhodnoceny ve zprávě o daňové kontrole, nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že mu nebylo umožněno doložit pravdivost jím uváděných údajů. Naopak žalobci byl poskytnut dostatečný prostor, a to způsobem i ve lhůtách, které jsou stanoveny zákonem o správě daní a poplatků. Žalobce neprokázal přijetí zdanitelného plnění od jím deklarovaných dodavatelů. Jak vyplývá ze zprávy o daňové kontrole, důkazní prostředky předložené žalobcem nemohou vedle důkazů shromážděných správcem daně obstát. Navíc společnost EUROSTAV BOHEMIA spol. s r.o. nebyla v době dodání zboží zaregistrována jako plátce daně z přidané hodnoty. Žalobce v žalobě zdůraznil nutnost provedení výpovědi svědka Stanislava Lorence. Jak vyplývá z písemností založených v daňovém spise, správce daně tento požadavek žalobce akceptoval a činil potřebné úkony k tomu, aby výpověď svědka Stanislava Lorence zajistil. Současně provedl svědecké výslechy jednatelů dalších společností, konkrétně JUDr. Františka Chovíta, jednatele společnosti CB-plast s.r.o., který jednoznačně vyvrátil tvrzení žalobce, že s touto společností někdy obchodoval. Svědek uvedl, že faktury, které mu byly předloženy, nevystavoval ani je nepodepisoval a společnost žalobce mu známa. Realizovat výslech svědka Stanislava Lorence bylo značně problematické s ohledem na to, že svědek se opakovaně omlouval a nebyl schopen jednoznačně sdělit, který termín mu bude vyhovovat. To ostatně sám žalobce ve své žalobě zmínil. Termín, kdy se Stanislav Lorenc ke svědecké výpovědi dostaví, sdělil svědek správci daně dne 31.3.2010. Tento termín sdělil správce daně zástupci žalobce a jednateli žalobce. Zástupce žalobce se jednání nezúčastnil. Dne 6.4.2010 svědecká výpověď ukončena nebyla, neboť se svědek ze Pokračování
- 7 -
10Af 28/2011

zdravotních důvodů omluvil a požádal o pokračování ve výslechu dne 8.4.2010. Tento termín byl zástupci žalobce opětovně oznámen. Jak vyplývá z písemností ve spise, k oznámení termínu konání svědecké výpovědi Stanislava Lorence došlo v posledním případě formou SMS zprávy. Stalo se tak z toho důvodu, že s ohledem na osobu svědka Stanislava Lorence, který je invalidní s trvalými zdravotními problémy a často docházelo ke zhoršení zdravotních potíží, musel být termín svědecké výpovědi opakovaně překládán. O těchto změnách správce daně zástupce žalobce informoval. Neúčast oznamoval svědek v den před konáním svědecké výpovědi a z toho důvodu nebylo nožné informovat zástupce žalobce jiným způsobem, než elektronicky doručením SMS zprávy. Potvrzení o doručení SMS zpráv od operátora je založeno ve spise. To se týká právě konání svědecké výpovědi i dne 6.4.2010 a 8.4.2010.

/15/ Žalobce v souvislosti s výslechem svědka Stanislava Lorence namítal porušení § 16 odst. 4 písm. e/ zákona o správě daní a poplatků, neboť výslech byl proveden bez jeho přítomnosti, a tudíž nemohl klást svědku otázky. Uvedl, že kdyby došlo k využití tohoto práva, byl by žalobce schopen dle jeho přesvědčení prokázat tvrzené skutečnosti. K tomuto tvrzení v žalobě žádné další konkrétní informace soudu neposkytl. Soud tvrzení žalobce nepřisvědčil. Ze správního spisu je dokladováno, že zástupce žalobce byl o termínech konání svědecké výpovědi svědka Stanislava Lorence informován. V případě termínů, které stanovil správce daně, stalo se tak opakovaně písemnou formou, přičemž písemnost byla doručována v souladu se zákonem o správě daní a poplatků, posléze pak v důsledku časové tísně prostřednictvím SMS zpráv. Soud při hodnocení důvodnosti této námitky vychází ze skutečnosti, že formu a způsob vyrozumění daňového subjektu o datu konání výslechu svědka právní norma nestanoví. Jestliže není způsob vyrozumění stanoven právní normou, pak nelze úspěšně vyrozumění o výslechu svědka způsobem, který byl v dané věci použit, zpochybnit. Žalovaný správní orgán v dané věci předložil potvrzení operátora, že SMS zpráva byla doručena, což dokladuje, že adresát zprávu otevřel a zprávu si přečetl. Bylo tedy na žalobci, zda se výslechu svědka zúčastní, či v případě nemožnosti účastnit se výslechu svědka v náhradním termínu požádá o změnu tohoto termínu konání výslechu svědka. Žalobce ani jeho zástupce se výslechu nezúčastnil, na oznámení nereagoval a o změnu termínu nepožádal. Opodstatněná není ani další argumentace žalobce uvedená v žalobě, že oznámení prostřednictvím SMS zprávy nelze považovat za doručení dle zákona č. 337/1992 Sb. Podle ustanovení § 16 odst. 4 písm. e/ má daňový subjekt právo klást svědkům a znalcům otázky při ústním jednání a místním šetření. Tomuto právu daňového subjektu odpovídá povinnost správce daně vyrozumět jej o jakémkoli výslechu svědka, který správce daně provádí. Zákon však nestanoví způsob, jakým má být daňový subjekt za účelem realizace jeho práva o datu konání výpovědi svědka vyrozuměn. Zákon nestanoví způsob doručení oznámení o výslechu svědka za účelem realizace práva daňového subjektu podle § 16 odst. 4 písm. e/ zákona č. 337/1992 Sb. Pro věc je podstatné, a to i s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, kupříkladu č.j. 2 Afs 5/2009-81 a č.j. 1 Afs 148/2008-73, je-li adresát s obsahem písemnosti obeznámen. Za této situace je pak otázka, zda bylo doručeno předepsaným způsobem, bez významu. Nedodržení formy samo o sobě by neznamenalo, že se doručení musí zopakovat, rozhodující je vždy, zda se písemnost dostala do dispozice adresáta. V dané věci způsob doručení zákonem předepsán není. Pro věc je využitelný názor vyslovený v judikatuře Nejvyššího správního soudu, zda je adresát s informací, která se má dostat do jeho sféry obeznámen. V dané věci je třeba vycházet i z faktu, že pokud žalobce a jeho zástupce správci daně telefonní číslo sdělili, správce daně vycházel ze skutečnosti, že lze na těchto telefonních číslech vejít s žalobcem či jeho zástupcem v kontakt. Soud proto uzavřel, že postupem správce daně nebylo žalobci znemožněno účastnit se výslechu svědka Lorence. Použitím této formy vyrozumění žalobce, respektive jeho zástupce o datu konání výslechu svědka nemohlo dojít k porušení povinnosti mlčenlivosti zakotvené v ustanovení § 24 zákona Pokračování
- 8 -
10Af 28/2011

č. 337/1992 Sb. v platném znění. Soud se podrobněji s touto žalobní námitkou nevypořádával, neboť ani žalobce v žalobě konkrétně neuvedl, v jakém směru mělo dojít k porušení této povinnosti žalovaného, neboť v SMS zprávě je pouze sdělováno, jakého dne se bude konkrétní výslech svědka konat. V SMS zprávě není uváděno ničeho o tom, co se pracovníci správce daně při daňovém řízení nebo v souvislosti s tím dozvěděli, ničeho o poměrech daňových subjektů, a to jak osobních, tak souvisejících s podnikáním.

/16/ Soud rovněž nepovažuje za opodstatněnou námitku žalobce, že nebyl dodržen postup podle § 17 odst. 7 věty druhé zákona č. 337/1992 Sb., když oznámení o konání svědecké výpovědi mělo být doručeno společnosti žalobce i jejímu zmocněnému zástupci. Za účelem posouzení této žalobní námitky soud řešil otázku žalobcem namítané povahy plné moci udělené žalobcem zástupci Ing. Pufferovi. V plné moci udělené žalobcem dne 4.12.2009 je uvedeno, že žalobce uděluje plnou moc Ing. Davidu Pufferovi, diplomovanému ekonomovi, daňovému poradci pro zastupování před příslušným správcem daně ve věci konání právních úkonů v souvislosti s kontrolou daně z příjmů právnických osob a daně z přidané hodnoty. Zmocněnec tuto plnou moc přijal. Pro posouzení této žalobní námitky soud poukazuje na ustanovení § 10 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků, podle kterého, daňový subjekt, jeho zákonný zástupce, nebo ustanovený zástupce se může dát zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. V dané věci může mít současně jen jednoho zástupce. Zástupce jedná v rozsahu plné moci udělené písemně nebo ústně do protokolu. Není-li rozsah zmocnění vymezen, nebo není-li vymezen přesně, je tato plná moc pro daňové řízení neomezená. Podle ustanovení § 17 odst. 7 daňového řádu, má-li příjemce zástupce s neomezenou plnou mocí pro celé daňové řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Pokud má zástupce příjemce plnou moc omezenou na určité úkony, doručuje se písemnost vztahující se k takovým úkonům příjemci i jeho zástupci. Má-li příjemce osobně v daňovém řízení něco vykonat, doručuje se písemnost jemu i jeho zástupci. Pro účely ustanovení § 17 odst. 7 daňového řádu je zapotřebí stanovit, zda se jedná o plnou moc všeobecnou, tedy plnou moc udělenou pro celé daňové řízení nebo plnou moc specielní.

/17/ Otázku plné moci řešil kupříkladu Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 30.1.2003 sp.zn. I ÚS 433/01, kde uvedl, že jedná se o všeobecnou /generální/ plnou moc, která opravňuje zmocněnce ke všem právním úkonům, nebo o zvláštní /specielní/ plnou moc, která jej omezuje pouze na některé právní úkony, popřípadě některý druh právních úkonů nebo pouze jediný právní úkon. Každý druh plné moci může být omezený nebo neomezený. Podle neomezené plné moci může zmocněnec provést příslušné právní úkony podle svého volného uvážení, v omezené plné moci má dány směrnice, jak má postupovat. Rovněž lze odkázat na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12.9.2007 č.j. 1 Afs 39/2006-79, ve kterém je uvedeno, že plná moc může být v zásadě dvojího charakteru, buď omezená, tedy taková, kdy je přesně určen její rozsah, nebo neomezená, ve všech ostatních případech. Pro posouzení omezenosti plné moci je na základě ustanovení daňového řádu určující skutečnost, zda je nějakým způsobem vymezen její rozsah.

/18/ V konkrétním případě soud zjistil, že žalobce zmocnil Ing. Davida Puffera, daňového poradce dne 4.12.2009 pro zastupování před příslušným správcem daně ve věci konání právních úkonů v souvislosti s kontrolou daně z příjmu právnických osob a daně z přidané hodnoty. Ve smyslu citovaných ustanovení zákona o správě daní a poplatků a i s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu dospěl soud k závěru, že se nepochybně jednalo o plnou moc neomezenou, neboť rozsah zmocnění pro zmocněnce není nikterak konkrétně vymezen. V žalobě bylo zpochybněno neoznámení termínu konání výslechu svědka Stanislava Lorence žalobci, neboť konání výslechu tohoto Pokračování
- 9 -
10Af 28/2011

svědka bylo oznámeno pouze zástupci žalobce. Tento postup správce daně byl však v souladu s platnou právní úpravou, správní orgány při aplikaci ustanovení § 17 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků nepochybily. O konání výslechu svědka byl vyrozuměn zástupce žalobce /byť v předchozích případech byl obeznámen i jednatel žalobce/ v souladu s platnou právní úpravou, neboť plná moc ze dne 4.12.2009, která je založena ve spise, představuje plnou moc neomezenou. Nejednalo se ani o plnou moc specielní, neboť zmocňovala zmocněnce k zastupování ve věci konání právních úkonů u konkrétních daní bez jakéhokoliv specielního vymezení. Nelze proto přisvědčit žalobci, že byl zkrácen na svých právech porušením ustanovení § 17 odst. 7 věty druhé zákona č. 337/1992 Sb. v platném znění. Argumentuje-li dále žalobce ustanovením § 31 odst. 2 téhož zákona, pak jeho interpretace tohoto ustanovení neodpovídá obsahu tohoto ustanovení, neboť žalobce se dovolává doručení oznámení o provedení svědecké výpovědi a klade důraz na včasnost oznámení termínu konání svědecké výpovědi. Souhlasit lze pouze s požadavkem včasnosti oznámení termínu konání svědecké výpovědi, neboť pouze tento požadavek vyplývá z ustanovení § 31 odst. 2 daňového řádu, v němž je ve třetí větě uvedeno, že o provádění svědecké výpovědi správce daně daňový subjekt včas vyrozumí, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Toto ustanovení nestanoví podmínku doručování oznámení, ale stanoví pouze požadavek včasnosti vyrozumění. Právě zvoleným způsobem v konkrétní záležitosti správce daně tomuto požadavku dostál. Je skutečně na volbě daňového subjektu, zda se konání svědecké výpovědi zúčastní či nikoliv. Správce daně nemá povinnost vhodnost termínu konání svědecké výpovědi s daňovým subjektem konzultovat či vyjednávat a je na daňovém subjektu v případě nevyhovujícího termínu konání svědecké výpovědi o tomto správce daně prokazatelně informovat a požádat jej o změnu konání svědecké výpovědi. Ze spisu nevyplývá, že žalobce jakýmkoli způsobem o termínu konání svědecké výpovědi se správcem daně jednal, případně požádal o změnu konání tohoto termínu. Žalovaný správní orgán se s námitkou ohledně neoznámení konání výslechu svědka v žalovaném rozhodnutí vypořádal. Soud proto uzavřel, že postupem žalovaného nebylo žalobci znemožněno účastnit se výslechu svědka Lorence. Výslech svědka nebyl nezákonný. I z dalších šetření správce daně, které jsou zachyceny v daňovém spise i ve zprávě o daňové kontrole, vyplývá opodstatněný závěr, že žalobcem tvrzená plnění a služby nemohly být s ohledem na doklady prověřené v daňové evidenci svědka Lorence uskutečněny tak, jak je svědkem deklarováno. Z toho důvodu i správce daně vyslovil závěr, že svědeckou výpověď svědka Stanislava Lorence nelze považovat za důvěryhodnou a nelze ji použít jako důkazní prostředek v daňovém řízení, kterým by žalobce mohl prokázat, že tvrzená plnění skutečně od společností Účtoservis Lorenc s.r.o. a EUROSTAV BOHEMIA spol. s r.o. přijal. O správnosti závěru vysloveného správcem daně ohledně nevěrohodnosti svědka svědčí i to, že si svědek nic konkrétního nepamatoval a nic konkrétního při své svědecké výpovědi neuvedl.

/19/ Soud se dále zabýval námitkou žalobce ohledně vnitřních rozporů v rozhodnutí, která má dle názoru žalobce vést k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, neboť svědeckou výpověď svědka Lorence použil žalovaný jednou jako důkaz /strana 9 rozhodnutí/, podruhé se o důkaz nejednalo /strana 13 rozhodnutí/. Tato námitka není důvodná. Stěžejní pro posouzení této věci je skutečnost, zda žalobce věrohodným způsobem prokázal přijetí zdanitelného plnění od jím deklarovaných dodavatelů. Jak je výše uvedeno, tuto povinnost žalobce nesplnil. Žalovaný správní orgán v žalobou napadeném rozhodnutí neunesení důkazního břemene popisoval a vyslovil správný závěr ohledně neunesení důkazního břemene žalobcem. K tomu argumentoval i žalobcem navrženým důkazem, svědeckou výpovědí svědka Stanislava Lorence. Na straně 9 žalobou napadeného rozhodnutí je uvedeno, že správce daně provedl svědecké výpovědi zástupce společností EUROSTAV BOHEMIA spol. s r.o. a Účtoservis Lorenc s.r.o. Stanislava Lorence. Je popsáno, že ve svědecké výpovědi svědek sice uvedl, že faktury na uvedená zdanitelná plnění vystavil, podepsal a pronajal žalobci Pokračování
- 10 -
10Af 28/2011

předmětný skladový prostor v Kněžských Dvorech a prováděl manipulaci se zbožím vysokozdvižným vozíkem, avšak na žádné konkrétní případy si nevzpomněl. Nevzpomněl si ani na žádné své dodavatele zboží či poskytovatele služeb, a proto je uzavřeno, že takové svědecké výpovědi nelze hodnotit jinak než jako účelové, mající za cíl znemožnit správci daně ověřit pravdivost tvrzení svědka a jedná se o výpovědi nedůvěryhodné. Na straně 9 rozhodnutí je tedy uvedeno, že svědecká výpověď svědka Stanislava Lorence je nevěrohodná a účelová. Na straně 13 rozhodnutí je k této svědecké výpovědi žalovaným uvedeno, že ji nelze považovat za svědeckou výpověď důvěryhodnou a v rámci důkazního řízení nebyly tyto výpovědi osvědčeny za důkaz, kterým by žalobce prokázal, že uvedená zdanitelná plnění skutečně přijal. Současně je uvedeno, že jakékoli tvrzení zástupce společnosti Účtoservis Lorenc nelze považovat za důvěryhodné, a to i s ohledem na výsledek místního šetření, a tudíž přítomnost žalobce při místním šetření by na této skutečnosti nemohla nic změnit. Z toho důvodu soud nesdílí názor žalobce ohledně rozporů v rozhodnutí žalovaného, kdy na různých místech rozhodnutí hodnotil výpověď v přímém opaku. Žalovaný správní orgán v rozhodnutí vždy ohledně svědecké výpovědi Stanislava Lorence uváděl, že byla nevěrohodná a účelová a nestala se v dané věci důkazem. V rozhodnutí nebyla měněna povaha, pravost ani hodnocení jednoho důkazu, a tudíž soud nesdílí názor žalobce, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné.

/20/ Žalobce dále namítal, že nevěrohodnost výpovědi svědka Stanislava Lorence hodnotil správce daně zejména na základě provedených místních šetření u společností Účtoservis a EUROSTAV BOHEMIA. Podle názoru žalobce činil správce daně závěry v neprospěch společnosti žalobce na základě chování jiných subjektů, které žalobce nemohl nijak ovlivnit, ani o něm vědět a rovněž namítal absenci přítomnosti žalobce u místních šetření. S odvolací námitkou týkající se znemožnění kladení otázek při místním šetření se žalovaný vypořádal pouze formálně a oprávněnost námitky nijak nezkoumal. Při provedení místního šetření bylo porušeno ustanovení § 16 odst. 4 písm. e/ zákona č. 337/1992 Sb. a výsledky tohoto místního šetření byly použity k tíži společnosti žalobce. Tuto námitku soud rovněž nehodnotí jako důvodnou. Se žalobní námitkou se žalovaný správní orgán vypořádal na straně 6 žalobou napadeného rozhodnutí. Soud závěr vyslovený žalovaným správním orgánem považuje za správný a dodává, že důkazy, které žalobce správci daně předložil, představují důkazy formální povahy, které mohou v obecné rovině obstát pouze tehdy, pokud obchodní případy nevykazují žádné pochybnosti. Z konstantní judikatury Ústavního soudu totiž vyplývá, že prokazování nároku na odpočet daně je prvotně záležitostí dokladovou, současně je však třeba respektovat soulad s faktickým stavem. Z toho vyplývá, že doklady se všemi požadovanými náležitostmi nemohou být podkladem pro uznání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty, není-li prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo tak, jak je v dokladech prezentováno. Důkaz daňovým dokladem je pouze důkazem formálním dovršujícím hmotně právní aspekty skutečného provedení zdanitelného plnění. Žalovaný správní orgán se dále porušením práva žalobce účastnit se při místním šetření zabýval na straně 12 rozhodnutí, kde dospěl k závěru, že takové právo daňový subjekt nemá, pokud se při místním šetření neprovádí svědecká výpověď či jednání se znalci. To vyplývá z ustanovení § 16 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků. V dané věci při místním šetření nebyly prováděny svědecké výpovědi, bylo pouze nahlíženo do účetnictví společnosti Účtoservis Lorenc s.r.o. Z toho důvodu žalobce nebyl zkrácen na právech zaručovaných v ustanovení § 16 odst. 4 zákona. Na základě písemností založených ve spise je třeba k tomu doplnit, že zpochybňované místní šetření spočívalo v předání dokladů, které se nacházely u Policie ČR za účelem ověření, zda doklady byly skutečně vydány, zda byla vedená skladová evidence, uzavřeny smlouvy o nájmu apod. Současně je třeba uvést, že o místním šetření byl sepsán protokol č.j. 166924/09/077930/306433, který je založen v daňovém spise. I přes Pokračování
- 11 -
10Af 28/2011

skutečnost, že na několika místech je protokol skryt z důvodu zachování mlčenlivosti o poměrech jiných daňových subjektů umožňuje protokol poskytnout informace o provedeném místním šetření ohledně dokladů v účetnictví společnosti Účtoservis Lorenc a žalobci nebylo znemožněno se s tímto důkazem seznámit. Nevyrozumění žalobce o konání místního šetření je pouze procesním pochybením, které nemá za následek nezákonnost rozhodnutí. V této souvislosti lze odkázat kupř. na judikaturu Nejvyššího správního soudu kupř. sp. zn. 8 Afs 14/2011, kde je uvedeno „… že o konání místního šetření měla být stěžovatelka vyrozuměna bez ohledu na skutečnost, že v jeho rámci neprobíhal výslech svědka nebo znalce, nicméně uzavřel, že toto pochybení správce daně nemohlo ovlivnit zákonnost rozhodnutí .“ V dané věci nebylo cílem místního šetření získat důkaz, který by vedl ke stanovení daňové povinnosti, bylo pouze ověřováno, zda žalobcem tvrzené doklady byly vydány, zda byla vedena skladová evidence, uzavřeny smlouvy o nájmu. Nelze proto přisvědčit tvrzení žalobce, že mu bylo znemožněno kladení otázek při místním šetření. Při místním šetření nebyla vyslechnuta žádná osoba, naopak výsledek místního šetření vedl k tomu, že správce daně přistoupil k provedení výslechu svědka Stanislava Lorence za účelem ověření a objektivního posouzení skutečností, které vyplynuly z místního šetření. Je-li žalobci známo, že se závěry správce daně v této zprávě opírají o výsledky provedeného místního šetření, nic nebránilo žalobci, aby se s touto písemností seznámil, neboť zpráva o daňové kontrole byla se zástupcem žalobce projednána. Žalobce nepředložil žádný důkaz o tom, že by ze strany daňových orgánů mu bylo znemožněno předkládat důkazy, ani mu nebylo znemožněno důkazy opatřené správcem daně rozporovat. Soud nezjistil, že by žalobci bylo bráněno, aby se hájil proti doměření daně. Naopak z písemností založených ve spise soud zjistil, že žalobce měl patřičný prostor k tomu, aby předkládal důkazy o svých tvrzeních. Jestliže se mu s postupem, který zvolil, nepodařilo pochybnosti daňových orgánů vyvrátit, nelze z toho uzavřít, že mu bylo znemožněno důkazy předkládat.

/21/ Důvodnou neshledal soud ani námitku žalobce, že žalovaný opřel rozhodnutí o svědecké výpovědi třetích osob, které byly učiněny v jiných daňových řízeních, než které bylo vedeno se společností žalobce, jak je uvedeno na straně 8 v odstavci posledním a na straně 9 v odstavci prvním napadeného rozhodnutí. Tyto svědecké výpovědi podle názoru žalobce žalovaný používá jako důkaz a odkazuje na rozsudek NSS č.j. 2 Afs 2/2009. S tímto důkazem pak žalobce nebyl nijak seznámen, nemohl se k němu vyjádřit ani bránit svá práva. Tím bylo žalobci upřeno základní právo na spravedlivý proces. Soud k tomu v prvé řadě odkazuje na poslední větu žalobcem poukazovaného odstavce na straně 9 žalobou napadeného rozhodnutí. V této větě je uvedeno “K pronájmu skladových prostor je třeba uvést, že jejich přijetí odvolatel neprokázal a z výše uvedeného vyplývá, že správce daně má k dispozici další důkazní prostředky, kterými by tvrzení odvolatele rozporoval a které s ohledem na důkazní nouzi odvolatele a hospodárnost řízení do hodnocení důkazních prostředků nezařadil“. Z tohoto konstatování žalovaného správního orgánu jednoznačně vyplývá, že tvrzení žalobce ohledně nezákonného použití důkazu právě výslechy, které jsou uvedeny v rozsudku 2 Afs 2/2009 není odpovídající skutečnosti, neboť tyto důkazy pro vyslovení závěru žalovaný správní orgán, jak z citované věty vyplývá, do důkazních prostředků nezařadil. Právě tato formulace v rozhodnutí vypovídá o tom, že námitka ohledně nezákonně opatřeného a použitého důkazu není opodstatněná. Žalovaný pouze ilustroval na případu, který byl projednáván před Nejvyšším správním soudem, jak je výše uvedeno, že je mu situace ohledně skladovacích prostor v Kněžských Dvorech známa. V konkrétní záležitosti však těchto výpovědí svědků provedených v jiném daňovém řízení využito nebylo, jak vyplývá z citované věty, využito být nemuselo, neboť žalobce nepředložil smlouvu o pronájmu ani jiné důkazní prostředky, kterými by dokládal oprávněnost vynaložených prostředků na úhradu pronájmu skladových prostor, a tudíž nebylo ze strany daňových orgánů nutné ničeho v tomto směru Pokračování
- 12 -
10Af 28/2011

prověřovat. Pokud by žalobce nájemní smlouvu předložil, bylo by namístě prověřovat, zda se skutečně jednalo o nájemní vztah, na základě kterého bylo zapotřebí finanční prostředky vynaložit. Na straně 8 v posledním odstavci, ve větě první napadeného rozhodnutí je uvedeno, že žalobce nedoložil nájemní smlouvu. Rovněž je tam uvedeno, že další údaje v těchto odstavcích uvedené jsou uváděny nad rámec řízení. Soud neshledal v postupu správce daně při dokazování vady, které by měly vliv na zákonnost rozhodnutí a vedly ke zkrácení žalobce na jeho právech.

V. Závěr, náklady řízení.

/22/ Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

/23/ Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech, z důvodů stanovených v § 103 s.ř.s. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem podle § 105 odst. 2 s.ř.s.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 31. srpna 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru